Morgan


Děj se odehrává deset měsíců po epizodě I will remember you. 

pozn. události, které se staly v průběhu těch deseti měsíců v Angelovi a v Buffy, se vlastně nikdy nestaly

 

 

{Angel}

 

Zastavil jsem a poslouchal. Bylo to tu znovu. Vnímal jsem kolem sebe všechno strašně intenzivně. Opět se ten zvuk ozval. Zavrtěl jsem hlavou a sjel jsem nakonec ze silnice. Vypnul jsem motor a opět jsem to zaslechl. Přímo přede mnou bylo dítě. Otevřel jsem dveře a běžel k němu. Když jsem se rozhlédl, tak se mi naskytl hrozný pohled. Nějaký džíp byl dost poničený. Musel narazit do zdi. Sklo vypadalo z oken a já jsem se k němu snažil rychle dostat. Dítě jsem zatím položil o kus dál a vracel se k džípu. Řidička měla hlavu položenou na volantu. Místo spolujezdce obsahovalo dětskou sedačku. Otevřel jsem dveře a odtrhl je. Položil jsem ženě na krk prsty a nahmatal puls. Chystal jsem se ženu zvednout, když mě něco uhodilo do očí. Byl to její prsten na levé ruce. Stříbrný Claddagh stále se srdcem obráceným k sobě.

„Buffy?“

Jemně jsem jí pozvedl hlavu. Opravdu mě přivítala její tvář. Měla zavřené oči, z rány na čele jí tekla krev a na bradě měla ošklivý šrám.

„Ach můj Bože, Buffy!“ Probral jsem se. O tomhle můžu přemýšlet později. Teď musím dostat jí a to dítě do bezpečí. Naklonil jsem se a odepnul jí bezpečnostní pás. Vzal jsem jí do náruče, položil nejdříve jí a pak i dítě do auta a vydal se s nimi k mé kanceláři.

 

„Angele, to je… JEŽÍŠI!“

„Kate, vem to dítě.“ Vzala ode mě ten balíček. Položil jsem Buffy na gauč. Šel jsem pro lékárničku a vrátil jsem se k ní.

„Potřebuje do nemocnice, Angele.“

„Ne, postarám se o ní. Má z nich panickou hrůzu. Zavolej Cordy a řekni jí, ať koupí nějaké věci pro dítě a potom je sem přinese.“

„Co se děje?“

„Teď ti to nemůžu vysvětlovat. Jen udělej, co říkám. Prosím?“

Obrátil jsem svou pozornost opět na Buffy. Všiml jsem si, že se začala probírat.

„Buffy?“

„Morgan? Kde je Morgan???“ Zkoušela vstát.

Jemně jsem jí zatlačil zpět. „Je Morgan to mimimko?“

„Kde je, Angele? Kde je náš syn?“

Ztuhnul jsem. „Co jsi to říkala?!“

Promnula si ruce, otáčela nervózně prstýnkem. Když konečně promluvila, byly to jen dvě slova.

„Vzpomínám si.“

 

 

{Buffy}

 

Vypadal šokovaně. Přejela jsem mu prsty po bradě.

„Vzpomínáš si?“

„Na všechno. Jak tvoje srdce bilo, kuchyňský stůl, zmrzlina. Na všechno.“

„Říkali, že si nebudeš nic pamatovat. Jak?“

„Když jsem se dozvěděla, že budu těhotná, byla jsem vystrašená. Potom jsem začala mít sny, sny o tobě a mně. To hodně vysvětlilo.“

„Morgan je můj?“

„Ano, je. Kde je?“

„Moje kamarádka Kate ho hlídá.“

„Kamarádka?“ pozvedla jsem obočí.

„Jo, kamarádka. Nic víc, možná že ona by chtěla. Buffy? Ta nehoda?“

„Nic nadpřirozeného. Sjela jsem ze silnice.“

„Jak se cítíš?“

„Bolí mě hlava, ale jinak jsem v pořádku. Přijeli jsme se na tebe podívat.“

„Morgan je můj.“

„Je náš, Angele. Tvůj a můj. Vzniknul z naší lásky. Jak se cítíš?“

„V pološoku.“

„Cordy říkala, že je napůl… on, jsi vzhůru.“

„Ty musíš být Kate. Díky za pohlídání Morgana.“ Natáhla jsem k němu ruce a ona mi ho podala.

„Chceš si ho pochovat, Angele?“

„Můžu?“

„Angele, poslouchej mě, protože je to naposled, co to říkám. Morgan je „tvůj“ syn. Přijeli jsme sem, abys ho mohl poznat. Chci, aby znal svého otce. Nemůžeme být sice spolu, ale nechci, aby tím trpěl. Ale pokud nechceš, jestli to nemůžeš přijmout, tak oba odjedeme.“

Umlčel mě polibkem.

„Nechci, aby jsi někam šla. Ani jeden z vás.“

Oba jsme zapomněli na Kate.

„Já... já odcházím. Viděla jsem, vyřešila jsem to, konec. Ahoj.“ Zamumlala a odešla z pokoje.

Položila jsem Morgana do Angelových paží. Jeho malá očka se otevřela a podrobně se koukala na svého otce.

 

 

{Angel}

 

Nemohl jsem uvěřit, že je můj. Tenhle perfektní chlapeček je můj. Nikdy jsem si nemyslel, že bych byl schopný mít děti. Upíři se nemůžou rozmnožovat, když nepočítám vytvoření nového upíra. A teď je tenhle drahoušek, co ho držím, můj syn. Dítě co jsme stvořili já a Buffy. V téhle chvíli mi připadalo, že nemůžu být víc šťastný a dojatý.

„Vypadá jako ty.“

„Opravdu? Je to tak dávno.“

„Věř mi. Má tvé oči, tvůj nos, vlasy, rty. Bude to taky takový lamač srdcí.“

„Omlouvám se, Buffy…“ zarazila s prstem položeným na ústa.

„Teď ne. Je to minulost.“

„Kde bydlíš?“

„Nevím. Nějak jsem nad tím ještě nepřemýšlela. Asi budu...“

„Zůstaň u mě.“

„Angele?“

„Zůstaň tady, dole v přízemí. Tedy, jestli chceš.“

„Jsi si jistý?“

„Ano.“ Podívám se dolů na Morgana. „Chci poznat svého syna.“

„Potřebuju se pro nějaké věci ještě vrátit do džípu. Aby mi je neukradli nebo tak. Pohlídáš Morgana?“

„Buffy, byla jsi zraněná.“

„Jako by se to nikdy předtím nestalo! Kromě bolesti hlavy to je v pohodě. Jsem Přemožitelka, vzpomínáš? Rychlouzdravovací účinky. Pohlídáš Morgana?“

„Samozřejmě.“

 

 

{Cordelie}

 

Nikdy jsem neviděla nic podobného, co by mě v tomhle ohledu tak zasáhlo. Nebyla jsem připravená na pohled, který se mi naskytl, když jsem vešla do kanceláře. Chrupkající na gauči, v hlubokém spánku byl… Angel. A v jeho pažích bylo uhnízděné malé miminko, které vypadalo stejně nevinně. Byla to sladká scéna a já jsem neměla to srdce je vzbudit. Doyla jsem slyšela někde za sebou.

„...Delia...“

„Shhh.“

„Co?“

„Podívej.“ Ukážu na Angela. „Nikdy bych nevěřila, že ho uvidím tak bezbranného.“

„Kde se tady vzalo to dítě?“

„Vím toho tolik co ty. Kate jen řekla, že po mě Angel chce nějaké věci pro dítě a měla jsem je přinést do kanceláře… Buffy???“

„Ahoj Cordy, Doyle. Proč šeptáme?“

Ukázala jsem na Angela. Buffyiny oči se naplnily slzami. „Přišla jsem ve správný čas a se správnou ´věcí´.“ Zamumlala.

 

 

{Buffy}

 

Vždycky, když jsem si pomyslela, že nemůžu Angela víc milovat, tak mě něco přesvědčilo, jak moc jsem se mýlila. Tohle byl jeden z těch momentů. Vidět ho kolébat našeho chlapečka, vidět je spolu bezbranně spát, je to krásné.

„Co se děje, Buffy?“

„Můžeme si tu někde promluvit? Nechci je probudit.“

„Moje kancelář.“ Doyle ukázal hlavou a Cordy se mnou jsme ho následovaly.

 

 

{Doyle}

 

„Páni.“

„Jo, Cordy, páni.“ Odpověděl jsem.

„Tohle něco vysvětluje. Ta vize…“

„Neřekl jsi mi, že jsi měl vizi.“ Cordy byla v šoku.

„Nedávalo to smysl. Síly řekly, že Angel dostane svou podobu od tří darů. Jeden by mohla být jeho duše. A hádám, že ty a Morgan jste ti další dva.“

„Dostal duši? Mluvíme tu o zlepšení naší drahé kletby?“

„Nepřipadá mi, že by to mohlo být něco jiného. Já myslím, že svojí duši už má. Nemůžou mu dát něco, co už má, takže…“

„Je nějaký způsob, jak si to můžeme ověřit?“

„Nemyslím, že je to potřeba. Viděla jsi ho tam venku s Buffy. Viděla jsi ho někdy víc šťastnějšího?“

„Ne.“

„Je zatraceně šťastný a Angelus je fuč. To je myslím slušný důkaz.

 

 

{Angel}

 

Vzbudil jsem se a našel Buffy slabě chrupkající vedle mě. Morgan začínal trošku kňourat.

Cítil jsem se jinak. Nemůžu to přesně vysvětlit, ale věděl jsem, že je to tak. Bylo to silné, něco mi chybělo. Potom mi to náhle došlo... ale necítím se špatně. Cítím se úplný, šťastný a pořád jsem tady. Kletba pominula.

Morgan si začal broukat a to Buffy vzbudilo.

„Ahoj, miláčku, maminka a tatínek si nevšímali tvého prázdného bříška, že?“

Cítím se úžasně, když se po něm natahuje a bere si ho ode mě. Co odešlo byla tvrdá Přemožitelka ochotná bojovat za milující matku pro svého… našeho chlapečka. Nikdy jsem jí nemiloval víc než v tenhle moment.

„Chceš ho nakrmit?“

Kývnul jsem. „Musím mít ještě nějakou praxi, když to budu muset někdy dělat místo tebe. Nemůžu tě přece jen tak opustit, že?“

 

 

{Buffy}

 

Moje srdce snad i chvilku přestalo být.

„Angele? Ta chvíle štěstí…“

„Já vím, Buffy, je to pryč. Věděl jsem to, když jsem se vzbudil.“

„Tak kam chceš jít?“

„Nikam, myslel jsem, že až to budu dělat, tak už budeme rodina. Když budeš chtít...“

„Víc než cokoli jiného.“

Obtočil kolem mě paži a obejmul mě, druhou ruku hladil hlavičku Morgana. Věděla jsem, že pořád musíme strašně moc věcí vyřešit, ale my to zvládneme.

Morgan přerušil naši chvilku tím, že mu zakručelo v bříšku.

„Dobře, maličký, dáme tatínkovi lekci v krmení.“

 

 

{Angel}

 

Když jsme se dostali do kuchyně, šel jsem pro zásoby od Cordy. Byl jsem s nejkrásnější ženou a spolu jsme měli dítě. Nabídl jsem svoje díky Bohu a doufal, že nás sleduje. Buffy a já jsme to zvládli a zvládneme. Spolu.


KONEC