Hra s ohněm


Popis poviedky : Poviedka bola prvýkrát uverejnená na stránke www.buffy-angel.org. Na našu stránku ňou pre archívne účely v rámci aktualizácie prispela Caterina. Pôvodným autorom poviedky je Nica.


první kapitola od Nica

Sunnydale, noc před závěrečnou bitvou v Hellmouth

V celém domě bylo konečně ticho, téměř všichni spali, jen pár posledních se v kuchyni dohadovalo nad pravidly Dungeons and Dragons. Buffy nemohla usnout. Otočila se, trošku víc se přimáčkla ke spícímu Spikovi a doufala, že to pomůže. Po chvíli přece jen vstala a začala bezmyšlenkovitě přecházet sem a tam po suterénu posledního obydleného domu v Sunnydale. Jak se dalo čekat, znovu se ukázal První, nejdříve jako Caleb, pak jako ona… Jak předvídatelné. I ty jeho výhrůžky a posměšky nějak ztratily na zajímavosti a důrazu.
A když nakonec zase zmizel, něco ji napadalo a došlo. Usmála se a znovu si lehla vedle Spika, vklouzla mu opatrně zpátky do náručí a Přemožitelka i její upír usnuli.
Buffy se probudila brzy, Spike ještě spal. Jemně ho pohladila po tváři a chvíli zírala jen tak na strop. Minulý večer byl ještě pořád tak vytočený kvůli tomu polibku s Angelem, byl tak uražený a ublížený… dala mu ten amulet tak trochu proto, aby zvedla jeho nabořené ego, aby si znovu vedle staršího upíra nepřipadal tak méněcenný. Nazvala ho svým Šampiónem a opravdu to myslela vážně. Tenhle rok byl pro ni, ale hlavně pro něj obzvlášť těžký. Kdyby jen Spike dokázal pochopit, jak si ho váží a svým způsobem obdivuje! Ale teď věděla, že to nemůže udělat. Tohle byl především JEJÍ boj, První a Pekelná brána byli její starost.
To ONA měla duši a byla mnohem silnější než člověk! Navíc ani nevěděli, co by mohla ta lesklá věc udělat tomu, kdo ji bude mít v té chvíli na krku… nebo jestli to Angel věděl, neřekl. Choval se tak divně, když došlo na Spika. Jako malý kluk, co mu najednou vezmou oblíbenou hračku. A Spike… Spike nebyl lepší. Buffy si povzdechla a podívala se na boxovací pytel, kde pořád ještě visela Angelova karikatura. Pak se znovu otočila na Spika. Ne, ona bude mít ten amulet, ne on… a je úplně jedno, jestli na ni zase bude dělat smutný obličej nakopnutého štěněte a mít spoustu poznámek. Tohle bylo příliš vážné, než aby všechno riskovala jen pro jeho nesmyslně pochroumané sebevědomí.
Buffy opatrně vytáhla spícímu upírovi náhrdelník z kapsy, zastrčila ho do své, vstala a připojila se k ostatním nahoře v přípravách k závěrečnému boji.

* * *

Pekelná brána

"Dělej, Spiku, musíme jít!" křičela Faith a utíkala ke schodům. Ale upír se nehýbal. Stál před Buffy, které z amuletu tryskal proud zlatého světla a svou září měnil na prach jedno ubervampa za druhým.
"Spiku, musíš jít! Běž!" ječela na něj Buffy a země se jim otřásal pod nohama.
"Bez tebe nikam nejdu, lásko," odmítl Spike důrazně.
"Já už nemůžu odejít, pitomče! Musím tu zůstat dokonce, zajistit, že se Pekelná brána zavře na vždycky! Musím to udělat!" Ale upír jen vrtěl hlavou.
"Prosím, Spiku," plakala Buffy. Ale on se ani nepohnul, jen propletl svoje prsty jejími. Obě ruce se okamžitě vzňaly jasným plamenem.
"Ne. Zůstanu tady, zůstanu s tebou až do konce!"
Tvrdohlavý paličák, zaklela Buffy v duchu.
"Musíš jít! Musíš dohlídnout na Dawn, slíbils to! Nesmíš mne zklamat, Spiku, tentokrát ne! Běž a postarej se o mou sestru líp než tenkrát!" použila Buffy svou nejsilnější zbraň.
"Jdi mi z očí, Spiku…"
"Miluju tě, Buffy."
"Já tebe ne! Nikdy jsem tě nemilovala! Nikdy bych tě nemohla milovat!" Buffy odtrhla svou ruku od jeho. "Nikdy bych se nemohla zahodit s takovou kreaturou, jako jsi ty! I s tou duší jsi hluboko pode mnou a nesaháš mi ani po paty! A TEĎ BĚŽ PRYČ A UDĚLEJ ASPOŇ JEDNU SPRÁVNOU VĚC! Postarej se o Dawn!"
Spikův překvapený pohled jí málem zlomil srdce, ale nakonec se upír přece jen pohnul a vydal se ke schodům. Na nich se ještě otočil, slzy v očích. "Stejně tě miluju, Buffy, nic to nemůže změnit, ani tyhle řeči ne."
"Já vím, promiň mi to," šeptla Buffy. Ale Spike ji už neslyšel.
Pekelná brána se začala hroutit.

* * *

Angelova kancelář, Los Angeles

"…takže musíme být připraveni na cokoliv," řekl Angel a ukončil tak malou schůzku se svým týmem. "Jo a nevíte, kde se tu vzalo tohle?" Pak se otočil ke stolu a zvedl podivnou tlustou žlutou obálku. Gunn, Fred a Wesley zavrtěli hlavami.
"Divné," pokračoval Angel. Žádná zpáteční adresa… Podržel ji proti světlu, ale byla příliš tmavá, nic neviděl. Tak jo, riskne to a otevře ji. Co by tam tak mohlo být strašného?
Na koberec dopadl lesklý amulet, nad ním se utvořil malý prašný vír a uprostřed něj se postupně začalo formovat postava. Nejdříve jen kouř, pak postupně kosti, svaly, kůže a nakonec před nimi stála drobná blonďatá dívka, která křičela bolestí. Křik umlkl a dívka se překvapeně rozhlédla kolem sebe.
"Buffy," vydechl Angel.
"Co… co tu dělám?" zeptala se Buffy nejistě. Rty se jí chvěly potlačovaným pláčem, když se začala prohlížet – roztrhaná bunda, již téměř zahojená rána v boku, ušmudlané džíny… "Co se mi stalo?"
"Ty… jsi umřela…" Angel mohl dojetím sotva mluvit. "Pekelná brána se zhroutila a vzala celé Sunnydale s sebou… zůstal jen obrovský kráter." Angel k ní přistoupil a chtěl ji obejmout, ale jeho ruce projely vzduchem. "Tohle… není dobré."
"Takže… my jsme vyhráli?" Buffy s hrůzou pozoroval, jak Angelova ruka projela její paží. Trochu ji to zabrnělo, ale to bylo všechno, co cítila. "Oh můj, bože, já… já jsem duch! To je ještě horší, než když jsem zemřela naposledy!"
"Mám teď k dispozici celé výzkumné oddělení Wolfram a Hart, Buffy. Určitě na něco přijdeme," zkoušel ji uklidnit Angel. Pak se otočil k Fred a Wesleymu. "Vezmeme ji do laboratoře a vy zkuste udělat pár testů."
Buffy je s obavami následovala a už předem se bála jakýchkoliv testů. Byla ochotná čelit desítkám démonů, ale vyšetření se bála jak ničeho na světě. Angel šel vážně vedle ní a Buffy se styděla na něj jen podívat. Až příliš dobře si pamatovala, jak na ni křičel, aby se pro příště držela co nejdál od L.A. Takže až přijdou na to, co s ní je, pošle ji hned pryč? Ale kam by mohla jít, když bylo Sunnydale pryč? A kde byli její přátelé? Dawn? Oh, bože, byli vůbec naživu?
"Angele, ostatní… Dawn, Sp… hm, Willow, Giles, zvládli to? Stihli se dostat pryč?"
Podíval se na ni a rychle přemýšlel. Anya zemřela, stejně jako většina dívek, které trénovali, ale ostatní z toho vyvázli celkem dobře. A to včetně Spika, za kterým se určitě rozeběhne v okamžiku, kdy se vysvětlí a vyřeší tahle nesmyslná duchařina. Kašle na nějaké její kecy o sušenkovém těstě, rozhodně se nevzdá šance, mít ji chvíli sám pro sebe a získat tak znovu šanci. Angel se proto chytil nabízené možnosti a lehce vklouzl do lži.
"Ne, Buffy, je mi to líto. Zjistili jsme, že Brána zkolabovala a pak jsme se tam byli podívat. Zastavila jsi Prvního včas, ale ostatní se nestihli dostat pryč. Čekal jsem, že ten amulet dáš Spikovi, ale teď jsem rád, že jsi to neudělala, protože tak bych ho tu měl místo tebe." Angel se snažil alespoň trochu zlehčit tu smutnou zprávu, kterou jí právě naservíroval.
Buffy se zastavila, oči rozšířené děsem. Najednou padla na kolena a svíjela se bolestí, která ji zachvátila. Cítila, jakoby nemohla dýchat, což bylo zvláštní, když byla duch. Ale všechny její pocity byla tak reálné, jakoby byla stále živá. Její přátelé… Willow… Alex s Anyou… Giles… všechny ty dívky… Faith… Spike… Dawn… DAWN! Buffy se hlasitě rozplakala a stočila se nářkem na koberci do klubíčka. Angel se sehnul a chtěl ji zvednout a začít utěšovat, ale ruce mu opět bezmocně projely vzduchem a on se jen mohl dívat na plačící Buffy. Začal se cítit téměř provinile, když si uvědomil, co jí svou lží způsobil. Ale pak ho napadlo, že až Buffy bude mít své tělo zpátky, bude mít na utěšování času a příležitostí dost. A on je hodlal využít beze zbytku.
Wes ho odstrčil od naříkající Buffy. "Proč jsi jí lhal?" syčel na něj nechápavě. "Stejně na to jednou přijde! Proč ji tak týráš?"
"Jako duch si to těžko ověří a já si dám zatracený pozor, aby to tak zůstalo! Chci ji tady mít! A ty zajistíš, aby to tak chápali o ostatní! Ja to jasný? A až se všechno vyřeší, bude Buffy více než vítanou pomocí!"
"Jo, jasně. A skutečnost, že ji tak můžeš ovlivňovat a manipulovat a pak případně navázat na váš bývalý vztah v tom nehraje žádnou roli, viď!" sjel ho Wes pohledem.
"Jen se ujisti, že jí nikdo neřekne něco jiného, ano, Wesleyi?" řekl Angel ledově a klekl si znovu vedle Buffy.

* * *

Buffy seděla na stoličce a dívala se, jak kolem ní Fred chodí s nějakým přístrojem. Buffy si promnula obličej a pokusila se aspoň trochu si upravit vlasy. Povzdechla si. Bylo to marné… pořád vypadala jako něco, co znechuceně vyplivla kočka. A to samé bylo i s jejím oblečením – uválené a špinavé, jako by teprve před chvílí skončila bitva. Měla pocit, jako by opravdu teprve před chvílí hodila přemožitelskou sekeru Rondě… Pořád viděla Willow, Alexe, Gilese a Dawn, jak se s nimi loučí na školní chodbě… Faith a potom Spika na schodech z podzemí…
Proč si jen duchové nemůžou dopřát nějakou hodně dlouhou a horkou sprchu?
Buffy očima zalétla k Angelovi, který ji ustaraně pozoroval. Vzpomněla si, co jí říkal v kanceláři a rozhlédla se kolem sebe. Laboratoř byla plná na pohled velmi drahým zařízením. Buffyin mozek začal pomalu pracovat, jako by se probouzela z velmi dlouhého a hlubokého spánku. Tohle si pamatovala, posledně když zemřela, to také zabralo dlouhou dobu, než zase začala být sama sebou. Ale tenkrát ji pomáhal Spike, i když neobratně. Ale byl tam a rozuměl jí. Kdo ji pomůže teď? Angel? Jak, když se jí nemůže ani dotknout…
"Říkals… Wolfram a Hart… to jsme teď u nich? A ty jsi ve vedení… společnosti?" krčila Buffy čelo. "Myslela jsem, že jsi říkal, že oni jsou ti zlí."
"To jsou… byli… Ale teď řídím tuhle pobočku já, jsem nový C.E.O, a snažíme se ji změnit. Zevnitř." Angel se mračil, jak se snažil jí všechno vysvětlit. "Máme tak mnohem více možností a zdrojů v našem boji proti zlu. A ty budeš určitě velkou pomocí, Buffy. Doufám, že tu s námi zůstaneš, až… až zase všechno bude v pořádku."
"Budu o tom přemýšlet," odpověděla a otočila se zpátky na Fred. Drobná brunetka zatím dokončila její skenování.
Fred přešla k počítači a přetáhla do něj údaje z ručního skeneru. "Hotovo, ale musím říct, že je to… divné." Zamrkala, spustila znovu analýzu dat, ale výsledek byl stále týž. Podívala se smutnou Buffy: "Zachytila jsem elektromagnetické záření, které normálně obklopuje spirituální entity, ale naopak vůbec žádnou ektoplazmatickou matici, což je… zvláštní."
"Fajn," pokrčila nechápavě Buffy rameny. "Prosím ještě jednou v jednoduchých větách pro někoho, kdo má jen střední školu."
Fred zavrtěla hlavou a posunula si brýle na nose. "Ektoplazma je látka, která činí duchy viditelnými. Kdybys byla opravdový duch, nemohli bychom tě vidět." Mladá vědkyně ukázala na monitor a pak se podívala na svého šéfa. "Zachytila jsem i mozkové vlny… velmi zvláštní…"
"Aspoň mám vědecky podložené, že můj mozek pracuje…" udělala Buffy obličej.
"Něco dalšího?" nakoukl Fred přes rameno Wesley. "Ty jsi mohla číst její tělesnou teplotu? Ale duchové normálně… myslím tím, že…"
"No právě," pokyvovala Fred zběsile hlavou. "To je další věc. Všechny ty duchařské historky a podobné hollywoodské nesmysly se v podstatě zakládají na pravdě. Kde se vyskytují duchové, můžeme najít mnohem chladnější místo. Jakoby kolem sebe vysávali teplo, ale oni tuto tepelnou energii spotřebovávají, udržuje je v chodu, jestli mi rozumíte. Čas od času absorbují i světelnou energii, což jim umožňuje vytvářet různé světelné efekty a tak. Ale to není její případ!"
"Takže tady je, nebo ne?" dožadoval se zmatený Angel. "A je to dobrá nebo špatná zpráva a umožní nám to získat ji zpátky celou?"
"Já… já nevím," pokrčila Fred nešťastně rameny. "Musím udělat ještě nějaké výpočty a měření, než ti řeknu něco konkrétního, Angele. Podívám se v databázi něco o zhmotnění duchů a budu pátrat po něčem, co by připomínalo její situaci. Ale zatím nevím nic. Zacházejte s ní jako s duchem. Velmi zvláštním duchem…"
"No, já byla vždycky výjimečná," zkusila se usmát Buffy a vstala se stoličky.
Wesley se natáhl pro amulet a začal ho studovat. "Řekl bych, že je Buffy spojená s tímhle, asi nějak dokázal zachovat její podstatu, když se zhroutila Pekelná brána. Kdybychom ho zničili, mohlo by ji to osvobodit úplně, ale nedokážu odhadnout, jestli by to nezničilo i JI. Nechci zkoušet něco tak unáhleného a nevratného, dokud to nebude nezbytné. Zatím bych navrhoval, abychom amulet schovali na nějaké bezpečné místo." Bývalý Pozorovatel dokončil přednášku a zamknul amulet do příručního trezoru v laboratoři.
"Dobrá, beru," řekl Angel. "Ale vysvětlete mi, jak se ta cetka dostala ze dna Pekelné brány do obálky a pak ke mně na stůl?" podíval se upír na Fred.
"Síly? Já fakt nevím. Možná v tom mají prsty. Třeba si myslí, že tu má Buffy pořád ještě nějaký úkol. Možná nějaké další proroctví?"
"Až umřu příště, vytesejte mi na náhrobek ‚Neodpočívej v pokoji‘. Protože já se beztak zase vrátím, jsem nezničitelná jak čtvrtodenní zimnice," šklebila se Buffy. Pak si prsty přejela po špinavém oblečení. "Chci se vysprchovat! A převlíknout! A vůbec, jak to, že mám pořád ještě oblečení? To tyhle špinavé hadry jsou duch taky, nebo co?" Buffy zvedla ruce jako pařáty a zaječela kvílivým hlasem: "Jsem duch oblečení, co jsi nosila minulé úúúterýýýý…"
Fred se zachichotala a narovnala si brýle.
"Ne, já to myslím vážně!" zamračila se Buffy. "Nezjevují se náhodou duchové celý odění v zářivé světlo, ve vlající bílé róbě, ale hlavně ČISTÍ?"
"No, vlastně ne," odpověděla Fred. "Duchové se vracejí v podobě, v jaké zemřeli, a to včetně smrtelných zranění. Občas je to velmi nechutné."
Buffy se najednou odmlčela a zadívala se z okna. "Bylo tam světlo, které proudilo dolů dírou ve stropě… odráželo se od amuletu a ničilo všechny ubervampy, kteří vylézali nahoru. A oni pořád přicházeli a přicházeli… ale to světlo je všechny měnilo na prach… a pak se všechno začalo otřásat a hroutit a Spike tam chtěl zůstat, ale já jsem mu řekla…" Odvrátila se a utírala si slzy, které jí začaly stékat po tvářích. "To světlo bylo jako oheň… bylo to tak intenzivní… měla jsem pocit, že hořím… to je všechno, co si pamatuju…"
Angel se ji chystal znovu obejmout a utišit: "Buffy.."
"Ne, prosím tě…" ale než stačila doříct, zmizela.
"BUFFY!" Angel se otáčel a hledal jakékoliv známky její přítomnosti. "Kde je, Fred! Co se stalo! Je tu ještě? Můžeš ji nějak zachytit? No tak, dělej něco!"
"Počkej, já se podívám…" zvedla Fred znovu skener, ale ztuhla překvapením stejně jako Wes s Angelem, když se Buffy najednou objevila na druhé straně místnosti.
"… já nepotřebuju…" ale nedokončila Buffy, když s překvapením zjistila, že už nestojí u okna. "Co se stalo?" obrátila se k Fred.
"Nevíme," ozval se Wesley, když nakukoval Fred na display skeneru. "Doufám, že je to jen vedlejší efekt toho, že jsi duch. Ale nejsme si jistí. Musíme to co nejdřív nějak prověřit."
Buffy přikývla, ale pak se znovu zadívala na své špinavé oblečení. "Opravdu by s tímhle nedalo něco dělat?"
"Možná, když budeš trénovat a procvičovat soustředění. někteří duchové umějí pohybovat předměty, měnit svou podobu a dokonce posednout lidi," snažila se pomoct Fred. "Víš, co, Buffy? My se s Wesem pustíme do výzkumu a Angel ti to tady může zatím ukázat."
Angel přikývl a Buffy se k němu připojila.
"Pojď za mnou," otevřel Angel dveře. "Jestli chceš, nechám pro tebe nahoře zařídit nějaký malý byt."
"Díky," usmála se na něj smutně Buffy. "To by bylo hezké."

* * *

Angel zaklepal nejdřív opatrně na dveře, než se opovážil strčit hlavu do dveří. "Buffy?"
Vyšla ze dveří koupelny a přivítala ho malým úsměvem. "Myslím, že jsem zvládla to soustředění. Co jsem nezvládla za 22 let, šlo za pár hodin. Stačila ta správná dávka motivace. Giles by měl radost…" Zatočila se dokolečka a předvedla čisté džíny a nový top. "Příště snad zvládnu udělat i něco s vlasy a obličejem."
"Myslím, že jsi nádherná, i když jsi špinavá," řekl Angel a popošel k ní blíž. "Bože, Buffy, tolik bych se tě chtěl dotknout. Tohle je utrpení."
"Mně o to mluv! Já jsem tady ta, co je mrtvá!" Buffy si uvědomila s kým mluví. "No, vždyť víš… mrtvější… no nic… sakra, víš, co tím myslím."
"Vím, vím, nemusíš se omlouvat, Buffy. Já jsem nechtěl… Myslel jsem," Angel si povzdechl. Jeho malá řeč, kterou si pečlivě připravoval a trénoval, šla celá do háje. "Asi se cítíš zraněná a zlomená a… já… chtěl bych tě nějak utěšit, pomoct ti. Je to těžké, protože se tě nemůžu ani dotknout, pohladit. Tolik mi na tobě záleží a ničí mne, když tě takhle vidím."
Buffy si rozpačitě uhladila vlasy. Bylo hezké tohle od něj slyšet, ale načasování nebylo nejlepší. "Jsem silná, Angele," řekla nakonec. "Dostanu se z toho. Někdy, nějak… Jen mi to asi zabere nějaký čas a neber si to osobně, ale potřebuju taky být sama…"
"Jo, jasně. Není problém," snažil se Angel potlačit zklamání. "Ale chci, abys věděla, že jsem tady. Jsem tady vždycky pro tebe, víš, kde mne hledat. Přijď kdykoliv, pro tebe mám čas vždycky." Naposledy se na ni usmál a odešel.
Sotva za Angelem zaklaply dveře, Buffy se uvolnila a sedla si na okraj postele. Zabořila hlavu do dlaní a začala přemýšlet nad svou situací. Všechno bylo špatně. Když jí konečně došlo, že miluje Spika a byla si to ochotná přiznat i sama sobě, tak prostě umře. Pak se vrátí zpátky do života… zase… a je odkázaná na kluka, kterého vlastně pár hodin před tím odkopla. Byl to snad nějaký druh kosmické žertu? To mají Síly divný smysl pro humor. Buffy se pomalu, ale jistě začala vztekat. Na sebe, že nedokáže zůstat mrtvá, na Síly, které si s ní celý život jen hrají, na Spika, který si klidně umře a nechá ji samotnou, na Angela, který… Ve vzteku popadla vázu a třískla s ní o zeď. Zvuk rozbíjejícího se skla ji vzpamatoval. Dokázala se něčeho dotknout… Fred zmiňovala koncentraci… ale asi musí OPRAVDU chtít a mít dost energie a vůle. To jí připomnělo, že by měla zkusit zapracovat na svém vzhledu.
Buffy odsunula neveselé myšlenky pryč a šla zpátky do koupelny.

* * *

Další den Buffy strávila prozkoumáváním kanceláří Wolfram a Hart. Zkoušela se podívat ven, ale sotva se o to pokusila, cítila divný až nepříjemný tlak v žaludku, který jí nedovolil opustit budovu. Znuděná a otrávená se vydala do kanceláře k Angelovi.
Říkal něco, že by jim mohla pomoct, ale nevěděla jak. Mohla bych jim tak akorát tak udílet dobré rady, ušklíbla se v duchu Buffy. Buffy – Radilka, to určitě. Ale třeba ta malá vědkyně už na něco přišla.
U dveří kanceláře se zastavila a pozorovala Harmony, jak diriguje pár chlápků, kteří dovnitř nesli kýble s nějakou červenou vazkou tekutinou. Zpočátku jí nedošlo, co v těch nádobách je, a tak přemýšlela, co bude Angel dělat s takovou spoustou červené barvy. Ale když z jednoho kýble visel zbytek žluté kravaty, došlo jí, že to asi barva nebude. Zvedl se jí žaludek a měla pocit, že bude zvracet. Pokud tedy duchové vůbec zvracet můžou…
Harmony ji pozorovala a nakonec nad ní pokrčila nos. "Slyšela jsem, že jsi zpátky… i to, že se s tebou zapletl můj Blonďatý Méďa. Ale to je prostě… fůůůj… nechutný." Harmony se otočila a šla zpátky ke svému stolu do recepce. "Prostě hnusný… že se tě vůbec dotknul… přemožitelčin hlídací pejsek. No to je hrůza… Už ta posedlost tebou byla příšerná, ale že vy dva nakonec… fůůůj."
Buffy zavrčela a chtěla se na upírku rozječet, ať drží tu svou nevymáchanou klapačku, že si ani nezaslouží se o Spikovi vůbec zmiňovat, vždyť to byl JEJÍ hrdina, který umřel, aby zachránil svět, že… ale pak nad tím mávla rukou. Harmony byla vždycky nevychovaný sobecký spratek, který by si zasloužil akorát tak pár facek. Možná, kdyby se soustředila, dokázala by jí jednu natáhnout… Ne, nešlo to. Buffy si frustrovaně vzdychla.
Raději proto šla k Angelovi. Ten stál za stolem a díval se na kýble před sebou.
"Problémy?" zeptala se.
Angel si začal prohlížet složku, kterou mu podával Gunn. "Reformy s sebou občas přinášejí nepříjemnosti. Zrušil jsem Oddělení vykrádání hrobů a odřízl tak jednoho našeho klienta, poměrně silného nekromanta, od přísunu mrtvých těl. Poslal jsem za ním jednoho našeho zaměstnance, aby mu to oznámil, ale ten týpek zřejmě nikdy neslyšel rčení, že poslové se nestřílejí… v tomhle případě spíš nevykuchávají…"
"Hnus."
"Tvoje vlasy… jsou jiné," zvedl konečně Angel hlavu a podíval se na ni. "Moc ti to sluší."
Buffy zvedla ruku a dotkla se svých vlasů, které jí ve vlnách padaly přes ramena. "Kdysi jsem je už tak měla, ale ostříhala jsem si je, protože…" Ne, raději před Angelem nemluvit o Spikovi, napomenula sama sebe. "…bylo to jednodušší kvůli těm všem rvačkám a tak. Ale to teď asi není moje starost, co? Myslíš, že by mi tak mohly zůstat, až to budu zase já?"
"Nevím, Buffy. Zeptej se Fred. Ale já si to teď musím vyřídit s tím nekromantem. Ujistit se, že pochopil jasně můj vzkaz. Tohle tady," ukázal Angel na nádoby se zbytky posla, "ukazuje, že z toho asi není nadšený. Musím mu vysvětlit, že je to definitivní. Jestli chceš, pojď se mnou." Nabídl jí Angel, natáhl se pro svůj kožený kabát a chystal se k odchodu.
"Hej, Angele!" zarazila ho Buffy. "Nekromant… chlápek, co ovládá mrtvé… ty jsi mrtvý… takže brát s sebou ještě mne asi není nejlepší nápad. Co takhle si raději vzít jako zálohu někoho živého?"
Angel se zamračil. "No vidíš, to mi nedošlo. Gunne, sežeň Wese, půjdete se mnou raději oba!"
Buffy protočila oči. Chlapi…
Dívala se, jak Angel s Wesleym a Gunnem zmizeli ve výtahu a šla hledat Fred. Brýlatá vědkyně stála u stolu ve své laboratoři a něco ťukala do klávesnice. Buffy jí zamávala rukou před obličejem. "Už jsi na něco přišla?"
Fred překvapeně nadskočila. "Buffy! Nemůžeš mne takhle děsit!" Dívce v rozčilení málem spadly brýle. Když si je narovnala a rozhlédla se, Buffy tam nebyla.

~ pokračování příště ~

zpět na index

druhá kapitola od Nica

Bylo po setmění a Buffy, Fred, Gunn, Lorne a Wesley seděli v parku na trávě a čekali na Angela, až se k nim připojí. Park byl poměrně vzdálený od budovy Wolfram a Hart, protože jak se Gunn pokoušel vysvětlit Buffy, to že Angel byl nový C.E.O. ještě neznamenalo, že je někteří zaměstnanci na pokyn nejužšího vedení nešpehují. Z práce se nenápadně vytráceli po jednom, Fred odcházela jako poslední a každého pečlivě prověřila, zda nemá s sebou nějaké skryté odposlouchávací zařízení. Wesley nosíval v kapse Buffyin amulet, takže se k nim mohla bez problémů připojit.
Buffy je pozorovala, jak si všichni postupně nosili smažené rýžové nudle z nedalekého čínského bufetu a jazyk se jí mlsně kroutil. Tohle bylo jedno z jejích nejoblíbenějších jídel a ona se mohla jen dívat, jak si ostatní pochutnávají. Byla duch už dlouhé týdny a život začínal být bezútěšně nudný a monotónní. Jediné co mohla, bylo dnem i nocí courat po kancelářích a sledovat ostatní při práci. Navíc ji neuvěřitelně bolelo, když pozorovala své nové společníky, jak si očividně užívají svého přátelství, narážejí na události a zážitky, o kterých neměla ani ponětí či mluví o lidech, které vůbec neznala. Pokaždé jí to připomnělo, co všechno ztratila, když se Sunnydale odebralo do pekla i s Bránou. Pořád se ještě nedokázala vyrovnat s myšlenkou a bolestí, že opravdu nikdo nevyvázl. Tisíckrát si přehrávala v duchu věci, co mohla udělat jinak, v čem mohli být rychlejší, ale věděla, že je to zbytečné. Jen se zbytečně trápí. Angel se vyjádřil jasně – nepřežil nikdo a ona nemohla udělat nic jinak, natož vrátit čas. Buffy si povzdechla a raději se dívala jinam. Už na tom asi byla opravdu špatně, protože jí začínal chybět i Andrew. Buffy si začala hrát s vlasy – včera vyděsila Angela vojenským sestřihem, dnes ráno si je nechala narůst téměř po pás. Tohle se mu bude líbit… Musím se začít soustředit na takové drobné radosti, vyjít z maličkostí, napomenula se v duchu, a pak zkusit postupně ne přímo zapomenout, ale pro začátek si aspoň zvyknout…
Buffy seděla na lavičce a přes Angelovo rameno se natáhla k Fred. Soustředila se a sebrala jí pár nudlí z hromádky. Fred napůl úlekem a napůl nadšením vypískla. Buffy námahou vyplázla špičku jazyka a když byla s nudlemi na půlce cesty, přistála najednou Angelovi na čela mastná hromádka. Ten rychle zvedl hlavu, protože ho napadlo, že to udělala schválně, ale Buffy byla pryč.
"Zase zmizela, co?" zeptal se ostatních, kteří měli lepší výhled na lavičku za ním. Gunn přikývl a Angel si zhluboka povzdechl. "Mizí stále častěji a na mnohem delší dobu. To není dobré znamení." Podíval se vyčítavě na Fred: "Zjistila jsi už vůbec NĚCO?"
Fred mu podala ubrousek a pokrčila rameny: "Myslím, že mám nějaká vodítka a opravdu na tom dělám, Angele, musíš mi věřit. Ale nepomáhá to, já vím… ale opravdu dělám, co můžu."
"Tak se snaž víc!" odsekl naštvaný upír a vytíral si omáčku z vlasů. "Za co tě platím? A ne právě špatně?"
Fred se na něj zaraženě dívala, slzy v očích.
Wesley to nevydržel a naklonil se ke svému šéfovi: "Já opravdu nechápu, proč jí udržuješ v těch tvých výmyslech! A co když je to právě ono, co ji žene pryč? Copak jsi nikdy neslyšel o lidech, kteří zemřeli na zlomené srdce? Prostě nevydrželi, že jejich milovaní odešli a vytratili se postupně ze života? A co když mizí ze stejného důvodu? Třeba s tím nechce bojovat, třeba chce jen být se svou sestrou a svými přáteli, o kterých jsi jí nesmyslně nalhal, že jsou MRTVÍ!"
"To není tvoje věc, Wesi!" utrhl se Angel. "Uznávám ale, že na tom, co jsi říkal, je kus pravdy. Prostě jí musíme dát důvod, aby tu chtěla zůstat. Musíme jí dát najevo, jak moc chceme, aby tu s námi byla, jak je pro nás užitečná!"
"Anebo jí můžeme říct pravdu!" Wesley už byl rozčilený. "Je to už pár měsíců, co se tu zjevila a pořád lepší, když jí to řekneme s nějakou přijatelnou omluvou, než na to nějak přijde sama!" Wesley začal vstávat a chystal se odejít pryč, když ho Angel popadl za košili a stáhl k sobě.
"Poslouchej, chytráku! JÁ jsem tady šéf a co řeknu, to taky bude! Jestli se ti to nelíbí, můžeš jít… opustit ten svůj načančaný byt a horu prachů, které ti každý měsíc tečou na účet. Nechat být svou kancelář, přístup k téměř neomezeným zdrojům, služební auto. A to nemluvím o tom, že tu necháš Fred samotnou napospas Knoxovi!" Angel vyzývavě zíral Wesleymu do očí a ten jen marně přemýšlel, co Angelovi na takové nesmysly odpovědět.
"Hoši, hoši…" klidnil je Lorne. "Tohle přece není zapotřebí. Musíme držet spolu, abychom mohli bojovat proti zlu, ne proti sobě." Empatický démon jemně oddělil Wese od vzteklého upíra. "Wesley, chlapče, ty se budeš spolu s Fredinkou snažit vrátit co nejdřív Buffy opravdové tělo, aby mohl mít tady Angel šanci svou chybu napravit, ano?"
"Fajn," řekl Wesley, narovnal si pokrčenou košili a konečně vstal. Kývl na Fred, že odcházejí, ale ještě než ostatní opustili, otočil se Angela. "Ale stejně se bojí, že ať uděláme cokoliv, nebude to stačit, jestli se sama rozhodne, že tu kvůli těm tvým lžím nebude chtít být."
Wesley odcházel a Fred za ním běžela, protože nestačila jeho dlouhým krokům.
Angel se podíval na Gunna: "Dohlídni na něho. Chci mít jistotu, že ho nenapadne žádná blbost."

* * *

Buffy byla na své obvyklé procházce po kancelářích a snažila si nějak zvednout náladu. Ale Angel i Fred s Wesleym vypadali zaměstnaně, tak zamířila k Lornovi. Lorne seděl na pohovce, něco si pozpěvoval a zuřivě čmáral do poznámkového bloku. Buffy mu zvědavě nakoukla přes rameno.
"Co to děláš?"
Lorne leknutím nadskočil. "Oh, zlatíčko, tohle nemůžeš dělat takovému starému démonovi, jako jsem já."
"Dobrá, ale kdybys nebyl tak zabraný do toho psaní, tak sis mne mohl všimnout. Co se děje?" hájila se Buffy a sedla si vedle něj. "Něco, co by mne mohlo zaměstnat?"
"Samozřejmě, že ano, koláčku přesladký! Mám na starosti letošní výroční halloweenskou oslavu a ta bude prostě jedinečná! Doufám, že se připojíš. Mohlo by to povzbudit tvého ducha…" Lorne se zarazil, ale pak se uchechtnul. "Promiň mi tu volbu slov, ale doufám, že to opravdu jednoho konkrétního ducha rozveselí." Lorne zvedl ruku a předstíral, že ji hladí po tváři.
"Já nevím," pokrčila Buffy rameny. "Pro mne byl vždycky Halooween něco jako den volna, kdy měli všichni zlouni být v klidu a oslavovat. Ale nikdy to tak nedopadlo. Tak se schovám někam do rohu a budu doufat, že se nestane nic zlého…"
"Na to zapomeň, beruško sedmitečná! Ty prostě musíš přijít! Ty budeš můj speciální host večera." Lorne se na ni usmál, naklonil hlavu a znovu se ji pokusil pohladit. "Přijď a užij si to, Buffinko roztomilá. Zasloužíš si to víc, než kdokoliv jiný."
Buffy se rozpačitě usmála. "Dobře, tak já přijdu. A zkusím se bavit."
"Tenhle slib mi stačí, hrozinko. Ale jestli nepřijdeš, najdu si tě." Zasmál se, ale pak jí naznačil, aby odešla. "Běž a nechej mne dokončit poslední přípravy, bonbónku. Hlavně se dostav v plné kráse."
Jak Buffy mizela zdí, otočil se Lorne na ni ještě jednou a povzdechl si. "Přijď a bav se Buffy. Zkus prostě na chvíli zapomenout, kdo jsi a co tě trápí."

A tohle byla poslední slova, která si Buffy jasně pamatovala. Průběh večera byl jako v mlze. Dokázala si jen vybavit, že Fred s Wesem se bůhvíproč opili, Gunn občurával kanceláře a Angel… Buffy měla pocit, že ji až do smrti bude strašit vidina nahého Angela, který s Eve dovádí na zemi za gaučem jak obrovský bulmastif. Celý večer nakonec skončil, jak Buffy čekala – ohromnou bitkou s nějakou zelenou příšerou, o které jí vysvětlili, že byla ztělesněním Lornova osvobozeného podvědomí.
Unavený Empath spal přikrytý dekou v Angelově kanceláři, Gunn s Wesem a Fred podávali svému šéfovi zprávu, Eve nebylo nikde vidět. Buffy se rozhlédla kolem sebe a povzdechla si. Ten zvuk upoutal Angelovu pozornost.
"Jsi v pořádku, Buffy?" zeptal se starostlivě.
"Jo, jasně. V pohodě, nikdy mi nebylo líp. Alespoň si zase uvědomuju, kdo a kde jsem," trhla rameny.
"Buffy, já na to přijdu, slibuju. Najdu nějaký způsob, jak ti pomoct," pokoušela ji opět uchlácholit Fred
"No, alespoň jsem zase nez..." a byla pryč.
Angel vztekle popadl masivní těžítko a švihl s ním o zeď. Pak se podíval na vyděšenou Fred: "Radím ti, abys na něco přišla CO NEJDŘÍV! Nenechám si ujít druhou šanci být s ní jen proto, že mám NAPROSTO NESCHOPNÉ ZAMĚSTNANCE!" Rozzuřený upír zdůraznil každé své slovo úderem do desky stolu.
Fred poplašeně mrkala a hledala podporu u Wesleyho. Ten se po upírovi chystal vystartovat a zastat se své přítelkyně, ale stáhl se raději zpátky. Angel nebyl ve stavu, kdy by byl ochoten přijmout jakýkoliv argument a ať by Wesley řekl cokoliv, situaci by jen zhoršil. Objal třesoucí se dívku kolem ramen a rychle ji odváděl pryč. Gunn už-už otevíral pusu, ale nakonec také mlčky zamířil do své kanceláře sepisovat omluvný dopis pro vévodu Sabassise. Po cestě ho vyprovázel Angelův vzteklý řev a zvuk rozbíjeného nábytku.

* * *

Buffy seděla v laboratoři a pozoroval Fred při práci stejně jako mnoho předchozích dnů. Pořád to bylo lepší, než sedět nebo polehávat ve svém bytě a zbytečně se trápit a užírat vzpomínkami. Buffy si nesmělou vědkyni oblíbila, víc než ostatní. Určitým způsobem jí připomínala Willow, tu plachou a nesmělou Willow z doby, kdy se Buffy přistěhovala do Sunnydale. Srdce se jí při té vzpomínce sevřelo a Buffy jen s velkým úsilím potlačila slzy. Raději se dívala na Fred.
Buffy ani z půlky nepochopila věci, kterými se Fred nebo Wesley zabývali. Gunn byl právník a Angel... Angel tomu všemu šéfoval. Občas se ji pokoušel zasvětit, ale spíš jí říkal, aby si s tím nelámala hlavu, že se se svými problémy dokážou vypořádat.
Jednou z možností na kterou nakonec Fred přišla, bylo staré známé a vždy osvědčené rituální obětování panny. Ale Buffy tento návrh rychle shodila ze stolu a Fred souhlasila. Nechaly si to jako zadní vrátka pro případ nějaké nevyhnutelné katastrofy, blížící se apokalypsy nebo něčeho podobného.
"Neztrácej naději, Buffy. Nakonec na něco přijdeme," Fred se snažila Buffy uklidnit, ale Přemožitelka to slyšela za poslední měsíce příliš často na to, aby jí soucitná slova nějak utěšila. "A určitě to bude něco jiného, než to obětování panny. Navíc, tohle je Los Angeles, kde bychom tu sehnaly nějakou pannu?" Buffy se usmála. "A i kdyby," pokračovala Fred, "najdeme v tom nějakou skulinu."
Buffy přikývla: "Ale jestli je to nakonec opravdu jediná možnost a my v tom nějakou skulinku nenajdeme, možná byste mě měli nechat prostě odejít. Nevím, kam se ztrácím, ale vím, že je mi tam dobře. Nemám strach, Fred, víš… Už jsem umřela dvakrát, vlastně třikrát a tentokrát na mne nečeká jen máma, ale i má sestra a všichni mí přátelé. Těším se na ně…"
Vědkyně sledovala Buffy, jak sklouzla ze stolu, ruce v kapsách a vydala se skrz zeď pryč. Fred si posunula brýle na nose a zvedla telefon.

Buffy se vydala za Angelem a když procházela kolem recepce, začala na ni volat ta přihlouplá blondýna.
"Buffy… Hej! Buffy! Mluvím s tebou, ty protivo!" dožadovala se její pozornosti Harmony.
Buffy se otráveně otočila a do očí ji udeřila zářivě růžová barva, do které se blonďatá upírka dneska navlékla. Růžová mašle, růžový top, růžová sukně… růžová tužka s růžovým blokem na stole plném jednorožců… Brrr… Jak mohl Spike vůbec někdy s touhle… Ale přece jen strávil víc jak století s bláznivou Drusillou, evidentně měl zálibu v šílených ženských… Tak proč se potom zamiloval do mě? Hmmm…
"Jo? Co chceš, Harmony?"
"Dostala jsi balíček," ukazovala Harmony na malou krabici. "Fakt nechápu, proč by někdo posílal něco duchovi? Není tu zpáteční adresa, prostě se to tu jen tak objevilo. Že by tajný ctitel? Ale ty a ctitel? No, někteří chlapi jsou fakt úchylní… Máš snad narozeniny?" Harmony bylo srdečně ukradené, jestli ta protivná holka měla narozeniny, ale byla příšerně zvědavá, co je uvnitř. Zatřásla krabicí, ale nic se neozvalo.
"Ne, nemám. Až za pár měsíců…" Buffy překvapeně přešla blíž ke stolu. Jediní lidé, kteří věděli, že je živá… neživá… prostě že je zpátky, byli z L.A. a všichni byli odtud z firmy, tak proč by jí něco posílali. "Myslíš, že by to mohla být nějaká bomba? Nebo taková ta blbost, jak to rozbalíš a něco na tebe vyskočí?"
"Nic neslyším," Harmony měla ucho přilepené na balíčku. "Nic, ani tikání. Je to nějak moc lehké, je tam vůbec něco?" upírka netrpělivě třepala krabicí.
Buffy se na ni tázavě dívala. Harmony dál zkoumala balíček, zvědavá jak opice. "Buffy, prosím, já se podívám, ano? Ty to stejně nemůžeš otevřít a kdyby tam náhodou byla bomba, mně stejně neublíží! Můžu, jo?" Harmony nečekala na odpověď, popadla nůžky a začala se dobývat dovnitř. Ostřím přejela podél pásky, která držela křídla krabice pohromadě. Koukla se na Buffy a když ta přikývla, Harmony otevřela zásilku… V tu samou chvíli obě dívky vykřikly překvapením a uskočily dozadu před zábleskem světla. Buffy zavřela oči a snažila se nějak potlačit vír světel, který jí tančil za víčky.
"Co to, zatraceně, mělo znamenat?" Harmony se sbírala ze země a Buffy třepala hlavou. Tak tohle byl fakt hloupý vtip. Obzvláště proto, že její poslední dvě smrti měly pokaždé něco společného s jasným světlem. Nejdřív věž a pak ten amulet… Někdo má hodně divný smysl pro humor!
"Kruci, cos mi to udělala! Mohlo mě to zabít!" Harmony se zběsile oprašovala.
Buffy znechuceně zakroutila hlavou. "Jdu říct Angelovi, co se stalo," hodila po Harmony přes rameno a vydala se k Angelově kanceláři. Harmony najednou tázavě zvedla obočí a zavětřila. "Buffy!" Ale Přemožitelka ji ignorovala. "BUFFY!" dupla si Harmony.
Buffy, jak byla za ty týdny zvyklá, prošla dveřmi… neprošla. Narazila hlasitě hlavou a nosem přímo do jednoho z dřevěných křídel. Buffy se bolestí zatmělo před očima a náraz ji posadil na zadek. Překvapeně si třela naražený nos a čelo a zírala na dveře před sebou. Narazila do dveří… narazila do DVEŘÍ… NARAZILA… Zřejmě se v tom rozrušení dokázala na okamžik tak zkoncentrovat, že byla na chvilku znovu tělesná, Fred o tom mluvila, ne? Ale ta bolest… Duchové přece necítí bolest…
"Zkoušela jsem tě varovat, huso, ale neposlouchalas…" ječela na ni od recepce Harmony.
Než mohla Buffy cokoliv odpovědět, rozlétly se dveře a kanceláře a v nich stál rozezlený Angel. "Co je to tu za hluk?!" Pak si všiml Přemožitelky na zemi. "Buffy?"
"To jsem byla, já, Angele," zvedala se země Buffy. Pořád vypadala překvapeně a nevěřícně natahovala ruku ke dveřím a Angelovi současně. "Narazila jsem ti do dveří. Já… já nevím, jak se stalo… Dostala jsem balíček, pak tu bylo to světlo a pak BUM!"
Angel ji opatrně chytil za ruku jako porcelánovou panenku. "Buffy, já… já…" Pak se rozesmál a chytil ji do náručí. "Buffy, na tohle jsem čekal tak dlouho…"
Buffy se mu opatrně vyvlékla z náručí. "Takže přece jen nebudeme muset hledat pannu," mnula si naražená místa, ale už se cítila lépe. Jednou hlasité hurá pro přemožitelské hojení... Pořád byla ještě trochu v šoku, co jí tato změna vlastně přinesla, ale už si uvědomovala, že nemůže procházet zdmi a znovu cítí bolest.
"Říkalas něco o balíčku?" díval se na tázavě Angel. Oslava může počkat na nějaké soukromější místo…
"Jo, já to otevřela za ni. Mohlo mně to zabít," stěžovala si růžová blondýna. "Kdo mohl poslat duchovi balíček? Možná v tom byl duch taky," rozebírala to dál, ale nikdo jí nevěnoval pozornost.
Buffy jí věnovala znechucený pohled a otočila se na Angela. "Otevřela to, zářivé světlo, trochu mě to oslepilo, šla jsem ti to říct, narazila jsem ti do dveří… zbytek znáš." Buffy se nesměla a užasle dotýkala Angelovy paže, pak znovu dveří, zdi, květin… "Bylo to jako v tom podzemí, víš, jasné světlo… Jak jsem vám to vyprávěla tenkrát v laboratoři…"
"Laboratoř… Musíme hned za Fred…" Angel ji popadl za ruku a táhl ji pryč.


Angel posadil Buffy před překvapenou Fred a začal svolávat ostatní. Buffy poslušně seděla na židličce, ruce složené v klíně a dívala se na Fred, jak kolem ní chodí s úplně stejným zařízením jako první den. Odpovídala na otázky a pozorovala vědkyni, jak si zaznamenává odpovědi a opisuje nějaké údaje ze skeneru do počítače. Bylo to lepší, než se dívat na Wese, Gunna a Angela, jak zírají oni na ni.
Pak si začala Buffy prohlížet sama sebe. Byla spokojená, že se nezhmotnila ve stejném stavu, jako když se vynořila z amuletu. Ale ne, zůstal jí stejný účes, jaký si vymyslela ráno, stejné oblečení, boty - dlouhé vlasy jí v jemných vlnách splývaly přes ramena, červené triko s dlouhými rukávy, černé džíny, boty na vysokém podpatku bez jediného škrábnutí… Škoda, že to nevěděla dřív, mohla si dneska ráno přimyslet nějaké šperky a možná… trochu větší prsa?
Povzdechla si a dívala se na Fred, jak chvilku ťuká do klávesnice a pak studuje výsledek na monitoru. "Takže… hm… jsem v pořádku? Nevrátila jsem se nějak… jiná?"
"Pokud můžu říct, tak je všechno normální. Tedy normální na přemožitelku," kývala Fred hlavou. "Raději bych tě ještě nějakou dobu pozorovala, jen pro jistotu. Nevíš, jaké můžou být následky. Budeš tu s námi, nebo zamíříš jinam? Trochu cestovat?" dívala se pozorně Fred na Buffy skrz brýle.
"Nevím… asi ano," pokrčila Buffy rameny. "Než mne napadne, co s mým posmrtným životem dál."
"Víš přece, že jsi tu víc jak vítaná, Buffy. Nabízím ti práci a zároveň i místo, kde můžeš bydlet," přerušil je Angel. Klekl si před Buffy a zadíval se jí do očí. "Cokoliv, co si budeš přát." Rozhodně si nenechá zmařit svoje plány nějakým Frediným hloupým tlacháním o jiných možnostech dalšího Buffyina života.
"Děkuji za nabídku, Angele. Je to od tebe moc milé, určitě o tom budu přemýšlet," přikývla Buffy a potlačila zívnutí.
"Je pozdě. Co kdybys šla do svého pokoje a trochu si odpočinula? Jak řekla Fred, mohlo by to mít nějaké vedlejší účinky. A přemýšlej o mé nabídce, ano? Přemožitelku bychom mezi sebou uvítali," usmíval se na ni Angel.
"Už jsem řekla, že budu, Angele…Teď jdu spát. Vlastně jsem nespala měsíce a asi mne to dohnalo," řekla Buffy a zamířila ke dveřím.
"Ty jsi nespala?" zeptala se Fred nevěřícně.
"Duchové nespí."
Fred přikývla a udělal si mentální poznámku pro své další výzkumy. "Takže co…" Fred vypadala najednou nesměle a celá zčervenala.
"Fred je příliš plachá na to, aby se tě zeptala, co jsi tedy vlastně dělala celé ty noci, ale já ne," smál se Wes.
"Nic zvláštního. Přemýšlela, vzpomínala," Angel sebou při téhle větě poplašeně trhnul. "Jen jsem se tu procházela, občas zkoušela jít ven. Ani byste nevěřili, co se tu v noci děje… I když vlastně, asi věřili," usmívala se Buffy. "Pak jsem se zlepšila v koncentraci, takže jsem si mohla někdy zapnout televizi. Ale s přepínáním kanálů už to bylo horší."
Fred se zachichotala a posunula si brýle. "Ty noční programy si dokážu představit."
"Jo," odtušila Buffy, ale raději to dál nerozváděla. "Tak fajn lidi, já už jdu opravdu spát. Myslím, že se uvidíme tak za týden." Buffy se s každým objala, zamávala jim na rozloučenou a konečně zamířila do svého apartmá.
Ostatní na sebe chvíli koukali a pak jako na povel se odebrali do Angelovy kanceláře na poradu.
"Takže, hm… je znovu… hmotná," začal upír. "Musíme nějak zajisti, aby neodešla. Určitě ji to napadne, když si Fred tak pustila pusu na špacír!"
"I když tu zůstane, stejně nějak časem přijde na to, že jsou živí, Angele!" nevydržel Wesley.
"Tak se musíme postarat, aby se to nestalo!" řekl Angel kousavě a popošel blíž k Wesleymu. "A nemysli si, budu tě bedlivě pozorovat, kdyby tě náhodou něco napadlo. Takže raději nic nezkoušej, chlapečku, pokud ovšem nechceš ztratit práci!"
"Začínám si myslet, že mi ta práce za to nestojí," štěkl na upíra bývalý Pozorovatel. "Mysleli jsme si naivně, že když budeme zdroje téhle podivné společnosti využívat pro dobré věci, můžeme ji postupně změnit zevnitř k lepšímu. Ale vypadá to, že ona zatím mění nás! A některé víc než ostatní! Ale možná to bylo to, co senior partneři chtěli, když ti nabízeli místo, co Angele? Víš přece: Když je nemůžeš porazit, přidej se k nim! Trochu to v tvém případě změnili, ale pořád to platí! Když tě nemohli zničit, tak si tě prostě koupili! Ale tobě to vyhovuje, co? Klidně jsi vyměnil boj za dobro za hromadu peněz, nablýskané auto a velkou rohovou kancelář!" Wesley byl vzteky bez sebe.
Angelova pěst dopadla přesně na Wesleyho bradu a ten odletěl přes půl místnosti, dokud nenarazil na zeď, kde se v bezvědomí sesunul jako hadrový panáček. Fred poplašeně zakřičela, rychle běžela Wese zkontrolovat. Ulevilo se jí, když nahmatala puls a rychle vzhlédla k Angelovi, vyděšená jeho chováním, ale příliš poplašená, než aby něco řekla. Najednou si už nebyla jistá, jestli by ji Angel nepotrestal jako Wese.
Gunn se postavil před ležícího Wese a smířlivě zvedl ruce: "Co kdybychom si lehnout všichni? Jsem si jistý, že bude ráno litovat všeho, co řekl." Gunn byl ochotný říct a udělat cokoliv, aby uklidnil rozzuřeného upíra.
"To jsem si jistý, že bude. Dám mu ještě šanci, protože je to přítel. Ale další takovou vzpurnost a porušení kázně už nebudu tolerovat!" Angel se otočil a tvářil se, že tam nejsou.
Právník si oddechl a zvedl Wesleyho na nohy. Fred mu pomohla dostrkat bezvědomého Wese k výtahu a pak do jeho bytu, kde ho uložili do postele.
Gunn se podíval na Fred: "Myslím, že měl Wes pravdu v mnoha věcech. Ne teda v tom, že na Angela takhle vystartoval a vyprovokoval ho. Bože, vždyť ho mohl zabít!" Gunn si nešťastně promnul obličej. "Ale měl pravdu, Angel se opravdu změnil. Chvílemi jsem měl strach, že máme co do činění s Angelusem, ale ten by tak dlouho nečekal, ten nikdy neměl trpělivost."
Fred přikývla a posadila se na okraj Wesovy postele. "Mám ráda Buffy a tohle není správné. Tohle by nebylo správné u kohokoliv! Nemám pocit, že je tu nějaký způsob, jak jí říct, co se děje s Angelem. Ten si ji hlídá a teď bude ještě víc. I když s ní vyrazíme někam ven, vsadila bych se, že už nařídil pár lidem z firmy, aby nás hlídali. On už nám nevěří, Gunne. Už nevěří, že jsme ochotní mu s jeho plánem pomáhat, zachází s námi jako s cizinci, jako s nepřáteli." Fred měla pláč na krajíčku.
Gunn přikývl a posadil s vedle ní. "Musí tu být nějaký způsob, jak by ty jeho lži mohly prasknout…"
"Jenomže všichni její přátelé jsou v jiné zemi, na úplně jiném kontinentě. Takhle není šance, že by o nich náhodou slyšela nebo na ně narazila v obchodě nebo na ulici. Bude to pro něj poměrně snadné, pokračovat v těch svých výmyslech."
Gunnovi najednou zasvítily oči. "Něco mne napadlo. Ale musím to ještě promyslet. Musíme taky najít nějaké bezpečné místo, kde bychom to mohli společně s Wesem probrat."
Fred se skrz usmála a vděčně stiskla Gunnovi ruku. "Zůstanu tu s Wesleym, dokud se neprobere. Ty si běž odpočinout, probereme to zítra."
Gunn ji pohladil po tváři a odešel.

* * *

Willow seděla v obrovské kuchyni, pomalu žvýkala svůj sendvič a zapíjela ho bylinkovým čajem. Zamyšleně si odhrnula vlasy z obličeje a zadívala se z okna. Na své cestě ze Sunnydale se zastavili v Clevelandu, kde nechali malou skupinku staronových Přemožitelek a Alexe, který slíbil, že se o ně postará. Zbytek pokračoval do Anglie, kde Giles dával dohromady pozůstatky Koncilu a zároveň hledal nové Pozorovatele pro nové Přemožitelky. Faith a Kennedy se začaly starat o výcvik dívek, jak je postupně Rona s Andrewem a s Willowinou pomocí vyhledávali po celém světě.
Willow si povzdechla. Buffy jim všem tolik chyběla. Až teprve teď čarodějka pochopila, co všechno musela její kamarádka vydržet, jakou odpovědnost musela nést. Buffy se o ně starala, dohlížela na ně a oni to neviděli, neocenili. Když se usadili v Anglii, Willow se začala starat o Dawn jako její náhradní matka a zařídila jí k její nelibosti možnost studia na nedaleké škole. Dawn se chtěla stát Pozorovatelkou, ale Giles byl neoblomný – nejdříve musí dokončit střední školu, pak si o tom bude ochotný popovídat. A Willow s ním souhlasila. Chtěla, aby mohly být Joyce i Buffy na Dawn pyšné.
Pak tu byl Spike… Nečekali, že Spike bude nějakou opravdovou pomocí. Byl obklopený hordou puberťaček, kterými zmítaly hormony a dívaly se na atraktivního upíra stejně žádostivě jako on na něčí krční tepnu. Po tiché dohodě ho Giles ani Willow nenechávali, aby s nimi trénoval. Holky z něj byly tak vydivočené, že by ho některá mohla náhodou probodnout. Ne, že by vyhledával nějaký boj. Od jejich příjezdu se ještě nevzpamatoval pořádně ze svého žalu nad ztrátou Buffy, tak ho jednoduše nechávali na pokoji. Alespoň se přestal kolem potloukat s upířím obličejem, což děsilo nejmladší dívky. Popravdě to děsilo i ostatní, nikdo si nebyl jistý, co by mohl provést, když byl opilý.
Čarodějka se otočila, když vrzly dveře od kuchyně. Překvapeně zamrkala, já o vlku…
"Hej, ahoj," řekla tiše.
"Čau, Zrzko," odpověděl upír. Otevřel si ledničku, ale jen do ní nepřítomně zíral.
"Přinesla jsem včera večer čerstvou krev. Je celá červená a chutňoučká," chtěla, aby to znělo vesele. Proč se vlastně snaží? Na Spika zabíralo máloco.
"Jo, díky," kývl hlavou, aniž by si něco vzal. "Málem jsem zapomněl, Rupert s tebou chce mluvit. Něco o nějaké práci v L.A. Asi tam máš jet, nebo co."
Willow přikývla. "Pojeď se mnou, něčím se zabavíš a zaměstnáš. Budeš chvilku myslet na něco jiného. Pomůže to, věř mi. Někdy…" Will si zkousla spodní ret. Příliš dobře si pamatovala, jaké to je ztratit někoho milovaného. Spike se aspoň nesnažil zničit svět, jen se pravidelně opíjel a pak se nahý potuloval po domě.
"Já…"
Willow protočila oči, popadla ho za loket a vlekla ke Gilesově pracovně. Pozorovatel zvedl oči, když mu oba stáli před stolem, a začal si leštit skla brýlí. Některé věci se nemění, pomyslela si Willow, chvála bohu…
Giles se podíval na Will: "Mám nějaké zprávy o tom, že se v Los Angeles objevila nová Přemožitelka. Potřebuju, abys tam zaletěla, ostatní mají moc práce. Myslím, že na Dawn můžu dohlédnout. Jestli chceš, vezmi si s sebou jednu z těch mladších holek."
"To není potřeba, já pojedu s ní," ozval se najednou upír. "Co je?" ohradil se, když zjistil, že na něj oba nevěřícně zírají. "Placené prázdniny v L.A, to se neodmítá. A navíc, kdo by ti asi tak líp hlídal záda?"
"Jo, jasně. A že je tam Angel, kterého budeš chtít jít popichovat a provokovat, s tím nemá nic společného, že?" mrkla Willow. "Ne, budu ráda, když poletíš se mnou. Ale v hotelu s tebou nespím! Budeš mít svůj pokoj!" šklebila se na něj.
"Fuuuj, aby mně tak chytli v posteli s člověkem? Jaká potupa," přidal se Spike.
"Mohli byste toho vy dva nechat?" čertil se Giles. Pak si povzdechl. "Fajn, jeďte spolu. Aspoň se ta tvoje nahatá bílá zadnice nebude potulovat v noci po chodbách."
Willow vyprskla.
"Proč, Ruperte? Některým těm holkám se můj zadek líbí."
"Zavři tu svou nevymáchanou pusu, Spiku, než tě náhodou poraním něčím dřevěným a špičatým, drzoune." Pozorovatel se podíval znovu na Willow. "Lidi, kteří mne kontaktovali, mne prosili, abychom tu dívku odvezli sem k nám, je prý trochu… divoká. A s těmi novými přemožitelskými schopnostmi, které asi ještě nemá plně pod kontrolou, může být pěkně nebezpečná. Vyzvednou vás na letišti."
"Kdo jsou ti lidi, že ví o přemožitelkách? Iniciativa?"
"No… vypadá to, že jsou to zaměstnanci firmy Wolfram a Hart, což, jak jsem slyšel, je právnická firma, která zastupuje démony a ostatní spodinu společnosti. Taky říkali, že tam dělají pro někoho, koho známe." Giles se podíval ostražitě na Spika. "Pro Angela. Myslím, že jsi je potkala, Willow, nějaký Charles Gunn a Winnifred Burkleová. Takže se asi potkáš i s Wesleym," obrátil se znovu na čarodějku. "Druhá divná věc je, že to nebyl Angel, kdo mne kontaktoval."
"Asi má plné ruce práce s megabručounstvím," mumlal Spike a Will do něj šťouchla loktem.
"Musím s tebou… souhlasit. Asi opravdu neměl čas. Jestli je zaměstnaný v právnické firmě, musí na starosti hodně věcí." přikývl Giles. "Asi tu určitě bude nějaký závažný důvod, že Angel pracuje pro někoho jako je Wolfram a Hart."
"Jo, plné kanceláře holek a démonek, se kterými se rozhodně nemusí bát, že by ztratil duši," popichoval Spike.
"Sklapni, Spiku." Giles si začal znovu leštit skla. "Vypadá to, že nějak převzal vedení pobočky. Možná se ji snaží nějak změnit zevnitř, nebo nějaký takový nesmysl. To ostatně není naše starost. Jediné, co nás zajímá je ta přemožitelka a to, že jsou ochotni nám s ní pomoci."
"Jdu nám zajistit letenky a vy, Gilesi, jim zavolejte, že jsem na cestě. Neříkejte nic o Spikovi, nemuselo by se jim to líbit a Angel by to zavrhl určitě hned." Willow strkala před sebou vzpouzejícího se upíra, kterému se pošťuchování naštvaného Pozorovatele začalo líbit.


* * *

Willow vystupovala z letadla a protahovala se, jak se pokoušela znovu si rozproudit krev po dlouhém letu. Prodírali se Spike davem a po odbavení pátrala Will po známých tvářích. Netrvalo dlouho a zahlédla Wese s Fred.
"Ahoj," vítala se s nimi. "Jsem ráda, že vás zase vidím, doufám, že budeme mít čas si pořádně popovídat."
Wes ji přátelsky objal a pozoroval Spika. Možná jeho nečekaný přílet bude přeci jen k něčemu dobrý…
"Hej," usmívala se Fred. "Ráda tě vidím, Willow." Pak se otočila na upíra. "Ahoj, já jsem Winnifred Burkleová, ale všichni mi říkají Fred," představila se a natáhla k němu ruku.
"Ehmm… William, ale dávám přednost Spikovi," potřásl jí rozpačitě rukou.
"Oh! Takže ty jsi… on je…" oči se jí rozšířily překvapením a otočila se na Wese.
"Ano, to je William Krvavý osobně, známý též jako Spike, druhý upír s duší," odpověděl na nevyslovenou otázku bývalý Pozorovatel a zároveň se podíval varovně na Fred, aby jí připomněl, že se nesmí ani slovem zmínit o jejich nové kamarádce. Jen prostě zavedou Willow a Spika do firmy a nechají věcem volný průběh… Takže až se provalí Angelovy lži, nikdo je nemůže obviňovat, že to prozradili právě oni. Ale když Angel uvidí Spika, rozzuří se ještě víc. Na druhé straně byl Spike zřejmě ten jediný, kdo by dokázal zvládnout běsnícího upíra.
"Jo, to jsem já v celé své kráse," culil se Spike. "Ale teď pojďme rychle do toho vašeho paláce, určitě se tam najede něco na zub pro slavného upíra. Aerolinky nejsou zrovna zařízené pro takový typ zákazníků."
"Jasně, samozřejmě máme nějakou zvířecí krev. Angel nedovoluje zaměstnancům pír lidskou krev, děláme náhodné testy, něco jako testy na narkotika, provádíme pravidelné odběry krve, je to docela komplikované, asi nechceš vědět víc…" sypala ze sebe překotně Fred. "Závěr je, ano, máme tam krev."
Spike zaraženě přikývl a spolu s Willow následoval Wese a Fred k autu.

~ pokračování příště ~

zpět na index

třetí kapitola od Nica

Fred s Gunnem a Wesem následovaní Willow a Spikem vystoupili z výtahu a Wesley je vedl přímo do Angelovy kanceláře. Nedošli ale daleko, když totiž Harmony uviděla Spika, zaječela z plných plic, napůl nadšeně, napůl znechuceně.
„Méďa? Můj blonďatý medvídek?“ rychle vyběhla zpoza recepčního stolu a začala se po něm sápat.
„Oj!“ Spike zvedl ruce a začal couvat. „Ne, fakt, ne, Harm… máme tu práci… opravdu důležitou…“
Harmony si opřela ruce o boky v mezinárodním gestu ženské naštvanosti: „Klidně jsi mne opustil, neřekl jsi ani slovo! Začal ses motat kolem té mrchy! Lítal jsi za ní jako pejsek! To je tak NECHUTNÉ! Nemůžu uvěřit, že jsem tě vůbec kdy políbila! Myslím to vážně, medvídku! Jak ses mohl zaplést s takovou… takovou... Přemožitelkou? Je tak protivná a hloupá!“
Upír zaťal pěsti. Jak se ta jednorožci posedlá husa opovažuje mluvit takhle o Buffy? O lásce jeho života… neživota… Harmony si ani nezaslouží vyslovit její jméno! Modrá se změnila na žlutou a Spike udělal pár kroků dopředu, aby ukázal Harmony její místo. Willow se mu pověsila na paži a táhla ho nazpátek. Zatlačila ho k Wesovi, pak se beze slova obrátila k Harmony a ukázala na její opuštěnou recepci. Upírka odfrkla, zvedla nos a důležitě odkráčela ke svému stolu. Willow se vrátila k upírovi. „Jsme tu kvůli práci a ne, aby ses porval jak malej kluk!“ šťouchala do něj prstem. „Prostě ji ignoruj. Vždycky byla jak osina v zadku a teď to není o nic lepší!“
Spike přikývl a chtěl jí poděkovat, ale jeho řeč byla nejednou přerušena mohutnou ranou. To Angel vyletěl z kanceláře, aby se podíval, kvůli čemu Harmony ječí na celou halu. Rozezlený upír se rozhlížel okolo, když mu oči padly na Willow a… Angelova tvář potemněla a upír začal okamžitě vrčet.
„Spike,“ Angel začínal vidět rudě.
„Spike,“ ozval se povzdech a všichni se podívali ke schodům. Tam stála Buffy, oči rozšířené údivem. „Můj bože… Spike… a Willow… ale oni říkali…“ Buffy lapala po dechu, jak se snažila najednou smát a plakat zároveň. Pak jí svět milosrdně ztmavl, Buffy se zapotácela a omdlela. Spike odstrčil Willow a zachytil padající Přemožitelku do náručí.
Upír pevně svíral Buffy v náručí a zcela zapomněl na svět kolem sebe, včetně svého vrčícího předka. Jediné, co ho v tuhle chvíli zajímalo, bylo odnést Buffy na nějaké hodně soukromé místo a tam pečlivě prozkoumat a zkontrolovat každou píď jejího těla, zda je to opravdu ona. Do přítomnosti ho až vrátila Willow, která si klekla vedle něj a jemně hladila Buffy po vlasech.
„Můj bože… je to opravdu ona? Opravdu je zpátky? Zase?“ Will se dívala na Spika. „Přísahám, že jsem neudělala žádné kouzlo, opravdu ne.“
Spike zabořil tvář do Buffyiných vlasů a zhluboka se nadechl její vůně. „Voní jako ona. Myslím, že je to opravdu Buffy.“ Pak vzhlédl ke Gunnovi a ostatním, zcela ignorujíc Angela: „Jak dlouho je tady u vás?“
Fred se podívala na Angela a čekala, že se její šéf pokusí o nějaké vysvětlení, ale Angel dál jen zíral na svého nenáviděného potomka. Odvahu nakonec sebral Wesley: „Vlastně docela dlouho. Na konci léta jsme dostali obálku s amuletem, který nějak dokázal uchovat její podstatu, když se Pekelná brána zhroutila. Takže tu s námi trávila nějaký čas jako duch, neměla pevné tělo, dokázala procházet zdmi, ale nemohla se téměř ničeho dotknout. Zpátky v pravém smyslu je vlastně jen pár týdnů. Nevíme proč, ani jak.“
„Je tu s vámi tak dlouho a vy jste se neobtěžovali nám to říct?“ Spike nevěřil svým uším.
„No, my…“ pípla nesměla Fred a Wesley jí stiskl ruku. „My jsme měli příkaz o tom nikomu neříkat.“
Spikovy oči zezlátly a ztichlou halou se neslo dvojí vrčení. To přimělo všechny ustoupit od dvou rozzuřených upírů. Nikdo se nechtěl ocitnout uprostřed palby.
„Angel zřejmě usoudil, že to tak bude lepší, dokud nezíská své tělo zpátky. Ona… ona mizela, ztrácela se stále častěji a na delší dobu. Asi nechtěl, abyste se trápili, že ji ztrácíte znovu.“ Wesley nevěděl, co ho nutí, aby vymýšlel Angelovi omluvy pro jeho jednání, ale pořád doufal, že by se Buffyin odchod mohl odehrát bez většího násilí.
„To jsou kecy! Neměli jste právo tohle rozhodovat za nás,“ vztekal se Spike. „I kdyby tu byla jen na pár minut, měli jsme právo se s ní rozloučit pořádně, viď, Zrzko?!“
Willow přikývla a nedůvěřivě a opatrně pozorovala Angela, který byl už nějakou chvíli v upířím módu a vrčel na ně na všechny. Chtěla na to upozornit Spika, když v tom se Buffy v jeho náručí pohnula…
Buffy slabě zasténala, zavrtěla se a pohodlně se usadila v pevných pažích, které ji tak ochranitelsky svíraly. Cítila se bezpečně a bylo to tak hezké, cítit zase tu vůni, směsici whisky, kůže a tabáku… Nechtěla se probudit, ale nakonec přece jen otevřela oči a čekala, že uvidí strop svého bezútěšného bytu v budově Wolfram a Hart.
Buffy párkrát mrkla, než jí došlo, že ty dvě modré oči, které ji starostlivě pozorují, jsou opravdu… Spike. Zmateně se zamračila a nedůvěřivě natáhla ruku… Paže byl pevné a opravdové, usmívající se tvář také… Nějaký pohyb upoutal její pozornost a Buffy otočila hlavu a znovu zalapal po dechu… Willow? Vrátili se snad po smrti jako ona?
„Co… to už jsem umřela doopravdy?“ zamumlala a zmateně se rozhlížela kolem sebe, ale pak uviděla ostatní. „Co se to děje?“
„Buffy, lásko, my jsme živí,“ vpíjel se do ní Spike očima. „A ty také… je to zatracený zázrak…“
„PROČ si myslí, že jsme mrtví?“ dívala se Willow podezřívavě na ostatní. „Něco dalšího, co jste nám zatajili?“ Čarodějčiny oči začaly nebezpečně tmavnout.
„Říkali, že Pekelná brána se zhroutila a zničila přitom Sunnydale,“ ozvala se Buffy a stále lehce dotýkala Spika, jakoby se bála, že pod neopatrným dotekem najednou zmizí.
„To ano,“ čarodějčin výraz změkl, když se dívala zpátky na svou přítelkyni. „Ale my jsme se všichni dostali včas pryč a oni to věděli.“
Buffyiny oči vyhledaly Angela: „To TY! TY jsi mi řekl, že jsou MRTVÍ! Mí přátelé! Moje sestra! Spike!“ Buffy stékaly slzy po tvářích. „Brečela jsem tu měsíce a ty jsi mne v tom nechal! Nechal jsi mne věřit, že jsou MRTVÍ!“ Buffy se začala zmítat, jak se najednou snažila vymanit ze Spikova náručí, vraždu v očích.
Ale Spike ji držel pevně. Tak pevně, že se bál, aby jí neublížil. „Lásko, uklidni se, prosím. Buď na sebe opatrná, nechci tě ztratit znovu, prosím.“ Spike ji prosil, naléhal na ni, připravený, až se její hněv a zuřivost obrátí proti němu. Tohle vydrží. Rány a pěsti, to ustojí… ale pláč? Její slzy? Nikdy.
Buffy se s ním prala, ale Spike držel a nepouštěl. Buffy se postupně uklidňovala a když si byl upír jistý, že mu vzteky neukousne nos, naklonil svou tvář k její a poprvé po nekonečných měsících ji lehce políbil. Pak ji k sobě jemně přivinul a do ucha jí šeptal něžná láskyplná slovíčka až do chvíle, kdy pomalu přikývla a utřela si slzy hřbetem dlaně. Pak se podíval na svého předka, ve tváři jen hněv.
„Řekni nám proč? PROČ? Proč jsi ji tak mučil? Proč jsi ji držel daleko od nás? PROČ?! Tak nám to, do hajzlu, řekni! Máš poslední možnost to vysvětlit a zachránit sám sebe před okamžitým zpopelněním! Protože jestli to neudělá ona v okamžiku, kdy ji pustím, tak se o to postarám já!“
Spike byl vzteky bez sebe a jen ztěží potlačoval touhu nechat Buffy, aby toho mrzoutského ubožáka probodla něčím ostrým a dřevěným. Ale jako vždycky, jeho prvním instinktem bylo chránit ji. Věděl příliš dobře, že kdyby ji teď jednoduše nechal Angela rozprášit po koberci, začala by mu brzo pokládat otázky, na které by neměl odpověď.
Všechny oči visely na Angelovi, který doposud na všechny jen vrčel. Nakonec se přece jen pohnul směrem ke Spikovi a naklonil se nad mladšího upíra.
„Protože ona je moje. MOJE! Nemohl jsem ji nechat za tebou utýct hned, jak by získala zpátky tělo, nebo ji nechat žebronit, abych tě zavolal, když byla jen duch. Ona je moje, vždycky byla a ty, bastarde jeden, uděláš COKOLIV, abys mi ji ukradl!“ Angelova paže vystřelila, upír odtrhl Spika od Buffy a odhodil ho na zeď. „Vždycky jsi byl jen otravná skvrna, Williame. Měl jsem tě zadávit jako štěně hned, když tě Drusilla přitáhla domů!“ Angel přešel k ležícímu Spikovi a zvedl ho na nohy. „To JÁ jsem měl bojovat s Buffy v Pekelné bráně! Ne ty! Ty jsi tam měl umřít, ty hajzle, ne ona! Ale pořád to ještě můžu napravit!“
„NE! Angele přestaň! Proč se tak chováš?“ Buffy se pověsila na Angelovu napřaženou ruku, která už-už směřovala na Spikovu bradu.
Ale Angel ji setřásl a odhodil. „Chovám se tak, jak jsem se měl zachovat dávno, když se v Sunnydale zjevil tenhle odbarvenec a chtěl si udělat zářez za další přemožitelku!“
Spike zavrčel, když viděl, jak Angel odhodil Buffy. „Neopovažuj se na ni vztáhnout tu tvoji špinavou pracku!“ Blonďák vykopl a odrazil Angela pryč od sebe. Postavil se před Buffy: „Ona nechce takového ubožáka, jako jsi ty a ty si nezasloužíš někoho tak skvělého, jako je ona! Tak už to vzdej a vysmahni!“
Angel znovu vztekle zavrčel a vystartoval po Spikovi. Wes, Gunn a Fred stáli vedle sebe, na druhé straně místnosti Buffy s Willow a všichni sledovali dva upíry uprostřed, kteří se jako dvě divoká zvířata chystali k boji. Co se týká fanoušků, byl Spike ve značné přesile.
Buffy pozorovala rvačku rozšířenýma a stále ještě napůl nechápavýma očima. Během pár minut se její dosavadní svět obrátil vzhůru nohama. Zjistila, že posledních pár měsíců žila v jedné velké kruté lži, kterou Angel upletl jen proto, aby ji u sebe udržel. Byla zmatená, šokovaná. Spike, Willow, Dawn, Giles, ostatní její přátelé, dívky, které se najednou staly Přemožitelkami, Faith i Andrew, ti všichni byli živí! Angel jí lhal tím nejkrutějším možným způsobem. Nechal ji prožívat agónii nad jejich ztrátou, každý den ji utvrzoval ve své lži, jen proto, aby ji mohl utěšovat v jejím zármutku, aby jí mohl manipulovat… Neměla být tak naivní, neměla mu věřit, ale copak ji mohlo napadnou, že Angel, její Angel, první láska, první upír s duší, upír s tváří anděla, by mohl…?
„Přestaňte!“ zakřičela nakonec, chystala se vletět mezi peroucí se upíry a odtrhnout je od sebe. Ale Willow ji stačila chytit za rameno a strhnout zpátky. „Buffy… víš, i když máš ty přemožitelské superschopnosti, přece jen… možná to není dobrý nápad dostat se mezi dva rozzuřené vyšší upíry… jsou jako dva vzteklí psi a s tou jejich upíří silou… nikdy jsi s nimi nebojovala doopravdy, ani s Angelem, ani se Spikem… vždycky to pro vás byla spíš hra… ale tohle je doopravdy…“ Willow věděla, že blábolí, ale nemohla dovolit Buffy, aby se k nim byť i jen přiblížila. Angel se Spikem se rvali, rány střídaly kopance rychlostí, kterou lidské oko mohlo stěží postřehnout, stěny se otřásaly, když se jednomu nebo druhému podařilo svého soupeře šťastnou ranou odhodit… Angel právě bušil do Spika nohou od stolu a blonďák odpovídal nějakým kusem zábradlí.
Willow opatrně objala svou přítelkyni a Buffy se rozplakala nad svou bezmocí: „Nemůžu nechat Angela aby ho zmrzačil!“
„Možná bys měla Spikovi víc věřit… navíc bys možná později, až všem vychladnou hlavy, litovala, že jsi Angela zabila…“ Willow se znechuceně dívala na Angela. Nikdy nepochopila, co na něm Buffy vidí a po smrti Jenny Calendar a vším, čím donutil Buffy projít, ho přímo nesnášela… Angel byl vždycky jako Jekyll a Hyde, stižený nějakým druhem upíří schizofrenie. Nikdy si nebyla pořádně jistá, jestli se zrovna baví s Angelem nebo Angelusem.
„To tedy nebudu! Jeho jednání je neodpustitelné! Řekl mi, že mí přátelé, moje rodina, všichni, na kterých mi záleželo, jsou MRTVÍ! Jen ze svých vlastních sobeckých důvodů!“ Buffy plakala a Willowino srdce se svíralo nad zoufalstvím v kamarádčině hlase. „Ne… nebudu toho litovat! Tenhle Angel mi chybět nebude! Milovala jsem Angela, který už není, který už je dávno mrtvý… Tohle už není Angel jakého jsem znala…“ Buffy vrtěla hlavou a utírala si slzy. „Navíc si začínám myslet, že Angel moc dobře věděl, že ten, kdo bude mít amulet, se musí obětovat, aby Pekelnou bránu zavřel definitivně… To bylo to, co mi neřekl, blábolil něco, že je to nejasné… Počítal s tím, že ho dám Spikovi, spoléhal se na to, že si bude chtít něco dokázat. Ale už ho nenapadlo, že si ho nechám a už vůbec nevěděl o tom, že bych se tu objevila jako duch.“ Buffy se zle usmála, když ji něco napadlo. „Kdybych to věděla, nechala bych tu zatracenou cetku Spikovi, aby se tu jako duch potuloval on a udělal Angelovi ze života peklo!“
Willow se znovu zadívala na upíry, pak na Buffy a za očima se jí mihlo něco velmi temného. „Takže jsi se rozhodla?“
Buffy přikývla.
Willow pustila Buffy z náručí a znovu se otočila k upírům, zašeptala něco téměř neslyšně v latině a rozpažila. Angel i Spike odletěli každý na jednu stranu haly. Pak se čarodějka obrátila k Angelovi a neviditelné ruce zvedly upíra ze země a přitiskly ho, neschopného samostatného pohybu, ke zdi. „Buffy, teď je to na tobě.“
Přemožitelka hleděla udiveně na svou kamarádku. Už to bylo příliš dávno, že téměř zapomněla, že tahle jemná, křehká, starostlivá dívka má hluboko v sobě temnou stránku. Ale Willow měla svou magii očividně pod kontrolou a Buffy proto udělala pár kroků směrem k Angelovi. Zadívala se mu do očí jen aby mu dala najevo, že to ona se rozhodla ukončit boj, že ona bude nakonec rozhodovat o jeho osudu. Pak se otočila a klekla si k ležícímu Spikovi.
„Jsi v pořádku?“ ptala se starostlivě a opatrně se dotkla rozbitého, krvácejícího rtu.
„Nikdy mi nebylo líp, lásko,“ zašklebil se. „Nic mi nemůže vzít radost z toho, že tě znovu vidím.“
„To je dobře, protože musíme pak spolu… probrat nějaké věci…“ Buffy se na něj usmála a pak se najednou nad Spika naklonila a olízla krev z jeho úst. „Protože ty jsi MŮJ!“
Buffyiny oči se krátce stříbrně zaleskly, pak rychle vstala a nedala tak Spikovi sebemenší šanci odpovědět. Ten ztuhl v šoku. Ona přece nemohla… Nebo ano? Spike lapal po dechu pod přívalem emocí a zběsile uvažoval nad možnými následky. Mohl se jen dívat, jak Buffy míří k Angelovi, protože jeho náhle roztřesené nohy nebyly schopný jediného pohybu. Tak se jen posadil a po tváři se mu rozlil ten nejhloupější a zároveň nejšťastnější výraz na celém světě.
Angel vztekle zařval, když viděl rozhovor mezi Buffy a Spikem a její… prohlášení nároku? Přece nemohla…? „Tuhle šílenost nedovolím! Jedině přes mou mrtvolu!“
Ostatní na něj nechápavě zírali, nikomu nedošlo, co právě Buffy udělala. Tohle byla čistě upírská záležitost. Willow také nechápala, co Angela mohlo tak vytočit, ale ať už to bylo cokoliv, líbilo se jí to. „Stačí říct, upíre…“
„Ty malá mrcho!“ zavrčel Angel na čarodějku nenávistně, ale ta se jen usmála, trhla rukou a Angel zakřičel bolestí, když se mu do hrudi zasekly neviditelné drápy.
To už před upírem stála Buffy. „Kde bereš tu drzost, takhle mluvit s mou kamarádkou?“ Rána do brady. „Nemáš ani právo se na ni podívat!“ Druhá rána. „Já nejsem tvoje! Nejsem tvoje už ROKY! Ty už dávno nejsi ten muž, do kterého jsem se zamilovala! Můj Angel by nikdy nic takového neudělal! Změnil ses. Tohle místo tě změnilo. Ale tobě je to jedno, viď? Rychle sis zvykl dostat a koupit si všechno a všechny! Mít cokoliv po čem zatoužíš!“
„Ale pořád jsem stejný jako on,“ odpověděl Angel a kývl směrem ke Spikovi. „Je to sobecký zkurvysyn a udělal věci mnohem horší, než jsou tyhle! Tak proč chceš do postele jeho a mne probodnout?“
„Protože jeho miluju a ty máš malýho ptáka,“ šklebila se nad jeho šokovaným výrazem. Řekl si o to… „A to nemluvím o tom, že ON se snažil tam, kde TY jsi dávno rezignoval. Navíc svou duši CHTĚL, zatímco ty ji nosíš jako kletbu. A abych řekla pravdu, on bez duše nebo s duší, to není velký rozdíl. Spike byl dobrý a skvělý muž dlouho před tím, ale co dostaneme, jakmile Angel přijde o svou dušičku? Zabijácké monstrum!“
Spikova pýcha po jejích slovech rostla do oblak. V tuto chvíli ho mohly spálit plameny a on by zemřel jako šťastný muž, ale doufal, že se to nestane, protože po tom Buffyině… nároku na něj stále zbývala JEHO část. A tu se chystal řádně vychutnat.
Buffy si olízla rty a nasadila naprosto nevinný výraz. Pak si stoupla na špičky, opřela své malé dlaně o mohutnou Angelovu hruď a šeptala mu do ucha tak potichu, že to mohly zachytit jen citlivé upíří uši: „Až odtud vypadnem, já a Spike se budeme milovat hodiny a hodiny a hodiny… Budeme dělat všechno to, o čem jsi TY mohl jen celé roky snít a jak znám Spika, tak i mnohem víc… A až s ním po několika dnech skončím, garantuju ti, že nebude schopný ani chodit. Jediné, co mi brání, abychom na to vlítli právě teď a tady, je jedna nedokončená záležitost – TY!“ Buffy se odtáhla a klidně pozorovala zuřícího upíra.
„Nikdy jsi mne nemilovala. Jsi jen děvka, která ochotně roztáhne nohy před každým. Člověk nebo upír, tobě je to jedno! Kurvo!“ Angel plivl Buffy do obličeje.
Přemožitelčiny oči se rozšířily údivem, ale než stačila odpovědět, stál před Angelem Spike a bušil do něj jako do boxovacího pytle. „Takhle s ní mluvit nebudeš! Zrzko,“ otočil se blonďák na čarodějku, „pusť ho, tohle není fér, chci, aby se ten hajzl mohl bránit!“ Pak se znovu obrátil na Angela a uštědřil mu poslední ránu do žaludku. „Jsi zatracený pokrytec! Tohle jí řekneš ty, který ojel během jediného měsíce víc upírů, než měla Buffy partnerů v celém svém životě!“ Spike si znechuceně odfrkl. „Včetně chlapů!“
Buffy málem oněměla údivem… Spike už kdysi něco takového naznačoval, ale přičítala to vždycky jen jeho žárlivosti… No nic, s tímhle se zkusí vyrovnat později.
„Spiku,“ chytila ho za ruku, „ukonči to. Prosím. Už toho mám dost.“ Buffy zavřela oči a párkrát se zhluboka nadechla. „Prostě to skonči.“
Spike si ji k sobě přitáhl a jemně ji hladil po zádech. Pak ji předal Willow, která ji hned ochranitelsky objala. „Zkusím najít kolík nebo něco podobného, lásko, počkej chvíli.“
„Ne….“ zavrtěla hlavou. „Udělej to ty, Spiku. Po tom všem, čím jsme kvůli němu prošli, máš právo to dotáhnout do konce.“
„Ne, to musíš ty, lásko. Ne, že bych nechtěl, ale on ublížil hlavně tobě.“
„Takže spolu?“
Spike přikývl a rozštípl dřevěnou nohu židle na dvě části a jednu podal Buffy. „Na nový začátek?“
Angel, stále ještě přilepený na zdi, se začal zmítat: „To nemůžete myslet vážně!“ Pak se otočil ke Gunnovi, Fred a Wesleymu. „A vy se je ani nepokusíte zastavit?“
Ti jen pomalu zavrtěli hlavami a Wesley Angelovi odpověděl za všechny: „Zkoušel jsem tě varovat od začátku. Kdybys naslouchal nám a ne těm sobeckým hláskům ve tvé hlavě, nebyli bychom tady. Ten Angel, se kterým jsme se skamarádili, by s námi nezacházel jako s cizinci, jako s nepřáteli. Takže ano, souhlasíme s nimi. Angel, kterého jsme znali a měli rádi, zmizel v okamžiku, kdy jsi udělal první dohodu se senior partnery.“
Dřív, než mohl Angel odpovědět, projela jím prudká bolest. Buffy i Spike zároveň probodli Angela svými improvizovanými zbraněmi…
Pak se na sebe chvíli dívali a Buffy se začala usmívat, pak Spike, postupně se uvolnila Willow i ostatní. Zacinkal zvonek výtahu a všichni se k němu otočili. Z kabinky vystoupil Lorne a udiveně pozoroval scénu před sebou: „Co se to tu děje? Zdá se, že moje pozvánka na tuhle párty se ztratila někde v poště.“
„Žádná párty, spíš sprostý lynč,“ ozvala se jako první Harmony.
„Harmony, vypadni odtud, než si najdu nějaký jiný kolík,“ houkl Spike.
Harmony poděšeně vypískla, ale pak jen přikývla a raději zapadla do výtahu.
Fred se usmála na Lorna: „Vypadá to, že se tu Willow a Spike najednou ukázali a tak nějak vypluly na povrch Angelovy lži.“
„Aha, takhle jste to vymysleli, koláčku,“ šklebil se démon. „Ale starému Lornovi jste se mohli zmínit, Fredinko. Nebo raději ne,“ mrkl na ni. „Ještě bych to někde vyštěbetal.“
Willow se dívala na Fred, pak na usmívající ho se Wese. „Hej! Takže to byla Buffy, ta Přemožitelka, co jsme ji měli vyzvednout, že jo?“
Fred se rozesmála. „Ano, omlouváme se za ten komplot. Ale už jsme měli dost těch Angelových lží i jeho chování. A když napadl Wese, museli jsme něco vymyslet.“ Fred si povzdechla. „Ať už jeho dohoda se senior partnery byla jakákoliv, musela ho nějak změnit, nemůžeme z toho obviňovat jen tohle místo, protože MY jsme se, aspoň doufáme, nepřiklonili ke zlu. Měli jsme z něj strach, Buffy, promiň.“
„Chápu to, Fred, z ničeho vás neviním,“ přikývla Buffy. „Ale nejraději ze všeho bych teď vypadla někam pryč, pryč z tohoto místa, pryč z téhle budovy a nikdy se sem už nevrátit. Musíme se rozhodnout, co bude dál a nějak se se vším vyrovnat, ale to snad počká do zítra. “
„To není problém, lásko,“ objal ji Spike. „Máme rezervované pokoje v Sheratonu. Moje apartmá je i tvoje apartmá,“ zakřenil se spokojeně upír. „Musíme toho spolu hodně… probrat. Nebo to taky počká do zítra?“ mrkl na ni. Strašně chtěl vědět, jestli si uvědomuje, co udělala, jestli to myslela vážně, nebo jen chtěla naštvat Angela.
Buffy zčervenala a pleskal ho po rameni. „No, máme něco nedokončeného… uvidíme.“
Spikovi se podlomila kolena. Bože, ona opravdu věděla, co dělá…
Willow se otočila na ostatní: „Jdete s námi? Jste vítaní, jestli tedy máte zájem… Moc byste nám pomohli, Gilesovi by se hodil další zkušený Pozorovatel, právník určitě taky a o Fred ani nemluvím… Anglie je nádherná země, všechne ten čaj a knihovny…“
Wes, Gunn i Fred okamžitě přikývli. „Jen si vezmeme pár svých osobních věcí a můžeme jít.“
Po pár minutách nastoupili všichni do výtahu a odešli z budovy Wolfram a Hart. Doufali, že navždy…

* * *

Nikým neviděn, odlepil se Marcus Hamilton od zábradlí, kde celou dobu pozoroval výměnu mezi Angelem a jeho podřízenými i nevítanou návštěvou z Londýna. Hamilton byl spokojený. Plán senior partnerů nakonec vyšel, upír byl připravený.
Hamilton sešel po schodech a opatrně sundal ze zdi bezvědomého Angela, který jako obrovský motýl visel přišpendlený na zdi dvěma dřevěnými kolíky zabodnutými v hrudi. Hamilton se usmál, kníže Sebassis i Cyvus Vail měli pravdu – Přemožitelka i William Krvavý byli velmi předvídatelní.

KONIEC