Popis poviedky : Angelova odpověď na další dopis od Buffy...
Buffy,
Nevím, jak si můžeš být tak jistá, ale... Byl bych opravdu šťastný, kdyby se to povedlo... prostě, víš že bez Tebe už opravdu nemám cenu... já Tě POTŘEBUJU! Opravdu... myslím to upřímně a vážně... Tobě bych nedokázal lhát... po tomhle všem už opravdu ne... já bych to nedokázal ani jindy.
Strašně oc Tě miluji a "život" bez tebe si představit už nedokážu... je toho na mě moc... A co když se spolu pomilujeme a Angelus nade mnou přece jen dostane vládu? Nechci Tě zabít! Nemůžu! A co potom... kdyby se mi vrátila duše, a byl bych znovu bez Tebe a tentokrát... tentokrát by to nešlo... Klidně bych se nechal zabít, nebo se zabil sám! Ne, tohle... já...
Víš Buffy, hodně jsem o tomhle přemýšlel... vím, že Ty bys mi vděčná byla, ale já bych se nenáviděl ještě víc, než za ten odchod od Tebe... jenže když jsem ve Tvé blízkosti... nedokážu se udržet... začnu po Tobě okamžitě toužit... vlastně, já po Tobě ještě toužit nepřestal... po tom, abych se Tě dotýkal, hladil Tvé vlasy, rucem líbal Tvé rty... objímal Tě... laskal Tě... miloval se s Tebou... ach, Buffy co mi to jen děláš? Příšerně mě mučí představa, že s Tebou nemůžu být... ani žít... Jak moc tě miluji...
Vím, že spolu toho dokážeme opravdu moc a věřit jsem v to nepřestal, ale přece... Nevěřím jak budoucnosti, tak osudu...
Přece jen... nemusí to být lepší... I když já bych byl za to rád.
Prosím, jen mě neopouštěj, Lásko... prosím... já už Tě nikdy nechci opustit, a ani nikam pustit... jsi už navěky moje!