Souhra nadějí

Tuhle povídku bych chtěla věnovat hlavně Símě, Ami a Leně… a samozřejmě všem ostatním, aby nepřestávali věřit na happyendy…

Sarah

 

Povídka je volným pokračováním povídky Nikdy neříkej nikdy. Čas není blíže určen. Děj pouze navazuje na předchozí povídku.

 

 

I.

Buffy jde tmavou ulicí a najednou uslyší volání o pomoc. Neví odkud hlas přichází, a tak jde dál. Hlas nepřestává naříkat a Buffy si zděšeně uvědomí, že je to Angelův hlas. Přichází ze strašné dálky, a tak se Buffy snaží běžet rychleji a rychleji, ale hlas se stále víc a víc vzdaluje. Jeho děsivé naříkání Buffy tak vyvede z míry, že skoro neslyší, že na ni volá ještě druhý hlas. „Buffy!!! No tak, Buffy!!!“

„Dawn?“ Buffy ztěžka otevře oči a hledí na vyděšenou Dawn.

„Něco ošklivého se ti zdálo, Buffy. Jsi v pořádku?“ Ptá se starostlivě Dawnie. Buffy se nejistě rozhlédne po pokoji a přikývne.

„Dobře. Já si jdu tedy lehnout. Snad už budeš spát klidněji. Dobrou.“ Usměje se Dawn na Buffy, ale když odchází, ještě jednou se na ni podívá a chce se jí zeptat, jestli je opravdu vše v pořádku. Buffy už ale leží zády k ní.

´Co se to s ní děje? Poslední dobou se mi nějak vzdaluje. Mám pocit, že posledních pár dnů je myslí někde úplně jinde. Snad je to jen přechodné.´ Pomyslí si Dawnie. Při pohledu na ležící Buffy vzdychne a zavře dveře.

 

Když Dawnie zavře dveře, Buffy se posadí na postel, přitáhne nohy k tělu a hlavu si opře o kolena. Poslední dobou se jí zdá pořád ten samý sen. Občas se změní místo, kde se sen odehrává, ale podstata zůstává vždy stejná. Angel volá o pomoc a Buffy se k němu nemůže dostat, aby mu pomohla.

´Co mají tyhle sny sakra znamenat?´ Ptá se sama sebe Buffy. ´Od doby, kdy Angel odjel zpět do L.A., jsem ho nespatřila, ani jsem s ním nemluvila. Uplynula dost dlouhá doba a já jsem se s naším rozchodem téměř vyrovnala, tak co má tohle znamenat?!´ Buffy je zoufalá, neví, jestli má být rozčílená nebo smutná. Jisté ale je, že v posledních dnech už těm snům začíná přikládat větší význam. Vysílená usilovným přemýšlením Buffy pomalu usíná.

 

II.

Buffy se probudí poměrně brzy. Slunce teprve pomalu začíná vykukovat, ale Buffy přesto vstane. Oblékne se a pomalu sejde dolů do kuchyně. Tak časně ještě není nikdo vzhůru, a tak Buffy postaví na kávu a zamyšleně vyhlédne z okna. Slíbila Dawnie, že s ní zajde vybrat vánoční stromeček…

´Bože, nedokážu se soustředit vůbec na nic, tak jak mám prožít klidné Vánoce, když v jednom kuse musím myslet na Angela. Rozhodně nesmím panikařit. Jde určitě jen o nějaký sentimentální předvánoční neklid. Všechno je v pořádku… všechno je v pořádku…´ Nepřestává opakovat Buffy.

 

Po ranní kávě jde Buffy probudit Dawn a když jsou vzhůru i Alex a Willow, vyrazí spolu Buffy a Dawn na nákupy. Buffy se tak usilovně snaží nemyslet na Angela, že ji popadne šílená nákupní horečka.

„Podívej, Dawn. Ten krásný svetr! Ten je pro Alexe jak…“ Buffy je nadšením bez sebe. Dawnie se zhrozeně podívá na zelený svetr, na kterém jsou kýčovití vánoční soby.

„Buffy, uklidni se. Už máme pro Alexe 2 svetry, pyžamo, budík, několik jeho oblíbených CD, takže myslím, že by další svetr byl už přespříliš.“ Snaží se ji Dawn nějak zkrotit.

„No, asi máš pravdu… a co tahle nádherná váza pro Willow?“ Řekne nadšeně Buffy a podívá se na Dawn, ale když vidí její výraz, raději vázu položí zpět do regálu.

„Asi máš pravdu, já jen… jsem do toho nakupování nějak moc zabrala.“ Řekne Buffy trochu omluvně. Pomalu se blíží k prodeji vánočních stromků a Buffy se samozřejmě okamžitě vybaví její společné vánoce s Angelem. Jak Angela pronásledovali výčitky z minulosti a má najednou šíleně neodbytný pocit, že musí vědět, co je s Angelem. Z myšlenek ji vytrhne Dawnie.

„Co myslíš? No není perfektní?“ Podívá se tázavě na Buffy a doufá, že Buffy ocení její výběr. „Hm, hezký.“ Odpoví neutrálně duchem nepřítomná Buffy, podá Dawn bankovku a hledí do dálky.

 

III.

Mezitím se doma Alex a Willow dohadují.

„Alexi! Kde jsou?! Minulý týden jsme s Buffy koupili 5 balíčků a jsou pryč.“ Doráží Willow na Alexe, i když ví, že nikdo jiný než Alex to být nemohl.

„No, dovol? Myslíš, že bych sám snědl 5 balíčků sušenek?“ Odpoví dotčeně Alex.

„Nechtěj, abych se šla podívat k tobě do pokoje.“ Při tomhle už Willow cukají koutky, ale snaží se na sobě nedát nic znát a trápí Alexe dál.

„No… možná mám pod postelí jeden obal od sušenek, ale…“ Řekne nejistě Alex. Willow se na něj významně podívá.

„Dobrá tak dva obaly… no, možná jsou tři…“ Blekotá Alex a Willow má co dělat, aby nevyprskla smíchy, ale udrží si kamenný výraz ve tváři.

„Dobrá tak všech pět, ale opravdu za to nemůžu. Popadla mě na ně tak nesnesitelná chuť… to je ono, byla to přímo démonická chuť. Zmocnil se mě nějaký „sušenkový démon“ a nešlo to zastavit.“ Snaží se Alex „ospravedlnit“, ale pak oba s Willow vybuchnou smíchy.

„Nemůžeme říct Buffy, že je snědl Spike?“ Ptá se Alex s uslzenýma očima.

„Nevím, jestli by to bylo dost věrohodný, když je Spike na druhé straně zeměkoule.“ Směje se Willow.

Buffy právě vejde do dveří, ale nemá náladu na veselé tlachání o ničem. Pozdraví Willow a Alexe, mlčky odnese nakoupené věci a řekne, že se jde projít.

 

IV.

Buffy bloumá ulicemi a v hlavě jí nepřestává hlodat myšlenka, že s Angelem není něco v pořádku. Vrátí se domů, ale i když se jí Alex, Dawn a Willow snaží nalákat na scrabbel, Buffy odmítne a jde spát. Sedne si oblečená na postel a včerejší téměř probděná noc se projeví po pár minutách – Buffy usne tak tvrdě, že když kolem deváté hodiny večer přijde Willow do jejího pokoje, ani to Buffy neprobudí. Willow má jen strach, jestli je Buffy v pořádku. Posledních pár dní se jí Buffy zdá trochu přetažená, ale možná to je jen její pocit. Chtěla si s Buffy promluvit, ale když vidí, jak Buffy spokojeně spí, raději potichu zavře dveře a odejde.

 

V.

Uprostřed noci se Buffy opět probudí s výkřikem. Na čele se jí leskne studený pot a nepravidelně oddechuje. Posadí se na postel a ve tváři má zmatený a vyděšený výraz zároveň. Do pokoje vrazí Alex.

„Buffy! Jsi v pořádku?“ Přiběhne k ní vystrašeně.

„Oh, ano. Jen jsem měla zase špatné sny… díky, ale jsem v pohodě.“ Odpoví Buffy, ale Alex vidí, že úsměv, o který se Buffy pokusila, nevypadá moc upřímně.

„Podívej Buffy, už nějakou dobu se mi zdá, že nejsi ve své kůži a myslím si, že to není jen můj názor. Všichni mají o tebe strach. Špatně spíš, s nikým téměř nemluvíš, chodíš po domě jako mátoha a skoro nejíš. Neříkej mi, že je to jen tím, že tě ve snech straší upíři.“ Řekne trochu ironicky Alex. Jenže sám ani netuší, že se téměř trefil do černého.

Buffy na něj dlouze a významně pohlédne.

„Bohužel máš pravdu. Straší mě ve snech upír, ale jen jeden.“ Reaguje trochu opatrně Buffy, ale Alex si dá dohromady dvě a dvě a když vidí její výraz ve tváři, hned ví odkud vítr vane.

„Ne… to snad ne… to nemyslíš vážně, Buffy?“ Alex má v hlase rozhořčený tón. „To hodláš vždycky jednou za čas začít bláznit kvůli Angelovi?“ Položí jí Alex otázku, ale nečeká na odpověď.

„Vždyť už je to směšný, Buffy. Je to vždycky to stejný. Sejdete se, vyznáte si lásku, popřípadě spolu zachráníte svět a pak jeden z váš udělá ohromný gesto a řekne „Adiós Amigo“! Hodláte to takhle praktikovat ještě dalších 50 let??“ Pokračuj ve svém monologu Alex, zatímco Buffy sedí mlčky na posteli, ale pak už to nevydrží a přeruší ho.

„Pustíš mě prosím ke slovu??? Špatně jsi to pochopil, Alexi. Já… poslední co bych chtěla, je komplikovat život Angelovi, vám a ostatně i sobě. Vím, že už to mělo skončit jednou pro vždy, ale jak na něj mám v klidu zapomenout, když se mi každou noc zdá o Angelovi, kdy on křičí bolestí a já nevím kde je a nemohu mu pomoci? Copak si opravdu myslíš, že se mi to zdá jen tak??? Že to nemá nějaký závažnější důvod, než moje city k němu?“ Řekne už skoro zoufale Buffy.

„Oh, Buffy, promiň… já myslel, že ty sny jsou… no… jak to říct… jinýho rázu… nevěděl jsem, že se něco děje.“ Odpoví rozpačitě Alex. Buffy na něj hledí trochu nevěřícně, nechápe, že si mohl Alex myslet, že by dělala povyk jen kvůli snům, ve kterých by spolu s Angelem… Buffy okamžitě tu představu v hlavě zažene.

„Jde o to, že chci mít už konečně klid a to se s těmi sny nedá. Už jednou jsme si s Angelem navzájem hostovali ve snech a nebylo to jen tak pro nic za nic. Musím zjistit, jak na tom Angel je a pokud je na tom stejně jako já, musíme společně přijít na to proč.“ Vychrlí Buffy ze sebe tolik slov, až ji to samotnou zarazí, ale Alex překvapivě souhlasí.

„Asi máš pravdu. Bude nejlepší, když tomu přijdeš na kloub. Alespoň budeme mít všichni klid. Pojedeš do L.A.?“

„Asi ano. Po telefon se o tom mluvit nedá. Jen… nechci, aby byla Dawn smutná, že tu nebudu…“

„Neměj obavy, Buffy. Vysvětlím jí, o co jde. Určitě to dopadne dobře a budeš brzy zpět.“ Řekne povzbudivě Alex.

„Díky. Díky moc.“ Řekne vděčně Buffy.

„Pojedu asi hned. Stejně bych toho už asi moc nenaspala.“ Vzdychne Buffy a Alex jí stiskne ruku. Buffy se na něj usměje. Pak Alex odejde. Buffy si sbalí nejnutnější věci a těsně před odchodem ještě nakoukne k Dawnie do pokoje, líbne ji na čelo a odjíždí přivolaným taxíkem.

 

VI.

Angel se probudí uprostřed noci. Na obličeji se mu lesknou krůpěje potu a jeho tělo se otřásá v nepravidelných záchvěvech. Angel se na hrudi chytí za místo, kde kdysi tlouklo jeho srdce. Tenhle sen se mu zdá už několikátou noc. Pořád ten stejný sen, ve kterém Buffy žalostně pláče a volá o pomoc neznámo odkud, ale Angel je bezmocný. Tak strašně bezmocný. Každý jeho sen provází strašlivě beznadějný pocit, že by měl být Buffy na blízku. Pak se Angel pokouší znovu usnout, ale zase ho probudí ten sen. Nakonec vstane a sejde dolů do haly. Bez rozmýšlení najde lísteček od Buffy, na který mu napsala číslo svého mobilu. Nezapomněla ještě připsat poznámku „Jen v nejnutnějším případě!“.

´K čertu s tím, musím vědět, jestli jsi v pořádku!´ Pomyslí si Angel, který je vyvedený z míry víc, než by si přál. Nemůže už dál čekat.

 

VII.

Je velice časně ráno a Buffy kráčí setmělou ulicí směrem k Hyperionu. Hotel má na dohled, ale čím je blíž, tím se její kroky zkracují a zpomalují. Napadají ji nejrůznější otázky.

´Co když Angel není sám? Co když je naprosto v pořádku a já si dělám zbytečné starosti?´

Buffy už stojí u dveří hotelu, když se najednou rozezvoní její mobil. Buffy ho jako ve snách zvedne a ten hlas jí téměř ochromí.

„Buffy… já… ahoj! Vím, že jsi říkala, abych ti volal jen v nejnutnějším případě, ale tohle je… potřebuji zkrátka vědět, jestli se něco neděje, jestli je vše v pořádku, jestli jsi ty v pořádku…“ Buffy drží mobil u ucha a mlčky vchází do hotelové haly. Vidí Angela, který stojí u recepčního pultu. Má na sobě kalhoty, bílé tílko a stojí k ní zády.

„Buffy! Jsi tam??!! Slyšíš mě???“ Angel už téměř křičí. Buffy se zastaví pár metrů od něj a tiše promluví.

„Angele…“ Sotva to Buffy dořekne, Angel se šokovaně otočí a zmateně hledí na Buffy.

„Buffy, co ty tady… Já jsem ti volal, protože ty sny… Vůbec ničemu nerozumím.“ Chrlí ze sebe zmatený Angel.

„Já vím. Jsem tu ze stejného důvodu. Asi se nám oběma zdají tytéž sny, ale nechápu proč. Musíme najít důvod… Proto jsem přijela. Potřebovala jsem si být jistá, že jsi v pořádku.“

Angel už to déle nevydrží, přiskočí k Buffy a obejme ji tak silně, jak jen to jde. Buffy při tom sevření na chvíli zavře oči a nechá se unášet tím opojným pocitem bezpečí, který cítí jen v Angelově přítomnosti. Pak se Buffy vrátí do reality.

„Oh, pomalu, pomalu. Taky tě ráda vidím.“ Řekne Buffy a lehce se pousměje. Angel si uvědomí, jak asi působil jeho náhlý výbuch emocí a tak poněkud zchladne.

„Omlouvám se, Buffy. Bylo to pro mě trochu nečekané, že jsi se tu objevila.“

„Nic se neděje.“ Odpoví Buffy a když nastane poněkud trapné ticho, Buffy ho prolomí.

„Zbývají ještě asi dvě hodiny do svítání, nemohli bychom se jít projít?“ Snaží se Buffy zamluvit své rozpaky.

„Samozřejmě, Buffy.“ Řekne Angel, vezme Buffy tašku a položí ji na židli. U východu jí podrží dveře a vyjdou spolu do tichého rána.

 

VIII.

Buffy a Angel několik minut kráčejí v naprostém tichu. Je to, jako by nepotřebovali ani slova a přesto vědí na co ten druhý myslí. Nemusejí ani mluvit a přesto oba stejně silně cítí, že to co je svedlo znovu dohromady, mělo nějaký důvod. Angel promluví jako první.

„Buffy, to že jsi se tu objevila ze stejného důvodu, proč jsem ti volal, mě utvrzuje v tom, že bychom měly zjistit důvod téhle souhry. Už několikrát jsem se přesvědčil, že se tyhle věci nestávají jen tak…“ Vysvětluje Angel, ale když chce pokračovat dál, Buffy ho zarazí.

„Vím, jak to myslíš, Angele. Všechny ty probděné noci jsem o těch snech přemýšlela a chci mít v hlavě konečně jasno. Takže…“

„…myslím, že nejlepší bude, když navštívíme Věštce.“ Dokončí její větu Angel a vezme Buffy jemně za ruku. Buffy mu jeho dlaň opatrně stiskne a nejistým tónem odpoví. „Měli bychom se vrátit. Bude svítat.“

 

IX.

Buffy spolu s Angelem vchází k Věštcům. Žena a muž stojí na svých obvyklých místech, jako by je už čekali. Když však uvidí Angela v doprovodu Buffy, jsou překvapení.

„Tebe, Angele, jsme očekávali, ale jak jsi mohl být tak opovážlivý a přivést sebou ji??? I když je přemožitelka, je to pořád „jen“ člověk!“ Řekne rozhořčeně muž.

„Vím, že jsem porušil pravidlo, ale týká se to i jí. Je to i její život, do kterého někdo nebo něco prostřednictvím snů zasahuje a máme oba právo vědět proč!“ Odpoví stejně vážně Angel. Buffy jen tiše stojí a je jí jasné, že teď by se do debaty neměla vměšovat.

„Tím, že jsi ji přivedl sebou, jsi vám oběma jen přitížil. Ale budiž.“ Praví žena.

Angel je zmatený a má strach, co tím žena myslela. Ta se hned pustí do vysvětlení.

„Vaše sny se vám nezdály jen tak a jak asi správně tušíte, jde o váš „vztah“. Díky Angelovým dobrým skutkům a neustálému konání dobra bylo rozhodnuto, že vám bude udělena další šance. Ovšem toto rozhodnutí měl udělat Angel sám, bez tvého vědomí.“ Praví žena a pohlédne na Buffy.

„Svou přítomností jsi způsobila mnoho komplikací, ale máte oba možnost volby.“

Buffy s Angelem se na sebe nechápavě podívají a muž pokračuje.

„Máme na mysli, že má Angel možnost získat zpět… svůj život.“ Dopoví to muž.

Angel má pocit, že špatně slyšel, takže když muž vidí, že tomu Angel nevěří, vysvětlí to znovu.

„Neklame tě sluch, Angele. Můžeš získat svůj život zpět a být zase smrtelný, dýchat, stárnout, milovat se… Ale pod podmínkou, že splníš naše tři úkoly.“ Dokončí větu muž.

Angel je jako omámený. Ta myšlenka, že by mohlo opět žít a být s Buffy, tak opravdově, jako nikdy předtím, ho přiváděla do extáze. Ale stejně silně pociťoval strach z toho, že už Buffy necítí tak silně to, co mezi nimi bývalo. Je ochoten podstoupit cokoliv, aby získal Buffy zpět. Nejistě pohlédne na Buffy.

Buffy není schopná ani slova ani žádného pohybu. Cítí na sobě Angelův pohled, ale hlavou jí probíhá asi tisíc myšlenek najednou. Cítí se vlastně skoro jako Angel, jenže má navíc strach z toho, že tenhle nabízený „dar“ nebude zadarmo. Upře na Angela zrak a v jeho nekonečně hlubokých očích vidí jeho žádostivý dotaz: ´Chceš mě ještě?´

Buffy ví, že Angela miluje stejně intenzivně, jako když se do něj zamilovala před lety, tak se na něj lehce usměje a otočí se na Veštce.

„Co ty úkoly obnáší a v čem spočívá má úloha?“ Ptá se Buffy a spolu s Angelem na ně nedočkavě zírají. Když Věštci vidí, že oba souhlasí, pokračují.

„Angele, ty budeš muset splnit naše tři úkoly. Pokud je splníš, jsi volný, tvá kletba bude zrušena a dostaneš zpět svůj život. Ovšem pokud nesplníš všechny tři, přijdeš i o svůj „neživot“…“

Angel něco podobného očekával, ale stále neví, co budou žádat po Buffy. Buffy ví, že by Angel neváhal ani minutu, a tak se rovnou zeptá.

„A já???“

„Ty budeš v místnosti a zatímco Angel bude plnit naše úkoly, budeš v naprosté samotě a tmě. Budeš to mít mnohem těžší než on, protože budeš všechny jeho pocity, bolest, strach a úzkost pociťovat s ním a třikrát intenzivněji.“ Vysvětlí muž.

„Což znamená, že pokud by je Angel nesplnil a zemřel, je tu možnost, že zemřeš i ty. Máte tedy možnost volby. Můžete být zase oba spolu, ale musíte dát v šanc své životy…“

Buffy se na Angela podívá tak vyděšeně, až se chce Angelovi řvát.

 

X.

Po několika minutách, Buffy a Angel stále přemýšlejí nad návrhem, který jim předložili Věštci.

Buffy má sice trochu strach, ale na druhou stranu ví, že by Angel nikdy neudělal nic, co by ji ohrozilo. Samozřejmě je jí jasné, že úkoly nebudou jen tak ledajaké, ale ta představa, že by měl Angel zpět svůj život, ji naplňuje obrovským odhodláním udělat pro to cokoliv.

Angel jako první pocítí strach o Buffy. Zdá se mu, že by to byl moc velký risk. Dobře, on sám nemá prakticky co ztratit a poslední dobou to stejně všechno nestojí za nic, takže kdyby získal zpět Buffy, všechno by se mohlo změnit, ale riskovat přitom i její život? Na to nemá právo a ani sám neví, jestli by to dokázal. Pohlédne na Buffy a ona na něj.

Věštci vidí, že by si oba potřebovaly promluvit, a tak na pár minut oba zmizí.

Buffy chce využít příležitosti, ale neví jak do toho.

„Ehm… ehm, Angele já… co se týče toho návrhu… Ani ve snu by mě nenapadlo, že ty moje sny mě dovedou až sem. Věděla jsem, že v tom něco bude, ale tohle jsem tedy opravdu nečekala…“ Řekne Buffy a opatrně se tak vyhne jádru problému, ale Angel je na tom podobně.

„Buffy… já vím, že je to pro tebe asi těžké, ale… máme obrovskou příležitost, která nás oba může buď spasit nebo zatratit. Kdyby šlo jen o mě neváhal bych ani minutu, ale zatáhl jsem do toho i tebe a teď…“

„Angele, přestaň se obviňovat a neber to jako něco, co se nemělo stát. Sám jsi řekl, že je to obrovská příležitost, a tak bychom za ní měli být vděční. Pokud jde o mě, vydržela jsem už horší věci, takže…“

„Buffy, já přece nemůžu riskovat tvůj život. To nejde, na to nemám právo, i když… i když tě miluji jako nikdy předtím… a je to hrozný pocit, když vím, že bych tě mohl konečně udělat šťastnou… tedy pokud ještě chceš…“ Dodá nejistě Angel.

Buffy vidí, že Angel pochybuje o jejích citech. Přistoupí k němu blíž a lehce se dotkne jeho tváře. Vzpomene si, jak spolu byli kdysi na kluzišti a stejně intenzivně jako tenkrát cítí, jak tohohle upíra s duší bezmezně miluje. Angel uvidí v Buffyiných očích svolení a tak se k ní nahne a jemně ji políbí. Sotva se jejich rty spojí, objeví se Věštci. Buffy se s Angelem od sebe odtáhnou, ale jejich prsty jsou stále propletené.

„…takže?“ Položí muž otázku, kterou oba dva očekávali. Angel pohlédne na Buffy a ta jen tiše zašeptá: „Miluju tě.“ Angel se na ni usměje a pokračuje směrem k Věštcům.

„Ano. Souhlasíme oba. Podstoupím zkoušku a Buffy bude… čekat… takže… můžeme začít?“ Buffy polije studený pot, ale snaží na sobě nedát nic zdát. Angel její obavy vycítí a pevněji jí stiskne dlaň.

 

XI.

Věštci pošlou Angela splnit první úkol a Buffy se najednou ocitne v místnosti, kde je naprostá tma a chlad. Posadí se do rohu na zem a čeká, co se bude dít.

„Tvým prvním úkolem bude projít chodbou a ať se stane cokoliv, ať uvidíš cokoliv, za žádnou cenu se nesmíš otočit a vrátit zpět, anebo odbočit. Ať se děje, co se děje!!! Hodně štěstí.“ Řekne muž, když dovede Angela k tmavé, úzké a dlouhé chodbě. Poté zmizí.

Angel se ještě rozhlédne, jako by chtěl přijít na to, kde se právě nachází Buffy a pak vykročí kupředu.

Angel ostražitě prochází „tunelem“ a stále čeká, co se stane. Pořád jde a když to nejméně čeká, uslyší ženské nářky. Hlas přichází z pravé strany a když Angel opatrně otočí hlavu, spatří mladou dívku s otevřenou ránu na břiše. Dívka k němu natahuje ruce.

„Pomoz mi… prosím… pomoz mi. Nevím, co se stalo. Nenechávej mě tu. Prosím!!!“ Angel zděšeně hledí na dívku a už už se chce vrhnout k ní, ale pak si uvědomí Věštcova slova. Ještě chvíli stojí u mladé ženy, která stále naříká a upírá na něj své oči. Se strašným pocitem bezmoci a se slzami v očích ženu nechá napospas svému osudu a pokračuje v cestě.

Buffy stále sedí na zemi a už začíná pociťovat Angelovu úzkost. Neví proč, neví na jak dlouho a je z toho zmatená. Neví, co se s Angelem v tuhle chvíli děje a má strach, že se mu něco stalo. Z ničeho nic jí vyhrknou slzy.

Angel pokračuje dál a i když pořád cítí lítost nad tou zraněnou dívkou, ví, že ho bezesporu čeká něco mnohem těžšího. Sotva ujde pár kroků, uvidí Gilese. Je přivázaný okovy ke kamenné stěně a má rozervané šaty. Celé tělo má pokryté krvavými šrámy a v obličeji ztrápený výraz. Když spatří Angela, vyděšeně vydechne.

„Oh, bože Angelus… Už néé... prosím... už néé. Víc už toho nesnesu. Raději mě zabij, ale už mi neubližuj.“ Prosí zoufale Giles. Angel nevěří svým očím a vzpomene si, jak Gilese strašně mučil, když neměl duši.

„Gilesi, já… omlouvám se…“ Na víc se Angel nezmůže a musí si stále opakovat ta slova.

„Tohle není skutečné, je to jen fikce, tohle není skutečné… není…“ Chytá se Angel za vlasy a raději už na Gilese ani nepohlédne a snaží se jít dál.

Buffy se choulí na zemi a vzlyká. Cítí se jako tenkrát, když slyšela myšlenky všech lidí okolo, jenže teď je to stokrát horší. Cítí sice „jen“ Angelovy pocity, ale za to tak intenzivně, že se jí svírá srdce a má pocit, že už ani horší bolest neexistuje.

´Co se s Angelem děje? Proč ty výčitky a ta bezmoc?´ Přemýšlí Buffy, ale pak se její tělo zase sevře v náhlém návalu „bolesti“.

Angel se už blíží ke konci chodby, kde už na něj čeká žena. Angel vyjde naprosto, zdrcený, zoufalý a není schopný ani vydat hlásku. Žena ho zavede do místnosti, kde mu vysvětlí pointu dalšího úkolu.

„První úkol jsi zvládl. Teď tě čeká druhá zkouška. Utkáš se s démonem.“

Když žena vidí, že si Angel jakoby oddechl, upozorní ho.

„Ale nemysli si, nebude to nic jednoduchého.“ Varuje ho žena a nechá Angela v místnosti o samotě.

Angel se rozhlédne kolem a čeká, kde se objeví jeho protivník. Chvilka nepozornosti stačí k tomu, aby démon, který se objevil z čista jasna, Angela napadl zezadu. Je asi dva metry vysoký, mohutný, má šupinatou hlavu a místo rukou pařáty. Angel se hbitě zvedne a srazí démona k zemi. Démon se skácí na zem, ale když se opět postaví na nohy, už nemá podobu démona, ale zmorfuje do podoby Faith.

„Ale copak, ty mě nepoznáváš? To snad ne. Svou starou dobrou známou Faith, vždyť jsme spolu toho tolik zažili…“ Zmorfovaný démon využije toho, že je Angel zaskočený a hodí s Angelem o zeď. Tohle Angela trochu probere a uvědomí si, že na zemi leží velký nůž a tak jej ze země sebere. Chystá se ho démonovi vrazit do hrudi, ale ten zmofruje do podoby Buffy.

Buffy stojí uprostřed místnosti a najednou má pocit, že je Angel někde hrozně blízko. Jako by skoro cítila jeho vůni… jeho pohled…

Angel je zmatený. Tohle je rána pod pás, vůbec neví, co dělat. Než se stihne probrat, démon ho tak silně nakopne, že Angel přeletí na konec místnosti. Angel se chvíli svíjí bolestí a toho démon využije a ještě silněji Angela udeří. Angel se ne a ne vzpamatovat a zvednout se ze země. Démon sebere ze země nůž, který Angel upustil a žene se s ním směrem k Angelovi. Angel se nadzvedne zrovna ve chvíli, kdy se k němu démon v podobě Buffy přižene a Angel ho srazí k zemi tak, že se překulí na démona. Tímhle pohybem se přetočí i ostří nože a ten se zabodne démonovi do hrudi.

Buffy se stále v místnosti kroutí bolestí, ale cítí, že už bolest ustupuje.

Angel se zvedne a vidí, že je démon mrtvý, ale vidí vlastně Buffyino tělo a tak se dá do pláče. Ví, že to není Buffy, ale je mu jasné, že Buffy musí trpět s ním. Tělo démona se „vypaří“ a Angel stojí v další místnosti, za ním se objeví žena a vysvětluje poslední úkol Angelův.

„Zdárně jsi splnil i druhý úkol, tudíž tě čeká třetí a tzn. poslední. Tato místnost je kruhová, je to bývalá studna a tak je nahoře, jak vidíš, otvor.“ Řekne žena a spolu s Angelem oba vzhlédnou nahoru, kde se pomalu začíná rozednívat. Angelovi začíná docházet o co tady jde.

„Dveře jsou tu. Můžeš kdykoliv odejít. Ale potom ji… ztratíš.“ Pohlédne na Angela a odejde.

Angel si stoupne ke stěně a sleduje, jak se nahoře začíná pomalu objevovat větší a větší díl slunce. Opře se pevně o stěnu, zavře oči a myslí na Buffy, která se stále choulí v chladné místnosti. Je pro ní ochoten překonat vše. Myslí na jejich první polibek, na jejich milování a pak začne cítit, že denní světlo už zaplavilo téměř celou místnost. Pevně zatne pěsti.

„Miluji tě Buffy… miluji tě.“

Buffy ucítí na malou chvíli jakousi úlevu od psychické a fyzické „bolesti“ kterou cítila, ale o chvíli později cítí něco mnohem horšího. Najednou se jí zdá, že je její tělo v jednom ohni. Všechno jí bolí a pálí. Ta bolest je naprosto nesnesitelná. Současně cítí (a neví proč), že ji Angel strašně moc miluje. Najednou bolest z ničeho nic ustane.

Angel otevře oči a vidí, že na něj dopadají sluneční paprsky…

Buffy otevře oči a uvědomí se, že bolest je pryč…

Jediné co oba ví a čemu rozumí je to, že se oba bezmezně milují….

Pak se oba ocitnou opět na místě, kde se setkali s Věštci. Angelovi a Buffy stále nedochází, že je po všem.

„Splnil jsi Angele, co jsme po tobě žádali. Jsi volný. Buďte šťastní a víckrát nás už nehledejte…“ Řekne naposledy muž a spolu s ženou zmizí.

 

Angel stojí s Buffy uprostřed jeho kanceláře. Stojí tak už asi 10 minut mlčky a hledí si do očí.

„Je to jen sen, že ano, Angele?“ Ptá se nevěřícně Buffy a objímá Angela.

„Není lásko… je to skutečné.“ Řekne Angel, usměje se na Buffy, popojde kousek blíž k oknu a vyhrne žaluzie. Natáhne směrem k ní otevřenou dlaň. Buffy mu oplatí úsměv a vloží svou dlaň do jeho.

„Víš, Angele, mám pocit, že mě tahle zkušenost hodně změnila. Cítila jsem všechno co ty a mnohem silněji, a tak už vím, co všechno jsi musel vytrpět… cítila jsem tě v každém kousku svého těla i duše a… miluji tě ještě víc než předtím…“ Vyzná Buffy Angelovi svou lásku. Angel ji pohladí po tváři a láskyplně ji políbí na její nedočkavé rty. Buffy líbá Angela a cítí tlukot jeho srdce. Má pocit, že už nic intenzivnějšího snad ani neexistuje. Zadýchaně se od sebe oba odtáhnou.

„Co… budeme dělat?“ Ptá se Buffy a pak si uvědomí, jak asi Angel její dotaz pochopil.

„Myslím tedy v blízké budoucnosti.“ Začervená se Buffy. Angel se pousměje, vezme její tvář do dlaní a řekne.

„Na to máme celý život…“ Ujistí ji Angel. Odhrne jí z obličeje pramen světlých vlasů a v záři poledního slunce ji ještě jednou, ale vášnivěji políbí…


KONEC