Padající hvězda


Jedná se o chybějící scénu ze šesté série Buffy a třetí série Angela. Buffy a Angel se setkávají po té, co se Buffy vrátila zpět mezi živé.

 

 

Buffy běží nahoru pro batoh a zase rychle bere schody po dvou do přízemí. Dole na ní čeká Giles a podá jí klíče od auta. Buffy se na něj podívá.

„Díky, že tu zůstaneš a postaráš se o to. Já…“

„Já vím, že musíš jet. Kde se setkáte? Jedeš do L.A.?“

„Ne, setkáme se asi na půl cesty u… To je jedno.“ Překvapivě dokončí Buffy, obejme Dawn a už se za ní zaklapnou dveře.

Nasedne do auta a vyjede na příjezdovou cestu. Po chvilce mine ceduli s nápisem Sunnydale a míří už po dálnici do Města andělů.

 

Na obloze jsou už první hvězdy a jejich jas dopadá na kapotu černého auta, které pomalu zabržďuje. Dveře se otevřou a Buffyina štíhlá noha v džínách a na vysokém podpatku se objeví na prašné silnici. Vystoupí a zabouchne za sebou dveře. Rozhlédne se a ve stínu o několik set metrů dál stojí také černé lesknoucí se auto se značkou Los Angeles.

Nad místem se tyčí svah a v cestě vedoucí nahoru je možno rozeznat otisky bot. Nadechne se a začne mířit vzhůru. S každým dalším krokem jí srdce buší víc a víc. Je to zmatek, je to očekávání prostupujícím celým tělem. Najednou je už vidět vrchol kopce, na který vyšla. Při dalším kroku se už kolem ní rozprostírá nádherný výhled do okolí a současně s tím se její modrozelené oči setkají s čokoládově hnědými. Stojí od ní jen pár stop a jeho oči klouzají po jejím těle od tváře až dolů. Je to jak, kdyby ho viděla poprvé. Stále stejně oblečený v černém. Jediný rozdíl je, že teď se mu v očích neodráží obvyklý klid, ale podezřele se lesknou. Buffy otevírá pusu, ale nevyjde z nich ani hláska. Hrdlo se jí stáhlo a nepropustí žádný zvuk.

Najednou se jeho tělo v černém kabáte pohne a vykročí k ní. Až když stojí několik centimetrů od ní, tak se zastaví. Buffy teď zakloní hlavu a znovu se utápí v barvě horké čokolády. Ve stejnou chvíli vztáhnou oba dlaně, aby se dotkli toho druhého. Angelova dlaň se dotkne Buffyiných vlasů a její dlaň Angelovy tváře. Její prsty ťapkají svými bříšky po jeho tváři a nakonec se lehce dotknou i jeho rtů. Angel se na ní stále dívá a najednou jí k sobě přitáhne a tam, kde dříve byly její prsty, tak teď jsou její rty.

První zvuk, který se ozve je kromě dechu obou je Buffyino zasténání, když Angel pronikne jazykem do jejích úst a pevněji jí k sobě přitiskne.

První slova, co zazní, patří ale Angelovi. „Jsi živá, Bože, jsi živá. Nevíš co…“ šeptá do jejích pootevřených úst. „…jsem prožíval, když mi to Willow řekla. Buffy. Buffy…“ a znovu se k ní přitiskne.

Najednou se od ní prudce odtrhne a zahledí se jí do očí. Po tvářích jí stékají slzy, ale její ústa a oči se snaží usmát. Oba nic neříkají, jen si hledí do očí.

Buffy pootevře znovu rty a tentokrát promluví. „Jsem ráda, že tě vidím. Neboj, už to zvládám.“ A otře si z tváří slzy, co stále prýští ze třpytících se studánek.

„Nemůžu uvěřit, že tě zase držím v náručí. Myslel jsem…“ zhluboka se nadechne Angel „…že tě už nikdy neuvidím. Je neuvěřitelné, že jsi zpět.“

„Jo, taky mi to přišlo velmi… překvapivé, že jsem zpátky. Nějak jsem to nečekala, víš.“ Odpoví Buffy a slabě se usměje.

Angel na ní stále hledí a přejíždí jí pohledem po tváři.

„Jak se cítíš?“ zeptá se nečekaně.

„Jde to. Jsem naživu, takže… je to fajn. Jen si…“

„Jen si na to zase musíš zvyknout.“ Dokončí za ní Angel.

„Jo, nějak tak. Je to těžší než jsem čekala.“ Přizná Buffy.

„Zvládneš to, Buffy. Jsi na to silná dost.“ Zašeptá Angel a znovu se dotkne rukou její tváře. „Některé věci se nemění.“

Buffy se ještě více vtiskne do jeho dlaně a také zašeptá „ Ne, některé zůstávají.“

 

Pomalu se procházejí po hřebenu kopce a nad nimi svítí jasné noční hvězdy.

„Jak jsi vyklouzla Gilesovi? Asi tě teď chtějí všichni mít pro sebe, ne?“

„Ano, to je fakt. Zvlášť, když jsem mu tam nechala rozbitý dům, zatopený sklep a Dawn k tomu.“ Zazubí se Buffy. „Jo, chtěl by mě tam mít.“

„Bál jsem se, abys dorazila.“ Řekne Angel.

„Myslela jsem, že… Jo, musela jsem tě vidět. Znáš to. Ne každý týden se ti stává, abys vylezl z vlastního hrobu po několika měsících a k tomu mít bývalého přítele upíra, co tě chce vidět. Tomu se nedalo odolat.“ Odpoví Buffy a usměje se na něj.

Angel jí chytí ruku a Buffy s ním proplete své prsty. Angel je pevně stiskne a začnou se vracet nazpátek.

 

Pomalu dojdou až k Buffyinému autu.

„Jo, ještě je celé. Koukáš, co?“ zeptá se pobaveným hlasem Buffy.

„Ne, spíš koukám, že ti ho Giles vůbec půjčil.“ Řekne Angel, ale když se na něj Buffy pochybovačně podívá, tak se rozesměje.

„Tohle je rozloučení, viď?“ zeptá se teď už tichým hlasem Buffy.

„Ano, to asi je.“

„Nechci odejít.“

„Nechci, abys odešla.“

„Musím.“

„Vím, že ano.“

„Chci tu zůstat.“

„Já také.“

„Proč to neuděláme?“

„Protože svět nás potřebuje.“

„Nemá ráda svět.“

„Já taky ne.“ A prudce jí políbí. Buffy mu obtočí ruce okolo krku a přitiskne se k Angelovu tělu.

Nakonec se od sebe odtrhnou a Angel ještě jednou naposledy přejede svými rty přes její.

„Já...“ snaží se říct Buffy, ale Angel jí zastaví, když jí položí prsty na měkké rty.

„Shhhh.“

Buffy se mu podívá do očí a kývne. Angel jí otevře dveře, nasedne a zase je za ní zabouchne.

Ustoupí a Buffy se vydá po silnici zpět do Sunnydale.

Angel se za ní dívá dokud mu nezmizí z dohledu. Otočí se vydá se ke svému autu. Na obloze najednou zazáří hvězda a začne padat dolů.

Angel se usměje. „Jednou, láskou.“


KONEC