Výhra


Popis poviedky : : Cordelie mezitím vyhledala knihovnu a v ní informace, které by jim objasnily co se stalo. Listovala novinami. Hledala v počítači. Nic zvláštního neobjevila. Pak si všimla článku, kde popisovali, bouři, která se objevila z ničeho nic. Hřmělo a blýskalo se v jednom kuse. Následky byly hrozivé. Tolik zničených věcí, jako tehdy nikdo nepamatuje. Vypadalo, to jako by na zem vstoupilo samotné peklo a jeho vládce kráčel po zemi.


Cordelie otevřela dveře chaty, rozsvítila světlo a nadšeně zvolala: „ Páni, takovou výhru si dám teda líbit!“

Vešla dovnitř aby objevila všechny krásy, které na ni čekaly. Začala pobíhat po místnostech a co chvíli byly slyšet její radostné výkřiky.

Angel stál před vchodem a prohlížel si vnitřní prostory. Chata byla opravdu luxusně a vkusně vybavena.

Opatrně natáhl ruku před sebe, kdyby tam snad byla neviditelná bariéra, která by mu jako upírovi nepozvanému majitelem objektu dál, zabránila vstoupit.Na žádnou nenarazil, tak vešel.

„Angele, pojď dál,“ objevila se v tu chvíli Cordy v předsíňce, „je to tu nádherné!“

„Provedu tě,“ mrkla na něho.

Ukázala na dveře po jeho levici:“Tam je kuchyň a tady naproti úžasná koupelna.“

Přímo zářila, když ho vedla dále do hlavní místnosti ( obývacího pokoje ). „Tyhle dveře vedou na balkon a tam nahoře,“ kývla hlavou ke schodům vedoucím do patra, „jsou dvě ložnice.“ „Když ti to nebude vadit, tak si vezmu tu s výhledem na jezero,“ z tonu, kterým to sdělila, bylo Angelovi jasné, že už si vybrala a nemá smysl se sní o tom dále bavit, tak jenom kývl na souhlas.

„Dojdu pro věci do auta,“otočil se.

Pak se chvíli vybalovali a zabydlovali, aby se tu následující týden cítili co nejlépe.

Venku se mezitím úplně setmělo. Byla jasná noc. Hvězdy na nebi zářily a měsíc se kulatil. Do úplňku mu zbývalo pár dní.

V místě, kde se nacházeli, byla krásná čistá příroda téměř nedotčena civilizací. Kol dokola stál les. Vše leželo v údolí, jehož střed vyplňovalo jezero.

Když si sedli na balkon, viděli sem tam svítit světlo z chat, které stály na březích kolem vody.

„Škoda, že to Wesleymu nevyšlo,“ povzdechla si Cordelie, „zajímalo by mě, proč musel tak náhle odjet do Londýna!“

„Jistě se brzy vrátí a dozvíme se to,“ chlácholil ji Angel.

Jen tam tak seděli a vychutnávali si klid. Kromě3plouchání vody, šumění stromů a nočního života v okolní trávě, neslyšeli nic. Dokonalý balzám na nervy.

Cordelie přemýšlela, proč měla vidění jít na akci, kde se mimo jiné soutěžilo o týdenní pobyt na horské chatě, a vůbec nechápala, že to byla ona, kdo ho vyhrál Ani Angel to neuměl zdůvodnit, ale nechal se přemluvit a jel s ní.

„Jsem utahaná, jdu spát,“ protáhla se Cordy před půlnocí , „dobrou noc, Angele!“

„Dobrou noc,ještě chvíli zůstanu,“ odpověděl.

Opláchla se a převlékla do pyžama. Jak lehla tak v usnula.

„Pomoz mi,“ zaslechla ve spánku.Otevřela oči a sedla si. U její postele, stála dívka. Tvář bledě svítila a vypadala vážně.Zlatavé vlasy povlávaly kolem její tváře. Mohlo jí být tak 18 let. Dlouhé bílé šaty sahaly až na zem.

„Pomoz mi,“ opakovala prosbu.

„Jak ti mohu pomoci?“ užasla Cordelie.

„Nemám mnoho času,“ pronesla zoufale dívka. Mávla rukou a zmizela: „Pojď za mnou!“

Dveře pokoje se otevřely. Tak už to začíná pomyslela si Cordy. Žádná dovolená, ale další případ. Pomalu vyšla na chodbu. Uviděla děvče pod schody. Sestoupila za ní a zahledla cíp bílých šatů mizících v chodbičce. Z koupelny vycházelo bledé světlo.

Cordelie nahlédla dovnitř. Vše vypadalo téměř stejně, jen podlaha byla ze dřevěných desek.

Na ní v kruhu seděly dvě děti, dívka a chlapec. Holčičce drobounké blondýnce mohlo být deset a hošíkovi stejně světlovlasému šest nebo sedm. Rysy si byli tak podobni, že to museli být sourozenci. V kruhu ležely magické předměty. Prováděly nějaký vyvolávací rituál. Pak se vprostředku zhmotnila temná postava. Chvíli hovořili. V ruce neznámého se zhmotnil kus popsaného listu. Děti papír podepsaly a postava se rozplynula.

Dívčina smlouvu vzala, uložila do dřevěné truhly a uschovala do úkrytu v podlaze.

V tu chvíli uslyšela ránu. Prudce se probudila. Zjistila,že to se otevřelo okno a dovnitř vane vítr.

Zjistila, že vše byl jenom sen.

Vzápětí zaslechla klepání. Někdo ťukal na dveře.

„Ano?!?“ zeptala se roztřeseně.

„To jsem já. Slyšel jsem ránu, jsi v pořádku?“ ptal se Angel.

„Angele,“ vydechla, „pojď, prosím,dále!“

Byla ráda, že se objevil. Z toho, co se jí zdálo, měla stísněný pocit a chtěla mu to říct. Bála se, že by ho do rána zapomněla.

Angel vešel.

„Co se stalo?“ zajímal se hned, když spatřil, její vystrašenou tvář a taky vycítil, že se bojí.

Přešel k ní a posadil se na postel.

Cordelie už byla zcela probraná. Pohodlně si sedla, a vypověděla Angelovi cely sen. Nevynechala nic.Snažila si vzpomenout na každou maličkost, na každý detail.

Angel pozorně poslouchal.

„Co ten sen znamenal?“ ptala se Cordelie, když skončila s vyprávěním. „Byl to jen sen nebo znamení, že moje vize tehdy nebyla náhodná?“ Ptala se, ale už předem znala odpověď.

„Ne nic neříkej,“ pokračovala než mohl Angel něco říct, „já vím, vše má svůj smysl!“

„Co budeme dělat? Začneme s pátráním, co to bylo, a co se tu stalo?“
„Začneme s tím hned ráno. Teď zkus usnout.“

Když se ráno sešli u snídaně, probírali, co podniknou.

Dohodli se, že Angel prohledá chatu, jestli nenarazí na něco zajímavého, Cordelie odjela do nejbližšího města zjistit něco o zdejší chatě.

Angel začal procházet pokoje. Pečlivě prozkoumal každou místnost. Poklepával po stěnách prohlížel podlahy jestli tam nejsou tajné schránky. Nikde nic zvláštního neobjevil.

Nakonec si nechal koupelnu. Velmi pozorně prohledal zdi. Když tam nic nenašel, zaměřil se na podlahu. Zjistil, že je pokrytá linoleem, začal tedy pracovat na jeho odstranění aby ho pokud možno nepoškodil.

Po odkrytí uviděl podlahu zhotovenou z dřevěných desek. Pečlivě ji prozkoumal, až našel jednu která zněla dutě. Po odstranění objevil otvor, ve kterém ležela dřevěná schránka.
Otevřel ji a uvnitř ležel do ruličky smotaný list ovázaný rudou stuhou.

Byla to mapa vedoucí k nějakému místu, které bylo na mapě vyznačeno křížkem. Místo leželo v údolí , kde se nacházeli. Otázkou zůstávalo, co se tam ukrývá.

Cordelie mezitím vyhledala knihovnu a v ní informace, které by jim objasnily co se stalo. Listovala novinami. Hledala v počítači. Nic zvláštního neobjevila. Pak si všimla článku, kde popisovali, bouři, která se objevila z ničeho nic. Hřmělo a blýskalo se v jednom kuse. Následky byly hrozivé. Tolik zničených věcí, jako tehdy nikdo nepamatuje. Vypadalo, to jako by na zem vstoupilo samotné peklo a jeho vládce kráčel po zemi. Také ji zaujal článek, ve kterém psali, že Anna Smithová, dcera Johna Smithe staršího, majitele chaty, ve které nyní pobývali, před několika léty zmizela. Ztratila se, když si vyšli s bratrem Johnem na procházku do údolí. John se tehdy vrátil z lesa naprosto šílený a nedokázal nikomu říct, co se stalo. Ačkoliv uspořádali pátrací akci, bezvýsledně. Pár měsíců na to rodina chatu prodala a odstěhovala se do města. Aby zapomněli, co se jim tam stalo.

V tu chvíli Cordy vyrušilo zazvonění mobilu.

„Halo, Angele,“ zvedla ho „ našel si něco?“

Chvíli poslouchala. Pak mu ve stručnosti vylíčila, co našla.

Dohodli se, že v noci pokusí najít místo na mapce, a zjistí, co se tam nachází.

Cordelie se cestou zpět, ještě zastavila v obchodě aby nakoupila pár věcí, které by se jim při nočním výletu mohli hodit.

Na chatu dorazila pozdě odpoledne. Angel seděl v pokoji a studoval plánek.

„Podívej, vypadá to, že se to místo nachází na druhé straně jezera,“ ukazoval Angel Cordelii, jakmile se k němu posadila.

„Obcházet jezero by trvalo příliš dlouho, a do rána bychom to nestihl., Vezmeme si člun a přeplujeme ho. Pokusím se přistát co nejblíže k tomu místu!“ zabodl prst do místa označeného křížkem.

Když slunce zapadlo, vyrazili.

Sešli po stráni dolů k malému kotvišti. Na vodě, se kolébalo v rytmu vln několik člunů.

Jeden si vzali uložili, do něho věci, nasedli a vydali se na druhý břeh.

Postupně se setmělo. Večer se pomalu měnil v noc. Bylo opět jasno. Na vodní hladině se odrážely hvězdy a dorůstající měsíc. Pomalu pluli a vychutnávali příjemný noční klid. Občas ho přerušil výkřik probudivšího se opeřence nebo nočních tvorů.

Jak se blížili ke břehu, bylo vidět , že hned u břehu se nachází několik skalisek. Dost dobře se v nich mohly ukrývat jeskyně.

Přistáli. Uvázali člun a vydali se na průzkum. Prohlédli si místo na kterém se nacházeli. Krátký úsek travnaté plochy najednou končil a za ním se do výše nepřirozeně tyčily skály. Nebyly moc vysoké, ale masivní a rozkládaly se téměř po celé délce břehu.

Po chvíli zkoumání, Angel objevil stezku vedoucí kamsi vzhůru. Opatrně se vydali po ní.

„Třeba najdeme poklad, a já si ze svého podílu zajistím dlouhý bezstarostný život a nikdy už nebudu dělat žádné podobné stupidní věci,“ snila Cordelie s otevřenýma očima.

„Nedělej si plané iluze, kdo ví, co tam najdeme,“ krotil její nadšení Angel, „třeba si tím John Smith mladší, označil, kam pohřbil svou sestru.“

„Prosím, tě ty máš nápady,“ zpražila ho, „proč by něco takového dělal?!?“

„Nebudeme se hádat, počkej, co objevíme, ukončil jejich debatu Angel.

Pomalu stoupali po stezce. Ta najednou končila. Před nimi se nacházela hromada kamení. Vypadalo to jako by zatarasovala nějaký vchod. Kameny byly různých velikostí. „To bude dlouhá noc,“ povzdechl si Angel, když se pouštěl do jejich odstraňování.

„A Wesley je kdoví kde!“

Noc postupovala a pomalu se chýlila ke své polovině. Angelovi se podařilo odstranit dostatečné množství kamenů. Uviděli vchod vedoucí někam do vnitra skály. Opatrně se vydali dovnitř. Když vešli a rozkoukali se zjistili, že se nachází v nevelké jeskyni.

Na protější stěně, ležela pootevřená dřevěná truhla a něco se v ní třpytilo.
Kousek od ní ležela kostra. Seděla opřená o skálu a vypadalo to jako by se dívala ke vchodu a čekala,že každou chvíli někdo vejde. Dočkala se, ale už jí to nebylo nic platné. Pomoc přišla pozdě o několik let..

Po důkladné prohlídce místa zjistili, že v truhle se nacházejí zlaté mince, šperky apod.Po zběžné prohlídce si byli jisti, že kostra patřila ženě. Oba na to udiveně koukali. Vůbec jim to nedávalo smysl.

„Co se to tu u všech všudy stalo?“ nechápala Cordelie a přecházela od pokladu ke kostlivci. V hlavě ji to pracovalo na plné obrátky, jak se snažila vymyslet nějakou teorii.

„Těžko říct,“ podotkl Angel.

„Bude lepší, když to přenecháme odborníkům.“

Vytáhl mobil a zavolal Kate:“Ahoj, promiň, že tě budím, ale máme pro tebe jeden zajímavý případ, můžeš co nejdříve přijet?“ Pak ji popsal, kde se nacházejí.

Počkali až Kate a její lidé dorazí, předali jim vše, co zjistili a vrátili se zpět do chaty. Stihli to těsně před úsvitem.

Pak už se Cordelii do konce pobytu nic zvláštního nezdálo.

Zbytek dovolené si užívali. Cordy dny a Angel noci.

Za nějaký čas, je Kate navštívila v jejich kanceláři. Chtěla jim říct, na co při vyšetřování přišli.

To si se zájmem poslechl i Wesley, který už byl zpět.

John a Anna Smithovi se tehdy vydali na procházku a měli v úmyslu truhlici z pokladem ukrýt v jeskyni nad jezerem.

Získali ho podpisem smlouvy se samotným Satanem. Netušili, že zlato s pekla je prokleté.To jim ďábel neřekl.

Když dorazili na místo a poklad tam schovali, šel John napřed. Anna, se uvnitř zdržela a to se ji stalo osudným. Z ničeho nic přišel slabý záchvěv. Annu omráčilo kamení, padající uvnitř jeskyně a současně kameny z venku zatarasili vchod a Anna tam zůstala uvězněna.

John z toho, co se před jeho očima udalo zešílel Vrátil se sice brzy domů, nebyl však schopen říct, co se stalo.

„Poklad byl opravdu prokletý,“ konstatoval Wesley. „Nikdo z něho nic neměl a stálo to tolik lidské bolesti a žalu.“

„Co se sním stalo?“ vyzvídala Cordy.

„Byly to samé vzácné kousky, část je vystavena v místním muzeu, tak trochu i jako památka na tu tragickou událost a zbytek je ukryt na bezpečném místě aby už nemohl škodit lidem,“ uzavřela případ Kate.


KONIEC