Vyvolená (2. kapitola)


Popis poviedky : Přemožitelka zemřela a je povolaná další. V České republice jedna je. Najde ji pozorovatel a vše jí vysvětlí. Že Buffy, přemožitelka upírů skutečně existovala, tak jako všechno v jejím životě. Ale teď když zemřela je povolaná ONA! Další Vyvolená. Nejdřív se brání, ale později svůj osud přijímá.


Společná cesta s ním pro mě byla jako dar, ale zároveň i jako trest. Pořád se na mě lepil a vymlouval se, že za to můžou ty zatáčky a Thomasova jízda. Taky jsem zjistila, že cesta bude trvat několik hodin.
Po dvou hodinách kdy jsme se blížili k hranicím jsem to už nemohla vydržet.
„ Ještě jedno písknutí, Spiku a ohřeješ se na sluníčku!“ rozkřikla jsem se na celé auto, až sebou chudák Thomas škubnul. Jenže na tom šmejdovi bylo vidět, že ho to nijak neranilo a ani se nezalekl.
„ Klid, kotě. Nemusíš bejt hned takovej bručoun. Mohla by sis podat ruku s Angelem. Oba dva jste stejný.“ Když vyslovil slovo Angel, vzpomněla jsem si na Davida Boreanaze a na jeho perfektní roli, kterou sehrál. Kdoví, jak vypadá ten bručoun ve skutečnosti.
Spike si ale všiml, jak jsem se zasnila.
„ Ale no tak. Nechápu, co na něm vy ženský vidíte. Vždyť je to jenom zahořklej Eunuch.“ Otočila jsem se na něj a usmála se.
„ A co v tom případě viděj na tobě drahý Spiku? Mě by to docela i zajímalo.“ Spike se ke mně přiblížil a podíval se mi do očí. Už jsem to asi pochopila. Byly to ty jeho uhrančivé oči a kouzlo co v nich měl. Ta nervozita ve mně byla příšerná, když jsme se dívali do očí. Byla to jako hra, kdo dřív uhne, ale já jsem se za žádnou cenu nechtěla vzdát. Neodradilo nás ani Thomasovo mluvení.
„ Nerad vám kazím zábavu, ale za chvíli na nás přijde řada, takže si vytáhněte občanky. Spiku doufám, že sis nějakou sehnal.“ Ten ho ale nevnímal a Thomas zakřičel, až jsem se musela zasmát a přerušit naše „z očí do očí“.
„ SPIKU!“ Jeho anglický přiškrcený hlas zněl opravdu směšně. Spike si sednul zase na svoje místo a vytáhnul svoji falešnou občanku.
Než se nadál, měla jsem ji v rukou já. Podívala jsem se na fotku. Strašně mu to na ní slušelo. Ale potom jsem se podívala na jeho jméno.
„ Vilém Samek?! To si snad děláš srandu, ne? To máš být jako můj brácha nebo co?“ obořila jsem se na něj a celá jsem zrudla. Spike se ke mně znovu přisunul.
„ Ale no tak. Snad ti to nevadí? Chtěl jsem…“ nedořekl to, protože Thomas zrovna otevíral okénko. Oba dva jsme mu dali naše občanky.
Všechno proběhlo v pořádku a my jsme konečně mohli opustit tenhle prostor.
„ Štěstí, že po nás nechtěli ukázat kufr.“ Řekl pozorovatel a nám bylo po pár set metrech zastavení jasné, proč. Dvě velké sportovní tašky naplněné knihami o upírech a démonech a spousta zbraní. Od kolíku až po naprosto perfektní kuši. Vysmívala jsem se Spikovi, protože to při nádherném denním světle nemohl vidět.
„ Jak dlouho ještě pojedeme Thomasi?“ zeptala jsem se ho po dalších dvou hodinách na Slovensku. V břiše už mi hrál orchestr, tak jsem si vytáhla gumové medvídky.
„ Jsme teprve za Bratislavou. Jede se až ke Košicím.“ Odpověděl mi pozorovatel.
„ Kdyby jste na to šlápl mistře Johnny Englishy, tak jsme tam byli hned.“ Prsknul Spike a z kapsy si vytáhnul krabičku s cigaretami. Když ale viděl Thomasův pohled ve zpětném zrcátku, cigarety rychle schoval.
Byla jsem hrozně unavená a Thomasova pomalá jízda byla k nevydržení. Někdy si dokonce i spletl, že má jezdit po pravé straně. Opřela jsem si hlavu o boční okénko a s potěšením jsem usnula.


„ Spí?“ Matně jsem slyšela, jak se Thomas vyptává Spika.
„ Jako mimino.“ Opověděl mu. Cítila jsem, jakoby mě někdo hladil po vlasech. „ Vypadá jako anděl.“ Dodal a i přes zavřené oči jsem na sobě cítila jeho pohled.
„ Spiku! Říkal jsem ti, ať se od přemožitelek držíš dál. Víš přece, jak to dopadlo s Buffy.“ No, tak to byl pravý čas na probuzení. Otevřela jsem oči a dívala jsem se směrem nahoru. Vtom jsem si uvědomila, že snad na někom ležím. S úlekem jsem se zvedla, ale nevypočítala jsem výšku auta a praštila jsem se do hlavy. Tupá bolest mnou projela a znovu jsem si lehla.
Samozřejmě na Spika.
„ To víš, zlato. Sice jsi přemožitelka, ale tohle tě bude bolet jako kocovina.“ Podívala jsem se na něj s obličejem plným bolesti. Samozřejmě bolest od hlavy!
„ Přestaň mi říkat zlato, Spiku! Nejsem žádnej tvůj mazlíček, a jestli mě ještě jednou naštveš, tak s námi pojedeš už jenom jako popel schovaný v krabičce od zápalek a tvoje duše nic nezachrání!“ potom jsem se otočila k Thomasovi. „ Kde je nejbližší benzínka? Potřebuju na to něco studenýho nebo mi upadne hlava.“
„ No podívej se do mapy, ale myslím, že se k jedné blížíme. Mám pocit, že jsem viděl tabuli.“ A vida! Sto metrů. Konečně si zchladím tu příšernou bolest v hlavě. Abych se nemusela setkat se Spikovýma očima, otočila jsem se a dělala, že jsem zaneprázdněná okolní krajinou. Nedalo se tomu říkat ani krajina, protože jsme jeli po dálnici.


„ Benzínka, sláva! Led!“ vykřikla jsem a otevřela jsem dveře od auta. Zapomněla jsem ale, že Spike je tak „trochu“ alergik na slunce a spálil si ruku. Záchod, rychle záchod.
„ Au, sakra! Dávej pozor, maličká! Přines mi potom vodu.“ Jsem snad nějaká tvoje služebná nebo co? Řekla jsem si pro sebe a hnala jsem se pryč.
Uvnitř moje oči rychle zaregistrovaly tabulku s nápisem WC. Neváhala jsem ani minutu.
Po chvilce jsem vylezla celá šťastná, ale úsměv mi zmrzl na rtech, jakmile jsem uviděla tři lidi ležet na zemi. Podívala jsem se k pultu, kde stál starší muž se zbraní v ruce. Mířil na prodavače, jenže jakmile si mě všimnul, jeho zbraň směřovala na mě.
„ Ani se nehni. Rozumělas?! Nebo vystřelím!“
Než se nadál, zbraň jsem držela v ruce a dala mu pěstí do nosu. Chlap se skácel k zemi. Zbraň jsem položila na pult, vzala jsem si tuňákový toast, který jsem samozřejmě zaplatila a odešla. U dveří jsem se ale zastavila.
„ Zavolejte policii co nejdřív. Za pět minut se probere.“
Přišla jsem k autu a dávala pozor, aby se Spike neopálil. Na svoji bolest hlavy jsem při tom všem uvnitř, zapomněla. Otevřela jsem si svůj toast a s nezájmem, že mě Spike propaluje očima, jsem se zakousla.
Ten odbarvenej upír mi ale udělal další schválnost. Otočil se dozadu a vzal desku, kterou byl zakrytý kufr. Vzal z něj Velkou tmavou sklenici a mě po chvilce došlo, co to bylo.
„ No tak to si snad ze mě děláš srandu?!“ Vykřikla jsem na něj a ucítila tu odpornou železitou vůni.
„ Thomasi, jdu k vám dopředu. Nerada bych vám tady hodila šavli.“ Spike se na mě arogantně usmál.
„Ale copak? Přemožitelka a nevoní jí prasečí krev? Kdyby to šlo, tak bych si vzal lidskou, ale s duší toho moc neudělám.“ Okamžitě jsem se odpoutala a opatrně jsem si za jízdy přesedla k Thomasovi dopředu. Otevřela jsem si rychle okýnko, aby ten smrad rychle odešel. Dokonce mě přešla i chuť na ten vynikající toast.
„ Už začínám chápat, proč se s Angelem nemůžete ani vystát.“ Podívala jsem se na něj a Spike se naschvál napil ze sklenice. Šly na mě mdloby. Okno jsem nakonec otevřela úplně a obličej jsem si schovala do mikiny.
„ Spiku, ne že mi to tady zamažeš krví!“ ozval se ten zrádce Thomas. Bezva, tak já se jdu zahrabat.


Sláva! Po hodině jsem konečně uviděla tabuli „KOŠICE“ . Spikova tekutá strava už byla naštěstí schovaná, ale už mě ani nehnulo, abych se stěhovala za ním dozadu a dívala jsem ze z okna.
Bylo tam nádherně. Venku spousta lidí. Vůbec to tady nevypadalo, že se pod městem skrývá Pekelná Brána. Docela mě i zajímalo, kdo tam na nás bude čekat.
„ A kohopak to tam vidím!“ zbystřil najednou Spike a začnu se dívat jeho směrem. V tu chvíli se mi snad zastavilo srdce. Temný muž s andělskou tváří. Vypadal úplně stejně jako David Boreanaz.
„ Angel.“ Vydechla jsem celá omámená. Stál ve stínu a zdálo se, že už na nás čekal. Spike se na mě naštvaně díval.
„ Zase vidět toho Bručouna, sakra. Hlavně ho nepřiprav o jeho dušičku. Rád bych z Angeluse viděl jen hrstku prachu, ale to bych musel zůstat tady a uznej kotě, že opustit tebe by mě vážně mrzelo.“ Idylka fuč! Tak teď mě teda vážně naštval! Opravdu jsem měla chuť dát mu jednu mezi oči a kolík mu vrazit do toho jeho shnilého srdce!
„ Takže ti těm přemožitelkám nedáš pokoj, co?“ obořil se na pana Peroxida, Thomas a vylezl z auta. „ Máte se rádi jako Alex s Angelem!“
„ Není se čemu divit, když jsou příbuzní.“ Odsekla jsem a šla za Thomasem.
„ Náhodou, já jsem si pak Angela oblíbil. No když jsem zjistil, že má odejit z města.“ Ozvalo se ze zahrady, u které jsme zastavili. Usmála jsem se od ucha k uchu a dívala se na něj. Byl věkově tak o sedm let starší než já, ale páska přes jeho oko se mi moc líbila.
„ Pane bože to je Alex!“ vykřikla jsem a hrnula jsem se k němu.
„ Pááni jsem známej, slyšíš Angele?! Za chvíli budu jako ty! A kde je můj kámoš Spike?“ zeptal se. Nemohla jsem z něj spustit oči, jak jsem byla z toho všeho úplně mimo. „ Heh, jo. Nerad se opaluje, takže je na samotce v autě.“ Usmála jsem se na Alexe a potom i na Angela, který se mezitím přemístil mezi dveře, kde slunce nemělo žádnou šanci.
„ Ahoj já jsem Bára.“ Představila jsem se v domnění, že neznají moje jméno. Nejdřív jsem se přivítala s Alexem. Potom jsem vstoupila za Angelem. Oříškový oči! Ježíš ten je má ještě hezčí než David! Jen doufám, že to tady se mnou nesekne.
Po pětiminutovém zírání na něm jsem od něj uslyšela malé odkašlání. Udělala jsem omluvný pohled a potřásla si s ním rukou. Oba jsme si všimli, že se nám na pravém prostředníku vyjímá prsten Claddagh. Začervenala jsem se a ruku pustila.
„ Tak kde je naše přemožitelka?“ slyšela jsem ze dvora Alexe a využila jsem toho, abych mohla Angelovi zmizet z očí.
Šla jsem na zahradu a podívala jsem se do auta. Spike se snažil bezpečně proběhnout do domu. Usmála jsem se. Byl to na něj moc hezký pohled. Deka z části propálená a Peroxid na tom nebyl o moc lépe. Jakmile se dostal do domu, zchladil se studenou vodou.
Chtěla jsem se podívat, jak to uvnitř vypadá, ale když jsem si všimla, že z horního patra schází Angel, radši jsem od toho upustila. Dole jeden upír a za chvíli tam budou dva.
„ Ty si zase rozbijou hubu.“ Okomentoval Alex stav v domě. Usmála jsem se na něj a popadla mě tak trochu zvědavost.
„ Můžu se tě na něco zeptat?“
„ Na cokoliv chceš, přemožitelko.“ Usmál se a posadil se na verandu. Leden! To mě podržte! Zima a vypadá to tu jako na jaře.
„ Jak Buffy zemřela?“ zeptala jsem se narovinu, ale opatrně. Věděla jsem, že její smrt je stále čerstvá. Angel se Spikem se s tím asi pořád nevyrovnali. Ale Alex tuhle otázku zřejmě čekal. „ Myslel jsem si, že se mě na to zeptáš. Před sedmi měsíci volala Rada, že se otevřela Pekelná Brána v Clevelandu. Všichni jsme v té době bydleli společně s Buffy v Římě, takže jsme měli přípravu jeden měsíc.
Později jsme do Clevelandu odletěli a čelili jsme velkému zlu. Buffy byla smrtelně zraněná. Podlehla zranění na cestě do Los Angeles. Pekelná Brána byla úspěšně zničená, ale za cenu smrti. Nejhůř na tom byl Spike s Gilesem. No a teď přišla nová přemožitelka. Ty. Naše velká záchrana.“ Odpověděl mi takhle Alex a já už víc slyšet nepotřebovala.
„ No, já se půjdu podívat po domě. Spíš ho půjdu trochu prošmejdit.“ Oznámila jsem Alexovi a on se nabídl, že mi bude dělat průvodce. Nadšeně jsem souhlasila.
Jenže hned ve dveřích nás úsměv a nadšení přešlo, když jsme si všimli dvou potlučených upírů. Angel se zrovna chystal jednu ubalit Spikovi, ale to už jsem musela zasáhnout.
„ Přestaňte! Zbláznili jste se nebo co?!“ vykřikla jsem na oba a odstrčila je od sebe.
„ Je to jeho vina, že je Buffy mrtvá!“ rozkřikl se na celý dům Spike. Angel mě odstrčil a jednu mu vrazil.
„ Myslíte si snad, že se něco změní, když si tady rozbijete obličej na kaši? Tímhle Buffy nevrátíte zpátky!“ Spike se chystal na další úder, ale tak trochu jsem mu skočila do rány. Naneštěstí se trefil do tváře. Ale do mojí. Nevím, jak by to asi dopadlo, kdyby to bylo do nosu. Chytla jsem se za obličej. Bylo to, jako když jsem v osmý třídě ryla pusou o štěrk.
Spike se celý zaskočený díval střídavě na mě a na Angela.
„ Báro promiň. Já jsem nechtěl.“ Omlouval se mi ten blbeček, ale uvědomila jsem si, že jsem si za to mohla i sama. Vrazila jsem jednu Angelovi a potom i Spikovi.
„ Idioti! Nechápu, co na vás Buffy viděla. Musí se kvůli vám obracet v hrobě. Zamyslete se nad sebou.“ Řekla jsem jim a odešla jsem s Alexem do koupelny, která byla v druhém patře.
„ Koukám, že jsou všechny přemožitelky stejný. Pletou se snad do všeho.“ Zasmál se Alex. „ Budeš v něčem podobná Buffy. Taky se pletla snad do všeho. Jinak za půl hodiny se setmí, takže bude čas na první hlídku u Pekelné Brány.“ V kapse se mi rozezněl mobil se znělkou z Angela. Usmála jsem se a podívala na displej. „ Táta“. Bezva. Ten se nedoplatí.
„ Ahoj, tati. Zrovna jsem ti chtěla volat. To je ale náhoda…Jo je to tady super, jenom se to trochu protáhne a Pavlína mi nabídla přespání, takže bych přijela zítra večer, ju? Tak fajn. Zatím ahoj.“ Rychlý rozhovor. Alex mezitím zmizel a já jsem si dala na tvář studený ručník, s kterým jsem se vyplazila ven.
Thomas na mě už čekal s kabelou, do které by se vešla i mrtvola. Bylo v ní nádobíčko na upíry.
„ Slyšel jsem, že si se už dostala do potyčky s oběma upíry. Dobrá rozcvička pro dnešní hlídku.“ Okomentoval a vrazil mi kolík do ruky. Divila jsem se, že na hlídku půjdeme zase jen my dva.
„ A kde jsou ostatní?“ zeptala jsem se ho a nasadila si bundu.
„ Žádní ostatní nejsou. Já tě dovedu jenom k hřbitovu. Pokud budeš chtít, nechám ti i tašku, ale všechnu práci budeš muset udělat sama. “No jo, úděl přemožitelky. Osamocena bude bojovat proti upírům, démonům a sílám temnoty. Zvláštní, že se toho Buffy tolik držela.“ Pomyslela jsem si a pokračovala vedle Thomase jako poslušný pejsek.


„Takže jsme na místě.“ Prohlásil po dvacetiminutové procházce. Podívala jsem se před sebe. To je vtip ne?
„ Thomasi to myslíte vážně? Vypadá to tady jako, na veřejný skládce. Není tady ještě jiný hřbitov? Začínám chápat, proč se mnou nešel ještě někdo.“ Řekla jsem ironicky a vzala jsem si z tašky kuš a svěcenou vodu.
„ To je všechno. Víc toho snad nebudu potřebovat. Tady najdu tak maximálně nějakého bezdomovce.“ Odfrkla jsem a tašku mu vrazila zpátky do ruky a tím jako správný Angličan pochopil, že je tu zbytečný.
Zůstala jsem stát před tím hřbitovem. Tak teď nádech a výdech. Tady to teda bude úžasný. Vešla jsem dovnitř a rozpoznala pár čerstvých hrobů. Většina slovenských chlapců. Snad nebudou tak tupí jako ti naši.
Nuda. Procházela jsem se po hřbitově asi hodinu a pořád nic. Žádný upír. Jen občas zahoukala sova.
„On mě snad vážně vzal na skládku nebo co. Všichni jsou stejní. No nic, Báro. Asi ti nezbyde nic jiného než…“ při svojí samomluvě jsem uslyšela prasknutí větve. Zastavila jsem se u jednoho z čerstvých hrobů a zaposlouchala jsem se. Tak počkat. Upíři chodí až nápadně potichu. Takže buď je to člověk, nebo nějaký druh pitomého démona. Takže aspoň trocha zábavy.
„ No tak vylez. Hru na schovávanou jsem nikdy neměla ráda.“ Zavolala jsem do tmy a po chvíli se přede mnou objevil nějaký opravdu slizký démon s fialovýma očima. Brrr!
„ To vypadá na zábavu.“ Usmála jsem se a pustila se s ním do boje. Na démonovi ale nebylo vidět nadšení z toho, že se mnou má bojovat. Dala jsem mu teda první ránu a to do obličeje. S ním to ale ani nehnulo a později mi dal tak velkou ránu, že jsem přeletěla snad přes půlku hřbitova.
Když jsem se zvedla, stál u mě. Kuš, kterou jsem měla na zádech, byla kousek dál pohozená ode mě. Rozběhla jsem se a skočila po ní.
Okamžitě jsem do něj střelila jeden šíp, který ho zasáhl přímo do srdce. Démon se svalil k zemi, ale ještě stihl něco zamumlat. Vůbec jsem mu nerozuměla, protože to bylo snad cizí řečí. Vyndala jsem mu šíp z těla, ale omylem jsem se o něj škrábla.
„ Au, sakra!“ zasyčela jsem bolestí. Vyndala jsem si z kapsy kapesník a položila si ho na loket. Při té příležitosti jsem se podívala kolik je hodin. Jedenáct? Vždyť před chvílí bylo osm. Žádný upír se neukázal, tak to snad pro dnešek stačilo. Vzala jsem si kuši a odešla. To byla teda hlídka za všechny prachy. Žádnej upír, jen nějakej vadnej démon. Au a ta ruka pálí jako čert!


Byla jsem ráda, když jsem našla ten dům. Loket mi za tu chvíli otekl.
„ Bezva ještě od něj dostanu otravu krve.“ Prskla jsem a otevřela si dveře od domu. Moje kroky směřovaly do koupelny, ale všimla jsem si, že se v obývacím pokoji ještě svítí. Zvědavost mi nedala a šla jsem se podívat, kdo se ještě dívá na televizi.
K mému ne moc velkému překvapení tam ležel Spike a popíjel pivo. Potichu jsem se teda znovu vykradla do koupelny. Podívala jsem se na sebe do zrcadla.
„ Samková, ty vypadáš, jako kdyby si vylezla z popelnice.“ Okomentovala jsem svůj odraz v zrcadle a podívala jsem se na ruku. Pěkně to štípalo, tak jsme se pokusila najít nějakou dezinfekci. Ty tady mají ale bordel. Samá svěcená voda. Tou si toho moc nevyčistím…No sláva. Tady- starý dobrý Jodisol. Ranku jsem si nejdřív umyla ve sprše, kterou jsem si dala.
Když jsem vyšla ze sprchy v pyžamu, srazila jsem se zase se Spikem.
„ Že já na tebe mám takovou smůlu…“ zavrtěla jsem hlavou a chtěla pokračovat dál do svého pokoje, ale Spike mě chytil za ruku. Zrovna za tu bolavou. Zasténala jsem bolestí a úlekem mě pustil.
„ Víš, já jsem se ti chtěl omluvit za tu ránu, kterou si schytala za Angela… Ty, ty máš něco s rukou?“ zeptal se mě. Vyhrnula jsem rukáv a ukázala mu malé škrábnutí.
„ Nic to není. Přemožitelkám se to hojí rychle, zapomněl si? Já už jsem zapomněla na tu pěst, která mi přistála dneska na obličeji, protože to byla z části i moje vina.“ Spike se na mě trochu pousmál. Bylo na něm vidět, že si chce povídat, ale já jsem měla všeho dneska tak akorát.
„ Promiň Spiku, ale jsem dneska nějaká unavená, takže mě omluv, půjdu si už lehnout.“ Odešla jsem a neotáčela se. Nemělo by to cenu. Věděla jsem, že se na mě dívá.
V posteli jsem si stále ujasňovala svoje „poslání“ a dnešní výstup s tím démonem. Potom jsem si vzpomněla na pěst, kterou jsem koupila od Spika, která mi připomněla jeden moment ze seriálu Angel. Usmála jsem se a v klidu usnula. Kdoví, co mě bude čekat zítra. No vlastně už dneska, protože bylo půl jedné.


Těšila jsem se, že si dopřeju dlouhý spánek. To se nestalo. Byl tu totiž hotový blázinec. Thomas nemohl najít své brýle, Spike zase vyšiloval, že ztratil deku a Angel si nemohl odpustit rýpnutí, že by mu stejně nepomohla, když byla propálená od denního světla. No ale pak když jsem se v posteli posadila ještě jsem uslyšela Alexe, že nemůže najít svojí pásku přes oko, kterou měl prý údajně na nočním stolku vedle postele. Musela jsem se začít smát. Při tom všem jsem si vzpomněla i na svou ruku. Podívala jsem se na ni. Myslela jsem si, že škrábanec přes noc zmizí, ale pořád tam byl. Sice už nebolel, ale pořád jsem ho tam měla. Vstala jsem a z tašky, kterou mi Alex dal pod postel, jsem si vytáhla svetr a tepláky. Otevřela jsem dveře, ale všude jako by najednou nastalo hrobové ticho.
Sešla jsem po schodech dolů do kuchyně. Aha. Krmení dravé zvěře. Proto je tady takový klid.
„ Brý ránko přeju. Tak co máme k snídani?“ pozdravila jsem a posadila se vedle Angela, kde byla jediná volná židle.
„ Udělala jsem smažená vajíčka.“ Otočila se ke mně mladá dívka s úsměvem na rtech, ale při tom nespustila ze Spika oči. Takže je mi to jasný.
„ Dawn?“ zeptala jsem se jí opatrně a ona se na okamžik podívala na mě.
„ Jo, to jsem já. Jezdím sem každé ráno, abych tu smečku pořádně nakrmila.“ Odpověděla mi a dál se zabývala hypnotizováním Spika.
„ No, tak jak dopadla tvoje hlídka?“ zeptal se mě Thomas a nalil si šálek čaje.
„ Žádnej upír, jeden démon.“ Řekla jsem mu v klidu a taky si nalila čaj. Můj pozorovatel se ale zastavil, stejně tak jako ostatní u stolu.
„ A jak vypadal?“ vypadlo z Angela a položil svůj hrneček s krví na stůl.
„ Byl odpornej. Měl tak dva metry a fialový oči.“ Nabrala jsem si zeleninu na talířek a pokračovala dál ve snídani. Thomas se zvedl a šel do vedlejší místnosti pro nějakou knihu.


„ Tady je!“ vykřikl po deseti minutách z obýváku. „ Démon jménem Larritos. Démonovi se často říká i Visionen. V překladu to znamená vize“ Pokračoval dál ve svém čtení. Zvedla jsem se ze židle, ale najednou mi v hlavě projela ostrá bolest a já upadla na zem. Bolest byla snad tisíckrát horší než migréna. Angel a Alex ke mně okamžitě přiběhli. Moc jsem toho neslyšela, ale to hlavní ano.
„ Když je démon zabit, jeho vize jsou dočasně přeneseny na bojovníka, který ho sprovodil z tohoto světa.“


POKRAČOVANIE NABUDÚCE