The Return


Popis poviedky : Angelův team přežil, ale končí tím jejich spletité osudy a nebo je to jen začátek? Jak osudem všech rozvíří nevítaná osoba z minulosti s jediným přáním, mít vás. V jediném okamžiku se vše mění a to nejen pro vás, ale i pro dívku z Říma, která to vše vidí ve snu.


3. kapitola


Los Angeles


Město se koupalo v posledních zlatavých paprscích. Slunce pomalu zapadalo za obzor a na obloze se objevily červánky. Byl to nádherný pohled, naplňoval duši klidem. Nikdo však neměl čas, aby se zastavil a podíval na tu krásu.
Letadlo, které letělo až z Říma, přistálo přesně ve chvíli, kdy oranžový kotouč za jeho zadním křídlem zmizel úplně.
Lidé v kabině si úlevně oddychli a zatleskali pilotovi za dobře odvedenou práci. Začali se zvedat a sháněli se po svých věcech, které si nestihli připravit před přistáním.
Jen dvě mladé ženy sedící v poslední řadě u okna si nevšímaly shonu kolem. Jen čekaly až ta největší vřava pomine a ony budou moc v klidu vystoupit. Nikdo netušil, proč přijely.
Nikoho to také nezajímalo. Každý si hleděl svého a nestaral se o problémy jiných lidi.
Dívky nemusely čekat dlouho na to, až se letadlo vyprázdní. Během chvilky utichlo, protože všichni byli vyčerpáni po dlouhé cestě a snažili se co nejrychleji dostat ven.
Za posledními dvěmi osobami se zavřely dveře kokpitu. Ženy pomalu sestupovaly po schodech a při tom se zhluboka nadechovaly čerstvého vzduchu.
O poznání rychleji došly do terminálu letiště aby si objednaly Taxi. Potřebovaly se dostat do hotelu Hyperion…

Auto jim zastavilo před vchodem. Buffy musela zaplatit oplzlému řidiči, který je zval někam do motelu. Příkře ho odmítla a podala mu nehoráznou sumu za tu chvíli jízdy. Ulevilo se jí, když za sebou konečně zavřela dveře a Taxík odjel.
Podívaly se na budovu před sebou. Nebyla určitě nejnovější, protože někde se místy olupovala omítka a některá okna v nejvyšším patře byla zabedněná. Na kráse jí to však neubralo. Vyzařovala zvláštní sílu.
Hlavní dveře byly veliké a masivní. Bylo by hodně těžké je vyrazit.
Buffy se zarazila, když se dotkla kliky. Bála se toho, co ji čeká uvnitř. Bude tam muž, kterého vždy milovala a obdivovala nebo tam bude zabiják, který nemá žádné slitování?
Nadechla se a pomalu otevřela. Uvnitř však nikdo nebyl. Alespoň to tak na první pohled vypadalo. Zastavily se a naslouchaly zvukům velké vstupní haly. Bylo slyšet otáčení stránek. Šramot vycházel z kanceláře za recepcí.
Wilow se usmála. Jediný, kdo v tomhle hotelu četl knihy, byl Wesley. Nakoukla do malé, ale přesto útulné místnosti. Jediné světlo vyzařovala stolní lampa, kterou měl bývalý pozorovatel položenou vedle hromady knih. Doslova se za nimi ztrácel.
Usilovně něco hledal až se mu na čele udělala vráska. Natahoval se zrovna pro další knihu, když si všiml nečekané návštěvy.
„Wilow?“ Překvapeně se na ni podíval. „Buffy?“ Všiml si také blonďaté hlavy ve dveřích.
„Co tu děláte? Vždyť jsme se předevčírem viděli.“ Měl zlé tušení. „Nejste tady náhodou kvůli Angelovi?“
„Něco se s ním stalo?“ Buffy s napětím čekala na odpověď.
„No…choval se nějak divně a včera někam zmizel. Potom se už neobjevil.“
„Prohledali jsem snad celou kanalizaci v L.A., ale nic jsme nenašli,“ skočil jim do rozhovoru Spike, který se právě vrátil ze svého pátrání. „Rád vás zase vidím,“ kývl směrem k dívkám.

Naposledy se setkali v Římě, když za nimi přijel. Buffy od Andrewa věděla, že je naživu.
Jejich setkání nebylo zrovna civilizované. Nejdřív ho zmlátila. Potom mu skočila kolem krku a rozplakala se. Spikovi trhalo srdce ji takhle vidět, ale jí se nesmírně ulevilo.
Šli spolu na hlídku jako za starých časů a všechno si vyříkali.
Chtěl tam zůstat, ale pochopil, že to není dobrý nápad. Hluboko uvnitř cítil, že Angela zrazuje. Řekl jí, co si myslí. Přiznala se mu, že je to pravda. Stále ho milovala. Rozloučili se jako přátelé a on se vrátil zpět do Los Angeles.

„Zbláznil jsi se?! Můžeš mi říct, proč jsi tak hnal?“ Do hotelu vpadl udýchaný Gunn. Zarazil se, když jsi všiml hostů. „Aha…už je mi to jasný,“ zašklebil se na Spika.
„Ty musíš Buffy.“ Svůj pohled stočil na drobnou blondýnku. Vypadala tak křehce a bezbranně. Zdání ale klame. Jen někteří tušili, jak velká síla v ní dřímá. Kdyby byl upírem, rozhodně by se s ní nechtěl setkat.
„Ano…jsem,“ odpověděla mu blondýnka.
Wesley si odkašlal. „Než jste sem vtrhli a přerušili náš rozhovor, děvčata se chystala říct důvod jejich neohlášeného a nečekaného příjezdu.“
„Asi už víte, že do města přijela Drusilla,“ ujala se slova Buffy.
„Jo…Angel už měl tu čest se s ní setkat osobně,“ přitakal Spike. „Zanechala mu také památku na jejich setkání. Kdo by to byl řekl, že náš velkej hoch se nedokáže ubránit“ dodal a ušklíbl se.
Buffy zavřela oči…její nejhorší můra se naplnila. „Kvůli tomu jsme tady,“ povzdechla si.
„Ok…takže jste přijeli jen kvůli tomu, že Drusilla bodla Angela? Zlato nechci tě nějak podezírat, ale nezdá se mi, že je to ten jediný důvod tvé návštěvy.“ Spike byl trochu skeptický.
„Máš pravdu. Není to jediný důvod a kdybys mě nechal domluvit, mohl jsi si ušetřit ty tvoje otázky.“ Buffy ho zpražila ledovým pohledem. „Jsem tady kvůli Angelusovi.“
Všichni se na ni nevěřícně podívali. Tohle opravdu nečekali.
„Včera v noci se mi zdál sen, kde mi Drusilla řekla, že se Angelus vrátí,“ vysvětlila jim.
„V té době ho také zranila,“ přitakal Wesley.
„Zdálo se, že je v pořádku. Potom začal být nevrlý a odešel. Od té doby jsme ho už neviděli. A tohle nikdy neudělal. Přes den je většinou v hotelu.“ Spike si začínal uvědomovat, že se něco děje.
„Takže…Buffy mi popíše tu dýku a Spike zkusí najít Drusillu bude se snažit, aby zjistil něco víc.“ Bývalý pozorovatel se ujal vedení.
Upír neznatelně kývl hlavou a odešel. Měl před sebou nelehký úkol, ale jednou provždy musí udělat tlustou čáru za svou minulostí.

Buffy se snažila vysvětlit, jak vypadala ta dýka. „Rukojeť byla zdobená zlatem a čepel obyčejná.“
„Takže to byl nůž jako každý jiný.“ Gunn si neodpustil ironickou poznámku. Blondýnka se na něj zamračeně podívala.
„Buffy, on má pravdu. Vzpomeň si, nebylo na ní něco nápadného? Cokoli…třeba nějaký znak.“ Wesley se jí snažil nějak pomoct. Takových dýk je spousta a oni nemají zrovna moc času.
Přemožitelka byla zoufalá. Seběhlo se to tak rychle, takže si detailů moc nevšímala.
Náhle ji přece jen jedna vzpomínka bleskla hlavou. „Byla na ní takový zvláštní symbol…“ Natáhla se pro papír a nejbližší tužku. Začala se plně soustředit na svůj výtvor.
V místnosti panovalo ticho. Všichni ji s napětím pozorovali. Tahy tužkou utichly a Buffy si nejistě prohlédla své dílo. Gunn ji nakoukl přes rameno. „Je to…zajímavé.“ Odkašlal si. Buď to byla hodně špatná malířka nebo vůbec nerozuměl umění. Viděl v tom jen čmáranici.
„Ukaž,“ požádal ji Wesley. Buffy vstala a podala mu svou kresbu. Zamyšleně si ji prohlížel…něco mu připomínala.
Najednou prudce vyskočil od stolu. „Už vím…to je znamení samotného Teshaka. Byl to bájný a mocný démon. Moc zmínek o něm není.“ Rychle došel k polici s knihami a vytáhl tu nejstarší a nejzaprášenější. Opatrně ji položil na stůl a nalistoval příslušnou stránku.
„Thesakova dýka – byla stvořena před mnoha tisíci lety spolu s legendou o upírovi s duší. Má jediný účel…zbavit ho všeho dobrého. Stačí jen jediný dotyk a on svou duši během několika hodin nenávratně ztratí. Použita smí být jen jednou. Žádné kouzlo nepomůže…“
Nastalo hrobové ticho. Nikdo se neodvážil promluvit. Všechny páry očí se obrátily na přemožitelku.
Buffy nasucho polkla. Věděla přesně, co udělá. „Musím za ním.“
„Cože?!“ Wilow nemohla uvěřit, co to její kamarádku napadlo.
„Nemůžeš takhle riskovat.“ Wesley s Gunnem ji zatarasili cestu.
„Nenuťte mě to udělat,“ žádala je tiše. Muži se ale nepohnuli. Přesně mířenou ranou poslala svého přítele do bezvědomí. Černoch se ji pokusil napadnout, ale proti ní neměl šanci. Během okamžiku skončil vedle Wese na zemi.
Buffy se naposledy ohlédla a vyběhla z hotelu…

Mladá žena se plížila rozlehlým archivem. Snažila se jít co nejtišeji, ale přesto se její kroky odrážely od mohutných zdí. Zastavila se před jedním z mnoha regálů a podívala se nahoru.
Zavřela oči a pomalu se vznesla. Stoupala stále blíž ke svému cíli. V té nejvyšší polici ležel starý pergamen. Natáhla k němu ruku a pevně ho sevřela v dlani. Konečně měla to, pro co přišla…

Spike nemusel hledat dlouho. Našel ji na nedalekém hřbitově. Byla stále stejná. Její vůně se nezměnila…poznal by ji všude. Na sobě měla karmínově rudé šaty, jejichž konce dosahovaly až na vlhkou zem. Při každém nepatrném pohybu se lehce zvlnily. S jejími havraními vlasy si pohrával jemný vánek. Občas se jí nějaký nepoddajný pramínek zatoulal do krásné, ale bledé tváře. Upírala na něj své nádherné oči a vyčkávala na jeho první krok.
„Drusillo…miláčku, dlouho jsme se neviděli.“ Upír se usmál a vykročil k ní…

Illyria konečně vyšla ze svého pokoje. Ven ji vytáhly zvuky boje. Rychle seběhla ze schodů a zamířila do kanceláře. Vstoupila právě ve chvíli, když se Wes zvedal ze země.
„Wesley!“ Rozeběhla se k němu. Když si jí bývalý pozorovatel všiml, nepatrně ustoupil.
„Nebudeš mě zase mlátit?“ Zeptal se s úsměvem. Potěšilo ho, že o něj má strach.
Illyria se začervenala. „Přiznávám, že moje reakce byla přehnaná, ale měla jsem na to právo. Byl jsi rok naživu a ani jednou jsi se neozval!“ V návalu emocí se jí na tváři zatřpytila slza.
Wesley ji pevně objal. Zabořila obličej do jeho košile a nechala se opájet pocitem jeho blízkosti. Tolikrát se jí zdálo o tomto okamžiku.
Vyrušilo je jemné zakašlání. Podívali se tím směrem. Wilow se nervózně usmívala a Gunn se culil jako malý kluk, kterému někdo vysvětlil, co to znamená sex.
„Měli bychom se vrátit k našemu problému,“ navrhla čarodějka.
„Co se tady předtím vlastně stalo?“ Zeptala se Illyria.
„Abych to zkrátil,“ začal černoch. „Spike šel hledat Drusillu a Angelus se pravděpodobně vrátil. A tohle,“ ukázal na svůj natržený ret, „udělala naše potrhlá přemožitelka, když jsme se jí snažili zabránit, aby si to s velkým zlounem vyřídila osobně.“
„Angelus je zpátky? Jak je to možné? Vždyť byl včera v pořádku. Teda až na to zranění na břiše.“ Illyria nechápala, jak ji tato závažná událost mohla uniknout.
„To je právě ta příčina. Drusilla ho bodla Thesakovou dýkou, která ho zbavila duše,“ objasnil ji Wesley.
„Ale já bych poznala, že už to není Angel. Třeba se neproměnil.“ Bývalá bohyně neztrácela naději.
„V knize, která zmiňuje Thesakovu dýku, jsme se dočetli, že o duši přijde během několika hodin. Pravděpodobně o ni bojoval, ale dýka vznikla pro jediný účel. Proti takovému starému kouzlu neměl šanci.“
„Neměli bychom jít za ní?“ Navrhl Gunn.
„Ne. Buffy to zvládne.“ Wilow věděla, že teď je to jen na ní.
„Dobře. Ale až se vrátí Spike, půjdeme ji hledat,“ rozhodl Wesley.
„Ona ví, co dělá...snad,“ zašeptala tiše čarodějka.

Angelus byl překvapený, když spatřil přemožitelku, která právě vyběhla z hotelu. Vůbec ji tady nečekal. To mu ale nevadilo. Je to krásné zpestření jeho plánů.
„Konečně si užiju trochu srandy a vyřídím si to s tou mrchou…“ Zlomyslně se zasmál a vydal se za ní.
Věděla, že ji sleduje a o to snadné bude ho dostat tam, kam chce. Mířila do opuštěné části Los Angeles.
Všude byly staré domy, ve kterých už nikdo nebydlel. Zastavila se před tím nejzachovalejším. Opatrně vyšla po dřevěných schodech až ke dveřím. Stiskla zrezlou kliku a lehce zatlačila dolů. Nic se však nedělo. Buffy se do dveří silně opřela. Ty nevydržely nápor přemožitelčiny síly a povolily. S tichým vrzáním je otevřela dokořán a vstoupila.
Dům nebyl opuštěný příliš dlouho, protože na nábytku, který zde zůstal po minulých majitelích, se ještě nestačilo usadit tolik prachu. V rohu stála dřevěná židle a naproti u zdi zabírala většinu místa velká postel. Byly na ní ručně vyšívané polštářky a přikrývka s rozmanitými vzory.
Místnost byla ideálně vybavená pro její úmysl. Sedla si na židli a pohodlně se opřela. Teď už stačilo jen čekat až přijde.
Netrvalo to dlouho. Během pár minut uslyšela vrzání starého schodiště a následně se objevil ve dveřích. Rty se mu zvlnily do zlomyslného úšklebku.
“Vypadá pořád stejně. Temný anděl noci…“ Prolétlo Buffy hlavou předtím než se postavila a vykročila k němu.
Zastavila se před ním. „Ahoj Angelusi.“
„Přemožitelko…“ Kývl a čekal, co se bude dít dál.
„Mám návrh. Buď se můžeš chovat jako bych tu nebyla pokračovat ve svým nudným životě. Nebo tady zůstaneš se mnou a popovídáme si. Teda…povídat si moc nebudeme. Mám s tebou v plánu jiné věci.“ Buffy mu pohlédla zpříma do očí.
Angelus byl překvapen - mile překvapen jejím chováním. Pomalu ji obešel a přiblížil obličej těsně k jejímu uchu. „Na tuhle chvíli jsem se dlouho těšil.“ Natáhl ruku a zavřel dveře.
Buffy ho začala obcházet jako lovec svou kořist. „Přemýšlela jsem jaký asi budeš v posteli, ale napadlo mě, že už jsi to musel zapomenout za tu dlouhou dobu abstinence,“ prohlásila drze.
Upír výhružně zavrčel. „Neprovokuj přemožitelko nebo na to doplatíš.“
„Už se strachy celá třesu,“ odfrkla pohrdavě. „Přiznej si to. Angel byl ve všem lepší a na milování s ním budu navždy vzpomínat.“
Angelus už nevydržel ten výsměch a přirazil Buffy ke zdi. „Ty vůbec nevíš, co je to sex. Nikdy si nepotkala opravdového muže.“
„Tak mi ukaž, co je to opravdový sex. Dokaž, že jsi lepší než Angel,“ zašeptala roztouženě a políbila ho. Hladově její polibky oplácel.
Buffy se odtáhla a podívala se mu do stále lidské tváře. Rozhlédla se kolem sebe a všimla si hřebíku, který vyčníval ze zdi. Přejela po něm špičkou ukazováčku. Na prstu se jí objevila kapka krve.
„Chci se milovat s tebou, ne s Angelem.“ Opatrně přejela zraněným prstem po Angelusovi dolním rtu. Ucítil na jazyku přemožitelčinu krev. Pod přívalem lahodné chuti změnil svůj obličej v upíří.
„Na tuhle noc nikdy nezapomeneš,“ zašeptal vzrušeně a opět ji políbil…

„Stýskalo se mi po tobě,“ zavrněla Drusilla a přitáhla si Spika k sobě.
„Tak to tě musím zklamat. Mně po tobě vůbec.“ Blonďák upírku odstrčil.
„Ty už mě nemáš rád,“ obvinila ho. „Hvězdy mi to pověděly.“
„Ne nemám a jsem tu jen z jediného důvodu. Řekni mi, co jsi udělala Angelovi.“
Drusilla se začala smát. „Ta blonďatá děvka bude trpět. Odloudila mi tě těma svýma řečičkami.“
„Možná to bylo tím, že není šílená jako ty,“ ušklíbl se Spike a praštil jí do obličeje.
Upírka začala smutně kňourat. „Ublížil jsi mi a ušpinil moje šaty. Za to mi zaplatíš,“ slíbila výhružně a vrhla se na Spika.
Měl nad ní jasnou přesilu. Nebyla to moc dobrá bojovnice. Dostávala se lidem do hlavy a potom bylo snadné je zabít. Jenže tohle na něj neplatilo. Chytil ji za vlasy a odhodil na náhrobek.
„Co se stane Angelovi?“ Zeptal se znovu.
„Brzy to poznáš. Je to můj dáreček pro vás.“
„Tak v tom případě je mi líto, že nebudeš u toho, až ho budeme rozbalovat.“ Z kapsy kabátu vytáhl kolík a sehnul se k ní na zem. Nezaváhal ani na vteřinu a zabodl kolík do jejího nebijícího srdce. Oči se jí rozšířily překvapením, když se začala rozpadat v prach. Trvalo to jen několik vteřin, ale pro Spika to bylo jako věčnost. Necítil smutek…konečně byl konec.
Byla to chyba. Věděla to a přesto to udělala. Měla ho zabít a místo toho se s ním vyspala. Nebylo to o lásce a něžnosti, ale o touze a vášni. O vášni, která ji spalovala už roky. Pokaždé, když s ním mluvila, chtěla mu to říct…jak moc ho miluje. Proč to neudělala? Už se nikdy nevrátí. Její přítel, největší láska jejího života je pryč…navždy.
“Oni to zvládnou…musí to zvládnout…“ běželo jí hlavou, zatímco si oblékala bundu.
Vykročila ke dveřím.
“Opět bez rozloučení, ale copak to jde? S kým se mám vůbec rozloučit… s tím zabiják? S mužem, co mi tolik ublížil? Ten, kdo zničil vše, co mě dělalo šťastnou?“
Měla poslechnout rozum, odejít a neohlížet se. Ale srdci se přece neporoučí.
“Aspoň naposled…“ Rozhodla se a pomalu otočila.
Strnula… stál pár centimetrů od ní. Nespal v posteli, jak předpokládala.
Upřeně se na ni díval a ona se opět topila v jeho nádherných očích. Po tváři jí stekla osamocená slza.
V ruce pevně sevřela kolík, který vytáhla z bundy…

Díval se na ni a něco v něm se zlomilo. Oči měla zalité slzami, když pomalu zvedala ruku a zamířila mu na srdce. Stačil jeden rychlý pohyb a byl by konec.
Nedbal na kolík a opatrně ji pohladil po tváři. Palcem setřel ty slané potůčky. Nepohnula se, jen vnímala jeho blízkost.
„Co to dělám?“ Angelus to nechápal. Proč ji tady něžně hladí, když ji má zabít.
„Chci ti dokázat, jak moc tě miluji…“ Zarazil se nad vlastní myšlenkou. Je to opravdu to, co cítí? Lásku? Tak obyčejné a jednoduché slůvko, které dokáže vystihnout všechny jeho pocity.
Opatrně přejel prstem po chvějících se rtech. Toužebně vzdychla a zavřela oči. Pomalu se k ní přiblížil a dotkl se svými rty těch jejích. Jen lehce a hned se zase odtáhl.
Začala ztrácet kontrolu, paže se smrtelnou zbraní začala klesat. Když se kolíkem dotkla své nohy, upustila ho. Připadalo ji, že padal celou věčnost. Jakmile přistál na zemi, ztichlou místností se nesla jako ozvěna ohlušující rána. Ani jeden to však nevnímal a dál se do sebe vpíjeli pohledem.
Tu nepatrnou vzdálenost, co je dělila, přerušil Angelus a znovu ji políbil. Tentokrát to nebylo jen takové letmé pohlazení, ale hluboký polibek.
Buffy mu rukou zajela do vlasů a přitáhla si ho ještě blíž. Hladila ho po zádech a všude tam, kde dosáhla.
Cítil ji všude…její vůně ho opět omámila. Vsunul ruce bod bundu a pomalu ji začal stahovat.
Když dopadla na zem, podebral Buffy pod koleny a vyzvedl do výše. Za neustálého líbání s ní došel až k posteli, kde ji opatrně položil.
Milovali se spolu dlouho. Vychutnávali si ty něžné dotyky a snažili se protáhnout tu chvíli naprostého naplnění…

Ztěžka otevřela oči. Nechtěla se probudit…zdál se jí nádherný sen. Když se snažila zachumlat co nejvíce pod peřinu, zjistila, že je nahá.
Na svém boku ucítila tlak. Opatrně se otočila a spatřila Angeluse, který tvrdě spal. Svou ruku měl majetnicky položenou přes dívčino břicho.
Buffy se na něj nevěřícně dívala. Uvědomila si, že to nebyl žádný sen…opravdu se to stalo.
„Pane Bože…“ Probrala se z překvapení a pokusila se co nejdříve dostat z postele. Nešlo jí to…zamotávala se čím dál tím více do slabé přikrývky.
Její marné pokusy vymotat se, probudily Angeluse. Sledoval její počínání a výborně se bavil.
Buffy se konečně podařilo zbavit deky. Rychle vyskočila a začala hledat své oblečení.
Všimla si, že upír už nespí. Klidně ležel a pozoroval ji. Její zbrklost mu přišla k smíchu.
Přemožitelku to rozzuřilo ještě víc. Vysmíval se.
„Myslíš, že tímhle se něco mění? Že ti budu ležet u nohou? To se teda pleteš! Jsi a vždycky budeš jen zrůda.“ Chtěla ho co nejvíce ranit. Zdálo se, že se to povedlo.
Na tváři se mu pohnul sval, ale přesto nepromluvil. Naposledy se na něj podívala a vydala se ke dveřím.
„To je všechno?“ Angelusův hlas ji zarazil „Ukojíš všechny svoje chtíče a necháš své přátelé, aby dokončili tvou práci? Ty jsi mnohem horší než já.“
Zastavila se, ale neotočila. Měl pravdu. Myslela jen na sebe. Dávala v sázku životy svých přátel jen pro svoje potěšení.
Nepromluvila a pokračovala dál. Natáhla se po klice, ale ta najednou zmizela. Vlastně zmizel celý pokoj…

Stála uprostřed pralesa před rozlehlým jezerem. Na vodní hladině se odrážela nebeská modř.
Slyšela burácení vody. Pomalu se otočila za zvukem a spatřila nádherný vodopád. Voda se valila ze skály přímo do jezera.
Necítila strach. Někde uvnitř sebe věděla, že se tady nemá čeho bát.
„Chodím sem často.“ Z jejích úvah ji probral cizí hlas. Kolem ní prošla neznámá žena a zamířila k vodopádu. „Je tu klid. Můžu tady přemýšlet.“
Buffy okamžitě zaujala bojový postoj a ostražitě si ji přeměřila. Mohla být jen o pár let starší. Měla tmavé nepoddajné vlasy, které jí rámovaly pěkně tvarovaný obličej. Působila velice přátelsky. Vycítila dívčino napětí a mile se na ní usmála. „Nemusíš se bát, nejsem tvůj nepřítel. Jmenuji se Lia.“
Buffy se malinko uvolnila. „Proč jsem tady. Je to snad zase nějaká zkouška,“ odfrkla znechuceně.
„Ne…žádná zkouška. To já jsem tě přivedla. Chci ti něco ukázat.“
Mávla rukou a v Buffyině ruce se objevil pergamen. Nepochybně velmi starý. Jeho okraje byly zničené, ale ne tak, aby nějak poškodily text.
„Tohle je Shan-shu proroctví, které jsem ukradla z toho nejstaršího archivu.“ Lia se pyšně usmála.
„A proč mi to ukazuješ? Já znám to proroctví. Četla jsem ho.“ Blondýnka se na ní nechápavě podívala.
„Ne...ty jsi četla jen jedno z mnoha. Tohle je originál, který ještě nikdo neviděl. Měly ho u sebe Síly,“ vyvedla ji z omylu.
„Teď už je to stejně jedno. Zřekl se ho.“ Buffy smutně vzdychla.
„Opravdu? Ty tam někde vidíš jeho podpis?“
Přemožitelka rychle přelétla očima několik řádku. Lia měla pravdu…nic tam nebylo.
„Takže…takže to znamená, že ještě není konec?“ Zeptala se plná nadějí.
„Jistěže ne. Stále platí a vždy bude jen pro něj,“ ujistila ji. „Přečti si ho,“ pobídla ji.
Buffy poslechla a opět sklopila hlavu k pergamenu. Začátek se podobal tomu, který už četla.
Ale konec byl rozhodně jiný. Na tváři se jí objevil překvapený výraz.
„To přece není možné…“ Začala plakat.
„Jak jistě víš, proroctví se nemusí naplnit. Záleží to jen na tobě.“ Lia věděla, že Buffy čeká těžké rozhodnutí. „Měla by jsi vědět ještě něco. Tohle ti nikdy nemělo být ukázáno, ale oni ti to dluží.“ Černovláska k ní přistoupila a pohladila po tváři. Pomalu se začala ztrácet…

Buffy stála na tom samém místě jako předtím, než mluvila s Liou. Angelus si nevšiml, že zmizela. Pro něj to byl jen zlomek setiny.
Opět šahala po klice, ale tentokrát se jí zatmělo před očima, protože ucítila silnou bolest hlavy. Bylo to nesnesitelné. Spadla na zem a ruce si přitiskla na spánky. Celé tělo se jí otřásalo v křečích.
Než mohl Angelus nějak zareagovat, Buffy sebou přestala škubat. Bolest během vteřiny zmizela a jí se v hlavě začaly objevovat obrazy, které nikdy neviděla. Střídaly se jeden za druhým a ona si to náhle uvědomila…byly to vzpomínky. Den, který si neměla pamatovat, ale ona si na to díky své tajemné přítelkyni vzpomněla.
Nemohla tomu uvěřit. Jak jí to mohl udělat. Pomalu se zvedla a nenávistně se na něj podívala.
„Byl jsi člověk…“ hlesla tiše a vyběhla ze dveří…

Nevnímala okolí. Nepostřehla, že doběhla až na hřbitov. Chtěla se od něj dostat jen co nejdál. Byla s ním tak šťastná a on to pokazil. Nedal jí vybrat. O jejich osudu rozhodl sám.
Začalo ji pálit na prsou. Snažila se běžet dál, ale nešlo to. Bolest byla k nevydržení. Zastavila se a opřela o nejbližší náhrobek. Zavřela oči zhluboka dýchala. Měla pocit, že jí explodují plíce. Nevěděla, jak dlouho tam stále, ale tep se jí začínal vracet do normálu. Chtěla se dát zase na útěk, když se jí zježily chloupky na krku. Byl blízko. Přesněji řečeno, pár metrů od ní…

Spike se vrátil v povznesené náladě. Bylo mu, jakoby se zbavil těžkého břímě. S jeho minulostí ho už nic nespojovalo.
Všechny obyvatelé hotelu našel v hale. Všechny až na jednoho.
Na tváři měli zasmušilý a smutný výraz. Wesleymu hrál všemi barvami monokl pod okem a Gunn měl rozbitý ret.
„Co se stalo? A kde je vůbec Buffy?“ Měl neblahé tušení.
Wilow se nejistě rozhlédla po ostatních. Jak se zdálo, nikdo se neměl k činu. Nadechla se a ujala slova. „No…my jsme se dozvěděli něco o té dýce a ona utekla.“
„Cože?! Tak to muselo být opravdu důležité.“
„Podle toho, jak se tváříš překvapeně, usuzuji, že ty jsi nic nezjistil.“ K jejich rozhovoru se přidal i Wesley.
„Drusilla mi nic neřekla. Mlela něco o tom, že to poznáme sami.“
„A je mrtvá?“ Gunn byl docela zvědavý.
„Ano…zabil jsem ji,“ odvětil prostě Spike.
Na moment se všichni zarazili. Nečekali, že se s tím tak brzo vyrovná. Už k ní opravdu asi nic necítil.
„Co? Proč se na mě tak díváte?“
„Nečekal jsem, že to pro tebe bude takhle jednoduché. Žili jste spolu přece přes sto let. A ty jsi ji zabil.“ Wesley se snažil nějak obhájit.
„To je sice pravda, ale to už je dávno pryč. Nebudeme to teď řešit. A vy mi už konečně řekněte, co jste se dozvěděli a proč Buffy utekla.“ Spike začínal být netrpělivý.
„Když to řeknu stručně…máme tady veliký problém,“ začal vysvětlovat Wesley.
„Angelus se vrátil. Teď už to víme jistě,“ dodala tiše zrzka.
„Dobře…to je není zrovna dobrý, ale vrátíme mu duši a všechno bude zase při starým.“ Upírovi stále nedocházela závažnost celé situace.
„To je další problém. Duši mu vrátit nemůžeme. To byl účel té dýky,“ hlesla Wilow.
„Huh…takže si to shrneme. Angelus je nenávratně zpět a přemožitelka utekla. A to jste ji jen tak nechali?“
„Jestli jsi si nevšiml…snažili jsme se jí v tom zabránit.“ Gunn se na blonďáka vyčítavě podíval.
„Takže…co budeme dělat?“ Zeptala s nejistě čarodějka. Tušila, na co asi ostatní myslí.
„Všichni asi víme, že nám zbývá poslední možnost. Musíme ho zabít…“ Wesleyho slova zůstala viset ve vzduchu jako těžká mračna. Uvědomovali si, že má pravdu. Angel by jsi to takhle určitě přál.
„Tím nám vyvstává jedna otázka…kdo to bude? Kdo ho zabije?“ Všem se honilo hlavou to samé, ale jen Gunn měl dost odvahy a zeptal se jako první.
„Já!“ Řekl rozhodně Wesley. „Celou tu dlouhou dobu jsem se sám sebe ptal, proč jsem se vrátil. A teď to vím. Tohle je můj úkol…“
Nikdo mu neodporoval. Rozhodl se tak a oni to musí respektovat.
Pomalu vstal a zamířil ke skříni se zbraněmi. Vybral si kuši a dřevěný kolík. Gunn se Spikem ho následovali. Upír si vzal meč a černoch oblíbenou sekyru. Wilow spoléhala na magii.
Bývalý pozorovatel se podíval ne Illyriu, která až doposud stála tiše ve stínu schodiště.
„Někdo by tu měl zůstat, kdyby se Angelus vrátil do hotelu.“ Pohlédl na ni s otázkou v očích.
„Budu tady na vás čekat.“ Kývla. „A…dávejte na sebe pozor,“ popřála jim, než se za nimi zavřely dveře…

„Nech mě být!“ Křikla Buffy na upíra a snažila se znovu utéct. Tentokrát se jí to nepovedlo. Angelus byl mnohem rychlejší. Chytil ji za zápěstí a donutil, aby se mu podívala do očí.
„Co jsi to říkala v tom pokoji?“
„Byl jsi člověk a neřekl jsi mi to,“ křičela na něj vyčítavě.
„Takže jsi si vzpomněla. Ale Věštci mu slíbili, že si to nebude nikdo pamatovat!“
Buffy si uvědomila, že ho to zasáhlo. Byl naštvaný.

Gunn se chtěl zrovna zeptat, kde začnou hledat, když si všiml, že se Spike zarazil.
„Jsou blízko…cítím je,“ zašeptal a vyrazil rychlostí blesku směrem, kde tušil, že jsou.
Ostatní na nic nečekali a rozeběhli se za ním.

Angelus přemožitelku pustil a kopl do náhrobku, který stál opodál. „Přísahali mi, že se to nedozvíš.“
Buffy si všimla, že začal mluvit v první osobě. Upír ji opět popadl za obě paže a lehce s ní zatřásl. „Proč…proč právě teď?“
Dívka to pochopila ve chvíli, kdy uviděla svoje přátelé. Zastavili se dostatečně daleko, takže je Angelus nezaregistroval.

„Wesley…on ji zabije.“ Wilow se tvářila vyděšeně. „Udělej to…“
Bývalý pozorovatel na chvíli zavřel oči. Myslí mu probíhaly události posledních let. Vzpomínal na ty chvíle, které prožil se svými přáteli.
Tohle už ale nebyl jeho přítel. Byl to démon, který ho ovládnul.
„Odpust mi…“ Pomalu zvedl kuš a vystřelil…

Čas se pro ni zastavil. Vnímala jen muže před sebou. Muže, kterého tolik milovala a zároveň nenáviděla. Uviděla šíp, který se blížil smrtící rychlostí.
„Je konec…odpusť mi to. Ztratím tě, ale tentokrát je to navždy…“ Chytila ho za klopy kabátu a prudce odstrčila.
Šíp se jí zabodl hluboko do těla. Pomalu začala klesat na kolena.
Angelus se na ni překvapeně podíval…došlo mu, co udělala. Rychle k ní přiskočil a podepřel. Její tělo mu ochabovalo v náručí a ze smaragdových očí se pomalu vytrácelo světlo života.
Necítila strach ani bolest. Těšila se na to, co přijde. Konečně bude volná.
Namáhavě zvedla ruku a dotkla se konečky prstů jeho tváře. „Miluji tě…“ vydechla naposledy.
Uslyšel poslední úder jejího srdce. Tento zvuk se mu vryje navěky do jeho paměti.

„Pane Bože,“ zašeptla roztřeseně plačící Wilow.
„Co jsem to udělal…“ Wesleymu běželo hlavou jen jediné. „Zabil jsem ji…“
Nemohli uvěřit tomu, co se stalo. Dívali se na výjev před sebou a nedokázali pochopit, proč to udělala…proč ho zachránila.
Najednou se prudce ochladilo a zvedl se silný vítr.
Nad Angelusem a Buffy se začal utvářet vír v jehož středu bylo jasné světlo. Malé klikatící se paprsky se začaly pomalu snášet na zem. Dopadaly na nehybnou dvojici. Bylo jich čím dál více. Obklopily je a utvořily kolem nich jakousi zářící bariéru.
Upír cítil, že jím prostupuje obrovská síla. Všude kolem sebe cítil magii…dobrou magii.
Před ním se začaly tvořit obrysy postavy. Nemohl rozpoznat tvář. Postava nabyla hmotného tvaru a on to konečně uviděl…byl to on sám.
Ne…byl to Angel. Natáhl ruku a dotkl se Angeluse. V místě dotyku problesklo světlo. Uslyšel ženský hlas, který se nesl prostorem jako ozvěna.

Potřetí svou duši ztratí. Tentokrát mu ji už nikdo nenavrátí
. Na světě se najde jen jediná osoba, která položí svůj život za život upíra.
V ten okamžik, kdy úkol svůj splní, proroctví Shan-shu…se naplní.
Krev za krev, život za život…


Dvě postavy splynuly v jednu. Bariéra začala slábnout a vítr se utišil. Angel spadl na zem vedle Buffy. Zhluboka dýchal a snažil se nabrat do plic co nejvíce kyslíku. Položil si ruku na hruď tam, kde kdysi dávno bilo jeho srdce. Cítil silný a pravidelný tlukot.
Překulil se na bok a klekl si. Co nejjemněji vytáhl z hluboké rány šíp a zahodil ho do trávy. Opatrně si k sobě přitiskl nehybné tělo. Po tvářích mu stékaly slzy, které dopadaly do dívčiných vlasů.
„Buffy…Buffy…“ Šeptal její jméno jako smutnou ukolébavku.
Chtěl svoji bolest vykřičet do světa, ale nešlo to…nevydal ze sebe ani hlásku. Hrdlo se mu stáhlo obrovským žalem. Tiskl ji ke své hrudi a kolébal se s ní jako malé dítě.

Uslyšel kroky. Zvedl hlavu a uviděl svoje přátelé. Wilow se opírala o Wese a plakala.
Spike stál tiše opodál a oči měl zalité slzami. Podruhé ji viděl umírat a opět nemohl pomoci.
Tenkrát s Glory to bylo jiné. Zemřela aby zachránila svět. Ale tentokrát se obětovala pro muže, kterého z celého srdce milovala.

Angel si setřel slzy a postavil se s Buffyiným tělem v náruči. Podíval se na Wesleyho. Necítil zlobu. Věděl, že ji nechtěl zabít.
Pomalu se otočil a vykročil do tmy. Dala mu ten největší důkaz své lásky. Čekal ho nový a lepší život. Život, který mu darovala. A on bude žít. Pro ní…

„Nevím, co jsi tímhle sledovala, ale naše plány si nijak významně nezměnila. Měla trpět přemožitelka, protože on by zemřel. Ty jsi do toho ale musela zasáhnout a teď stejně trpí jeden z nich.“ Muž v bělostném hábitu se škodolibě zasmál a bavil se Lianiným smutkem.
„Ale stal se člověkem. Zasloužil si to.“ Dívka se snažila obhájit.
„Ty si opravdu myslíš, že teď bude šťastný? Vzala si mu jedinou osobu, kterou miloval. Z její smrti se bude vinit do konce života. Lépe to ani dopadnout nemohlo. Teď už je vážně konec.“ Muž se rozesmál a zmizel.
„Mýlíš se…tohle ještě zdaleka není konec. Jejich cesty se opět střetnou a oni dosáhnou vytouženého štěstí.“ Lia se sama pro sebe usmála…


KONIEC