Popis poviedky : Je Halloween a Cordy příjde s geniálním nápadem - vyvolávat duchy. Přes počáteční protesty nakonec všichni souhlasí. Brzy však zjistí, že to byl obrovský omyl.
3. kapitola
Kdyby teď do místnosti vstoupil nezasvěcený pozorovatel, zřejmě by zůstal stát na prahu dveří a nechápavě zíral na výjev před sebou. Omráčený Wesley připoutaný k židli, brýle nasazené nakřivo, s hlavou nakloněnou na stranu. Vedle něj ležel Angel rozpláclý na podlaze v nepřirozeně pokroucené poloze. Místo u dveří si rezervoval zcela pro sebe Gunn, kterému z temene hlavy slabě stékal pramínek krve. Účastník této scény by musel hodně namáhat zrak, aby v potemnělém koutu místnosti rozpoznal dvě schoulené ženské postavy, zaklestěné do sebe dost podivným způsobem, který ve výsledku připomínal nepochopené moderní umění.
Pokoj naplňovalo tlumené hučení, přicházející z neznámého zdroje, a dokonale vykreslovalo absurdní dojem celé situace.
Upírovo tělo začalo jako první projevovat známky života. ,,Au…sakra!“ Začal se pomalu sbírat ze země. ,,Co se stalo? Kde to jsem?“ Postavil se na nohy a zadíval se na své přátele, stále v bezvědomí. ,,Hej, lidi! Jste v pohodě?“ Ustaraně přešel ke Gunnovi a začal ho nešetrně fackovat, aby ho přivedl do komunikativního stavu.
,,Ah! Dost! Co to zatraceně děláš?“ Černoch naštvaně otevřel oči. Chtěl pořádně vynadat tomu, kdo mu tak nehorázně způsoboval otekliny. V okamžiku, kdy se jeho pohled střetl s tím upírovým, vyjeveně vykřikl. ,,Ježíši, a tohle má znamenat co?“ Urychleně se postavil a ustoupil krok stranou. Nechápavě zíral na osobu před sebou.
,,Co se ti zas stalo? Mám snad něco s vlasy? Ale prosím tě, nemůže to být tak hrozný, abys reagoval takhle přehnaně…“ Zvedl ruku, aby si zkontroloval účes. Narazil na krátce střižený porost hlavy. ,,Ne! Ne, to není pravda. Tohle je jen sen. Ne, to je přímo noční můra.“ Zoufale ohmatával svoji hlavu dál. Gunn omámeně sledoval každý jeho pohyb. Měl pocit, že si jeho hlas vzal neplánovanou dovolenou. Nedokázal ze sebe vydat ani hlásku.
,,Kde je zrcadlo? Chci okamžitě nějakou věc, ve které se uvidím. Jinak za sebe neručím!“ Rozčileně zvyšoval hlas, zatímco očima vyhledával požadovaný předmět. Na protější stěně viselo jedno staré a zaprášené, v tuhle chvíli však bylo vystačující. Okamžitě k němu přiběhl. ,,Áááá…“
Výkřik probudil Cordelii, které chvíli trvalo, než si uvědomila, kde se vlastně nachází. ,,Fred? Zlato, jsi v pořádku?“ Vztáhla po ní ruku, aby s ní šetrně zatřásla. Zrak jí padl na svou vlastní paži. ,,Hej! Tady něco nehraje!“ Rázem byla na nohou. K vlastnímu zděšení si prohlížela vlastní tělo – a co hůř, svůj účes. ,,Já mám vlasy?“ Nechápavě se jich dotýkala, jako by to byla kdovíjaká prapodivná věc. ,,Hej, já mám prsa.“ Řekla se spokojenějším výrazem a kontrolovala vlastní hrudník.
,,Ty!“ Angel zaregistroval Cordeliino probuzení. Nasupeně se přiřítil k ohromené Cordy. ,,Za to můžeš určitě ty!“ Dloubnul jí prstem do ramene. ,,Tedy já… nebo… já nevím… co se tu děje?“ Zoufale spustil ruce podél těla.
,,A za co zas?“ Cordy si vzdorovitě překřížila ruce přes hrudník.
,,Tohle!“ Angel jí chytil za paži a odtáhl k zašlému zrcadlu. ,,Co mi k tomu povíš?“
,,No… že mi to sluší?“ Stále nechápala.
,,Tobě? Nechtěj mě naštvat! Varuji tě! Není ti něco podezřelého? Třeba ten odraz.“
,,Který máš na mysli? Pokud vím - a vidím, jsem tam jen já.“
,,A o to mi jde! Jak je možné, že se vůbec neodrážím?“ Pomalu mu docházela trpělivost.
,,Hele, o co ti vlastně jde? Vždyť jsi upír, vzpomínáš? To já bych měl spíš klást otázky ohledně mého vzhledu!“ Naštvaně ukázala na svůj odraz v zrcadle.
,,Ne, to nemyslíš vážně?!“ Angel odmítavě kroutil hlavou, jako by tím mohl odvrátit nepříjemnou skutečnost.
,,Snad jsi neztratil paměť? To by nám ještě tak scházelo… Neboj, jsi upír s duší – nebo to aspoň tvrdíš.“ Pobaveně se uchechtla.
,,Co to zas meleš za hlouposti? Já nejsem upír.“
,,Ale jsi. To bude v pořádku…“ Snažila se ho uklidnit. Jako nějaké děcko, které si odřelo koleno a teď si přišlo za maminkou stěžovat.
,,Ne, nejsem. Nepřerušuj mě – “
Pod jeho varovným pohledem raději polkla další svou poznámku.
,, - a už vůbec to není v pořádku! Můžeš mi říct, kdo zatraceně jsi? A co děláš v mým těle?“
,,Eh? Jo, tak to by mnohé vysvětlovalo, proč mám najednou vlasy a prsa.“ Při těch slovech si začala osahávat objemný hrudník.
,,Přestaň! To jsou moje prsa! Nemáš na ně co šahat!“ Za jiných okolností by tahle věta působila dost směšně, jenže situace byla odpovídající.
Cordelie se omluvně ušklíbla. ,,No co, chtěl jsem se zkontrolovat.“ Angel se neudržel a naštvaně se vrhl na svou kamarádku. Gunn si urychleně pospíšil mezi tuhle podivnou dvojici, aby je od sebe odtrhl a zabránil tak Angelovi v uškrcení Cordy.
,,Co to vyvádíte? To se chcete navzájem zmrzačit?“
,,Co já, to spíš ona sebe sama!“ Vykřikla udýchaně Cordelie a mnula si pohmožděný krk.
Gunn vyjeveně hleděl na postavy stojící před ním. ,,Tak počkat…takže vy dva jste – “ Nedokončil větu a jen dál zíral s pootevřenou pusou na oba své přátele.
,,Tak po tomhle geniální vysvětlení jsme už konečně v obraze. Nějaké dotazy?“ Angel se rozhlédl po přítomných.
,,Promiň, jen jsem se ještě nevyrovnal se skutečností, že jsem černoch.“ Chtěl si rukou prohrábnout vlasy, narazil však jen na vyholenou hlavu.
,,Máš snad něco proti černochům?“ Cordelie se výhružně zadívala na Gunna. ,,Mimochodem, v tomhle století preferujeme výraz Afroameričan, nemrtvý Američane.“, schválně zdůraznila poslední dvě slova.
,,Hele, tohle si můžeme snad odpustit ne? Aby bylo konečně jasno, předpokládám, že ty –“ Ukázal směrem na ženu. ,, jsi Gunn – “
,,Bohužel“ Angel si znechuceně odfrkl.
,, - a ty jsi Cordelie.“ Pohlédl na upíra, který se tvářil znuděně, s rukama v bok.
,,Evidentně.“ Cordy/Gunn si neodpustil svůj typický sarkasmus, zatímco si dál masíroval pochroumaný krk. Cordelie mu věnovala kyselý pohled. ,,A ty nemůžeš být nikdo jiný, než náš starý dobrý morous, že?“ Pohled na usmívající Cordelii v Angelově těle působil dost komicky. Angel raději na její kousavou poznámku neodpovídal.
,,Takže když jsme si konečně ujasnili, kdo schytal čí tělo, tak nám zbývají už jen dva členové party.“ Gunn pokýval se svou vlasatou hlavou směrem k spoutanému Wesleymu.
,,Já ho probudím.“ Ujala se rychle tohoto úkolu Cordy. Se svým mohutný tělem přešla doprostřed místnosti. Klekla si na kolena vedle židle a začala Wesleyho mírně propleskávat.
,,Wesy? Haló, slyšíš mě?“ Žádný výsledek se nedostavil. Situace ji začínala štvát, proto přitvrdila. ,,Hej Wesley Wyndame-Price!“ Vrazila mu pořádnou facku, po které začal konečně reagovat.
,,Jau! To jste ještě neskončili?“ Zanaříkal zbědovaným hlasem a snažil se zaostřit na osobu, klečící před ním. ,,Angele? Jsi to ty?“
,,Popravdě ne, jsem Cordelie, ale teď mě spíš zajímá kdo jsi ty.“
,,Co prosím? Kdo bych měl být? To já bych měl spíš klást otázky, co je tohle vlastně za podivnou situaci…“ přestal, když si plně uvědomil její slova. ,,Jak prosím? Ty jsi Cordy?“ údivem mu poklesla čelist.
,,Je to on. Určitě. Takhle nudně může kecat jen Angličan.“ S rozhodným gestem se znova postavila a ustoupila stranou.
,,Počkej, já tě rozvážu.“ Gunn pohotově osvobodil spoutaného Wesleyho.
,,Cordy?“ Zmateně pozoroval osobu před sebou.
,,Gunn, těší mě.“ Podal mu ruku, aby s ní mohl zatřást. Wesleymu unikl z úst přiškrcený povzdech. Omámeně si nechal potřást rukou, aniž by si to plně uvědomoval. Otočil se na černocha. ,,Ty?!“ Zeptal se slabým hlasem. Cítil, že na něj přichází mdloby.
,,Angel.“ Pokýval hlavou na znamení souhlasu.
,,Skvělý.“ To bylo poslední slovo, kterého byl schopen, než znova upadl do bezvědomí.
,,Ten nic nevydrží. A to se ani nemusí srovnávat s novou identitou.“ Gunn nechápavě kroutil hlavou, zatímco si mimovolně ohmatával zadek.
,,Gunne, naposledy tě varuji, přestaň osahávat mé tělo. Příště by tu nemusel být Angel, aby tě zachránil“ Cordy s rozhořčeným výrazem pohrozila svému tělu s Gunnem ukrytým uvnitř. Což byla myšlenka, která se jí vůbec nezamlouvala. Jmenovaný omluvně zvedl ruce do výše. ,,Ok, upírko, já taky hnedka nevyvádím, když Angelovi ujede ruka.“
,,Cože?!“ Tohle Angela dost namíchlo.
,,To byl jen příklad, kámo.“
Angel se stále podezíravým výrazem ve tváři přistoupil k Fred. Za jeho zády Gunn naznačil Cordy, že to myslel zcela vážně. Ta při pohledu na jeho posunky hlasitě vyprskla smíchy. Angel se s přimhouřenýma očima obrátil k dvojici svých přátel. Ti se tvářili jak neviňátka, což jim šlo velmi dobře. Raději se otočil zpět k Fred, aby jí mohl probudit šetrnějším způsobem, než jaký předvedla Cordy na Wesleym.
,,Fred, slyšíš mě?“ Mírně s ní zatřepal. Naštěstí se začala ihned probouzet, byl proto rád, že nemusel přejít k drastičtějším metodám.
,,Ah, Gunne, to jsem ráda, že jsi tu!“ Nečekaně ho objala, jakmile spatřila osobu klečící před ní. Překvapený Angel se nedokázal vzchopit k jakékoliv reakci a nechal se dál objímat.
,,A on může využívat situace, jo?“ S dotčeným výrazem pozoroval dvojici před sebou. ,,To by stačilo. Už je při vědomí, tak tohle melodrama si necháme na potom.“ Snažil se ukončit Fredino uvítání s nepravým Gunnem. Fred se nechápavě odtáhla od Angela a zadívala se na vedle stojící ženu. ,,Cordy?“ Se zmateným pohledem přeskakovala z jedné tváře na druhou.
,,To jsem já.“ Zvedla ruku na znamení, že stojí o kousek vedle.
,,Jakže? A kdo je potom tohle?“ ukázala na postavu v dámských šatech.
,,Gunn. Radši se neptej.“ Zatřepal mírně hlavou. Už se mu skutečnost, že je žena, vůbec nezamlouvala.
,,Jak? Stále nechápavě zírala na Gunna a prohlížela si ho od hlavy až k patě.
,,To je ta část neptej se. Doteďka jsem nezjistil, proč mi najednou přebývají jisté partie.“ Pokrčil rameny, aby dal jasně najevo, že na tom není informačně o nic lépe, než ona.
,,Kde je potom Angel?“ Pohlédla na Wesleyho sedícího na židli, který stále byl v bezvědomí. Začínala mít pocit, že už jí nic nedokáže překvapit. Odpovědí jí byly výmluvné pohledy Cordelie a Gunna, kteří upřeli svou pozornost na černocha stojícího vedle Fred.
,,Oh, ach tak.“ Vypadlo z ní jen, na delší odpověď se nezmohla. Pokusila se raději vstát. Na pomoc jí okamžitě přispěchal Gunn. ,,Díky, ale zvládnu to sama, Cordy. Chci říct Gunne, promiň.“ Omluvně na něj pohlédla. ,,To je fakt moc divný.“
,,Docela by mě zajímalo, proč ty s Wesleym nemáte prohozená těla.“ Zapojil se znova do hovoru Angel, s typickým zadumaným výrazem ve tváři.
,,Tak tohle bych neřešil. Mě teda vůbec nevadí, že v těle Fred není uhnízděný Wesley – to by byl fakt horor.“ Poznamenal Gunn a nepřítomně si natáčel pramínek vlasů na ukazováček.
,,Zato ty v mém těle si požehnáním, co?“ Cordy s trpitelským pohledem sledovala své tělo ve spárech nevyzpytatelného Gunna.
,,Nemělo by to mít trvalé následky. Myslím to prohození těl. Až skončí noc, duchové přestanou ovládat Hyperion.“ Angel se snažil utěšit rozmrzelou Cordy. Současně se uklidňoval sám, protože i jeho znepokojoval fakt, že v jeho těle je usídlená právě Cordy. Obával se možných následků a nepředvídatelných situací, které se během večera mohou odehrát. ,,Tedy aspoň doufám…“
,,Doufáš? To podle tebe není jistý?“ Nevěřila svým uším. ,,Nemíním tu pobíhat ve stínu a pít prasečí krev. S tím nepočítej.“ Zakroutila nekompromisně andělskou hlavou, jako by tím snad mohla vyřešit situaci.
,,Wesley snad bude vědět víc. Ten je na takovéhle ulítlé situace expert.“ Gunn přešel pokoj a zastavil se u muže, zhrouceného na dřevěné židi. ,,Budíček! Čas vstávat a zachraňovat svět!“ Zrovna se napřahoval k pořádné ráně, když se Wesley začal zmateně probouzet. ,,Co to?“ Promnul si oči a nemotorně si nasadil brýle.
Gunn, s mírně zklamaným výrazem na tváři, nechal volně klesnou paže podél těla.
,,Wesy?“, Fred nervózně pozorovala každý jeho pohyb.
,,Nemějte obavy, na všechno si vzpomínám – bohužel.“ S tichým povzdechem zakotvil pohledem na postavě Fred. ,, A ty jsi kdo? Předpokládám, že já to nejsem.“
,,Jsem to opravdu já, Wesy.“
,,Zajímavé. Opravdu. To jsem těm duchům nestál ani za to, aby mi prohodili tělo?“ Nedokázal potlačit dotčený tón.
,,Snad ti to není líto?“ Gunn se pobaveně usmíval. ,,Ale řeknu ti, kámo, není to tak super, jak to vypadá.“ Ukázal na své boty s vysokými podpatky. ,,Tohle musel vymyslet jedině nějakej cvok.“
,,Tvé problémy jsou určitě zajímavé, Gunne, ale nech si je pro sebe.“ Cordelie začala nervózně přecházet po pokoji. ,,Co se bude dít dál?“
,,Bude asi nejlepší nezdržovat se na jednom místě. Zvedáme kotvy!“ Zavelel upír, a aby šel příkladem, otevřel dveře na potemnělou chodbu. Ostatní neváhali a taktéž se zvedli k odchodu.
,,Hej počkejte na mě!“ Zakřičel na odcházející přátele Gunn, zatímco nemotorně kulhal přes celou místnost.
Procházeli chodbou, kterou vyplňovalo neustálé hučení, které teď znělo mnohem intenzivněji.
,,Co je to za rámus?“ Fred se rozhlížela kolem sebe a snažila se najít zdroj protivného zvuku.
,,Zní to jako hučení vody.“ Wesley se pustil do znepokojivých úvah, které měl tak v oblibě. Přerušil ho tlumený náraz za jeho zády. Všichni se otočily za sebe. Spatřili Gunna rozpláclého na podlaze, který si potichu ulevoval nejrůznějšími nadávkami. ,,Mě si nevšímejte, jen dál pokračujte.“ Naštvaně se zvedl ze země. ,,Tyhlety krámy už nebudu nosit ani o minutu déle!“
Rozhodným gestem sundal boty z nohou a hodlal je zahodit za sebe.
,,Opovaž se!“ Zarazila ho rozčilená Cordy. ,,Mají větší cenu než ten tvůj vrak, kterému říkáš auto!“
Gunn se vzdorovitým výrazem došel až k ní a vrazil jí obuv do ruky. ,,Fajn, ale tahat se s nima budeš ty.“
,,Klidně.“
,,Nerad vás přerušuji, ale jistě vás bude zajímat – “ Wesley nedokázal doříct větu. Byl příliš ohromen, natož aby se pohnul z místa.
,,Co nás má zajímat?“ Řekli dvojhlasně. Wesley se nezmohl na nic víc, než aby ukázal prstem za ně. Oba se podívali tím směrem, stejně tak i Angel a Fred. Po schodišti do dalšího patra stékal proud vody, který každým okamžikem přibýval na síle. Hukot vody zlověstně sílil.
,,Zatraceně.“ Angel se vzpamatoval jako první. Popadl Fred za ruku a naznačil ostatním, aby co nejrychleji utíkali pryč. Zbytek party nedokázal reagovat tak rychle, byli příliš strnulý při pohledu na přívalovou vlnu, která se k nim nezadržitelně blížila. Hektolitry vody narazily na protější stěnu. Vyšplouchla vysoká vlna až ke stropu a suverénně pokračovala v hledání další cesty. Nezastavitelný proud vyplňoval potemnělou chodbu před sebou, ve které stál celý tým. Až příliš pozdě se otočili na zběsilý úprk. První dávka vody jim mezitím stačila namočit kotníky, následována dvoumetrovou vodní stěnou. Bez milosti smetla všechno, co jí přišlo do cesty.
,,Pořádně se nadechněte.“ Stačil ještě zakřičet Angel, než ho přívalová vlna strhla a bezproblémově odnášela pryč. Trvalo to jen chvíli – naštěstí pro ně se nacházeli v prvním patře. Kdyby byli ve vyšší části budovy, vodní smršť by byla mnohem nebezpečnější. I tak jim doba, než se ocitli na podlaze vstupní haly, připadala jako věčnost.
,,Připadám si jak ryba při výlovu.“ Gunn se pokusil vstát, ale při každém dalším pokusu se mu ruce na mokré podlaze smekly a bradou narazil na tvrdou zem. ,,Pokud před tím jsme byli mokří, tak pro tuhle situaci mě nenapadá přirovnání, které by odpovídalo skutečnosti.“ Konečně se mu podařilo vstát. Chtěl si rukou vyždímat vlasy. Ke své radosti narazil na hladce vyholenou lebku. ,,Super. Tak to je fakt skvělý! Tohle je první věc, co mě na téhle noční párty potěšila.“ Se spokojeným výrazem se otočil na ostatní. Byl už zase zpátky ve svém těle. Podle reakcí ostatních nebyl jediný, kdo se znova dočkal svého originálu. S námahou se zvedali z kluzké podlahy, ale s většími úspěchy. Na rozdíl od Gunna nikdo neskončil na podlaze s opakovaným nezdarem. Strop místnosti opět vypadal zcela nevinně, jenže duchové měli již v záloze připravené další vystoupení na uvítanou.
,,Jo a taky zřejmě i poslední.“ Wesley stísněně polknul. Za oknem se mihl podezřelí stín. ,,Nevidíte tam něco?“ Ukázal do míst, kde ještě před chvílí mrtvolné oči zírali přímo do těch jeho.
,,Ne. Co máme vidět? Šmírující pošťák to asi nebude, že?“ Gunn netoužil pokazit si tak povznášející okamžik –znovunavrácení svého starého dobrého těla. Bez žádných nepříjemných překvapení na hlavě nebo v nižších partiích postavy.
,,Něco je za oknem.“
,,Jo, a za támhletím taky.“ Cordelie ukázala na protější stranu. Za sklem se pár centimetrů nad zemí vznášela rozkládající se mrtvola. Obličej měla přitisknutý na skle a s hrozivým bezzubým úsměvem pozorovala dění uvnitř místnosti.
,,Hele a další fešák!“ Černoch ukázal na prosklené dveře. Za ní stála postava ukrytá ve stínu. Do tmy jí slabě svítili bílé oční bulvy. Nehýbala se, což bylo mnohem horší, než kdyby otevřeně zaútočila. ,,A dokonce se svou paní osobně.“ Z hlasu se mu začínal vytrácet bezstarostný tón. Každým dalším okamžikem se odnikud vynořovali další a další mrtvolné postavy.
,,Myslíte si, že se dokáží dostat do Hyperionu?“ Zeptala se bláhově Fred.
,,No na exkurzi určitě nepřišli.“ Angelova slova potvrdil i fakt, že nevítaní návštěvníci začali bezproblémově jeden po druhém prostupovat zdmi a okny.
Hala se rychle začala naplňovat průsvitnými duchy, kteří vydávali slabé fosforující světlo. Byli mezi nimi duchové malých dětí, které byli nějakým způsobem zmrzačené a zdeformované. Ženy s prázdnýma očima a rozcuchanými vlasy, muži s potrhanými těly, které více než cokoliv jiného připomínaly cáry hadru, visícího na lidské kostře silou vůle. Další mladí i staří se objevovali víc a víc. Jejich počet závratně nabýval do početné skupinky, která začala tvořit uzavřený kruh kolem všech přítomných narušitelů jejich odpočinku.
,,Proč mi výměna těl přišla jako můj největší problém?“ Cordy se nervózně usmívala na kolem stojící průsvitné postavy.
,,Nevypadají moc přívětivě. Ti nás asi nenechají jen tak odejít, že?“ Fred se křečovitě držela za Wesleyho paži. To ho vyvádělo z míry a v důsledku toho nedokázal přijít s nějakým spásným nápadem. Všechnu iniciativu přenechal upírovi, na kterého se plně spoléhal, že je dokáže vždycky nějakým zázračným činem zachránit před kteroukoliv nestvůrou.
Angel se obezřetně rozhlížel a snažil se najít nějakou únikovou cestu. Duchů už bylo tolik, že vytvořili dokonalou neprůhlednou světélkující stěnu, přes kterou bylo nemožné dohlédnout na druhý konec sálu.
,,Angele?“, zašeptala do nepříjemného ticha vystrašená Fred.
,,Hmm?“
,,Víš jak nás odtud dostat?“
,,Nemám vůbec ponětí.“ Angel zakroutil zamítavě hlavou. Všichni se na něj vyjeveně podívali.
,,Tak tohle mírně komplikuje situaci.“ Wesley neměl daleko k nervovému zhroucení. Skupina mrtvých přízraků se pečlivě semknula okolo uvězněné party.