Zranění
Autor: neznámy
Poznámka:Hľadáme autora poviedky. Bližšie informácie nájdete v sekcii Neznámi autori

Děj se odehrává někdy na začátku 5. série Buffy a 2. série Angela.

 

 

To byla skutečnost. Angel právě dosedl na zadek díky čtyřce začínajících upírů, kteří ho tam dostali jako dík svým vzpomínkám na školu bojových umění. Jejich útok byl koordinovaný a disciplinovaný a oni byli hladoví. Tento poslední detail byl vždy velkou motivací pro boje tohohle typu. Angel stál mezi nimi jako kompletní večeře - předkrm, hlavní chod a dezert v jednom.

Angel hledal kolem sebe Wesleyho. Ten stále ležel v bezvědomí na zemi před touhle možnou komisí na výběr jídla. Kdyby je Angel mohl zdržet, než dorazí Gunn, vše by mohlo být fajn.

Byli ve špinavé uličce, za sebou ošuntělý bar výhodně umístěný přes silnici od hřbitova. Bar nabízel spoustu snadného jídla pro nové upíry. Jako mít neonový nápis, co hlásá - Upíři jedí tady!“. Angel zavrávoral pod velmi silným útokem z vodopádu pěstí. V tom momentu se upíři po jeho levé straně proměnili prach. Konečně.

„Co ti k čertu trvalo tak dlouho?“ vztekal se Angel předtím než druhému usekl hlavu.

„Co můžu říct?“ lehce odpověděl Gunn. „Zaparkuj v L.A. tuhle mrchu. Zapomněl Angličan opět kdákat?“. Třetí upír byl nějak nezlomný se svojí sekerou.

„Ne.“ odvětil Angel, když pronásledoval posledního upíra ke zdi a zabil ho už jen pro jistotu.

„Zapomněl utíkat.“

 

Gunn hlídal a pozoroval ohromené lidi u svého náklaďáku a vrátil se k Wesleymu. Bývalý, ničemný démoní lovec se roztřeseně posadil. Tlumené světlo procházející uličkou mohl Gunn vidět nad Wesleylo hlavou. To byla jedna z ďábelsky přicházejících, zítřejších bolestí hlavy.

„Trefil jsem se?“ zaskřehotal Wesley, když se pokusil vstát. Gunn se blýsknul divokým úsměvem. “Můj zadek.“ Zavrčel Angel teatrálně. “Nepřibližuj se nebo poznáš, jak moc tvoje noční můra v podobě Angeluse trpí. Znám tenhle zadek a ten s… na tvé omluvy. Bolí to jak čert.

 

Angelův telefon zazvoní. “To by mohla být Cordelie. Asi přemýšlí, kde zatraceně jsme.“ dodal Gunn. Když pomáhal Wesleymu do náklaďáku, pokračoval ve své hře komentování večerního boje. Angel odpověděl do telefonu.

„Řekni, že mě miluješ.“ Ženský pronikavý hlas prosící do jeho ucha. To nebyla Cordelie. „Buffy“ Co se stalo?

„Řekni, že mě miluješ. Prosím.“ Něco bylo špatně. Co se děje?

Buffy, co se stalo? Kde jsi?“ Angel v jejím hlase slyšel slzy a to ho vyděsilo. “Řekni mi, kde jsi“ poručil. “Přijedu a vyzvednu tě.“ Gunn vystoupil z náklaďáku. Angelovo tělo přímo křičelo „problémy“, i když člověk nemohl nic vidět.

„Buffy, prosím. Řekni mi, co se stalo.“ Dožadoval se už téměř zoufale. Mohl slyšet mumlající hlasy za zády. Potom už jenom slyšel, jak jeho bývalá milenka zakřičela a telefon byl hluchý.

Angelův výkřik se nesl ulicí.

 

Příliš pozdě. Jdu pozdě. Znovu. Angel přecházel po podlaze Gilesova obývacího pokoje. Giles ho vyhodil z ložnice poté, co na něj Angel zavrčel „Jednou mít dost toho zatraceného času“. Nemohl pomoct. Buffy byla zraněna a mohla zemřít. A já jsem znova přišel pozdě.

 

Strávil den přecházením po koberci na podlaze Hyperionu (hotel, kde má Angel a spol. v této době kanceláře). Zoufalý telefonát od Willow přišel, když už slunce bylo na pokraji východu. Wesley mluvil s touhle rozrušenou poločarodějkou ve chvíli, kdy se Angel a Gunn vynořily ze sklepa. Wesley si pohybem ruky získal jejich pozornost.

„Willow, zpomal. Ano, jsem si jistý, že máme tuhle knihu. Chceš zafaxovat stranu. Vidím. Kolik času?“ Wesleyho zamračení se prohloubilo. „Správně. Ano, řeknu to Angelovi.“ Zavěsil telefon a zíral na podlahu.

„Jak je to zlé?“ zasyčel Angel. Bývalý pozorovatel pohlédl na své přátele. Už bledý Angel ztratil ještě více ze své barvy. Wesley si zkřížil ruce. “Byla zraněna, ale Willow mě ujistila, že není v ohrožení života.“

Angel se na něj podíval se směsicí úlevy a překvapení. “Jedu do Sunnydale.“ oznámil. Wesley nikdy nepochyboval, že to teď jaksi půjde, ale nezdálo se moudré něco říkat.

 

Angel si ve spěchu zabalil a popadl informace a knihu, co Willow potřebovala. Právě opouštěl hotel, když se Cordelie naklonila přes zábradlí a zeptala se, jestli si zabalil i opalovací krém. Podíval se na ní s otázkou v očích, co tím myslí. Cordy poukázala na slunce procházející okny a potom pozorovala, jak se Angel sune do židle. Cordy se posadila vedle něj a pokusila se Angela rozptýlit ukazováním jejího posledního vystoupení. Když slunce konečně zapadlo, Angel rychle přešel koberec a spěchal ven. Nemohl ani říct, jestli z touhy být u Buffy, nebo utéct od Cordelie.

 

Dorazil do Sunnydale v neuvěřitelných devadesáti minutách po odjezdu z L.A. Zaparkoval na silnici před Gilesovým domem a běžel se ke dveřím. Willow ho musela vidět, protože otevřela dveře ještě před tím než stihnul zaklepat. Krátce se objali. Když Angel vstoupil, uviděl Alexe, Anyu a další ženu, která seděla v obývacím pokoji obklopená hromadami knih. Willowin počítač byl na stole. U klávesnice seděl poněkud rozzlobený muž a okázale ignoroval nově příchozího. Willow vzala Angelovu ruku a pobídla ho, aby vstoupil dál do obýváku.

„Angele, chci tě seznámit se svou přítelkyní. To je Tara. Je čarodějka jako já. Ze zamilovaného výrazu vyzařující z tváře Willow směrem k této blonďaté ženě se dalo docela lehce poznat, že to nebyl jen tak klasický vztah. Tyhle dvě ženy si vzájemně připadaly zatraceně atraktivní. Zavolat jednou v čas. Přemýšlet, jak dlouho se to dělo. Alex zamumlal „Ahoj, Angele.“ Anya mu věnovala opět uznalý pohled. Riley Finn ho stále ignoroval.  Je to jen zatraceně špatné.

„Tady.“ řekl Angel a vrazil knihu od Wesleyho Willow do ruky. „Je to ta, co jsi potřebovala, že?“

„Ano, díky, ale nemusel jsi přinášet.“ Willow si vzala knihu a začervenala se, když jsi uvědomila, proč Angel tenhle výlet podnikl. „Takže... jak se máš, Angele? Jde kancelář dobře? Musíte mít určitě spoustu klientů.“ Říkala nesmysly a všichni to věděli. Opona ticha se snesla na pokoj, když Angel odpověděl na položenou otázku. „Proč nejdeš nahoru?“ navrhla Willow tiše. „Je v Gilesově pokoji.“

 

Angel vyběhl po schodišti, zastavil se venku před zavřenými dveřmi a jemně zaklepal. Giles otevřel dveře. Očekával, že uvidí opět Rileyho. Místo toho tam byl zadumaný upír, který se zeptal „Mohu vstoupit?“

Giles by si nikdy nemyslel, že zrovna tohohle upíra tak rád uvidí. „Angele, jsem rád, že jsi tu. Možná že když s ní promluvíš, přivedeš ji k rozumu.“ Ustoupil stranou a Angel vstoupil do dosti stísněného pokoje. Buffy ležela v Gilesově posteli. Slabý film potu se jí zračil na tváři a vypadla neobvykle bledě. Její pravý bok byl obvázán silnou vrstvou obvazu.

„Já myslel, že nebyla v ohrožení života.“ zašeptal Angel směrem k Gilesovi a pohlédl na Buffy, která měla evidentně horečku. Stále byla oblečená v zakrvácených šatech, ve kterých hlídkovala. Angel přistoupil ke posteli a dotknul se chladnou rukou jejího čela. Buffy slabě zasténala ve spánku jeho jméno. Buffy, co se k čertu stalo? Angel se otočil k bývalému pozorovateli. „Co se stalo? Proč není v nemocnici?!“

„Dobře...“ začal Giles. „Víš moc dobře, jak smýšlí o nemocnicích. Kromě tohohle velkého obvazu jsem nikde neviděl další zranění. A nebyla moc sdílná s tím, co nebo kdo jí to mohl udělal. Nechtěl přiznat Angelovi, že jeho morálka mu nedovolila, aby Bufy svlékl z šatů a zkontroloval, jestli není ještě někde zraněná. Angel se v duchu usmál, když si uvědomil, proč Giles nepřišel na další Buffyiny modřiny. Ale Riley…

„Prohlédl ji Riley? On má přece nějaký základní zdravotnický kurz.“ A viděl Buffy bez oblečení. Opravdu nechtěl přemýšlet o Rileyho rukách na Buffyině těle, ale bylo logické, že tenhle voják kontroloval její zranění. Angel z téhle představy zatnul zuby.

„Ano, dobře.“ zakoktal Giles. Sundal si brýle a jal se čistit skla. „Buffy upadá a zase se probouzí z bezvědomí. Když je při vědomí, rozhodně odmítá jet do nemocnice.“

A kdyby neodmítala? Angel přemýšlel, co mu zkouší tenhle Brit zamlčet.

„Když není úplně při smyslech, tak volá tvé jméno.“ Giles si zpátky nasadil brýle a ustaraně se podíval na Buffyina ex-milence. „Mimoto...“ pokračoval. „Přemýšlel jsem, že bude nejlepší, když tohle Riley neuslyší.“ Angel se pro sebe zlomyslně zazubil.

 

Podíval se dolů na tuhle krásnou ženu, co mu patřila a současně stále trochu unikala. Rány byly zanícené, potřebovala antibiotika a možná i hospitalizaci. Mohl by ji do nemocnice vzít i násilím. Nejhorší co mohla udělat, bylo, že by příliš křičela. Angel ji nadzvedl pažemi a připravil se ji zvednout z postele. Buffy otevřela oči.

„Angele? Jsi skutečně tady?“ Nemohl si pomoci. Jemně ji políbil na čelo. A to je problém.

„Jsem tady. Vezmu tě do nemocnice.“ Buffy téměř zaryla své prsty do jeho paže. Svojí hlavu položila na jeho hruď. Vzhlédla k jeho očím. Její tvář byla tak blízko, že už nic nemohlo zastavit Angela, aby sklonil hlavu a pohltil svými rty Buffyiny. Zapomeň na to. Ona není tvoje.

Prosím, Angele, neber mě tam.“ prosila celým svým tělem. Nevědomky zesílil svůj stisk.

„Buffy, jsi zraněná. Potřebujeme vědět jak zle.“ Zašeptal tyhle slova do jejích uších a jeho ústa automaticky políbila ušní lalůček. Buffy se v jeho pažích zachvěla.

„Ne, nikam nepojedu.“ Bože, mohla být mrtvá. „Uvidíš.“ Její horké rty se jemně otřely o jeho chladná ústa a jemně zasténala. Giles si za nimi lehce odkašlal. Začínal si myslet, že pozvat sem Angela možná nebyl úplně nejlepší nápad.

Angel položil Buffy zpět na postel a sundal její paže se svého krku. „Gilesi, chcete zůstat?“ Nechci, abyste zůstal. Ale když zůstanete, nebudu se muset bát o svou duši. 

Giles se cítil trapně. Ta stará jiskra mezi Angelem a Buffy znovu vzplála a zračila se jim v očích. Nechtěl narušovat Buffyino soukromí, ale kdyby opustil pokoj, Riley by se tu okamžitě objevil.

„Připravím pro Buffy šálek horkého čaje.“ Promluvil Giles. „ A zatraceně silný pití pro mě.“ Zamumlal si pod vousy. Zavřel za sebou a otočil zámkem ve dveřích. Nebylo to moc, ale mohlo je to alespoň trochu ochránit před vpádem Rileyho.

 

Angel pohlédl na Buffy. Nezáleželo na tom s kým momentálně byla, stále na ní myslí jako na svou milenku. Nepříjemný dárek od někoho, komu někteří říkají Bůh. Žádná milenka! Naposledy když ji viděl, tak se omlouval za své chování, ale ne za to, že bojoval s Rileym. Proč se omlouvat za něco, co bych stejně udělal znovu? Jemně jí odhrnul vlasy z obličeje. Buffy otevřela oči.

„Jsi teď superman?“ zeptala unaveně.

„Cože?“ Má snad halucinace? Její oči vypadaly jasné a průzračné. Nevypadala, že je v deliriu.

„Superman má rentgenové vidění.“ odpověděla. Stále to nepochopil. Potlačila smích při pohledu na jeho zmatený výraz. „Řekneš mi, jak zle to se mnou vypadá?“ Její oči sklouzly k zavázanému boku.

Oh, pravda. Měl by jí rozepnout kalhoty a zvednout triko. „Buffy, jsi si jistá, že to mám udělat zrovna já? Nemohl by Riley...? Buffy ho přerušila potřesením hlavy. „Riley mě bude nutit jet do nemocnice.“ A to je tak špatné?

 

Jeho prsty jemně přejely knoflík od džínsů na pasu Buffy. Jeho kalhoty byly vypouklé. Zatraceně. „Možná bych měl říct Willow, aby přišla a…“ položila mu prst na ústa, aby ho utišila. „Žádná Willow. Žádný Giles. Jen ty.“ Zašeptala. Buffy stáhla svůj prst pryč z jeho vrchního rtu na dolní a pomalu mu s ním  vklouzla do jeho chladných úst. Angel ho sevřel svými rty. Sál ho pomalu a ochutnával slano- sladkou chuť. Angel zavřel oči a oddal se jen tomu, co cítil. Když oči znovu otevřel, tak se na něj Buffy usmívala. „Měl by jsi se asi podívat dřív než později.“ řekla.

Podívej se tohle není problém. Nechceš, aby to byl problém. Angel se vědomě už rozhodl, pevněji sevřel knoflík u jejích džínsů a pomalu stáhl dolů zip. Zklidnila se? „Buffy, můžeš se nadzvednout?“

Zasténala. „Ano, ale strašně to bolí.“ Slzy jí vytryskly z očí.

„Dobře, buď to nebo je na tobě rozřežu.“ Prohlásil Angel. Vyvolalo to reakci, kterou očekával.

„Jdi blázen? Máš ponětí, kolik ty džíny stály? Ani na to nemysli!“ nadzvedla boky a on jí stáhnul džíny ke kolenům. Stáhnul je až ke chodidlům a potom odhodil na podlahu. Ona si snad opravdu myslí, že ty skvrny zmizí? Snažil se nedívat na její spodní kalhotky. Když spolu chodili, oblékala si jednoduché bavlněné kalhotky, které dokázaly absorvovat její pot… a to ostatní. Zaznamenal známou vůni. Ten jediný den, na který si vzpomínal, měla oblečená tanga. Opravdu nechtěl vědět, co preferuje teď, když chodí s Rileym.

 

Stále jí hleděl do tváře, když se jí snažil stáhnout i tričko. Evidentně teď zrovna neoplývala touhou nosit spodní prádlo. Doprdele. Ne. Žádné myšlenky na sex. Tohle si nemůžu dovolit. Zavřel oči a otočil hlavu. Buffy téměř škádlivě pronesla. „Nedělej, jako by jsi mě předtím nikdy neviděl.“ a dodala „Angele, otevři oči.“ Angel se k tomu ale stále neměl. „Ty mi to vůbec neusnadňuješ.“ zavrčel.

„Angel, otevři oči. Prosím.“ její hlas ho přesvědčil. Otevřel je a podíval se hluboce do těch jejích. „Tahle hra je pro nás nebezpečná.“ varoval. Sáhnul po pokrývce, co měla u nohou a přetáhl jí přes ní. Když byla zachumlaná, přešel k oknu a podíval se ven. Co to tady hraje? Stalo se něco s Rileym? Viděl její odraz ve skle okna. Snažila se posadit.

„Jsi protivný.“ Pronesla obviňujícím tónem. To sedlo. Ano, jsem protivný. Jsi napůl nahá a já se snažím pomoc a přitom se nedívat. A můžu, myslím. Ale nechci. Potřeba být s ní zastiňovala všechny racionální myšlenky.

„Podívej se. Omlouvám se. Neplánovala jsem to. Já vím, že toho je moc.“ Její hlas se dostával až do tichého šepotu. Odstranila si obvazy, nadechla se a zaťala zuby. V okamžiku byl u ní. Poranění nebyla zas tak hluboké. Nějaká desinfekce, nové obvazy a pár tablet by jí mohly pomoc, aby zase byla během pár dnů v pořádku. Angel jemně vyčistil ránu a nanesl novou mast. Jeho ruka přejela kyčelní kloub a prsty se zastavily na trojúhelníčku s ochlupením.

„Buffy.“ Vydechl její jméno a políbil jí. Hluboce a hledající úlevu v jejich ústech. Když se odtrhl, tak pokrývka ležela na podlaze a ona byla nahá.

„Jen pro tuhle noc, Angele.“ zašeptala. „Prosím.“

Jen jí budu držet. Nic jiného. Když matrace zaskřípala pod jeho vahou, Angel si v tichosti lehnul.

 

Buffy se tělem otočila k Angelovi a vklouzla do jeho náručí. Jeho ruce se vpletly do jejích vlasů a posázel je lehoučkými polibky.

„Zavři oči, Buffy. Zkus se trochu prospat. “Prosím. A potom se budu odsud klidit než sem přijde „někdo“, komu by se nelíbilo, že zabírám jeho teritórium… které mně už nepatří. Podzvedla jedno obočí a usmála se na něj.

„Ty ze všech lidí, by jsi mi neměl říkat říkat, ať zavřu oči. Stávají se moc špatné věci, když jsou zavřené.“ Jediná slza stekla z jejích očí na jeho hrudník. Já vím. Vzpomínám si.

Angel si ji přitáhl blíž. „Já vím. Ale potřebuješ spát.“ Cítil její prsty, jak zajíždějí pod jeho tričko a dotýkají se jeho hrudníku. „Buffy?“ zašeptal vzrušeně.

„Vzpomínám, když jsem se tě naposledy takhle dotýkala.“ její hlas byl podmanivý. Angel zavřel oči. Den co se nestal. „Při povýšení.“ Pokračovala. Buffy mu zvedla tričko a snesla se svými horkými rty na jeho chladnou pokožku. Čokoláda a burákové máslo. „Nikdy bych si nemyslela, že budu opět cítil tvou kůži.“ Její rty se pohybovaly přes Angelova žebra. „Když zavřu oči...“ Buffy zašeptala do jeho hrudníku „Můžu cítit tvoji hebkost pod svými prsty.“ Její jazyk olízl jeho bradavky. Horký jazyk na horké kůži slízávající studenou zmrzlinu.

Angel potlačil zasténání. „Buffy, nemůžeme to dělat.“ zaprosil. Vytáhl její ruce z pod svého trička a odtáhl je stranou. Potom sledoval, jak se jeho ruce dotýkají jejích ňader. Jeho prsty masírovaly jejich měkké vrcholky. Jeho palec se přejížděl přes bradavky. Buffy se vypínala zády do jeho dlaní.

„Prosím, Angele.“ Buffy žadonila. Nemohl jí odmítnout. Znovu sklonil hlavu a laskal bradavku do té doby než ztvrdla. Její ruce držely jeho hlavu na svých ňadrech, jeho jazyk je sál, olizoval a ochutnával, dokud se její tělo nezačalo zmítalo v rozkoši. Aniž by jí dovolil nějakou pauzu, naklonil se, aby dosáhl na druhou bradavku. Když Buffy dosáhla orgasmu, aniž by se jí dotkl, jeho prsty konečně vklouzly do jejího nejdůležitějšího místečka mezi jejími stehny.

Přemýšlel, že by měl požádat o povolení, ale... Když se nezeptám, tak nemůže říct ne. Jeho prsty vklouzly mezi její stehna a Buffy zasténala jeho jméno. Co vrátilo Angela do reality, byl náhlý výkřik Buffyiny bolesti. Ta rána od nože na jejím boku, ty idiote.

„Buffy. Omlouvám se. Nepřemýšlel jsem. Vůbec jsem nepřemýšlel. Angel se z ní zvedl a umožnil jí, aby se proti němu opřela. Buffy se zachvěla a Angel si všiml, že má husí kůži. Fajn. Nejdřív jí zabíjím její vlastní bolestí a pak jí ještě donutím, aby se začala třást zimou. A to jsem byl tak dobrý v těhle mileneckých věcech. „Je ti zima.“ Zabalil jí do pokrývky. Raději tenhle způsob. Angel si začal sedat, ale zastavila ho Buffyina ruka tlačící se na jeho břicho.

„Angele? Zůstaň než usnu.“ Náhle nevypadala jako Přemožitelka, ale jen jako vystrašená mladá žena.

Uvolnil se. „Dobře. Ale jen když půjdeš hned spát.“ Buffy kývla a zavřela oči.

„Angele?“ zašeptala nezřetelně. „Děkuju ti.“ Za co, lásko? Že tě opustím? Že tě miluju?

„Není zač.“ zašeptal na oplátku. Buffy zatím už usnula. Jednu paži měla položenou přes Angelův hrudník a jemné pochrupování naplnilo pokoj.

 

Samozřejmě, že to nebylo tak jednoduché. Giles zaklepal na dveře o pár minut později s čajem pro Buffy a krví pro Angela. Stalo se, co muselo? Giles pouze řekl „Willow.“ a podal mu hrnek ohřátý z mikrovlnky.

Bývalý pozorovatel vstoupil do pokoje a položil hrnky na noční stolek. Pohlédl na svoji Přemožitelku a zjistil, že usnula. Potom si povšiml jejího roztrhaného trička a ušpiněným džín.

„Odnesu to, když nepojedeme dnešní noc do nemocnice.“ Prohlásil. Angel vypadal rozpačitě.

„Není to hluboké. Začalo se to už zacelovat.“ Angel se obrátil k oknu. „Gilesi, co se to k čertu děje?“

Giles si sundal brýle. „Vysvětlení. Dobře.“ Bylo tady vysvětlení, poněkud patetický pokus o vysvětlení s tím neměl nic společného. Giles si vyčistil brýle a znovu si je nasadil. Kdyby řekl Angelovi pravdu, Alex by mohl být mrtvý v příštích deseti minutách. Kdyby lhal, jak byla Buffy zraněna, mohl by tím dát Rileymu pár hodin, aby se dostal z města předtím než ho Angel zabije. A kdyby se vyhnul odpovědi, tak by prospěl tak maximálně Spikovi.

„Krátké nebo dlouhé?“ zeptal se Angela.

„Řekněte mi to! Kolik lidí asi zabiju s krátkou verzí?“ Angel věděl, že se z toho Giles snaží vykličkovat. Jen mi to řekněte. Podíval se na bezbrannou Buffy na posteli. „Prostě mi to řekněte, Gilesi.“

Giles zvedl Buffyin nedotčený čaj a napil se. Zašklebil se nad cukrem, co v něm byl. „Byla na hlídce a napadli jí.“

Angel k němu otočil hlavu a upřel na něj nesmlouvavý pohled „A dlouhá verze?“

Giles se posadil na postel a odhrnul vlasy z Buffyina obličeje. „Hlídkovala spolu s Rileym. Byli napadeni a když bojovali, tak se rozdělili. Riley zkoušel zavolat posilu, ale Alex si zapomněl sebou telefon. Buffy měla svůj mobil a já nakonec zavolal jí. Byla v bezvědomí, když jí Spike našel a donesl jí sem.“ Podíval se na Angela. „Angele, vím, jak moc ti na ní záleží. Ale ona už byla zraněna i hůř. Dostane se z toho.“

Bývalý pozorovatel sebou škubl, když Angel zavrčel.

„Takže jí Riley nehlídal záda?“ prohlásil s pohrdáním. „Co tam teda k čertu dělal?“ Proč s ním je, když jí ani neumí pohlídat záda? Ten kluk je horší než kdyby tam nebyl vůbec. Zavrčel ještě jednou. „Ptám se, Gilesi, vás. Nebo můžu jít dolů a dostat to z něj přímo. Co Riley udělal?“

„Buffy s ním nerada hlídkuje.“ Prohlásil Giles poraženě.

Angel vyčkával. Tak se vyžvějkněte, Gilesi.

„Nemyslí si, že to může dělat sám po svém.“ Nebyl důvod, aby to před Angelem skrýval. Kdyby zůstal v Sunnydale dostatečně dlouho, přišel by na to sám, nebo díky Willow, Alexovi či Anyi.

Angel zase zavrčel. „Takže vy mi tu říkáte, že hlídkuje opět sama? Na vlastní pěst?“

Giles si promnul nos. „Angele, ona je Přemožitelka. Musí to dělat sama.“

Angelovo další zavrčení se ozvalo těsně u Gilesova ucha. „A my oba víme, jak tenhle „plán“ byl úspěšný.“ Přešel přes celou ložnici. „Gilesi, ona tu leží pomlácená. Tak špatné to nebylo, když jsem tu byl. Nikdy nevypadala takhle. Panebože, je zmlácená a zraněná. Potřebuje...“

„Já potřebuju tebe.“ Buffyin hlas přerušil oba muže, kteří se k ní teď otočili. „Potřebuju tě, Angele. Potřebuju, abys bojoval vedle mě jako dřív. Ne někoho o koho se musím pořád bát. Jako Alex a Riley.“

Angel se podíval na Gilese a potřásl hlavou. „Buffy, já nemůžu. Ty víš, že nemůžu.“ Prosím. Nedělej to právě teď.

 

Buffy se posadila a obtočila kolem sebe prostěradlo. Giles ztuhnul na místě, neochotný čelit téhle scéně „zlomených srdcích“. 

„Nemůžeš nebo nebudeš, Angele? Nemůžeš být se mnou, ale můžeš přijet zpět z L.A., když jsem zraněná nebo v nebezpečí? Proč k čertu nemůžeš? Pověz mi to. Prosím. Umírám touhou vědět, proč nemůžeš být se mnou.“ Pod náporem bolesti se celá prohnula.

„Buffy, možná byste měli vést tenhle rozhovor až ti bude lépe.“ Giles se pokusil vmísit do rozhovoru.

 Já nevím. Připadá mi už silnější. Vlastně vypadá krásně s tím prostěradlem omotaným kolem sebe. Angel si uštědřil v duchu další facku. „Giles má pravdu. Můžeme si o tom promluvit později.“

„Ach, takže myslíš, že tu ještě budeš až se vzbudím? To by mělo být poprvé.“ Byla rozzlobená, rozzuřená a psychicky vyčerpaná. A Angel nechtěl nic víc, než jí zase lhát.

„Buffy, prosím. Potřebuješ odpočívat.“ Položil jí jednu ruku na ramena a zkusil jí opět jemně vtlačit do polštářů. Možná, že když to řeknu jemně, tak se uklidní. Angel jí pozoroval.

„Ne, Angele. Chci to vědět TEĎ!“ Odstrčila mu paži a potom i jeho. Angel narazil na stolek a pak na podlahu.

Když se posadil, měl upíří tvář a vrčel. Angel popadl její paži a jeho ruka se kolem ní pevně sevřela. Přiblížil svojí tvář k její a chraptivě zavrčel „PROTOŽE PŘÍLIŠ BOLÍ BÝT S TEBOU A NEMÍT TĚ.“

Pustil jí až když Giles jemně řekl „Angele, proč nepočkáš dole.“ Viděl slzy, co se jí tlačily do očí. Co jsem to udělal?

 

Giles šel pomalu po schodech a díval se po domě. Byl tu nepořádek. Papíry a knihy byly poházené na stole, na křesle a i na podlaze. Willowin počítač ležel na okraji stolu. Rozhlédl se a všimnul si, že odešel každý kromě Rileyho a Angela. Seděli u stolu a upřeně na sebe zírali.

Měl těžký rozhovor s Buffy. A nebyl úspěšný v tom, aby jí uklidnil. S Angelovým odchodem z pokoje se to ještě zhoršilo. Giles měl teď nepříjemný úkol, aby řekl Rileymu, že má odejít.

Giles vešel do kuchyně a připravil nový šálek čaje pro Buffy. Vzal hrnek do obývacího pokoje a podal ho Angelovi bez jediného slova. Potom se otočil k Rileymu. „Riley, proč nejdeš domů trochu odpočinout? Přijď zítra.“

Riley se postavil. „Ale, Buffy...“ zaprotestoval.

Giles se na něj unaveně podíval. „Jdi domů, Riley.“ Sledoval, jak Riley potřásl hlavou, vzal si věci a vyšel hlavním vchodem. Giles se otočil k Angelovi. „Uvidíme, jestli ji přesvědčíš, aby se trochu prospala. Když budeš něco potřebovat, budu dole na gauči.“

Angel se tvářil nevěřícně. „Gilesi, jste si jistý, že je to dobrý nápad?“

Giles zívl „Ne, nejsem si jistý. Ale to je můj problém, ne? Běž. Uvidím vás oba ráno.“

Angel vzal čaj a prášky a šel nahoru. Když vstoupil do místnosti, Buffy ležela zády ke dveřím. „Buffy?“ zašeptal. „Jsi vzhůru? Giles ti připravil čaj.“ Otočil se a zavřel za sebou dveře. Když se obrátil k ní, tak už hleděl do její tváře. Její tvář byla uplakaná a slzy jí stékaly po tváři. Její hrudník se tiše nadechoval.

Angel položil hrnek na noční stolek a otevřel tubu s léky. Vzal tři tablety a položil je vedle hrnku. „Na, vezmi si to.“

Buffy se natáhla pro tablety a zapila je čajem. Odložila šálek zase na stolek a upřela jasné oči na Angela. Zvedla deku z postele a udělala vedle sebe místo.

„Pojď do postele, Angele.“ Tohle bude velmi dlouhá noc.

 

„Buffy, nechci to s tebou řešit. Ne teď.“ A když se dostanu do tvé postele, tak definitivně nebudeme argumentovat. Cítil, jak jím prochází vztek. Proč to dělá? Angelovo obočí se stáhlo do linky, když přemýšlel nad důvody Buffyina chování.

Buffy rozzuřeně zamrkala. „Kdo říká něco o řešení? Jsem unavená. Můžeme jít jen spát?“ Na podlahu dopadly nějaké polštáře a deka. „Jestli tě to udělá šťastnějším, můžeš spát na podlaze na dekou. Okay?“ Ne, to není OK. To není místo, kde chci spát.

Angel se rozhlédl po pokoji a a zkontroloval, jestli jsou okna zatažená závěsy. Roztáhl si deku v nohách postele. „Můžu a budu spát na podlaze.“ Odpověděl a přikryl se se dekou. „Nebo můžu spát dole.“ Pokračoval. Bylo by bezpečnější, kdybych byl tam.

Buffy si povzdechla „Angele, já nekoušu.“ Zvedla ruku, aby ho přerušila. „A ano, já vím, že ty ano. A udělal jsi to. Kousnul jsi mě. A my jsme o tom nikdy nemluvili. A já nenavrhuju, abychom teď začali. Jen...“ hrála si s koncem prostěradla. „Víš co? Nic se neděje. Spi si zatraceně, kde jenom chceš. Zhasla lampičku. Angel uslyšel zavrzání matrace a Buffy se otočila pryč ode mě.

 

Jeho oči přivykly tmě. Udělala místo pro případ, že by změnil názor. Díval se na ní v naprostém tichu několik okamžiků. Potom se překulil, zvedl prázdný šálek a prášky, co předtím spadly, když ho odstrčila. Byl už u dveří, když uslyšel její hlas.

„Je to pravda, že? Ty opravdu nechceš, abych byla součástí tvého života.“

Angel ztuhnul. Jednu ruku měl na klice a ve druhé prázdný šálek. Chci tě. Chci tě tak moc, že bych kvůli tomu i umřel. Neřekl to. Opustil pokoj a tiše za sebou zavřel dveře.

 

Televize byla v obývacím pokoji. Giles byl oblečený v pyžamu, popíjel nějaký alkohol a sledoval Shakespeara. „Spí?“

Angel pokýval v souhlasu hlavou. „Už ano. Přišel jsem se dolů jen převléknout. A pro jeden polštář navíc, jestli máte.“ Odnesl hrnek a tablety do kuchyně a přinesl si svou tašku.

Byl otočený zády k Gilesovi, když se přehraboval ve své tašce, takže nezahlédl Gilesovo pozdvižené obočí.

„Spíš na podlaze?“ zeptal se Angličan.

„Jo.“ Angel vytáhl kalhoty a tričko. „Jen v případě, že by něco potřebovala.“ Našel svoji zubní pastu a otočil se k Gilesovi „Kde máte ručníky?“

 

Když se Angel vrátil do ložnice, chvilku se zastavil a poslouchal Buffyin pravidelný dech. Dobře. Usnula. Položil polštář na podlahu u postele. Právě se ukládal, když uslyšel zavrzání postele.

„Báječné.“ Řekla polospící Buffy. „To je důvod, proč v noci nepiju čaj.“ Než mohl Angel zareagovat na to, co říkala, Buffy přehodila nohy na stranu, odstrčila přikrývku a šlápla mu na hruď. Angel se posadil, obtočil ruku kolem její nohy a zabránil jejímu pádu. Její chodidla teď byla na jeho stehnech. Buffy zakřičela.

„Shhhh. To jsem jen já.“ Tišil jí Angel.

„Angele, co tam děláš?“ Její ruce se opřely o jeho ramena. Její ňadra se teď náhle objevila před jeho tváří. Um, znovu tyhle fantazie?

„Spím.“ odpověděl. „Kam jdeš?“

„Koupelna. Mezi tebou a Gilesem jsem měla moc čaje a mohla bych se počůrat.“ Angel pořád drží její nohy. „Angel, potřebuju jít. Hned. Můžeme hrát našich 20 otázek později?“ Pustil jí a a pohladil její lýtka. Vypracované svaly. Položil si hlavu na její bříško a vdechl její vůni. Voní jako déšť. Cítil, jak se její ruce probírají jeho vlasy. „Angele?“ Ochutnal sametovou pokožku jejího bříška a slyšel její zasténání. Dokázala by vyvrcholit ještě jednou? Její ruce sevřely Angelovy vlasy. „Angele? Teď není vhodná chvíle na tyhle věci. Nech mě jít.“

Nechat jít. Kolikrát jsem jí už musel nechat jít? Pustil ji. Buffy z něj sestoupila a zamířila ke dveřím. Představil si nádherný výhled na její zadeček. Odejde z pokoje?

„Buffy, kam jdeš?“

„Do koupelny.“ Obrátila se s dvěma slovy, jako když něco vysvětlujete malému dítěti. „Znáš to. Místo, kam se chodí, když potřebuješ. Říkáme tomu koupelna.“

Angel se usmál, když to nemohla vidět. „Já vím, co je koupelna. Nemyslíš, že by jsi se měla obléknout?“ Nebo plánuješ způsobit Gilesovi největší šok v jeho životě?

Buffyina odpověď byla naprosto nečekaná. Byla to prostě Buffy.

„Ne.“ Otevřela dveře a práskla by jimi, kdyby je Angel nechytl.

„Obleč se. Hned.“ nařídil. Přetáhl si tričko přes hlavu a hodil ho po ní. „Začni s tímhle.“

Chytila tričko, oblékla si ho a uhladila jeho látku na svém těle. Angelův jazyk přejel přes spodní ret vzrušený jejím nezvyklým chováním. „Voní jako ty.“ Zašeptala Buffy těsně předtím, než kolem něj proklouzla a vyšla z pokoje.

 

Nemůžu uvěřit tomu, co jsem udělal. Angel seděl na kraji postele a lokty na kolenou. Nad čím sakra přemýšlel? Kdo to byl? Co to udělal? Protože právě teď to nejsem já. A nic se nezměnilo. Pořád se nemůžeme milovat. A stále jí nemůžu vzít na sluneční paprsky. Kousnul se do rtů. Dotknout se její kůže je jako se dotknout ohně.

Angel byl zcela pohroužen ve svých myšlenkách. Neslyšel, když se dveře otevřely. Neslyšel Buffyin nádech, když viděla jeho svalnatý hrudník. Neslyšel, že se dveře zavřely, ani její kroky po podlaze. Probral se až když uviděl další pár chodidel a uvědomil si, že je zpět.

„Buffy, já…“ Buffy ho zastavila položením ukazováčku přes rty.

„Zmlkni, Angele. Nechci už dneska v noci mluvit.“ Ok. To můžu udělat.

„Co chceš dělat?“ Opravdu jsem to řekl? Položil ruce na její boky a přitáhl si ji k sobě. Protože to, co chci, má omezené limity. Stála před ním a obkreslovala svým ukazováčkem jeho bradu. A já jsem unavený z té dotýkám/nedotýkám hry, co jsme hráli. Angel zvedl svoje tričko přes její boky nad pas, nahoru na prsa, přes její hlavu a nakonec pustil na podlahu. Chci se v tobě utopit. Jeho jazyk objel její rty. Navždy.

 

Buffy tála pod jeho polibkem. Bože, miluju tuhle ženu. Sál její plné rty než úplně otevřela ústa a pustila ho dovnitř. Laskal její rty jazykem a nakonec vklouzl do příjemného horka jejích úst. Masíroval tím svým její v pomalém tempu. Zatímco se věnoval rtům, jeho ruce bloudily po jejím těle. Sjely na zadeček a jemně ho mačkaly. Buffy projížděla svými prsty Angelovy vlasy, pak tvář, svaly, až se dostala k jeho hrudníku.

Angel se naklonil nad postel a stáhnul Buffy sebou. Nepřerušil polibek, než se její tělo neocitlo pod tím jeho. Jeho ruce sevřely její ňadra a cestovaly i po břichu. Zamířily i do intimních míst mezi stehny. Jeden prst vklouznul dolů na její klitoris. Buffy zasténala. Angel olizoval její krk a znovu pustošil její rty. Nebe.

Chystal se dotknout jejích prsou, když ucítil její slzy. Prosím, neplač. Nemůžu to udělat, když pláčeš. „Shhh.“ Zašeptal a slíbával její slzy. Jemně jí zatáhl zuby za ušní lalůček a naslouchal jejímu zachichotání. Kdy jsem tě naposledy slyšel smát?

Jeho ruce podporovaly jejich vzrušení. Jemně kousal její ňadra a jeho palec si hrál s jejími růžovými bradavkami. Byly ztvrdlé a jakoby prosily i o pozornost jeho jazyka. Jednu bradavku vsál hluboko do úst a pozoroval, jak se Buffyino tělo prohýbá. Sledoval její reakce a její tělo se chvělo. Když se podíval do Buffyiny tváře, tak měla zavřené oči a pootevřené rty. Dělá tohle i s Rileym? Ta myšlenka ho pronásledovala a vyvolala výhružné zavrčení. Buffyiny oči se otevřely a rozšířily, když se svými prsty zanořil hlouběji do jejího středu.

 

Rozevřela svoje stehna a Angel jí hladil ještě jemněji a intenzivněji. Něžně hladil druhou rukou její zranění na boku. Drobné kapky krve se začaly rozprostírat po okrajích obvazu. Angel se teď přesunul mezi její stehna. Něžně jí rozevřel svými prsty a zabořil se do ní i jazykem. Jeho studený jazyk byl ten nejlepší lék na její rozpálené místečko. Buffy se prohnula, zasténala a prudce mu zabořila ruce do vlasů. Angel jí olizoval znova a znova a Buffy se najednou vypjala a prudce zakřičela. Angel pokračoval a Buffy zanedlouho křičela podruhé. Zatínala prsty do prostěradla a vzpínala se proti jeho ústům. Zvednul hlavu a a ještě vlhkými rty putoval nahoru až k jejím ústům, kde se vášnivě políbili. Prosím, ať tohle Riley nedělá.

 

Angel se převrátil na záda a podložil si hlavu zkříženýma rukama. Pozoroval, jak se Buffy protahovala a propínala prsty u nohou. Naslouchal jejímu zrychlenému dechu a potom jejímu uspokojenému povzdechu. Je hezké vědět, že jsem neztratil nic ze svých doteků. Přemýšlel, jestli ji Giles slyšel. Nebyl připravený na ruce, co mu okamžitě stáhly okraj kalhot až ke kotníkům. Byl teď volný a nahý. Měkké ruce mazlivě přejely přes jeho lýtka a stoupaly nahoru. Přejely přes jeho bok na břicho až na místo, kde mělo tlouci srdce, ale netlouklo. Buffy byla potichu, když rytmicky poklepávala na jeho hrudník ve stejném rytmu, jak tlouklo její vlastní srdce. Bilo, Buffy. Jediný den. Den s tebou. Angel zvednul hlavu a pomalu a hluboce jí políbil. Když se rozdělili, posázela polibky jeho nos a zatlačila ho zpět do postele.

 

Buffy se naklonila a olízla jazykem jeho bradavku. Když byla ztvrdlá, přesunula se ke druhé. Pomalu, neuvěřitelně pomalu, ho její ruce dráždily a nutily ke sténání. Když se její ruka obtočila kolem jeho penisu, prudce vydechl. Buffy se téměř zahihňala. To je to směšné? Angelovo zamručení se změnilo v zavrčení a Buffy se znovu usmála. „Je to už dlouhá doba, co pro mě někdo předl jako kočka.“ Jemně vysvětlovala. Dobře. To znamená, že Riley nevrčí. Angel se položil zpět, uvolnil se a vychutnával si její doteky. Oh, ano. Mohl bych. Buffy se sklonila a nechala svoje vlasy otřít se o jeho kůži. Do svojí hry teď zapojila i jazyk a Angel hluboce zasténal. Ach, Bože, kde se tohle naučila? Buffy ho lízala, hladila a sála, až Angel cítil, že jeho vrchol je blízko. Já nemůžu vyvrcholit. Nemůžu. Zkusil od sebe Buffy odtrhnout, ale ona potřásla hlavou a znovu se pustila do „práce“. Buffy, já nemůžu. Prosím přestaň. Mohl cítit, že jeho tělo se blíží uvolnění. Buffy. Prosím.

 

Zoufalé zavrčení se mu vydralo z hrdla, když jí pod sebe překulil. Jeho žluté oči se zaklesly do těch jejích. Mohl cítit, jak se její vzrušení mísí s obavami, ale Buffy odmítala uhnout pohledem. Její trup se prohnul, když se její pochva připravovala na to, to po čem toužila nejvíc. Potom rychle vklouzla do jeho úst. Byl to nenasytný a vyhladovělý polibek, frustrovaný a rozzlobený polibek, polibek plný touhy a chuti, kterou on musel akceptovat.

Angel obrátil jejich pozice a Buffy byla chvilku nad ním, ale potom jí opět překulil pod sebe. Už mezi nimi nebyly žádné bariéry.

Jedna jeho část věděla, co se stane příště. Věděla to a tahle část před tím zavřela oči. Jen chvilku se Angel těšil se svou milenkou. Roztáhl jí koleny stehna a ona k němu zvedla boky. Když do ní pronikl, oba se prudce nadechli. Řekni, ať přestanu a já se nepohnu. Řekni, abych pokračoval a já budu. Jen mi neříkej, abych odešel. Leželi tak po několik minut. Ani se nepohnuli. Angel zkoušel ovládat svou vůli, ale jeho snaha vyznívala v niveč.

Byla to Buffy, kdo ho zachránil. Opět.

„Snila jsem o tomhle každou noc, Angele.“ Zašeptala mu milovaně tyhle slova. Její prsty přejeli jeho tetování na zádech. „Miluju tě.“

Nikdy jsem tě nepřestal milovat. Políbil jí a začal se pomalu pohybovat. Cítil její orgasmus, co se blížil a vnikal do ní hlouběji a intenzivněji. Když se pod ním opět prohnula, Angel mlčenlivě šeptal. Ty si možná nepamatuješ ten den, ale přísahám, že já si budu pamatovat tuhle noc. Vklouznul mezi její stehna a sevřel její klitoris. Vyvrcholila, šeptající jeho jméno.

Angel čekal, než se Buffy uklidní, a potom sklouznul z jejího těla. Jeho penis byl tvrdý. Odkulil se od ní a otočil se zády. Ale jsem stále tady. A konec tohohle dne je to o co tu běží. Čekal Buffiny otázky, zlost, bolest. Ale Buffy okamžitě přehodila jednu svou nohu přes jeho bok a obtočila paži kolem pasu. Opřela tvář o jeho záda a jednoduše řekla „Můžeme teď prosím jít spát?“

 

Podíval se na hodiny na nočním stolku. Když teď odejde, tak může být v L.A. před svítáním. Jemně se vyprostil od Buffy a urovnal kolem ní pokrývku. Buffy se zavrtěla nad ztrátou jeho těla, ale neprobudila se. Angel sebral své oblečení z podlahy a oblékl se. Předtím než opustil pokoj, sklonil se a políbil Buffy na čelo. Zůstaň taková, má lásko.

Angel tiše zdolal schody do přízemí a zastavil se u gauče. Giles jemně, ale pravidelně chrápal. Angel přešel ke stolku a rozsvítil lampu. Sáhnul pro jeden papír a pero. Rychle psal. Promýšlel si dopis v hlavě, zatímco čekal, až Buffy usne.

Vzal si kabát, peněženku a klíče od auta. Zvednul svou tašku a věnoval poslední pohled Gilesovu bytu. I tady dole cítím, jak její srdce tluče. Otevřel venkovní dveře, ale zastavil ho zvuk vkládající šíp do kuše.

„Dám to pryč, ale řekni… je tvá duše stále tam, kde má být?“ Giles se ptal hlasem, jako kdyby se ptal na počasí. Bývalý pozorovatel se posadil a přejel si rukama vlasy. „Jsi si jistý, že znovu jí opustit je to nejlepší?“

Angel se zahleděl do noci. „Nic se nezměnilo, Gilesi.“ Představoval si rychlost Gilesových myšlenek, když tenhle muž analyzoval pravdivost tohohle prohlášení.

„To vidím.“ Ano? Já ne, já jen odcházím. „Angele, jsi v pořádku?“ zeptal se Giles jemně.

„Ne, Gilesi.Myslím, že se topím.“ Angel vešel do noci a nechal za sebou zavřené dveře.

 

Buffy

Víš, jak moc tě miluju? Myslím na tebe každou minutu dne. Je ve mně hluboká černá díra, ze které pramení má bolest po tobě. Občas je ta bolest nesnesitelná a já myslím, že zemřu, když tě nemůžu vidět, cítit tě, znovu tě milovat.

Chceš vědět, co mi chybí nejvíc? Nejsou to polibky a doteky, nebo vzplanutá vášeň mezi námi, ačkoli mě to nepředstavitelně těší. Chybí mi naše povídání. Chybí mi rozhovory o třídě a domácích úkolech a o posledním pátrací akci, co naplánoval Giles. Chybí mi určitá normálnost naší lásky.

Mohli jsme dnes v noci zapříčinit, že svět skončí. Pro jednu hrozivou minutu jsme se mohli navzájem ztratit. Buffy, dokonalé štěstí není milování se s tebou. Je to tvoje láska, co ke mně cítíš. Udělal bych téměř cokoli kvůli zažití toho kousku dokonalého štěstí. Cokoli kromě uvolnění Angeluse. To je důvod, proč se musím držet stranou. Protože jen to, že jsem s tebou, mě činí šťastným.

Miluju tě, Buffy Anne Summersová. Vždycky tě budu milovat.

Angel

 


KONEC