Výlet


Děj se odehrává po konci sedmé série Buffy.

 

 

Buffy vešla do Willowina pokoje a pozorovala, jak medituje. Po chvilce otevřela Willow oči a podívala se do Buffyiny tváře.

Willow: „Buffy?“

Buffy: „Nechtěla jsem tě rušit.“

Willow: „Nerušila jsi. Jsi tu vítaná.“

Buffy popošla a posadila se na okraj postele.

Willow: „Už mi to jde lépe.“

Buffy: „Já vím.“

Willow: „Ale tobě ne.“

Buffy: „Opravdu ne. Jsem ráda, že jsem tady a jsem i ráda, že jsi tu ty.“

Willow: „Ano, ale stále tu je něco, co není v pořádku.“

Buffy se kousla do rtu a kývla.

Willow: „Chceš mi to říct?“

Buffy kývla, ale stále nepromluvila.

Willow se natáhla a dotkla se její paže. Buffy se na ní podívala.

Willow: „Buffy, pomůžu ti, jestli budeš chtít. Ty víš, že ano.“

Buffy: „Nemyslím, že kdokoli může. Opravdu ne. Je to už příliš dlouho a stalo se toho už moc. Nemůžeme se vrátit zpět.“

Willow: „Kam zpět?“

Buffy: „Aby se vrátil zpět ke mně. Jen maličkosti ho ke mně přivedou. Willow, proč ho nemůžu přestat milovat? Kdy ta bolest už konečně skončí?“

Willow: „Riley?“

Buffy potřásla hlavou. Willow rozuměla a přitáhla si jí, aby jí objala, když Buffy začaly téct slzy.“

Willow: „Oh, Buffy. Já… já... já...“

Buffy se odtáhla a podívala se do její tváře. Zkoušela se už ovládnout.

Buffy: „Zkouším zapomenout. Zkouším to, přísahám. A potom se něco stane. Někdo nebo něco mě zase stáhne zpátky.“

Willow: „A tentokrát?“

Buffy: „Byli to nějací duchové ve škole, ale vyhnala jsem je.“

Willow: „Ano, ale je v tom víc, že?“

Buffy: „Ano.“

Willow: „Co?“

Buffy se vrátila ke vzpomínkách ke Spikovi, když umíral.

Buffy: „Nemůžu to říct.“

Willow: „Ale znovu tě to zranilo?“

Buffy: „Ano, ale naučila jsem se to přijmout. Vždycky jsem o dělala. Jen potřebuju někoho, kdo mě vyslechne.“

Vstala a vydala se ke dveřím.

Willow: „Jsem dobrý posluchač.“

Buffy: „Díky.“

Buffy vyšla ven a Willow seděla a upřeně se dívala na dveře.

Willow: „Ale ještě jsem lepší přítel.“

Popadla telefon a vytočila číslo.

Willow: „Alexi, potřebuju pomoc.“

 

Později v tomto dni.

Buffy a Dawn vešly zadními dveřmi do domu a našli Willow a Alexe sedět v obývacím pokoji.

Buffy: „Co se děje, lidi?“

Pozorně se na zadívala.

Willow: „Ty a já si uděláme výlet.“

Buffy: „Cože?“

Willow: „Alex souhlasil, že zůstane s Dawn. Zabalila jsem ti.“

Buffy: „A můžu se zeptat, kam pojedeme?“

Willow: „L.A., tak už pojď.“

Dawn: „L.A.? Proč?“

Willow: „Buffy a já potřebujeme vidět starého přítele.“

Buffy ale začala vrtět hlavou.

Buffy: „V žádném případě. Nejedu.“

Willow: „Oh, ano, jedeš.“

Buffy: „Já nemůžu.“

Alex: „Musíš. To vím i já.“

Willow: „Nic nás nepřesvědčí, Buffy.“

Dawn: „Jeď, Buffy. Mají pravdu.“

Willow jí popadla za paži a táhla k autu. Otevřela dveře u spolujezdce a postrčila Buffy dovnitř.

Dawn: „Buffy, měj se dobře.“

Buffy: „Tohle je chyba.“

Willow: „Ne, není.“

Willow vyjela po příjezdové cestě na silnici. Buffy se dívala ven z okénka a pozorovala město a pak už jen okolí okolo dálnice, které míhaly. Pomalu se jí začala zmocňovat panika.

Willow: „Buffy, musíš to udělat.“

Buffy: „Já vím. Myslím, že vždycky musím vědět, že můžu.“

 

Později.

Willow zaparkovala auto před hotelem a otočila se na svou nejlepší přítelkyni.

Willow: „Jsme tu.“

Buffy: „Je to velké. Větší než jsme si představovala.“

Willow: „Jsi připravená?“

Buffy: „Ne.“

Willow: „Ale uděláš to, že?“

Buffy: „Ano.“

Obě vystoupily a vydaly se ke dveřím. Buffy se zastavila pár kroků od nich.

Buffy: „Vypadám dobře?“

Willow: „Vypadáš nádherně… jako obvykle.“

Willow otevřela dveře a postrčila Buffy dovnitř. Buffy překročila práh a podívala se na vysoký strop a obrovskou rozlehlou halu. Willow vstoupila za ní a šla dolů po schodech.

Willow: „Ahoj.“

Fred vystoupila z kanceláře a usmála se.

Fred: „Můžu vám nějak pomoci?“

Willow: Hledáme Angela. Je tady?“

Fred: „Potřebujete pomoc? Protože proto jsme tady. Pomáháme lidem.“

Willow: „Ne, jsme v pohodě, ale jen potřebujeme vidět Angela.“

Buffy: „Je tady.“

Willow: „Je?“

Buffy: „Cítím ho.“

Willow: „Oh, jo… správně.“

Gunn přichází odněkud ze zadu.“

Gunn: „Zdravím.“

Willow: „Ahoj.“

Gunn: „Hej, nejsi ta Angelova kamarádka? Ta co tu byla před pár lety. Ta, co řek…“

Willow: „Ano, to jsem já.“

Gunn: „Nejsi tu ale zase se špatnými zprávami. Není, není ona zase mrtvá, že?“

Buffy: „Ne, nejsem mrtvá.“

Gunnovy oči se rychle přemístí na malou blondýnku stojící ve stínu. Přejel její postavu i obličej.

Gunn: „Buffy?“

Buffy: „Ano.“

Gunn přešel blíž a natáhl ruku. Buffy si s ním potřásla.

Gunn: „Hodně jsem o tobě slyšel.“

Buffy: „Ano? Od koho?“

Gunn: „Angel, Cordy, Wesley.“

Buffy: „Takže, všechno co řekla Cordelie je lež.“

Gunn: „Tak to nevím. Říkala o tobě moc hezkých věcí.“

Buffy najednou prudce zvedla směrem k balkónu. Její oči se ponořily do hnědých a cítila, jako by jí snad srdce přestalo pracovat. Willow se podívala jejím směrem a spatřila Angela.

Willow: „Ahoj, Angele.“

Angel stále hleděl dolů a topil se v tomhle zeleném moři. Gunn se otočil a mávnul rukou směrem k Angelovi.

Gunn: „Jsi v pořádku?“

Angel sešel dolů a Gunn ucítil na svém rameni jeho ruku.

Angel: „Buffy?“

Buffy: „Ahoj.“

Angel: „Máš nějaký problém?“

Willow: „Přišli jsme si s tebou promluvit.“

Angel se otočil k Willow.

Willow: „Můžeme si promluvit někde v soukromí?“

Angel se podíval na kancelář, ale potom kývnul ke schodům. Willow stoupala nahoru a Buffy jí následovala. Angel byl hned za nimi. Gunn a Fred jen sledovali tohle trochu podivné procesí.

Fred: „Pořád jí miluje.“

Gunn: „Myslím, že ano.“

 

V poschodí.

Angel otevřel dveře do svého apartmá a vstoupili. Buffy a Willow se rozhlédly kolem sebe.

Angel. „Prosím, posaďte se.“

Posadily se na pohovku a Angel naproti nim do koženého křesla. Pomalu přejížděl očima z jedné ženy na druhou. Když se jeho oči svezly na Buffy, cítil, že se mu začíná vařit krev. Po několika dlouhých momentech úplného ticha otevřel ústa, ale zase je zavřel.

Willow: Já vím, co se stalo, ale myslím, že je čas přestat s tímhle bláznovstvím.“

Buffy se prudce otočila na Willow a Angel v křesle ztuhnul.

Buffy: „Přestaň.“

Willow: „Ne, Buffy. Je už konečně čas, ať si to pořádně vyjasníte tohle šílenství.“

Buffy: „Souhlasila jsem, že sem přijdu a promluvím si s Angelem. Nikdy jsme neřekla, že jsme byli šílení.“

Willow: „Jste a já to dneska už konečně skončím.“

Otočila se prudce k Angelovi a pohlédla na něho.

Willow: „Pořád miluješ, Buffy?“

Buffy i Angel jen otevřeli pusu a opět se rozhostilo ticho.

Buffy: „Willow, prosím.“

Willow: „Buffy, dovol mi to udělat. Angele?“

Angel se podíval na podlahu a potom přejel krabici s obrázky Cordy, co si položil na kuchyňský stůl. Buffy sledovala jeho pohled na zhluboka se nadechla. Jeho oči se opět vrátily k její tváři a podívaly se jí hluboce do očí. Buffy ztuhla a uhnula pohledem. Angel se nadechl.

Angel: „Ano, miluji jí. To se nikdy nezmění.“

Podíval se zpět na Willow.

Angel: „Ale to nestačí. Nikdy to nebude stačit.“

Willow: „Proč ne? Protože to říkáš?“

Angel: „Ne, protože ona si zaslouží víc. Zaslouží si skutečného muže.“

Buffy: „Ty jsi skutečný muž.“

Angel si povzdechne a podívá se na ní s bolestí v očích.

Angel: „Ne, nejsem. Nemůžu ti dát, to co skutečný muž.“

Buffy: „Ale můžeš mi dát, co opravdu chci.“

Angel: „Buffy.“

Buffy: „Ne, Angele. Zkoušela jsem mít normální kluky. Ale normální kluci to nemůžou zvládnout. Ano, můžou se se mnou milovat a může mě vzít na piknik a jednou mít děti. Ale to co mi nemůže dát, je naprostá nepodmíněná láska. Nikým a ničím. Abych ho dokázala i já milovat stejným způsobem. To mi můžeš dát jen ty. To je, co já potřebuju. Potřebuju muže, co je stejně silný jako já. Někdo, kdo stojí vedle mě a ne za mnou.“

Angel: „Nic se nezměnilo.“

Buffy: „Dobře, protože se milujeme jako předtím. Ty a já. Milující a bojující bok po boku.

Willow je zamyšleně pozorovala, když její přítelkyně bojovala za svojí budoucnost.

Buffy: „Takže předtím než zase půjdeš, tak ti ještě něco řeknu. Miluju tě. Zkoušela jsme přestat, ale nemůžu. Zkoušela jsem mít normálního kluka. Měla jsem i démona s duší a nikdy jsem tě nepřestala milovat. Jen tebe.“

Angelova tvář odrazila vztek, co se mu honil hlavou.

Buffy: „Ale ty víš, to co věděli i oni. Kde je a kde bylo moje srdce.“

Angel vydal jen jedno slovo.

Angel: „Kdo?“

Buffy: „Cože? Oh, s kým jsem byla? Skutečně na tom záleží? Důležité je to, že tě miluju, jen tebe a bez tebe to nejsem skutečně já. Radši to akceptuj, protože já se odsud nehnu do tý doby než se to stane.“

Posadila se a zkřížila ruce. Angel a Willow se na ní koukali se směsicí šoku a pýchy.

Willow: „No, myslím, že to řekla opravdu hezky. Tak se přestaň chovat jako pitomec a polib jí.“

Angel: „Ale…“

Willow: „Už žádné ale, zatraceně.“

Postavila se a vytáhla Buffy na nohy. Postrčila jí k Angelovi a podívá se na něj.

Willow: Kdo je víc rozzlobený? Sázím na Buffy.“

Angel se díval na malou blondýnku před sebou. Podíval se dolu na její chodidla a potom pomalu přejížděl zpět. Když jeho pohled dorazí k ústům, Buffy je trochu skousne a přejede si přes ně jazykem. To už ho zlomilo a přitáhl si jí k sobě. Jeho rty se přitiskly na její a přímo jí pohlcovaly. Rty se oddělily a jeho jazyk vklouznul dovnitř. Willow pomalu couvala z pokoje. Ani si jí nevšimli, jak se ztráceli sami v sobě.

Jejich polibek se prohluboval a jeho ruce bloudily po Buffyiných zádech až na zadek. Přitáhl si jí blíž a Buffy ucítila jeho erekci, co se tlačila proti jejímu boku. Vjela mu prsty do vlasů a pevně se k němu tiskla. Po několika minutách jí od sebe Angel odstrčil. Buffy prudce dýchala a Angel jí jemně přejížděl prsty po krku.

Angel: „Je mi to líto. Neměl jsem...“

Buffy mu položila ukazováček na rty.

Buffy: „Přestaň.“

Naklonila se a přejela rty přes jeho.

Angel: „Buffy.“

Buffy: „Ne. Neopovažuj se z tohohle vykroutit. Přišla jsem sem za tebou a chci tě mít.“

Než mohl protestovat znovu ho políbila. Tenhle polibek byl jemný, sladký a milující. Ne jako ten předešlý. Když se jejich jazyky opět propletly ozvalo se Willowino tiché zakašlání.

Odtrhli se od sebe a podívali se na Willow.

Willow: „Promiňte, ale předtím jsem něco zapomněla.“

Buffy: „Co?“

Willow přistoupila blíž a dotkla se Angelova ramene.

Willow: „Buffy, prosím, posaď se na chvíli.

Buffy pomalu poslechla, ale dívala se stále nedůvěřivěji. Willow zavřela oči a nadechla se. Angel cítil silnou energii, co procházela jeho tělem z její ruky. V jeho očích se najednou objevil strach a panika. Bojoval s tím, ale podlehl. Zhroutil se na podlahu a jeho oči se už úplně zavřely. Willow zvedla ruku z Angelova těla.

Buffy: „Co jsi mu udělala? Je v pořádku?“

Willow: „Je mu fajn. Použila jsem svou sílu k dobré věci.“

Usmála se, otočila a šla opět ke dveřím. Angel otevřel oči a pozoroval, jak odchází.

Buffy k němu poklekla.

Buffy: „Jsi v pořádku?“

Angel pomalu kývl.

Buffy: „Co ti udělala?“

Angel: „Nejsem si jistý, ale myslím, že vím.“

Buffy: „Co?“

Angel: „Moje duše. Myslím, že mi ji vrátila úplně.“

Buffy: „Cože? Cože udělala?“

Angel: „Myslím, že mi už nadobro vrátila duši.“

Angel: „Jako… jako už nadobro?“

Kývl. Buffy se na něj podívala. Vstala a usmála se. Najednou cítila dvě paže, co se kolem ní obtočily. Najednou se její tělo zvedlo z podlahy. Chladné rty přejely přes její uši.

Angel (šeptá): „Chceš tu zůstat, nebo jít do ložnice?“

Zachichotala se, zaklonila hlavu a políbila ho taky. Otočil se  a nesl si jí do postele. Prošel dveřmi a kopnutím je zavřel. Buffy mu obtočila ruce kolem krku.

Angel: „Chvíli ještě vydrž.“

Buffy: „Nechceš...“

Angel: „Chci, ale musíme vědět, kde.“

Buffy: „Já myslím, že ta velká postel, co tu vidím, je ideální.“

Angel: „Já myslel něco jiného.“

Buffy: „Je hezké, že jsme si to vyjasnili právě včas.“

Angel: „Já vím. Jsem takhle poprvé v životě.“

Buffy se na něj usměje.

Buffy: „Nepovídej.“

Angel: „Myslím, s duší, co vím, že je tu už natrvalo, moje malá Buffy.“

Buffy: „Já vím. Už navždy, vzpomínáš?“

Angel: „Vzpomínám.“

Buffy: „Já vím, jak to funguje, Angele. Poučím tě.“

Teď se už rozesmála.

Buffy: „Ale potřebuju tě u toho taky.“

Zavřela oči a potom se mu vymanila z náručí a strčila ho na postele.

Buffy: „Potřebuju znovu žít. A naživu jsem jedině, když jsem s tebou.“

Angel kývnul a natáhl k ní ruce. Když se Buffy přiblížila posteli, Angel jí popadl, strhnul na sebe a potom jí pod sebe překulil. Přetáhl jí před hlavu tričko a stáhnul i kalhoty. Naklonil se nad její rty a pomalu jí políbil. Buffy mu polibky vášnivě oplácela. Rozepínala mu košili a přejížděla rukama přes hrudník. Angel jí zbavil už i všeho prádla a Buffy před ním ležela nahá.

Sjížděl jí ústy na prsa a bradavky a přitom si sundával už rozepnutou košili a stahoval si kalhoty. Buffyiny ruce pomalu dráždily už tak vzrušené mužství a Angel zhluboka sténal.

Angel: „Přestaň, Buffy. Myslím, že to chceme dokončit.“ A usmál se na ní.

Roztáhl stehna a jemně do ní vklouznul. Buffy se prohnula a vášnivě vzdychla.

Jejich pohledy se nerozdělily a oni vnímali každý okamžik. Angel vklouznul Buffy mezi stehna rukou a polaskal jí. Roztáhla nohy ještě víc a Angel vklouznul ještě hlouběji. Chvěl se stejně jako ona. Cítila každý jeho pohyb. Oba dva nakonec téměř ve stejnou chvíli zasténali a Angel se na ní zhroutil. Jeho jazyk olízl Buffyinu slanou kůži od potu. Její prsty bloudily po Angelových zádech.

Angel se lehce nadzvedl a políbil Buffy na ústa. Když se její tělo přestalo chvět, zavřel oči a vzdychnul.

Buffy: „Jsi už teď připravený se ke mně vrátit?“

Angel: „Ano.“


KONEC