Popis poviedky : Angel se rozhodne po jednom z mnoha dalších namáhavých týdnů pro malou pauzu a chce si oddechnout na speciální výletní lodi, cestou po moři, spolu s Cordelií, Gunnem, Wesleym a Fred. Samozřejmě Spike u toho nesměl chybět, tak se pozval sám a společně všichni vyrážejí nikoli vstříc dobrodružství, ale naopak vstříc odpočinku, relaxaci a širému moři .Nic však není (jak je zvykem) tak snadné jak se zdá. Navíc na lodi je spousta pasažérů, mezi kterými se objeví jedna dávná známá...
3. kapitola
Cordelie byla stále jako ve snu a bála se chvíle, kdy by se měla probudit.O tomhle momentě snila několik měsíců po Doylově smrti až do okamžiku kdy si uvědomila, že musí jít dál.Celkem se jí to dařilo, ovšem životní lásku nelze jen tak vyškrtnout ze svého života.Zrovna v období, kdy už si myslela, že se jí to alespoň z části podařilo, stal se sen skutečností...
„Doyle, co tady...Vždyť přece...Promiň mi to, ale máš být mrtvý?“ zareagoval jako první Angel.
„Mrtvý?“ Podivila se Fred..
„No, asi vám mám co vysvětlovat...Prosím, přijměte mé pozvání do mého skromného, ale útulného útočiště, co jsem si za tu dobu tady na ostrově vybudoval.“ Řekl Doyle a pevně k sobě tiskl svou lásku.
Ušli celkem dlouhou cestu lesem, ale nikdo se nezmohl ani na slovo.Všichni byli v šoku.No...vlastně téměř všichni, až na Spikea..
„Tak to je mazec!Z mrtvých vstání....A já myslel , že jsou to jen kecy.“ Řekl ironicky a Buffy ho sjela pohledem, který by mohl zabíjet.
Spike ji poslal vzdušný polibek.Choval se sice chladně jako vždycky, ale nebylo mu příjemné, že se jeho láska vede za ruku s jeho největším soupeřem, alespoň co se Buffy týče.
Nejhůř na tom byla Cordelie.Byla zmatená a nevěděla co si myslet.Na jednu stranu ji srdce tlouklo tak rychle z radosti, že našla ztracenou lásku, ale na druhou stranu se bála, že druhé zklamání, by už asi neustála a nesla by ho ještě daleko hůř.
Doyle ji k sobě celou dobu pevně tiskl, ale mlčeli.Cordelie se bála promluvit ze strachu, že její sen se rozplyne jak pára.
Wesley neustále pozoroval Fred a když zachytila i ona jeho pohled , letmo se na něj usmála.Wes nevěděl co si počít.Tolik by si přál vyznat jí lásku, ale...byla teď ta vhodná chvíle?Nejspíš ne....Pomyslel si v duchu mladý pozorovatel.
Najednou se před nimi objevila ohromná louka a na ní cosi podobné spíš stanu, než domu, ale větších rozměrů, postavené převážně z bambusových tyčí a listů palem.
„Tak to je moje.“ Představil všem polodémon svoje obydlí. „Já vím není to nic moc, ale před vlky, hady a podobnou havětí mě to po ty měsíce ochránilo, tak prosím, pojďte dál.Cordelie chtěla vejít, ale Doyle ji zastavil.Počkal až budou všichni uvnitř. Jen Spike to moc nepochopil a stále cosi hledal.
„Potřebuješ něco?“ zeptal se ho.
„Jo..Hele seš tu takovou dobu...Neztroskotal ti tady někde nějakej chlast nebo aspoň cigára, nebo jiný drogy?Docela mi tady z toho totiž hrabe...“ odpověděl, ne příliš zdvořile blonďák.
Doylovi ho bylo líto.Už cestou si všimnul, že se Buffy dala s Angelem dohromady a tak ho do jisté míry chápal.I když věděl, že Spike to moc neocení, mírně se na něj usmál a odkázal ho na bednu v chatrči, kde se nachází nějaký zbylý alkohol.
„Hm,dík...“Zahuhlal Spike a sklesle vešel jako poslední do příbytku.
„Cordelie! Tolik si mi chyběla!Nedovedeš si to ani představit.Prosím, jen doufám, že se na mě nezlobíš, ale neměl jsem možnost dát ti nějak vědět, že.....“ Větu už Doyle nedokončil.Cordy mu zavřela ústa polibkem.Po tváři jí stékaly slzy štěstí a kupodivu nebyla jediná.Ani Doyle neudržel svoje emoce a i jemu kanuly slané kapičky po tváři.
„Miluji tě a ani nevíš jak dlouho jsem si přál, říct ti tuhle větu.Miluji tě.Miluji tě. Miluji tě!“ a opět ji políbil.
„Já tebe taky. Strašně jsi mi chyběl a já...Víš myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím.“ Usmáli se na sebe a Doyle ji naznačil, že by asi měli jít za ostatními.
Když vešli dovnitř, Spike už měl dobrou čtvrtku láhve Whiskey v sobě a chytnul na upíra pěkně červenou barvu do tváří.
Lister démon nabídl všem trochu, za ty měsíce, již archivního vína a nikdo neodmítl.
„No a teď by si nám asi měl říct jak to bylo.“ Naléhal Angel objímající Buffy.
„No vlastně si pamatuji jen to, že jsem na lodi a najednou jsem uviděl silný záblesk světla.Cítil jsem strašnou bolest v celém těle a vůbec jsem nebyl schopný vnímat co se děje....“
„Jo to taky znám.“ Dodal poloopilý Spike.
Cordelii se opět nahrnuly do očí slzy při Doylově vyprávění.
„No a pak jenom vím, že mě probudila strašná bolest hlavy a vzbudil jsem se až tady na ostrově.Předpokládám, že je to jiná dimense, protože jak vidím ani jednomu z vás...“ ukázal na dva upíry. „slunce nevadí.“
„ No, a přemýšlel si někdy jak se odsud dostat?“ zeptal se ho Gunn.
„No jistě.Vlastně po celou dobu co jsem tady nemyslím na nic jiného.Teda kromě....“ Větu záměrně nedopověděl a políbil Cordelii.
„Určitě tady někde musí být portál zpátky do našeho světa, ale ani po tak dlouhé době, jsem ho neobjevil.“odpověděl Doyle.
„ No určitě máte hlad.Z těch lodí co tady ztroskotaly bohužel nikdo nepřežil, ale našel jsem nějaké konzervy a snad by jim nic být nemělo.“Nabídl Doyle a několik konzerv otevřel.
„ Promiň, nemáš nějaké měkké ovoce nebo tak? Malá by tohle neměla, mohlo by jí to ublížit.“ Ozvala se poprvé po dlouhé době Joey a s brekem ji následovala malá Lily.
„Jo jistě.Za tebou v té síťce jsou nějaké pomeranče.To je jediné co je tu na ostrově čerstvé a naštěstí je tu toho dost.“
Joey se na něj s vděkem usmála a jeden plod oloupala.Malá Lily ho bez větších protestů po kousíčkách snědla.
„ Možná by jsme se měli vydat hledat ten portál, bránu, vchod, nebo co to vlastně bude.Zatím je teprve asi poledne tak máme do večera času dost.“ Navrhl Wesley.
„ To bysme asi měli.Joey, myslím, že bude lepší když tady s tebou zůstane alespoň jeden z nás.“ Navrhl Angel, který původně myslel, že by to mohl být Spike.Ten byl ale v takovém stavu, že v případě jakéhokoliv nebezpečí asi moc nepomohl.Během několika málo minut totiž velmi tvrdě usnul.
„ Já tady klidně zůstanu.“ Nabídl se Gunn. „ Cestou mě asi kousla nějaká muška nebo něco a mám tu nohu nějak oteklou...Jestli vám to teda nevadí.“
„ A není to nic vážného?“ zeptala se Fred a podívala se Gunnovi na nohu.Měl nad kotníkem poměrně veliký červený a napuchlý flek.Fred se na něj podívala skeptickým pohledem..
„Neboj, to je normální. Občas se mi to stává, když mě něco kousne. Vážně.“ Ujistil ji Gunn.
„Dobře, tak Gunn zůstává tady se Spikem, Joey a Lilly a Wesley půjde s Fred, já s Buffy a Cordy s Doylem.Myslím, že vy dva si máte určitě co říct.“ Rozdělil Angel všechny do třech skupin.
„ Já chci jít taky...Chci jít s Buffy!!“ ozvalo se za nimi.Byl to Spike, který se opravdu jen na několik málo sekund probral. Byl to jen mžik, protože za chvíli už bylo slyšet jak pravidelně oddychuje.
Buffy ho bylo líto. Bylo jí líto toho, že mu tolik ublížila, ale byla se jistá, že Spike to nějak překoná. Byl už takový.Ne však, co se týkalo Buffy. To, že si vybrala Angela, jen tak nepřekousne.
„ No, asi bych vám měl ještě něco říct...Z těch lodí sice nikdo nepřežil, ale občas, nevím odkud se vzali ani jak se sem dostali, ale několikrát se tu objevilo několik upírů.No, ale nevím proč, ale slunce jim nevadilo, ale dobré úmysly rozhodně neměli.Několik jsem jich musel zabít a ostatní prostě zmizeli.Nevím kam, ale prostě zmizeli.Tak buďte opatrní.Vemte si pro jistotu nějaké nože, co mám v té krabici u vchodu.Nikdy nevíte, kdy se můžou hodit.“ Upozornil je Doyla na možné nebezpečí a mohli vyrazit hledat cestu zpátky.
„Fred? Víš, je mi strašně, že jsem tě nechal v té jámě, do které si v džungli spadla , samotnou.“ Začal rozhovor Wesley.
„Ale nevím proč by ti mělo být strašně! Já sama jsem ti přeci řekla, ať jdeš dál!“
„ No ale stejně.Nevíš jak moc jsem se celou tu dobu bál, že jsi...že nejsi...Víš, teď jak jsem viděl Doyla a Cordy...Všechno mi došlo...“ Wes uznal, že je asi ten správný čas na to, říct Fred, co k ní cítí. Byli zrovna kousek od pláže na druhé straně ostrova.
„Fred, víš...“ Jeho začátek vyznání lásky však přerušila hlasitá rána, přicházející od pláže.
Oba se tím směrem otočili.
Na hladině moře se objevil obrovský vír a z něho vypadli tři démoni rovnou na pláž před nimi.Zrovna přátelsky tedy nevypadali.
„ Skrč se Fred .“ zatáhl svoji „parťačku „ Wes k zemi.
„ Co to sakra je?“ zašeptala Fred.
„ Psst...Myslím, že to je přesně to co hledáme...“
„ Hledáme démony?“
„ Ne, hledáme portál.“ Odpověděl ji naposledy Wesley a prstem na ústech naznačil, že pro jistotu budou potichu.
Démoni, upíři nebo co to vlastně na pláži bylo, mluvili zvláštním jazykem a měli děsivý hlas.
Několikrát se kolem sebe rozhlíželi a když si mysleli, že tu nikdo není, vydali se jiným směrem.
Wesley se pro jistotu několikrát ujistil, že jsou pryč.
„ Viděla jsi už někdy nějaké podobné démony?“ zeptal se.
„ Ne nikdy a ani mi žádné nepřipomínají. Doufám, že nenarazí na ostatní.“
„ Tak fajn.Teď , když už jsou pryč měli bysme se asi jít podívat k moři. Pokud to, co je sem hodilo, je portál, musíme to zjistit.“ Fred přikývla.
Wesley si to zřejmě ani v tu chvíli neuvědomil a automaticky chytnul Fred za ruku. Za okamžik mu to došlo a chtěl ucuknout.Fred se na něj usmála a ruku pevně stiskla.
Vydali se tedy směrem k moři...
Na jiné části ostrova zatím prozkoumávali a hledali ruku v ruce bránu Buffy s Angelem.
„Viděla jsi, jak byl Doyle a Cordy šťastni , když se viděli?“ povídá přemožitelce charismatický upír.
„Bylo to krásný. Cordelie byla opravdu šťastná. Moc jim to přeju.“
„Já taky. Jenom doufám, že najdeme co nejdřív portál zpátky. Škoda jen, že se opět budu muset schovávat před sluncem. Je to tak krásný pocit, cítit jak mi proudí v žilách krev.“
Buffy se na něj sladce usmála a políbila ho.Jistě, že jí mrzelo, že se nebude procházet s Angelem po pláži , až se vrátí domů, ale je šťastná, že sním bude vůbec moci být.
Za několik málo chvil se ocitli u pláže.
Zopakovala se stejná situace jako u Fred a Wesleyho.To však netušil ani jeden z nich.
Opět se ozvala rána a na hladině se objevil velký vír.A bohužel, opět se na pláži objevili další tři démoni.
„Zatraceně. To je asi to, před čím nás Doyle varoval.Skrč se.“ Přitisknul Angel Buffy k sobě a skryli se za kámen.
„Co to sakra je za potvory?To jsem ještě neviděla.“ Divila se Buffy.
„To nevím, ale mohli si teda rozhodně vybrat jiný čas.Myslíš, že to co je sem poslalo je portál?“ zeptal se Angel.
Buffy už mu pro jistotu jen přikývla, protože cítila, jak se k nim ty potvory blíží.
Jejich jazyku bohužel taky nerozuměla, ale měla z něj husí kůži.
Najednou se jí zdálo, jakoby zašlo slunce. Slunce nezašlo, ale možná by to bylo v tento okamžik lepší.Stál nad nimi démon se zkrabatělou tváří a šíleně páchl.
Buffy neváhala a vrazila mu do srdce nůž v domnění, že je to upír , jak říkal Doyle.
Evidentně to upír nebyl.Podíval se střídavě na nůž, na Buffy i na Angela a něco hlasitě zvolal.
„ Tak fajn.Upír asi nejsi, tak já si vezmu zpátky ten nůž, jo?“ řekla ironicky Buffy a vyrvala mu nůž z hrudníku.
Tvor hlasitě zaúpěl a za zády se mu objevili jeho kolegové.
„No jak myslíte...neměli jste si začínat.“ Angel se podíval na Buffy a současně na sebe kývli.
Boj začal.
Oba bojovali „jako o život „ a dařilo se.Angel si všimnul čehosi na zádech jednoho z těch tvorů, co vypadalo jako srdce.Bodnul do toho nožem a démon se proměnil v prach.
„ Bodni ho do zad Buffy. Má tam srdce.“ Zavolal Angel a ona neváhala ani minutu a dala na jeho radu.Druhý démon byl na popel.
Oba dva se na sebe podívali a současně vrazili každý jeden nůž do páteře poslední stvůry.
„Páni, bála jsem se, že na dovolený vyjdu ze cviku.“ Řekla Buffy s mírným úsměvem a po boku svého partnera se vydala k moři.
„ Já tomu pořád nemůžu uvěřit.“ Říká Cordy Doylovi.
„A čemupak?“
„Víš, bojím se, že se mi to pořád jenom zdá.A že tě znovu ztratím.“
„Neboj, to už se nikdy nestane.Už budu navždy s tebou.Pořád a všude!“
„Slibuješ?“
„Slibuji.“ Políbil ji na čelo a pohladil po trošku zacuchaných vlasech.
„Víš, tenkrát na tý lodi, to byl snad nejhorší den.Bylo to jako noční můra a....“
„Pst...Už na to nemysli.Teď už bude všechno dobrý.“ Usmál se na ni a šli dál.
Šli podél moře, ale nenašli nic zajímavého.
Uprostřed pláže Doyle Cordelii opět dlouze políbil a něžně ji položil do písku.Oba věděli, že není zrovna vhodná doba a je to hlavně nebezpečné, ale Cordy se tolik bála, že je to naposledy, že ani chvíli neváhala a poprvé se s Doylem milovali.Pro oba to bylo nejkrásnější milování.Šumění moře, pláž, modré nebe....Romantika jako z filmu.
Měli štěstí.V jejich případě naštěstí žádní upíři.
Cestou zpátky nasbírali několik ovocných plodů a vydali se k chatrči.
Byli zamilovaní tak moc, jak jen je možné někoho milovat.
Když však dorazili na místo našli Gunna svíjejícího se v křečích a třesoucího se zimou.
Joey ho přikrývala dekou co našla a omývala mu obličej vodou co našla u obydlí v kbelíku.
„Panebože, co je mu?!“Vyděsila se Cordelie.
„Chvíli po tom co jste odešli se začal třást a blouznit.Teď už ani nemluví, jenom se třese, ale přitom i hoří.“ Zasvětila ji Joey do Gunnova současného stavu.
Cordelie se mu podívala na jeho kousnutí na noze a vyděsila se..Rána byla jednou tak velká a navíc přímo hořela.
„To nevypadá dobře.Vidíte ty dva vpichy?To nebyla muška, ale nejspíš nějaký malý had.Těch je tady spousta a bohužel patří k nejjedovatějším.Buď budeme muset odsud co nejrychleji najít cestu ven a odvést ho do nemocnice a nebo mu ránu rozříznout a jed z ní vysát...“ konstatoval Doyle.
Do chaty vpadla Fred s Wesleym.
„Možná jsme našli portál...Ale má to háček, vypadli z něho tři nějaký potvory a teď pravděpodobně někde pochodují po ostrově.“ Vyhrknul Wesle y když si všimnul v rohu schouleného Gunna vyděsil se.
„Musíme najít portál...A to co nejdřív.“ Zopakoval Doyle.
„Našli jsme portál, pojďte s námi, šup.“ Nakoukl Angel do chaty s vítězoslavným úsměvem, který mu ihned po té co uviděl Gunna v tak zbědovaném stavu.
„Vy taky?“ zeptala se ho Fred.
„Počkej, jak to myslíš, taky?“
„Super.Takže tu máme dva portály tři příšery kdo ví odkud, jednoho ožralýho upíra a zraněnýho Gunna.Co navrhujete?“ řekl Wesley.
„No myslím, že musíme Gunna dopravit k portálu.Jenže nevíme ke kterýmu...“ přednesla svůj návrh Fred.
„Každopádně musíme vyrazit hned.Vezmu pár věcí a půjdem.Cestou na něco přijde.“ Řekl Doyla a začal dávat do vaku nějaké věci.
Cordelie se opět zmocnil strach.Opět se blížila situace , kdy by mohla Doyla opět ztratit.Když se na ni podíval, v jejích očích poznal, že se bojí. „Neboj!“ pohladil ji o tváři a povzbudivě se na ni usmál.
„Můžeme vyrazit.Rychle, pojďte.“ Pokynul Doyle a vydali se na cestu.
Spike se jen těžko probral z opileckého spánku a zpočátku dokonce protestoval a za žádnou cenu nechtěl odjet, ale nakonec mu nezbylo nic jiného.
„Stejně tam nemám co dělat.Každýmu sem ukradenej.“ Mumlal cestou Spike stále do jisté míry ovlivněn alkoholem.Vedl, na něj, až příliš pesimistické řeči, až ho Buffy bylo líto.
„Buffy, proč on? Proč on a ne já? Obětoval bych ti všechno!Všechno!Tak proč?“ Spikeovi se v očích zaleskly slzy.Všichni se zarazili.Byl na tom špatně.Citově , špatně.Když je člověk opilý, říká se, že dělá a říká to, co cítí. U Spikea tomu zřejmě nebylo jinak.
Podlomila se mu kolena a on upadl do písku, jak se přibližovali k pláži.Složil hlavu do dlaní a vzlykal jako dítě.
Buffy se cítila provinile a i Angelovi bylo „soupeře“ líto.Takhle Spikea snad nikdy neviděl.
„Jdu k němu.Je to moje vina.“ rozhodla Buffy.
„Buffy, myslím, že to není nejlepší nápad.Asi bys to tím jen zhoršila.“ Poradil jí Angel a přemožitelka přikývla.
„Spikeu, přestaň! Tohle nejsi ty.No tak.Zvedni se!Musíme se vrátit zpátky.“ Přišla mu na pomoc Fred.
„ Všichni jste tak šťastní a zamilovaní.A co já? Právě jsem přímo před očima ztratil svoji lásku, tak co?“ naříkal stále Spike.
Fred mu podala ruku.Spike se jí podíval do očí a ona se na něj přátelsky usmála.Upír se její ruky chytnul a vstal.
Už ani nevypadal moc opile.Spíš vypadal jako někdo, komu se právě zhroutil svět.
Najednou se v moři opět objevil vír.Všichni se po sobě podívali tázavým pohledem.Nevěděli, zda je tento portál správný.
Času na přemýšlení neměli však mnoho. V době , kdy byli ve skrýši, museli portálem přijít další démoni a tito měli i luky.
„Rychle do moře pojďte.“ Zavolal Angel.
Joey chvilku váhala.Měla strach o malou Lilly , ale stejně neměla na výběr a společně se Spikem a třesoucím se Gunnem skočila do víru.
Vzápětí za ním skočil Wesley a v náručí držel Fred.
Mezitím k nim dolétalo stálo více otrávených šípů.
„Buffy!Angele! Rychle skákejte.Půjdem hned po vás.“Angel chytl Buffy za ruku a za chvíli zmizeli v rozbouřeném moři.
Cordelie se podívala na Doyla a rychle ho políbila, jako by to bylo naposledy.
„Miluji tě a vždy budu s tebou!To si pamatuj, přece jsem ti to slíbil.Tak pojď musíme tam skočit rychle!“ chytl Doyle svoji lásku za ruku a skočili
Moře se v tom okamžiku uzavřelo a na jeho hladinu ještě dopadlo několik šípů.
„Sakra, tady to smrdí...A sakra, už jsem zase studenej.“ Probudil se Spike jako první avšak ani z poloviny nebyl tak citlivý jako na ostrově. Zřejmě všechno zavinil alkohol a do jisté míry i změna dimense.
Po té, co se rozhlédl kolem sebe zjistil, že jsou v přístavu, kde kotví rybářské lodě.
„Lidi, jsme doma, vstávejte!!“ Probouzel je do nočního klidu, ne příliš šetrně.
Buffy se podívala vedle sebe a usmála se, když viděla Angela.Sice už mu neproudila v žilách krev, ale i tak to byla její láska.Políbila ho na čelo.
Spike ji celou dobu sledoval.
„ No, myslím, že tuhle dovolenou jsem si možná mohl odepřít.Tak sbohem lidi a buďte pořád tak zamilovaní jako teď.Určitě je to skvělý pocit.“ Otočil se Spike a než mu stačil kdokoliv, cokoliv říct, zmizel v temnotě přístavu.
Buffy po tváři kanuly slzy.Angel jí je něžně setřel.
Gunn se probral a z posledních sil zkontroloval Joey a malou Lilly.Stále měl zimnici.
Fred se probudila ve Wesleyho náruči a Wes ji políbil na rty.
„Doyle!“ vykřikla Cordelie.
„Co je lásko?“
„Ty... ty krvácíš!!Musíme zavolat sanitku!“
„Neboj, je to jen malé škrábnutí.Opravdu.“ ujišťoval ji Doyle, ale v zádech cítil ostrou bolest.Když skákal do portálu, zasáhl ho šíp.
Buffy se jako první vzpamatovala a utíkala k budce co svítila.Zavolala sanitku.Nevěděla ani v jakém jsou městě.Jenom řekla, že potřebuje sanitku do přístavu s rybářskými loděmi, že jsou tu nejméně dva zranění.
Za několik málo okamžiků se rozléhalo kolem houkání lékařských vozů.Bylo stále blíž.
„Pozor!Ustupte prosím.“ Odstrčila mladá lékařka Cordelii od Doyla a kontrolovala mu puls.Cordy přepadl strach.Nechtěla už Doyla znovu ztratit.
„Rychle sem s těma nosítkama!Honem.“ popoháněla doktorka sanitáře.
„Vy jste jeho manželka?“ zeptala se plačící Cordelie.
„Přítelkyně.Mohu s vámi?Prosím.Nikoho jiného bližšího tady nemá.“
„Dobře, nastupte si do sanity.“ Svolila lékařka.
Angel s Buffy naznačili, že drží pěsti.Cordelie neměla sílu se ani usmát.
Sanitka se dala do pohybu a houkačka se rozezněla.
V přístavu do vedlejší sanitky naložily Gunna a Joey s malou Lilly.
Lékař s druhé sanitky řekl, že bude v pořádku, že v ráně je jed , ale není hluboká.
„Vy jste v pořádku? Určitě?“ zeptal se doktor.
„ V pořádku doktore.“Ujistila ho Fred.
„Dobře, ale radši si zajděte do nemocnice, člověk nikdy neví.Tady v Los Angeles je hned několik nemocnic,ale ne zrovna v téhle čtvrti.Tak si alespoň zavolejte taxíka.Hodně štěstí.“ Doktor naskočil do sanitky a za chvíli bylo slyšet jen houkání.
„Takže Los Angeles.Páni, ani nepoznáme vlastní přístav.“ Podivil se Angel.
„Doufám, že Doyle bude v pořádku.Cordelie by to nesla hodně špatně, kdyby se mu něco stalo.Byla , chudák tak vystrašená.Zajedu za ní do nemocnice, snad jeli tam, kam myslím.“ Rozhodla se Buffy. Věděla, že Angel s ní nemůže a tak ho dlouze políbila a rozloučili se.
„Půjdeme s tebou Buffy.“ Rozhodli Wesley a Fred.
V nemocnici vzali oba dva zraněné ihned na sál.
Asi po hodině odvezli na pokoj Gunna.
„Ahoj Cordy!Páni ani jsem nedostal narkózu.“ Usmál se na ni Gunn a pevně ji stiskl ruku, jak jen to šlo. „ Neboj, bude v pořádku.“ Snažil se ji uklidnit.
Cordelie však neustále plakala.
Doyle byl na sále více než pět hodin a Cordelie mezitím usnula, ač se tomu sebevíc bránila.
„ Vy jste přijela s tím mladým mužem?“ probudil ji hlas.
Přikývla.
„Ještě je na sále.Sestra vám dá plášť a roušku.Musím vás ale upozornit...Jeho stav je velmi vážný.“ Dodal lékař a rychlým krokem se vydal zpátky na sál.
Cordelie začala opět plakat, ale rychle se vydala k sálu, kde jí sestra oblékla roušku, rukavice a plášť.
„Můžete s ním mluvit, bude vás vnímat, má částečnou narkózu.“ Řekla sestra a už byla zpět u operačního stolu.
„Lásko, ty jsi tady?Jsem tak rád...Chci abys věděla, že tě miluji, ale to ty určitě víš.Budu tě milovat i když zrovna nebudu tady na zemi....“ Jeho hlas zněl slabě...
„Doktore, ztrácíme ho!Rychle“ podávala mu sestra různé nástroje.
„Lásko zůstaň!Ne, neodcházej prosím!Miluji tě!Miluji tě!“políbila ho.
Píp.....píp....pííííííííííííííííííííííííííp..............
Cordelii se podlomili kolena.
„Smrt nastala v 04:25.“ Pronesl doktor.
„Je mi to líto...“ Řekl Cordelii.
Stejně ho nevnímala.Nevnímala ani to, že se skrze sklo na vše dívali Fred a Wesley s Buffy.
Doktor jim povolil, aby ji odvedli do čekárny.
Byla jako ve špatném snu.Všechno se motalo a ona stále plakala.Jenom cítila jak ji hladí po vlasech a tiše polykají slzy.
Byl pryč.Zase....Po druhé ho ztratila. Už nikdy nebude s ní.
„Vy jste přátelé pana Gunna?Omlouvám e vypadlo mi příjmení.Máme tu dnes fofry.“ Vešel další lékař.
„Ano“ odpověděli takřka současně.
„Můžete jít za ním.Jeho stav je stabilizovaný.“
„ Klidně běžte.“ Řekla jim Cordy.
„Opravdu?My tu s tebou zůstanem.“ Oporovala ji Buffy.
„Ne Buffy, prosím.Chci teď být sama.“ Kamarádka ji chápala a odešla s Fred a Wesleym za Gunnem.
„Ahoj lidi.Tak prý za pár dní budu zase běhat!Jak je na tom Doyle?“ zdravil je Gunn.Byl čerstvě po operaci,ale vypadal dobře.
Ostatní mu na jeho otázku jen zavrtěli sklopenými hlavami.
„To je mi líto.“ Bylo to to jediné, co se na to dalo říct...
Uběhlo několik týdnů, které Cordelie prožila jako v mlze.Nejedla, bylo jí zle a nic kolem ji nezajímalo.Nebylo se čemu divit.Stále jen opakovala , že jí slíbil, že bude navždy s ní.
„Cordy, měla by sis asi dojít k lékaři pro nějaké léky.“ poradila jí Buffy.
Cordelie ji poslechla a jela k lékaři.
„Berete již nějaké léky na uklidnění, nejste těhotná?Potřebuji potvrzení od vašeho ženského lékaře.Prosím zajděte si tam, zůstanu tu o chvíli déle.“ Vyzval jí psychiatr.
Cordelii ani nenapadlo, že by měla být těhotná.Spala za posledního půl roku jen jednou s Doylem a to asi před 10 týdny nebo jak to bylo dlouho.Už to ani nevnímala.
„Slečno Chaseová, necítila jste v poslední době nějakou nevolnost, nebo vám nevynechal cyklus?“ zeptal se gynekolog.
„ No mám menší zpoždění, ale přičítám to stresu a změně klimatu...“ podotkla Cordy.
„ No tak se dobře podívejte na monitor.Vidíte to malinké tělísko?“ řekl doktor a Cordelie nemohla uvěřit vlastním očím.
Začala plakat.Ani nevěděla proč.Nejspíš štěstím.
„Jste v 9. týdnu těhotenství.Gratuluji.Bohužel vám váš psychiatr asi nenapíše léky na zklidnění,ale myslím, že teď se vše zpraví, nemyslíte?“ usmál se lékař.
Cordelii bylo vše jasné.
V hlavě jí zněla věta: „ Miluji tě a navždy tady budu s tebou!“
Plakala štěstím a cítila, že ON je tam s ní.