Apocalypse, I wish (1. kapitola)


Popis poviedky : Jak moc by změnil osud celého lidstva jediný okamžik? Buffy slaví 17. narozeniny, ale události naberou nečekaný spád, a nemohou skončit nijak jinak než tragédií. Smrt je jen začátek. Nečekaný nepřítel má jediné přání: zničit svět.


Měla krásný sen. O nich dvou, o společné budoucnosti, kterou zahrnovala pošetilá představa o rodinném domku na pláži, spoustu roztomilých dětiček pobíhající po udržované zahradě. Ve spánku se spokojeně usmála. Nic jí nescházelo. Včera měla sedmnácté narozeniny, ke kterým dostala ten nejkrásnější dárek. Mohla být konečně s tím, koho z celého srdce milovala. Všechno bylo dokonalé…

Ospale otevřela oči a první, co uviděla, byly krásně čokoládové oči, které patřily její jediné lásce. Usmíval se na ní. Byl s ní, tak blízko, že kdyby mu tlouklo srdce, slyšela by jeho rytmus.
„Dobré ráno,“ řekla ospale a vykouzlila na rtech sladký úsměv.
„Dobré ráno, kotě. Byla jsi neuvěřitelná, skoro jako profesionálka,“ oplatil jí s jízlivým úšklebkem na rtech.
Tak moment, tady něco nehrálo! Takhle by se přeci Angel nikdy nechoval!
Buffy se s nechápavým výrazem podívala na svého milence a nevěděla, co říct.
„Copak, zlato, řekl jsem snad něco špatně? Copak ty nerada slyšíš pochvalu? Oh, já zapomněl, ono to bylo včera vlastně poprvé…“ dál jí ubližoval svými slovy. „Ale nemusíš mít strach, zvládla jsi to docela dobře, sice máš co zlepšovat, ale na poprvé to nebylo tak příšerné, jak jsem očekával.“
„Angele, co to říkáš?“ Buffy pomalu začaly stékat po tváři slzy. Vůbec nechápala, co se s Angelem děje. Jako by to vůbec nebyl on. Ten jí jen pobaveně sledoval, s arogantním, téměř znuděným výrazem na té andělské tváři, kterou tolik milovala. Svět se s ní zatočil, chtěla utéct a někde v temném koutě se vybrečet, ale ten jeho pohled ji zcela přikoval na místě.
„Ale, ale, naší malé Buffy spadly konečně růžové brýle? Cos čekala? Snídani do postele či snad rovnou nabídku k sňatku? Mám pro tebe novinku zlato, takhle to ve světě nechodí. Brzo poznáš, že svět je prohnilé místo plné zvrhlých existencí, které jsou celé žhavé pobavit se s někým tak povolným jako jsi ty. Páni, nikdy by mě nenapadlo, že je tak snadný zabít přemožitelku a ještě si při tom užít.“ Ukončil svůj proslov a v okamžiku změnil obličej v upírský. Na svou pravou tvář.
Buffy, dokonale zmatená a zraněná na duši, při slově zabít přemožitelku zděšeně pohlédla svému trýzniteli do tváře. Do tváře, kterou milovala i nenáviděla zároveň. Poslední co spatřila, byl nedočkavý pohled žlutých zorniček. Byl to Angelus. Až příliš pozdě došla k tomuto závěru. Nechápala, nebo spíš nechtěla vědět, proč tomu tak je. Ucítila palčivou bolest, když jí ostré tesáky prokously tepnu. Poté už byla jen nekonečná tma.

Byl to zvláštní pocit, který nikdy před tím neměla možnost zažít. Hlavou jí proudily myšlenky na minulý život. Na minulý život? Jak absurdně ta věta zněla, něco jí ale našeptávalo, že je to vlastně pravda. Byla mrtvá — už zase. Tentokrát to bylo jiné. Její duše byla osvobozena, zatímco mysl ovládala síla, kterou nedokázala plně kontrolovat. Dezorientovaně otevřela oči. Chtěla se nadechnout, její plíce však o vzduch nestály. Nebylo ho zapotřebí, srdce svou pravidelnou dávku životadárného plynu již nevyžadovalo. Zprudka se narovnala. Ležela v otevřené černé rakvi uprostřed potemnělé místnosti. Zděšeně se kolem sebe rozhlédla. Ona byla v rakvi! Vládu nad tělem pomalu začínal přebírat démon a Buffy si tak začala pomalu vzpomínat na svoji smrt. Ani jí nezneklidňovala myšlenka, že byla znovuzrozena. Brala to jako naprostou samozřejmost - démon se naplno probudil.
Vyskočila z rakve ven a potěšeně si prohlížela staronové tělo, které už nikdy nezestárne. Cítila se báječně, nechápala, proč se jí vlastně tento způsob existence vždycky tak protivil a byl její nejčernější noční můrou, která se teď stala skutečností. S tím rozdílem, že na svou přeměnu nyní pohlížela úplně v jiném světle - jako na požehnání. Všechno vnímala mnohem intenzivněji než kdykoliv předtím, cítila neuvěřitelnou sílu, která se s přemožitelským prokletím nedala srovnávat. Ano, byla prokletá, ale její láska z ní sňala tohle břemeno. Konečně se cítila svobodně a nespoutaná povinnostmi.

Uslyšel, že se již probudila. Nemohl se té chvíle ani dočkat, jak moc po tom toužil, uvidět ji konečně pokořenou, s tváří, kterou vždycky tak ze srdce nenáviděla. Zůstal stát schovaný ve stínu a vyčkával, až ucítí jeho přítomnost. Nepochyboval o tom, vždyť jí stvořil. A opravdu, netrvalo to ani pár vteřin a jejich pohledy se setkaly. Na tváři se jí mihl potěšený výraz, ale okamžitě proměnila obličej v neproniknutelnou masku. Nechtěla dávat příliš brzo najevo svou radost z jeho příchodu. Angelus si této nenadále změny stačil povšimnout. Usmál se sebevědomým úšklebkem a pomalu začal své dítě obcházet. Prohlížel si jí ze všech stran, byl pyšný na svůj výtvor. Kolik jí toho bude muset ještě naučit a ukázat, pomyslel si v duchu. Ani v nejmenším nepochyboval o tom, že z ní bude nadaná žačka, až jí bude ukazovat krásy nočního života. Vždyť už za své existence přemožitelky ukrývala hluboko ve svém nitru temné kořeny, které nyní dostanou příležitost konečně uplatnit svůj obrovský potenciál.
Napětí, které mezi touto podivnou dvojicí panovalo, bylo na hranici hmatatelnosti. Kontrolovali navzájem každý svůj pohyb a ani na vteřinu nespustili svého démona z očí. Angelus se pomalu zastavil a čekal na její další reakci. Ona schválně pokračovala dál v mlčení. Nenechala se rozhodit ohlušujícím tichem, které panovalo v místnosti. Provokativně zírala na svého osvoboditele a nehodlala udělat první krok. Ať se předvede, pomyslela si a mimovolně se usmála. Upír přimhouřil oči, vychutnával si tenhle jedinečný okamžik. Byl to začátek něčeho nového, nepoznaného. Nemínil svou vyvolenou o tento pocit příliš rychle připravit. Vykročil a jak nejpomaleji dokázal, došel až ke své přemožitelce. Byla pro něj ztělesněním posedlosti, touhy a chtíče. Ona jediná v něm dokázala probudit žárlivost. Pocit silnější než láska - na tu ani na okamžik nevzpomněl. Byla jeho.

Nevydržela déle snést ten hypnotizující pohled, raději pokorně sklopila oči. Stál těsně u ní, vnímala jeho vůni a proklínala své mrtvé já, které se nedokázalo postavit na odpor tomuto stvoření temnoty. Ztěžka oddechovala, aby nabrala zpět svou ztracenou sebejistotu. Byl to mnohem těžší úkol, když jí byl v ten moment vzduch na nic. Nevěděla kam s očima, rozhodla se raději dál dívat do špinavé země.
Naklonil hlavu na stranu, aby si mohl přičichnout k jejím vlasům. Potěšeně zavřel oči a vychutnával si své malé vítězství. Vztáhl ruku po zlatavých pramenech, které si pomalu nechal proklouznout mezi prsty. Pozvedl jí bradu a upřeně se zadíval do těch zelených studánek, které dřív byly plné života. Teď se na jejich dně skrýval démonův stín, který čeká na příležitost, aby se mohl plně projevit. Potřebuje ukázat cestu, pomyslel si Angelus. Pevně uchopil její jemné vlasy do pravé ruky a nedočkavě si jí přitáhl k sobě. Potřeboval jí navést správným směrem. Polibkem.
Buffy byla zaskočená vývojem událostí a až příliš ochotně se nechala uvěznit ve víru vášně, kterou jí upír dával tak najevo. Neměla v plánu se bránit, podvědomě po tom celou dobu toužila, ten polibek byl pro ni osvobozením. Samovolně proměnila tvář v upíří a s potěšeným úsměvem pokračovala v objímání svého milence. Angelus se od ní mírně odtáhl, v tváři taktéž démon, a spokojeně hladil upírské rysy své nové společnice.
„Budeš potřebovat nové jméno.“ Prolomil ticho jako první. „Buffy se k nočnímu tvorovi nehodí.“ Se zamyšleným výrazem odstoupil kousek dál od přemožitelky. Ta nesouhlasně zamručela, chtěla se dál věnovat tak příjemné činnosti, kterou Angelus hrubě přerušil.
„Chci být Anne.“ Promluvila konečně jako nová bytost. „To ti snad doufám nevadí. Mimochodem, nočním tvorem jsem byla i před tím.“ S drzým výrazem přešla místnost a sedla si na černou rakev, která ještě před chvílí sloužila jako její lože na věčnost.
„Jak je libo. Pořád lepší než Buffy.“ Pobaveně se ušklíbl a opřel se zády o stěnu. „Zní to jak jméno pro psa.“ S jízlivým úsměvem sledoval rozhořčenou upírku, která si to nenechala jen tak líbit. Její chování ovlivňovala dívčina osobnost, která na takovéhle poznámky byla mírně přecitlivělá. Pobouřeně se vrhla na Angeluse a chtěla mu ten jeho arogantní úšklebek vymazat z tváře. Na její reakci byl připraven a se znuděným výrazem sevřel obě její drobné zápěstí.
To jí rozčílilo ještě víc, chtěla na něj začít křičet nadávky, aby si ulevila. Angelus na nic dalšího nečekal a opět jí začal líbat. Buffy až neuvěřitelně rychle povolila a vyšla upírovi vstříc. Pomalu to vypadalo, jako by to byl její záměr už od začátku. K její nelibosti upír po chvíli opět přerušil pouto mezi nimi.
„Tak tedy Anne.“ Nechtěl plýtvat dalšími slovy, aby nerozzuřil svou přemožitelku ještě víc. I když by to nebylo na škodu… znova ji pevně objal a vyzvedl do náruče. „Na posteli to bude pohodlnější.“ Vesele se usmál, když jí odnášel do svého pokoje.

Ospale se protahovala a rozvalovala po celé posteli. Přes rušné odpoledne úplně zapomněla na hlad, který se začal hlasitě ozývat a dožadovat se okamžitého přídělu tekutin - životadárné krve. S přimhouřenýma očima pozorovala potemnělý pokoj. Působila pohodlným dojmem, ale ukrývala v sobě i znepokojivé podtóny. Upírské sídlo nebylo přizpůsobeno pro nedělní obědy u rodinného stolu.
„Angelusi?“ rozmrzele se rozhlížela po místnosti. Zpříma se posadila a začala se mračit na všechny strany. „Kde zas je?“ Byla čím dál tím víc naštvaná. Klidně si odejde a ani se o ni nepostará. Znova se prudce položila na záda a s trucovitým výrazem hypnotizovala strop.
„Snad jsem ti nechyběl, kotě.“ S pobaveným úsměvem vešel do místnosti. „Říkal jsem si, že po té naší jízdě budeš vyhladovělá. Proto jsem ti přinesl…“ dramaticky se odmlčel. Získal si její pozornost. Pomalu natočila hlavu, aby lépe viděla. Stál u dveří a opíral se bokem o rám. Upřeně ji sledoval a vyčkával její reakci. Neovládla se a hladově zavrčela. Jeho vítězoslavný úšklebek ji dováděl k zuřivosti. Není jeho hračkou, se kterou si může krátit nudné chvíle.
„K jídlu.“ Uznal, že už ji napínal dost dlouho. Natáhl ruku za dveře a přitáhl si k sobě svázanou dívku. Vystrašeně hleděla do tváře svému vězniteli; v okamžiku se jeho líbezný obličej proměnil v démona. Kdyby neměla roubík, vykřičela by si strachy hlasivky.
„Tuhle část miluji.“ Pronesl tiše, zatímco upřeně mapoval každičký napnutý sval na dívčině vystrašeném těle. Rukou zajel pod dámskou košili; knoflíky byly jedinou bariérou od sladké pokožky. Angelus rychlým škubem obnažil dívčin hrudník. Buffy to celé pozorovala s napjatým očekáváním; dokonce se znova vzpřímeně posadila a rukama pevně sevřela okraje postele. Upír vycítil na svém zátylku přemožitelčin upřený pohled. Užíval si její pozornosti. Pomalu sklonil hlavu k obnaženému dekoltu. Ostré zuby bezproblémově pronikly tenkou vrstvou kůže. Teplá krev začala zbarvovat okolní mramorovou pokožku do rudého odstínu a hledala si drobné cestičky po dívčině těle. Muž nezaváhal a okamžitě ochutnal lákavou tekutinu, lenivě stékající z mělké ranky. Buffy déle nevydržela pozorovat scénu před sebou. Zvedla se a s těžko skrývaným chtíčem v očích došla k svému stvořiteli. Položila ruku na jeho střapatou hlavu, pevně sevřela chomáč vlasů a rázným škubnutím odtáhla andělskou hlavu od chřadnoucího těla. Démon varovně zavrčel. Upírka, s jemnými rysy člověka, olízla smyslně rty a přitáhla si jeho hlavu k sobě. Vzdálenost mezi nimi byla minimální. Téměř se dotýkala Angelusovy brady, po které mu stékal pramínek krve. Buffy toho náležitě využila; jak nejpomaleji dokázala, slízla jazykem ten drobný zlomek potěšení, který jí ještě čeká. Ach bože, opravdu takhle chutná nesmrtelnost? Úžasné... Zesílila stisk ruky, kterou přidržovala jeho hlavu v těsné blízkosti. S novým záchvějem vzrušení vášnivě ochutnala jeho rty. Tohle by mohla dělat celou věčnost, pomyslela si potěšeně. Ale nejdřív musí ukojit hlad po krvi. Hrubě zatáhla za tmavé vlasy a přerušila tak pouto mezi nimi. Angelus metal očima blesky; zacházela s ním, jak s nějakou obyčejnou věcí pro pobavení. Znova nebezpečně zavrčel, tentokrát hlasitěji než předtím. Buffy se nenechala nijak rozptýlit - s drzým úšklebkem přeměnila svou líbeznou tvář v nenasytného démona. Otočila se na dívku, bezmocně schoulenou na zemi. Čas krmení nadešel.
Angelus fascinovaně sledoval stvoření před sebou. Líbila se mu. Překřížil ruce na prsou. Buffy svými tesáky proťala tepnu na dívčině krku. Moc se mu líbila.

„Chci jít ven.“ Konečně se přestala krmit. S novým nebezpečným zápalem vyhledala očima svého stvořitele. Byla by schopná všeho, kdyby se jí pokusil jen náznakem odporovat.
„Ale, ale, naše malá Anne chce na procházku?“
Buffy po něm nebezpečně švihla ostrým pohledem. Varovně zavrčela; stále klečela nad vychladlým tělem a připomínala rozzuřenou lvici, připravenou kdykoliv rozsápat svého nepřítele. Rád ji dráždil, nemohl si pomoct, vždycky reagovala vznětlivě a jeho to náramně bavilo. Buffy opanovala svůj hněv a svou tvář proměnila v neproniknutelnou masku. Šlo jí to až moc dobře - měla dobrého učitele.
„Chci navštívit své přátele.“ Bez známky jakýchkoliv emocí na něj shlížela jak bohyně pomsty.
Upír se skvěle bavil. „Jak jsem mohl žít tak dlouho bez potěšení z tvé společnosti?“ Vykročil směrem k ní. Nabídl ji své rámě, aby mohla vstát. Přijala ji.
„Máš geniální nápady.“ Zlomyslný úšklebek byl souhlasem na její přání. Přání, které bylo skrytým rozkazem. Nemysli si, že mě znáš, Angelusi. Buffy se falešně usmála. Nehodlala stát v pozadí, ráda vedla válku v první linii.
„Jdeme si pro dort!“ Čapla tmavovlasého muže za pravou paži a energicky ho táhla z bytu ven. Konečně. Démonická dvojka se vydala sfouknout narozeninové svíčky.
Vlastně to bylo hodně zvláštní: před pár desítkami hodin se po místním molu procházel zamilovaný pár. Teď si tu vykračovala stejná dvojice. Napohled stejní, ale pod krásným pozlátkem se ukrývá největší zkaženost a zamořená mysl nebezpečnými úmysly. Všechno čisté bylo nenávratně ztraceno a zbyla jen těla.
Je opravdu zvláštní, jak jediný nenápadný okamžik dokáže podepsat ortel smrti, která nerozlišuje dobro a zlo. To jsou pouze relativní pojmy; záleží na každém jednotlivci, jak si vnímání světa vyloží. Oni si již zvolili: rozhodli se pro destrukci a utrpení. Společně.

Zaklepala na dveře. Za malou chvilku se již mile usmívala do tváře své matky.
„Buffy, už jsem začínala mít obavy, že jste to s tou oslavou přehnali.“ Joyce si úlevně oddychla. Všimla si muže stojícího vedle své dcery. „A vy-?“ Nedokázala si ho nikam zařadit.
„Mami, to je Angel, vzpomínáš? Doučoval mě dějepis.“
Na tváři Joyce se mihl záblesk pochopení. „Oh ano, už si vzpomínám.“ Nemotorně dál postávala ve dveřích, za bezpečnou bariérou domova. Angel byl pozvaný, ale Anne tohle privilegium stále scházelo. Nezbývalo jim nic jiného, než čekat na tu správnou chvíli.
„Rád vás znova vidím, paní Summersová.“ Angelus se přinutil ke křečovitému úšklebku, jak přemáhal svou ukrytou zuřivost, deroucí se na povrch. Krční tepna Joyce ho doháněla k nepříčetnosti; vyzývavě v ní proudila teplá krev a on ji nemohl prokousnout. Zatínal zuby a čekal, až je konečně ta ženská pozve dovnitř.
„Promiňte mi, zapomněla jsem. Jsem dneska trochu utahaná a moc mi to už nemyslí…“ Teď to konečně přijde: pozvání. Upírovi se nedočkavostí rozostřili zorničky. Tak dělej! To je tak těžký? Buffy svému partnerovi křečovitě sevřela paži. I pro ni to bylo až příliš zdlouhavé.
„Hej Buffy, Angele! Tady jste!“ To snad není možný. Buffy sebou překvapeně trhla. Otočila se za hlasy, které přicházeli kousek od domu. Přes trávník se k upírské dvojce řítil celý Scooby gang. Jako první udýchaně přiběhl Alex.
„Tak co?“ Začalo ho píchat v boku. Bolestivě se chytil za pas a snažil se popadnout dech. Mezitím dorazila i Willow, následovaná Gilesem, který měl mírné problémy udržet s mladými krok.
„Co se stalo? Kde jste byly tak dlouho?“ Willow si všimla Joyce stále stojící ve dveřích. „Jé, dobrý večer paní Summersová.“ Včas se dokázala zarazit, než řekla nějakou pitomost.
Joyce se tvářila zmateně; nechápala ten nenadálý shon, který se konal na jejím trávníku. „Ahoj Willow, Alexi.“ Odpověděla směrem k shrbenému mladíkovi, který mírně pokynul rukou na pozdrav a dál upřeně zíral na své tenisky. Asi bych měl začít cvičit, pomyslel si zničeně, když se mu konečně podařilo narovnat. Doběhl i pozorovatel; opřel se o nejbližší strom a okamžitě si začal leštit brýle.
„Přeji dobrý večer.“ Pokusil se o milý úsměv, nakonec z toho vzešla bolestivá křeč vzdáleně připomínající příjemnou tvář. „Ti mladí, pořád musejí být aktivní.“ Snažil se nějak vysvětlit ten náhlý vpád na jejich zahradu. Moc se mu to nedařilo.
Angelus tiše zavrčel. Pozorovatel tu opravdu chyběl. Teď už opravdu scházelo jen zajít na společný čaj. Nesnášel Angličany.
Buffy protočila oči v sloup. „Co tu děláte?!“ Vypálila na své bývalé přátele. Včas si uvědomila, že to asi přehnala, proto rychle dodala: „Jsou všichni v pořádku?“ Nahodila ustaranou tvář. Tmavovlasý muž jen povytáhl obočí a raději se zadíval opačným směrem, aby zabránil cynickému smíchu, který se už dral na povrch.
„No, Oz, je stále trochu mimo. Tedy myslím.“ Willow se mírně usmála. „Vlastně je úplně v pohodě.“
„A jak jste dopadli vy?“ Alex konečně nabral dech k smysluplnější otázce.
„No…“ Buffy si soustředěně promýšlela nějakou další geniální odpověď, když ji přerušil hlas Joyce.
„Proč tu pořád všichni stojíme? Omluvte mou nevychovanost. Nechcete zajít na čaj? Upekla jsem skvělé koláčky.“ Na všechny příchozí se mile usmála. „Pojďte dál.“ Pokynula rukou směrem do domu. Angelus se významně podíval na svou partnerku. Čaj? To má být vtip? Jako by mu četla myšlenky; škodolibě se zakřenila a pohotově ho chytla za ruku a táhla směrem do domu, který jim byl konečně otevřen.

Rozhlíželi se po domě, jako by v něm byli poprvé. Pro Anne to byl dost silný zážitek; až příliš okatě prohlížela každý detail bytu. Angelus do ní musel varovně strčit, aby začala hrát svoji roli. Tedy Buffy. Sice výstřední, ale ne šílenou.
„Co je to s vámi, lidi?“ Alex kolem nich prošel; nesl si do obývacího pokoje plný talíř sušenek. Chystal se strávit ničím nerušený večer ve společnosti oblíbeného společníka - tedy jídla. Buffy sebou při jeho slovech trhla; těsně kolem ní se protlačil ten drzej kluk a vůbec se nebál o svůj život. Měla šílenou chuť po něm rovnou skočit a dát si ho jako zákusek k šálku čaje.
„Buffy, pojďme si dát čaj.“ Upír pevně sevřel dívčino zápěstí, až bolestí potichu usykla. Vrhla na něj rozhořčený pohled; muž zakroutil mírně hlavou. „Musíš se učit. Nejlepší je vždycky předehra.“ Začal jí hrubě postrkovat do zaplněné místnosti.
„No konečně, už jsme začali mít obavy.“ Alex se sám zasmál své poznámce.
Willow protočila oči v sloup. Počkala, až si dvojice sedne naproti ní na gauč. „Takže, ehm…“ otočila se na Joyce, která zrovna nalévala z konvice uvařený čaj do připravených šálků na stole. „Jak jste se měli?“ Významně na ně pohlédla, aby jim bylo okamžitě jasné, co má na mysli. Nemohla se zeptat přímo na Soudce; ne dokud byla v místnosti i matka Buffy.
„Byla to docela sranda.“ Anne znuděně pokrčila rameny. Vůbec nechápala, co může být zábavného na večerním tlachání u čaje. Opravdu moc ráda by věděla, co má Angelus v plánu.
Ten se očividně docela dobře bavil. Na tváři mu hrál nenápadný arogantní úšklebek, jak pozoroval sešlost před sebou. To je mi teda povedená partička lovců upírů. Nedokáží rozpoznat upíra od květináče, ani když hned dva sedí přímo před nimi. Amatéři.
„Angele, nedáš si čaj?“ Alex s nevinnou tváří podával šálek naproti sedícímu upírovi. Muž se na něj šokovaně podíval. To má být vtip? Rychle se otočil na Anne, která se vedle něj dusila tichým smíchem. Se zhnuseným výrazem přijal nabízený hrnek. Tohle bude hodně krvavý. Probodl zlostným pohledem svou partnerku, která s nechutně rozjařeným obličejem pozorovala svého stvořitele. Tohle se nikdo nesmí dozvědět. Pomalu usrkl čaj. A jestli ano, zemře pomalou bolestivou smrtí. V místnosti panovala uvolněná nálada; všichni se mezi sebou dobře bavili. Tedy až na dvojici upírů. Začínalo to být nesnesitelně dlouhé. Anne nechtěla udělat první krok. Čekala na nějaký podnět od svého milence.
„Nechceš ochutnat tenhle koláček, Angele?“ Alex nedokázal odolat, aby si do něj nerýpnul. Tohle byla poslední kapka. Angelus se prudce postavil. Atmosféra razantně zhoustla, všichni okamžitě utichli v hovoru a nechápavě zírali na tmavovlasého muže.
„Byl jsem trpělivý. Dokonce jsem byl tak laskavý, že jsem vám daroval několik vzácných minut navíc. Ale už mi docela lezete krkem!“ Proměnil svou tvář na upíří. Nikdo nic nechápal, co se to s ním tak nečekaně stalo. Pohledy všech přítomných se stočily na přemožitelku, která se klidně rozvalovala na pohovce. S nepříjemným úšklebkem pomalu vstala a přidala se ke svému partnerovi. Konečně přišel signál, na který celou dobu čekala. Ve vteřině její tvář nabyla démonských rysů. Alexovi unikl z úst přiškrcený výkřik. Willow vyděšeně vyvalila oči; nedokázala pochopit vývoj událostí. Gilesovi poklesla udiveně brada a Joyce, která doposud pobíhala po kuchyni, konečně dorazila do obýváku. S hlasitým jekotem upustila na zem všechny talíře, na které se chystala servírovat zákusky. Ozval se tříštivý zvuk rozbíjejícího se porcelánu.
„Překvápko.“ Anne si nedočkavě olízla rty. Žlutými zorničkami pozorovala své oběti, paralyzované strachem.


POKRAČOVANIE NABUDÚCE