All that I'm living for


Věnováno mým nejbližším... thank You all.

Popis poviedky : Nastal ten osudný den. Dokonat poslední boj v té věčné válce. Každá válka však sebou nese vítěze i poražené. Kdo jimi bude tentokrát? Bude tento boj pro někoho tím úplně posledním?




Začalo hustě pršet do nepřestávajícího boje na život a na smrt. Mezi dobrem a zlem. Mezi andělskou čistotou a pekelným prachem. Mezi Přemožitelkou a Vyššími démony.
"Willow! Tu sekeru!" křikla na svou nejlepší přítelkyni. V myšlenkách se jí mísily všechny útržky vzpomínek, které na tuto nejbližší osobu kdy měla. 'Kdybych náhodou musela za tohle vše položit život... děkuju Ti.' pomyslela si Buffy. Pak se podívala na Will. Zamračila se na ni. Věděla, že ji slyšela. 'Promiň...' pomyslela si ještě, dokud na ni nezaútočil ten oslizlej dvoumetrovej "manekýn".
"Tak jo... pojď k mamince..." usmála se zlomyslně, když chytla svou nejmilovanější sekeru do dlaní.
Jakmile se přiblížil, sekla proti němu. Se žuchnutím dopadla hlava a na to i tělo na zem, zalitou vodou a krví.
"Fuj..." zaklela, když na zaútočil podobný slizoun.
"To tu nemáte nic lepšího?" znechuceně se zaxichtila a zabila dalšího... dalšího... dalšího... a dalšího. Tak, jak šli proti ní. Tak šla ona proti nim.
"Buffy!" zakřičela Will. Stála na střeše a na ni se řítil drak. Snažila se ho odehnat silovým polem, ale na to byla slabá.
"Willooow!" tentokrát zakřičela Buffy, ale už viděla, že za ní vyběhl Spike a něco po drakovi mrštil. A ten se rozprskl na asi milion kousků. 'Děkuju, děkuju, děkuju...' zavřela oči. Na chvíli. A viděla před sebou, že tahle bitva neskončí dobře. Pro ně ne. Viděla všechny umírat. Viděla... Pak je zas rychle otevřela, aby se připravila na další protiúder. Zahlédla ale, jak se její nejlepší přítelkyně sesula na zem. Omdlela. Zastavil se čas. Pro obě. "Will! Willow!" zakřičela znovu a vyběhla rychlostí blesku k ní.
"Will..." zastavila se u jejího těla, které bezvládně leželo na zemi.
"Je jen vyčerpaná, Buffy... neboj se... pořád žije..." pronesl tiše Spike.
"A taky že ještě bude! Běž bojovat dál. Ubráním ji. Běž... jo? Varuj ostatní a hlavně Dawnie s Angelem a Xanderem. Ať si dávají pozor. Prosím." pohlédla na něj. Odhodlaně. Jinak to ani nešlo. Vždyť tohle byla válka. Dlouholetá válka. Šílené se do ní pouštět. Ale oni museli. Nic jiného jim nezbývalo.
Kývl. "Slib mi, že ochráníš i sebe, Buffy. Prosím. Už kvůli Dawn. Angelovi. Mně... a Willow. Buffy, slib mi to." zahřmělo.
"Běž!" křikla na něj, když se dole vynořilo dalších "pár" dvoumetrových jedinců. Dalších senior-partnerů.
Otočil se a utíkal dolů. Seskočil ze střechy na zídku a pak dolů, pomoct ostatním.
Všude se váleli obrovské mrtvoly, většinou na dva kusy - hlava a tělo. I když různě rozmístěné.
"Kde je?" otočil se na blonďáka brunet, když zabíjel dalšího.
"Nahoře. S Willow." začal bojovat taky.
"Proč?"
"Omdlela, tak ji chrání." zabil ho. Vrhnul se na něj ale další.
"A kdo, k sakru, ochrání ji?" další padl. Další ho následoval.
"Ona se o sebe postará, Angele. Oba ji na to známe moc dobře." sekl proti sobě a démon se s řevem sesunul k zemi.
"Ano. Vím. Ale co když-" nestačil doříct Angel, když na to...
"Dawn!" zakřičel Spike a utíkal jí pomoct. Stihl to. Ale o fous, když se do ní snažil zakousnout nějaký svinský upír. "Sorry, ta je moje, kámo." a rozprášil ho.
"V pohodě, mazlíčku?" chytl ji za ruku.
"Jo, Spiku. Jsem o.k. Neboj." usmála se na něj přes vrstvu silného deště. On jí úsměv oplatil a pak bojovali jen po svém boku. Aby se navzájem ochraňovali. A aby si byli nablízku. Po tom všem...

***

Buffy bránila Willow, co jí síly stačily. Tak, aby ještě ubránila i sebe. Jak slíbila Spikovi. I když mu nic neřekla. Věděl, že to udělá. Že mu to slíbí.
"Sakra, už mě štvou!" zaklela znovu a najednou se jí podlomily kolena. Spadla na zem a přiblížil se k ní protivník.
"Tak co, Přemožitelko, vzdáš se?"
"Ani náhodou! Bojuju dokonce, což se o Tobě říct nedá!" nepříčetně se mu podívala do očí, stoupla si a máchla proti němu sekerou. Rozsekla ho napůl.
"Jo, paráda... Už to ale začíná páchnout... to nemůžete používat deodorant, kluci?" snažila se zavtipkovat, aby si tuhle situaci zjednodušila. Ale neúspěšně. Zacítila silný vítr. Za sebou. Otočila se a uviděla nějakého slizouna u Will. Během mžiku se dostala k nim a chtěla ho zneškodnit, jenže jí nedovolil přiblížit se. Sekla proti němu, ale jen se to odrazilo proti ní a ona odletěla k zídce. 'Sakra... Willow... prosím, vzbuď se...' pomyslela si zoufale a zmateně.
Pak jen zahlédla záblesk a letící ostatky toho něčeho, co ji nechtělo pustit ke kamarádce.
"Will..." přiběhla k ní.
"Jsem v pohodě, Buffe, jen trochu oslabená. Ale v pohodě. Ti draci mi ale dělají větší starosti. Silové pole na ně nepůsobí, takže se ke mně můžou dostat."
Buffy se jen usmála. "Ne, nedostanou. Štít umím vytvořit i já. Zvlášť kolem těch, na kterých mi nejvíc záleží. Já jsem už vedlejší." znovu se usmála.
"Buffy! Přestaň... a bojuj!" řekla povzbudivě Will.
"Bojuju, o tom nemusíš mít pochyb." ujistila ji Buff a pustila se proti gardě dalších neideálních monster.
Willow se jen usmála. A pomáhala jí. Pomáhala své nejlepší přítelkyni, co kdy mohla mít. Skvěle se doplňovaly - Přemožitelka údery a čarodějka kouzly. Jak jinak. Ale pak...
Jediný úder špatně, čímž byl i poslední. Buffy se zastavila. Angel dole zavětřil krev. Spike s ním. A Dawn se zatočila hlava.
"Buffy, ne!" zakoktala zmateně zrzka. "To nemůžeš..."
Buffy se jen podívala na meč, který jí trčel z těla a na krev, co po něm stékala.
"Ne... Buffy..." zakřičel Angel a hnal se na střechu. Znovu zahřmělo.
"Buffyyy!!!" doběhl k nim a podíval se na svou jedinou záchranu ve svém neživotě. "Lásko..." přihnal se k ní a obejmul ji.
"A-A-A-A-... Angele..." zakoktala nasucho Buffy a spadla na kolena. Angel s ní.
"Ne, lásko, ne... Nesmíš..." snažil se jí krvácení zastavit. Nešlo to.
Willow zavřela oči a tiše začala odříkávat nějaké zaklínadlo.
Angel na ni kouknul. Zoufale. A jen Buffy držel v náručí, dokud mu nesjela na zem. Znovu ji obejmul a přivinul silně k sobě.
"Angele... já... měla jsem... slíbila jsem to... Spikovi... měla... jsem být... opatrnější..." složitě ze sebe soukala slova.
"Shhh... lásko... Ty za to nemůžeš... jen mi prosím neumírej... ne teď... prosím... vydrž to... miluju Tě, no tak..." po tváři mu stekla osamělá slza.
"Já... já Tebe taky... Angele... děkuju... za vše... budeš mi chybět... budete..." bolestně zasténala a zavřela oči.
"Ne, Buffy, ne! Slyšíš?! Otevři ty oči... no tak, Buffy..." cítil, jak se jí zpomaloval tep. Cítil, že umírala. A on s ní.
Willow najednou procitla. A podívala se na obrázek před sebou. 'No tak, Buffe... musíš žít, slyšíš? Vzbuď se... Buffy... !' ztrácela ji.
Angel Buff jen hladil po čele. "Lásko..." zavrčel. A políbil ji na rty. Cítil, že mu polibek opětovala. Pak už její srdce neslyšel. Ani necítil její dech... už byla pryč.
"Buffy! Ne!!! Lásko!!!" jeho řev připomínal řev umučeného zvířete. "Buffyyyy!!" začaly mu proudem stékat slzy. Willow taky. Ta jen zkameněle stála na místě. Nemohla se hnout.
Koukal zaraženě na meč v její hrudi. Na železo, které projelo jejím srdcem. Které jí ho zastavilo. Které jí sebralo život. Které jemu sebralo život.
Pohladil ji po ráně. Jemně. Pak z ní meč vytáhl. Znovu ji políbil. Pohladil po vlasech a díval se na tu nevinnou a nádhernou tvář. Zoufalství, které v něm vřelo, už přesáhlo všechny meze. Znovu bolestně zakřičel. Rozpršelo se ještě víc. Znovu zahřmělo... A tak skončila jejich poslední bitva. Jejich poslední válka. Ztrátou toho nejlepšího bojovníka. Ztrátou milované. Ztrátou přítelkyně a sestry. A to jen kvůli kusu nějakého železa. Hořký to konec.



KONIEC