Apocalypse, I wish (2. kapitola)


Popis poviedky : Jak moc by změnil osud celého lidstva jediný okamžik? Buffy slaví 17. narozeniny, ale události naberou nečekaný spád, a nemohou skončit nijak jinak než tragédií. Smrt je jen začátek. Nečekaný nepřítel má jediné přání: zničit svět.


Temná noc milostivě chránila hříšné duše žijící nočním životem. Byla jejich útočištěm; modlou pro jiný svět; byla dokonalá pro děti zrozené z nejčernějších podstat bytí. Oni byli posly. Jejich smyslem bylo šířit poselství vyvolených. Chtěli svět oproštěný od všeho nečistého. Chtěli dokonalost, která jim byla darována a oni si svůj dar toužili zasloužit. Svými činy.

Dům jako každý jiný - pečlivě udržovaná zahrádka, umyté auto bezpečně zaparkované v garáži, na oknech květináče přeplněné okrasnou zelení, okapy vyčištěné od spadaného listí. Kolemjdoucí sotva mohli tušit, jaké drama se odehrává v dalším řadovém domě, které tvořily podstatnou část ulice.
Obyvatelé domu číslo 1630 na Revello Drive zažívali osobní peklo. Ve vteřině se jim zbortili všechny naděje a plány do budoucna. Giles, který považoval Buffy jako za vlastní dceru, neměl daleko k pláči. Jediné, co mu v tom bránilo, byla nesnesitelná tíže na jeho hrudi, která ho nepříjemně ubíjela a brala všechen životní elán.
Z úst mu uniklo přiškrcený údiv. ,,Jak?“ I při jeho slabém zašeptání všichni sebou škubly, jako by zakřičel to jediné slovo z plných plic.Byl to nepříjemný impulz, který je znova donutil zapojit otupělý mozek. Každá vteřina byla pokladem, kterým by byl luxus plýtvat.
Willow zalapala po dechu; její mrtvá přítelkyně na ní pohlédla jantarovýma očima; byli jak korálky – ale už dávno pozbyly své barvy zelenavého smaragdu; hněv sežehl jejich veselost a zbyl jen popel. Tohle není Buffy!
Samovolně vyřkla stejnou otázku jako ohromený pozorovatel před chvílí. ,,Buffy… jak? Co se ti stalo?“ Přišlo jí to všechno jako špatný sen, ze kterého neměla šanci se probudit.
,,Zajímavá otázka. Chcete znát podrobnosti?“ nelítostně si přeměřovala každou známou tvář. Známou pro ni? Ne, ona je neznala. Ale pamatovala si je. ,,Minutu po minutě?“ nevesele se ušklíbla. Rukou se zavěsila do svého partnera, který se vyžíval v šíření paniky.
Tolik mu to chybělo. Zas vidět strach v očích svých obětí, které byli tak bezmocné, až ho to málem dojímalo. ,,No tak lidi, tohle není sranda, když jen vyjeveně zíráte.“ Začal se pobaveně smát. Jeho smích však vůbec nepůsobil uklidňujícím dojmem, natož vesele. Běhal z něj mráz po zádech. Tohle musel být opravdu Angelus. Specialista na rozsévání hrůzy a utrpení. A taky vyhlášený mučitel, který si potrpěl na samolibé drzé kecy, které dokázali navodit správnou atmosféru.
,,Žádné kříže? Vyhrožování svěcenou vodou z kohoutku?“ rozhodil teatrálně rukama. ,,To se nedokážete vyrovnat s dvěma upíry, kteří vám vlezli až do baráku? Mimochodem, paní Summersová,“ otočil se k pobledlé ženě, která se musela přidržovat dveřního rámu, aby se neskácela rovnou na zem. ,,Zapomněl jsem vám poděkovat za pozvání. Přišlo nám docela vhod. Mě a Anne…“ Povytáhl obočí, vychutnával si zmatenou tvář ustarané matky, která v jediném okamžiku přišla o svou jedinou dceru.
Alex se znenadání postavil. Všichni na něj vyjeveně zírali; i on vypadal dost překvapeně, že dokázal přemoci svou křečovitou strnulost. Jeho zbabělé já v té chvíli dokázala potlačit součást jeho osobnosti, kterou ukrýval ve svém nitru. Zřejmě to byly pozůstatky z doby, kdy se na chvíli převtělil do pravého vojáka. Sice to bylo kouzlo, ale jeho následky, kterému teď přišly docela vhod. Nehodlal čekat, až se tenhle obludný pár přestane bavit svým zvráceným humorem přejdou k činům. On bude ten, kdo udělá první krok. Buffy je mrtvá, ale ostatní ještě žijí. Dostat se odsud se zdravou kůží byla teď nejdůležitější věc, kterou museli zvládnout. Vyrovnat se s tak tragickou zprávou mohou později. Hlasitě polkl, když si ho všimnul i Angelus.
,,Ale, ale… Co to vidím?“ Nepřesvědčivě hrál překvapeného. ,,Malý Alex vylezl z plenek?“ Zpříma hleděl na mladého muže, kterého rychle opouštěla odvaha. ,,Nebo potřebuješ přebalit?“
,,Ty jeden nagelovanej parchante! Tys jí zabil!“ Vykřikl naštvaně a ukázal na ženu, stojící vedle něj.
,,Dobrej postřeh.“ Pobaveně se uchechtl. Pro Alexe to byla poslední kapka. Chtěl ho pořádně zmlátit, i když by to byla poslední věc, kterou by udělal.
Giles se vzpamatoval. Tohle nemohlo skončit dobře. Rychle vyskočil na nohy a jen tak tak zabránil mladíkovi vrhnout se na upíra a nechat se snadno zabít.
,,Alexi! To není dobrý nápad.“ Včas ho zarazil. Alexe se však dál tvářil vražedně; vztek v něm vřel. Musel se dívat na tu kreaturu a nemohl nic udělat, aby pomstil smrt své kamarádky, která pro něj byla jako sestra.
Angelus se ani nepohnul; necítil se být v ohrožení a dál si postával uprostřed místnosti a sledoval scénu před sebou. Svou pozornost obrátil směrem k Gilesovi.
,,A tady je náš milovaný knihovník. Zachránce světa.“ Vyprskl smíchy, když si přeměřoval jeho unavený profil. ,,Odjakživa jsem nesnášel Anglány. Proto tvoje smrt bude pro mě obzvlášť velkým potěšením.“ Dořekl klidným tónem, jako by konstatoval holý fakt.
,,Angelusiii,“ ozvalo se znuděné zakňourání vedle jeho ucha. Upír protočil oči v sloup. Už je to tu zas…
,,Nudím se. Nechceš si ty kecy pro jednou odpustit?“
Otráveně se k ní naklonil. ,,Zlato?“ pevně ji chytnul pod krkem a přitáhl si její vzdorovitou tvář co nejblíže k sobě. ,,Sklapni už konečně!“ Jedovatě jí zasyčel do tváře. Surově ji od sebe znova odstrčil, až se zapotácela. To neměl dělat.
Anne stále sdílela Buffiino tělo a vlastnosti, ty především. Zavrčela jak rozzuřená šelma. Nenechá sebou takhle pohazovat jako s nějakou hadrovou panenkou. Hbitě se vrhla na Angeluse, který její útok vůbec nečekal, a popadla ho za černý kabát. Jediným ladným pohybem ho odhodila přes celou místnost. Těžké upírovo tělo dopadlo na skleněný stolek a rozbil ho na tisíce střepů.
Všichni ostatní byli zcela překvapeni vývojem událostí. Pokud předtím v nich odumřela jedna část jejich osobnosti, když spatřily démona v těle přemožitelky; teď v nich pro změnu svitla naděje, že se mohou aspoň navzájem zlikvidovat. Když už nic jiného…
,,Alexi, Willow!“ Naléhavě na ně křiknul Giles. ,,Musím co nejrychleji zmizet. Pojďte mi pomoct s Joyce.“ Dalších slov nebyl nikdo více schopen. Jak nejrychleji mohli, utíkali z domu pryč. Doufali, že oba upíři budou natolik zaměstnáni sami sebou, že si jejich odchodu nevšimnou. Nebo až později, teď potřebovali nutně náskok. Alex s Willow podepřeli zoufalou Joyce z každé strany a co nejrychleji následovali pozorovatele ke dveřím.
Pokoj se mezitím změnil na bojiště. Buffy rychlými kroky mířila k ležícímu upírovi mezi střepy, které ještě před chvílí připomínaly stůl. Došla až k němu; tvářila se jak bohyně pomsty.
,,Nikdy,“ popadla ochablé mužské tělo,“už nikdy,“ zvedla ho bez problému do vzduchu,“mi nerozkazuj!“ Naštvaně na něj zakřičela, zatímco ho odhodila na protější stěnu.
,,Tahle hra se mi nelíbí, kotě!“ Angelus se postavil na nohy. Byl dost ošklivě potlučený a slabě mu tekla krev ze spánku, ale vůbec si toho nevšímal. Neuvěřitelný hněv z něj přímo vyzařoval.
,,Změňme pravidla. Teď začnu hrát já, podle svého.“ V jediném krátkém okamžiku se ocitl tváří v tvář démonovi s rysy křehké blondýnky. Napřáhl pěst a dobře mířenou ranou poslal dívčino tělo k zemi.
,,Musíš se naučit mít respekt ke starším!“ Klekl si na ní. Rukama ji přirazil zpátky na zem, když se pokusila vstát.
,,A věř, že tě to naučím.“ Přimhouřil oči, myslel to zcela vážně. Roztrhl jí tričko, které měla na sobě. ,,Všemi možnými prostředky.“ Chytl jí za blonďatou hřívu a jediným škubnutím si přitáhl její lákavé rty, které musel ochutnat. Během zuřivého polibku ji úmyslně prokousl dolní ret. Tiše zavrčela, ale nijak neprotestovala. V ústech ucítila svou vlastní krev, což ji neuvěřitelně vzrušovalo. Odtáhl se od ní na takovou vzdálenost, aby jí mohl pohlédnout do žlutých zorniček.
,,Brzy poznáš, jak moc dobrý jsem učitel.“
Anne pokorně přikývla. Víc slov nebylo potřeba. Tahle hra je opravdu mnohem zábavnější, než vzájemné souboje, které nemohou skončit nijak jinak, než nerozhodně. Oba by se nikdy nevzdali. To by raději umřeli, než aby přiznali porážku. A to nechtěl ani jeden z nich.
Rukou si znova přitáhla jeho střapatou hlavu co nejblíže k sobě. ,,Tak mě teda uč.“ Stačila ještě nemravně pošeptat do jeho ucha, než začala názorná výuka.

,,Gilesi!“ Zakřičela Willow hystericky na muže před sebou, když už byli v bezpečné vzdálenosti od domu. Pozorovatel nemínil zastavit. Děsil se toho, co bude následovat, když zastaví. Musel by začít čelit kruté pravdě, na kterou se bál jen pomyslet. Chtěl utéct od všeho zlého; jestli teď zastaví, všechny jeho noční můry ho nelítostně dohoní a zcela pohltí.
,,Gilesi!“ nářek zazněl mnohem naléhavěji a zoufaleji. Už nemohla dál. Ne, že by nemohla pokračovat ve zběsilém útěku – nemohla už déle zadržovat beznadějný pláč, který se dral na povrch. Zhroutila se na zem, jako hromádka neštěstí. Alex se zarazil a s prázdnýma očima sledoval svou bědující kamarádku. Spatřit ji takhle bezmocnou mu na klidu nepřidalo. Všechno se mu hroutilo před očima. Zlý sen se stal skutečností a nekonečná bolest a deprese ho zavalila neuvěřitelnou silou. Svezl se na kolena vedle Will a objal jí kolem ramen.
Všichni prožívali společně nečekanou tragédii; nejhůř na tom však byla Joyce. Octla se úplně na dně. Stále nechápala, co přesně se s její dcerou stalo, v hloubi duše však tušila, že to není nic dobrého. Jako postačující důkaz ji stačil pohled na bědující hromádku neštěstí, choulící se jen pár kroků před ní.
Giles se proti své vůli zastavil. Za svými zády uslyšel srdcervoucí vzlykot svých mladých svěřenců. Ne, jeho přátel, jeho adoptivní rodiny. A on teď přišel o jednoho člena, ke kterému měl ze všech nejblíže. S bolestí v očích se otočil za sebe. Byl to neveselý pohled na dvě nešťastné děti, jenž právě zažili neuvěřitelný šok, který zažije jen málokdo. A oni se s tím museli vyrovnat už v tak raném věku. Se situací, na kterou by je nikdo nedokázal připravit.
S velkým vypětím sil od nich odvrátil zrak; místo toho pohlédl na zmatenou ženu, která se opírala o strom, který ji jako jediný bránil před zhroucením se na zem. Giles se zhluboka nadechl. Bude jí muset tuhle nepříjemnou novinu říct tím nejšetrnějším způsobem. Jenže tohle ho Rada nenaučila; musel si poradit sám, jak sdělit Joyce, že její jediná dcera byla přemožitelka. Že po nocích zabíjela upíry a co hůř, že se nyní stala jednou z nich a budou ji muset zabýt. Zase. Jiná možnost nebyla. Už byla nenávratně pryč.
,,Joyce?“ Slabě se dotknul její ruky. Oči měla uplakané. ,,Musím vám něco vysvětlit.“ Pevně ji podepřel. Tohle opravdu nebude jednoduchý rozhovor.

,,Co budeme dělat teď?“ Znova se tvářila znuděně. Leželi na kouskách zničeného nábytku a evidentně jim to nevadilo.
,,Tobě to nestačilo?“ Udiveně na ní pohlédl. Nikdy si nemohl být jistý, jak zareaguje. A to ho na ní přitahovalo nejvíc. Žít v neustálém napětí, co se stane v příští minutě. Připomínala mu tak Darlu, která ho ani po 100 letech nepřestala překvapovat. Dokonce i vzhledově mu ji připomínala. Kdyby jen tušila, co se mu honí hlavou, zřejmě by mu dala pořádnou ránu. Musel se nad tím v duchu pousmát. Anne byla skvělou partnerkou pro tvoření nových dějin.
,,To nemyslím.“ Zakroutila odmítavě hlavou. Svým nemravným pohledem však dokonale popírala svá slova. Angelus se nenechal nijak vyvést z míry a dál mluvil věcným tónem.
,,Utekli nám. Nevadí, najdeme si je později.“
,,A co budeme dělat mezi tím?“ Nevině na něj pohlédla, její myšlenky však rozhodně nevinnost nepoznaly.
,,Napadlo mě, že navštívíme staré známé. Teda pro mě.“ Chtěl to udělat, ale nemohl jí dát přímí rozkaz; akorát by se zase zbytečně zdrželi. Potřeboval vybudovat silný tým. A komplic z dávné minulosti se k tomuto účelu hodil dokonale. Stejně tak i ona.
,,Bude párty? To si nenechám ujít!“ Zaradovala se nad tím nápadem. Aspoň nějak zabije čas. Sunnydale je pekelně nudné místo. I pro upíra.

,,Joyce, jste v pořádku?“ Giles se ustaraně díval na strnulou ženu. Snad jí to vysvětlil dost šetrně. Podle jejího výrazu by ale i nejlaskavější slova nedokázala zaplnit to prázdné místo v jejím srdci. Slova, jako přemožitelka či upíři, šly mimo ní; jediné co ji zajímalo, bylo to, že je Buffy mrtvá. Nic víc vědět nepotřebovala – nebo spíš ani nechtěla.
K Gilesovi přistoupil Alex. Vypadal dost zbědovaně, ale zatím se držel docela statečně. ,,Jak to vzala?“
,,Je v šoku. Ani se jí nedivím. Bude potřebovat čas, aby si uvědomila všechny možné následky.“ Pozorovatel si sundal brýle a začal je leštit kouskem kapesníku.
,,Jo, že jí klidně její mrtvá dcera může kdykoliv navštívit a prokousnout jí hrdlo?“ Nevesele se ušklíbl. ,,Chci najít toho parchanta a osobně ho seznámit s Panem Špičkou.“
,,To by nebylo rozumné.“ Giles si unaveně promnul oči.
,,A kdo říká, že chci být rozumný?“ Vyjel na něj nakvašeně. Až příliš dlouho stál v pozadí. Chtěl se pomstít. Angel mu nikdy nepřirostl k srdci a teď měl konečně důvod ho doopravdy nenávidět.
,,Musí existovat jiná možnost.“ Pozorovatel strnule zíral do země, jak se snažil přemýšlet a najít nějakou možnou alternativu.
,,Například?“ Alex silně pochyboval o jeho slovech.
,,Navrácení duše.“ Vypadlo z něj dřív, než si stačil uvědomit význam svých slov. Čím víc o tom však uvažoval, tím více reálnější mu to připadalo.
,,Nestojím o to, aby se tu zas promenádoval i s tou svou ztrápenou dušičkou, jako by se nic nestalo! Gilesi, vždyť jí zabil!“
,,Nemyslím pro něj. Ale pro ni.“ Hlas se mu zlomil. Nikdy ani nepomyslel na to, že tohle někdy vysloví. Už jen ta myšlenka se mu příčila. Ona by si to určitě nepřála. To Giles ji chtěl sobecky vrátit – i za cenu, že bude trpět. Znova. Sám nad sebou se pohoršoval, ale když šlo o Buffy, všechny výčitky musely jít stranou. Chtěl ji zachránit, dokud je čas.
Alex otevřel ústa; nevyšel z nich však ani hlásek. Tak ji zase zavřel. Došli mu slova. Chvíli němě zíral na pozorovatele, který v posledních dnech vypadal mnohem starší, než ve skutečnosti byl. Krátce přikývl a beze slova šel zpátky ke dveřím. U nich se ještě jednou otočil na Gilese. ,,Jak?“
,,Jenny.“ Odpověděl stručně. ,,V kouzlech se docela vyzná.“
Alex se na nic nevyptával. Už ho nic nedokázalo překvapit. Pokud Jenny bude schopná vrátit Buffy duši, nemá žádné námitky. Se sklopenou hlavou se vydal utěšovat Will.

,,Angelus!“ Tmavovlasá žena radostně zatleskala rukama.
,,Už zhebnul?“ Zeptal se nezúčastněně muž sedící v kolečkovém křesle. Pročítal si dnešní noviny a ani se neobtěžoval odtrhnout zrak od textu.
,,Přichází.“ Potuleně se usmívala a se zlomyslným úsměvem začala obcházet stůl. Uprostřed desky stolu ležela svázaná kytice rudých růží. Rukou se lehce dotýkala hran nábytku a pomalými kroky došla až k položeným květinám. Spike mírně nadzvedl oči a pozoroval počínání své družky. Pokud se chce dozvědět více informací, musí být trpělivý. Ale ani nechtěl příliš brzo projevovat svůj zájem. O cokoliv, co se jen vzdáleně týkalo jeho dávného přítele. Svinská duše…
Upírka vytáhla jedinou podlouhlou růži ze středu pugétu. S notnou dávkou elegance začala mezi jednotlivými slovy odtrhávat okvětní lístečky: ,,Už brzy…“ rudý kvítek dopadl na zem,“ není sám,“ dva lístky spadly v těsném závěsu za sebou na studenou podlahu.
Spike povytáhl obočí a dokonce i složil noviny. S mnohem větším zájmem sledoval pobledlou ženu.
,,Dru?“ Zeptal se mírně, když žena utichla ve svém prorockém výkladu. Nic. Napjaté ticho prolomil slabý chichot upírky. Otočila se na svého společníka, v očích se jí zvláštně lesklo. Smích nabýval na síle. Bez varování růži, kterou svírala v ruce, rozsápala na malinkaté kousíčky a vyhodila do vzduchu.
,,Co si viděla?“ Spike ji nedokázal déle potlačovat zvědavost.
Drobné kvítečky padaly vzduchem jak rudý déšť.
,,Konec…“ pobaveně se ušklíbla.
,,Jak to myslíš?“ Blonďák se zatvářil nechápavě.
,,Ale kámo, co je na tom k nepochopení?“ Do místnosti vstoupil vysoký tmavovlasý upír. Opřel se o rám dveří a užíval si pohled na šokovaného muže na vozíku.
,,Konec je konec, ne? Pokud s tím máš problémy, podívej se do slovníku.“
,,Jak se opovažuješ sem přijít? Ty jeden parchante!“
,,Proč tak silná slova?“ Zakroutil nechápavě hlavou. ,,Ah… už chápu, proč máš tak špatnou náladu.“ Podepřel si bradu rukou a předstíral, jak usilovně přemýšlí. ,,Že v obchoďáku neměli tvoji oblíbenou značku peroxidu, že jo?“
,,Co si zatraceně o sobě myslíš? Ty jeden blbečku. Přijdeš si strašně důležitě, nemám pravdu?“ Pěnil vzteky. Ještě víc ho ale dožíralo, že nemohl vstát a rozbít mu pořádně hubu.
,,Spiku, neměl by ses takhle rozčilovat. Nesvědčí to tvému zdraví.“ Vykročil směrem k světlovlasému upírovi a zastavil se těsně vedle jeho vozíku. Zrak mu padl na tmavovlásku stojící opodál.
,,Zdravím Dru.“ Nemravně se na ní usmál a sjel její postavu pohledem od shora až dolů.
,,A kdy jsi zas přišel o tu tvou nechutnost?“ Vyprskl navztekaně.
,,Asi máš na mysli mou zavšivenou dušičku, že?“ Přikývl na souhlas. ,,To je docela zábavná historka. Ale tobě ji vyprávět nebudu.“ Poplácal ho krátce po rameni. Spike okamžitě jeho ruku odsunul. ,,Nesahej na mě.“ Zavrčel potichu. Smířil se s tím, že ho ten náfuka začne znova otravovat. A jak se mu přitom krásně žilo bez něj…
,,Mám pro vás překvápko.“ Tajemně se na ně ušklíbl.
,,A co jako? To máme hádat? S tím nepočítej.“ Spikovi docházela trpělivost.
,, Našel jsem perfektní posilu do našeho týmu.“ Blonďák se při jeho slovech tiše zapitvořil ,,Našeho?“ Nevěřil svým uším. Tohle musel být vtip…
,,Určitě se vám bude líbit.“ Dramaticky se odmlčel a čekal na jejich reakci.
,,Hmm, to jsem fakt zvědavej.“ Spike si neodpustil ironickou poznámku. ,,Nikdo silnější než přemožitelka není. Takže mě nějakej ten tvůj ubožák z ulice upřímně nezajímá.“ Odsekl nakvašeně staršímu upírovi. Stále se nemohl vyrovnat s jeho přítomností.
Drusilla se nepřestávala usmívat; již předem tušila, co bude následovat za překvapení
. ,,Souhlasím.“ Přikývl mu na to Angelus.
,,Tak kdo tedy –“ začal blonďák, ale druhý upír ho ihned přerušil.
,,Anne, zlato? Mohla by jsi za námi přijít?“ Zavolal hlasitě, oči však měl stále upřené na svého invalidního přítele. Nechtěl přijít o jeho vyjevený výraz, až spatří jejich nového člena.
Ve dveřích se objevila drobná blondýnka, celá oblečená v černé kůži. Arogantní úšklebek se vyjímal na její krásné bledé tváři; stejně jako na andělském obličeji jejího stvořitele.
,,Nazdárek!“ Pozdravila všechny přítomné. Se zájmem se rozhlížela po ztemnělé místnosti. Docela se jí tu líbilo.
Spikovi poklesla čelist; nezmohl se na jediné slovo. Musel mít halucinace. Tohle není možné…
Dru se začala potichu chichotat.
,,Žádné odejmutí na přivítanou?“ Buffy se zatvářila zklamaně. Uměla skvěle maskovat pravé emoce. Ve skutečnosti se skvěle bavila.
,,Tohle je dobrá posila, co myslíš?“ Angelus byl pyšný na své dílo. A Spikův nevěřícný výraz byl tou nejlepší odměnou.


POKRAČOVANIE NABUDÚCE