Popis poviedky : Angel se rozhodne po jednom z mnoha dalších namáhavých týdnů pro malou pauzu a chce si oddechnout na speciální výletní lodi, cestou po moři, spolu s Cordelií, Gunnem, Wesleym a Fred. Samozřejmě Spike u toho nesměl chybět, tak se pozval sám a společně všichni vyrážejí nikoli vstříc dobrodružství, ale naopak vstříc odpočinku, relaxaci a širému moři .Nic však není (jak je zvykem) tak snadné jak se zdá. Navíc na lodi je spousta pasažérů, mezi kterými se objeví jedna dávná známá...
2. kapitola
„Sakra!Co se to stalo?“ probral se Wes se strašnou bolestí hlavy po té co ho Cordy probudila.
„No, to je právě to, čeho jsme se asi tolik báli.Stalo se to co nám říkal Angel.“ Ujasnila mu věc Fred.
„Jenomže nevíme, kde je Angel, Spike ani Buffy.Doufám, že se jim nic nestalo a že jsou spolu.“ Řekla Cordelie.
Wesley se musel pousmát.
„Co je Wesley?Proč se směješ?“ zeptala se Fred.
„No jenom doufám, že pokud jsou opravdu všichni tři společně, tak se navzájem nezakousnou.“ Wes měl tak trochu pravdu.Ty dva opravdu nebyli už pěknou řádku let zrovna přáteli.
Najednou se z džungle začali ozývat divné zvuky.Znělo to děsivě a vypadalo to jako vytí vlků, ale ne dvou nebo tří, ale minimálně deseti.Všichni se po sobě vyděšeně podívali.
„Co to sakra bylo?“ zeptala se Fred.
„Znělo to jako vlci, což mě zrovna moc neuklidňuje, ale měli bysme to tady jít trochu prozkoumat.Musíme najít Buffy a kluky a pokud ještě někdo další přežil, tak i je.“ Rozhodl Gunn.
Vydali se tedy na obchůzku ostrova.Po chvíli cesty Cordelie vykřikla: „Podívejte, tamhle vzadu u toho kamene někdo leží.Vypadá to, že tam jsou dva nebo tři lidé.“
Všichni ji následovali a opravdu u kamene ležela skupinka tří lidí.Žena s dítětem a muž.Skoro se nehýbali. Dítěti nemohlo být víc než dva nebo tři roky.Najednou začalo plakat a vzbudila se pravděpodobně jeho matka, která byla celá potlučená.Muž se stále nehýbal.Cordlie k němu poklekla a snažila se nahmatat puls.Marně.Ani srdce mu netlouklo a nedýchal.Žena začala plakat.Wesley se jí snažil uklidnit, ale bylo pochopitelné, že to nepomohlo.Byl to její manžel a po svatbě kvůli dítěti nemohli jet na svatební cestu a tak ji chtěli uskutečnit , když už byla Lily, tak se holčička jmenovala, větší.
Cordelii s Fred se taky chtělo začít brečet, ale zadržely to už kvůli té mladé ženě.Vzali ji s sebou a zjistili, že se jmenuje Joey.Než ale budou pokračovat v hledání ostatních rozhodli se Toma, manžela Joey, pohřbít.Bohužel neměli nic, čím by vykopali hrob a tak se rozhodli že hned jak objeví nějaký trám nebo něco podobného, vrátí se na místo a Toma pohřbí.
Bylo to hrozné.Na pláži pak objevili několik dalších těl.Trvalo by věčnost, než by všem vykopali hrob a důstojně je pohřbili.Mezi mrtvými se našli i Lister démoni, jako byl kdysi Doyle a Cordelii se do očí hrnuly slzy.
Společně nakonec rozhodli, že nejlepší bude ta mrtvá těla spálit.Byl to hrozný pohled.
Snesli všechna těla na hromadu.I Toma.Bylo to nejlepší řešení a pokud byli na ostrově vlci, tak také nejbezpečnější.Jinak by vlci ucítili kořist a byli by všichni v ohrožení.
Problém nastal ve chvíli kdy malá Lily dostala hlad.Všem bylo jasné, že než přijede nějaká pomoc budou i oni muset něco jíst, ovšem oni bez jídla nějaký čas vydrží, s dítětem to je jinak.
Gunn se rozhodl, že půjde do džungle.Wesley chtěl jít s ním ,ale bylo by příliš nebezpečné nechávat tak holky samotné, obzvlášť když každou chvíli bylo slyšet hrozné vytí.Do džungle šla nakonec s Gunnem Cordelie.
Gunn sebral jakousi bambusovou tyč co se ležela na začátku pralesa, kdyby se náhodou něco objevilo.
Cordelie zahlédla jakýsi keř a na něm plody podobné grepu.Byl to risk, ale Gunn si z jednoho plodu ukousl a skutečně to byl grep.Gunn si sundal košili a zabalil do ní několik kousků ovoce.
Džungle byla opravdu hustá a tak se vrátili k ostatním.
Nožem, co měl Gunn v kapse nakrájeli grep na malé kousky a i když byl celkem kyselý snědla ho i malá Lily.
O kus dál nalezli trup lodi a rozhodli se jít ho prohledat.
Mezitím se v jiné části ostrova probrali Buffy, Spike i Angel.
„Sakra, co se to stalo a kde to jsme?“ vzpamatoval se první Spike.
„No, obávám se, že se stalo to co říkal Angel.Ztroskotali jsme přesně tak, jak vyprávěl kapitán.“ Odpověděla mu Buffy.
„Musíme najít ostatní.Kde je Fred a zbytek?Viděli jste se tady?“ sháněl se Angel po svých přátelích.
„Ne tady nikdo není, musíme se je vydat hledat.“ Řekla Buffy.
„No...Jenže horší to bude se mnou...nebo...spíš s námi Peroxide.Nerad říkám s námi, ale víš jak na tom jsme s jídlem....Ty zásoby co jsme si nachystali se zvířecí krví...Musíme to někde najít.Snad neskončili v moři.“
„No...to máš asi pravdu.Tady to totiž vypadá, že tady není vůbec nikdo kromě nás.“ Jen to Spike dořekl ozvalo se z džungle silné zavytí, stejné jako prve slyšeli Fred a ostatní.
„No...Možná taky nejsme.“ Dodal ještě Spike.
„To znělo jako vlci.A hodně vlků.“ Snažila se zvuk rozpoznat Buffy.
„Fajn, takže bysme se měli vydat hledat zbytek týmu a jídlo.Snad pro nás brzy pošlou pomoc.Určitě kapitán vyslal S.O.S. nebo nějaký jiný volání o pomoc....“ začal Angel přemýšlet co dál.
Spike si sice uvědomoval, že jsou ve vážné situaci, ale i přes to mu vadilo, jak si Buffy stále víc všímá Angela a on je odsunutý na vedlejší koleji.Žárlil, ale mnohem víc ho to kdesi uvnitř bolelo.Jelikož byla noc, nemusel se Angel ani Spike bát denního světla.Obavy však nastaly, když si uvědomili, že se nemají jak chránit.Jediná možnost byla pohybovat se po džungli a snažit se vyhýbat paprskům.Spikea napadl deštník nebo slunečník...Nápad to byl dobrý, ale kde vzít na pustém ostrově slunečník, že?
Takže jeho nápad bohužel neprošel.Ovšem museli si pospíšit protože začínalo svítat.A svítalo velmi rychle....
Bylo to zvláštní, protože v následujících dvaceti minutách začalo slunce vykukovat.Všichni utíkali do džungle.A jen tak tak to stihli, protože slunce vystrčilo svoje první paprsky.
„Sakra, Spiku uhni!Ty to necítíš?Pozor!“ začala křičet Buffy.
„Ne, co je?Proč křičíš?Ááá!!“ zakřičel Spike. Podíval se na svoje rameno a zjistil, že mu na něj dopadl paprsek slunce, ale...Nekřičel bolestí.Spíš se leknul a také divil.Na jeho rameni sice byla vidět zář paprsků, ale...Nic.Prostě se nic nedělo.
„Co to sakra je?Jak to...Hej, já taky...“ Angel se začal divit, ale v zápětí i on zjistil, že není úplně ve stínu.
„Hele, kluci co to znamená?“ zajímalo Buffy.
„Zlato, to bych taky rád věděl, ale zatím mi to nevadí a neshořel jsem, takže neprotestuju.“ Odpověděl Spike a chtěl zkusit zda- li mu opravdu nevadí slunce.Rychle vyběhl a zaběhl.Nemělo to sice logiku, protože kdyby mu slunce vadilo, shořel by už při vyběhnutí.
„Super!Můžu se opalovat a při tom neshořím.Wow!!“ těšil se Spike.
„Je to nějaký záhadný a určitě to nebude jen tak.Kdyby tady tak byl Wesley.Určitě by věděl a s Fred by na to určitě přišli.“Dodala Buffy, ale zjistila, že si povídá pro sebe.
Kluci jak malí běhali v písku a koukali do slunce.Buffy se musela pousmát, ale píchlo ji u srdce, když si představila , že Spikeovi jistě ubližuje, když si všímá Angela.Nemohla si ale pomoc.Když ho viděla jak běhá po pláži, byl..No byl krásný.
„Hele já ...já jsem asi ...asi hřeju...“ začal Angel popisovat něco, co nechápal.
„Jojo...To už o tobě vím dávno a divím se , že si toho nevšimla Buffy.“ Začal ho popichovat Spike, ale zarazil se.
„Blbečku!Já myslím, že mi hřejou ruce!Nejsem studený a...Cítíš to taky?“ Angel se nestačil divit.Začal cítit, že mu v žilách proudí krev a...buší mu srdce...
„Hele, nevím kdy jsem tohle cejtil, ale bude to už pěknou dobu.“ Dodal Spike.
Byli z toho oba řádně zaskočeni!Nikdo nechápal, co to znamená, ale určitě to nebylo normální.Buffy měla docela strach.Co když se jim něco stane.
No, hoši na to nevypadali....
„Hele, nechci vám kazit radost, ale měli bysme asi vyrazit hledat zbytek.“ Přerušila je Buffy.
„No..Jestli nějakej je.“ Dodal ironicky Spike.
Buffy ho sjela pohledem.Byla na jeho řeči zvyklá.
Spike si pořád nemohl zvyknout, co se to děje....Už opravdu dlouho takový pocit nezažil.Angel sice před nedávnem ano, ale nevěděl, zda je to dobré nebo špatné.Přeci jenom, jen tak si ztroskotat a najednou nebýt upír...No není to asi normální.
Vydali se hledat ostatní.Spike se pořád šklebil do stále ostřejšího slunce.
„Ty jo , třeba se tady opálím.“Zhodnotil situaci Spike.
„Opálenej upír, tys asi dostal úpal, viď?“ zchladil ho Angel.
„Koukejte!“ukázala Buffy do písku, kde byly stopy od bot.Kousek dál ležely nějaké hadry.
„Vypadá to, že tady asi byli.Budem sledovat stopy.“ Zkonstatovala přemožitelka a oba dva ji následovali.
„Jako jestli je chceme dohnat, musíme se trochu hnout!“ popoháněl je Angel.
Najednou se z lesa ozvalo zavytí.Hodně silné a hodně děsivé!
„Sakra, co to je?!“ zeptal se Spike ne zrovna klidně, protože mu došlo, že když může stát na denním světle, může pravděpodobně taky umřít.
„Ty se bojíš?Chudáčku?“ poškleboval se mu Angel.Byli ve vážné situaci, ale na srandičky a posmívání měli času dost.
„Sakra nechte toho!“ okřikla je už po několikáté Buffy a začala volat jména zbytku týmu.
Mezitím to samé prováděli Fred a ostatní, kteří už nebyli tak daleko od Buffy.To ale nevěděli.
„Tak mě napadá kam se asi schovali Spike s Angelem , když vyšlo slunce.Snad se jim nic nestalo!“ napadlo Fred.
„Aha, to máš vlastně pravdu.Určitě si nějak poradí.“ Snažila se myslet pozitivně Cordelie.
„No mě by hlavně zajímalo, kde je zbytek všech pasažérů i personálu!Ty chudáci, co jsme je pohřbili byli tak třetina pasažérů.“ Přemýšlel Wes nahlas.
„Podívejte!Tamhle někdo jde!Nějaké tři osoby!“ zavolala Gunn.Všichni se společně dívali proti slunci, takže byli vidět jen siluety.
„Cordy!Wesley!Jste to vy?“ zavolala jedna z těch siluet a všichni po hlase poznali Buffy.
„Sakra chlapi?Jak to, že na vás svítí?A jak to že už nejste na popel?“ podivil se a nejrychleji zareagoval Gunn.
„No, doufali jsme , že by nám to mohl Wes s Fred objasnit.Naši dva vědci a pozorovatelé určitě na něco přijdou.“ Zadal jakoby Spike těm dvěma úkol.
„No popravdě mě nenapadá vůbec nic.“ Odpověděl mu v rychlosti Wes.
„No ale určitě to není normální.Na něco přijdem.Je to zvláštní.“ Uvažovala Fred.
„A to jako ještě není všechno!Pojď si na něco šáhnout.“ Dodal Spike trošku dvojsmyslně a nevině koukal na Fred.
„Ty seš fakt odpornej.Ať si upír nebo nějakej míšenec.“dodala s odporem Fred.
„No jako nevím na co ty hned nemyslíš, ale já myslel sáhnout sem...“ a ukázal na srdce.
„A jako co by tam mělo bejt?Ty přece nemáš....“ zarazila se při prvním doteku upírovi kupodivu teplé kůže.“tak tohle je ale vážně divný.Ty máš najednou srdce?“ divila se Fred.
„No ...já taky.“ Dodal s nevinným a skoro až provinilým úsměvem Angel.V duchu si přál aby si na jeho srdce sáhla Buffy, tak jako tenkrát.A co ona? Ta si přála to samé....
„Omlouvám se Joey!Joey, to je Spike, Buffy,Angel a tohle je Joey a její dcera Lily.“ Vzpomněla si jako první Cordelie na jejich novou přítelkyni.Dá- li se tak říkat někomu o kom skoro nic neví, ale asi ano.
„No, a kde je zbytek posádky?“ divila se Buffy a dívala se tázavě na ostatní.
„Po těch teď zrovna pátráme.Našli jsme několik mrtvých těl, která jsme musei spálit, kvůli vlkům co jsou asi na ostrově.“ Odpověděl Gunn.
„Taky jste slyšeli to strašné vytí?“ zeptala se Buffy Gunna.
„Jo je to strašný a fakt jsem snad nikdy nic podobnýho neslyšel.Na noc budem muset rozdělat oheň a asi bysme měli zajít na nějaký dřevo.Vůbec netuším ani kam se poděla loď.“ Sdělil ostatním Gunn.
„Já vím, že není vhodná doba, ale já mám asi hlad.“ Dodal opět nevinně Angel.
„No, vlastně jo!Máš pravdu!To je ono!“ vykřikl Spike.
„Co je ono?“zeptal se nechápavě Angel.
„No hlad!Celou cestu mě bolí břicho a já pořád nevěděl!“ řekl nadšeným hlasem Spike, když pochopil, co ho to celou cestu trápí.
„Nechci vás rušit, ale asi bysme se měli vydat prozkoumat džungli, jestli tady není někdo další.Třeba najdem nějaký zásoby z lodi.“ Navrhl Wes.Ostatní s ním bez protestu souhlasili, protože měl pravdu.
„Asi bysme se měli rozdělit.“ Navrhl Angel.
„Já půjdu s Buffy a ,Spiku, ty bys mohl jít s Wesem a Fred a Gunn půjde s Joey.“rozdělil všem úlohy, ovšem Spike z toho zrovna nadšen nebyl.
„Tak na to zapomeň Bručoune!Řekni mi jeden důvod proč máš jít s Buffy ty a ne já….Nebo prostě kdokoliv jiný.“ Dodal rychle Spike, aby nevzbudil podezření.
„No prostě proto!Peroxide prosim tě můžeš mi jako říct o co bych se tady asi snažil?Jsme na pustým ostrově a chci odsud vypadnout!“ zchladil ho rychle, nechtěl taky vzbudit podezření, že si Buffy vybral záměrně.Buffy jim ale oběma zhatila plány.
„Víte co?Půjdu s Gunnem a Joey.Vy jste přece hrdinové, tak to zmáknete sami!“ A bylo vyřešeno.
„ S ním?!“Vyhrkli oba naráz.
Už je ale nikdo neposlouchal, všichni byli už na cestě do pralesa.
„Nemluv na mě Bručoune, nepřibližuj se ke mně.To jsme dopadli!“ řekl naštvaný Spike.Angel si ho nevšímal.Znal ho víc než dost.
Oproti tomu Wes s Fred začali rozebírat co se stalo s Angelem a Spikem.
„No hodně jsem o tom přemýšlela, ale vážně mě nic nenapadá….Slyšel si to?“ zpozorněla Fred.
„Ne co myslíš?Vůbec nic…Eh…počkej, to je jako to vytí co jsme slyšeli.Utíkej!!!Rychle!“Wes popadl Fred za ruku.Vytí bylo čím dál blíž.
„Utíkej Fred, rychle!“ volal Wesley.
„Wesley, utíkej, já už nemůžu, honem, budu se tě snažit dohnat.“
„Ne nenechám tě tady Fred..“
„Sakra utíkej!Já si poradím.Áááá…..“
„Fred!!“ zavolal Wesley, ale vytí už bylo čím dál blíž a bylo už i vidět vlky.Byla jich spousta.Nezbylo nic, než utíkat a doufat , že je Fred v pořádku.
„Hele tak co ty a Buffy?Jak si pokročil?Určitě si ji ani nepolíbil, viď?Rýpnul si Spike do Angela.
„Já ji nemusím líbat.Ona mě vždycky milovala, tys byl jenom moje hodně, hodně ubohá náhražka.“ Tak málo stačilo a dialog byl na světě.
„Náhražka?Asi ses trošku zdržel na tom slunci, viď?Určitě si s Buffy nezažil ani z poloviny tak dobrý sex jako jsme měli my.“
„U nás to taky nebylo jenom o sexu.Narozdíl od tebe.Tobě nikdy nešlo o nic víc.“
„Tak to se sakra pleteš!Buffy mě milovala a já pro ni zemřel.Zachránil jsem svět.Udělal bych pro ni cokoliv.“
„No ty zrovna!“ Spike se musel držet aby Angelovi jednu nenatáhl.Najednou uviděli jak k nim utíká Wesley.Podařilo se mu setřást psy, ale vyděšeného výrazu se jen tak nezbavil.Angel poznal, že se něco stalo...
„Co je Wesley?Co se stalo?Kde je Fred?“Začal chrlit jednu otázku za druhou.
„Angele, já...Já nevím...Začali za námi utíkat ty vlci a najednou Fred asi spadla do nějaké jámy, které si nevšimla.Sakra, jak jsem to mohl dopustit.Zrovna jí se musí něco stát....Já..“Wes byl opravdu zmatený a ze všeho se vinil.
„No tak!Nemůžeš se ze všeho vinit!Mohlo se to stát komukoli!“ snažil se ho trochu uklidnit Angel.
Ani Spike neměl náladu žertovat.Tohle začínalo být vážné.Navíc nikdo z nich nenašel žádné jídlo.Snad měli ostatní víc štěstí, mysleli si všichni v duchu.Rozhodli se jít stejnou cestou, kterou Spike utíkal.
„Sakra vidíte to?“ upozornil je Wes na prázdou jámu.
„Co jako?Díru v zemi?To je děsně zajímavý.“Spikeovi se velmi rychle vrátil smysl pro humor.
„Spiku, ty nepřemýšlíš?Určitě sem spadla Fred!“dodal.
„No fajn, ale kde je teď , Sherlocku?!“
„Tak to nevím.Snad je v pořádku.Třeba šla zpátky na pláž jak jsme se rozdělili a čeká tam.Musíme doufat.“ Wese přepadla beznaděj.Byl zoufalý a snažil se držet jako chlap.V tu chvíli si uvědomil, že mu na Fred záleží.Jistě záleželo na ní všem, ale...Začínal k ní cítit něco víc.Nedokázal si představit jak by mohl dál žít bez ní.Bez jejích drobných vtípků a úsměvu.Začínal si uvědomovat , že k ní cítí něco víc.
„Halóó!Země volá Sherlocka?!“probudil ho Spike z jeho myšlenek.Taky dobře, pomyslel si Wes.
„Poslouchal si nás?Nebo si byl už na cestě do L.A.? dodal ještě Spike.
„A co jste říkali?“ nezastíral Wesley svou psychickou nepřítomnost.
„Vrátíme se zpátky na pláž a počkáme na ostatní.Doufejme, že tam bude i Fred.“ Zopakoval mu Angel jejich plán. Wes cestou natrhal několik plodů, co jedli prve společně na pláži, po jejich probuzení.
Asi po čtvrt hodině dorazili na pláž.Ostatní tam už seděli.Fred mezi nimi bohužel nebyla a Wesleyho přepadl pocit absolutní bezmoci.V hlavě měl jen ty nejčernější myšlenky.
„Fred tady není?“ zeptal se pro jistotu.
„Není vždyť šla přece s tebou.Něco se stalo?“ Ptala se Buffy.
Wesley už ji nevnímal, posadil se bezmocně na zem a složil hlavu mezi kolena.Před očima se mu neustále opakovala scéna z džungle.Pořád viděl Fred jak utíká, ale pak už slyšel její hlas jen z dálky.Při představě, že se Fred něco stalo, nebo pouze při myšlence, že by snad mohla...Ne neopovážil se na to slovo ani pomyslet.Netroufal si ani v hlavě vyslovit slovo mrtvá.Ne, to se nesmí stát.Matně si vybavil, že na dně jámy byla trocha krve.I Angel se Spike o ní věděli, ale nechtěli Wese ještě víc vystavovat stresu a tak mu nic neřekli.Ani nemuseli.Sakra, co když jí ty vlci někam odtáhli, nebo co když se někde sama toulá po ostrově...Napadlo ho všechno možné.Bohužel ani jedna pozitivní myšlenka.
Vyrušil ho výkřik Cordelie.Zdvihl hlavu.Joey držela vyděšeně svou malou Lily a Buffy s Angelem objímali Cordy kolem ramen.Držela se za hlavu a Wesley pochopil, že má vizi.A vizi velmi silnou podle výrazu jejího tváře.
Za pár okamžiků vše polevilo.Jak si Spike všiml, polevilo i sevření Buffyiny ruky Angelovou.Spike ho probodával pohledem a nejradši by ho utopil ve vlnách , které se mírně zvedly.
„Cordy, co to bylo co si viděla?Ty...Ty pláčeš?Cordelie, co se děje?“ Objímala ji Buffy, ale Cordelie ji neodpověděla.Začala smutně plakat.Nebyla schopná slova.
Najednou se zvedla a šla podél pláže.Buffy šla za ní.
„Cordy, no tak.Co se tam stalo?Viděla si něco zlého?Viděla si Fred?Cordy, děsíš mě!Řekni něco.“ Prosila Buffy a trošku to pomohlo, protože se jí podívala do očí a začala mluvit.Celkem se i zklidnila.
„Doyla.“
„Co?Koho si viděla?Cordelie, víš sama, že....“ Cordelie Buffy nenechala větu doříct.
„Viděla jsem Doyla.Doyla, co jsem s ním chodila.Doyla, co jsem ho milovala a přišla na to pozdě.Prostě Doyla.“ Buffy zůstala zaraženě stát.Věděla, že Doyla Cordelie skutečně milovala.Taky věděla, že byl Lister - polodémon.
„Cordelie, promiň, že to zní, jako bych ti nevěřila, ale ještě naposledy se tě zeptám, jsi si tím jistá?“
„Buffy, téměř denně jsem Doyla viděla a každý večer jsem měla před očima jeho tvář.Jsem si jistá víc než kdy dřív.Byl to Doyle.“ Cordelii se opět začali oči lesknout, jak se jí do nich hrnuly slzy.Buffy ji obejmula.
„Neplač.To bude dobrý.“
„Buffy, ale proč?Proč, když už jsem byla smířená s tím, že jsem ho ztratila?Proč jsem ho viděla?“ Její pláč byl smutný.Byl natolik smutný, že se rozplakala i Buffy.
Ta se ale snažila být silná, už kvůli Cordy.
„Neplač.Určitě je to způsobené celé tím, že jsme na tomhle zatraceným ostrově!Podívej se na Angela se Spikem!Je to zvláštní.“ Buffy se podařilo svou kamarádku minimálně alespoň přesvědčit k tomu, aby o tom přemýšlela.Teď ovšem bylo hůř jí.Přemýšlela o tom co bude dělat s tím, co cítí k Angelovi se Spikem.Spike ji vždy velmi přitahoval, ale nedokázal ji nikdy to co cítí.A pokud ji to už dokázal, bylo to velmi málo a většinou v krajních situacích.I když věděla, že uvnitř se v něm cosi romantického skrývá.
Angel byl něco jiného, ale složitější to bylo mnohem víc než se Spikem.Snad proto, že se Spikeovi šlo hodně o fyzickou stránku a taky sex...Ale Angel....S ním to bylo něco jiného.V jeho blízkosti se cítila v bezpečí.A zřejmě byl jejím osudem.
Slunce pomalu zapadalo.Cordelie stále seděla a pozorovala moře.
„Buffy, Cordy!!Honem!!Honem pojďte sem!“ vyrušil obě svým voláním Gunn.
„Obě se zvedly a rychle k nim utíkali. V zápětí pochopily.
Ostatní rozdělali oheň a Spike kdesi v džungli, když šel hledat s Gunnem dříví.
„Hostina!“ volal slavnostně Spike.I když výraz hostina byl silně nadnesený.Nicméně se rozdělili.Wesley nejedl.Neměl na jídlo pomyšlení.V lese stále bylo slyšet vytí vlků a on se bál co se stalo Fred a doufal, že je někde v pořádku a v bezpečí, ale sám tomu moc nevěřil.
Angel se rozhodl, že bude půlku blížící se noci držet hlídku a potom ho vystřídá Gunn.Se Spikem se mu moc střídat nechtělo.
Slunce zašlo a pláž najednou nepůsobila tak přívětivě, jako ve dne, po jejich probuzení.
Z lesa se ozývalo každou chvíli hrozně zavytí.
Cordelie, Gunn klidně usnuli a nakonec i Wesley po tom těžkém dni usnul,alespoň na chvíli, než ho Angel vzbudí.Vedle ležela Joey a tiskla k sobě malou Lily.Spaly klidně.O kus dál si pochrupoval Spike.Určitě si ani nevzpomenul, kdy naposledy spal.Tedy v noci.Jenom Buffy se stále převalovala z boku na bok a snažila se přes nohy přetáhnout ne příliš silný svetr.Angel se malinko pousmál, přisedl si k ní a přehodil přes ní svůj kabát a nakonec ji něžně pohladil po vlasech.Nespala a tak cítila každý jeho dotek, vnímala každý jeho pohled.Dělala však , že spí a jakoby ve spánku se chtě, nechtě Angelovi stulila do klína.
Angel chvíli váhal, ale nakonec ji začal hladit po tváři.bylo mu krásně a Buffy to bylo příjemné.Po dlouhé době cítila to, co jí tak strašně dlouho chybělo...LÁSKU...
Za několik minut usnula.Spala jako anděl, pomyslel si Angel.Celou tu dobu jí pozoroval, střídavě s pozorováním okolí.Tam se toho ale moc nedělo.Jen chvíli co chvíli bylo slyšet vidí a neúnavné cikády cvrkaly celou noc.
Nebo alespoň tu část noci, než Angel vzbudil Wese.Wesley se okamžitě probudil a Angelovi potichu řekl, že může v klidu usnout.Mírně se při tom usmál, protože viděl jak k sobě tiskne Buffy.Angel si tedy lehl vedle Buffy a obejmul ji.Po chvíli přemýšlení ji políbil na čelo a vzápětí na to usnul.
Wesley celou noc nemyslel na nic jiného, než na Fred.Pořád a pořád.Litoval toho, že jí neřekl, nebo alespoň nenaznačil, že k ní cítí něco víc , než přátelství.
Pomalu začalo svítat.Spikea polechtaly na nose první paprsky a on rychle vyskočil ze svého provizorního lůžka z písku a listů z palmy.Zapomněl, že tady mu slunce nevadí. Pokusil se to zahrát tak, že mu něco lezlo po ruce, ale moc tím nepřesvědčil svoje vstávající spolutrosečníky.Nepřehlédnul ani Buffy jak se tulí k Angelovi.Cosi ho zabolelo.Bylo to srdce.Naposledy se takhle cítil...No je to už víc než dlouho.Tohle ale bolelo.A moc.Snažil se vyhnout jak pohledům Buffy , tak i očím Angela.
Na víc nebyl v tu chvíli čas.
Najednou se za nimi pohnulo křoví.
„Sakra co to bylo?“ Vystartoval Spike a popadl kus dřeva, ležícího opodál.
„Držte se vzadu, nevíme co to je.“ Nařídil raději pro bezpečnost Angel.
Kroky se stále více blížili...Najednou se rozhrnulo křoví a tam.....Při pohledu na křovinu se Wesleymu div nepodlomila kolena.Zažíval snad nejšťastnější pocit v životě.....Stála tam Fred.
Byla trošku potlučená a na hlavě měla velkou bouli,ale vypadala celkem v pořádku. Wesley netušil, co ho v tu chvíli popadlo, ale chtěl jí jít políbit.Najednou se zarazil, když viděl za Fred ještě jednu siluetu.
„Fred za tebou, někdo tam...“ snažil se ji Wes varovat.
„To je v pořádku.Chtěla bych vám někoho představit....Pojď sem.To jsou moji přátelé.“ Pobízela Fred stín.Ten se však moc nehýbal.
„Je trochu plachý,ale on odlákal ty vlky a vytáhl mě z té jámy.“ Vysvětlovala Fred a postava ve stínu stále stála téměř bez hnutí.Najednou však vykročila na brzké ranní slunce.
Teď se podlomily kolena všem, včetně Wesleyho.
„Tak tohle je...“ Chtěla Fred představit svého zachránce.
„Doyle?!“ Přerušila ji Cordy polootázkou, ačkoliv si byla jistá, že se nemýlí.Do očí jí vyhrkly slzy.
„Vy se znáte?“ Podivila se Fred a podívala se na Cordelii.Ta však němě koukala na svoji ztracenou lásku.Jenom Buffy mlčky přikývla.
Ano, stál tam.Doyle, tak jak si ho pamatovala z té osudné chvíle, ale i ze svých snů a vzpomínek.Byla šťastná, ale na druhou stranu nevěděla co dělat.Ze všeho nejradši by ho asi políbila.Vůbec nic jí v tom nebránilo a tak to udělala.V tu chvíli byla šťastná.
Ale jak vlastně mohl přežít?Cordelie nebyla jediná, kdo si kladl tuto otázku.Nicméně na vysvětlování měli na pustém ostrově času dost.