Popis poviedky : Je Halloween a Cordy příjde s geniálním nápadem - vyvolávat duchy. Přes počáteční protesty nakonec všichni souhlasí. Brzy však zjistí, že to byl obrovský omyl.
2. kapitola
,,Tohle nevypadá moc dobře. Angele?“. Gunn se otočil zpátky na upíra, který stále zděšeně hleděl na postavu stojící na konci chodby.
,,Cože?“, nechápavě se na něj otočil. ,,Jo, jasně. Asi by bylo nejlepší jít jí z cesty, co?“, pokusil se o úsměv. Ve výsledku spíš jeho výraz vypadal, jako by spolknul obzvlášť nechutnou krev nějakého démona.
,,Co se děje?“, chtěla vědět Fred, Gunn jí však nedovolil se otočit a dál ji pevně objímal.
,,Ále, nic zajímavého, vážně. Zlato, radši dál poslouchej to roztomilý mňoukání…“, vypadlo z něj dřív, než si stačil uvědomit, co to zase vyslovil za pitomost. Wesley se na něj otočil jako na úplného blázna. Gunn na jeho nechápavý výraz pokrčil rameny. ,,Co jsem měl sakra asi tak říct?“, zeptal se ho polohlasně. Wesley mírně zatřepal hlavou, že to stále nechápe a raději si stoupl vedle Angela. ,,Takže… máme plán?“, zeptal se s nadějí v hlase a všemožně se snažil nedívat opačným směrem. Špinavá zeď v tuhle chvíli působila mnohem více uklidňujícím dojmem, než skutečnost, že na druhém konci chodby stála Cordelie.
,,Wesley, dokážeš mi nějak rozumě vysvětlit fakt, že proti nám stojí Cordy? Jo a abych nezapomněl – s dost nepraktickým kuchyňským nožem v ruce“. Snažil se Angel o klidný tón, ale moc se mu to nedařilo.
,,Eh, jo to je fakt zvláštní... kde ho asi tak rychle sehnala, že?“. Wesley a vtipné poznámky nešly příliš dobře dohromady.
,,Co je s Cordy? Gunne! Buď tak laskavý a konečně mě pusť, ano? Nejsem žádná chudinka.“ Řekla Fred nekompromisně a vymanila se z pevného objetí. ,,Ježíši, co to je?“
,,Že by Cordy?“
,,Vtipný Gunne, nepřipadá vám na ní něco zvláštního? Kromě toho roztomilého nože mě zaujal drobný detail. A to ohledně jejích očí. Jestli jste si náhodou nevšimly, tak jsou úplně bílé. Bílé!“. Fred hystericky začala zvyšovat hlas.
,,Zajímavý postřeh.“, snažil se Wesley o shovívavý tón, ve výsledku to ale opět vyznělo cynicky. Angel raději hnedka začal jednat, když uviděl Gunna nadechovat se k pobouřené reakci.
,,Klid lidi, jen klid“, nesmlouvavě zakroutil hlavou směrem ke Gunnovi, který byl opět připraven k naštvané poznámce. ,,Duchové, které jsme tak úspěšně vyvolali, si zřejmě s námi hodlají trochu pohrát.“
,,A to říkáš jen tak? To si máme sednout na zadek a čekat, až nám Cordy předvede názornou demonstraci toho mile vyhlížejícího nože?“
,,Gunne…“, začal Angel s odpovědí. Náhle se zarazil. Otočil se směrem, kde stála Cordelie ovládnutá silami temnoty.
,,Mizíme odsud“. Zavelel nekompromisně.
,,A kudy asi tak, pokud si nevzpomínáš…“, nestačil Gunn dokončit myšlenku, když se taktéž otočil. ,,Jo, dobrej návrh. Je někdo proti? Žádné námitky? Tak fajn – zdrhejte pryč!“ Popadl Fred za ruku a co nejrychleji s ní utíkal na konec slepé uličky. Wesley s Angelem je ihned následovali.
,,Nápady? Neostýchejte se a podávejte své návrhy jak se odtud dostat.“ Wesley přestával racionálně uvažovat a spoléhal se na nějakou geniální spásu, která ne a ne přijít. ,,Jakékoliv…“, z úst mu unikl zoufalý povzdech, když ochromen strachem pozoroval pomalu se přibližující Cordelii. Nůž držela pevně v pravé ruce a se spadanými vlasy v obličeji vypadala jak postava vystřižená z nějakého laciného hororu.
,,Ehm, tak tedy“, ujal se slova Angel a snažil se nevnímat šouravé kroky přibližující se Cordy. V tu chvíli proklínal svůj vyvinutý sluch, kvůli kterému nebyl schopen rozumně uvažovat. ,,Pokud je má domněnka správná, a to sice, že tenhle hotel ovládli duchové…“
Gunn si neodpustil tichou poznámku: ,,Skvělá dedukce, Sherlocku“, ale pod vyčítavým pohledem Fred raději okamžitě zmlkl.
,, …tak se nás budou snažit zmást vizuálními klamy.“
,,To by znamenalo,“, chytil se ihned nabízené teorie Wes, ,,že vše co si myslíme, že vidíme, není skutečnost a naopak to co nevidíme, ve skutečnosti zůstalo tak, jak to bylo a stále tedy je“. Dokončil větu s již spokojenějším výrazem.
,,A to znamená….? Co to vlastně znamená?“, nechápal stále Gunn.
,,To znamená, že schody, které tu nejsou tu ve skutečnosti stále jsou, protože ani nikdy nezmizely. Duchové vyvolali v našich myslích reakci, která nám poslala do mozku mylnou informaci, že schody sami od sebe zmizely…“ Fred se ujala vysvětlování a evidentně nehodlala skončit.
,,Angele, můžeš mi to vysvětlit ty?“ Gunnovi stále nezapadaly souvislosti.
Ten jen ukázal na místo, kde se nacházel východ, který ovšem teď připomínal hodně bytelnou zeď. ,,Schody – východ – jdeme!“
,,Jo, tomuhle už rozumím.“ Na nic nečekal a bezhlavě se vrhnul proti stěně. Ostatní se ani nestihli vzpamatovat, když jim Gunn zmizel ve zdi.
,,Ten neztrácí čas, co říkáte?“, poznamenal udiveně Wesley a taktéž následoval svého přítele do neznáma. Angel se otočil na pobledlou Fred. ,,Připravená?“
Ta se nejdřív otočila na přibližující Cordelii, která byla téměř u nich. ,,Proč tu sakra ještě stojíme?“, řekla Fred nevěřícně a rozeběhla se proti zdi, kde před chvilkou zmizeli Wesleyho záda. Angel se pousmál, otočil se zpět ke Cordy. ,,Promiň, ale popovídáme si později, teď nemám čas.“ A jen těsně stačil uhnout před hozeným nožem.
Akorát se otočili, aby stihli uvidět padajícího Angela. Ten se značným klením skutálel až na konec schodiště, k nohám zbývajících členů party.
,,Ehm, Angele? Schody – vzpomínáš?“ Gunn opět nedokázal odolat, aby si nerýpnul.
,,Možná za chvilku, až mi odezní ten otřes mozku.“, odpověděl mu naštvaně, zatímco si přidržoval rukou krvácející spánek.
,,Ačkoliv nerad přerušuji vaši duchaplnou konverzaci,“ujal se slova Wes, ,,ale musím upozornit na fakt, že naše drahá posedlá Cordelie, která je v tom tentokrát zcela nevinně – no zas až tak nevinně tedy ne“, dodal rychle, když postřehl Angelův nasupený výraz, ,,nás nehodlá jen tak opustit.“ Dokončil svoji řeč a stísněně polkl, když pohlédl do horního patra. Na kraji schodiště stála jejich kamarádka, která se svým šíleným výrazem dávala jasně najevo, že tenhle večer ještě neskončil.
,,Ty si ty svý proslovy prostě nemůžeš odpustit, že?“ vyčetl mu Gunn jeho nevítanou výřečnost. ,,Copak je těžký jednoduše říct: Pozor, příšera za vámi!?“, při těch slovech si prohlížel Cordeliinu vizáž. Otočil se, aby mohl pokračovat v oblíbené činnosti, a to udělování uštěpačných poznámek na Weslyho adresu. K jeho nelibosti zjistil, že mezitím jeho přátelé vzali roha. ,,Skvělý Gunne, ještě něco nám povíš?“, zanadával si na vlastní prostořekost a rychle se vydal za ostatními.
,,To už jsi skončil? Tak brzo? Takhle jsi nebohou Cordy ochudil o pointu, která by zajisté měla hloubku.“, vrátil mu Wesley jeho posměšné komentáře i s úroky, když je konečně dohonil v prostorné chodbě.
,,Hezky jsme si pokecali. Chyběl si nám.“, oplatil mu stejným metrem. Wesley si však svůj okamžik převahy nenechal nijak zkazit a dál se tvářil navýsost spokojeně.
,,Až konečně skončíte s tím svým dětinským pošťuchováním, dejte nám vědět. Já se s Fred zatím budu snažit přijít na to, jak se z téhle směšné situace dostat.“ Dořekl mírně otráveným tónem Angel a vydal se do hlavní haly rozlehlého hotelu. Fred si okamžitě pospíšila za ním, následována mírně zaraženým Gunnem a Wesleym.
Dorazili do potemnělé místnosti, která byla ponořena do husté mlhy. Strop se proměnil na rozbouřené větrné moře, které zlověstně hučelo a čas od času mračna proťal klikatý blesk.
,,Tak tomuhle říkám promakaná tématická výzdoba“. Gunn se rozhlížel po místnosti s výrazem Už mě nic nedokáže překvapit.
,,Co má být zas tohle?“, Fred si nechápavě prohlížela strop, ze kterého se právě zablesklo.
,,Může to být ještě strašnější?“ Následoval dunivý hrom. ,,Díky!“, zakřičela Fred kamsi do prostoru, jako by odpovídala neviditelným silám.
,,Nelíbí se mi ta mlha, co je tu všude okolo.“, znepokojeně poznamenal Wesley.
,,To je fakt. Bude to asi mírně odrazovat zákazníky, že?“, odpověděl mu pohotově Gunn.
,,Mohli by jste se vy dvě slečinky konečně přestat dobírat? Moc nám tím nepomáháte.“
Angelovi už docházela trpělivost, potřeboval se soustředit. Už ho unavovalo pořád poslouchat jejich sarkastické poznámky, kterými se neustále provokovali.
,,Promiň šéfe, už jsme skončili.“ Gunn naznačil omluvné gesto a začal věnovat Angelovi svou plnou pozornost.
,,Myslíte, že je to skutečné?“, ukázala směrem na strop Fred.
,,Ne drahá Fred, je to jen fikce způsobená duchy –“, začal s vysvětlováním Wesley, když ho přerušila náhlá dešťová sprcha. Promočená Fred se s pobouřeným výrazem otočila na Wesleyho, kterému se nedostávalo slov.
,,Pěkná fikce. Docela na ní zapracovali, co říkáte? Člověk by mohl dokonce i tvrdit, že jsme skutečně mokří.“ Gunn se snažil zachovat klid, ale promočené oblečení bylo poslední kapkou. ,,Už mě fakt nebavěj tihleti narušenci! Pokud je tu někdo kdo se baví, ať se přihlásí.“
Odpovědí mu bylo hromové zadunění, které otřáslo celým Hyperionem.
,,To měla být řečnická otázka! Ale díky za tak skvěle fungující komunikaci!“
,,Tak tohle mírně znepříjemňuje situaci, že?“, Wesley si sundal orosené brýle a snažil se je vyleštit mokrým rukávem, což se mu nedařilo. Raději toho nechal a znova si je nasadil. Přes vzniklé šmouhy měl ztížený výhled na své přátele, kteří se všemožně snažili vyždímat své oblečení.
,,Tohle nemá cenu, takhle tu nemůžeme pobíhat. Navrhuji se jít převléct.“ Angel své snažení vzdal jako první, nechtěl dále mrhat drahocenným časem sušením oblečení, které teď víc než kdy dřív připomínalo nacucanou pomačkanou houbu.
,,Skvělý nápad – “ Fred nestačila dokončit svůj projev nadšení, když ji přerušil zamračený Wesley..,, - Až na malou drobnost. Co když je právě to, co duchové předpokládají, že uděláme? Co když něco chystají a my jim akorát nahráváme do karet v téhle podivné hře?“
,,S tím se smířím. Teď chci suché šaty.“ Zakončila Fred rozmluvu s nekompromisním výrazem a vydala se zpět do patra.
,,Hej Fred, počkej aspoň!“, Wesley se zhrozil při vzpomínce na posedlou Cordelii kdesi v temných chodbách. Vyběhl po schodech nahoru, aby neztratil Fred z dohledu, která právě zabočila za roh. Udýchaně zahnul do postraní potemnělé chodby, ve které před chvilkou zmizela. ,,Eh? Fred, jsi tu někde?“ Začínal tušit zradu. Mohl očekávat, že to nebude tak jednoduché.
,,Kam zmizel Wes?“, zeptal se Angel, když zaregistroval jeho nepřítomnost.
,,Nemám ponětí. A kde je sakra Fred? Tohle mizení lidí přestává být vtipný, měli by přijít s něčím originálním.“ Gunn se naštvaně rozhlížel po hale, která se topila v čím dál hustější mlze.
,,Jen nic nepřivolávej.“ Angel se podíval varovným pohledem na svého přítele, aby mu naznačil, že je duchové neustále poslouchají. Nebyli vidět, on však jejich přítomnost dokázal vycítit. Byl se smrtí spjat a tohle byla jakási zvrácená výhoda jeho upírského života.
,,Chápu. Co tedy mám říkat?“
,,Zkus mlčet.“
,,To mám být druhý Angel?“ Upír se s hrozivým pohledem otočil na ukecaného černocha.
,,Mlčet. Super.“ S omluvným gestem naznačil dočasnou mlčenlivost.
Angel se chvíli rozhlížel po místnosti. Jeho pozornost upoutal nepatrný pohyb na zemi.
Skrz plíživou mlhu si razil cestu po zemi neznámý démon.
,,Něco tam je, ale nedokážu odhadnout jeho velikost.“
Gunn tvrdohlavě pokračoval v mlčení. Když se ale mu něco otřelo o kotníky, rychle se mu rozvázal jazyk. ,,To má být vtip? Zdá se mi to, nebo jsem tohle už někdy viděl? A to v nějakým dost nevěrohodným filmu?“ Gunn se začal hystericky rozhlížet po zemi, kde hledal jakékoliv známky po přítomnosti démona. ,,Začínám ty duchy podezřívat, že si udělali menší exkurzi do mé videotéky. Příště si dvakrát rozmyslím, který film si půjčím. Myslíš si, že by byl Bambi zlej?“
Angel jen protočil oči v sloup a naznačil mu, ať ho následuje po schodech nahoru.
,,Zlej kolouch – hrozivá představa…“, uchechtl se nad vlastní úvahou a ponořen do svých myšlenek následoval upíra.
,,Gunne, co kdybychom se rozdělili?“, Angel se otočil za sebe. ,,To bylo rychlý.“ Znepokojeně se rozhlížel po prázdné chodbě. Začínal ztrácet kontrolu nad vzniklou situací – pokud se tedy dá tvrdit, že nějakou kdy měl.
,,Fred? Haló? Je tu někdo?“ Wesley pomalu procházel opuštěnou chodbou směrem k jejímu pokoji. ,,Výborně Wesley, jen tak dál. Upozorni všechno v okolí, že už jdeš. Připraven spadnout zase do nějakého průšvihu.“, zanadával si na vlastní neuváženost. ,,Teď se mi určitě něco stane. Jako vždy. Haló? Tak já už jdu, můžete se připravit. Ať tam nikdo není, prosím.“. Začínal pomalu propadat paranoie, což mu přišlo absurdní. Vždyť toho démona z hotelu dávno vypudili. Tohle byla pouze jeho normální reakce na krizové situace. Nervózně došel k zavřeným dveřím. Hlasitě polkl a otevřel. ,,Jsi tu někde? Pokud se zrovna převlékáš, tak se omlouvám, ale jdu dovnitř.“ Vykročil do pokoje, který byl jak jinak pohroužen do tmy. ,,Co to…“, nestačil vyjádřit svůj údiv, když mu tupý předmět zlomil nos. Upadl do bezvědomý.
Probral se s šílenou bolestí hlavy, ze zlomeného nosu mu pomalu odkapávaly kapky krve. Pomalu si začínal vzpomínat na předešlé události, než se ocitl na tvrdé zemi. Namáhavě otevřel oči, aby zjistil v kterém maléru se opět ocitl. Oslnilo ho ostré světlo, namířené přímo na něj. Instinktivně si chtěl zrak zakrýt rukou, uvědomil si však, že je přivázaný k nějaké židli. Jak typické pomyslel si otráveně a čekal, co bude následovat dál. Proud světla přerušila osoba, která se před něj postavila. ,,Wesy, copak se ti stalo? Vypadáš příšerně.“
,,Fred? Jsi to opravdu ty?“
,,Kdo by to podle tebe měl být? Cordelie?“. Do hlasu se jí vkrádal sarkastický tón. Wesley se nechápavě zarazil. Marně se pokoušel zaostřit na stojící ženu proti němu.
,,Vlastně abych pravdu řekla“, na chvíli se odmlčela a pobaveně pozorovala muže před sebou. ,,Cordelie tu taky je.“, zasmála se vysokým smíchem, z kterého Wesleymu přeběhl mráz po zádech. Nebyl schopen slova. Jen zděšeně sledoval ten výjev před sebou. K Fred se připojila Cordy. Obě se na něj dívali způsobem, který se mu vůbec nezamlouval.
Gunn se nechápavě rozhlížel všude okolo. ,,Kam se zas poděl ten upír?“ Mírně zakroutil hlavou a vydal se do postraní uličky, kterou chabě osvětlovala jediná svítilna na samém konci chodby. Každé světlo, ať sebevíc mizerné, považoval za dostačující. A kde je světlo, budou i ostatní. Tedy snad. Procházel kolem mnoha uzamčených pokojů a dál pokračoval ve svých úvahách. Z myšlenek ho vytrhlo slabá záře, která prosvítala pod jedněmi uzavřenými dveřmi. Bez známky strachu otevřel dveře do místnosti. Vypadala zcela nevinně. Překročil práh, aby zjistil zdroj neznámého světla. A to byla chyba. ,,Krucinál!“, stačil jen zakřičet, když znenadání ztratil pevnou půdu pod nohama. Začal se propadat temnotou neznámo kam. Připadalo mu to jako věčnost, než narazil na zaprášenou podlahu. ,,Tohle mi taky něco připomíná…“, zavrčel nevrle a snažil se sesbírat ze země. Ucítil jemný dotyk drobné ruky na svém pravém rameni. Ohlédl se, aby spatřil majitele. S úlevou si oddychl, když uviděl příjemně vyhlížející ženu, bez jakékoliv známky po démonských rysech. ,,Tohle je už lepší.“, usmál se spokojeně a nechal ji, aby mu pomohla vstát. V koutku mysli se mu varovně rozezvučel signál, že tohle není přeci normální. Spadne neznámo kam a v klidu se nechá osahávat od úplně cizí ženský, která byla zjevně výtvorem temných sil. Tichý hlásek záměrně tyto myšlenky potlačoval a bezelstně naváděl Gunna, aby se nechal tajemně krásnou ženou beze strachu vést do zatracení. Gunn, na tváři přiblblý úsměv, poslušně následoval volání vlka v jehněčím rouchu do skryté místnosti ve zdi. Pečlivě zavřela za sebou jedinou únikovou cestu z pokoje a se smyslným pohledem vyzvala svého vězně, aby si udělal pohodlí. Gunn neváhal a okamžitě využil rozlehlou pohovku v rohu místnosti. Pod vlivem kouzel byl zcela ovládnut a přízeň této ženy byla pro něj potěšením. Povalila ho na rozestlanou postel a s chtivým pohledem začala rozepínat knoflíky Gunnovi košile. Nic nenamítal, hlásek v jeho hlavě silně pochyboval, že by odporoval i ve střízlivém stavu. Sedla si na něj obkročmo a se zlovolným zábleskem v očích zaryla nebezpečně ostré nehty do Gunnovi odhalené hrudi. ,,Sakra! Co to má znamenat?“, bolestivě zakřičel, když se mu jeho ztracená mysl navrátila. ,,Takhle se dáma nechová“, s těmito slovy ohodil ženu na protější stůl, který se s praskotem rozpadl na několik menších kusů. ,,Já zapomněl –“, začal opět se svým typickým tónem a sledoval zvedající se ženu, které se líbezný obličej proměnil v šupinatou masku s nechutnými výrůstky. Oči jí žlutě svítili a dávali jasně najevo svou rozhořčenost nad vývojem situace.
,,- ty nejsi dáma.“ Popadl kus nejbližšího dřeva a bez dalšího uvažování přetáhl démona po hlavě. Upřímně ho překvapilo, že tato taktika zabrala a stvůra se okamžitě sesunula k zemi. Neměl čas žasnout nad svým štěstím a rychle se vydal hledat cestu ven.
Šel pomalu chodbou a snažil se zachytit sebemenší zvuk. Něco se za jeho zády pohnulo. Angel se instinktivně okamžitě otočil. Stanul tváří tvář věci, která ze všeho nejvíc připomínala rozkládající se mrtvolu s prázdnými očními bulvami.
,,To má být všechno? Tím mě chcete vystrašit?“, výsměšně zíral na zjevení stojící těsně před ním. ,,Budete muset zapojit trochu fantazie, jinak – “, nestačil doříct, když ho mrtvolná postava popadla za ramena. Vyhodila ho vysokým obloukem na protější zeď, po které jen bezmocně sjel na zem.
,,Tohle už je lepší.“. Angel nasadil upíří tvář a vrhl se na svého protivníka. Chtěl ho popadnout a odhodit stejně, jak to udělal před chvílí on. Jeho ruce však nenarazily na shnilou kůži mrtvoly. Angel prolítnul skrz tělo a narazil do protější zdi.
,,Hej! Ty podvádíš!“. Snažil se postavit na nohy, kreatura byla však rychlejší. Znova ho chytila za límec a odhodila jako kus hadru přes celou chodbu. Angel bolestivě dopadl na podlahu.
,,Poprvé to byla ještě sranda, ale tahle hra mě začíná nudit.“ Chtěl zaútočit na zrůdu ze zadu, když ale vstal, nikde po ní nebylo ani památky. ,,No, ne že bych byl zklamaný, ale čekal jsem“, opět se otočil za sebe, kde se znova zhmotnil duch mrtvého muže, ,,že se ještě ukážeš.“ Jízlivě se usmál a očekával další výpad. A znova letěl na protější stěnu. ,,Jednou je to přestane bavit. Snad.“, vyplivl na zem krev a čekal na další bolest.
,,To se už zase válíš na zemi? Gravitace ti dává docela zabrat, že?“ Jak strašně rád slyšel ten cynický hlas svého přítele.
,,To víš, nejsem už nejmladší.“, odpověděl mu neutrálně, ale ve skutečnosti by mu nejraději poděkoval. Gunn pomohl Angelovi vstát na nohy. ,,Co jsi tu prováděl? Jsi celej zřízenej.“
,,Navazoval nové kontakty. Nejvíc jsem si pokecal s touhle stěnou.“ Ukázal na zeď, ze které pod nárazy opadala většina omítky. ,,A co jsi dělal ty?“
,,Navazoval kontakty.“ Odpověděl mu s neproniknutelným výrazem a v duchu doufal, že se nebude ptát na detaily.
,,Jo?“ Angel si tázavě prohlížel černochův výraz. Docela by ho zajímali podrobnosti. Ale sám by nejraději o svém zážitku pomlčel.
,,Jo. Nevypadneme odsud?“ Musel jeho pozornost odvést k bezpečnějšímu tématu.
,,Dobrej nápad, pojďme najít ostatní. Neměli bychom se rozdělovat.“
,,Angele, my jsme se nerozdělili. Duchové nás navzájem oddělili.“
,,Však víš, jak jsem to myslel, ne?“ Gunn raději polknul další ze svých poznámek a jen kývnul na souhlas. Spolu se vydali hledat ostatní.
,,Neslyšíš něco?“ Angel se náhle zastavil vedle dveří, kolem kterých právě procházeli.
,,To se ptáš ty mě?“ Gunn na něj nevěřícně zíral. ,,To myslíš fakt vážně nebo zkoušíš, co ti všechno budu trpět?“
Angel mu naštvaně naznačil, ať už konečně mlčí a jde blíž ke dveřím, poslechnout si hlasy, které vycházely z uzavřeného pokoje. ,,Jdeme dovnitř.“
,,Ty první“, odpověděl mu Gunn s nevinným výrazem. Nehodlal opakovat svou chybu znova.
Angel si tiše povzdechl a položil ruku na kliku. Pomalu otevřel dveře do místnosti, ozářené oslepujícím světlem.
,,Výborně, už jsme přestávaly doufat, že nás poctíte svou přítomností. Cordy? Byla bys tak hodná a uvítala naše hosty?“
Angel nechápavě zíral na Fred stojící vedle svázaného Wesleyho. Až příliš pozdě si všimnul Cordelie, s ocelovou tyčí v ruce.
,,Vítejte!“, se zlomyslným úsměvem napřáhla tyč a dobře mířenou ranou poslala k zemi oba příchozí.