Forever together


Popis poviedky : Brána pekel je otevřena. Do boje se vrhají všechny potenciální i hlavní přemožitelky. Bojují na život a na smrt. Nezastaví je nic, jdou dál a dál, nic je nezajímá. Chtějí jen žít a neumřít. Každá si to přeje, avšak některým se to nemůže splnit.


Sunnydale.

Brána pekel je otevřena. Do boje se vrhají všechny potenciální i hlavní přemožitelky. Bojují na život a na smrt. Nezastaví je nic, jdou dál a dál, nic je nezajímá. Chtějí jen žít a neumřít. Každá si to přeje, avšak některým se to nemůže splnit.
Mnoho těl padá k zemi, ať už to jsou Ubervampové nebo přemožitelky. Pokaždé někdo položí svůj život ať už nechtěně či je to jeho cílem. Ano, oběť. Malá oběť pro ostatní. A to jedna přemožitelka udělala. Obětovala se pro životy cizích i pro životy svých nejbližších. Všechny poslala pryč, jen aby mohla dokončit svůj boj. Svůj boj se sebou sama. Chybíš nám, Buffy. Navždy Tě budeme milovat. Opatruj se.


Los Angeles.

Město Andělů. Město jednoho padlého Anděla, který se rozhodl bojovat pro dobro ostatních. Pro dobro všech. Odčinit tak své kruté skutky...
Vrhl se na dalšího Senior Partnera. Usekl mu hlavu a zřítil se k zemi. Déšť ho promočil skr naskrz, ale jeho to v tu chvíli nezajímalo. Chtěl je porazit, chtěl je zničit, chtěl jen ušetřit další nevinné životy. Chtěl jim pomoct, udržet rovnováhu, poslat Zlo zpět do pekel, tam kam patří. Nedbal na následky, pouze se pouštěl proti dalším démonům, kterých se objevovalo stále víc a víc.
Bojoval po boku svých přátel, kryl jim záda, chránil je. Byl stále u nic, nedopustil, aby sem jim něco stalo, aby je někdo zranil.
Proto se raději postavil on proti všem monstrům. Dokonal tak svůj poslední boj. Konečně byl volný.


Nebe.

Prostor plný zářivě bílého světla, nádherné živé zelené louky, barevných květin, radosti a souznění. A právě po jedné louce běhalo pět dětí. Pět Sil, všechny oděné do bílého.
"Bratříčku?" ozvalo se nejmladší děvčátko. Vypadalo jako panenka - dlouhé blonďaté lokny, velké modré oči, dlouhé černé řasy a tvářičky jako samet.
"Copak, Juliet?" tázaný odpověděl na její otázku. Mohlo mu být tak patnáct let, ale vypadal starší. O dost starší.
"Budou šťastní?" zašvitořila svým jemným hláskem Jul.
"Koho myslíš, broučku? Oh, no jistě. Upíra a přemožitelku. Pokud chceš, zařídím to." usmál se na ni a holčička se začervenala.
"Ano, ano, chci!" řekla hlasitě a očka jí zářily nadšením.
"Tak dobře. Ať je po Tvém, sestřičko." Všech pět se shluklo do magického kruhu, sepjaly ruce a začaly zaříkávat nějaké kouzlo. Nejstarší otevřel oči a podíval se před sebe. Stál tam Angel, v bílých kalhotech a košili.
"Vítej, upíre. Víš, proč jsi tady?" promluvil prostřední chlapec.
"Ne." odpověděl svým obvyklým způsobem a rozhlédl se okolo. "Jsem snad v nebi?"
"Co myslíš?" předběhla Juliet ostatní, "Jistě, že jsi v nebi, hlupáčku. Můžeš být konečně šťastný." zaculila se na něj malá blondýnka.
"Zase si se mnou hrajete, Síly?"
"Odkud nás znáš?" vpálila mu do obličeje druhá nejstarší dívka.
"Řekl bych, že to není podstatné." dál se rozhlížel okolo, snažil se rozpomenout, odkud to zná. "Pro nás to podstatné je. Chceš odpověď? Přistup blíž a podívej se sem." opět se ozval nejstarší mladík a pokynul k zemi, kde se objevilo obrovské zrcadlo. V něm se objevila drobná dvacetitříletá blondýnka.
"Buffy..." vydechl Angel a pak se podíval na nejstaršího. "Co ode mě chcete?"
"Už vlastně nic. Jsi volný. Můžeš mít, co jen chceš. Můžeš mít ji." ani jednou z upíra nezpustil oči.
"Nevěřím. Nikdy jste mě nechtěli osvobodit, byl a stále jsem vaše nejoblíbenější loutka, je tak?" zamračil se.
"Máš pravdu, šampione, ale teď chceme, abys byl šťastný. Ona to chce." hnědovlasý kluk opět ukázal na postavu v zrcadle.
"Tentokrát žádné testy, pasti ani nic podobného?" Angel se opět začal rozhlížet.
"Ne. A přestaň se pořád ohlédat, je to krajně neslušné." napomenul ho a pak se znovu zeptal, "Máš možnost s ní být navždy. Pokud jsi si jist, že je to správné, jdi za ní. Pokud ne, pošleme Tě zpět do pekla."
"Chci s ní být, jenže já znám vaše požadavky. Vždycky máte nějaké ale."
"Tentokrát ale není, chlapče. Tak jdi." pokynula mu dívka s krátkými černými vlasy jako havraní peří. Kývl hlavou na souhlas, otočil se a vydal se směrem, kterým cítil její vůni.
Najednou ji spatřil. Klečela u zahrady plné bílých růží a měla na sobě krátké lehounké bílé šaty. Jemný vánek si pohrával s jejími blonďatými vlasy. Musel se nad ní pousmát, takhle ji ještě nikdy neviděl, když v tom se otočila a jejich oči se setkaly. Vpily se do sebe jako inkoust do papíru.
Mlčky na sebe hleděli, nedokázali vydat jedinou hlásku. Angel zamrkal a pohl se z místa blíž k ní. Přiblížil se natolik, že mezi nimi byla zanedbatelná vzdálenost.
Opět se jejich pohledy setkaly a bez jediného slůvka se políbili. Oni slova nepotřebovali. Alespoň pro teď.
Pohladila ho po tváři a malinko se odtáhla, aby mohla vyslovit otázku, po které toužila celou dobu.
"Navždy spolu?"
"Navždy spolu." odpověděl jí a znovu ji políbil.


***

"Jsi spokojená, broučku?" optal se jemně hnědovlásek své nejmladší sestry a pohlédl do zrcadla na šťastnou dvojici.
"Ano, moc. Ti dva mě upoutali už u samého začátku." povzdychla si Juliet, přivoněla ke kytici a usmála se.
"Řekl bych, že si vybral to, co musel."
"Ten upír mi není sympatický. Proč chce zůstávat tady, když v pekle má své místo? Místo na nejvyšším postě?" prostřední chlapec skočil nejstaršímu do řeči.
"To není na Tobě, Sebastiane. Jsme sice Ti, co vše ovlivňují, ale dali jsme mu na výběr. Vybral si. Tímto tento rozhovor hasne." podíval se na něj tvrdým pohledem.
"Řekl jsi, že vše ovlivňujeme. To znamená, že to je i na mém úsudku." byl stále chladný.
"Ano, ale pro jednou jim dej šanci. Sám dobře víš, že nejsou nižší bytosti. Bojovali za dobrou věc, bojovali za nás, ale neuvědomovali si tuto podstatnou část. Dejme jim jeden dar."
"Nebudu se nad nikým smilovávat!" rozkřikl se Sebastian.
"Dost! V tomto nerozhoduješ! Přála si to Juliet. A jak jsem řekl, ať je po jejím. Ty se do toho nepleť!"
"Ale no tak, Charlesi... víme přece, jak si s nimi chtěl naložit Ty." vysmál se mu.
"To je dávno pryč. Dokázali svou nadřazenost. A už je nech být, Jul vypadá velice smutně." podíval se na holčičku, která potahovala.
"Nejsme lidští, nemáme city. A vy děláte, jako byste byli jako oni. Je to nechutné."
"Zmlkni!" Charles si stoupl a změřil si ho pohledem, "Nezajímá mě, co si myslíš."
"Jistě, bratře. Budu mlčet. Jen proto, že si to přeješ. Ale jednou nadejde čas, který nezměníte. Budu s ním moct pohybovat jen já a udělám to, cos chtěl dříve Ty. Bude po mém. Jednou bude po mém." stoupl si, otevřel dlaní bránu do dimenze Nekros a zmizel.
Ostatní se podivili nad jeho reakcemi, nikdy takový nebýval. Ale možná, že měl pravdu. Začínají být jako lidé, cítit, chápat jako oni. Ostatním Silám se to také nelíbilo, ale už s tím nemohli nic dělat.
Upír a přemožitelka jsou spolu a nic je nerozdělí.


Koniec

zpět na všechny povídky od Buff