Need to Destroy


Popis poviedky : Buffy je zpět mezi živými. Bohužel zde není nic, pro co by mohla žít. Cítí neskutečné prázdno a neví jak dál. Do cesty jí však vstoupí blonďatý upír, kterého vždy odmítala. Ale teď? Dělá něco, z čeho je zhnusená a pociťuje odpor. Jenže proti touze nic nezmůže...



Už to jsou dva měsíce.
Dva měsíce plné křivdy a zášti vůči nim. Vůči přátelům, kteří ji neprávem vytrhli z místa, kde se konečně cítila šťastná. Z Nebe.
Chtěla jen zachránit svět před Apokalypsou. Chtěla jen zachránit své blízké. A takhle se jí odvděčili.
Nemohla se vrátit, i když mnohokrát chtěla. Moc dobře věděla jak, ale nemohla. Nechtěla jim ublížit, i přesto, že oni jí ublížili.
Necítila smutek, natož bolest. Necítila nic. Jen čisté sklíčující prázdno, které ji spalovalo hluboko vevnitř. Bránila se, ale neúspěšně. Nic jí nepomohlo, neměla odvahu jim říct, kde byla. Neměla sílu. Prostě nemohla... ale někomu to říct musela. Někomu, kdo by jí rozuměl...

"Já jsem byla šťastná." Buffy seděla vedle Spika a koukala do prázdna.
Blonďák se na ni šokovaně podíval.
"Ať jsem byla kdekoli... byla jsem šťastná. V míru. Věděla jsem, že každý, kdo pro mě něco znamenal, je v pořádku. Věděla jsem to. Čas nic neznamenal, nic nemělo tvar, ale byla jsem to pořád já, víš? Byla jsem milovaná... a teď to skončilo. Konec. Nerozumím dimenzím, technologii, nebo čemukoli podobnému... ale myslím, že jsem byla v nebi."
Spike ji jen bedlivě poslouchal a upřeně pozoroval.
"A teď už nejsem. Vytáhli mě z něj. Mí přátelé. A vše tady je tak... drsné, prudké, jasné. Všechno, čeho se dotýkám, co cítím... je peklo. Jen, co skončí tahle chvíle si uvědomím, co jsem ztratila..."
"Buffy..."
"Nic neříkej. Oni se to nesmí nikdy dozvědět. Nikdy." stoupla si a pomalu odešla. Neotočila se, protože by neměla sílu se mu podívat do očí a tak jen odešla. Vůbec nic necítila. Byla prázdná. Prázdná jako jakákoli nádoba či váza v domácnosti. Tak strašně prázdná... dokud se nezačala víc a víc stýkat se Spikem. Rozuměl jí. Chápal jí. Nic jí nevnucoval, bral vše, tak jak je. Byl jí oporou...


"Jdu na hlídku." houkla Buffy do obýváku, kde seděli všichni její přátelé i s její sestřičkou.
"Ale... není na hlídku ještě moc brzo?" ozvala se Will a přišla k ní.
"Zvládnu to." oblékla si kabát a koukla na Zrzku. S nevyřčeným "Mějte se" odešla. Pomalu se blížila ke svému druhému domovu, kde snad pobývala víc času než ve svém domě.
Po pár minutách už se brodila mezi náhrobky a ve vlhké trávě. Nevnímala ji. Jen šla. Tam, kam ji nesly nohy. Dostala se ke svému hrobu. Přišla blíž k náhrobku, na kterém stálo :


BUFFY ANNE SUMMERS

1981-2001

BELOVED SISTER
DEVOTED FRIEND

SHE SAVED THE WORLD
A LOT


a upřeně se na něj podívala.
Sama nevěděla, co v tu chvíli mohla cítit, ale postesklo se jí.
Klekla si a lehce bříšky prstů přejela přes chladný mramor. Zavál chladný větřík a tak, jak rozcuchal noční trávu, rozcuchal i její blond vlasy. Nedbala na to, jen koukala na ten chladný kus kamene, na kterém bylo vytesáno její jméno a rok, kdy se narodila a zemřela. Zemřela... Nevěděla, jestli to má počítat jako smrt, když je zpět na Zemi. Spíš v pekle... aspoň ona to tak brala.
Klečela tam snad půl hodiny, zastavil se pro ni čas. Prázdně zírala na něco, co říkalo, že je mrtvá. Že nežije. Nežila, jen existovala. Znovu přežívala v místě, odkud se dostala do vyšších sfér. Někam, kde se opravdu cítila plná radosti. A teď je zase zpět.
Blonďatý upír sledoval scénu před sebou a nemohl jí uvěřit. Nevěděl, co tady přemožitelka dělá. U svého hrobu... ale chápal ji. Až moc dobře.
Přišel k ní a položil jí ruce na ramena. Nebránila se. Jen tiše klečela. Nemohla ani brečet. Nemohla to pustit ven.
"Proč tu jsi?" zeptala se bez kouska citu.
"Viděl jsem Tě. Jen jsem se za Tebou přišel podívat." odstoupil od ní a ona si stoupla. Kývla hlavou, že rozumí a vydala se dál. Už tu nechtěla být ani vteřinu.
"Buffy, počkej!" křikl za ní upír a doběhl ji. Nezastavila se, jen dál šla.
"Jsi ok?" snažil se ji na chvíli zadržet, ale nešlo to. Chytil ji za ruku a trhl s ní.
"Buffy?!" zamával jí rukou před tváří.
"Jsem v pohodě. Pusť mě."
"Ne, to teda nejsi." podíval se jí do očí, jenže ona hned uhnula. Nevydržela by jeho pohled. Spike začínal být čím dál víc zmatenější a zoufalejší.
"Tak nejsem." odpověděla mu jako robot.
"Sakra, přemožitelko, vzpamatuj se!" znovu s ní trhl.
"Spiku, nech mě!" obořila se na něj. Nahromadil se v ní veškerý vztek, jenž nechávala v sobě.
"Nenechám, slyšíš?! NENECHÁM!" nepříčetně si ji prohlédl a ona mu volnou rukou vrazila.
"Chceš se mlátit? Fajn! Zmlať mě, zabij mě, cokoli, ale nezlepší se to!" teď do něj bušila hlava nehlava. Měla chuť ze sebe vše vybít. Potřebovala si ulevit. Bušila a bušila do hlavy, tváře, brady... Spike spadl na zem a zhnuseně se na Buffy podíval.
"Nezlepší se to..." zašeptal. Buffy se k němu sehla k další ráně, ale on ji místo toho políbil. Zaraženě se odtrhla. Nechápala, proč to udělal.
"Už nikdy na mě nesahej..." stoupla si a přešla k náhrobku. Nikde žádný upír či démon. Jen ona a... Spike.
"Nelíbilo?" drze se jí vysmál a taky si stoupl. Viděl ji zmatenou.
"Nech toho..." obrátila se, že odejde, ale chytil ji.
"Nedotýkej se mě..." stačila ještě říct, než ji znovu políbil. Tentokrát se mu oddala. Zacouvali ke stromu a opřeli se. Vášnivě jí rukama bloumal po těle a plenil její pusu svým jazykem. Ani ona nezůstávala pozadu. Hezky mu to vše vracela zpět a o to víc žádostivěji.
Vyskočila si na něj a podívala se mu do očí. Oboje byly plné chtíče a touhy po tom druhém. Rukou sjela k jeho kalhotám a rozepla mu knoflík. Hned na to zip. Cítila, že byl vzrušený. Ona byla, koneckonců, taky. Vykasala si sukni, co nejvíc to šlo a on do ní pronikl. Při každém přírazu se dostával hloub a hloub. Přemožitelka zakláněla hlavu a začala sténat. Cítila úlevu. Konečně něco cítila. Ale to nebylo všechno.
Při rychlejších pohybech mu začala pomáhat a blížila se k vrcholu. Spike hlasitě zavrčel a Buffy dosáhla svého. Hlasitě oddechovala a zavřela oči. Blonďák si ji sundal z boků, zapl si kalhoty a znovu se o ni opřel. Stále byla v šoku z toho, co se právě stalo. Vášnivě ji políbil a zašeptal : "Co to takhle jít řádně dokončit?"
Nereagovala. Vnímala pouze tu opojnou vzdálenost mezi nimi. A že byla sakra malá.
"Chci Tě..." chraplavě vydechla a objala ho kolem krku. Spike se usmál svým typickým úsměvem, vzal ji do náruče a odnesl si ji do své krypty.
Zavřel za nimi a hned co se otočil, Buffy se na něj vrhla. Ztrhla z něj kabát, následně na to košili a tričko. Kochala se jeho svaly a dlaněmi mu přejížděla přes vypracovaný hrudník.
Spike Buffy svlékl bundu i košili. Zůstala před ním stát jen ve spodním prádle a v sukni. Jednou rukou přešel na její zadeček, rozepl sukni a ta se ladně svezla k zemi. Pak jí zacupital na záda a ona vzdychla. Studenými prsty ji hladil po páteři a rozepl sametovou podprsenku. Spadla za sukní. Podíval se na přemožitelku omámeně a přitáhl si ji ke zdi. Buffy zeď zastudila na zádech a sykla. Přitiskl se na ni co nejblíž a políbil ji na krku. Zachvěla se a naskočila jí husí kůže. Vnímala, jak moc byl Spike blízko a vše, co dělal. Líbal ji, laskal ji, dotýkal se jí... a ona mu vše dovolovala. Vše...
***
Probudila se. Ležela na zemi, pouze přikrytá dekou. Ztěžka otevřela oči a podívala se vedle sebe. Ležel tam Spike, přes intimní partie přehozený plášť, jinak nahý.
Pročísla si prsty vlasy a chytla se hlavu. Neskutečně ji bolela. Sedla si a rozhlédla se po místnosti. Její i upírovy věci byly různě poházané po jeho kryptě. Zkousla si ret a pomalu vstala, aby si posbírala své oblečení, když se v tom probudil Spike.
"Kam jdeš?" podíval se na ni nechápavě.
"Domů." hodila po něm kalhoty a oblékla si spodní prádlo.
"Proč, lásko?" posadil se.
"Musím. A neříkej mi lásko. Kolik je vlastně hodin?" dooblékala se.
"Nevím. Něco kolem pěti ráno." absolutně nerozuměl tomu, co dělá. Proč chce jít.
"Hm, fajn." odpověděla mu chladně.
"Co je s Tebou?" zavrčel hrubě a přešel k ní.
"Nic. Obleč se." koukala přes něj.
"Měl bych snad? Nechtěla by sis to zopakovat?" přistoupil o krok blíž.
"Spiku!" zakřičela na něj, ale se ani nepohl, pouze ji začal hladit na stehně. Přivřela oči a zasténala "Ne..." . Upír nic neříkal, jen ji dál hladil. Dráždil ji. Věděl, že se jí to moc líbí a tak stále pokračoval... dokud ho neodstrčila.
"Spiku, ne. Musím jít." snažila se mu vyklouznout, ale nešlo to. Jako by ji něco drželo na místě. Místo odpovědi, kterou od něj čekala, ji začal drsně líbat. Nedbal na to, jak se bránila, bylo mu to jedno. Chtěl ji. A ona ho chtěla taky, jen si to nepřiznala.
Chytla ho kolem krku, zacouvali k jeho posteli a spadli na ni. Spike dopadl na Buffy, ale trochu se odsunul, aby měl na její tělo víc prostoru.
Pomalu jí rozepl knoflíčky na košili a shrnul ji. Košili následovala sukně, poté její podprsenka.
Studenými prsty jí přejížděl přes hladové rty, krk, prsa, bříško, boky, stehna, ale místu, kde ho chtěla nejvíc, se vyhýbal jako čert kříži.
Prsty po chvíli nahradil svými rty. Mapoval všemožné záhyby jejího těla, nenechal ji na moment v klidu. Jemně ji kousal do krku, bradavek a dlaní si ji podpíral na zadečku.
Ona mu sjížděla rukou po zádech, ramenech a probírala se mu vlasy. Nechávala ho, aby si s ní dělal cokoliv ho napadne. Potřebovala cítit. Aspoň něco cítit.
Přešel svými rty na její a začali se znovu neřízeně líbat. Toužili po sobě. Když se Spike trochu nadzvedl, Buffy toho využila a po hrudníku po zcupitala dolů. Hezky pomalinku začala velmi příjemnou masáž. Blonďák se udivil a vzrušeně zavrčel. Nečekal to, ale o to víc se mu líbilo. Poslušně držel a nechal veškerou práci na ní. Když už to nemohl vydržet, hbitě Buffy stáhl kalhotky a začal ji hladit taky. Podívala se na něj a vzdychla.
Zajížděl do ní jedním prstem, pak dvěma a začal ji dráždit jazykem na krku. Jeho dotyky ji vzrušovaly. Cítila jeho prsty hodně hluboko a sténala.
"Shhh..." zavrčel Spike a po chvilce nahradil jazyk prsty. Buffy hlasitě vykřikla a zabodla nehty do matrace.
"Spiku..." zasténala znovu a prohýbala se pod jeho jazykovou hrou. Hrál si s ní. Dráždil ji do nepříčetnosti.
Trhla sebou v dokonalém vrcholu a začala hlasitě oddechovat. Podívala se mu žádostivě do očí. Už ji nenechal čekat. Zabořil se do ní, jako se zabořil jazykem do jejích úst. Proplétali svá těla, navzájem se snažili uspokojit touhu po tom druhém.
I když nebyl rychlý, nebyl ani nijak jemný. Tvrdé přírazy ji vyrážely z úst steny plné chtíče. Topil se v ní a ona mu pomáhala, jak nejlíp mohla. Po nemalé chvíli oba dosáhli orgasmu. Ozval se od nich hlasitý výkřik a hluboké zavrčení.
Buffy popadala dech, potřebovala se pořádně nadechnout. Spike se jen spokojeně usmíval a díval se na ni.
"Co?" přemožitelka se zmohla na jediné slůvko.
"Jsi nádherná." pousmál se a políbil ji na rameno.
"Dík. Odrovnal jsi mě." řekla mu a Spike se tiše rozesmál. Nechápavě zvedla obočí ve snaze pochopit, proč se smál. Raději to ale nechala být.
"Musím domů... budou mít strach." zaúpěla a protáhla se jako kočka.
"Nespěchej." pokusil se ji zdržet.
"Ne, už skutečně musím jít."
"Ani mi nenakopeš?" nasadil svůj drzý tón, který ji vždy uměl vytočit.
"Nebudu se obtěžovat..."
"Jo, odteď se mnou radši vlezeš do postele..."
"Spiku!" drtila mezi zuby a oblékla se. Ještě jednou se po něm ohlédla a odešla pryč. Do právě se probouzejícího dne. Do dalšího dne plného předstírání. Do společnosti přátel, kterým musela lhát. Říkat, jak jí je skvěle. Neprozradit, kde byla a kde je teď. Jak cítí, co dělá. Nesměla. Musela hrát tu nekonečnou přetvářku, nedávat nic najevo, tvářit se jako dokonalá sestra a přítelkyně, kterou nic netrápí a vždy pomůže. Jenže opak byl pravdou. Trpěla a nesměla nic přiznat. Teď se ze sebe byla ale víc zhnusená. Vyspala se Spikem. Se Spikem. S tím, kterého odmítala, nenáviděla. S upírem bez duše. Celá znechucená doklopýtala domů a hned zalezla do sprchy. Měla štěstí, že Dawnie, Will a Tara ještě spaly. Pustila si horkou vodu a smývala ze sebe veškerou špínu. Všechny jeho dotyky a polibky. Veškerý kontakt mezi jí a jím. Otřepala se, když na něj znovu pomyslela. Raději vylezla a šla do svého pokoje. Sundala ze sebe mokrý ručník, oblékla si košilku a vlezla do postele. Chtěla usnout, ale spánek nepřicházel. Chtěla usnout a už se nikdy neprobudit. Nebyla totiž pyšná na to, co dělala celou noc.
Bylo jí ze sebe zle. Tolik nechutě ještě nezažila. Tohle bude muset udržet jako vše ostatní. Nemůže nikomu nic říct. Co by jí na to asi tak odpověděli? Jejich pohledy by stačily. Ty opovrhující pohledy plné zmatku. Ne. Musí to udržet v tajnosti. Nic takového se nesmí dozvědět. Bude s tím muset žít. Dál a dál v tomto světě plném zrad. Ve světě, do kterého se nechtěla vrátit. Ve světě, který by nejraději zničila.



KONIEC