Hotel of horrors


Popis poviedky : Je Halloween a Cordy příjde s geniálním nápadem - vyvolávat duchy. Přes počáteční protesty nakonec všichni souhlasí. Brzy však zjistí, že to byl obrovský omyl.
1. kapitola


,,Co máte dneska v plánu, chlapci?“, zeptala se neutrálním tónem Cordelie a rozhlédla se po přítomných. V Hyperionu byl klid, žádní zákazníci co by potřebovali okamžitou záchranu před stvůrami z pekel a jinými zlovolnými silami. Cordy neměla v posledních dnech žádnou vizi a tak si dopřávali zaslouženého odpočinku. A co víc, byl Halloween, což byl jasný signál pro všechny démony v okolí dodržovat nepsanou tradici o složení zbraní a užívání si ,,volna“.
,,Ležet, koukat na telku a …..zase jen ležet.“, odpověděl jí ospale Gunn z pohovky uprostřed místnosti.
,,Co jiného od tebe mohu očekávat, milý Gunne, než jen neúčelné poflakování.“, odpověděla mu Cordy s ironickým úšklebkem. ,,Ani ve snu by tě nenapadlo třeba uklidit a přerovnat kartotéky, že? To bych asi chtěla po tobě příliš. Víš ty vůbec, kde máme kartotéku? Víš vůbec co slovo kartotéka znamená?“
,,Ha, ha, moc vtipný. Máš pro mě ještě něco nebo jsi už s tím sekýrováním skončila?“, odpověděl jí stejným tónem Gunn a nenechal se vyvést z rovnováhy.
,,Cordy, je přeci Halloween. To znamená nic nedělání. Jiní mají svátky práce, my máme tohle. Proč pořád musíš být tak aktivní?“, zeptal se jí Angel, který právě přicházel do místnosti a nesl si ohřátou krev v oblíbeném hrnku.
,,Promiňte pane Viděl-jsem-a-zažil-jsem-všechno-nechte-mě-na-pokoji, ale přeci se nehodláte jen tak bezúčelně poflakovat?“
,,Jo, hodláme!“, odpověděli jí dvojhlasně Angel s Gunnem.
,,Wesly!“, vykřikla znenadání Cordy na Weslyho, který seděl za stolem a překládal nějaký svitek.
,,Co sem provedl?“, zeptal se zmateně a leknutím převrhl sklenici vody, kterou měl na stole.
,,Sakra Cordy, víš o tom, že je neslušné takhle lekat lidi?“, rozčiloval se Wes a snažil se zachránit text na promočeném svitku.
,,A o to mi právě jde!“, řekla záhadným tónem Cordy.
,,Co prosím?“, zeptal se nechápavě Wesly, kterému se stále nedařilo usušit starobylý papyrus.
,,Co tím myslíš, Cordy?“, zeptala se zvědavě Fred, která doposud seděla v tichosti na pohovce vedle Gunna.
,,Napadlo mě, že když je dneska ten Halloween, tak by jsme mohli něco podniknout“, řekla vyhýbavým tónem a čekala na reakci ostatních.
,,Buď prosím konkrétnější.“ Angel se zaujetím pozoroval Cordy a pomalu upíjel z hrnku. Nerad plýtval slovy, když zrovna ,,jedl“.
,,Měla jsem na mysli udělat třeba nějaké kouzlo.“
,,Kouzlo?“, zeptal se nedůvěřivě Gunn a pomalu se loučil s klidným večerem.
,,No ono to vlastně není ani kouzlo, jako spíš…no nevím jak bych to řekla“, snažila se z toho nějak vykroutit a očima hledala nějakou podporu, které se jí nedostávalo.
,,No?“, pohlédl na ní tázavě Angel a stále se snažil uchovat neutrální tón.
,,Vyvolávání duchů“, řekla Cordy rozhodně a očekávala bouřlivou reakci. Nemýlila se.
,,Cože?!“, vyjekl zděšeně Wesly a převrhl starožitnou vázu, která se s tříštivým zvukem rozlétla po podlaze. Angel jenom vyprskl zbytek krve, kterou se chystal spolknout a nevěřícně zíral na Cordelii. Gunnovi bezmocně poklesla brada, právě se mu potvrdili všechny nejhorší obavy.
,,Jé, to by mohla být legrace!“, vykřikla nadšeně Fred. Úsměv z tváře jí vymazal pohled na své přátele, kteří se na ní šokovaně otočili.
,,Přišlo mi to jako zajímavý nápad“, poznamenala Fred omluvným tónem a rychle sklopila hlavu.
,,No když o tom tak uvažuji…“, snažil se Wesly uchránit Fred před trapnou situací.
,,Tak přestaň uvažovat! A to hodně rychle.“, vzpamatoval se okamžitě Gunn. Nemínil se zapojit do tak nebezpečné hry, která by nemusela dopadnout dobře.
,,Hoši, klid, nemusíte hnedka vyšilovat, vždyť o nic vlastně nejde. Jen o nevinné vyvolávání, nic víc.“ Cordy si přisedla vedle Fred, u které očekávala podporu.
,,Nic víc? Nevinné vyvolávání? Tak tohle je poprvé, kdy slyším o nevinném vyvolávání duchů.“ Angel s nevěřícným výrazem zíral na Cordelii, která zachovávala klidnou tvář a vůbec jí neznervózňovali vyjevené pohledy ostatních. ,,Jak si na něco takového vůbec přišla? To ses ráno prostě probudila a řekla si, že je dnes ideální doba na duchařinu?“
,,Vlastně ano, je to tak.“
,,Eh?“ Angelovi evidentně došla slova, otočil se proto na ostatní, aby u nich našel nějaké zastání. ,,Gunne?“
,,Když nad tím přemýšlím, tak by to mohl být docela zajímavý zážitek. Už delší dobu se tu nic neděje a já bych uvítal nějakou akci.“
,,Eh?“ Angel nevypadal na to, že z něj vyleze nějaké jiné slovo, natož souvětí.
,,Ale Angele, co ti vlastně vadí? Copak ty jsi už někdy vyvolávání duchů zkoušel? Nejsme přeci žádní amatéři. Máme už něco za sebou. A jen tak mimochodem, pokud si nevzpomínáš, tak s jedním duchem sdílím domácnost.“ Dokončila svou obhajobu Cordy s výrazem, že už nemůže být námitek.
,,Víte co? Když jste se proti mě takhle spikli, tak si dělejte co chcete. Mě to může být úplně jedno. Ale následky si ponesete sami.“ Angel rezignovaně dosedl na židli a neměl sílu dál odporovat.
,,Výborně! Jen tak pro případ jsem už něco málo nachystala, kdyby jste náhodou souhlasili…“, Cordy potěšeně vyzvala všechny přítomné, aby jí následovali do druhého patra hotelu.

Když otevřela dveře do místnosti, první co příchozí spatřili, bylo veliké množství čajových svíček, rozestavěných po celé místnosti. Na oknech byli pověšeny ochranné indiánské sítě proti zlým duchům a na podlaze bílou barvou nakreslený pentagram.
,,Něco málo nachystala, jo?“ S tázavým výrazem se Gunn otočil na Cordelii.
,,Dělala jsem domácí úkol pořádně, nechci nechat nic náhodě.“
Fred si nadšeně prohlížela potemnělou místnost a byla fascinovaná tolika svíčkami, které dokonale vytvářeli tajemnou atmosféru. Wesly uznale zamručel a zaujatě si prohlížel namalovaný pentagram. Jako poslední do pokoje vešel zamračený Angel, který se zdržel jakýchkoli komentářů ohledně výzdoby.
,,Tak když úvodní chvalozpěvy máme za sebou, tak by jsme se mohly rovnou pustit do práce, co říkáte?“, ujala se Cordy velení a začala udělovat instrukce.
,,Wesly byl bys tak laskav a posadil se sem? Fred, ty si sedni prosím vedle něho. Gunne? Mohl by jsi přestat prohlížet tu roztomilou lebku a připojit se k nám?“ Gunn jen pokrčil rameny a položil zpět lebku na své původní místo a šel poslušně plnit pokyny Cordelie.
,,Děkuji za spolupráci, Gunne, zvládl jsi to opravdu skvěle.“ Poznamenala Cordy ironickým tónem. Gunn jí věnoval kyselý pohled, protože po něm jen chtěla, aby se posadil vedle Weslyho z druhé strany.
,,A na tebe, Angele, čeká tenhle ten roztomilý vrcholek pentagramu“. Usmála se Cordy a snažila se, aby to nevyznělo příliš cynicky. Upír, který doposud sledoval vše z povzdálí, se nepříliš nadšeně připojil ke zbývajícím členům týmu.

,,Když se už konečně všichni posadili…“, pohlédla směrem ke Gunnovi, který ji záměrně ignoroval, ,, …jsme připraveni začít s vyvoláváním. Chytněte se za ruce a zavřete oči.“
Angel vrhl na Cordelii poslední vyčítavý pohled než zavřel oči jako všichni ostatní. Poté Cordy začala se zaříkáváním: ,,Vládcové temnot, vyslyšte naše volání. Vyzíváme vás…“, nestačila doříct, protože jí přerušil tichý smích. Naštvaně otevřela oči a rozhlédla se kolem.
,,Kdo to sakra byl?! Jestli si hodláte z toho dělat legraci tak raději vypadněte. Gunne?“ Pohlédla s nebezpečným výrazem na jmenovaného.
,,Co si o mě myslíš?“, zeptal se jí s dotčeným výrazem. ,,Nemyslíš si, že by to bylo ubohý, když jsem s tím předtím souhlasil?“
Cordelie se ještě chvíli dál dívala podezíravě na Gunna, ale neměla žádný důkaz, že to byl opravdu on. Rozhodla se raději pokračovat dál, aby se konečně pohnuli z místa.
,,Vyzíváme vás, aby jste se probudili z věčného spánku a vstoupili mezi nás…“ Opět zaslechla posměšný chechot, který se jako ozvěna rozléhal po celé místnosti.
,,A už toho mám opravdu dost! Jestli se dotyčný konečně nevzpamatuje a co nejrychleji nedospěje, neručím za své činy!“ Cordy ztrácela trpělivost a naštvanými pohledy probodávala všechny přítomné. ,,Tak kdo to byl? Wesly?“
,,Mě do toho netahej, já jsem celou dobu zticha. Fred mi je svědkem“
,,Dobrá tedy, když se dotyčná osoba nehodlá přiznat, mohu jen doufat, že už toho nechá!“
Cordy značně vyvedená z míry začala znova vyvolávat. Tentokrát jí hnedka ze začátku vyrušil nepřirozeně vysoký ječivý smích, který rval uši.
,,Eh, tys to asi nebyl, že Angele?“, otočila se značně pobledlá Cordelie na svého přísedícího.
Ten se na ní podíval pohledem Já jsem vás varoval a její poznámku nekomentoval. Z ničeho nic se zvedl vítr, ačkoli všechna okna byla zavřená, sfoukl všechny svíčky v pokoji, který se tak rázem ocitl v naprosté tmě.
,,Jo tak tohle je fakt vzrůšo. Proč mi sledování televize přišlo málo zajímavý?“, poznamenal sarkastickým tónem Gunn a snažil se po hmatu najít vypínač. ,,Příště až někdo dostane podobně geniální nápad, osobně ho zavřu někam do sklepa, aby si mohl v klidu urovnat priority“, pokračoval dál ve svém rozčilování, zatímco marně šmátral po vypínači.
,,Zatraceně, tady přeci byl. Nemohl jen tak z ničeho nic zmizet! Wesly pojď mi pomoct!“
,,Angele, vždyť ty jsi upír ne?“, zeptal se ho znenadání Wesly, ,,ty máš ten svůj upírský zrak, tak se po tom vypínači můžeš podívat.“ Angel vstal a šel směrem ke Gunnovi, který se stále marně plazil po stěně s nulovým výsledkem.
,,Ten vypínač tu opravdu není. Zmizel.“
,,Zmizel? Jak zmizel?! Jak může vypínač zmizet?“ Fred začínala panikařit. Tahle situace se jí vůbec nelíbila. Co budeme dělat?“, zeptala se zoufale.
,,No mohli by jsme otevřít dveře a sejít do přízemí“, snažil se o racionální uvažovaní Wesly.
,,Dveře tu snad jsou, Angele?“
,,Dveře sice jo, ale klika jaksi schází…“, odpověděl Angel na Weslyho dotaz, zatímco zkoumal dveře.
,,To se dalo očekávat. Divím se že nezmizeli i ty dveře. Fakt díky Cordy za skvěle strávený večer s duchama, kteří mají evidentně jako koníček schovávání věcí!“, postěžoval si Gunn směrem, kde tušil stát Cordelii.
,,Ehmm, Cordy, jsi tu?“, zeptal se nervózně Wes, když nezazněla ničí odpověď.
,,Ha, ti duchové jsou praštění, když si vzali i Cordy. Nevědí do čeho se pouští.“, snažil se situaci odlehčit Gunn, avšak nedokázal potlačit paniku v hlase.
,,Lidi, bylo by asi nejlepší co nejrychleji odtud vypadnout.“ Pronesl znenadání Angel a snažil se vyrazit dveře.
,,Co se děje? Co vidíš?“, zapištěl hystericky Wesly a ani se nesnažil zamaskovat strach.
,,Ááá, ježíši, něco na mě šáhlo!“, zakřičela Fred, ke které se okamžitě vrhnul na pomoc Angel.
,,To je v pořádku, byl to jen pavouk. Spíš bych měl obavy z toho, co stojí v tamtom rohu…“
Angel na nic nečekal, popadl Fred za ruku a utíkal směrem ke dveřím.
,,Z cesty, vykopnu ty pitomý dveře!“ Následoval zvuk lámaného dřeva. Angel naváděl postupně všechny přítomné do vzniklého otvoru jak nejrychleji to umožňovala situace.
,,Pospěšte si“, snažil se je popohnat a nervózně se ohlížel na bytost stojící v temném koutě. Té temně rudě svítili pod kápí oči a něco tiše mumlala v nesrozumitelné řeči.

Konečně všichni prolezli malým otvorem ve dveřích a ocitli se na potemnělé chodbě. Jako poslední vylezl Angel, který se okamžitě zeptal, zda jsou všichni v pořádku.
,,No až na to, že zmizela Cordelie, že jsem pomalu dostal svůj první infarkt a že jsem se docela slušně poškrábal z tý mrňavý díry, kterou jsme měli prolézt je všechno v naprostém pořádku. Zapomněl jsem na něco? Jo, jen tak mimochodem to vyvolávání se podařilo, co říkáte? Mám jednu malou otázku: co se to zatraceně dělo v tom pokoji?!“ Gunnovi viditelně povolily nervy a chtěl znát odpovědi na které nikdo z přítomných neznal odpověď.
,,Pro začátek by bylo vhodné najít nějaký ten vypínač. Ta tma mě mírně znervózňuje…“, vyřkl svůj názor Wesly a začal hledat zmíněný vypínač.
Angel se svým zrakem neměl potíže nějaký najít. Zkusil zapnout světla, která kupodivu fungovala. Tedy pokud se dá pokládat znepokojivé poblikávání žárovky za funkčnost…
,,Tak tohle je pokrok. Neříkám, že to navozuje příjemnou atmosféru, ale očekával jsem něco mnohem horšího.“, poznamenal s typickým cynickým tónem Gunn, který objal Fred kolem ramen a snažil se jí utěšit.
,,Co budeme dělat dál?“ Weslyho poblikávající žárovka značně znervózňovala a skutečnost, že stále stojí vedle polorozbořených dveří, mu na klidu nepřidávala.
,,Půjdeme do přízemí najít nějaký fungující světlo a hlavně baterky.“, ujal se velení Angel a vedl je dál od toho pokoje z kterého neměl zrovna nejlepší pocit.
Došli na konec chodby, kde byla slepá ulička.
,,Nechybí tu náhodou něco? Co takhle schody?“
,,Fred, hlavně klid.“, snažil se Angel uvažovat, jak se z téhle situace dostat.
,,Klid?! Já mám být klidná?“
,,Psst! Slyšíte?“, přerušil jí Wesly. ,,Zní to jako dětský pláč.“
,,Tak to nám tu ještě scházelo! Zvuky, které nikdo jiný neslyší, nebo se snad mýlím?“, otočil se Gunn tázavě po ostatních, zda jsou na tom podobně jako on.
Fred, bílá jako stěna, skoro neslyšně odpověděla: ,,Dětský pláč neslyším…“, Gunn se nadechoval k odpovědi, Fred ale rychle pokračovala dál, ,, … ale slyším mňoukat kočky. Jako by byli uvězněné ve stěnách. Je to nesnesitelný! Ať přestanou, prosím ať jsou zticha…“ Fred neměla daleko k pláči. Gunn ji rychle obejmul a podíval se na Angela, zda nemá nějaký nápad. Ten se zoufale rozhlédl okolo a snažil se najít nějaký východ. Když se podíval směrem odkud přišli, tak se mu oči rozšířili strachem. Gunn, který tuhle nenadálou změnu zaznamenal, se proti své vůli otočil.
,,A sakra!“, uniklo mu mimovolně z úst.


POKRAČOVANIE NABUDÚCE