Popis poviedky : Je Halloween a Cordy příjde s geniálním nápadem - vyvolávat duchy. Přes počáteční protesty nakonec všichni souhlasí. Brzy však zjistí, že to byl obrovský omyl.
4. kapitola
Halou se začal bez varování šířit kvílivý zvuk, drásající uši. Každá živá bytost v místnosti si instinktivně zakrývala ušní boltce. Ale ani sto párů rukou by nedokázalo zabránit vysokému tónu, dráždící citlivé ušní orgány, aby nezpůsobil bolestivé migrény. Vyjevené pohledy přátel se vzájemně střetávaly, nikdo nedokázal rozumně vysvětlit příčinu nenadálého rámusu.
Nemohli si nevšimnout náhlé změny atmosféry; mrtvé přízraky nevypadali o nic míň překvapeněji, než oni. Jejich kradmé pohledy byly více znepokojující, než skutečnost, že táhlé skučení utichlo stejně rychle, jak i začalo.
Gunn opatrně odkryl ruce ze svých uší, stále připraven kdykoliv si začít chránit svůj citlivý sluch. Ostatní jeho příkladu následovali. Wesley jako jediný zůstával stát s ušima bezpečně ucpanýma prsty, oči pod obrýlenými obroučky pěvně sevřenými.
,,Hej, Wesi! Už je to v pořádku.“ Cordelie zacloumala s jeho rameny. ,,Tedy v rámci možností.“ Dodala pro sebe, když se odvracela od zmateného muže. Wesley proti své vůli pomalu otevřel oči. ,,Naivně jsem si myslel, že už zmizeli.“
,,Nerad bych zklamal tvé očekávání.“ Černoch poplácal svého přítele po rameni. ,,Jsi naivka.“
Přítomní duchové se rychle vzpamatovávali z nečekaného vyrušení – veškerou svou pozornost upřeli na nejvystrašenější osobu v místnosti: na Wesleyho. Neslyšně začali klouzat vzduchem k pobledlému muži. S pootevřenou pusou sledoval přibližující se přízraky. ,,Angele, cítím silné nutkání znova omdlít.“ Rozklepaně se otočil hledat pomoc u ostatních.
,,Wesi, to není dobrý…“
Ozvala se tupá rána. Wesleyho tělo se bezvládně válelo na podlaze. Už zase.
,,Měl by s tím začít něco dělat. Tímhle problémy nevyřeší.“ Gunn s obdivuhodným klidem shlížel na nehybnou postavu před ním. Opatrně ho nadzvedl a opřel o stěnu recepční přepážky, zatímco byl otočený zády k ostatním. Odhadoval, že duchové si budou vybírat nejslabšího jedince z party, který je nejvíc vyděšený. Pro něj teď bylo důležitější přivést Wesleyho zpátky k vědomí.
,,Ehmm, Gunne?“ Pípla přiškrceně Fred, stojící kousek opodál. Křečovitě se přidržovala Cordeliiny ruky, v které pomalu začínala ztrácet cit, ale statečně podporovala svou kamarádku a nestěžovala si.
,,Bude v pořádku, nemějte obavy.“ Neobtěžoval se ani otočit. Tak příliš si byl jist svým bezpečím.
,,Gunne!“ Zakřičela o něco hlasitěji Cordy, aby upoutala jeho pozornost.
,,Co je? Snažím se ho…“ Naštvaně se otočil k dvojici žen. Místo nich spatřil těsně před jeho tváří slabě fosforující světlo. Hlasitě polkl. Podíval se směrem nahoru, do obličeje přízraku z temnot. ,,Nazdárek.“ Slabě se usmál. Následovala hlasitá rána. A po ní nesnesitelné nic.
Všechna doposud fungující světla zhasla. Hyperion se ocitl v naprosté temnotě. Venku již dávno panovala hluboká noc. Bylo ale podivné, že žádné světlo z okolních ulic nedokázalo proniknout oknem do místnosti. Město, jako je L. A., je proslulé svým nočním životem, spojeným s kilometry neonu a rozmanitého osvětlení. Teď to však vypadalo, jako by se několik nejbližších bloků ocitlo zcela bez elektřiny.
Tmu narušovaly bledé stíny, které se znova daly do pohybu a neslyšně proplouvaly místností. Postupně se začaly vytrácet ve zdech Hyperionu. Těsně kolem Fred prošel duch staré mrtvé ženy, která samovolně zavadila o hřbet její ruky. ,,Jééé!“ Vyděšeně vyjekla a ještě těsněji se přitiskla ke Cordy.
Netrvalo to nijak dlouho. Všechna světla znova vesele prozářila pochmurnou místnost, okolní ulice byly znova zality ve světlech pouličních lamp.
,,Kde je Gunn?“ Angel měl nepříjemný pocit, že tohle představení bylo pořádáno za určitým cílem. Za účelem, jehož smysl jim nepozorovaně unikl mezi prsty.
,,Obávám se, že duchové hledali obětního beránka, na kterém by si demonstrativně vylili zlost.“
,,A?“ Fred v obličeji bílá jak stěna nebyla schopna promluvit.
,,No… a našli ho.“ Upír provinile pohlédl na křehkou dívku, která neměla daleko k následování Wesleyho příkladu. Cítil se odpovědný za ztrátu jednoho člena svého týmu. Tíživé pocity nezlehčovalo ani pomyšlení, že by nebyl schopen tomu jakkoli zabránit. Byl zcela bezmocný. A to ho štvalo ze všeho nejvíc.
,,Koho našli?“ Předem tušila odpověď, stále však doufala, že se jen přeslechla.
,,Gunna.“ Odpověděla místo něj Cordelie. Tvářila se stejně zničeně jako její kamarádka. Fred pevně svírala její paži, to jediné jí pomáhalo od zhroucení se na tvrdou zem.
,,Co budeme dělat teď?“ Dívka neměla daleko k pláči.
,,Ahh, ne!“
,,To jsi vystihla přesně, Cordy.“ Fred pustila její ruku a odstoupila krok stranou.
,,Ne! Teď ne!“ Bolestivě se chytla za hlavu. Angel okamžitě zareagoval. Stačil přiběhnout ke Cordelii včas, aby zabránil nepříjemnému pádu.
,,Jsi v pořádku? Co jsi viděla?“ Držel jí opatrně v náručí. Slabě se na něj usmála.
,,Máme problém.“
Spěšným krokem procházeli sklepením Hyperionu. Angel v první linii, za ním se plahočily udýchaná Cordelie s Fred, táhnoucí mezi sebou Wesleyho.
,,Nechtěl by jsi zpomalit? Nebo lépe – pomoci nám? A co takhle nám pomoct ho probudit? Klidně můžeš udělat všechno najednou. Ale jako prví – zpomal!“
,,Cože?“ Nechápavě se otočil. Cordy se rozhodla stávkovat. Bez okolků upustila těžké Wesleyho tělo na zem, zatímco Fred instinktivně ucukla před kácejícím se tělem.
,,Jo jasně, promiň.“ Okamžitě pochopil. Došel k strhaným ženám, které mezi sebou ,,opatrovali“ muže v bezvědomí. Energicky ho vytáhl na nohy a bez námahy si ho opřel o rameno. A znova vyrazil.
,,Myslíš, že zná slovo zpomalit?“ Cordelie si utahaně povzdechla a spolu s Fred se pokoušely s neúnavným upírem držet krok.
,,Angele? Kam to vlastně jdeme?“
,,Hledám místo, které jsi viděla ve své vizi.“
,,Máš na mysli studené zatuchlé místo, kam uklízečka zavítala nejspíš v minulém století? Hmm… opravdu nemám tušení, kde by mohlo být.“ S předstíraným zamyšlením protočila oči v sloup.
,,V tvém pokoji?“ Angelovi tahle poznámka vyklouzla mnohem dřív, než se stačil sám zastavit. ,,To byl vtip.“ Dodal honem, když se Cordy zaraženě zastavila na místě.
,,Něco mě napadlo, ale nejsem si jistá, zda to bude doopravdy fungovat.“
,,Nesouvisí to doufám s tvým pokojem, že ne? To jsem jen tak plácnul.“
,,Na můj pokoj se vykašli. Raději si pospěšme.“ Předběhla Angela a rázným krokem se vzdalovala od vyjeveného upíra.
,,A já že jsem podivín?“ Zatřepal hlavou a raději rychle vyrazil za vzdalující se přítelkyní.
,,Nechceš nás seznámit se svým plánem? Ještě dřív, než na nás něco nečekaně vyleze?“ Angel měl co dělat, aby jí stačil. Už začínal chápat, jak to pro ně muselo být nepohodlné, když ještě před chvílí uháněl jak splašený kůň.
,,Odkdy se zajímáš o detaily?“ Udiveně se na něj ohlédla, nezpomalila však ani o trochu.
,,No, od té doby, co máš nápady.“ Dneska mu to docela kecalo. Musím s tím začít něco dělat. Pomyslel si v duchu, když musel uhýbat před naoko rozčilenou Cordy, která se na něj pomstychtivě vrhla. Samovolně se zbavil svého břemene na zádech a začal se s ní přátelsky pošťuchovat.
,,Wesley!“ Vykřikla znenadání Fred, až oba dva leknutím nadskočily.
,,Tohle nám nedělej. Nebo aspoň ne tenhle večer.“ Cordy si udýchaně masírovala hruď a snažila si uklidnit pocuchané nervy.
,,Promiňte,“ omluvně se usmála. ,,Ale Wesley se probral.“ Ukázala prstem na ležícího muže na zemi. ,,Au! Sakra.“ Rukou si přidržoval pohmožděný zátylek.
,,Stalo se ti něco? Jsi zraněný?“ Obě ženy k němu starostlivě přiklekly. ,,Byli to…však víš, oni?“ Fred na něj významně pohlédla, aby dala jasně najevo, koho tím myslela.
,,No popravdě ne, drahá Fred. Má bolest byla způsobena tupým nárazem. Přesněji řečeno,má hlava se setkala s tvrdou podlahou, když mě někdo nešetrně odhodil jako kus hadru.“ Obrátil zrak na upíra, který si rukou nervózně prohraboval vlasy.
,,Jo, ty myslíš tamto.“ Máchnul rukou kamsi do prostoru. ,,To bylo takový instinktivní jednání.“ Wesley se dál tvářil nakvašeně. ,,Promiň.“ Doufal, že ho nebude dál trýznit vyčítavým pohledem. Na omluvy nikdy moc nebyl.
,,Angele, rád na ten bezvýznamný incident zapomenu, když budeš i nadále jednat instinktivně. Nejlépe hned teď – pozor!“ Stačil ještě včas upozornit na nepřítele, stojícím za nepozorným upírem. Ten zareagoval okamžitě: popadl postavu za krk a dal se sním do boje, ve kterém měl jasně navrch. V prvních vteřinách byl upřímně překvapen, že po dlouhé době narazil na hmotný přízrak. A co víc, který si stále zachovával své pevné obrysy a nedělal žádné podrazy s náhodným mizením. Konečně si mohl vybýt všechnu svou zlost. Tenhle večer byl pro něj příliš dlouhý, a až příliš plný problémů a komplikací. Začal svého nepřítele mlátit nemilosrdně do obličeje. Jeho na první pohled lidské rysy se v okamžiku proměnily v démona.
,,Co?“ Nechápavě zíral na věc před sebou.
,,Angele!“ Cordy okamžitě přispěchala s ostrou sekerou, kterou odkudsi vyčarovala. Muž pohotově zachytil ve vzduchu letící zbraň a dobře mířeným úderem utnul démonovi hlavu. Rozpadl se na prach.
,,Upír?“ Nevěřícně zíral na vzniklou hromádku jemného prachu. ,,To už jim došli všechny možnosti, a tak začali verbovat dobrovolníky z ulice?“
,,Určitě máš zraněné city, že?“ Cordy ho shovívavě poplácala po zádech. ,,Pokud ale nechcete ztrácet déle čas, tak už jsem přišla na to, jakou místnost jsem viděla ve své vizi.“ Dodala jakoby mimochodem.
,,A kde teda je?“ Zeptali se všichni najedou.
,,Stojíme před ní.“ Prstem ukázala na dveře za sebou.
,,Je bezpečné vstoupit? Jen tak, bez zaklepání?“ Fred se podívala po přítomných.
Wesley se na ní udiveně otočil. ,,Mám takový pocit, že trávíš příliš mnoho času s Gunnem. Na takovéhle poznámky je expert on.“
,,Ale no tak,Wesi!“ Cordy na něj káravě pohlédla. ,,Horší to být už nemůže, tak to není zas taková hloupost. Aspoň je vidět, že Fred má slušné vychování.“ Mile se na dívku usmála.
,,Ale být zdvořilá k přízrakům z temnot není taky nejlepší.“ Snažil se obhájit.
,,Už radši mlč.“ Angel na něj varovně pohlédl.
,,Co jsem řekl?“
,,Psst!“ Cordy naznačila prstem na rtech, aby byl konečně zticha. Z uzavřené místnosti se začali ozývat podezřelé zvuky.
,,Tak co?“ Angličanovi stále nedocházeli souvislosti. Upír se mu už chystal naštvaně odpovědět. Přerušil ho zvuk otevíraných dveří.
,,Hups.“ Wesley se nešťastně pousmál. Dveře do hledané místnosti se rozlétly do kořán.
,,Takže je rozhodnuto – bez klepání.“ Cordy pokrčila rameny a vstoupila do místnosti.
,,Eh, musíme všichni?“ Obrýlený muž se zatvářil přímo tragicky, jako by ho odváděli na porážku.
,,Ty obzvlášť.“ Angel ho nekompromisně postrkoval do předu. Nebylo cesty zpět.
Cordelie rázně vstoupila do pokoje. Rychlím pohledem zhodnotila celou místnost. ,,Jo, je to ona. A tahle věc odpovídá taky předběžným odhadům.“ Uprostřed místnosti se vznášel obrovitý démon, jehož tělo tvořilo tekuté světlo. Skláněl se nad černochem v bezvědomí, ležícím na obětním oltáři.
,,Jak stylové.“ Angličan zaujatě prohlížel obětní desku. Fred do něj bolestivě šťouchla rukou. ,,Au.“ Vyjekl potichu a masíroval si bolestivé místo.
,,Cordy? Jakýže je tvůj plán?“ Upír se na ní upřeně zahleděl. Ta sebejistě přešla k malému oknu zakrytým kusem hadru. Položila ruku na provizorní závěs. ,,Angele! Uhni stranou!“
,,Co?“ Byl zcela vykolejený z jejího počínání.
,,Udělej co ti říkám, pokud se nechceš začít opalovat.“ Odtrhla látku přikrývající okno směřující na východ. Sluneční paprsky začaly zaplňovat zaprášenou místnost. Venku už dávno začalo svítat. Duch se zbědovaným nářkem zmizel v prudkém denním světle, ve kterém jeho moc neměla žádné účinky. Angel se urychleně schoval do bezpečí stínu, nedokázal však uhnout včas. Z pravé ruky mu mírně stoupal obláček dýmu, kam mu sluneční paprsek stačil dopadnout.
,,Jak jsi věděla, co máš udělat?“ Vyjeveně a zároveň i obdivně shlížel na svou kamarádku, která stále zachovávala klidný výraz pokerového hráče.
,,Jednoduše. Měla jsem vizi, vzpomínáte?“
,,Jo, ale jak to souvisí s…“
,,Neviděla jsem Gunna v nebezpečí. To ten démon byl v nebezpečí. A jen tak mimochodem, to on měl na svědomí celé tohle duchařské dobrodružství.“ Pyšně překřížila ruce přes prsa.
,,V tom případě ale,“ obrátil se na ní zamyšleně Wesley. ,,Neměli jsme mu náhodou pomoct?“
,,Huh?“ Celá parta obrátila svou pozornost k zkoprnělé Cordelii.
,,Jejda.“ Na delší odpověď se nezmohla.
,,Tak tohle byl hodně zajímavý večer.“ Fred podpírala stále mátožného Gunna.
,,Slabě řečeno.“ Černoch měl mírné potíže s chůzí a byl proto rád za Fredinu výpomoc.
,,Vraťme se zpátky nahoru.“ Navrhl Angel. Všichni jeho nápad přijali s úlevným nadšením.
Zcela vyčerpaní a zmožení se svalili na pohovku v hlavním sále. Nikomu nebylo do řeči. Slunce nezadržitelně vystupovalo čím dál výš na obzor, venku začal další krásný den. Unavené ticho prolomil halasný zpěv, přicházející zvenčí.
,,Haló, lidi, co se tu tak válíte? Slunce svítí, ptáčci prozpěvují. A vy nic neděláte!“ Zelený démon se přiřítil jako velká voda. Rozdával úsměvy na všechny strany a v svítivě žlutém obleku působil jak pěst na oko. ,,Odpočinek byl včera, dnes je čas opět se vrátit do práce!“ S úsměvem na rtech si prohlížel všechny přítomné. Ti se na něj dívali se znechuceným výrazem. Pomalu vstali a jeden po druhém odcházeli po schodech nahoru do svých pokojů.
,,Řekl jsem snad něco špatně?“ Lorne zakroutil nechápavě hlavou. Pokrčil rameny a s hlasitým zpěvem odcházel do prosluněného dne.