Apocalypse, I wish (3. kapitola)


Popis poviedky : Jak moc by změnil osud celého lidstva jediný okamžik? Buffy slaví 17. narozeniny, ale události naberou nečekaný spád, a nemohou skončit nijak jinak než tragédií. Smrt je jen začátek. Nečekaný nepřítel má jediné přání: zničit svět.


Co je krása? Každý ji chápe jinak. Různorodé názory se razantně liší od jedince k jedinci. Krásu lze spatřit ve všem, co se nás osobně dotýká; co nás dokáže pohladit po duši. Ale je to jen pouhá představa promítnutá v našich myslích. Líbivý vzhled má tu moc překrýt veškerou vnitřní zkaženost. A Anne byla dokonalým exponátem uhnívající dokonalosti.

,,Páni, měl bych to stopnout, jak dlouho ještě vydržíš zírat jak vlkodlak na měsíc!“
Tmavovlasý upír se tetelil blahem. Takhle skvěle se již dlouhou dobu nebavil. ,,Dokonce i jeptišky byly méně vyjevené, když jsme jim vyvražďovali celý klášter.“
,,Jak? Kdy?“ z úst mu unikl přiškrcený údiv.
,,Zvláštní, jak moc je tahle otázka populární.“ Angelus pokýval hlavou. ,,Ale není to taková sranda, jak to může vypadat.“ Zamyšleně se zahleděl na Anne. ,,Komu to chci nakecat? Byla to jízda!“ Začal se smát. ,,Nestůj tam a pojď mezi nás.“ Rukou pokynul na blondýnku.
,,Musím vás představit, že? Je to slušnost.“
Spike protočil oči v sloup. Už zase si z něj utahoval a on mu to tak snadno trpěl.
,,Milý Spiku,“ začal cynicky a vzal kolem ramen dívku, která neustále zvědavými pohledy mapovala celý potemnělý pokoj. ,,Drahá Dru,“ otočil se o poznání mileji na upírovu partnerku. ,,Tohle roztomilé stvoření je Anne.“ Pyšně se na ní usmál, jako by hodnotil sochu na výstavě.
,,Tobě už muselo fakt přeskočit, Angelusi.“ Vydechl udiveně Spike. Obdivně si prohlížel každičký záhyb té křehké postavy, která v sobě ukrývala nebezpečného démona.
,,Jo, to jo.“ Vesele se zašklebil. ,,Vidím, Spiky, že seš vcelku spokojen. Nechceš si jí vyzkoušet?“ Zkoumavě si prohlížel jeho tvář.
,,Cože?“ Otočil se na něj překvapeně. Snad to na něm nebylo tolik poznat… Odjakživa byl posednutý přemožitelkami. A teď se jedna stala jednou z nich – a zrovna ta nejsilnější, která kdy chodila po zemi. Lhal by, kdyby tvrdil, že ho nefascinovala.
,,Myslím, jestli si s ní nechceš dát cvičný souboj.“ Znova do něj bratrsky šťouchnul. ,,Cos jiného myslel, ty jeden nemohoucí mrzáčku?“ Začal se hlasitě smát, když si přeměřoval jeho kolečkové křeslo.
,,Neser mě. Pitomče.“ Blonďatý upír měl už dost narážek na jeho současný stav. Paradoxní bylo, že za jeho zdravotní situaci právě mohla osoba, která zrovna stála přímo před ním. Dru vyrazila kupředu a širokým obloukem začala obcházet kolem nově příchozí.
,,Ptáčci v hlavě mi pošeptali, že brzy přijdeš.“ Upřeně ji rentgenovala temnýma očima. Anne hrál na tváři zlomyslný úšklebek.
,,Vážně? A nedělaj ti v tý tvý hlavě menší bordel?“ Nespouštěla z ní oči a stále se tvářila povýšeně.
Angelus si nenápadně stoupnul vedle Spika, který stejně jako on zvědavě pozoroval scénu před sebou. Starší upír na něj koutkem úst zašeptal: ,,Na koho vsázíš?“
,,Na Dru.“ Odvětil mu na to stroze. Rukou si podepřel bradu a s napjatým očekáváním sledoval vývoj událostí.
Angelusovi se zlomyslně rozšířily zorničky. ,,Přijímám. To bude ještě hodně zajímavý.“ Nadšení z něj přímo čišelo. Opřel se pohodlně o stůl a překřížil ruce na prsou. Show může začít.
Drusilla kroužila v stále menších a menších obloucích kolem znovuzrozené upírky. Po jejích provokativních slovech tiše zasyčela.
,,Copak tam máš celou zoo?“ Buffy vyprskal smíchy. Začínalo jí to tu bavit. Tmavovlasá žena přimhouřila oči. Zastavila se těsně za blondýnkou, která tak k ní teď stála otočená zády. Buffy předstírala znuděné zívnutí, avšak celou tu dobu byla v pozoru, připravena kdykoliv zaútočit. Upírka ji jemně odhrnula pramen vlasů, zakrývající lákavý krk. Anne nehnula ani brvou. Oči měla upřené kamsi do prázdna, ale v hlavě si představovala každý její pohyb, každý zlomyslný úsměv…
,,Chceš zničit svět.“ Zašeptala jí do ucha, zatímco ji rukou přejížděla těsně nad tváří, jakoby hladila neviditelnou auru.
,,To má být otázka? Protože jestli jo, používáš špatně intonaci.“ Snažila se jí odzbrojit svou arogantní suverenitou; naneštěstí její nejistota začínala nabývat na obrysech. Těsná přítomnost ženy za nechráněnými zády jí zneklidňovala; což jí vytáčelo neuvěřitelným způsobem.
Nesnášela, když neměla nad situací jasnou kontrolu.
,,Pověz mi drahá,“ Dru jí něžně chytla pod krkem, “jak toho chceš dosáhnout, “ostré nehty nebezpečně zatínala do chladné kůže, “když nebudeš poslouchat?“ Stisk na hrdle zesílil.
Buffy se rozšířily zorničky. Nenadálá bolest, která se šířila od sevřeného hrdla, byla impulzem na který čekala. Obličej přeměnila v nelítostného démona. Rukou jí popadla za pařát, pevně svírající krk, a chtěla jejím tělem praštit o tvrdou zem. A dát jí tak konečně pořádnou lekci.
U ucha jí zazněl protivní chichot. Upírka byla silnější než se na první pohled jevila. Na výpad přemožitelky byla připravená a zareagovala mnohem rychleji než ona.
S lehkou elegancí jí obloukem svalila na záda. Buffy se chtěla okamžitě postavit; na podlahu ji ale opět dostala Dru, která jí nohou přišlápla hruď.
Blondýnka byla vytočená k nepříčetnosti. Přeci ji nepřemůže nějaký šílený démon!
Drusilla se k ní těsně nahnula a rukou znova přirazila k zemi její vzpouzející se tělo. ,,Nejsi jediná, komu v žilách koluje andělská krev.“ Líbezně se na ní usmívala, jako by s ní celou tu dobu vedla přátelský rozhovor.
Angelus chápavě zakýval hlavou, jakoby mu právě došly všechny souvislosti. Úplně zapomněl na rituál, při kterém se Drusille navrátila všechna ztracená síla. A Spike při něm přišel k úrazu…
,,Tohle byla výborná podívaná, dámy!“ Vysoký muž zvesela zatleskal, když už boj našel svého vítěze. ,,Co takhle druhé kolo? Ve čtvrtek?“ V očích mu hrály pobavené jiskřičky, když se střetl se znechuceným výrazem blondýnky, pokořeně ležící v nánosu prachu.
,,Co jsem vyhrál?“ Spike zvědavě povytáhl obočí

V pokoji ležely na posteli dvě schoulené postavy.
,,Co bude dál?“ Ozvala se téměř neslyšitelně Willow. Několik hodin pláče ji připravily o hlas.
Alex jí bezmyšlenkovitě hladil po vlasech a stejně jako dívka i on zíral celou tu dobu do prázdna.
Hlasitě polknul, aby si pročistil hrdlo. ,,Musíme si uvědomit, že je mrtvá. Proto se i tak dál budeme chovat.“ Těžce se mu říkala ta slova, ale musel být silný. Kvůli Will.
,,To ji zabijeme? Znova?“ Zrzkou projela další vlna zoufalství.
,,Giles mluvil o navrácení duše,“ začal pochybovačně. Will se na něj podívala se špetkou naděje v očích.
,,A i kdyby se to povedlo,“ zamračil se, když o tom začal uvažovat. Tahle možnost mu připadala až příliš drastická. Hlavně pro Buffy.
,,Tak by nechtěla dál žít s výčitkami svědomí; na to, co mezitím udělala. To by se raději sama obětovala, než aby byla tím, čím vždycky opovrhovala…“
,,Zrůdou.“ Zašeptala dívka. Pevněji se přivinula k Alexovi, který pro ni byl bratrem. O sestru nečekaně přišla – nechtěla proto ztratit i jeho.

Přecházela po zatemněném pokoji, kterému trůnila rozložitá postel s nebesy. Lomcoval jí vztek. Tiše spřádala plány na pomstu.
,,Jak si vůbec dovolila mě porazit?!“ Vyprskla nakvašeně a dál rázovala sem a tam. ,,Mrcha jedna!“ Zaskřípala zuby. Zastavila se u zabedněného okna, pod kterým na stolku stála váza s rudými růžemi.
,,Ptáčci v hlavě mi pošeptali…“ vysokým hlasem se zapitvořila, zatímco popadla jedno poupě a nevědomky ho začala drtit mezi prsty. Byla tak zabraná do svého Tichého rozčilování, že ani nepostřehla přítomnost další osoby.
,,Ty růže se mi stejně nelíbily.“ Ozval se ode dveří mužský hlas. Buffy se překvapeně ohlédla za sebe. Spatřila blonďatého upíra na vozíku, jak líně pokuřuje ze zapálené cigarety.
,,A co se ti ještě nelíbí?“ Na tváři ji hrál nevinný výraz, její oči však nemravně mapovaly jeho postavu.
,,Toho je mraky.“ Popotáhl z dohořívajícího tabáku. ,,Lepší je se bavit o věcech,“ přimhouřenýma očima sjel její tělo od shora dolů, “které se mi líbí.“ Vyfoukl oblak dýmu a zbytek ohořelého špalku odcvrnknul prstem kamsi ke stěně.
,,Hmm…“ přemítavě protáhla. Ukazováčkem si přejela po dolním rtu. ,,Například?“
Labužnicky si olízla rty. Provokativním krokem se mu vydala naproti. Spike z ní nespouštěl oči. Jen tak pro jistotu. Pomalu obešla invalidní vozík. Rukou ho lehce pohladila po rameni. ,,A seš si jistá, že to chceš vědět?“ Chytnul jí za ruku a jediným škubnutím si ji svalil na klín. ,,Umíš vysvětlovat?“ Sedla si na něj obkročmo a rukou mu vjela do vlasů.
,,Myslím, že jo.“ Spokojeně se ušklíbl. Dlaní jí přejížděl po zádech a vychutnával si její přítomnost. Buffy se schválně naklonila těsně k jeho rtům, aby ho co nejvíc podráždila a prohloubila tak napětí mezi nimi.
Spike zkřivil ústa do vítězoslavného úšklebku. Chtěl se pomstít Angelusovi, že mu přebral už tolikrát Dru. Teď on zas mohl být na koni.
Buffy se zlomyslně zablýsklo v očích. Prsty, které si doposud pohrávali s blonďatými prameny, pevně sevřela a trhnutím mu zaklonila hlavu dozadu.
,,Jenže já už učitele mám.“ Zašeptala mu výsměšně do ucha. Povolila stisk a s protivným úsměvem na krásné tváři z něj seskočila zpátky na zem.
Upír byl dokonale v šoku. Nechápal, že si s ním celou tu dobu jen krutě pohrávala.
,,Ty mrcho!“ Rozčileně se otočil za odcházející přemožitelkou.
,,Měl bys vychladnout, Spiky.“ Odvětil mu Angelus ode dveří. Už pěkných pár minut se bavil tím malým představením. Drobná ženská ručka se ovinula kolem jeho ramen. ,,Takhle by se ti mohla stát nehoda.“ Tajemně na něj mrknul. Objal majetnicky ženu kolem pasu a s tichým pobrukováním si ji odváděl pryč. Zazněl poslední vzdálený chichot. Spika zanechali samotného jen ve společnosti Tichého přívalu nadávek na adresu upírské dvojice.

Ozvalo se naléhavé zaklepání. Žena překvapeně pozvedla zrak od objemné knihy a se zachmuřenou tváří se vydala otevřít.
,,Gilesi!“ Vydechla úlevně, když spatřila stát před jejím prahem zasmušilého knihovníka. ,,Jenny,“ zakoktal nervózně. ,,Můžeme si promluvit?“ Přemohl se a šel rovnou k věci. Teď opravdu nepotřeboval upadnout do rozpaků, když byl v její blízkosti.
,,Děje se něco? Vypadáte rozrušeně.“ Starostlivě si ho prohlížela. Mlčky ho vybídla, ať se posadí. Mezitím co se Giles rozhlížel po místnosti a hledal správná slova, kde začít, Jenny odběhla do kuchyně postavit na čaj.
,,Nevím jak to říct. Ale Buffy je…“ zbytek věty zanikl v bolestivém stenu. Rána na duši byla stále čerstvá.
,,Upír?“ Dokončila za něj. Soucitně si k němu přisedla a ukryla jeho dlaň do té své.
,,Jak to..“ znova začal koktat. V očích se mu zračilo nevěřícné překvapení.
,,Vím?“ Jenny si povzdechla. ,,Není náhodou, že se vyznám v kouzlech. Což předpokládám je i důvod, proč jsi za mnou přišel, že Gilesi?“
Muž krátce přikývl. Pomalu mu docházelo, proč ho tahle žena vždycky tak fascinovala a přitahovala.
,,Tohle bude na dlouhý rozhovor. Přinesu nám raději ten čaj.“ Tmavovláska energicky odběhla do vedlejší místnosti a v duchu si připravovala svou řeč. Už teď se děsila toho, jak Angličan zareaguje na zjištění, že celou tu dobu nebyla tím, za koho se vydávala. Ale pokud existuje sebemenší naděje na záchranu přemožitelky; pečlivě budovaná identita musela jít v tomhle případě stranou. Čím dřív se pustí do bádání na znovunalezení starodávného kouzla, léty zapomenutém jejím národem, tím líp.

Nebezpečná dvojice se procházela nočními ulicemi Sunnydale. Rozhodli se vyrazit na vzduch, když svou návštěvou u starých známých způsobily úspěšně takové dusno. Přímo se vyžívaly v provokacích; a Spike s Drusillou k tomuto účelu byli přímo stvoření. Přes den se dobře zabavily, když čekali na soumrak. Slunce konečně zapadlo; nadešel čas krmení.
,,Angelusi, mám hlad.“ Zakňourala lenivě, zatímco se rozhlíželi po okolních chodcích. ,,Kdy konečně si budu moct ulovit nějakého chudáčka?“ Při těch slovech se otočila za postarším mužem, který je zaslechl a nenápadně zrychlil krok.
,,Vydrž. Dru mi dala dobrej tip.“ Odvětil jí netrpělivě. Vypadal, že hledá nějaký dům. Který, ale nechtěl prozradit.
Buffy se při zmínce o upírce zaškaredila. ,,Rozmyslela jsem si to. Na chudáky kašlu. Chci zakousnout nějakou pitomou brunetku.“
Angelus se pobaveně uchechtl.
,,Nejlépe dlouhovlasou.“ Přimhouřila oči na ženu, která svou délku vlasů schovávala v slušivém drdolu.
,,Myslíš, že…“ začala nevinně a ukazovala prstem za sebe na vzdalující se postavu.
,,Dnes večer dostaneš jednu brunetku.“ Přerušil jí klidným hlasem. ,,Ale tuhle ne!“ Řekl o něco přísněji, když se blondýnka celá rozzářila a otočila se opačným směrem.
,,A kdy tedy?!“ Začínala být zas podrážděná. Hlad o sobě začínal dávat vědět. Nejradši by vysála každou zbloudilou duši, na kterou mezitím narazily. Už jí unavovalo bezcílně bloumat po ulicích a přitom si ani neužít trochu srandy. ,,Už nejdu dál ani krok! Chci jíst!“ zastavila se paličatě na místě.
,,Ani nemusíš. Jsme tu.“ Muž pokynul hlavou k budově, před kterou stáli.
,,Střední škola…“ Buffy se nepěkně zašklebila. Přeci jen to nebude taková nuda, jak předpokládala.

V domě Summersových vládlo nezvyklé ticho. Obývací pokoj byl stále polorozbořený z nedávného boje. Na gauči strnule seděla Joyce a prázdným pohledem zírala na drobounké střepy, které vzdáleně připomínaly konferenční stolek. Stále se snažila pochopit. Co se vlastně stalo… Giles na ní vychrlil tolik informací naráz, že je nebyla schopná zpracovat.
Kapesníkem si setřela osamocenou slzu, která jí neposlušně stékala po tváři.
Ozvalo se slabé zaťukání. Ve dveřích se objevila zrzavá hlava. ,,Můžu dál?“
Joyce přikývla. Ani se nepodívala jejím směrem a dál se utápěla v bolestivých vzpomínkách na svou milovanou holčičku. Nadosmrti nezapomene na ten její nenávistný výraz, když si přišla až k nim do domu, aby je všechny pozabíjela jak lovnou zvěř.
,,Nechcete pomoct s úklidem?“ Zeptala se dívka nesměle. Tváře měla stejně opuchlé do pláče jako matka její nejlepší kamarádky.
,,Cože?“ Zmateně na ní zamrkala, jako by si až teď uvědomila její přítomnost. ,,Ah… úklid.“ Rozhlédla se po okolním nepořádku. ,,To není tak důležitý.“
,,Jste si jistá, paní Summersová?“ Willow si k ní váhavě přisedla.
,,Věř mi, drahoušku, že na těch střepech mi nesejde.“ Tvář se jí zkřivila bolestí. Dívka jí váhavě objala kolem ramen a začala utěšovat. Stejně jako ji před pár hodinami pomohl Alex dostat se z toho nejhoršího, tak i ona se teď snažila zachránit Joyce před nicotou.

,,Konečně! Bude to fungovat!“ Mladá žena vítězoslavně šáhla po disketě. Zandala jí do počítače a napjatě odpočítávala procenta, zbývající k úspěšnému zazálohování. Konečně. Teď už jen stačí všechno vytisknout. Ozvalo se pípnutí tiskárny. Papír se začal zaplňovat překladem starodávného textu.
Jenny spokojeně srovnala všechny listy a chystala se je uložit do aktovky.
,,Ťuky ťuk… Neruším?“ Protáhlý hlas se rozlinul po prázdné učebně. Žena vyděšeně pohlédla před sebe. Celou dobu byla zaměstnána překladem kouzla, že si vůbec nepovšimnula přítomnosti cizí osoby. ,,Angele?“ Hlasitě polkla. Ne – upíra.
,,Říkal jsem si, že bych skočil na kus řeči.“ Spokojeně se rozvaloval v lavici. Nohy si pohodlně položil na stůl a ruce sepjal za hlavou. ,,Ani nevím jak, ale najednou koukám – hele škola!“ Dramaticky zamrkal, jak se vyžíval ve své roli. ,,Zatoužil jsem se něčemu přiučit…“ ,,Jsi… jsi tu sám?“ Jenny se snažila zachovat klidnou hlavu. Očima nenápadně zabloudila k východu.
,,Řekl jsem si ale,“ zhoupnul se na židli, “že už jsem dostatečně starý. To víš zlato,“ nechal dopadnout židli zpátky na všechny čtyři nohy, “starého psa novým kouskům nenaučíš.“ Opřel se lokty o hranu stolu a zamyšleně si podepřel hlavu. ,,Ale ti mladí…“ na tváři se mu mihl pobavený úšklebek. Očima se zadíval kamsi za její záda.
Jenny se roztřeseně ohlédla za sebe. Střetla se tváří v tvář démonovy s rysy své bývalé studentky. Žena vyděšeně vykřikla a začala couvat. Zády narazila na učitelský stolek.
,,… tááák touží po vzdělání!“ Učebnou se rozlehl mrazivý chechot upíra.
,,Buffy.“ Z úst jí unikl přiškrcený vzlyk.
,,Slečno Calendarová?“ naklonila hlavu na stranu; s krutým výsměchem v očích se k ní začal přibližovat. ,,Chcete znát důvod mé absence?“
,,Ne, ne…“ kroutila horlivě hlavou. Rukou šátrala po desce stolu a poslepu hledala nějaký předmět, kterým by se mohla bránit. Jakýkoliv.
,,Nebo chcete vědět, proč jsem neudělala domácí úkol?“ Vyzvídala dál, aniž by toužila po odpovědích.
,,Drahá Jenny,“ vstoupil do jejich rozhovoru Angelus. ,,Došli vám slova?“ Vstal a pomalu došel až k nim. Z aktovky vytáhl několik archů. ,,Ale ještě před chvilkou jste jimi plýtvala docela dost.“ Ozval se zvuk trhaného papíru.
,,Ale tohle je…“ odvážila se zaprotestovat.
,,Co? Seminární práce?“ Povytáhl tázavě obočí. ,,To si nemyslí ani jeden z nás, že ne?“ Tmavovláska zakroutila hlavou. Slzy měla na krajíčku; snažila se tak odpoutat jejich pozornost, aby si nevšímaly jejího usilovného hledání nějakého tupého předmětu. Rukou narazila na mosazné těžítko; konečně našla to, co hledala. Prudkým pohybem vymrštila ruku kupředu. Těžkým předmětem zasáhla přesně cíl: upírovu hlavu.
,,Zatraceně!“ Angelus se zapotácel. Při ztrátě rovnováhy sebou sejmul počítač i s monitorem, který se s hrozivým prásknutím rozpadl na podlaze. ,,Anne! Nestůj tam jak pitomec!“
Buffy byla v prvních vteřinách překvapena její troufalou snahou o záchranu. Upírův hlas ji však vrátil zpět do reality. Okamžitě se vydala za prchající ženou, které se mezitím podařilo utéct dveřmi na chodbu.

Jenny se neodvažovala otáčet zpět. Zoufale potřebovala doufat, že má šanci na útěk. Že dokázala získat dostatečný náskok… Udýchaně doběhla k hlavním dveřím. Ať nejsou zamčené… prosím. Zacloumala křídly. Sakra!
Spěšně se ohlédla; nikde nikdo. Nouzový východ! V hlavě jí proudily zkratkovité myšlenky. Víc její mozek nedokázal zpracovat. Vběhla do další liduprázdné chodby. Srdce cítila až v krku, jak divoce jí bušilo. Už jen pár kroků… černé vlasy zavlály vzduchem, jak se ještě jednou rozhlédla na všechny strany. Došla k nouzovému východu. Konečně. Úniková cesta je volná! Nevěřila, že ještě někdy zažije tak báječný pocit, když jí přivítal svěží noční vánek. Pospíšila si ke svému autu. Klíče, klíče… kde zatraceně jsou?! Zoufale se prohrabovala v kabelce.
,,Hledáš tohle?“ Do noci zazněl cinkot svazku klíčů.
Jenny se zastavil dech. Vyjeveně zírala na svůj odraz v okýnku ode dvéří auto – od své poslední naděje. V odraze za ní nebylo nic. To znamenalo, že sama být rozhodně nemůže. Ne ona. Žádný odraz znamenal jediné – smrt.
,,Mám ráda, když oběť utíká. Dodá mi to větší chuť k jídlu.“ Pomalé kroky se stále více přibližovaly. Chladné ruce objaly třesoucí se paži.
Jenny se zatřásla odporem, když na sobě ucítila studený dotyk démona.
Buffy si začala pobrukovat neznámou melodii. Rukou něžně přejela celou její paži; zastavila se až u její pevně sevřené dlaně.
,,Ale všechno jednou skončí.“ Zlověstně jí zašeptala do ucha. Druhou rukou ji pevně přidržela pod krkem, aby jí nemohla uniknout. ,,Zakřič pro mě!“
,,Ne.“ Odsekla jí hrdě. Když má umřít, tak jedině s hlavou vztyčenou. Nebude její hračkou pro uspokojení zvrácených choutek.
,,Řekla jsem,“ zasyčela na ní výhružně. Stisk na Jennyině zápěstí zesílil. ,,Křič!“ Ozvalo se tiché křupnutí kostí.
Calendarová mezi zuby drtila bolestivé zakňučení. Tvář jí začaly smáčet hořké slzy. Bolest šířící se od zlomené ruky ji dostala pokorně na kolena.
,,Hodná holčička.“ Buffy se začala spokojeně smát. ,,A teď,“ rysy v jejím obličeji zvrásčily, “jsi připravena stát se mou věrnou společnicí…“
Jenny se hrůzou rozšířily zorničky. Zalapala po dechu; další palčivá bolest byla již smrtící.



POKRAČOVANIE NABUDÚCE