Popis poviedky : Angelův team přežil, ale končí tím jejich spletité osudy a nebo je to jen začátek? Jak osudem všech rozvíří nevítaná osoba z minulosti s jediným přáním, mít vás. V jediném okamžiku se vše mění a to nejen pro vás, ale i pro dívku z Říma, která to vše vidí ve snu.
1. kapitola
Los Angeles
Běžel temnou uličkou, aniž by věděl kam vede. Cítil, jak se stěny kolem něho svírají a nikde neviděl konec. Jediné, co chtěl bylo, dostat se někam do bezpečí. Ale copak mu jde utéct? Zabije každého, po kom jde. „A teď jde bohužel po mně.“ Pomyslí si hořce. Snaží se zrychlit, protože v dálce slyší jeho kroky. Dnes si ho vybrala sama smrt.
Ulice se před ním začala stáčet a on zadoufal, že už bude brzo venku a někoho potká. Aspoň nebude sám. “Sakra, sakra, sakra…“ Byla tam zeď, žádný východ. Byl v pasti. „Teď zemřu…ale proč?“ proběhlo mu nesmyslně hlavou. Moc dobře věděl, proč má dnes zemřít.
Otočil se a oči se mu rozšířily hrůzou…byl tam. Stál pár metrů od něj. Strach ho úplně ochromil.
,,Prosím, neubližujte mi. Udělám, co budete chtít. Prosím,“ Vystrašeně začal prosit o svůj holý život. Už nemohl nic ztratit. Tajemný muž se k němu pomalu blížil s neproniknutelným výrazem ve tváři.
Sebral poslední zbytky odvahy a zaujal bojovou pozici. Nasadil upíří tvář a rozeběhl se proti němu. Ten jeho útok lehce odrazil a zabodl mu kolík přímo do srdce.
,,Sakra,“ Byla jeho poslední slova, něž se rozpadl v prach. Angel se podíval na hromádku, co po něm zbyla a ušklíbl se.
,,Jsou prostě nepoučitelní.“ Otočil se a vydal se zpět. Měl před sebou dlouhou cestu. Nikdy by to řekl nahlas, ale ten upír ho pořádně prohnal.
,,Jakou si měl noc?“ Zeptal se Angela Spike, rozvalující se na křesle hotelové haly Hyperionu.
,,Nevěřil by jsi, jak náš druh klesl hluboko. Místo toho aby bojovali tak vezmou nohy na ramena. Už mě fakt nebaví pořád za nimi běhat.“ Odpověděl mu podrážděně Angel a šel si sednout k němu.
,,Jo…to znám. Stačí, když mě uvidí a „zastaví“ se jim srdce. Copak jsem tak děsivej?“ Přemýšlel nahlas blonďatý upír a dál koukal do zdi.
,,Ty a děsivej? Jak tě to mohlo napadnout?“ Podívá se na něj pobaveně Angel. ,,Když jsi rozsekal toho démona, kterému stačilo probodnout srdce, to bylo pouhý pomatení mysli.“
,,Řekl, že můj kabát dávno vyšel z módy je hnusné,“ bránil se vehementně Spike, ale koutky úst mu taky cukaly. ,,a navíc nejsem jediný, který zrovna neměl svůj den. Pamatuješ na toho upíra, ze kterého zbila jen kaše, když jsi s ním skončil? Možná jsi zapomněl na to, že stačí jen kousek dřeva.“ Připomněl mu Spike masakrování ,,ubohého“ upíra.
Minulost
„Wilow, tady Angel.“
„Angele?! Nečekala jsem, že zavoláš.“ Bylo to už dlouho, co s ním mluvila naposledy. “Určitě už to ví. Ví, že jsem tam byla.“ Proběhlo jí zděšeně hlavou.
„P…proč voláš?“ Malinko se zakoktala…zadoufala, že si toho nevšiml.
„Já…jen jsem chtěl vědět, jak se jí daří.“ Věděl, že by se neměl ptát. Určitě se dozví to, co nechce.
Ze srdce se ji odvalil veliký balvan. “Chce jen vědět, co dělá Buffy…nic netuší. Musíš se uklidnit…no tak Wilow, uklidni se!“
„Pochop…ona už má vlastní život. Měl by jsi na ni zapomenout.“
Měla pravdu, ale copak to jde? Zapomenout na ženu, kterou miloval…a stále miluje?
„Já vím, ale nejde to. Má…má nějakého přítele?“ Zavřel oči a čekal na její odpověď.
Bylo jí ho líto, ale měl právo to vědět.
,,Ano…má přítele. Je to uznávaný chirurg a miluje jí. Je s ním šťastná…“
Cítil, jak ledová ruka sevřela jeho nebijící srdce. „Je s ním šťastná, je s ním šťastná…“
„A ví, co Buffy dělá?“ Zeptal se spíše mechanicky než ze zvědavosti. Jeho naděje se bortily. Naděje na to, že snad jednou…jednou budou spolu.
„Ne. A ona mu to neřekne. Nepochopil by to…“ „Pche…vždyť ani neví, že je to přemožitelka.“ Může vůbec někdo rozumět osobě, která vede dvojí život? Žena, která se stará o svou sestru. Je obdařena přáteli, kteří ji ve všem podporují. Ale v noci, se stane z mírumilovné dívky šelma. Šelma, která loví lidi bez duše. Bojuje pro ostatní, bojuje pro svět. Bojuje pro dobro. Bojuje pro krásu...
„Promiň, že jsem obtěžoval. Už musím jít.“ Zavěsil, aniž se s ním Wilow stihla rozloučit.
Měla přítele…zapomněla na něj. Musel jít na vzduch. Nemohl tu jen tak sedět a dělat, že se nic nestalo. Potřeboval něco zabít…
Současnost
,,Hej! Na co myslíš šampióne?“ Vyrušil ho z jeho myšlenek Spike.
,,Na nic!“ Odsekl mu až příliš prudce.
,,Jo jasně. A mně narostly křídla,“ Ušklíbl se ironicky Spike, ,,komu to chceš nakukat? Znám ten pohled. Takhle se tváříš jen, když myslíš na jednu nejmenovanou osobu. A oba moc dobře víme, kdo to je. Prostě na ni zapomeň a jdi dál.“
,,O to se snažím už dlouho, ale…ale nejde to. A neříkej mi, že jsi na ni taky teď nemyslel.“
,,Jo máš pravdu. Zrovna jsem myslel na to, jak byla dobrá v posteli…vlastně my jsme si postele ani moc neužili.“ Na chvíli se zasnil Spike.
Angel ho ale z jeho myšlenek vytrhl.
,,Nech toho Spiku!" Začínal ho pěkně štvát. A to jsi spolu před chvílí tak dobře rozuměli.
,,Ale no tak…vždyť ji znáš. Byla to vážně divoš…“ Nestačil to ani doříct, protože se na něj Angel vrhl.
Mlátili se hlava nehlava. Vybíjeli si všechen nahromaděný vztek za poslední roky.
Potřebovali to ze sebe dostat. Spike se zrovna napřahoval, že tomu nagelovanýmu tupci konečně zpraví fasádu, když vtom odlétl až na protější zeď. Angel tam byl během chvilky taky. Oba dva se nevrle podívali na nevítaného návštěvníka a narazili na Illyriin tvrdý pohled.
„Jste rasa bez citů a slitování a vy se tu perete kvůli ženě? Ok.. jste výjimka kvůli té vaší," Ukázala prsty uvozovky ,,dušičce, takže si o tom v klidu pokecejte, ne? A nechci slyšet žádný odporování a tohle,“ ukázala na koš ponožek ,,bude do večera hotové, tak šup šup." Otočila se a odešla do svého pokoje.
„Dělá si srandu? Já jsem krvežíznivý upír a ne nějaká uťaplá panička v domácnosti.“ Nadával Spike, zatímco začal sbírat ponožky.
„Je to tvoje vina…neměl jsi si začínat“ Šlehl po něm černovlasý upír pohledem plným nenávisti. „V životě bych si nepomyslel, že nám Illyria tak změkne, je taková polidštěná...už s ní není sranda! Zatracená duše. Kdybych ji neměl tak se na to vykašlu.“ zaklel v duchu blonďák a snažil se ty pitomý části oblečení nějak poskládat.
„Jsou to ti nejlepší. Nemohli jste si vybrat lépe. Jsou silní,rychlí a chytří,“ Vychvaloval Gunn své přátelé novým klientům, kteří potřebovali pomoct s jedním neškodným duchem. Dělá jim samé schválnosti. Jednou prý ucpal záchod…bylo to všude a trvalo jim měsíc než se zbavili toho zápachu.
„Dokážou zachovat chladnou hlavu v každé situaci…“ Blahořečil jim dál.
Jeho slova však vzala za své, když otevřel vchodové dveře hotelu.
Spike zrovna vyhazoval nějaké ponožky do vzduchu a hystericky se při tom smál.
,,My ji nenajdeme…ta černá s puntíky tu prostě není. Hledáme ji už půl hodiny a nic.“
„Prosím tě, uklidni se!“ Stáhl ho Angel zpátky na podlahu, ,,Podíváme se ještě…“ Nemohl tomu uvěřit ,,nehýbej se…máš ji na hlavě.“ Rozkázal a opatrně uchopil ponožku mezi palec a ukazováček.
,,Nevěřil bych, že nám takhle strašnou věc provede zrovna Illyria... ponožky, ty malý hnusný..." Zkoprněli, když jsi všimli, že v místnosti nejsou sami. Tři osoby u dveří na ně zírali s otevřenou pusou.
„Konečně jsme ho našli. Víte…to je démon, který se dokáže přizpůsobit prostředí. Jmenuje se Chameleón,“ Ujal se slova rychle Spike.
„Bojovali jsme s ním v prádelně, ale tam se proměnil v tuhle ponožku,“ Přisadil Angel svou troškou do mlýna. „a hledáme ho tady v hale, protože …“
„…protože je tu víc světla,“ Doplnil ho nejistě Spike. Vzal ponožku a s těžkým srdcem ji roztrhl na dva kusy.
Gunn konečně zavřel pusu a chopil se iniciativy.
„Jak jsem říkal. Tady u nás jste správně. Pomůže s čímkoli,“ Otočil se na pana a paní Welsonovi, kteří stále ještě zírali na upíry sedící v ponožkách.
„Pojďte prosím do mé kanceláře a tam to všechno probereme.“ Postrkoval je Gunn dál a přemáhal smích. Angel se Spikem se na sebe podívali a začali naštvaně házet ponožky zpátky do koše.
„To byl opravdu démon?“ Vyzvídal zvědavě Gunn, když manželský pár odešel.
„Jistěže byl! Myslíš si, že by jsme se přehrabovali obyčejnými ponožkami?“ Odpověděl sebejistě Spike, „Takhle hluboko jsme neklesli.“
„Tak co? Už to máte poskládaný?“ Illyria stále ve dveřích s líbezným výrazem ve tváři.
Upíři se na ni kajícně podívali. Vypadali jako dva malí kluci, kteří neudělali, co měli.
„To jsem si mohla myslet! Dám vám tak jednoduchou práci a vy ji nejste schopni udělat za tři hodiny.“ Popadla koš s ponožkami a postavila si ho ke křeslu, do kterého si sedla. „Zase to musím dělat já…měla jsem v tom sarkofágu zůstat.“ Pomyslela si trpce a dala se do skládání.
Přihlížející účastník se na ni chvíli koukal a potom se začal nezřízeně smát.
„Ztratil jsem poslední zbytky mojí důstojnosti.“ Stěžoval si Spike a s nechutí pozoroval posmívající se ho Gunna.
„Jo? Vždyť ty jsi nikdy žádnou důstojnost neměl.“ Jak rád ho Angel provokoval. Byla to jediná věc, kterou dělal s oblibou.
„Já se tady na to všechno taky můžu vykašlat!“ Spike frustrovaně zaklela a kopl do židle, která stála poblíž. Ta se zaduněním spadla na zem a rozbila se. Nevšímal si toho. Popadl svůj kabát a vydal se do městských kanálů. Musí někam do baru a pořádně se opít. Potřeboval zapomenout na dnešní den…takovou potupu ještě nezažil.
Řím
Muž v tmavém oblečení bloumal nočním Římem. Bylo tu spoustu památek, které chtěl ještě vidět. Miloval historii, ale i přesto se nemohl soustředit na ty všechny krásy. Přemýšlel o svém životě. „Dokážou mi odpustit? Pochopí proč jsem to udělal? Nemohl jsem jim to říct. Musel jsem odjet a vyrovnat se s tím. Ale nezaslouží si znát přece pravdu? Mají právo to vědět…“
V ten moment se rozhodl…vrátí se.
„Buffy! Jak dlouho ti to bude ještě trvat? Jsi v tý koupelně už celou věčnost.“ Nadávala Dawn a při tom tloukla do dveří.
„Jenom se nezblázni. Za chvíli přijede Zack a já nemám udělaný ani vlasy.“ Stěžovala si Buffy a snažila si udělat nějaký sexy účes. Moc se jí to nedařilo, protože byla nervózní. Zack ji pozval do jedné moc drahé restaurace a ona tušila, že tam nejdou jen na večeři. Věděla, že ji chce požádat o ruku, ale nebyla si jistá, jestli ho vážně miluje. Byl milý a hodný, skvěle si rozuměl s Dawn, ale to nestačilo. Neměl potuchy, že ovládá bojové umění a že není jediný, kdo viděl umírat člověka na vlastní oči.
„To mě ale vůbec nezajímá…já už vážně musím.“ Dawn začala poskakovat po chodbě… doufala, že jí to pomůže. Když Buffy konečně otevřela dveře, vlítla do koupelny jak velká voda. Přemožitelka skoro nestačila uskočit.
Dnes ji opustil přítel. Věděla, že nastal čas, ale i přesto se s tím nemohla vyrovnat. Znal ji jako středoškolačku, ale i jako dospělou ženu. Cítila se s ním po dlouhé době šťastná. Ale teď je pryč… „Teď na to nesmím myslet…čeká mě nádherná noc.“ Nabádala se v duchu Buffy.
Zrovna si brala kabelku, když zazvonil zvonek. Pomalu došla ke dveřím a otevřela je. Zack byl pozorný jako obvykle, ale tentokrát ji nepřinesl malou kytici, ale obrovský pugét. Potěšilo ji to, ale malinko zesmutněla, když jsi vzpomněla, proč jí ho dává.
Galantně jí nabídl rámě a mile se na ni usmál.
„Jsi nádherná. Nemůžu ani uvěřit, že jsi moje.“ Složil jí kompliment, který nevěděl, že nějaký Angel existuje.
Netušil, co to v Buffy vyvolalo. V mysli ji vytanula jedna jediná vzpomínka. „Jsi moje?“ Zeptal se jí jednou Angel v sídle. Tehdy mu odpověděla, že ano…navždy. Uplynulo ale už spoustu času a věci se změnily. „Teď už nejsem…musím zapomenout. Je mi to líto Angele…“
Buffy přijala Zackovu nabízenou paži a vyšla vstříc nové budoucnosti.
Zastavili před nádhernou budovou v renesančním stylu. Byla to snad ta nejdražší restaurace v Římě. Její přítel si jí opravdu cenil. „Je to přece chirurg, peníze pro něj nejsou problém…“Pomyslela si trpce Buffy. Měla všechno, po čem vždy snila. Skoro normální život s normálním mužem, který ji dokázal finančně zabezpečit a který ji miloval. Přesto chtěla aby na jeho místě stál někdo jiný.
Pomalu vystoupila z auta a zavřela za sebou dveře. Na chvíli se zastavila a kochala se noční oblohou. Restaurace byla na kraji města, takže hvězdy bylo nádherně vidět.
„Je romantická noc, viď?“ Vytrhl ji z myšlenek její společník.
„Co? Ano, jistě…romantická noc.“ Odpověděla zaskočená Buffy. „Ale jen pro zamilované…“
Kolem nich prošla mladá dívka. Buffy ji tipovala na sedmnáct let, víc ne. Byla krásná, měla takový andělský obličej. Šla sama a pospíchala. „Nejspíš za nějakým chlapcem.“
Zahnula do nejbližší uličky, kde se její kroky rozléhaly. Za ní se vydal muž, který stál opodál. Sám pro sebe se usmál. „Sakra“ Zaklela v duchu přemožitelka. Byl to upír. Její instinkty ji nikdy nezradily.
„Mohl by jsi jít napřed? Potřebuji si ještě zavolat.“ Usmála se Buffy na Zacka.
„Jistě. Počkám u recepce.“
Čekala až jeho záda zmizí ve vchodových dveřích budovy a rozeběhla se směrem, kam šla před chvílí ta neznámá dívka.
,,Když nebudeš křičet, nic se ti nestane. Jenom tě zabiju,“ Smál se hrozivě upír.
„To půjde hodně těžko, když z tebe bude jen hromada prachu.“ Vytrhla ho Buffy od jeho „jídla“.
Upír se lekl a dívku pustil.
,,Uteč…dělej!“ Přikázala jí Buffy. Ta chvíli váhala, ale potom se přece jen rozeběhla pryč.
„Přemožitelka! Proč si myslíš, že mě zabiješ?“
„No…možná proto, že jsi upír,“ Usmála se na něj, ,,ale odbudeme to rychle. Mám nové šaty a nechci si je zničit.“
„Když mě zabiješ tak se nedozvíš můj vzkaz.“
,,Tak povídej…co máš tak důležitého na srdci?“ Ptala se ironicky Buffy.
„Zaplatíš za všechno, co jsi udělala. ONA se ti pomstí!“ Upír se škodolibě ušklíbl.
„Už se celá třesu. Kdopak je ta neznámá?“
„To poznáš!“ Neživý se otočil a chtěl utéct. Buffy však byla pohotová a hodila po něm kolík, který se zabodl přesně do srdce. Její „společník“ se během pár vteřin rozpadl na prach. „Zase o jednoho míň…“
,,Tak co? Udělal to?“ Zeptala se Dawn sestry, když za sebou zavřela dveře jejich bytu.
„Jo. Požádal mě o ruku…bohužel.“ Odpověděla jí smutně Buffy.
„Proč bohužel? Miluješ ho?“
„Já…já nevím. Myslím, že jo, ale…“ Sama ani nevěděla, jaký cit k němu vlastně cítí.
„Ale není to Angel.“ Dopověděla za ní Dawn.
,,Víš…já mám Zacka ráda, ale jako nejlepšího přítele. Angela…stále ho miluji. Bolí mě, když na něj myslím. Nikdy na něj nezapomenu…bude v mém srdci napořád. Provází mě ve snech a slibuje, že jednou se naše osudy zase střetnou a mi budeme spolu.“ Buffy začaly po tvářích téct slzy. Musela se někomu svěřit. Ve skrytu duše uchovávala malou naději, že se jednou opět setkají. Netušila však, že se její přání brzy splní…
Los Angeles
Spike se celý večer pokoušel nějak zabavit. Snažil se opít, ale po pár skleničkách mu došlo, že dnes to rozhodně nebude. Přemýšlel o tom, co mu řekl Angel o Buffy. O tom, co k ní cítí. Došlo mu, že ti dva k sobě vždycky patřili a pořád patří. On ji miloval, ale ona mu nikdy nemohla dát to, co vždy patřilo Angelovi…svojí lásku.
Do Spika strčil nějaký oslizlý démon.
,,Sorry brácho,“ Řekl trochu přiopile, ,,ale docela tu překážíš. Takže si dej odchod!“
„A co kdybych ti třeba zlomil nos…“ Zeptal se ho blonďák s úsměvem.
Démon se začal smát nad jeho drzostí a chtěl mu něco sprostého odpovědět. Nestačil však ani otevřít pusu, protože upír po něm skočil. Začali se prát, ale Spike měl jasně navrch. Povalil démona na zem a napřáhl ruku, že mu ten nos konečně zlomí…najednou ucítil známou vůni. „Ne…to nemohla být ona“. Nechal démona démonem a začal se rozhlížet kolem sebe, jestli ji třeba někde nezahlídne. „Určitě se mi to jen zdálo…“ jiné logické odůvodnění nemohl najít.
Stejně se ale vydal zpět do hotelu…pro jistotu.
„Vyklop už konečně, kde proběhne to předání!“ Gunn odhodil upíra na protější zeď. Došel k němu a chytil ho pod krkem.
„On by mě zabil“
„To já tě zabiju taky. Tak v čem je rozdíl?“ zeptal se černoch a znova s ním praštil o zeď.
„Ale on mě bude mučit.“ Zdálo se, že upír mu to vážně neřekne.
„Myslíš, že já to neumím…může tě držet někde v díře o hladu třeba celej měsíc.“
„Ale to předání už dávno proběhlo.“ Ušklíbl se upír.
„Tak fajn…když mi to řekneš, nechám tě odejít.“
„A to ti mám jako věřit? Nejsem blbej.“
„Já svý sliby vždycky plním. A navíc…nebude vadit, když jednoho upíra nezabiju.“
Sotva to vyslovil, vyfasoval jako odpověď nevěřícný pohled. Stisk na jeho krku povolil.
„Proběhne to v jedný opuštěný továrně na třicátý šestý.“ Vychrlil ze sebe a následně pelášil jak mu nohy stačily. Nedoběhl však daleko, protože se rozpadl v prach.
„Jak to,že mi vždycky naletí?“ ušklíbl se a vydal do továrny. Musí jít sám, protože předání proběhne za čtvrt hodiny. Do hotelu už by to nestihl. „Možná cestou potkám Angela…říkal přece, že bude někde venku…“
„Dělejte! Nemám na to celou noc.“ Křičel démon Fertah na upíry, kteří se snažili, co nejrychleji dostat vystrašené lidi z náklaďáku. Fertah byl obchodník a oni jeho nově koupený zboží.
Ještě zbývalo pár lidí a nákladní vůz by byl prázdný. Když se rozrazily postraní dveře a v nich stál Gunn se sekerou.
„Doufám ,že neruším nějakou besedu?“ otázal se jízlivě.
„Ty pošetilče! Myslíš si, že mě porazíš? Z téhle místnosti nevyjdeš živej!“ Fertah se začal smát. Jeho poskoci se vrhli na nevítaného návštěvníka. Byli značně v přesile, ale Gunn byl ve výborné kondici.
Démon už se nemohl dívat na ty ubožáky. „Co si neuděláš sám, to nemáš…“ Pomalu se k nim blížil s jediným úmyslem…zabít toho narušitele.
Gunn zabil posledního upíra a chtěl se vítězně usmát na Fertaha. Ten už ale byl dávno u něj a jednou ranou ho poslal k zemi. Gunn byl dobrý bojovník, ale proti němu neměl šanci…
Ležel na zemi a těžce dýchal. „Aspoň umřu v boji…“ Fertah se tyčil nad ním jako bůh pomsty a napřahoval se k poslednímu úderu. „Jsou v nebi koblihy?…“ Proběhlo mu zcela nesmyslně hlavou.
Zavřel oči a čekal. Nic však nepřicházelo. S námahou je znovu otevřel a rozšířily se mu překvapením. Démon ležel vedle něj…bez hlavy. Místo něj nad ním stála osoba, která by ho ani ve snu nenapadla.
„Ty?!“ Stačil říct než upadl do bezvědomí.
Řím
Buffy spala ve své posteli a na tváři jí hrál úsměv. Zdál se jí moc krásný sen. Bezcílně bloumala po městě. Docela se nudila…dnes nepotkala žádného upíra, kterého by mohla rozprášit. Pomalu obcházela poslední hřbitov na jejím pomyslném seznamu a mířila zpět do svého bytu. Najednou jí proběhl zvláštní pocit. Znala ho…ucítila ho pokaždé, když byl na blízku. Po zádech ji přeběhl mráz. Ne strachem, ale vzrušením. Bála se otočit…co když se jí to jen zdá. Otočí se, ale tam nikdo nebude. Neuvidí ty nádherné čokoládové oči a jiskřičky v nich, které míval jen, když byl s ní.
Mýlila se. Stál tam a usmíval se na ní. Nemohla tomu uvěřit…opravdu se jí to nezdá. Rozeběhla se k němu aby se mohla schovat v jeho pevném náručí.
„Angele…nemůžu uvěřit. Ty jsi opravdu tady.“ Zašeptala stále ještě tisknoucí se k jeho hrudi.
„Ano…už navždycky. Kletba je zrušená.“ Byl šťastný. Jeho přání se splnilo.
Maličko se od něj odtáhla, ale jen na takový kousek aby ho mohla políbit. Oba dva se v tom polibku ztráceli. Čas se pro ně zastavil…nevnímali okolí, jen blízkost druhé milované osoby. Potřebovali si vynahradit ty dlouhé roky odloučení.
Nevšimli si, že je z povzdálí sleduje někdo, koho by vůbec nečekali…
Los Angeles
Angel se procházel temnými uličkami a čekal až se objeví někdo, komu pomůže.
,,Dnes snad zůstali všichni bezmocní doma.“ Povzdychl si a vydal se domů.
„Já jsem sama a bezmocná. Mně můžeš pomoct.“ Objevila se za ním černovláska.
Angel se prudce otočil za známým hlasem.
„Tebe bych tady opravdu nečekal.“
Řím
Buffy se neklidně zavrtěla. Pěkný sen se začal měnit v noční můru. Černovláska k nim přistoupila a neurvale je od sebe odstrčila. Přemožitelka se na ni zděšeně podívala.
„Ne…to přece nemůže být pravda. Ona to nesmí zkazit. Musím ji zabít…“
Chtěla se rozeběhnout a srazit tu mrchu na zem. Jednou provždy to skončit. Nešlo to. Nemohla se pohnout. Něco ji v tom bránilo. Zachvátila ji bezmoc.
„Ublíží mu…nezachráním ho…“
„Vzala jsi mi je oba. Teď za to zaplatíš.“ Drusilla se začala smát…
Los Angeles
Drusilla šla pomalu k Angelovi.
„Jsem sama kvůli ní. Vzala mi tebe a potom Spike. Bude toho litovat“ Začala ho obcházet kolem dokola.
„Jestli jí ublížíš tak tě zabiju,“ Zavrčel varovně Angel a nasadil bojovou tvář.
„Kdo řekl, že ublížím jí?“ Zasmála se Drusilla a bodla Angela do břicha dýkou, kterou měla připravenou pod šaty. Upír její výpad nečekal, takže se nemohl nijak bránit.
Ostří mu zajelo hluboko do masa.Začal se sesouvat na kolena, protože bolest byla nesnesitelná. Prostupovala mu od krvácející rány do celého těla.
Cítil ji…cítil svojí duši. Bodala ho jako tisíce jehel. Musel si lehnout…jeho tělo ho zradilo.
Přál si usnout a nikdy se neprobudit…
Řím
Mohla jen stát a dívat se, jak se Drusilla přibližuje k její životní lásce s dýkou v ruce.
Nikdy na to nezapomene. Na ten pocit beznaděje. Ztratí ho…znovu.
„Nee…“ S hrůzou sledovala, jak Angel padá na kolena.
Los Angeles a Řím
Drusilla tancuje kolem ležícího Angela a bláznivě si prozpěvuje.
„Vrátí se, vrátí se…“
Řím
„Kdo se vrátí ?!“
Šílená upírka ale nereagovala a dál si prozpěvovala.
„Kdo se vrátí?!“ Zakřičela už zoufalá Buffy.
Drusilla přestane tancovat a podívá se jí zpříma do očí…