Návrat (1. kapitola)

Informácie o poviedke:Túto poviedku sme našli na neaktívnych blogových stránkach www.passionate-angel.blog.cz. Vzhľadom na to, že nechceme, aby upadla do zabudnutia, rozhodli sme sa ju skopírovať priamo na túto stránku. Všetky práva na túto poviedku sú vyhradené jej pôvodným autorom a na tejto stránke sú umiestnené bez nároku na akýkoľvek honorár od jej čitateľov. Jednoducho chceme, aby sa na ňu nezabudlo. :-)


Giles nedokázal opustit své útočiště, takže jakmile se škola dostavěla, vrátil se do své milované knihovny. Jako vždy tam byly všichni. Willow seděla u počítače a snažila se zjistit nějaké nové informace. Giles hledal ve svých knihách za pomoci Alexe a Oz s Cordy připravovaly zbraně.
"Á tady jste, už jsem za vámi chtěl někoho poslat."
"Museli jsme počkat na západ slunce, Gilesi." Angel se toporně posadil. Jeho úsporné a trhané pohyby nikomu neunikly. "Stalo se něco, Angele?" Alex si nedokázal odpustit sarkastickou otázku. Místo Angela však odpověděla Buffy.
"Napadl ho náš démon."
"Víš co byl zač, Angele?" Otázal se Giles.
"Nejsem si úplně jistý, ale měl jsem pocit, že se živí šokem a strachem lidí a potom je zase využívá k jejich zabíjení. Kdysi jsem o někom podobném slyšel. Myslím, že se mu říkalo Ledras.
"To jméno jsem už dnes někde viděl. Alexi, přines mi, prosím, Velar."
Alex vyskočil ze židle a přešel k soukromé Gilesově knihovně, kam knihu před chvílí uložil. Podal ji Gilesovi, který v ní začal zběsile listovat až nalezl co hledal.
"Ledras. Démon s lidskou podobou, živící se strachem a šokem lidí. Promítá obětem do mysli jejich nejděsivější představy, čímž vyvolává jejich strach a šok, kterými se následně živý. Jeho oběti se dají poznat jen podle malé spáleniny pod levou klíční kostí."
"Jak se dá zabít. Kůlem do srdce, setnutím hlavy… jak, Gilesi?" Otázala se Buffy.
Giles se opět zahleděl do knihy a chvíli zadumaně mlčel. "Á tady to je. Démon Ledras se dá zabít jediným způsobem, a to když u něj samotného vyvoláte strach nebo šok."
Všichni se po sobě vyděšeně rozhlédli. Knihovnou se rozhostilo překvapené ticho, které nakonec prolomil Angel.
"Není to lehké, ale snad to není ani nemožné, Gilesi. Určitě musí existovat něco, čeho se bojí. Něco před čím utíká. Každý démon má své noční můry."
Alex se překvapeně ušklíbl. "Od té doby, co jsi se vrátil, jsi nějak mluvnější… chceš si vynahradit všechny chvíle, ve kterých jsi nám něco zatajil nebo nevěděl, co říct?"
Angel po něm hodil zlobný pohled. "Za to ty jsi se vůbec nezměnil, co Alexi? Co kdybys mi už konečně do očí řekl, co proti mně máš, třeba se ti potom uleví."
"Nemám tě rád, moc dobře to víš, upíre."
"Jenom tím to nebude." Angel rozzlobeně vstal ze židle a nepatrně sebou trhl pod náporem bolesti. "Tak povídej, co proti mně máš, já to přežiju."
"Jak chceš, ale řekl jsi si o to sám. Ve skutečnosti proti tobě nemám vůbec nic, dokonce bych tě snad mohl mít i rád, ale nikdy ti neodpustím, jak si ublížil, Buffy."
Buffy na něj překvapeně pohlédla, ale Alex si jí nevšímal a pokračoval.
"Tvrdil jsi jak moc ji miluješ, že bez ní nedokážeš žít. Když byla v ohrožení, vždycky jsi ji přišel na pomoc a zachránil ji. A potom si jen tak odejdeš a jí to málem zabilo. Nebyl jsi tu a my se museli dívat. Jak se z dívky vždycky plné života stala dospělá žena se zlomeným srdce. Celou dobu, co jsi byl pryč, Buffy nebyla tou dívkou, do které jsi se zamiloval, kterou máme rádi my všichni. Byla zlomená, ztrápená a hledala vykoupení v nekonečných bojích, nebo tam možná hledala svou vlastní smrt."
Angel na něj v šoku zíral a každé Alexovo slovo se mu zarývalo hluboko do duše. "Já… to jsem nechtěl, chtěl jsem ji jenom ochránit a zabránit, aby se trápila…"
"Jenže ona se trápila tvým odchodem. Copak jsi to za celou dobu ještě nepochopil. Buffy tě miluje celým srdce. Je jí úplně jedno, čím jsi, nebo kým jsi kdysi byl. Miluje tě takového jaký jsi teď a být bez tebe ji zabíjí."
Angel se nezmohl na slovo. Z oka mu vyklouzla osamělá slza. Stočil svůj pohled k Buffy, po jejíchž tvářích kanula jedna slza za druhou. Přešel k ní a opatrně ji sevřel v náručí. Věděl, že ji jeho odchod ranní, ale netušil, že tolik.
Dojemný okamžik, kdy Angel objímal Buffy, Alex s Willow se spokojeně usmívali, tradičně přerušila Cordy.
"Nerada ruším okamžik šťastného shledání, ale někde venku pobíhá démon a hledá si dnešní večeři." Alex se neudržel a vyjel na ni.
"Víš, Cordy, všichni víme, jak ráda kazíš šťastné okamžiky jiných, ale nemohla bys, alespoň jednou ve chvíli, kdy máš mlčet, opravdu mlčet? Což je okamžik, kdy se tvé rty nepohybují a nevychází z nich žádný zvuk."
"Já vím, co to je. Jen jsem chtěla při…"
Hádku hned v zárodku utnula Buffy, která se v Angelově náruči otočila, aby na všechny viděla.
"Musíme ho najít a zabít než ublíží někomu dalšímu. Gilesi, už jste zjistil, čeho se bojí." Giles sebou překvapením trhl, neboť byl zabrán do svých myšlenek.
"Bude to znít asi zvláštně, ale on se bojí upírů… Bojí se, že bude jedním z nich a už nikdy nebude moci vyjít na denní světlo, které pro něj znamená zdroj energie."
"Kdyby šlo se všemi démony zatočit tak jednoduše, jsem bez práce." Pronesla Buffy s úšklebkem na tváři. "Angele, pomůžeš nám?"
"Jistě, pokud vím, tak jiný upír v téhle partě zatím není."
"Takže, Gilesi, Angel ho vyděsí, čímž ho zabije, souhlas?"
"Ne, ne, vyděšením jenom zapříčiní spuštění Ledrasova obranného štítu. Ty ho potom můžeš zabít tradiční způsobem. Setnutím hlavy."
"Tak jo, jdeme na to. Jen nevím, kde ho budeme hledat."
Willow rozpačitě zvedla hlavu od počítače. "No, co… co kdybychom dělali návnadu. Giles přece říkal, že se živí strachem mladých lidí, což jsme my."
"Ne, Will, to nejde, nemůžu vás vystavit takovému nebezpečí."
"Buffy, kdyby nám to vadilo, myslíš, že bychom se všichni přihlásili na UC Sunnydale? Ne! Kdyby nám to vadilo, už bychom byli dávno na sto honů daleko. Smiř se s tím, nás se hned tak nezbavíš."
Všichni souhlasně pokývali hlavami a Buffy si najednou uvědomila, jak moc je ráda, že jsou všichni s ní, že má přátele, kteří se jí nebojí a vždycky stojí při ní.
"Dobře, tak jdeme."
Angel ze stolu pro jistotu shrábl dva kolíky a strčil si je do kapsy. Buffy ho napodobila a přes rameno si ještě přehodila svoji oblíbenou sekeru.

"Tak takhle bych tě, Buffy, nechtěl potkat někde v noci na ulici." Pronesl s úsměvem Alex, když bral ze stolu kříže a svěcenou vodu. Angel najednou pod silným náporem bolesti změnil svou tvář na upíří a Alex neodolal a ještě si přisadil.
"A už vůbec ne v takové společnosti…"
"Vážně jsi v pořádku, Angele, myslíš, že to zvládneš?"
Angel se vrátil ke svému oblíbenému mlčení a tak Gilesovi na odpovědět jen kývnul.
"Všichni připravení? Tak jdeme na to. Ale jedno varování předem. Budete se držet minimálně po dvou, nikdo nepůjde sám a kdyby se něco dělo, tak budete křičet, jasné?"
"Jasné."

* * *

Cordy s Alexem procházeli parkem a stále se kolem sebe ostražitě rozhlíželi. Nic jim však nezabránilo, aby na sebe každou možnou chvilku nehodili nevraživý pohled. Bylo to už dávno, co spolu chodili, ale některé věci v jejich vztahu stále přetrvávaly. Jako například neustálé hádky a pošťuchování. Ani jeden z nich nikdy neodolal, když mohl druhého shodit. Ve skutečnosti, aniž by si to navzájem přiznali, však byli velmi dobrými přáteli a když šlo do tuhého, jeden druhého chránili.

* * *

Na druhém konci parku mezitím Willow chodila ruku v ruce s Ozem a vzpomínali na Povýšení.

Celá parta sedí na kamenné lavičce, za zády kouřící školu a řeší předešlé události.
"Bude trvat než se vyrovnáme s tím, že jsme přežili."
"Byl to ale boj." Oz se otočí k Buffy a s úsměvem pokračuje.
"Ne tohle. Střední školu. Dáme si pauzu a hotovo."
Alex zvedne pohled na ostatní ze svého místa na zemi vedle lavičky.
"No je po škole, to je tak… skvělý?"
>

"Jo, máš pravdu, Will. Kde jsou ty časy, kdy jsme se vraceli do lavic střední školy a občas nám vyměnili profesora, protože toho předchozího sežral démon nebo pokousal upír?
"Víš, Ozi, poslední dobou hodně vzpomínám, na to jak jsme se s Buffy poprvé setkali."
Najednou se za jejich zády ozvalo zapraskání a oni se vyděšeně otočili. Naráz oba ztuhnuly šokem. Stáli tváří v tvář Ledrasovi.

* * *

Buffy okamžitě vycítila nebezpečí. Ve vzduchu se vznášelo napětí jako statická elektřina.
"Cítíš to, Angele?"
"Jo, něco se děje. Měli bychom se podívat, jestli jsou všichni v pořádku."
Rychlým krokem zamířili na druhou stranu parku, aby zkontrolovali, zda se Willow a Ozovi nic nestalo. Najednou Buffy Angela zastavila pohybem paže.
"Zastav, Angele!"
"Co se děje?"
Rukou mu naznačila, aby se podíval na zem, kde byly v rozměklém blátě vidět otisky bot někoho, kdo rozhodně do jejich party nepatřil.
"Myslím, že máme návštěvu."
Angel nezaváhal ani na minutu. Jakmile spatřil Ledrase napřahovat ruku k Ozovi a Willow. Rozběhl se a oba je srazil k zemi. Záblesk ho minul jen o vlásek. Jeho tvář se změnila na upíří a on upřel nenávistný pohled na Ledrase, který se zarazil. Oči se mu rozšířily strachem. Světlo okolo něj zvlnilo a jeho obraný štít zmizel.
Jasný signál pro Buffy, aby se vydala Angelovi na pomoc. Se sekerou v ruce. Ztrhnul se tvrdý boj, protože Ledras nebyl slabým protivníkem. Buffy a Angelovi jako týmu, se však rovnat nemohl. Jako by byli sehraní. Střídali se v útocích a navzájem si kryli záda.
Parta jen překvapeně přihlížela. Nikdy je neviděla takhle bojovat.
"Dělej, Buffy, už ho dlouho neudržím."
Buffy zvedla sekeru nad hlavu a jediným švihem, který byl poznat jen díky záblesku měsíce na jejím ostří, setnula Ledrasovi hlavu. Jeho tělo se proměnilo v prach.
Všichni se seběhli na jednom místě a Buffy je zkontrolovala pohledem, zda jsou v pořádku.
"Další nešťastník je v kytkách."
"Nešťastník, Alexi, ty mu říkáš nešťastník? Chtěl nás zabít"
"Já vím, Will, ale znáš to, rodiče si vybrat nemůžeš, takže si nemůžeš vybrat ani svůj osud."
"Odkdy jsi takový chytrák?"
Alex místo odpovědi jenom pokrčil rameny.
Buffy jen s úsměvem zakroutila hlavou a vydala se k domovu. Angel se k ní připojil a vzápětí za ním se přidal i Alex, Willow, Cordy a Oz. Jen Giles se vydal sám ke svému domovu zapsat další zprávu z úspěšného lovu.
"Hele lidi, co podnikneme s načatým večerem?
"Co takhle jít do Bronzu, dneska hrajou Dragon´s."
"Vážně. Jak to víš, Ozi?"
"No jak asi. Dneska nehrajeme my, tak musí hrát někdo jiný." Už se smíchem odvětil Oz.
"Super. Dobrý nápad lidi. Tak jdeme, ne?"
Všichni jen kývli na souhlas a změnili směr. Angel se zatavil jako by se nemohl rozhodnout. Všichni se k němu otočili.
"Zapomněl jsem se snad zmínit, že jde CELÁ parta?!" Pohlédl s otázkou v očích Alex na Angela, který jen s úsměvem kývl a přidal se k ostatním. Opatrně sevřel Buffynu ruku ve své a ta mu to oplatila úsměvem.
Zase byli všichni. Celá parta na lovu a pohromadě.




KONIEC