Poviedky Angel Investigations

Lost


Popis poviedky : Angel se rozhodne po jednom z mnoha dalších namáhavých týdnů pro malou pauzu a chce si oddechnout na speciální výletní lodi, cestou po moři, spolu s Cordelií, Gunnem, Wesleym a Fred. Samozřejmě Spike u toho nesměl chybět, tak se pozval sám a společně všichni vyrážejí nikoli vstříc dobrodružství, ale naopak vstříc odpočinku, relaxaci a širému moři .Nic však není (jak je zvykem) tak snadné jak se zdá. Navíc na lodi je spousta pasažérů, mezi kterými se objeví jedna dávná známá...


1. kapitola


„Tak konečně je to tady! Týden klid! Snad to chvíli ti démoni bez nás vydrží“ povídá Angel Gunnovi, když si balí nějaké nezbytné drobnosti v kanceláři.
„Jo, to máš pravdu.Takovou dovolenou jsem neměl ani nepamatuju.“
„No hlavně si odpočinu taky od Spika. Částečně sice taky patří do našeho týmu, ale znáš to...Expřítel mojí expřítelkyně, to nedělá dobrotu.“
„No tak to máš asi pravdu. Navíc tam bude spousta krásných holek...“
„Gunne! Víš sám jak na tom jsem! Nemám na to ani pomyšlení!“ Okřikne Gunna Angel. „Jo jasně, já zapomněl. Buffy a žádná jiná.“ Dělá si z něj Gunn srandu trošku drsnějším způsobem.
„Víš, že tak to není. A dost už o tom! Máme dovolenou, tak si chci jen užívat, nic víc.“ Tím rozhovor ukončili a vydali se do přístavu, kde už čekal zbytek týmu.
Samozřejmě, že se jelo speciální lodí, pouze pro jistou skupinu pasažérů, tudíž se jelo v noci. Kdo chtěl mohl se přes den opalovat, a ti co na slunce nemohli, v klidu relaxovali ve speciálních kajutách, saloncích, karaoke barech, a podobně.
Loď byla ohromná a hlavně ohromně luxusní!
Všichni se přivítali a s představou nerušeného týdne se vydali k lodi.
„Hej lidi,“ ozvalo se za nimi.,, počkejte na mě, ne? Angele, tys mě z toho chtěl vynechat? To si nemohl myslet vážně! Obzvlášť když to všechno hradí firma, ne? Přece jsem taky skoro člen týmu!“
„Spike!?“ Procedil skrz zuby Angel. „Tak na to zapomeň! Chci si užít týden klidu a ty mi v tom nezabráníš!“
„No dyť jo! Vůbec ti v tom nebudu bránit! Taky si chci užít!“ Odpoví Spike a žene se za nimi na loď.
„Počkej, a kde chceš jako spát? Nemáme pro tebe kajutu.“ Snaží se Angel zachránit situaci a zbavit se Spika.
„Ale Angele, vždyť vy máte s Gunnem a Wesleym čtyřlůžák, tak...“ odpověděla pohotově Cordy.
„Díky Cordelie! Na to jsem úplně zapomněl!“ Odsekl Angel Cordelii a v tu chvíli ji určitě zrovna neděkoval.
„Jo, díky Cordelie!“ opakoval po něm Spike. „To je skvělý! Budem jako nejlepší kamarádi!“ Dodal Spike ironicky a Angel rezignoval na snahu zbavit se ex svojí ex.
Fred si během vybalování s Cordy povídala o mořský nemoci. Loď ještě nevyplula a Fred měla ohromnou radost, že ji je zatím pořád dobře.Cordy se jí snažila ztlumit příval radosti. Párkrát už na lodi jela a nemoc se projevila skoro vždy tak deset minut po vyplutí, po čase si však zvykla.
Fred její radost během několika následujících minut taky opustila. První hodinu strávila na záchodě. Její žaludek si po chvíli na houpání moře zvykl a tak se odhodlala jít za ostatními do baru s hudbou. Jeden z důvodů byl také ten, že nebyla zvědavá na Spikeovi hloupé připomínky.
Stejně se jim nevyhla.
„Byla jsem nějaká unavená tak jsem si na chvíli lehla a usnula.“ Snažila se Fred zachránit situaci.
„Jo, to je fakt, usnula sotva jsme si vybalily.“ Snažila se zoufalé Fred pomoci.
Každý si asi stejně myslel svoje, ale zřejmě jim pobledlé Fred bylo líto a nechtěli jí to ještě zhoršovat. I Spike se ovládl.
„Konečně chvíle klidu. Žádný temný démoni, žádná práce ani krvežíznivý upíři...Ou, promiňte kluci, to nebyla narážka! Říkal jsem krvežíznivý. Tady jich kolem nás pár je, ale tady musí respektovat pravidla lodi a pít mohou maximálně Bloody Mary.“ Konstatoval Wes.
„Jdu se trochu projít po lodi, jde někdo se mnou?“ zeptá se Spike.
„Jo, peroxidku, nic jinýho si nepřeju víc!“ Odpověděl ironicky Angel. Stále nemohl překousnout, že ho Spike pronásleduje i na dovolené.
„Tak nikdo? Ok, jak myslíte. Určitě budete litovat.“ A Spike odešel.
Fred si byla jistá , že litovat nebude. Pořád připomínala barvou něco zeleno-bílého.
„Angele, snaž se s ním trochu vyjít. Nemusíte se pořád urážet a dohadovat. Zkus to překousnout. Jsi na dovolený , tak se bav!“ poradila Angelovi Cordy a objednala si cosi míchaného na pití. Rozhodně to nebyl první drink a Cordy nevypadala, že by měl být i poslední. Měla v plánu si opravdu užívat. Ostatně jako všichni.

„Páni, říkal jsem jim, že budou litovat.“ Povídal si pro sebe Spike, když vyšel na palubu lodi a kolem bylo vidět klidné hvězdami osvícené moře. Opřel se o zábradlí a rozhlížel se po lodi. Kolem bylo spousta démonů, polodémonů, ale i obyčejných smrtelníků, jako Cordy, Fred a ....
„Buffy?“ řekl si Spike opět pro sebe, když u přídě uviděl štíhlou blondýnu. Pro jistotu oči zavřel, otevřel a ...Byla tam...Stála přímo před ním, na přídi lodi, osvícená tisícem hvězd.Ta, kvůli níž si tolik přál duši, kvůli ní zachránil svět a zemřel. Tedy částečně.
Spike znervózněl, což u něj nebylo zvykem. Vydal se za Buffy k přídi.
„Je krásně, že?“ začal nezávazně konverzovat.
„Ano, to je, ty hvězdy, moře a ...“ zarazila se.
„Spiku? Ale vždyť ty přece...Jak to že jsi...Teda nejsi...Co tady děláš?“ Byla ráda, že ze sebe vydala jakoukoliv hlásku, protože uvnitř nebyla schopná ani střádat myšlenky.
„Víš, to je na dlouho. No, co ty tady?Tak sama...“
„Jsem jakoby na dovolené. Doufám, že mezitím na pevnině nějaká banda démonů nepožírá potencionální přemožitelky. Takže dovolená...Ale co ty? Nikdy si nevypadal jako výletní typ?!“
„To víš, lidi se mění.“ Přemýšlel, zda má Buffy říct, že je tady Angel. Předpokládal, že se asi na lodi stejně potkají, ale...Nemuselo to být hned...
„Jsem tu s kamarády. Taky na dovolené.“ Pokusil se Spike...
„S kamarády? Spiku?!“ Buffy se to moc nezdálo.
„Co? Nemůžu mít kamarády? Říkal jsem, že jsem se změnil!“
„Tak fajn. V pohodě! No...a co Angel? Viděl si ho někdy? Nebo víš o něm něco?“ Zajímalo Buffy.
Spike z toho zrovna radost neměl...
„No, Buffy, já už musím běžet, ale určitě se ještě potkáme. Jo a Buffy....Rád jsem tě viděl.“ Od Spika to znělo zvláštně tyhle slova. V Buffy se probudily staré vzpomínky. Na které možná zapomněla, ale spíš než to, je pouze přemístila někam hluboko a zapomenout se pouze snažila. Se Spikem toho prožila spoustu, ale Angel...Angel bylo něco tak silného, že to se nedalo jen tak přemístit někam hluboko. I když se o to Buffy mnohokrát snažila.
„Kdes byl tak dlouho? Něco zajímavýho?“ zeptal se zvědavě Gunn.
„Ne nikde nic... Všude jen spousta vody. A co vy?“ Spike nechtěl před Angelem říkat, že na lodi je Buffy, stejně tak jako Buffy neřekl o Angelovi. Otázka a co vy směřovala především na Cordelii ,které se na tváři rýsoval veselý úsměv, podpořený červeno-žlutým drinkem. „Je škoda že s náma Lorne nemohl jet. Ale alespoň to ve firmě snad trochu ohlídá.“ řekl Angel.
„Máme tu za něj dostatečnou náhradu, myslím.“ Neodpustil si Wesley rýpnutí a Angel se na něj ne zrovna mile podíval.
Spike byl jakoby mimo. Nemohl vypustit z hlavy, že na lodi je Buffy. Vybavoval si, jak jí to moc slušelo, když ji ozařovaly hvězdy a vítr jí foukal do vlasů. Vybavily se mu chvíle, kdy se spolu milovali.
„Jdem se bavit!“ Probrala ho Cordy s jeho snění.
„Jo, jde se tančit!“ Přidala se Fred, které se vrátila do tváře barva. Ovšem nikoli samovolně, ale za pomocí Cordelie a jejího červeno-žlutého drinku.
Spikeovi se moc nechtělo, ale nakonec se přemohl, aby nevzbudil u Angela podezření.
Všichni se skvěle bavili a nakonec se všichni ve skvělé náladě přemístili do karaoke baru.
Zrovna se nějaký mladý démonek snažil zpívat písničku Mandy...Angelovi se vybavili vzpomínky na jeho karaoke vystoupení a neměl dobrý pocit z toho , že by se ten hrdinský výkon měl zopakovat.
Cordy s Fred byli ovšem akční a všechny už přihlásily. Takže by bylo mnohem horší slyšet svoje jméno a nevystoupit, počemž by následovaly pohledy všech pasažérů v nabitém sále. Zatím přemýšlel, co si vybrat. Mandy to rozhodně nebude...
Fred s Cordy už měly jasno...Právě na pódiu zpívaly jakýsi duet...Bohužel nikdo nebyl schopný identifikovat slova, natož poznat melodii...Holkám to evidentně nevadilo.
Wesley si střihnul „Let it be“ od Beatles a vcelku přijatelně. Gunn si zazpíval „Sway“ od Deana Martina, sklidil veliký úspěch zejména u dam , které okouzlil svými tanečními kreacemi. Spike se sice účastnit nechtěl, ale když viděl jak Angel zpívá od Robbieho Williamse písničku „She´s the one“ a jde mu to líp než Mandy, měl jasno. Rozhodl se pro Lennyho Kravitze a „Believe in me“. S jeho hlasem a vzhledem se dívkám, ženám a démonkám v baru tajil dech. Ve stínu baru byla ještě jedna postava. Nebylo jí vidět do tváře, ale byla štíhlá a měla vlasy po ramena...Spike si byl jistý, že to byla Buffy. Doufal jenom, že si jí nevšiml Angel. Nejspíš ne, protože seděl stále na svém místě.
Bylo už opravdu hodně pozdě v noci. No spíš brzy k ránu a tak se rozhodli, že by asi bylo nejlepší jít si lehnout.
Všichni celkem v klidu usínají. Nejklidněji asi Cordy s Fred...
Jenom Spike kouká do tmy a přemýšlí nad Buffy. Netuší ale, že Angel si postavy ve stínu všimnul také, ale nepřikládal tomu váhu, ani si nemyslel, že by to mohla být Buffy. Jenom mu jí připomněla a tak koukal do tmy.
A tak ani jeden z nich netušil, kolik toho mají společného.
Usnuli až nad ránem...

Další den ráno se Cordy a Fred vzbudili s příšernou kocovinou. Cordy se snažila vzpamatovat, ale moc jí to nešlo a pomohla až studená sprcha. Fred byla na nevolnost zvyklá a tak jí to ani nepřišlo.
Všichni se sešli na kryté palubě. Byla potažená speciálním krytem, který nepropouštěl denní světlo.
Spike nezapomenul zkritizovat obě holky: „Jéé holky, vypadáte tak trochu jako Lorne, nepřijde vám?“
„Sklapni Spiku!“ Okřikla ho Fred.
Loď se ten den začala silně pohupovat. Kapitán lodi hlásil do rozhlasu, že se prudce zvýšil vítr a je možné, že loď se takto bude pohupovat několik následujících hodin. Ale není se prý čeho obávat. No po ránu to moc uklidňující zpráva nebyla, ale nikdo tomu nepřikládal žádný větší význam.
Společně se rozhodli , že zajdou k bazénu. A nikdo neprotestoval. Chvíli se jen tak plácali ve vodě, chvíli plavali a holky většinu času jenom nečinně ležely.
Najednou se loď strašně otřásla až Cordy spadla z lehátka.
Z lodního rozhlasu opět promluvil kapitán: „Nebojte se, byl to jen menší tlak vln, které způsobuje stále ten silný vítr, ale opravdu se nebojte. Pouze žádám pasažéry, kteří jsou v bazénu, soláriu nebo sauně, aby se odebrali do společných prostor. Například bar, společenská místnost s televizí nebo do herny. Je to pouze běžné opatření a opravdu se není čeho bát.“
Spike se vydal společně s Gunnem a Wesleym do herny a Angel si chtěl jít prohlédnout do podpalubí speciální prosklený levobok, odkud bylo vidět přímo mořské dno.
Cordy si šla i se svojí kocovinou lehnout a Fred se připojila k Angelovi.
„Páni, to je krása, viď? Nikdy jsem něco takového neviděla! To je úžasný!“ Obdivovala Fred krásu pod hladinou.
„Jo, to máš pravdu. Je to nádherný!“
„Angele? Jsi to ty?!“ Angelovi se zastavil dech. Hlas, který si tolikrát představoval a vybavoval, byl najednou tak blízko něj. Bál se až otočit aby to nebyl sen. Nakonec sebral odvahu.
„Buffy! Ahoj! Co ....co tady děláš? Já...ehmm. to je Fred. Pracuje v naší firmě.Fred, tohle je...Buffy.“ Angel stále potřeboval čas na vzpamatování.
„Ou, tak ty jsi Buffy!“ Koukala Fred užasle.
„Ano. To jsem já!“ Usmála se Buffy.
„No páni. Tolik jsem toho o tobě slyšela! Angel o tobě pořád....“ Angel ji přerušil. „Fred...“ A Fred to došlo...
„No Buffy ráda jsem tě poznala a doufám, že se ještě uvidíme. Já se jdu podívat za Cordy, jak to zvládá. Tak ahoj.“ A zmizela na točitém schodišti směřujícím ke kajutám.
„Cordelie? Je tady? A...A kdo ještě? S kým tu ještě jsi?“ Vyzvídala Buffy a začínala si dávat do souvislostí Spikeovu přítomnost.
„No jsme tady na dovolené...Já, Gunn, to je můj kamarád a taky se mnou pracuje, potom Wesley a ....“
„Spike.“ Doplnila ho Buffy.
„Jo, ale jak o něm víš?!“ Angel byl zvědavý na její odpověď.
„No, my jsme se potkali tu noc, co loď vyplula na palubě, ale on se o tobě nezmínil.“
„No to je pochopitelný.“ Ten zmetek, myslel si v duchu Angel.
„No a co ty? Jak se máš? Angele mrzí mě, jak to mezi námi šparně skončilo a....“
„To je dobrý...Já...snažím se stím vyrovnat. Teda vyrovnal jsem se s tím. Teda... no...Víš jak...“ Angel se do toho pěkně zamotával. Buffy se mírně pousmála. I ona se s tím snažila „vyrovnat“, ale sama ví, jak je to těžké a také ji to mírně lichotí, že na ni Angel stále nezapomněl.
Najednou se loď zatřásla tak silně , že oba spadli na zem. Jak už to tak chodí, spadli oba na sebe. Angel se chystal Buffy políbit, ale loď se znovu zachvěla tentokrát ještě silněji, než před tím a každý se odkutálel na jinou stranu.
Z rozhlasu promluvil kapitán opět to samé a přidal novinku, že prý by se vítr měl v následujících hodinách zmírnit.
Angel se podíval přes celou místnost na Buffy a jejich pohledy se střetly. Buffy dětinsky ucukla očima jinam a snažila se zvednout. Loď se ovšem poměrně silně kymácela a s její drobnou postavou, ač byla přemožiteka, to šlo dost těžko. Angel se okamžitě zvedl a šel Buffy pomoct.
„Nechceš se k nám večer přidat? Půjdem asi do casina a ostatní tě rádi uvidí.“ Navrhl Angel. Dovedl si představit lepší způsob, jak být s Buffy, ale to by zřejmě nepřijmula.
„No já nevím jestli je to dobrý nápad...Je tam Spike a ...“
„No jak myslíš, ale byl bych rád a ostatní určitě taky.“
„Tak já se rozmyslím a kdyžtak se tam ukážu. Určitě vás nepřehlédnu.“ Ukončila Buffy rozhovor a odešla.
Angelovi se mohla hlava rozskočit, jak nevěděl co dřív. Byl tak šťastný, že viděl Buffy. A hlavně doufal, že se večer ukáže.
Angel přišel na pokoj, ale nikdo tam nebyl. Ani mu to nevadilo. Neměl náladu na nikoho. Lehl si na postel a přemýšlel o Buffy.
Vyrušilo ho hodně silné zaklepání. „Angele, tady Cordy můžu dál?“
„Jo jasně, pojď.“
„Angele, to je úžasný! Slyšela jsem, že na lodi je Buffy!“ Fred Cordelii správně a pohotově informovala.
„Jo, je to tak. Večer s námi možná zajde do toho casina, jak jsme měli v plánu. Pozval jsem ji.“
„No to je skvělý. Ráda se s ní uvidím.“
„Tak jo, nezajdeme na bar, stejně tam už všichni sedí, ne?“ prohlásil Angel v naději, že tam bude i Buffy. Bohužel byl zklamaný. Stále ale doufal, že přijde večer, jak se domluvili.
Když tam ale uviděl Spika měl chuť skočit mu po krku! To neudělal, nicméně si neodpustil mu alespoň trochu vynadat.
„Tak na palubě nebylo nic zajímyvýho, viď? To jsem si mohl myslet! To je za trest, že seš tady se mnou nebo co?“ Angel se musel ovládat, aby mu nedal ránu. O to víc ho vytočilo, když Spike zapíral.
„Hele nech toho. Mluvil jsem s Buffy... Vím, že jste se potkali.“
A sakra...pomyslel si Spike. Bylo mu jasné, že se s Buffy potká, ale nejlépe až budou vystupovat z lodi. No nic.
Oba dva ukončili rozhovor pohrdavými pohledy. Loď se stále celkem silně kymácela a rozhodně to nevypadalo, že by se vítr zklidňoval.
Když se všichni přemístili do casina, na baru už seděla všem známá osoba. Buffy.
„Buffy! Ahoj! Jsem tak ráda, že tě po tak dlouhé době vidím. Gunne, to je Buffy, Buffy, to je Gunn. No a Wesleyho znáš.“
„Ahoj Buffy! Vypadáš dobře.“ pochválil ji Wesley.
„Děkuju. No, vůbec by mě nenapadlo, že se tu s vámi setkám. Původně jsem se měla sejít s Faith kvůli jednomu démonovi, na kterého nestačíme ani jedna zvlášť, tak se musíme spojit, ale musela někam nutně odjet a mě se nechtělo nechat lístek propadnout. No a nakonec vás tady všechny potkám!“ vyprávěla Buffy.
Loď se prudce naklonila a z baru popadaly sklenice s nápoji, ale i pasažéři sedící u baru, včetně Buffy. Spadla Spikeovi přímo do náruče. Angel ho probodával pohledem a Buffy se raději nedívala ani na jednoho z nich.
Neměla vůbec dobrý pocit z toho, že jsou tu oba a navíc společně.
„Co to s tou lodí je? Tohle už není normální! Tohle není vítr a už vůbec se nezklidňuje! Zajdu za kapitánem!“ rozhodl se Angel.
Nebyl sice nadšen myšlenkou, že nechává Spike v přítomnosti Buffy, ale na druhou stranu tam byli ostatní.
Měli si co vyprávět, takže nebyla nouze o zážitky a vyprávění, po tak dlouhé době. Spike jenom seděl a poslouchal jak Buffy vykládá. Mrzelo ho, že o něj mockrát pohledem nezavadila, ale když už se očima setkali, tak ucukla. Ostatní to samozřejmě nepřehlédli. Snažili se odlehčit atmosféru mezi nimi, a tak Fred navrhla tančírnu. Všichni vcelku souhlasili a na baru nechali u číšníka vzkaz pro Angela , aby přišel za nimi.
„Kapitáne, mohu s vámi mluvit? Jenom na moment. Jsem Angel a jsem tu s přáteli na menší dovolené, ale stále nás zneklidňuje ten vítr.“ Vstoupil Angel za kapitánem, který nevypadal zrovna vyrovnaně. Angelovi došlo, že ten vítr není tak obyčejný, jak kapitán hlásil v rozhlase.
„Víte, popravdě jste první, kdo se na to ptá. Všem stačilo moje vysvětlení v rozhlase.“
„No přeci jenom je mi to trochu divné, když jste hlásil, že se má vítr zmírnit nebo dokonce utišit, ale mě přijde, že je stále silnější.“ Dodal Angel.
„Ano, máte pravdu.“ Kapitán sklonil hlavu a Angel vytušil, že se něco děje.
„Víte, já sám takový vítr nepamatuji. Ani meteorologická stanice o žádném větru v těchto místech neví. Je zcela možné, že to není obyčejný vítr. Obávám se, že bych vám tyto informace neměl říkat. No ale dobrá. Prosím jen mi slibte, že to nebudete šířit mezi pasažéry. Nechci způsobit paniku.“ Angel přikývl. Ovšem rozhodl se říci to svým nejbližším. To však kapitánovi neprozradil.
„No je možné, že nás zastihl vítr vyskytující se velmi zřídka. Naposledy to bylo roku 1926 v Atlantickém oceánu a víte....“ kapitán znejistěl ještě víc.“ Tehdy se loď naprosto ztratila... Včetně pasažérů. Prostě zmizela. Ty lidi našli až za několik měsíců na jednom ostrově a.... zbyla jich sotva polovina. Obávám se, že je to náš případ.“ Kapitán domluvil a zadíval se Angelovi do očí.
„Děkuji vám, kapitáne, alespoň teď vím, na čem jsem. Nechcete se pokusit najít nejbližší přístav?“ snažil se povzbudit kapitána Angel.
„Mladý muži, vy zřejmě nechápete... Ocitli jsme se naprosto mimo mapu... Ztratili jsme přehled kde se vlastně nacházíme. Vítr s námi házel ve velkých vzdálenostech. Prosím pokud můžete raději si nachystejte nejnutnější věci. Pokud je některý z vašich přátel démon nebo upír zajděte si nenápadně do skladu potravin a naberte si nějaké zásoby. Pokud tedy přežijeme...“
„Kapitáne, děkuji vám moc. Pomohl jste mi a budeme doufat, že se vše spraví. Děkuji kapitáne.“ A Angel odešel za svými přáteli.

„Tak co Angele? Jak to dopadlo?“ Vyzvídala Cordy.
„Jo, co ti řekl? Mluvil si sním?“ přidal se Wesley.
Angel váhal a nakonec jim to celé vylíčil. Často se přitom s Buffy setkali pohledem, ale Buffy tentokrát neucukla. Vracely se jí chvíle strávené s Angelem a to co spolu prožili. Někde uvnitř byla šťastná, že Angela vidí po takové době, ale ne za okolností, které se právě dozvídala. Během vyprávění se loď několikrát silně naklonila a jednou se dokonce otočila snad o 180°...
Angel s Wesem, Spikem a Gunnem šli do zásobovacího skladu, jak řekl kapitán. Holky zůstaly pohromadě a vzaly Buffy k sobě na pokoj.
Spike s Angelem spolu sice nemluvili, ale bylo jim jasné, že by se muselo stát něco velkého, aby oni - dva upíři a ještě k tomu s duší, zemřeli. Oběma šlo především o ostatní.V neposlední řadě taky o Buffy.
Na večer měli zamluvený velký salonek, ale nikdo neměl ani pomyšlení na televizi či video.
Nakonec to však uznali za vhodné místo, jak zůstat spolu. Sešli se tam všichni.
Vítr mezitím silně zesílil a loď se každou chvíli nejen nakláněla, ale i otáčela a nebyl to příjemný pocit. Jednu chvíli se naklonila téměř celá na levobok a všem došla vážnost celé situace. Buffy seděla mezi Spikem a Angelem. Ani jeden nedovolil tomu druhému být s ní, i v tak vážné situaci, o samotě.
Najednou se stalo něco nečekaného. Loď se několikrát zprudka naklonila ze strany na stranu, do prava i do leva, najednou zhasla všechna světla a všechno ztichlo.
V tu chvíli byla Buffy ráda, že jí po boku sedí jak Angel, tak Spike. Cordelie se pevně držela Wesleyho, protože otáčení lodi začalo nabývat na intenzitě. Fred se držela Gunna. Seděli všichni velmi blízko u sebe.
Začala silná bouřka a v okýnkách byly vidět ohromné, až nepřirozené blesky. Hromy zněly stále silněji a hlasitěji, loď se stále kymácela bylo vidět mohutné vlny. V jednu chvíli se příšerně zablesklo a loď se začala točit kolem dokola. Bylo to hrozivé. Všichni křičeli. Najednou se úplně setmělo, loď se ještě zrychlila a točila se v té obrovské rychlosti stále kolem dokola. Angel i zbytek jeho týmu, včetně Buffy už nebyli pohromadě , ale každý ležel na podlaze úplně někde jinde a několik z nich se silně udeřilo do hlavy až na okamžik ztratili vědomí. Loď se ještě několikrát otočila, ale to už nikdo z nich nevnímal. Všichni upadli v malé bezvědomí. Nikdo z nich o sobě v tu chvíli nevěděl a celá loď do něčeho narazila.
Když Buffy otevřela oči, nechápala. Vedle ní ležel Angel se Spikem a.....kolem byla písečná pláž a jakýsi prales.
V podobném okamžiku, ale na úplně jiném místě, avšak stejném ostrově(což nikdo z nich netušil), probudila Cordelie. Ovšem kolem sebe nikoho neviděla. Až po chvíli zahlédla o kus dál ležet postavu. Sebrala všechny síly a překonala silnou bolest hlavy a došla k postavě. Byl to Wesley. Za Cordelií bylo slyšet jakési dva hlasy volající jejich jména, společně se jmény Buffy, Spika a Angela. Ano, byla to Fred a Gunn. Byli celí odření, stejně jako Cordelie.
Kolem nich nebylo nic než písečná pláž, modré a nekonečné moře... a zelený prales.
Všem došlo co se stalo až po té, co nabyli plného vědomí. Stalo se to, co Angelovi vyprávěl kapitán.
Byli na (snad) pustém ostrově, byli zoufalí, byli zničení.... a byli ZTRACENI!!



POKRAČOVANIE NABUDÚCE