Popis poviedky : Jsou první vánoce po odchodu Angela do L.A. První Vánoce, které má Buffy strávit sama, protože Willow i Alex mají na tento den své plány....Štědrý den pro Spika taky nezačíná moc slavně. Ikdyž, přece jen....
„Zatracený život, prokletá smrt a nafoukaná, sebestředná přemožitelka. Rok od roku pitomější Vánoce.“ Zabručel Spike a přihl si pořádný lok whiskey přímo z láhve. Po chvíli tupého zírání na zbytek zlatavé tekutiny láhev položil a zvedl se ze svého červeného křesla. Na chvíli ztratil rovnováhu. Zachytil se stolku, na kterém momentálně stála jeho whiskey, která se povážlivě zakymácela. Spike ji popadl a probodl nelítostným pohledem.
„Neříkej, že i ty mě chceš opustit!“ vykřikl nenávistně z plna hrdla, načež ji vší silou mrštil po protější stěně. Chvílí stál a pozoroval, jak whiskey stéká po stěně a odkapává ze zabodaných střepů. Po chvíli se jeho tvář ještě více zachmuřila.
„Ksakru a co budu pít teď?“ pronesl hrubým hlasem a nasupeně zamířil k lednici. Trhl za její dveře. Se znepokojením sledoval, jak mu zůstaly viset v rukou.
„Tohle už fakt nemůžou být horší Vánoce.“ Pustil dveře a pohlédl na žalostný obsah lednice.
„Proč já se musím pořád jen mýlit!“ zamumlal a vybral starou, zaprášenou, skleněnou láhev. Ona láhev s průsvitnou tekutinou vyvolala na jeho tváři zhnusený škleb. Přejel pohledem starou vybledlou etiketu.
- Ruská vodka. Hnus největší. Pozůstatek velké životní krize. Drusilla…ta coura… s tím hnusným, oslizlým démonem…Všechny ženský jsou stejný. Mrchy. – pomyslel si. Znovu přejel pohledem láhev.
„No co, jsou přeci svátky. Není vhodnější den, kdy se poslat do delíria tím nejhorším, co člověk doma najde, než ten Štědrý.“ Rychle odzátkoval láhev a nechal si stékat hořkou a pálivou tekutinu hrdlem. Po třetině láhve ho najednou něco prudce udeřilo do hlavy.
Zpod Spikeových zad se začala linout mlha. Z ní se po chvíli zformovalo ženské tělo. Byla to drobná, štíhlá brunetka, se zlatýma zářivýma očima a bělostnou pletí. Byla oděná do oblečku, který by byl příliš necudný i na harém. Dívka pohlédla na Spikea. Ležel na zemi, na rozdrceném konferenčním stolku a kolem něho byla spousta střepů. Zpozorovala i důvod proč tu stojí. Část střepů lemující ležící tělo byla z jejího vězení. Byla z vázy, kam ji před tisícemi let uvrhl jeden mocichtivý mág. Pozorně si prohlédla mrtvého muže. Blonďatý, bez košile, celý promočený vodkou a z dlaně se mu šířila kaluž krve. Koutkem úst se při tom pohledu usmála.
„Díky za osvobození upíre.“ Zašeptala tiše žena. Přejela pohledem na svoje tělo.
„Odporní, sexističtí chlapi. Tenhle hnus byl přespříliš už za Francké říše.“ Zvedla hlavu a luskla prsty. Její oblečení se změnilo na motorkářskou kombinézu. „Tak to bychom měli.‘‘ Klekla si nad Spikeovo tělo. ,,Teď musíme pořešit tebe.“ Pohladila ho klouby prstů po ostře řezané tváři. V tu chvíli Spike něco nesrozumitelně zamumlal.
„Hm Buffy… No dobře, říkám to díky tobě naposled, když už jsou ty Vánoce, musíme si je užít. Tvé přání je mi rozkazem.“ Dívka po vyslovení luskla prsty a zmizela.
„..Oh bože zač mě trestáš!“ vzlykl Spike. Při zvedání z trosek stolu si mnul bolavou hlavu. „No dobře, uznávám, to byla blbá otázka.“ Sedíc se rozhlédl kolem. Hrobka byla zdevastovanější, než si pamatoval. Kolem něj ležely střepy ze všech těch pokladů, co našel včera ráno na skládce a notná dávka byla zaražená do zdi. Jeho pravá ruka byla celá pokrytá ještě nezaschlou krví a z dlaně trčely kusy skla. Jako by toho nebylo málo, smrděl jako ruský lihovar. Jen málokrát v životě se mu chtělo zvracet, a teď ho rovnou napínalo z něho samého. Zrovna když se chtěl začít litovat, rozletěly se dveře krypty.
„Nemám čas na hlouposti Spikeu, tak kde je?“ dovnitř vběhla rozzuřená Buffy. Až když sešla schody, rozhlédla se kolem.
„Ty si tu měl párty či co?“ Pokračovala dál v obhlížení zdevastované krypty. Chvíli se pozastavila na nahém hrudníku Spikea. Když si uvědomila kam se dívá, rychle zvedla hlavu a podívala se mu do tváře.
Tvářil se víc naštvaně, než obvykle. Buffy na pár sekund uvažovala, jestli nemá radši udělat pár kroků zpět. V tom si všimla, že se poněkud neohrabaně začal zvedat z trosek stolu.
„Co tu u všech čertů chceš? Pokud sis nevšimla, tohle není veřejný prostranství, ale místo, kde bydlím!“ vyštěkl na ni zlobně. Vůbec se mu nelíbilo, že ho zastihla s kocovinou, nasáklého vodkou a s rukou plnou střepů, kterou zatím úspěšně schovával za zády. V tu chvíli si všiml, že Buffy nakrčila nos. Ach přemožitelčin nosík zacítil vodku. Pomyslel si. Přesto ho napadla otravně neodbytná myšlenka, že i ten úšklebek jí sluší. Zavrtěl hlavou a chtěl si vlasy projet rukou. Až v polovině cesty se jeho ruka zasekla. Uvědomil si ostrou bodavou bolest. Střepy. Viděl, jak sebou Buffy trhla. Aby se nemusel dívat na její zhnusenou tvář, což by mohlo bolet víc, než jeho hlava momentálně, sklonil zrak k ruce a škubl za největší střep.
„Tak přece byl v kosti.“ Prohlásil jízlivě a pousmál se. Koutkem oka zahlédl, jak se Buffy otřásla. Hned začal hledat něco, čím by zastavil příval krve. Z opěradla křesla vzal bílou košili ze včerejška. Tu mu dala Dru i s nějakým zazobancem uvnitř. Nebude jí škoda. Košilí rychle podložil krvácející dlaň. Otočil se zpět k Buffy s tázavým pohledem.
„Jak už jsem řekla, chci tu dýku.“ Prohlásila a upřeně se mu dívala do očí.
Spike zvedl jedno obočí. „Co ses přiopila vaječným likérem?“
„Nehraj komedii Spikeu. Chci tu dýku, co jsi mi ukradl!“ odvětila ledovým hlasem.
Sledovala, jak se Spikeův výraz prudce změnil. Tvář se zamračila a ze svraštěného obočí bíle vystoupila jeho jizva.
„A co tě u všech čertů vede k pocitu, že mám alespoň nejmenší tušení, o čem mluvíš?“ Díval se Buffy do očí tvrdým a neústupným pohledem. Buffy si až teď uvědomila, že je jen pár centimetrů od Spikeovy tváře a nahé hrudě. Buffy vyschlo v krku. Po chvíli jí došlo, co právě řekl. Zasekla se a zamračila.
„To by mě taky zajímalo.“ Rychle ucouvla o krok. Naneštěstí šlápla na jeden ze střepů, co ležely na zemi. Noha ji podklouzla. V poslední chvíli ucítila na zádech pevné mužské ruce, které ji objaly necelý půl metr nad zemí. Buffy zrychleně dýchala a snažila si uvědomit, co se stalo během vteřiny. Vzápětí nabrala rovnováhu a prudce odstrčila Spikea. Otočila se na podpatku a vyběhla z hrobky. Spike stál zaraženě v místě, kam ho odstrčila. Díval se na dveře, kterými vyběhla. Zdálo se mu to, nebo opravdu viděl v jejich očích záblesk touhy?
Spike zapínal svou nejoblíbenější černou košili. Už žádné topení smutku v alkoholu. Stejně ten parchant umí plavat. Pomyslel si, když dopínal poslední knoflík a podíval se na svoji zafačovanou ruku. Teprve před chvíli se mu podařilo vyndat poslední střep. Zalitoval, že nemá odraz. Chtěl by vědět, kolik škody napáchala jeho včerejší sváteční nálada na jeho vizáži. Byl si však jistý, že potřebuje na vzduch. A i když procházka hřbitovem a debata s nějakým náhrobkem obvykle stačí, věděl, že dnes tomu tak není. Naplánoval si návštěvu Bronzu. Dá si pivo, nebo dvě a bude sledovat hemžení smrtelníků na parketu. Možná bude mít štěstí, narazí na nějakého nemrtvého a vybije si vztek. Možná uvidí i ji. Celý den ji nemohl dostat z hlavy. Vůni její kůže, sladkou vůni vlasů a ten krátký pohled, když ji držel v náručí. Musí vědět, jestli opravdu viděl to, co si myslí. Zavrtěl hlavou, jako by chtěl, pro něj nedůstojné myšlenky, odehnat a konečky prstů si promnul spánky. Musím na ni přestat myslet. Co je na ní tak zvláštního? Hloupá blondýnka. Klidně jsem mohl zůstat s Harmony. Jenže její řeči odpovídaly hranici idioce. Dobře, možná trochu přeháním, ale kdyby s ní byl jen o trochu déle, musel bych si zahrát ruskou ruletu… Ale s plným revolverem. Rukama si prohrábl vlasy a vyrazil na čerstvý noční vzduch.
Buffy tančila na parketu s nějakým mladším, přesto vysokým studentem Sunnydale High, který se na ni lepil a vzhlížel k ní, jako k bohyni. Podrážděně uvažovala, jak se dostat od něj pryč bez toho, aby mu zničila jeho sebevědomí. Ve chvíli, kdy jeho ruka začala klesat dolů po páteři směrem k její minisukni, ruku zachytila a vcelku jemně jej odstrčila. Věnovala mu jedovatý pohled a odkráčela. Nikdy neuměla vybírat vhodná slova a dnes na to neměla ani náladu. Celý den myslela na ráno ve Spikeově hrobce. Vzpomínka na polonahého Spikea ji nenechala přemýšlet. Myslela si, že když si navleče nějaké svůdné oblečení a vyrazí tančit, rozptýlí se. Drsný omyl. Celou dobu myslela jen na něj. Asi se definitivně zbláznila. Teď se obezřetně prodírala davem. Na nohou měla nové sandálky, které si vybrala jako vánoční dárek a hrudník jí zahaloval jemný zlatavý hedvábný top, který držel na velmi důmyslném systému propletených pásků látky. V podstatě měla téměř holá záda a hluboký výstřih, v praxi neměla tušení, jak se z toho doma dostane. Tím se ale nehodlala trápit. I když mají Willow a Alex program, nebude sedět doma sama. Rychle zamířila k baru.
„Ahoj Billy,“ pozdravila barmana. Ihned se otočil a usmál. U výčepu se vždycky hodí mít známého, zkonstatovala v duchu. „Jedno martini prosím.“ Dodala a mile se usmála. Billy úsměv opětoval a začal míchat její nápoj.
„To si fakt nezasloužím ani jeden klidný večer?“ ozvalo se zamumlání za jejími zády. Nemusela se ani otáčet. Věděla komu ten hlas patří. Buffy se sevřel žaludek.
Hned, jakmile vstoupil do Bronzu, ucítil ji. Mezi vší tou směsí potu, alkoholu a kouře z cigaret ucítil její něžnou vůni. Sledoval ji, jak tančí s nějakým děckem. Pohled v něm vyvolal bodnutí u srdce. Zachmuřil se a ze shora schodů ji dál sledoval. Po chvíli ten malý, hnusný patolízal začal posouvat ruku po jejich téměř nahých zádech dolů. Popadla ho absurdní chuť mu tu ruku zpřelámat. Než se stihl touto myšlenkou hlouběji zaobírat, Buffy ruku zachytila a to drzé děcko odstrčila. Na tuhle kost nemáš, prcku. – Pomyslel si škodolibě a usmál se. Po chvíli ho napadlo, že na ní nemá ani on. Na Buffy měl jen jediný. Musel se hodně přemáhat, aby se jeho tvář nezměnila na upíří. Dneska nechtěl děsit lidi. Opět se soustředil a všiml si, že Buffy se přesouvá směrem k baru. Najednou dostal obrovskou chuť na…pivo. Došel k ní a zastavil se za jejími zády.
„To si fakt nezasloužím ani jeden klidný večer?“ zamumlal tak hlasitě, aby ho slyšela i přes ten rámus. No co, malá lež pro velké dobrodiní. Transformoval si trošku název jedné povídky Voltaira. Všiml si, že po jeho slovech ztuhla. Dal barmanovi znamení, že by rád dostal pivo a čekal, jestli se dočká reakce od Buffy.
Ani Buffy, ani Spike si nevšimli ženy, co stála vedle nich. Na sobě měla motorkářskou kombinézu a na temně rudých rtech jí pohrával úsměv. Věděla, že dnešek bude stát za to. Jak ty dva sledovala, nepochybovala, že jí to moc práce nedá.
Buffy se rychle vzpamatovala. Otočila se a stejně jako ráno, stála tváří v tvář Spikeovi. Spíš tedy jeho hrudi. Zaplašila vzpomínky na jeho hrudní svaly.
„Co tu ty děláš? Neměl by ses utápět v dalších láhvích alkoholu?“ Ťala Buffy do živého.
„Co já tu dělám, to tě zajímat nemusí. Nemyslel jsem, že tu uvidím tebe. Normální mladí přece tráví své svátky s rodinou, ne? Já mám alespoň dobrou výmluvu. Já rodinu nemám.“ Přiblížil svou tvář ještě blíž Buffyině. Sledoval hru svalů v její tváři. Dal by všechno co má za to, aby věděl, co se jí prohání hlavou. Bylo mu však jasné, že i jeho rána našla svůj cíl.
„Táhni Spikeu.“ Zasyčela a otočila se pro své martini. Když chtěla zmizet, Spikeovy ruce ji zablokovaly mezi ním a pultem baru.
„Copak, moje společnost ti vadí?“ Zašeptal jí do tváře rozzuřeně. Buffy ovanula vůně jeho kolínské. Doteď ji nikdy nezaregistrovala a najednou se jí z ní zatočila hlava.
„Na to, abych se radovala z tvé přítomnosti, by nestačilo, ani kdybych byla na mol.“ Odvětila hraně lehkým hlasem a chladně se usmála. Dala martini k ústům a dala si malý doušek.
Zpod okrajů řas si všimla, že jizva ve Spikeově obočí opět zbělala.
Žena v motorkářském se tiše zasmála. „To ještě uvidíme. Přej si a bude ti dáno.“ Načež luskla prsty.
Hned po tom, jak si Buffy lokla martini ztratila rovnováhu. Dnes již podruhé ji zachytil Spike. Opřel ji o bar a jí to vůbec nebylo příjemné. Začala se jí točit hlava, a tak radši skleničku odložila. Bylo jí horko a uvědomila si, že ji Spike stále drží.
„Hned mě pust.“ Řekla a sama se zasmála svojí zlé artikulaci. Podívala se mu do očí a viděla udivený výraz.
„Kolikátou skleničku máš?“ Při otázce trochu naklonil hlavu a Buffy dostala šílenou chuť ho políbit. Hned se svému nápadu zachichotala.
„Ovšemže první. Klidně se zeptej Billa.“ Zamračila se na něj a chtěla důstojně odkráčet. No, nové boty a rovnováha ji zradily. Tentokrát se pouze přiblížila Spikeovi a tvář nechala zabořenou v jeho košili. Její smysly se zbláznily, když tak zblízka vdechovala jeho vůni.
Spike nevěřícně zíral na Buffy. Buffy, která se opila z jednoho hltu? Nemohl tomu uvěřit. Znovu si prohlédl její jiskřivý pohled a vzpomínal na její chichot zpřed chvíle. Co když jí někdo dal drogy? Chce ji někdo zabít? Ta představa jej vyděsila víc, než čekal. Zatím, co přemýšlel, jak vyřešit situaci, aby se jí nic nestalo, přemožitelka se dala na odchod. Zase ji zradily nohy a tentokrát ji rovnou přivinul k sobě. Alespoň ten bastard uvidí, že tu není sama. Vymlouval se sám sobě. Cítil, jak Buffy zhluboka nadechuje a vydechuje…díky bohu. Nezbývalo mu nic jiného, než ji odsud dostat.
„Buffy, není ti dobře. Odvedu tě radši domů, pojď.“ Zašeptal jemně.
Po chvilce se Buffy odtáhla. Zamračeně se mu podívala do očí. Ani ji nenapadlo se dostat z jeho náručí. Tomu se koutkem rtu usmál.
„S tebou bych nikdy nikam nešla. Ani kdyby si byl posledním mužem na světě, nemrtvým…totiž upírem. To je fuk. Já…“ příval jejich slov zastavil svými rty. Měl strach, že kdyby mluvila dál, někdo to zaregistruje a pošle na něj ochranku. A ona zůstane sama. No a taky z praktických důvodů. Po tomhle toužil už hodně dávno. Jemně přejížděl svými rty přes její a cítil, jak Buffyino tělo povoluje. Neodolal a přitiskl ji silněji. Buffy pootevřela rty a Spike okamžitě využil šanci a začal její ústa zkoumat zevnitř jazykem. Buffy se k němu ještě více přitiskla a objala ho. Jeho smysly se začaly bouřit a sebekontrola ztrácet. Věděl, že když okamžitě nepřestane, byl by schopný mít s ní sex rovnou na místě. Uznal, že kdyby to udělal, postarala by se, aby jeho život již neměl dlouhého trvání. Jemně ji od sebe odtáhl. Slyšel, jak nesouhlasně zamručela. Musel se tomu zasmát. Buffy došlo, co se stalo. Její obočí se začalo stahovat, jak mraky nad Anglií. Musel předběhnout. Rychle ji popadl do náručí a než si stačila uvědomit, co se děje, byli před Bronzem.
Pomalu postavil Buffy na zem, ale stále ji držel. Vypadala silně dezorientovaně. Po chvíli, když už se držela na vlastních nohou, vrhla na něj naštvaný pohled.
„Co si to dovoluješ, líbat mě a ještě unést pryč? Já jsem se ještě chtěla bavit! A pust mě ksakru,“ vyhrkla na něj a odstoupila od něj. Spike ji neochotně pustil z dosahu.
„Buffy, měj rozum. Máš dost. Potřebuješ domů a vyspat se z toho…ať jde o cokoliv.“ Díval se jí pronikavě do očí.
„Nebudeš mi kazit zábavu! Když ne Bronz, tak alespoň zajdu na hlídku.“ Odsekla podrážděně a vrávoravým, přesto rychlým krokem se vydala k hřbitovu.
„Buffy, to nemyslíš vážně!“ díval se na její vzdalující se záda. „Buffy!“ zamračil se a rychle ji doběhl. „Dobře, půjdeme spolu.“ Na její podrážděný úsměv se jen hořce usmál. K hřbitovu se blížili v tichu.
„Máš vůbec nějakou zbraň?“ otázal se Spike. Zalitoval, že ho tahle otázka napadla tak pozdě. Dle jejího oděvu mu bylo jasné, že by zbraň neměla kam dát. Zlobil se sám na sebe, že celou cestu sledoval jen její něžnou šíji a jak svůdně kroutí boky. Ksakru je upír, ne ochránce zdrogovaných blondýnek. Mno a taky chlap.
Zarazila se. Jenom na okamžik a pokračovala dál. „Není mi k ničemu. Jsem přece přemožitelka.“ V tónu jejího hlasu poznal, že je úplně přesvědčená svojí nepřemožitelností. To jej naštvalo. Ta ztřeštěná blondýnka nemá vůbec pud sebezáchovy! Vstoupili na hřbitovní trávu. No dobře, jak chce. Jedním upířími schopnostmi vylepšeným pohybem jí podrazil nohy. Dopadla na zem a rychle se otočila. No ne dost rychle. Přišpendlil ji svým tělem do trávy.
„Myslím, že by ses o sebe měla i trochu bát, ne jen nastavovat svůj něžný krček všanc, když jsi indisponovaná.“ Jedním prstem ji něžně přejel přes klíční kost.
Ležela na trávě. Mokré, studené trávě, která se jí lepila na nahá záda. Točila se jí hlava a navíc ji tížila spousta kil neživé váhy. Když se jí obraz konečně zastavil, viděla Spikeův rozzlobený pohled. Hladil ji po klíční kosti. Zachvěla se a naskočila jí husí kůže. Spike zvedl jedno obočí. Mozek ji vůbec nechtěl poslouchat. Myslela na jeho rty a vzpomínala na ráno. Teď se jí dotýkal většinou těla a každé místečko dotyku jí hořelo.
„Pusť mě, ta tráva je mokrá a je mi zima.“ Těšilo ji, že zalhala jen částečně. On se však ani nepohl. Pokusila se ho odstrčit, no Spike se jenom převalil na záda a ji strhl na sebe. Další věc, kterou její zamlžený mozek zaregistroval, byl fakt, že se zase líbají.
Hm, zima, to není dobré, pomyslel si. No pustit ji nechtěl. Rychle proměnil jejich pozice a teď ležela na něm. Zachytil její opět dezorientovaný pohled a najednou ucítil její rty na svých. Úplně ho vyvedla z konceptu a s mírným rozčarováním zjišťoval, že místo do hlavy se mu žene krev jinam. Přesto si nemohl pomoct. Nádherně voněla, byla tak sladká a příliš ho lákala na to, aby se odtrhl. Přitiskl ji co nejblíže. Začal ji hladit po rozcuchaných vlasech a po zádech. Znovu se zachvěla. To ho trochu probralo. S obrovským sebezapřením ji znovu odtrhl. Rychle ji vzal do náručí a omámenou ji odnesl do své krypty.
Vevnitř ji postavil na zem. Dřív, než stačil cokoliv udělat, Buffy ho chytla za límec košile a přitáhla si ho. Líbala ho neuvěřitelně vášnivě. Neodolal a rukama začal putovat po jejím boku dolů. Buffy ho jedním trhnutím připravila o košili. Chraplavě se jí zasmál do úst. Malá, ale zatraceně šikovná. Ujal se tedy úkolu připravit ji o ten svůdný top. Nepochyboval, že to pod ním bude stát za mnohem víc obdivu. Chyba lávky. Zatracenej zauzlovanej šmejd. Škoda, že jsem nesežral víc skautíků, možná by to bylo snazší. Vztekal se v duchu nad vázáním topu. Vybral sis špatnýho protivníka, čínskej šmejde, zvládl jsem éru korzetů, ty mně neporazíš. rozhněvaně zatáhl za jeden z těch zrádných uzlíků. Zůstal mu v ruce. Ajaj.. zasekl se a oddálil od Buffyiných rtů, aby se podíval, jak draze zaplatí. S překvapením zjistil, že se chichotá, a když uviděla jeho trochu vynervovaný obličej, rozesmála se na plné kolo. Zamračil se jejímu výsměchu. Potom se nechal strhnout a zasmál se taky.
„Oko za oko, košile za tričko.“ Prohlásil přísným hlasem inkvizitora. Nevěděl sice, čí výrok zprznil, ale děkoval za to, že na krabici těch cereálií, co si rozpouští v krvi, je i něco použitelného. Až teď si se odvážil pohlédnout na polonahou Buffy. Nasucho polkl. Nechápal proč, ale cítil se, jako teenager před prvním sexem. Jedním rychlým pohybem se jí znovu přisál ke rtům a rukama bloudil po jejích sametově hebkých křivkách. Neodolal a začal sjíždět svými rty. Zastavil se na krku. Bodlo ho v srdci, když uviděl dvě maličké jizvičky. Jeho značka. Hnusný, nagelovaný…zarazil tok myšlenek. Teď je jeho. Co bylo, bylo. Na tuhle noc Buffy nikdy nezapomene. Přejel rty na druhou stranu krku a jemně ji hryzl. Buffy vzdychla a kousla se do rtu tak, že se na něm objevila kapička krve. Rychle se jí přisál na rty a ochutnal ji. I jedna kapička stačila, jako dávka drogy. Chytil ji za boky a vysadil ji na kamennou rakev uprostřed krypty. Byl vděčný své duchapřítomnosti a faktu, že se kostry, co byla uvnitř, zbavil ihned po nastěhování. Nebylo by to příliš romantické.
Buffy se konečně ocitla na stejné výškové úrovni, jako on. Až na fakt, že teď měl přístup k jejím perfektním nohám. Další věc, kterou na ní obdivoval. Svýma drsnýma rukama ji hladil a ona nezůstávala pozadu. Její nehty se mu vášní zarývaly do zad a nepochyboval, že ráno po nich zůstanou krvavé šrámy. Čistá a nefalšovaná vášeň. Zbavoval ji posledního kousku překážejícího oblečení. Srdce jí bilo neuvěřitelnou rychlostí a kdyby tlouklo i to jeho, asi by dostal infarkt…
Probudil se ve své posteli. Byl to sen. Neotevíral oči a snažil se všechno uložit do paměti. Možná to byla forma dárku od Santy. Alespoň ve snu mu splnit vánoční přání. Ten nejkrásnější sen za celý život. Chtěl se protáhnout, ale zacítil teplo na svojí hrudi a v tu samou chvíli jahodovou vůni. Šokovaně otevřel oči. Ležela tam. Ležela na jeho nahé hrudi, špatně zahalená jeho košilí, na které chyběly knoflíky. Byla nádherná. Rozcuchané vlasy, jemně růžové tváře a jak si všiml na těch částech těla, co viděl, bylo i ne zrovna málo pozůstatků po jeho polibcích. Jeho ruka byla přehozená přes ni a neodvažoval se pohnout. Pravděpodobně mu zůstávalo jen pár minut života, tak si chtěl pohled na ni vychutnat.
Venku před kryptou seděla na náhrobním kameni dívka v motorkářském a usmívala se.