Giles znepokojeně prošlapával středem Magic Boxu a potichoučku si povídal něco sám pro sebe. Chvilkami se zastavil, aby se mohl lépe ponořit do svých myšlenek, ale o malý moment zas pokračoval. Už několik dní ho trápily tajemné symboly objevující se v nejrůznějších částech města. Moc dobře věděl, co znamenají, jenomže neměl ani nejmenší tušení, jak by následné události mohl zabránit. Cítil se bezmocně a byl si téměř jistý, že v téhle situaci nebude stačit ani síla přemožitelky. Usadil se ke stolu a už po několikáté začal prolistovávat všechny svazky, co měl k dispozici. „Musím to najít.“ Pokáral se. O něčem tak důležitém jako je nekontrolovaný průnik dimenzí tu přece musí něco být.

První návštěvník dorazil na druhý den ráno. Portál se otevřel přímo v středu města a vystoupil z něho pohledný mladík z hnědými vlasy, které i když byly krátké, začínaly trošku kudrnatit. Měl na sobě tričko a džíny a vypadal překvapeně.

„Kde to ksakru jsem!“ Řekl Porty okamžitě po tom když se z ničeho nič zjevil uprostřed cizího města. Neměl totiž ani nejmenší ponětí, jak se tam objevil, Poslední, co si pamatoval, byla účast na extrémně nudné přednášce z psychologie. „No nic.“ Řekl si. Přičemž nezúčastněně zatřásl rameny. Sundal si z nosu brýle a kapesníkem si utřel upatlaná sklíčka. „Všechno se dá přece nějak rozumně vysvětlit.“

Xander stál na chodníku a hleděl do výkladu, kde se tyčila figurína v hezkém obleku. Přemýšlel o jeho koupi a obstarat si něco v konfekční velikosti by ho vyšlo daleko levněji, jako kdyby ho dal ušít přesně na míru. Z myšlenek ho však vytrhlo mimořádně hlučné auto, které zastavilo přímo za ním. Něco takového ještě nikdy neviděl. Přišel k němu blíž a začal si ho pořádně prohlížet. Jeho boční okénko trhavým pohybem sjelo dolů, na což se z vnitřku vyvalil jak lavina zvuk heavy metalu.

„Hele, kámo!“ Zakřičel na něho nějaký mladík sedící na sedadle spolujezdce. „Kde to ksakru jsme?“

„Ehm.“ Řekl Xander se pokoušel rozpamatovat na název ulice.

„Poslyš. Neznáme se odněkud?“ Položil kluk další otázku, aniž by čekal na odpověď předešlé.

„Myslím, že ne.“ Ale pro jistotu se mu pořádně zahleděl do tváře. Nic mu ale nepřipomínala.

„Člověče, my jsme se ztratili.“ Vyhrknul Akira a podíval se na Khána. Ten bezradně seděl za volantem své Škody 120 a pokoušel se zjistit, kam to vůbec dojel. Akira se vyklonil z okna na muže, který stál pořád vedle. „Možná, že tě znám z televize. Nehráls v nějaké reklamě?“

„Ne, ne.“ Odpověděl Xander a dal se na odchod. Neměl ani nejmenší chuť bavit se z nějakými podivíny.

„Jsme úplně v prdeli.“ Filozoficky poznamenal Khán.

„Poslyš. Co je tohle vůbec za město?“ Křiknul ještě Akira na muže, který odcházel.

„Tohle je Sunnydale.“

Anuris hleděl na polici plnou nejrozličnějšího harampádí. Stál jako sloup přímo před ní. „Tohle není autobusová zastávka.“ Konstatoval zcela očividný fakt. Rozhlídnul se kolem a snažil se nepropadat panice. Pohled, který se mu naskytnul, byl neuvěřitelný. „Zatraceně. Tohle je Magic Box.“ Nevěřícně vykřikl a chytil se za hlavu.

„Jistě. Vítejte u nás.“ Řekla Anya, která stála v rohu a vyndávala zboží z papírové krabice. „Můžu vám nějak pomoct?“

Anuris chtěl okamžitě odpovědět, ale přímo před ním se zahmířil vzduch a zjevila se postava. Objevila se asi meter nad zemí a hlasitě žuchla o podlahu.

„Nic mi není. Jsem v pořádku.“ Vesele zahlásil kluk a bleskově se postavil na nohy. Anuris se na něho podíval, ale vůbec ho neznal. To se ale samozřejmě nedalo říct o Anyi. Několikrát jsi ji užasle prohlížel zespodu až nahoru, přičemž si obzvláště vychutnal některé specifické partie. Následně to už nevydržel a vyhrkl proud desítek obzvláště podrobných otázek, které ho tížily už roky.

„Jak víte, že jsem byla démon?“ Překvapeně se zeptala Anya zcela neznámého člověka. Osobu, která stála vedle ní, však zajímalo něco jiného.

„Anurii, jseš to ty?“ Dotázal se.

„Jo.“ Odpověděl mu a odtrhnul oči od Anyi.

„Brácho, já jsem M.a.t.t.. Už jsem si myslel, že sem tu sám.“ Oba si následně vroucně podali ruce. „Věříš tomu? My jsme v Magic Boxu. To je zázrak.“

Buffy seděla spolu s Willow v obývacím pokoji a pokoušela se pochopit Gilesův monolog. „A jsi si jistý, že se tomu nedá zabránit?“

„V žádném případe. Neměli jsme ani nejmenší šanci. A kromě toho. Už to všechno začalo.“

„A koho máme vlastně očekávat. Démony? Nebo něco podobného?“ Zeptala se Willow. Giles se posadil do křesla a zakroutil hlavou.

„Nemám ani nejmenší ponětí. Patrně to budou nějaké velice ošklivé a zlomyslné bestie.“ Odpověděl ji.

Mezitím dorazil Xandr, který zaslechl už jen konec rozhovoru. Zůstal stát ve dveřích a opřel se z rukama založenýma na prsou.

„Démoni. Ksakru, Gilesi, přijdete už konečně z něčím novým. Je to pořád stejný. Démoni, upíři, bohyně. A jakoby jich v téhle dimenzi nebylo dost, ještě přijdou i z další. A to je jako všechny budeme muset zabít? Kolik jich vlastně bude?“

„To taky nevím jistě. Ale nejspíš nejmíň deset.“ Přesně v okamžiku, kdy svou větu vyřkl, se před ním něco zablesklo. „Buffy! To je portál. Připrav se.“

Buffy se okamžitě postavila a přeskočila až k bedně se zbraněmi. V její rudce se zaleskla veliká vikingská sekera. Portál však zmizel a na jeho místě stál zcela obyčejný muž.

„Kdo k čertu jsi?“ Zeptala se ho Buffy. Byla připravena po něm máchnout svou zbraní a přeťat ho vejpůl.

„3 A.M.“ Odpověděl a rozhlédl se kolem. Xander si vyhrnul košili a podíval na hodinky.

„Gilesi. Ten démon je nějakej popletenej.“

„Mně se nezdá, že by to byl démon.“ Řekla Willow a podívala se mu do očí. „Vypadá mile.“

„Ty jsi Willow!“ Oslovil ji muž.

„Ty mně znáš?“ Překvapeně se ho dotázala a nemohla v sobě skrýt údiv.

„Ano. Celej život. Jsem 3 A.M. Code.“ Řekl a podal ji ruku.

„Bacha, Will. Bude to nejspíš telepat. A možná taky chrlí oheň.“ Vykřikl na ní Xander. O svoji nejlepší přítelkyni se pochopitelně bál.

„Mě se nemusíte bát. Já jsem váš fanda.“ Dodal 3.A.M. a usmál se.

„Cože?“ Zeptal se překvapeně Giles. „Odkud vlastně jste?“

„Z Prahy.“ Odpověděl mu, na což po něco šáhnul do své kapsy. Buffy ještě víc zpozorněla. Každou chvíli mohl vytáhnout nějakou zbraň. To se však nestalo. V jeho ruce se objevil malý, vcelku obyčejný mobilní telefon. „Můžu si vás vyfotit?“

Portyho procházka po městě už začala nudit. Měl pocit, že trpí nějakým nevysvětlitelným výpadkem paměti, protože některé části se mu zdály velice známé. Nemohl se však rozpamatovat odkud. Chvilku ještě bezcílně bloudil a pak zcela intuitivně zamířil do něčeho, co zvenčí připomínalo bar. „Pivečko bodne v každé chvíli.“ Pomyslel jsi na hlas a vešel dovnitř.

„Ty se opravdu jmenuješ Vampire?“ Řekl udiveně červený démon sedící na barové židli a usrknul si nějakého nápoje. Co to přesně bylo, se odhadnou nedalo, ale zcela zřetelně z něj stoupal obláček páry. „To jsem ještě nezažil. A to už jsem tu nějakej pátek.“

Vampire z něho nemohl spustit oči. Prohlížel jsi jeho malinké růžky, které vystupovali přímo z čela. Něco takového ještě neviděl, ale když se pozorně rozkoukal kolem, zjistil, že to v tomhle baru není vůbec nic neobvyklého.

V té chvíli prošel přes dveře Porty. Dovnitř nekráčel zcela bezstarostně, ale v okamžiku, kdy zahlédnul bytosti, které tam seděli, se zastavil. Kdyby v tu chvíli v baru hrálo piáno, tak zcela určitě ztichne. Vykulil oči a suše polkl. Teď mu to všecko došlo. On není jen tak v nějakém městě. On je přímo v Sunnydale. A tohle nemůže být nic jiného než proslulý démoní bar u Williho „Ahoj všichni. To se nám dneska vyčasilo, co?“

„Kdo ksakru jsi?“ Zeptal se ho dobře stavěný démon v rozedrané riflové bundě. Očividně se mu nějak moc nelíbil

„Já jsem Porty.“ Klukovy od baru se na tváři zjevil úsměv.

„Porty, to jseš ty?“ Řekl a rozběhl se k němu. „Já jsem Vampire.“ Porty okamžitě uskočil stranou a své prsty přeložil do kříže.

„Odstup ode mě, nečistá bytosti.“

„Co blbneš, ty vole. Já jsem ten z fóra.“

„Aha. Promiň.“ Řekl Porty omluvně a postavil se do důstojnější polohy. „Jsem si tě spletl. Tady budou nejspíš i opravdový upíři.“ Pak se rozhlídl a pohled mu zastavil na někom, kdo seděl u stolu. Visela z něho kůže a měl velice dlouhé uši. „Není támhleto Clem?“

„Gilesi.“ Řekla Anyia do telefonu. „V obchodě se objevili nějaký dva podivíni a chtějí vás vidět.“

„Co? Jací podivíni?“ Zeptal se Giles na upřesnění.

„Nevím. Z ničeho nič se tady objevili. Jakoby odnikud. Myslím, že jsou z jiné dimenze.“ Giles se na chvíli odmlčel a Anya měla pocit, že usilovně přemýšlí.

„Poslyš. Vypadají nebezpečně?“ Anyia se zkoumavě podívala na druhý konec obchodu, kde zrovna stáli. Oba se usmáli a zamávali.

„To ne. Ale nebezpečný lidi nemusí vypadat nebezpečně.“

„Dobře.“ Řekl Giles. „Přiveď je sem.“

Giles položil sluchátko a otočil se zpátky na ostatní. 3 A.M. Code se nadšeně se všemi fotografoval a vypadal jako na návštěvě Disneylandu. „Tak jsme našli další dva.“

Khán a Akira nadále projížděli městem. Vychutnávali si hudbu zlitou z bubnů, elektrických gitar a hromového zpěvu, když v tom uviděli něco zajímavého. Z nějakého podniku v rychlosti vyběhli dva muži. Zastavili se při autě a hlasitě se začali o něčem dohadovat.

„Ty půjdeš doleva a já doprava.“ Křikl Vampire a už, už se chystal pustit znovu do běhu.

„A jaký to bude mít smysl. Buď umřeme spolu, nebo každý sám.“ Odpověděl mu Porty a otočil se ke dveřím baru. V tom samém okamžiku se z něj vyvalilo asi osm rozzuřených démonů. „Já ti říkal, abys sis z nich nedělal prdel.“ Pokáral ho.

V tu dobu se Akira nevěřícně vyklonil z okénka.

„Porty. Jseš to ty?“ Oba kluci se na nich otočili. Démoni už však byli proklatě blízko.

„Nastupte, volové.“ Zařval Khán, když zjistil, že končí všechna legrace. Oba bleskově vlezli do auta a on na to šlápl ještě než vůbec stačili prásknout dveřmi. Jeden z démonů se nešťastně připletl do cesty a proletěl přes kapotu.

„Juchů. Zapni stěrače.“ Poznamenal Akira a na zbytek démoní party, který tupě zíral na ujíždějící auto, ukázal vztyčený prostředníček. „To jsme jim to natřeli, co?“ Radoval se.

„No, nevím.“ Oponoval mu Khán z cela neoptimisticky, protože se právě podíval do zpětného zrcátka. Démoni nasedli na své Harleye a vyrazili za nimi.

„Kdo jste?“ Zeptal se Porty a nepokojně se hnízdil na zadním sedadle.

„Já jsem Akira a tohle je Khán. Tebe znám z fotky, cos nechal na fóru. A kdo je tohle?“ Řekl a hlavou kývnul na druhého kluka na zadních sedadlech.

„To je Vampire. Víte, co se tady vůbec děje?“

„Nemáme ani páru.“ Odpověděl mu, když v tom ho Khán přerušil.

„Už jsou tady.“ Prvnímu ataku baseballovými pálkami se vyhnul ostrým zatočením do další ulice.

„Člověče, přidej. Nebo nás dostanou.“ Křiknul na něho Vampire povzbudivě.

Khán sklonil hlavu k tachometru a přečetl si z něho údaj. Ukazoval sto kilometrů v hodině.

„Jedeme naplno.“

„Co je tohle za šunku, to nemůžeš jezdit na něčem pořádným.“ Přidal se do panické rozmluvy Porty.

„Jen si nestěžuj, nebo tě vysadím.“ Uklidnil ho Khán a neustále tlačil plynový pedál až k podlaze. Portyho však už zajímalo něco z cela jiného. Přímo na úrovní jeho dveří už jel jeden z démonů a vesele se na něj zazubil.

„Zatracený rudokožci.“ Zaklel a prudce je otevřel. Motorkář pro vlastní smůlu jel až příliš blízko auta a náraz dveří ho absolutně vyved z rovnováhy. Hlasitě vykřikl a narazil do lampy pouličního osvětlení.

„Nevěděla jsem, že se to dá vnímat i takhle. Dík, že jsi mi to vysvětlil.“ Řekla Tara svému novému příteli.

„To je v pořádku. Já to rád vysvětluji.“ Odpověděl ji Ico a usmál se na ni. O něčem takovém, že by se někdy mohl podívat do Sunnydale se mu ani nesnilo. Ovšemže teď už daný fakt plně akceptoval a pokoušel se zjistil o všem co nejvíc. Byla to ohromná a jedinečná šance ukořistit ty největší poklady vědění. „Kde jsi se vlastně narodila?“

Khánovi se po několika minutové honičce podařilo zbavit všech pronásledovatelů. Přejížděl ulicí rodinných domků a měl oči na šťopkách.

Náhle Akira zbystřil zrak a vykřikl. „Támhle to je Buffyin dům!“

Khán dupnul na brzdu a všichni se nahrnuli na jednu stranu automobilu.

„Myslíte, že můžeme dovnitř?“ Zeptal se Vampire lačně.

„No to bych se na sebe pak nemohl podívat, kdybych byl tady a nikdy neviděl Scoobies.“ Řekl Porty a vystoupil. Následně tak učinili všichni a upravili si své umačkané oblečení.

„Vlastně jsme střetli Xandera. Ale nějak nám to nedošlo.“ Řekl Khán a pak společně všichni dokráčeli až ke dveřím baráku. „Co jim povíme?“

„No, to nevím.“ Opověděl mu Akira a stlačil zvonek.

Za dveřmi se pochvíli ozval nějaký zvuk a otevřeli se. Stála tam Dawn a vyvalila na ně oči.

„Kdo jste?“ Zeptala se a podívala se na sebranku, která před ní stála.

„My jsme opraváři trubek. Můžeme dovnitř?“ Vypustil ze sebe Porty první, co ho napadlo.

„A kde máte nářadí?“ Tázala se moudře.

„Žádné nepotřebujeme. Jsme velice šikovní.“ Odpověděl jí Vampire a podíval se na její sestru, která se zrovna objevila vedle ní.

„Pojďte dál.“ Pozval je Giles z dálky a pokývnul hlavou směrem k Buffy.

Spike si v tu dobu spokojeně ležel ve své kryptě, necítil se moc pohodlně a převaloval se ze strany na stranu. Náhle si uvědomil, že vedle jeho postele stojí dvě krásný holky.

„Ahoj.“ Řekla Sky a podívala se do jeho modrých rozespalých očí. Spike vyskočil z postele a přehodil přes sebe plachtu, protože byl zcela nahý.

„Kde jste se tu vzali?“

„Šli jsme zrovna kolem.“ Odpověděla mu naše Buffy a usmála se na něho.

„Vidíte. Já vám říkal, že je to tahle krypta.“ Zavolal na nich Coleo, který stál ještě při vchodě. Spike byl v rozpacích, protože mu parta neznámých lidí uprostřed dne zrovna nedělala příjemnou společnost.

„A co vlastně ode mně chcete?“ Zeptal se jich. Zcela určitě to byli lidé, takže vzhledem na svůj čip by s nimi moc nenadělal. Sky se na něho vesele podívala a pak mu položila přímou otázku.

„Můžu tě políbit?“

Buffyin obývák byl plný lidí. M.a.t.t se procházel a pískal si nějakou melodii. Přičemž občas nenápadně pokukoval na tulící se Willow a Taru. Anuris o něčem debatoval s Icem a Khán spolu s Xandrem, Portym a Vampirem hráli u stolu karty. 3 A.M. Code se dokonce pokoušel z Willowina notebooku napojit na fórum buffy-angel.org, ale zjistil, že tady neexistuje.

Všechny ale přerušil Giles, který držel v ruce knihu a vítězoslavně pozdvihl ukazováček. „Mám to. Myslím, že jsem to našel.“ Řekl. Všichni se okamžitě soustředili na něho. „Otevření portálu má na svědomí démon Lafargos, který je zobrazován jako sluha Aitrův, nebo taky sluha Aitrova otce. Zdrojem síly je kouzelný Lafargův amulet, který se vyskytuje v obou dimenzích. Pokud bychom ho dokázali najít, tak se nám možná podaří všechno napravit.“

„Jo, jo.“ Řekl Porty a znovu se podíval bezstarostně do svých karet. „Příští rok se po něm podíváme.“

Giles si sundal brýle a začal si je čistit. „Bohužel. Je tu dost veliký zádrhel. Pokud ho nenajdeme do dvanácti hodin, tak se obě dimenze zhroutí a přestanou existovat.“ V místnosti se rozhostilo ticho.

„Lidi. Víte, co to znamená?“ Zeptal se všech zúčastněných Khán. „Jdeme zachraňovat svět!“ Parta z fóra nadšeně zatleskala a postavila se.

„Tak co máme dělat, Gilesi?“ Vyzvídal se M.a.t.t. a už se nemohl dočkat akce.

Giles chvíli znova hleděl do knihy. „O amuletu je tu jen pár zmínek. Většinou se nachází blízko pekelné brány v temných a vlhkých místech.“

„To budou zřejmě jeskyně, co jsou tady v horách.“ Poznamenala Willow a podívala se na něho.

„Ano. Je to možné. Buffy tam bude muset zajít a pokusit se ho získat.“

„To nebude problém.“ Řekla Buffy a mávla rukou do vzduchu.

„Obávám se, že bude.“ Pokračoval Giles. „Amulet obyčejně stráží několik obřích démonů.“ Buffy přišla k bedně se zbraněmi a jednu z nich vybrala.

„S tím si poradím:“

„Půjdu s tebou.“ Řekl Xander a oba okamžitě vyrazili.

„Dávej si pozor.“ Dodal Giles celkem zbytečně.

„A co budou dělat ostatní?“ Nedal si stále pokoj M.a.t.t. a dal si ruce v bok.

„Někteří by se měli podívat či někdo kromě vás ještě nepřišel. Taky ale potřebuji pár lidí, kteří by mi pomohli v pátrání po rituálu, který otevírá portál. Amulet pak zaručuje jeho stabilitu. Jinak by se mohl otevřít kdekoliv.“

„Hlásím se do první skupiny.“ Vykřikl M.a.t.t. a okamžitě začal hledat komplice. Netrvalo dlouho a připojili se k němu Khán, Vampire a Porty.

„Můžete zkusit zajít k jednomu informátorovi. Jmenuje se Kavar. Je to jeden slizký démon, co ví vždy všechno o všem. Vysvětlím vám, kde ho najdete, ale nevím, jestli se vám podaří něco z něho dostat.“ Dodal ještě Giles

„My si poradíme.“ Řekl Porty a usmál se. „Máme totiž něco v palici.“ Přičemž si významně zaťukal na čelo.

V tom momentě se ale k M.a.t.t.ovi naklonila Willow. „Nevíš, kde je Akira?“

„Jo. Sebral jednu z tvých knih a šel si zkusit vyvolat nějakého řeckého boha nebo co.“ Vyšlo z něho bez jakýkoliv obav. Will vypleštila oči a rozběhla se nahoru po schodech.

Slunce už zašlo a Spike vedl své nové známé přes hřbitov. Tiše klel a občas kopnul do nějakého šutru. „Nechápu, proč chcete jít za Buffy. Je snad ona středem vesmíru nebo co?“ Sky, naše Buffy a Coleo za ním mlčky kráčeli. Děvčata měli v rukách meče a Coleo měl na rameni pověšený luk „A taky nechápu, proč jste si sebou museli brát ty stupidní zbraně. Myslíte si, že vás neochráním?“ V okamžiku jak to dořekl, na něho skočil jeden démon. Bohužel nebyl sám. Další dva vyšli z křoví a kráčeli k nim. Coleo si pomalounku sňal z ramena luk. Založil šíp a natáhl tětivu. Zamířil zcela v klidu a chladně. Šíp zasvištěl vzduchem a trefil jednoho z nich přímo do hlavy.

„Teda.“ Vykřikla Sky. „Jseš borec.“

„Já mířil na toho druhého.“ Přiznal se Coleo a zalil ho pot. Naše Buffy však nelenila spolu se Sky se proti zbylému rozběhla s mečem.

Spike démonovi, který ho napadl, zlomil vaz a otočil se na tři mladé lidi. Nepochyboval, že už jsou mrtví, ale mýlil se. Jeden z démonů ležel bez pohybu a z hlavy mu trčel šíp a toho druhého právě porcovaly na zemi ty dvě holky.

„Můžeme pokračovat.“ Odvrkl na ně.

Buffy zasekávala sekeru do několika asi tří metrových démonů, ze kterých při každém zásahu vytekla hromada smradlavého slizu. „Xandere. Máš to?“

Ten stál na opačném konci jeskyně a pokoušel se ze štěrbiny vydolovat amulet. „Dělej, přichází jich čím dál víc.“ Křičela na něho a pokračovala v boji. Xander se samozřejmě snažil. Nakonec si z kapsy vytáhl klíče a amulet z podstavce vyloupl.

„Mám to, Buffy. Padáme, přičemž se rozběhl pryč. Ta ještě poslala k věčnému odpočinku páreček dalších potvor a do jiného, který právě vycházel z hlouby jeskyně, hodila sekeru.

„Tak, tady to bude“ Řekl M.a.t.t. a ukázal na jednu starou ošoupanou bytovku.

„Plán je takovejhle.“ Navrhl Khán a koupil si ve stánku okolo kterého šli krabičku cigaret. „Já budu hrát tvrďáka a vy se ho jako budete snažit přede mnou bránit. A pak vám všechno vyžvaní.“

„To je dobrý.“ Přitakal mu Porty a poplácal ho po rameni. „Na to bych nepřišel.“ Všichni čtyři následně vešli do baráku a vyběhli na druhé podlaží.

„Jdeme na to.“ Informoval všechny Khán a zapálil si. „M.a.t.t.e vykopni dveře.“

Tomu víc nebylo třeba. Napřáhl se a kop. Dveře se ani nehnuly, zato jeho noha nimi projela až do pokoje.

„Zasraný papundekle.“ Zahřešil peprně a vytáhl ji. Přes díru bylo vidět, že démon sedí u televize a nechápe, co se děje.

„Vy idioti.“ Vykřikl Vampire. „To musíte kopat blíž ku klice.“ Nakonec to udělal sám a dveře se konečně rozletěly. Démon se postavil a všichni zbádali, že má tak metr padesát.

„Co ode mně chcete.“ Roztřásl se.

„Informace!“ Zařval na něho Khán a potáhl si z cigarety.

„Klid. Klid.“ Domlouval mu Porty. „Myslím, že je to rozumný… téměř člověk a půjde se s ním dohodnout.“

„Ale já nic nevím.“ Odpověděl jim ještě.

„Podívej se, mladej...“ Snažil se ho usměrnit Khán.

„Cože? Mě je dvěstě let.“

„To je jedno. Buď budeš zpívat, nebo to tady pro tebe zle skončí.“ Na což si tvrďácky típnul cigáro do své rozevřené dlaně.

„No páni.“ Uznale kývnul hlavou 3 A.M. Code, když mu příběh M.a.t.t. vyprávěl. „A co udělal Khán potom?“

„Pak omdlel, takže jsme ho odtáhli pryč.“ Vysvětlil mu.

Giles, který společně s Akirou, Icem a Anurisem pátral v knihách, zdvihnul hlavu. „A podařilo se vám něco zjistit?“ Zeptal se.

„Jo. Prý viděl nějaký dvě holky a jednoho kluka blízko hřbitova. Chovali se nějak podivně.“

„Tak to se po nich budeme muset podívat.“

„To nebude třeba.“ Řekl Spike, který právě vešel. „Myslím, že jsem je našel.“.

Sky, naše Buffy a Coleo stáli vedle něj. Hned za ním přešla Buffy pokrytá tunami slizu a Xander, který v ruce svíral amulet.

„Zdá se, že už máme většinu potřebného. Teď ještě najít to zaklínadlo.“ Zaradoval se Giles.

„Tak pátrejte dál. Já si jdu dát sprchu.“ Řekla Buffy a vyběhla nahoru.

Ostatní se usadili a přivítali nově příchozí. Will všem nalila šálek čaje, a jedním očkem mrkla na tým badatelů ponořených do knih. Ti hltali stránky ve vysokém tempu a vypadali, že všemu naprosto rozumějí. Spokojeně se tedy posadila a objala Taru. Několik kluků tiše zavzdechlo.

Chvíli bylo ticho a všichni vypadali zasněně, ale pak se ozval Porty. „Hoši. Nevím jak je to u vás, ale i kdyby tohle měl být poslední den mého života, tak ničeho nelituji. Stálo za to.“ Ostatní mu souhlasně přitakali a začali se potichu bavit, jak to Will už za nějaký čas bude slušet v černý kůži.

Naše Buffy a Sky se dívaly na Spika. Ten seděl v křesle a v klidu si pokuřoval. To že byl centrem něčí pozornosti mu vůbec nevadilo. Naopak na děvčata často koukal a snažil se působit co nejvíc sexy.

Kluci a holky z fóra se cítili skvěle. Možná sice panovalo určité napětí z hrozby zhroucení realit, ale všichni to nějak potlačili někam na pozadí svého vědomí a užívali si přítomnost v tomhle fantastickém světě. Tohle bylo to co celý svůj život hledali. Žádná všednost a nudnost, která je denně obklopovala ze všech stran. Tohle byl svět démonů, upírů a mágů. A tohle byl i svět lidí, které tak dobře znali a chápali každý jejich pohyb a reakci. Sem skutečně patřili a jestli se nedokáží už vrátit domů, i ta nejkratší chvíle strávená s nimi bude pro ně znamenat naplnění.

Trvalo to asi ještě hodinu. Pak ale Ico zahlásil: „Našel jsem to.“ A obě party jsi oddechly.

Teď už stáli všichni venku na zahradě a neustále se častovali historkami, které prožily. Willow zatím sypala na zem nějaký bílí prášek a tvořila s ním kruh.

„Upozorňuji vás, že nikdo si nesmí sebou vzít nic z této reality. Žádné předměty, ani žádné fotky.“ Pověděl všem Giles. „Cestu nazpátek byste totiž nepřežili.“

Někteří zesmutněli a poslušně odložili věci na verandu. 3 A.M. trpce smazal všechny fotografie z paměti telefonu.

„Týká se to pochopitelně všech.“ Dodal ještě Giles a podíval se na Akiru, který se snažil pod trikem ukrýt dvě velké a staré svazky.

„I tebe.“ A otočil se k Icovi. Ten vytáhl z kapsy amulet vševědoucnosti a podal mu ho. Když už opravdu bylo odevzdané vše, začal Giles s čtením knihy. Bylo to jenom pár vět a následně se uprostřed zahrady otevřel portál.

„Můžete jít. Přeji vám hodně štěstí.“ Pak následovalo už jenom pár letmých polibků a podání rukou a všichni do něho začali vstupovat. Jeden kluk však zůstal pozadu a otočil se k Gilesovi. Počkal než všichni jeho kolegové z fóra odejdou a pak se vrátil k němu.

„Nevěděl jsem o žádném nebezpečí. Byla to náhoda. Neměl jsem ani potuchy, co to zaklínadlo udělá.“

„Tušil jsem, že to má na svědomí jeden z vás.“ Usmál se na něho Giles.

„Až když jsem to zaklínadlo slyšel, tak jsem ho poznal.“

„To je v pořádku. Víš, že až se portál zavře, všichni na tohle zapomenou? Všichni od vás i od nás.“

„Asi je to tak lepší.“

„Jen jeden si to bude pamatovat. Ten, co ho původně otevřel. A to jsi právě ty.“ Znovu si dal dole brýle a očistil jsi je. Pak oba došli až k portálu a kluk do něho napřáhl už jednu ruku.

„Řekneš to někomu?“ Zeptal se ho ještě Giles.

„Možná o tom napíšu.“ Odpověděl mu a usmál se.

„Je možné, že ti budou závidět. Nebo ti nemusí věřit a budou se smát. Nebude ti to vadit?“

„Ne, ne. Neřeknu jim, kdo jsem. Budu si třeba říkat nějakým jiným jménem. Třeba Pan Klobouk.“

~ konec ~