Apocalypse, I wish (4. kapitola)


Popis poviedky : Jak moc by změnil osud celého lidstva jediný okamžik? Buffy slaví 17. narozeniny, ale události naberou nečekaný spád, a nemohou skončit nijak jinak než tragédií. Smrt je jen začátek. Nečekaný nepřítel má jediné přání: zničit svět.


Nicota nás obklopuje, tlačí na nás, snaží se nás uvrhnout do propasti. Podaří-li se jí nás pohltit, jen těžko je cesty zpět. Co následuje po ničem? Tma? Na konci bývá světlo, které může znamenat naději, že všechno není ztracené. Jenny obklopila temnota; nyní čekala na svůj úsvit, ze kterého povstane s bradou pyšně zdviženou.

Skláněla se nad chladnoucím tělem. Na svých zádech ucítila upřený pohled. Musela se pro sebe usmát; čekala na jeho reakci.
,,Vidím, že jsi udělala velké pokroky.“ Do tmy zazněl uznalý hlas. Mužská postava si přiklekla vedle mrtvého těla, které čekalo na znovuzrození. ,,Bude dobrou hračkou.“ Mlsně si olízl rty a rukou něžně přejel po ženském stehně. Lehce vyhrnul její hedvábné šaty až k pasu.
,,Na to zapomeň.“ Zavrčela na něj varovně. ,,Je moje.“ Naštvaně odstrčila jeho ruku pryč z jejího díla .
Angelusovi po tváři přeběhl náznak překvapení. Okamžitě se však vzpamatoval a začal se chichotat. ,,Odkdy ty jsi na holčičky?“ Jeho jízlivý úšklebek ji dováděl k šílenství. ,,Nebo že by nám Bé něco zatajila?“ Povytáhl obočí a dál se bavil jejím rozzuřeným výrazem.
,,A i kdyby,“ přistoupila na jeho hru,“ tebe určitě nepozveme,“ zlomyslně se jí zablýsklo v očích,“ aby ses třeba jen díval…“
Angelusovi zmrzl úsměv na rtech.
,,Možná se k nám připojí i Dru…“ dál ho mučila svými slovy. Tentokrát měla zas navrch ona. Upír se snažil zachovávat klidnou tvář. Pomalu se postavil a zadíval se na dvojici před sebou. ,,A když o tom tak uvažuji,“ očima ho doslova propalovala, “Spike by se mohl dívat…“ ,,Fajn, kotě, je tvoje. Spokojená?“ Zvedl ruce do obranného postoje. Buffy se tvářila navýsost spokojeně. Rukou něžně hladila černé vlasy Jenny.
,,Hlavně už mlč.“ Stísněně polknul a se zamyšleným výrazem se ztratil v temnotách noci.
,,Vidíš, zlato? Mě se vyplatí držet…“ pošeptala jí láskyplně do ucha. Naposledy pohlédla do míst, kde před chvilkou stál její stvořitel. Vstala a začala se rozhlížet, kam své dítě přenese, aby mohlo důstojně přijít na ten zkažený svět. Zpátky do sídla…

,,Takže plán zní…“ Alex se snažil shrnout výsledky porady zbývajících členů Scooby gangu. Giles se je rozhodl seznámit s celým svým plánem. Tedy co s Buffy a Angelusem. Druhý den po ránu se sešli v knihovně, kde jim bylo zaručeno soukromí.
,,Jaký že je to vlastně plán?“ S výrazem naprostého nepochopení se podíval na knihovníka, pečlivě leštící brýle. Giles si unaveně povzdechl. Čtvrt hodiny výkladu přišlo nazmar. Kdyby začal mluvit do zdi, vyšlo my to zřejmě nastejno.
,,Alexi,“ ujala se slova Willow, která si celou tu dobu dělala poznámky, jako by se jednalo o běžnou vyučovací hodinu. Když šlo o záchranu její nejlepší kamarádky, nemohla nic opomenout.
,,Plán A zní jasně: přeložit starodávné kouzlo na znovunavrácení duše a zachránit tak Buffy a Angela…“
Přerušilo ji tiché odmítavé zakašlání. Tázavě se zadívala na mladíka.
,,Nemám co říct.“ Omluvně na ní zakýval rukou a s trucovitým výrazem se zavrtal co nejvíce do židle, až zpod okraje stolu vyčuhovala jen jeho tmavovlasá čupřina. Zrzka protočila oči v sloup a znova se začetla do svých poznámek.
,,Budou k tomu zapotřebí nejméně dvě koule Thesulu…“ pozvedla zrak k pozorovateli, aby potvrdil správnost jejích slov.
,,Ah ano, je to vzácné zboží. Tady budou zřejmě komplikace, ale Jenny mluvila o tom, že zná pár dobrých kontaktů.“ Konečně dokončil usilovné leštění brýlí a nasadil si je zpátky na noc. Teď se pro změnu začal mračit.
,,No a pokud se nám to nepodaří; stále je tu plán B.“
,,Zlikvidovat je. Oba.“ Ozval se znova Alex. Všichni na něj pohlédli.
,,Ano“ Potvrdil tak kruté řešení Angličan.
Z kanceláře se ozvalo zazvonění telefonu. Giles sebou polekaně škubl. ,,Omluvte mě.“
Muž energicky odběhl do vedlejší místnosti. Rozhostilo se nepříjemné ticho, občas narušované tlumeným ,ano´, kdy Giles čas od času dával do sluchátka najevo, že rozumí.
,,Něco důležitého?“ Zeptal se neutrálně Alex, když se knihovník vrátil zpět k nim.
,,Asi se vyskytl menší problém…“ na nic nečekal a vyřítil se ze dveří ven na chodbu. Alex a Will překvapeně vyskočili ze židlí a následovali ho k počítačové učebně.

Našla prázdný pokoj, který představoval ideální místo, které hledala. Uprostřed místnosti byl osamělý stůl pokrytý starým plátnem. To bude stačit. Buffy opatrně položila ochablé ženské tělo na desku stolu. Zbývalo už jen trpělivě čekat.
Z přízemí se ozval veselý smích. Upírka se překvapeně ohlédla kamsi ke dveřím. Další vlna bujarého veselý doléhající až do horních pater budovy. Byla na vážkách; otočila se zpět k bledému obličeji brunetky, pak zas k pootevřeným dveřím.
,,No co, stejně se tu budeš ještě chvíli válet.“ Pokrčila rameny a rychlými kroky vyběhla na potemnělou chodbu. Zvědavost byla silnější.
Dorazila do přízemí; první co spatřila, byl obrovitý nevkusný kámen s hrubými rysy nějaké postavy; zřejmě démona.
,,To jsou k nám hosti.“ Angelus byl znova v dobré náladě. Když si povšimnul jejího příchodu, okamžitě se jí vydal naproti. ,,Už jsem se začínal bát, že jsi ztratila cestu domů.“
Za jeho zády se ozvalo posměšné uchcechtnutí Spika; ale pro tentokrát se zdržel jakýchkoliv komentářů. I on byl dobře naladěn; podařilo se mu získat úplnou senzaci ve světě démonů. Anne mu neodpověděla. Raději se hladově přitiskla ke rtům svého upíra. Nevěřila, že jí budou tolik chybět…
,,Nechcete si to muchlování odpustit?“ Zaznělo zaskřípání koleček, když se Spike znechuceně odvracel od zaneprázdněné dvojice. Vyhledal si lepší objekt svého zájmu: Acathlu.
Upírka zatínala ostré nehty do Angelusových ramen jak byla v zajetí jejich přivítání… Démon se v něm začal probouzet a nebezpečně vrčel, což jí dovádělo k šílenství. Bez varování se od ní odtrhl; tentokrát ona odmítavě zavrčela. Už zase to musel utnout v tom nejlepším.
,,Opravdu mám radost, že mě ráda vidíš,“ chytnul jí kolem pasu,“ale nejdřív ti chci někoho představit.“
,,Kus šutru?“ Znuděně se zahleděla doprostřed místnosti.
,,Jo, to je jeho familiární označení.“ Pobaveně se zašklebil nad její poznámkou a dál s rukou majetnicky obtočenou kolem jejího pasu se s ní vydal k soše.
,,Zatím tu jen tak stojí jako…“
,,Kus šutru?“ Dokončila jeho větu stejnými slovy jako před chvilkou.
,,No to taky, ale snažíme se přijít na jeden takovej pitomej rituál, který by to změnil.“ Pokýval zamračeně hlavou, když si přeměřoval uctivé rozměry zkamenělého démona.
,,Takže mezitím máme volno?“ Nahodila nevinně. Prstem zabloudil pod jeho košili a lehce ho zašimrala na hrudi.
,,Vždyť jsem ti teď právě řekl, že se snažíme…“ zmlknul, když si uvědomil její narážku. ,,Jo, máme volno .“ Nemravně jí pohladil po zadečku. ,,Spike se o to postará.“ Řekl jakoby mimochodem; ani se na svého společníka neohlédl a dál upírku svlékal očima.
,,Cože, cos to říkal?“ Pobouřeně se za nimi ohlédl. Milenci však už stačili vypadnout z místnosti. ,,Typický Angelus!“ Pro uklidnění si musel zapálit. Mezi zuby začal drtit nejrůznější kletby.
,,Šššš, neslyším jak ke mně promlouvá.“ Ze stínu vystoupila Drusilla. Očima zasněně hleděla na Acathlu.
,,Fakt bezvadný.“ Vyfoukl obláček hustého dýmu. ,,Už ani zanadávat ve vlastním domě si nemůžu.“ Dál nic neříkal a věnoval se své milované cigaretě a sledoval svou družku nadšeně hladící zkamenělou postavu. Čím dál tím lepší…

Do pokoje vtrhla dvojice upírů. Byli natolik sami sebou zaměstnáni, že kdyby byla místnost plná lidí, nepostřehli by to.
,,Myslím, že jsem už studovala docela dost,“ přirazila ho surově ke stěně, “takže nadešel čas, abych složila zkoušky.“ Těsně se k němu přivinula. ,,Umím nové triky…“ roztrhla mu košili. ,,Nemusíš mít všechnu iniciativu ty.“ Zašeptal jí vzrušeně do ucha. Nenechavé ruce zabloudily na její chladnou pokožku v oblasti dekoltu.
,,Řekla jsem,“ nekompromisně mu přirazila ruce zpátky ke stěně,“ že teď tu velím já.“
Proměnila obličej v démona a nebezpečně blízko krční tepny kousla. Stékající pramínek krve labužnicky olízla.
Líbilo se mu to; i jeho tvář nabyla upírských rysů. Sice byl radši, když byl pánem situace, ale pro tentokrát byl ochoten ustoupit a nechat se hýčkat tím zkaženým stvořením. Kdo by si pomyslel, že neuběhlo ani pár dní, kdy byla čistá a nevinná. Ďábel se v jejím srdci usídlil nadobro.
Ozval se zvuk trhané látky. Buffy se evidentně nehodlala zdržovat sundáváním upírovi košile, která na něm doposud žalostně visela. Znova se pokusil převzít situaci do svých rukou a začal jí rozepínat koženou bundu.
,,Ne, ne, ne. Zlobivý hošík.“ Odstrčila stranou jeho chtivé ruce. Začínal být podrážděný.
Varovně vrčel, když ho opět vykázala do jistých mezích. Do mezí ve kterých vládla ona , Anne.
,,Tohle je zkouška. A já chci obstát.“ Tiše mu zašeptala do ucha. Ustoupila krok stranou.
Angelus ji doprovázel chtivými pohledy; zůstal stát u stěny – jen tak pro jistotu a čekal na další její krok. Buffy s přimhouřenýma očima sledovala každý jeho pohyb; mezitím si sama začala rozepínat černou bundu. Pomalu… Upír nedočkavostí zaskřípal zuby. Zřejmě nový druh mučení… Kousek ošacení dopadl na zem. Pak přišly na řadu kalhoty. Tričko… Konečně před ním stála jen v černém spodním prádle, které přímo vyzívalo k tomu, aby ho někdo strhnul.
,,A teď přejdeme k druhé fázi.“ S nemravným úšklebkem k němu došla; teď byly zase na řadě jeho kalhoty. Dovolila mu, aby jí začal líbat. I ruce mu ponechala volné.
,,Jedinou mou podmínkou je,“ ozvala se mezi polibky, “že budeš…“ Odtrhla se od něj a prudkým výpadem ho svalila na zem. ,,…pode mnou.“ Začala se smát, když viděla jeho rozzuřený výraz. Ne, ona nenechá sebou manipulovat. Tentokrát on bude hračka…

Do učebny udýchaně dorazila Will s Alexem v patách; Giles stál kousek ode dveří a vyjeveně zíral na zničení počítač na zemi.
,,Co se tu stalo? O co jde?“ Alex se nechápavě rozhlížel po okolních troskách, všechno nasvědčovalo tomu, že se tu odehrál zápas. Ale mezi kým?
Willow došla až k pozorovateli. ,,Gilesi?“ zkusila opatrně.
,,Hmm?“ dal najevo, že poslouchá. Se zachmuřením výrazem usilovně přemýšlel.
,,Nepracovala náhodou Jenny na počítači na tom překladu? Myslím tím, na tomhle počítači.“ Kývla hlavou k troskám.
,,Evidentně ano.“ Připustil nerad. Když se mu Jenny svěřovala se svým tajemstvím, zmínila se i o tom, že už začala pracovat na překladu a že se ho po nocích ve školní učebně snaží rozluštit.
,,A to znamená? Co to vlastně znamená?“ Alex zřejmě odmítal zapojit mozek a nechával si všechno vysvětlovat od jiných.
,,Zřejmě se jí to povedlo.“ Knihovník si sedl do dřepu a ze země sebral ohořelý cár papíru, na kterém byl těžce čitelný text překladu kouzla.
,,A někomu se to nelíbilo.“ Will zalapalo po dechu, když jí najednou svitlo.
,,A komu?“ Mladík nechápavě přeskakoval z jedné zachmuřené tváře na druhou. ,,Aha.“
Konečně mu zapadly všechny souvislosti. ,,Takže plán B?“

Upírka se začala oblékat. Zřejmě nečekala něžná slůvka, která jí bude její milenec šeptat do ouška. Kdyby ano, musela by zvracet. Démon si na něžnosti opravdu nepotrpěl. Mohla být proto vděčná, že jejím partnerem byla zkažená zrůda, vyžívající se jen v tom nejhorším; stejně jako ona.
,,Kam jdeš?“ zeptal se jí lenivě. Nechtělo se mu nic dělat. Aktivita blondýnky ho vytáčela.
,,Musím jít zkontrolovat mé dítě.“ Odsekla mu tajemně.
,,Ona je tady?“ začínal projevovat zájem. Dokonce se i posadil a sledoval, jak si natahuje kalhoty.
,,Jo. Chceš jít se mnou ji přivítat?“ Zeptala se ode dveří.
,,Že váháš, kotě. Ženský mě nikdy neomrzej.“ Vstal a chystal se jí následovat.
,,Zlato, nesmíš ale zapomínat, že je tu i Spike.“ Při těch slovech sjela jeho nahou postavu.
Musela vybuchnout smíchy, když si představila šokovaný výraz blonďáka, kdyby se před ním začal Angelus takhle promenádovat.
,,Když jinak nedáš.“ Pobaveně se ušklíbl a sáhnul po kalhotách.
Buffy se rozhlédla po pokoji, zda tam není nějaká šatní skříň.
,,Co hledáš?“ zeptal se, když si všimnul jejího usilovného pátrání.
,,Drusilla by mohla při pohledu na tebe začít kvákat. A to nehodlám riskovat.“ Popadla čistou košili, pověšenou o opěradlo židle a s úšklebkem mu ji hodila.
Přišli akorát včas. Zrovna se začala probouzet. Byli přítomni i Spike s Drusillou; tohle si nenechali ujít. Rituál znovuzrození byl fascinující. Kdy nadvládu nad mrtvým tělem přebírá démon a začíná si zvykat na svou skořápku .
Otevřela tmavé oči, zmateně zamrkala. Nikdo ani nedutal, vychutnávali si ten jedinečný okamžik, který Jenny prožívala. Kdy se snaží nadechnout, ale plíce s bodavou bolestí odmítají fungovat. I přesto se nedusila; kyslík k neživotu nepotřebovala. Dezorientovaně se zpříma posadila a vyjeveným pohledem si přeměřovala všechny ty tváře. Kde to jsem? A kdo jsou oni?
Drusilla jejímu pohledu dokonale rozuměla. Stoupla si vedle ní a konejšivě jí začala hladit po tmavých vlasech. ,,Ššš, to bude dobré. Hned jak se napiješ. Jsi doma, mezi svými.“
Jenny pozvedla zrak a zadívala se do jejích hypnotizujících očí. Ano, určitě jsem…
Hlavou jí vířili poslední myšlenky ženy, než její duše zemřela a opustila tělo, které teď sdílela. Do popředí se dostala nejsilnější vzpomínka, na kterou před smrtí myslela nejusilovněji. ,,Disketa!“ Vykřikla znenadání. Všichni se po sobě zmateně ohlédly.
,,Myslíš, že se zbláznila?“ Pošeptala Buffy tmavovlasému muži do ucha. ,,Nebo za to může tamta? “ S kyselým pohledem sledovala druhou upírku, jak svírá její dítě v těch svých pařátech. ,,Pokud jo, tak…“ nestačila doříct, Jenny znova promluvila: ,,Je tam, duše. Najdou ji.“ Nervózně začala těkat očima po pokoji.
,,Je to jasný.“ Pokývala smutně hlavou Buffy. O jejím duševním zdraví si už udělala jasnou představu.
,,Zatraceně.“ Vložil se do toho Angelus. ,,Ta pitomá disketa, jsem na ní úplně zapomněl.“
Otočil se na Buffy, která nic nechápala. ,,Udělala si kopii toho pitomého kouzla. Pokud ji najdou tvý bývalý poskoci, jsme ve velkým průšvihu.“ Naštvaně začal pochodovat po místnosti.
,,Pche, taková základní chyba.“ Posměšně se uchechtl Spike. Nemohl si nechat ujít příležitost, jak si rýpnout do toho nagelovanýho upíra.
Angelus po něm vrhl nevraživý pohled.
,,Tak nám nezbývá, než si pro ni dojít, ne?“ Shrnula to Buffy, jako by to považovala za samozřejmost. ,,Námitky? Ne? Tak jdeme.“
,,A co když jí našli a mají ji v bezpečí domova?“ Zapochyboval nad jejím přímočarým plánem Spike.
,,S tím počítám. Stejně jsem chtěla navštívit svou milovanou matku.“ Nepěkný úšklebek hrál na jejím krásném obličeji. ,,Pozvaná jsem. Pokud ti jde o tohle.“ Zarazila další příval všetečných otázek, které považovala za ztrátu času. Slunce už mezitím dorazilo k západu. Přišel čas na návrat domů .

Zazvonili u dveří paní Summersové. Spěchali jak nejvíc mohli, aby stihli dorazit ještě před západem. Sunnydale se každou minutou ponořovalo do stále většího šera.
,,Gilesi, co tu vlastně děláme?“ Snažil se vyzvědět Alex, proč šli zrovna sem.
,,Joyce, tedy paní Summersová,“ stačil se rychle opravit, “dle mého názoru není v bezpečí. O to víc, když oba upíři mají pozvání k ní do domu.“ Úlevně si oddychl, když se dveře otevřely a stanul tak tváří v tvář zmatené ženě.
,,Děje se něco?“ Zeptala se hlasem plným obav.
,,Možná by bylo nejlepší, si o tom pokecat uvnitř.“ Alex je začal neomaleně postrkovat kupředu.
,,Alexi!“ Začala zrzka rozhořčeně, všimla si ale jeho vyděšeného pohledu. Otočila se směrem, kterým se díval. ,,Gilesi, pohněte sebou!“ Začala i ona pobízet zaraženého knihovníka, blokujícího vchod.
Na Revello Drive se objevila malá skupinka. Matné obrysy postav každým krokem začínali nabývat na zřetelnosti.
,,Jo, jo…“ knihovník začal koktat, když jeho tělem projela vlna strachu. Vpadl okamžitě do domu, následován ostatními. Rychle za sebou přirazily dveře; Giles se zadíval skrz okénko. ,,Jsou tam oba dva. A ještě Drusilla a…“ hlas se mu zlomil. Vyjeveně zíral na ženu, jdoucí po jejich boku. ,,Ach ne…“ ustoupil krok stranou a odmítavě kroutil hlavou, jako by mohl odvrátit krutou skutečnost.
,,Á, tak tohle mírně komplikuje situaci.“ I Alex zjistil, kdo všechno má k ním namířeno.
,,Musíme zrušit pozvání!“ Gilses se vzpamatoval. ,,Will, zvládla bys to? Já ti s tím pomůžu.“
Zrzka stála zaraženě na místě; nevěděla co má dělat a jen zmateně se rozhlížela kolem sebe.
,,Ehh, nebyl by lepší útěk? Nebo boj?“ Zkusila jiný návrh. ,,Já tu totiž nemám potřebné ingredience…“
Giles pootevřel ústa. Samozřejmě, vždyť byli v domě přemožitelky! Kouzla ne… ale zbraně ano!
,,Alexi, jdi nahoru a zkus najít nějaké kolíky, kříže… svěcenou vodu. Prostě cokoliv.“ Pohlédl na mladíka, který okamžitě vystartoval po schodech nahoru. ,,Will, zkusíme aspoň pár ochranných kouzel.“ Otočil se zpět na čarodějku. Willow přikývla, nemělo cenu se dohadovat, že vlastně doposud zvládla jen pár základních kouzel. Nic víc.
Joyce prázdným pohledem sledovala přibližující se skupinku, která se ani neobtěžovala skrývat a šla rovnou k cíly: k jejich domu. Ženu bodlo u srdce, když mezi nimi rozeznala svou holčičku; která jí svým arogantním úšklebkem a nedočkavostí v očích upřímně vyděsila. To není ona! Musela se v duchu napomínat. Musela být připravená se s tím vyrovnat. Šlo o každou vteřinu. Giles začal zaříkávat latinským textem; Willow se ho snažila napodobovat. Alex začal horečnatě pobíhat po Buffyiným pokoji a sbírat všechno možné, co mu přišlo pod ruku. Skupinka démonů dorazila k domovu. Ticho. Joyce skrz záclonu sledovala jejich kamenné obličeje. Ze středu se oddělila světlovlasá dívka.
,,Mamiii?“ zakňučela protáhle; stoupla si přede dveře a dívala se kamsi na střechu. ,,Jsi doma, mamííí?“
Giles vrhl spěšný pohled po Joyce, která při jejích slovech zesinala. Vypadala, že nemá daleko k zhroucení. Teď jí ale nemohl být oporou a musel dál pokračovat v marné snaze zachránit jejich životy. Tenhle dům byl jejich poslední záchranou.

Alex zaslechl povědomý hlas; opatrně přešel k oknu a podíval se dolů. To byla chyba. Angelus čekal právě na tento okamžik. Ozval se zvuk tříštivého skla; jediným pohybem vytáhl Alexe jako hadrovou panenku skrz okno. ,,Zdravím.“ Špičaté zuby se na něj zvesela šklebily.
,,Co to bylo?“ Willow sebou polekaně škubla a zadívala se ke stropu.
,,Will, nepřestávej!“ napomenul jí pozorovatel; v hloubi duše ale začínal tušit, že jejich snaha je zoufale marná.
Buffy se lenivě podívala na dveře před sebou. Sama pro sebe se ušklíbla. Sranda může začít.
Prudkým výkopem vyrazila dveře. ,,Mami! Ty se mnou nemluvíš?“ naoko uraženě se střetla se svou matkou tváří v tvář. ,,A je tu i Giles!“ Obličej se jí rozjasnil radostí.
,,Kde je ten Alex…“ pošeptal si neslyšně pro sebe. Teď by se nějaký ten kříž hodil.
,,Alex?“ ozval se ze schodů tmavovlasý muž. ,,Chutnal docela trpce.“ Labužnicky si olízl rty.
,,Ty jeden parchante!“ Ozvala se rozrušeně zrzka. Pokusila se na něj vyslat kouzlo. Jediné co však byla doposud schopná zvládnout, byla levitace. Navíc nebyla koncentrovaná. Vzduchem prolítla váza a rozbila se o stěnu těsně kousek vedle upírovy hlavy.
,,Páni, Rosenbergová, měla bys krotit své emoce. Takhle jednou zničíš svět.“ Vyprskl smíchy, když si svá slova představil. ,,Všichni umřou žízní, protože jim jedna malá zrzka zničí všechno nádobí.“ Zasněně se zahleděl do dáli. ,,Úplně mě to dojalo!“
,,Bavíš se dobře?!“ Willow se rozčílila ještě víc. Jeho slova se jí zarývala pod kůži.
Levitačním kouzlem poslala ostrou tužku kupředu. Zabodla se upírovi hluboko do ramene.
,,Kruci!“ s bolestivým šklebem si vytáhl kus nebezpečného dřeva. Teď jsi mě opravdu nasrala!“ Vrhnul se proti vystrašené dívce, která nebyla schopna dalšího protiútoku.
Do cesty mu vstoupila blondýnka.
,,Co to…?“ zarazil se nechápavě na místě.
,,Ta je moje.“ Odpověděla mu líbezně. Krátce na něj mrkla; pokyny byly jasné. Angelus na nic nečekal a vrhl se po Gilesovi. Muž byl připraven se bránit, nehodlal umřít zbytečně. Upír ho však nechystal zabít, prudce do něj strčil a silou nárazu dopadl k otevřeným dveřím, u kterých celou tu dobu trpělivě vyčkávali zbylé upírky.
,,Ahoj medvídku.“ Zašeptala mu mile do ucha. Pozorovatel nebyl schopen slova. Pár centimetrů od jeho obličeje byly ty krásné hnědé oči… Chytla ho za sako a razantně ho odtáhla daleko za bezpečnou bariéru domu. ,,Chyběl si mi.“ Řekla o něco více zlověstněji.
,,Dru, pomůžeš mi?“ Druhá žena přikývla; ladným krokem se připojila k Jenny a pomohla jí odtáhnout vzpouzející se tělo knihovníka.
Blondýnka se pomalými kroky začala přibližovat k dívce, která před ní naopak couvala. ,,Buffy, tohle nejsi ty.“ Nevěděla co mluví, hlavně nic lepšího jí ani v tu chvíli nenapadlo. Musela odvést nějak její pozornost.
,,Vážně?“ Upírka se zatvářila naoko překvapeně. ,,Jsou to moje ruce? Jsou. Jsou to mé nohy? Jsou. Všechno tohle je moje . Tak proč si sakra myslíš, že to nejsem já?“ Krutý výsměch z ní přímo čišel.
,,Jsi mrtvá…“ osamělá slza jí stekla po tvář. Narazila na stěnu. Byla v pasti.
,,Bla bla bla… nemůžem si tohle melodrama odpustit? Jo, to je dobrej nápad. Přeskočíme tuhle nudnou pasáž…“
Willow vyděšeně vykřikla. Když před ní stanul démon ve své pravé podobě.
,,Ne!“ zakňučela zoufale Joyce, která se krčila v koutě. Na vlastní oči viděla, jak její dcera zabila svou nejlepší kamarádku.
,,Ale, paní Summersová!“ Angelus obrátil sovu pozornost na klepající se ženu. ,,Málem jsme na vás zapomněli.“ Rychlými kroky přešel až k ní a silnými pažemi ji vytáhl na nohy. ,,Mohlo by vám to být líto, že?“ Už se chystal zabořit své tesáky do té lákavé tepny, když ucítil jemný dotyk na svém rameni. Překvapeně se za sebe ohlédl.
,,Tu si necháme,“ Anne si olízla zkrvavený ret, “ještě se bude hodit…“ Mrkla na svou matku a s veselým pobrukováním překročila mrtvé čarodějčino tělo a zmizela v temnotě nočního Sunnydale.
,,Dneska máš šťastný den.“ Otočil se zpátky na ní s úsměvem na rtech. Popadl ji za vlasy a jediným úderem do hlavy ji omráčil.

Začínala se pomalu probírat. Na spánku ucítila bodavou bolest; tenký pramínek krve ji pomaličku stékal po tváři. Zmateně zamrkala očima a snažila se zaostřit zrak. Byla v nějaké tmavé místnosti, nikoho dalšího neviděla. Počkat, přeci jen nebyla sama. ,,Gilesi?“ Zašeptala slabě. Na víc neměla síly. Brýlatý muž byl stejně jako ona přivázán k židli. ,,Gilesi, slyšíte mě?“ zvýšila o něco více hlas. Muž začal konečně reagovat.
,,Ahh…“ zakroutil krkem, aby přemohl strnulost. Otočil se za hlasem. ,,Joyce! Jste v pořádku?“ Starostlivě si jí prohlížel. Vzdálenost mezi nimi byla asi tak tři metry. ,,Co se stalo s Willow?“ Bolestivá křeč v obličeji ženy byla pro něj dostatečnou odpovědí. ,,Ach, to ne…“ s ránou na duši sklopil zrak. ,,Zklamal jsem.“
Dveře do místnosti se rozlétly dokořán. ,,No vida, šípkové Růženky se nám konečně probraly.“ S typickým úšklebkem si je Anglelus začal zálibně prohlížet. Dovnitř ho následovala Buffy a Jenny. Gilese při pohledu na ty dvě ženy, na kterých mu nejvíc záleželo, nepříjemně píchlo u srdce.
,,Ruperte!“ začal přátelsky. ,,Potřeboval bych od tebe menší laskavost.“ Přiklekl si k jeho židli a zahleděl se do jeho pobledlé tváře. ,,Víš, s kámošem Spikem,“ zarazil se, když začal uvažovat nad svými slovy. ,,No jednoduše s tím odbarveným blbečkem,“ pokračoval o něco více spokojeněji se svým výběrem slov,“jsme si pořídili nového kámoše. Dokonce ho můžeš i pozdravit.“ Rukou mu ukázal skrz dveře na kamennou sochu, stojící uprostřed místnosti.
,,Řekni ahoj Acathle!“ Knihovník stále neodpovídal. ,,No tak Ruperte, přeci nebudeš kazit zábavu. Tak aspoň zamávej!“ popadl ho za zápěstí a komickým pohybem naznačil mávání ruky. Giles se mu znechuceně vytrhl.
,,Snad se na mě nezlobíš. To bych nepřenes přes srdce.“ Přátelsky ho poplácal po rameni. ,,Ale vraťme se zpět k jádru věci: potřeboval bych znát pár podrobností… jak správně probudit k životu ten kus šutru… aby už nebyl jen pitomou neužitečnou hromadou starého kamení?“ Na tváři se mu objevil milý úsměv; z jeho očí čišela čistá vypočítavost.
Giles pozvedl zrak. Chvíli mlčel a zvažoval svou odpověď. ,,To dřív začneš myslet, než ti to prozradím.“
Joyce bez dechu pozorovala upírovo tělo, jak se napřímilo do výšky. ,,Vážně? Tak se dívej, jak neumím myslet…“ zlověstně se otočil na Buffy.
,,Anne, předveď své matce svou lásku.“
Upírka radostně přikývla, v ruce se jí zablýsklo ostří dýky, kterou měla celou tu dobu připravenou k použití. Už se napřahovala k bolestivému seknutí…
,,Ne! Ne… já vám to teda řeknu.“ Vykřikl rezignovaně. Nemohl si vzít na svědomí to, že by Joyce kvůli němu ještě více trpěla.
,,Moudré rozhodnutí.“ Pokýval spokojeně hlavou tmavovlasý upír. ,,Tak si teda promluvíme.“ Anne zklamaně sklopila nůž. S naštvaným pohledem ho odhodila na zem. Aspoň jedno říznutí mohl vydržet, než se rozhodl začít mluvit! Takhle si nikdy neužiju pořádnou legraci. Joyce spadl kámen ze srdce. Ale neblahé tušení jí na klidu nepřidávalo. Ať už je Acathla cokoliv, nebude za žádnou cenu přínosem pro blaho lidstva. Ne, když se o ni zajímá tahle banda ubožáků toužící po ničení a totální destrukci.

Uběhlo několik dlouhých hodin. Z pootevřených dveří se k nim dostávaly výkřiky radosti. Zřejmě se jim to opravdu podařilo. Zatraceně. Giles smutně zíral do země. Nenapadl ho jediný rozumný nápad, který by jim pomohl zachránit si holé životy. ,,Promiňte mi to Joyce.“
Žena krátce přikývla. Nestačila mu odpovědět; do místnosti vplula černovlasá žena.
,,Ruperte, už jsem se vás nemohla dočkat.“ Elegantně obkroužila kolem jeho židle. ,,Vedle se rozjíždí veliká párty, tak jsem si říkala, že byste na ní třeba nechtěl chybět. Vidět konec světa…“ Jenny si zřejmě neuvědomovala přítomnost další osoby. Její pozornost plně směřovala k spoutanému muži.
,,Jenny?“ byl už natolik unaven, že si v prvních vteřinách neuvědomil, že to není ona.
,,Ano, lásko, jsem to já.“ Pohladila ho něžně po vlasech.
,,Shoř v pekle.“ Otevřel oči dokořán a plivl jí přímo do tváře. Jenny se zhnuseně odtáhla.
,,Tak ty takhle, jo?“ S nenávistným výrazem se sehnula pro dýku, kterou před tím na zem odhodila Anne. ,,I já umím hrát tvrdě.“ Ostrá hrana lehce pronikla tenkou kůží na jeho hrudi. ,,Neee!“ Joyce ze sebe vydrala poslední zoufalý výkřik, ke kterému měla sílu.
Jenny se překvapeně ohlédla; až teprve teď si uvědomila její přítomnost. ,,Dokonce máme i obecenstvo, Ruperte.“ V očích jí pobaveně zajiskřilo. ,,Tak nesmíme zklamat.“ S těmito slovy si na něj sedla obkročmo a pevně uchytila jeho hlavu do rukou. Tvář se jí proměnila; ostré tesáky se nedočkavě zabořily do té lahodné rudé tekutiny. Nestála už déle o jeho přítomnost. Stal se jen pouhým jídlem.
Joyce těžce oddychovala, nebyla schopná uronit slzu; měla vyplakáno na několik století dopředu.
Upírka se naposledy napila, než si byla jistá, že ho vysála do poslední kapky krve. Mlsně si olízla rty a s nepěkným úšklebkem se otočila k spoutané ženě.
,,Co tak sama?“ musela se zasmát nad svou vlastní poznámkou. Nebezpečně se k ní začala přibližovat. Joyce se rozšířili zorničky strachem. Konečně bude po všem… konečně se zas setkám se svou holčičkou. Pomalu se loučila se životem.
,,Jenny? Pojď sem, o tohle nesmíš přijít. Už je to tu – začátek konce!“ Z vedlejší místnosti se ozval pobavený jásot. Upírka se celá rozzářila, na Jenny ani nepohlédla a vyřítila se za ostatními, aby nezmeškala tak výjimečnou chvíli.
Žena strnule zírala před sebe. Nechápala, že jí ušetřili. Že doposud všechny přežila. Zůstala sama. Přemohla se a podívala se směrem, kde seděl k židli připoután Angličan. Do očí jí vhrkly slzy, když uviděla jeho zubožené a zakrvácené tělo, jak ochable visí na tom kusu nábytku. Zdrceně odvrátila zrak. Tentokrát pohledem zatoulala do pootevřené škvíry mezi dveřmi. Upíři nadšeně postávali u té věci, která se probouzela k životu a do svých úst vsakovala všechno dobré, co jí přišlo do cesty. Vír se pomaličku zvětšoval…
Joyce pevně sevřela oční víčka. Ne, tohle nejde! Takhle to nemůže skončit! Hlavou jí vířili samé nenávistné myšlenky. Vzpomněla si na smrt všech blízkých, na smrt těch, které milovala ze všeho nejvíc. Už neznala nikoho, kdo by zůstal. Toužila po krvavé odvetě; sice nevěděla jak, ale byla to jediná věc, na kterou byla schopná myslet. Toužila po pomstě… ,,Volal mě někdo?“ těsně vedle ní se zhmotnila něčí postava.
Joyce sebou polekaně škubla. Před ní stanula krásná hnědovlasá žena, ze které přímo sálala neuvěřitelná moc ničit.
,,Kdo… kdo jste?“ odvážila se zeptat. Žena zřejmě očekávala její vyjevené pohledy a pomatené otázky.
,,Jsem Anyanka, démonka pomsty. Chtěla jsi mě, nebo se snad pletu?“ Tázavě povytáhla obočí.
Joyce se zarazila. Ano, tohle jsem opravdu chtěla. ,,Ale jak..?“ ,,To můžu splnit?“ Dořekla za ní, jako by jí četla myšlenky. ,,Jednoduše, splním ti vše co si budeš přát. Koho chceš zmrzačit, zubožit či rovnou zmasakrovat?“ Její věcný tón jí znervózňoval. Hlavou jí proběhly všechny vzpomínky na ty hrůzostrašné výjevy, kterým byla v posledních několika dnech nucena přihlížet. Z vedlejší místnosti zazněl další pobavený chichot Angeluse. Nenáviděla ho. Nenáviděla je všechny. S uslzenýma očima pohlédla zpříma démonovi do očí.
,,Stačí vyslovit přání… a všechno bude tak jak…“
,,Ty si přeješ.“ Dořekla za ní zvesela. Potěšilo jí, že tak rychle pochopila. Nesnášela, když něco musela zdlouhavě vysvětlovat těm ubrečeným a poníženým ženám, které nevědomky zažádaly o její služby.
Joyce se zhluboka nadechla. Zavřela oči… přemýšlela, co by si přála… znova na ní pohlédla. Tentokrát byla pevně rozhodnutá. ,,Přeju si, aby… aby byla Buffy živá. Aby se všechno tohle nikdy nestalo. Aby Will, Alex a Giles neumřeli a byli živí.“
Na Jenny zapomněla… ani si to neuvědomila. Anyanka se znuděně otočila. Joyce to nechápala; řekla snad něco špatně? Další vlna strachu jí projela, když se k ní žena znova otočila. Ve tváři celá vrásčitá a žilkovaná. ,,Tak jest.“
Joyce se propadla do tmy. Tenhle svět už více neexistoval.

Buffy z polospánku zašmátrala na vedlejší polštář. Její ruka však nenarazila na spícího muže. Dunivé zahřmění jí dokonale probudilo. Venku zuřila bouřka; byla stále hluboká noc. Buffy se nechápavě rozhlížela po místnosti. Přikrývku si přivinula až ke krku.
,,Angele?“ Venku se znova zablýsklo…





KONEC