Zmena je život
Autor: neznámy
Poznámka:Hľadáme autora poviedky. Bližšie informácie nájdete v sekcii Neznámi autori

Děj se odehrává v roce 2005. Angel a Spike zdárně přežili útoky démonů na L.A. Buffy přiletěla z Itálie do USA navštívit otce a parta se zase „šťastně“ sejde.

 

 

1. 

Buffy se probudí. Je přivázaná dvěma provazy k posteli. Jeden ji připoutává k jejímu čelu a druhý k pravému sloupku na opačné straně. Postel je s nebesy a stojí na vyvýšeném stupínku. Buffy zvedne hlavu a rozhlédne se kolem. Sice to moc nejde, ale i tak vidí, že je místnost zařízená v historickém stylu a celému pokoji vévodí právě postel.

Její rány byly někým ošetřeny a obvázány. Najednou se otevřou dveře a vejde do nich Angelus. Buffy prudce otočí hlavou směrem k němu.

„Moje bývalá milenka u mě v posteli! Moc hezké, miláčku. Ale jestli jsi po tom tak toužila, stačilo říct. Vyhověl bych ti, kdybys pěkně poprosila.“

„O co ti jde, Angele? Proč jsem přivázaná? Čekala bych, že mě zabiješ a ne odvlečeš do postele.“

„No… napadá mě jedno odůvodnění a doufám, že si ho užiješ stejně jako já. Nebo vlastně ne, protože vidět tvojí… jak to jen říct… bolest? Je opra...“

Buffy ho rozhořčeně přeruší. „Zbláznil jsi se? Odvaž mě a bojuj, zbabělče.“

Buffy se zmítá v provazech a rány, co byly nedávno ošetřené, se začínají ozývat. Angelus se k ní blíží a podezřele usmívá.

„V něčem máš pravdu, má bývalá lásko, normálně bych s tebou opravdu bojoval, ale teď mi posloužíš k poněkud jinému účelu.“ Povzdychne si, „Nikdy jsme neměli možnost prožít víc než tu jednu noc… i když… No o tom příště.“ Sedá si přitom na postel a Buffy se ještě zoufaleji snaží vyprostit.

Buffy se na něj naprosto šokovaně podívá. „Cože?! To je další z tvých pitomých vtipů? Nebudu s tebou spát.“

Angelus se nad ní najednou prudce nakloní a přimáčkne jí ruce pevně do polštáře.

„Ale ano, milenko. Dnešní noc bude zajímavá a myslím, že si budeš přát, aby skončila buď okamžitě nebo nikdy.“ Zašeptá. „Z těch pout se nedostaneš. Jsou silná i pro Přemožitelku. Budeme spolu celou noc jen ty a… „ nakloní se nad ní a snaží se jí políbit, ale Buffy uhne hlavou „…já“.

Angelus se zvedne a začne si svlékat košili.

Buffy ohromeně pronese „Ne!“

Angelus si jí nevšímá. Svléká se a přitom v klidu dál pokračuje v mluvení.

„Příštích pár dnů nás nenajdou. I kdyby se ta tvoje lesbická kamarádka opravdu snažila, tak jí to i tak potrvá pár dnů a to je času dost. Ale to jsme poněkud odbočili, nemyslíš? Bavili jsme se proč tě nemučím a pak nezabiju. Normálně ano a díval bych se, jak v bolesti a beznaději umíráš, ale něco mi bohužel překazilo plány. Nebo bych tě taky mohl mučit a pak třeba znásilnit, ale tohle se mi líbilo ještě víc.“ Šíleně se usměje „Ale to mučení nezavrhuj.“

Buffy se okamžitě vzpamatuje „Co myslíš tím „líbit víc“?“

„No, napadlo mě, že vyzkouším, jestli mě pořád tak zoufale miluješ.“ posměšně prohodí.

„Tebe jsem nikdy nemilovala!“

„Jo, jasně, zase ta písnička o dvou klukách, co jeden má a druhej nemá duši. A víš co je na tom nudným příběhu nejlepší? Že já vím, jak to skončí.“

„Proč to jen nechci vědět?“

Angelus jí nevnímá a pokračuje dál „Co třeba zažít sex s nepřítelem, kterýho pořád miluješ? To je pro začátek docela slušný. Musíš mít pro mě pochopení. Nebyl jsem teď dlouho ve formě.“ Prohlásí téměř smutně.

„Zklidni hormony, pitomče. Jsem tu spoutaná a co mi uděláš? Unudíš mě k smrti?“

Angelus se v klidu dosvleče a zůstane stát nad postelí. Stihne ještě sfouknout pár svíček a v místnosti je téměř tma.

„Tohle je absurdní! Nespíme spolu.“

„Ale to spaní to všechno způsobilo, vzpomínáš? Ty jsi ten důvod, proč jsme teď tady. Ne, že bych si stěžoval. A i tentokrát… Buffy.“

„Ne!“

Angelus nasadí svojí upírskou tvář a přiková jí k posteli.

„Poslouchej, Přemožitelko, a poslouchej dobře! Máš na výběr. Buď tě opravdu brutálně znásilním, i když možná že by se ti to taky líbilo. Jak jsem slyšel, tak tě Spike taky zrovna nešetřil.“ Buffy na jeho slova reaguje dost rozzlobeným pohledem. „Nebo se s tebou normálně vyspím a když budeš hodně hodná a moc poprosíš, tak ti možná dovolím mít i orgasmus.“

Upřeně si teď hledí do očí.

„Jdi k čertu!“

„Tam už jsi mě poslala, že?“

Buffy už vztekle zavrčí „Parchante.“

Angelus se nad ní pořád naklání, usmívá se a stále má upíří obličej.

„Ano, jsem. A ty jsi tu teď se mnou. To je pech, co?“ a nasadí svůj normální obličej.

„Nebojuj, Buffy. Tentokrát prohraješ. Ber to z té lepší stránky. Z bývalé milenky se stane současná. Nemusíš se alespoň bát o mou… nesmrtelnou duši.“

Buffy se stále tváří nevěřícně „To nemůžeš myslet vážně. Je to šílený. Nebudu se s tebou milovat. Nechci.“

„A kdo mluvil o milovaní? A ještě něco Buffy… PROHRAJEŠ!“

Angelus se na Buffy obkročmo posadí a skloní se těsně nad její obličej. Chce jí políbit na ústa. Buffy samozřejmě uhne. Angelus se netváří, že by mu to nějak vadilo. Začne jí líbat na odvrácenou tvář a postupuje až na krk. Buffy zvedne hlavu a podívá se mu do očí.

„Nebojuj… nebo jo. Bude to větší legrace. Kdyby jsme tu byli normálně a ty jsi věděla, že neztratím duši, tak by jsi neváhala. Tak s tímhle divadlem přestaň.“

„Tohle není normální. TY nejsi normální. A stejně bych s tebou nespala.“

„Ale ano, spala. Miluješ mě. Asi to nenávidíš, ale když o tom přemýšlím, tak myslím, že jo.“

„Jak vidím, tak si se ztrátou duše ztratil i soudnost. Slez ze mě, Angele!“

Angelus se směje „Spike zmizel. Je to asi 5 měsíců, ne? A od tý doby si kromě toho pitomce Nesmrtelného neměla chlapa. A já ti pomůžu ve tvým… trápení.“ ironicky se usměje.

„Nebyl pitomec. Chceš vědět, jestli byl lepší než ty?“ pochybně se na něj usměje.

Angelusovi se blýskne v očích. Ale ovládne se a pokračuje dál.

„Ne, nechci, protože to vím. A nehodlám se opakovat. Takhle to bude lepší. I když asi tě vážně zabiju. Konec řečí.“

Podrží jí hlavu ve svých dlaních. Buffy se snaží uhnout, ale Angelus má evidentně větší sílu. Skloní se a líbá jí. Buffy se vzpírá, nebo se o to spíše snaží. Angelus nepřestává a snaží se protlačit do jejích úst. Po chvíli se přesouvá na tváře a opět sjíždí na krk.

„Je to už dlouho…“ Pokračuje v laskání krku. Ústy putuje až do výstřihu. Pustí Buffyinu hlavu a začne jí rozepínat košili.

„K čertu, zabij mě! Proč takhle? Chceš snad opravdu tak moc svou…“ ironicky se usměje „…bývalou?“

Angelus se jí dívá do očí. „Ano. Chci tě zabít, ale nevidím důvod, proč si… neužít. Je nádhera tě vidět přivázanou a bezmocnou. To se splnilo a bude to ještě lepší.“ Jakoby se zamyslí „Ale pro tebe ne.“

„Jsi šílený.“

„Taky budeš.“

Znovu se skloní a pevně jí stiskne hlavu. Neúprosně jí líbá na ústa. Buffy je po chvilce zbytečného snažení opravdu otevře a Angelus pronikne dovnitř jazykem.

Buffy mu zasténá do úst „Neee.“

„Ano.“ Opět jí políbí a tentokrát Buffy už tak neprotestuje a líbají se docela vášnivě. Sjíždí opět na krk. Buffy opět zasténá.

„Řekni mi, myslíš teď na to, že mě kousneš?“

„Buď zticha. Tvůj velký problém, Buff, je, že nevíš kdy máš být ticho.“

Buffy sebou škubne, když jí Angelus roztrhne prudce košili, ze které stačil rozepnout jen jeden knoflík. Pod ní má podprsenku.

„No, jsi už starší, ale pořád nejsi nejhorší.“ Prohlásí ironicky.

„Idiote!“

Angelus se pustí do laskání jejích prsou přes podprsenku. Přejíždí jí po pažích a líbá na ňadrech.

„Nenávidíš mě, vzpomínáš? Proč takhle? Nový mučení? Nejsi moc originální.“

„Sklapni!“

„Nebo co? Zabiješ mě?“

Angelus zašeptá „Ne. Tohle.“ Rozerve jí i podprsenku. Přejede rukama přes obnažená prsa. Vezme jí jednu bradavku do úst a jednou rukou jí zajede pod kalhoty. Buffy se už zoufale zmítá a snaží se uvolnit své ruce. Pouto na jedné ruce najednou povolí a ona se snaží Angeluse odstrčit. Ten jí ale ruku chytne. Chvíli se přetlačují a nakonec Buffy proplete jeho prsty se svými a políbí ho už sama. Sama mu strčí jazyk do úst a líbají se stále vášnivěji. Najednou se Buffy odtrhne.

„Nenávidím tě.“ Vypadá ale sama velmi zmateně.

„Ne víc než já tebe. Nemusíš se o to bát.“ Znovu se na ní vrhne a políbí jí. Dá Buffy ruce pod záda a trochu nadzvedne. Buffy mu přejede volnou rukou přes záda. Angelus klesá hlavou směrem dolů po jejím těle a líbá jí na bříško. Druhou Buffy stahuje kalhoty i se spodním prádlem. Stáhne je a odhodí na podlahu. Buffy se před ním teď svíjí nahá. Snaží se vyprostit i druhou ruku, ale Angelus si toho všimne. „Jsi nepoučitelná.“ Zase stoupá hlavou nahoru až k jejím bradavkám. Jsou už úplně ztuhlé. Vezme je do úst. Kouše a saje. Buffy zasténá. Něco mezi bolestí a potěšením.

Angelus se nadzdvihne a sundává z Buffy už rozervanou košili. Nejdříve z osvobozené ruky. Nejde mu to, tak sáhne pro nůž, co leží na stolku vedle. Buffy se na něj podívá a v prvních chvílích nedokáže zakrýt své zděšení. Ale Angelus jen rozřízne její rukáv a odhodí ho pryč.

„Neboj, ten nůž taky přijde na řadu.“ Pronese téměř klidným hlasem.

„Jsi…“

„Jo, ty taky a budeš ještě víc.“

Buffy vypadá, jako by se najednou vzpamatovala, začne se zase snažit, aby se odtamtud dostala. Nevědomky se před Angelusem svíjí nahá a to ho nenechává chladným. Intenzivně se na ní podívá, až se Buffy začervená.

„Ty se stydíš. Nádhera, Buffy. Potom co jsi si hrála na upírskou děvku a po tvým vojáčkovi. Řekni mi, když jsi se pod ním zkoušela svíjet asi něčím jako potěšením, bylo to dobrý? Myslela jsi někdy na mě?“

„Jdi k čertu!“

„Beru to jako ano.“

Angelus se najednou narovná a vstane z postele i z Buffy. Chytne jí uvolněnou ruku a zase přiváže. Tentokrát ještě pevněji. Pak se nad ní postaví a opravdu důkladně si jí prohlíží.

„Tak… měli by jsme si promluvit o Spikovi, nemyslíš?“

„Ne, nemyslím. Kdy mě zabiješ?“

„Až si promluvíme o Spikovi. Pak tě asi zmučím, vyspím se s tebou a pak zabiju. Ale to pořadí se klidně může změnit, takže neměj strach.“

Buffy je už červená jak studem tak vztekem.

„A co když ne?“

„Myslím, že jsou způsoby, jak tě řekněme přinutit.“ Klekne si před postel, objede prstem bradavku a potom jí silně štípne. Buffy se ovládne.

„Tak víc.“

Skloní hlavu a silně jí kousne, ale zároveň objede jazykem. Buffy se nehýbe. Když ale začne Angelus rukama vklouzávat mezi její stehna, tak začne už opravdu panikařit. Jako by jí opravdu došlo, že tohle už není hra.

„Bože.“

„Garantuju ti, že Bůh ti teď nepomůže, Přemožitelko.“

Angelusova ruka teď putuje nahoru po jejím bříšku a kolem pupíku. Zašeptá „Víš, myslím, že teď by se hodil ten nůž.“ Natáhne se a vezme ho do ruky. Přejíždí jeho čepelí po cestě, kterou už poznal svými prsty. Buffy zadrží dech.

„Víš, Buffy, vážně bych ti nerad ublížil, takže bych ti radil spustit.“ Objíždí teď plochou stranou nože po jejím stehně. „Nebo radši ne, protože tohle… se mi líbí mnohem víc.“

Přitlačí a na stehně se objeví slabý proužek krve, který začíná stékat dolů. Buffy se mu upřeně dívá do oči „Bylo to… úžasné. Je skvělý milenec.“ Polkne „Nevím, co bych dala za to, mít ho teď tady u sebe.“ Angelusovi se zúží oči a přitlačí nožem na ránu. Začne se řinout víc krve. Buffy se mu stále dívá upřeně do očí „Jo, se Spikem jsem křičela. S ním potěšením a s tebou… zoufalstvím.“ Angelus vypění. Pevněji sevře nůž. Rychle přeřízne provaz, co spoutává její nohy a nůž pak odhodí. Než stačí Buffy pořádně zareagovat, tak jí je roztáhne a pronikne dvěma prsty hluboko do Buffy. Posměšně se rozesměje „Oh, Bože, Buffy, jsi úplně mokrá. To jsem ale špatný, tak moc špatný milenec. Je dobré se o tom přesvědčit na vlastní....“ zašeptá „…kůži.“

Buffy vypadá, že nemá moc daleko k tomu ho buď zabít, nebo začít brečet. Najednou se ozve klepání a cizí hlas za dveřmi „Omlouvám se, že vás ruším, pane, ale jsou tu jisté komplikace.“

Angelus zavrčí „Už jdu.“

Podívá se na Buffy a vytáhne z ní prsty. Přejede jí jimi po bříšku a pak pronese „No… dokončíme to později, Přemožitelko. Do té doby užívej mého pohostinství.“

Natáhne na sebe košili, popadne nůž a odchází dveřmi ven.

 

Je slyšet boj, co probíhá na chodbě. Buffy se snaží osvobodit, ale moc se jí to nedaří. Má sice teď volné nohy, ale jinak se jí nejde vyprostit z pout.

Najednou se rozrazí dveře a dovnitř vpadne Alex.

„Buffy, panebože, jsi v pořádku.“ Najednou si něco uvědomí. „Buffy, jsi… jsi nahá.“ Polkne.

„Já vím, Alexi, ale mohl by jsi mě odvázat? Víš, je to docela nepříjemný. Jak jste se sem dostali?“

Alex rychle přikročí k posteli a přitom vezme dýku, co je vystavená na stěně a přeřízne pouta. Buffy vyskočí. Natáhne si rychle kalhoty a na rozervané košili si udělá uzel. Vezme si dýku, co má v ruce Alex a vybíhá ven. Ten je hned za ní. „Willow nás sem dostala. Dozvěděli jsme se to o Angelovi asi před dvěma dny. Měla jsi nám dát vědět.“ Už téměř sípe, jak se snaží srovnat krok s Buffy. Téměř nastejno oba vběhnou do velkého sálu a vidí hromadu démonů, jak bojují s Faith, Kennedy a dalšími dvěma dívkami. Angelus a Willow tu nejsou.

Faith se otočí „Buffy, konečně jsi tady.“ Buffy se rozhlédne „Kde je Angel a Willow?“

„Nevím, ten sem jen vběhl a zase zmizel. Willow jsem neviděla, jak jsme sem vlítli.“

Buffy se ještě rozhlédne a zeptá se „Zvládnete to tu beze mě?“ Faith nakopne jednoho upíra a probodne ho, než odpoví „S radostí.“

„Ok, Alexi, zůstaň tady a pomoz holkám. Já jdu najít Angela a Willow.“ Vyběhne z místnosti a zabočí do postranní chodby.

Najednou zaslechne nějaké hlasy. Vběhne do postranního sálu a uvidí, jak Angelus drží Dawn a na jejím krku nůž. Willow stojí asi 2 metry před ním a  mluví. „Nedělej to, Angele!“

„Opravdu a proč bych neměl? Abyste mi zase vrátili duši? Ne, mám lepší nápad.“ Najednou si všimne Buffy. „Oh, má skoro opět milenka, jsem rád, že jsi se dostavila. Jinak by jsi přišla o tohle divadlo.“

Dawnie se snaží vyprostit, ale Angelus jí drží příliš pevně.

„Pusť jí!“

„Nebo co, Buffy? Uděláš bu bu bu? Víš, už před lety jsem ti slíbil, že uvidíš své přátelé umírat a myslím, že přišel čas to ještě vylepšit tvou sestrou. Která je vlastně něco jako nevlastní?“ usměje se.

Buffy se zastaví a dívá se upřeně na čepel nože, který se pomalu zařezává do hrdla její sestry.

Willow začíná něco zaříkávat. Angelus si toho všimne a bez toho, aby se přestal dívat na Buffy, povídá „Nech toho, čarodějko, asi už umíš víc než věci s tužkou, ale nemám zájem o duši. Vážně ne. Víš, dost to omezuje. Ve všem.“

Buffy se pokouší přiblížit, ale Angelus si toho všimne „Hezký pokus, Buff, ale znáš to, ne? Ty se přiblížíš a já si pohraju se svým nožíkem.“ Na důkaz svých slov přimáčkne čepel nože víc na Dawnin krk a z pod něj vytéká potůček jasně červené krve.

Buffy okamžitě ztuhne. „Vem si mě místo ní. Mně přece chceš mučit a zabít.“

„Buffy, ne!“ vykřikne Dawnie.

„Oh, nádherná ukázka sesterské lásky. Jsem tak dojatý. Ale myslím, že ne Buffy. Víš proč? Protože tě stejně budu mučit, zabiju tě. Jen to ale bude až potom, co uvidíš umírat svou malou sestřičku.“

Najednou Willow projde nějaká energie. Celá se napřímí a promluví „Stůj, Angele! Varuju tě. Udělej to a ne že ti jen vrátím duši, ale nechám tě žít s pocitem, že jsi zabil sestru ženy, kterou jsi miloval. Nechám tě to cítit znova a znova. Prožívat noc co noc. A i když teď Buffy nenávidíš a Bůh ví co ještě, tak myslím, že jsi nezapomněl na bolest, co jsi cítil, když jsi měl duši. A představ si, jak se bude chudák malý Angel trápit, až ho bude Buffy nenávidět. A možná tě i zabije.“

Angelus vypadá, že nad tím přemýšlí.

„Willow, Willow, krásná řeč, opravdu. Ale znáš to, ne? Carpe Diem!“ a prořízne Dawnie hrdlo.

Buffy zakřičí a Dawn, kterou Angelus pustil, se zřítí na podlahu. Z krku jí stéká krev. Buffy se k ní vrhne. Angelus se na ní se zájmem dívá. Pořád drží v ruce zakrvácený nůž.

„No… ale proč ne?“ Napřáhne se s nožem v ruce nad plačící Buffy.

V tom se objeví nad jejich hlavami nějaké světlo a něco projede Angelusem. Ten s rozšířenýma očima padne na kolena.

Buffy se na něj s uslzenýma očima podívá.

Angel zvedne hlavu, stále na kolenou se jí podívá přímo do očí.

„Pane Bože. NEEEEEEE!“

 

 

2.

Buffy stále drží v náručí Dawn a přitom hledí na Angela, který se svíjí na kolenou před ní.

„Oh, Bože.“ Drží se za hlavu a třese se.

Willow před sebe jen ohromeně hledí a pak zašeptá „Dawnie.“ Rychle běží k Buffy a klesá vedle ní na kolena „Žije? Jak jí je?“

Buffy jí ale jen drží v náručí. Jako by to byla jen panenka a ona se o ní chce postarat a chránit jí.

„Buffy! Musíme se podívat, jak jí je!“ Willow s ní zatřese. Buffy Dawn pustí a dívá se, jak se prsty Willow snaží nahmatat tep její sestry. Nedaří se jí to a na bříška prstů vytéká stále jen nová a nová krev. Dawnie se vůbec nehýbe. Buffy na ní upřeně hledí a z očí jí jen v tichosti vytékají slzy.

Do místnosti náhle vpadnou ostatní. Vede je Faith, za ní běží ostatní přemožitelky a Alex je jako poslední. Ten taky první pronese „Co… NEEE!“

Běží k Dawnie a klesne na kolena. Faith a ostatní se jen v tichosti dívají na scénu před sebou a vypadají zděšeně a i rozpačitě.

Alex zvedne oči zalité slzami „Kdo to udělal?“ zařve na celou místnost.

Nikdo neodpovídá. Stále je slyšet jen ticho, které přímo rve uši. Najednou si povšimne Angela, který se stále choulí na podlaze a vypadá zbědovaně.

„To snad není pravda! Vy jste tomu bastardovi zase vrátili duši! Já tě zabiju, ty hnusnej upírskej hajzle!“ Vstane a vyrve meč, co má Faith v rukou. Jde směrem k Angelovi. Ten zvedne oči a podívá se na něj. Alex se mu dívá do očí. „Doufám, že se budeš smažit navždy v pekle!“

Zvedne meč a chystá se seknout. Rozpřáhne se a když sekne, najednou mu nějaká síla nedovolí ten pohyb dokončit.

„Co se…? Buffy?“ Angel pozdvihne hlavu.

„Ne, Alexi!“

„Buffy?! Zabil ti sestru. Nemůžeš ho zase chránit!“ zakřičí Alex.

„Nechráním ho. Mohla bych ho zabít, ale neudělám to.“ Teď už hledí Angelovi upřeně do očí.

„Poslouchej mě a poslouchej dobře! Nezabiju tě, Angele. Ne proto, že tě chci ušetřit, ale proto, že chci, abys trpěl za to, co jsi udělal mojí setře. A co teď cítím já k tobě. NENÁVIDÍM TĚ! Budu se modlit k Bohu, aby každé slovo, co Willow řekla o bolesti, co budeš cítit, byla pravda! Proklínám den, kdy jsme se poznali! Už nikdy tě doufám ve svém životě nespatřím.“

Zvedne se a jde zpět k Willow a mrtvé Dawn. V půli cesty se ale otočí a ještě do naprostého ticha dodá. „Ne, Angele. Rozmyslela jsem se. Znáš to, ne? Často jsem to tu od tebe slýchávala. Uděláme to jinak.“  Ve tváři se jí odráží bolest i nepředstavitelná zloba. „Přísahám, že až se příště uvidíme, tak jeden z nás z toho nevyjde živý. Pamatuj se, že až si my jednou opět staneme tváří v tvář, tak to bude proto, že přišla smrt! A doufám, že to bude ta tvoje!“

Angel má oči zalité slzami „Buffy...“

„Už nikdy nevyslovuj mé jméno!“

„Já…“ Angel se ještě pokusí, ale Buffy se otočí a praští ho pěstí do obličeje. „Už nikdy!“

Vrátí se k Dawn a vezme její tělo do náruče. Faith přispěchá, aby jí pomohla, ale Buffy to odmítne a dál sama nese tělo své sestry. Ostatní jdou za ní a vycházejí z místnosti, kde za sebou nechávají pološíleného Angela choulícího se na podlaze.

 

Buffy nese tělo Dawnie v náručí. Za ní jdou ostatní a vypadají naprosto otřeseně z toho, co právě viděli. Nastoupí do aut, co stojí před starým polorozbořeným hradem, ze kterého právě vyšli. Buffy se i s Dawnie do jednoho posadí na zadní sedačku. Alex se ujme řízení. Willow tiše pláče. Jediná Buffy je už zase klidná, jen stále pevněji a pevněji svírá v ruce Dawninu dlaň. Tvář Dawnie vypadá už naprosto pokojně. Jako by se snad se smrtí smířila. Jen krvavý šrám táhnoucí se po krku je svědkem toho, že to není spánek, v němž se nachází.

Když dorazí k nějakému domu, tak Alex zastaví a poprvé za tu dobu promluví „Buffy, pronajal jsem tenhle dům, když jsme sem přijeli. Můžeme tu…“

„Ne, nezůstanu tu. A ani Dawnie ne.“ Řekne apatickým hlasem Buffy.

„Buffy, musíme zařídit…“ Alex se zhluboka nadechne „…pohřeb a další věci.“

„Odjedu do Itálie. Nebudu tu.“ Už pevně prohlásí Buffy. Navzdory tomu ale vystoupí z auta a zabouchne dveře. Vystoupí i ostatní.

Najednou se ozve hlas ode dveří domu „Buffy, už jsem…“ ten hlas patří Gilesovi. Vyběhne z domu a zarazí se při pohledu na mrtvé tělo Dawn ležící bezvládně v Buffyině náručí.

„Co se stalo? Je… Buffy?“

Buffy se mu jen podívá do očí a projde kolem něj s Dawnie až do domu. Giles vypadá naprosto zděšeně a podívá se na ostatní.

„Co se stalo?“

Všichni mlčí a až po dlouhé chvíli promluví Alex „Angel.“ Hledí si spolu do očí a nakonec se vydají dovnitř.

Když vejdou dovnitř, vidí otevřené dveře od pokoje vedle kuchyně, kde Buffy položila Dawn na postel. Teď už vyšla a posadila se do obýváku na pohovku.

Ostatní se posadí na volná místa a nikdo dlouhou dobu nepromluví. Nakonec se zvedne Giles a řekne „Zavolám na policii. Musíme zařídit i další věci. Buffy, pokud mi to dovolíš, zhostím se toho.“

Buffy nereaguje. Giles pokračuje „Dobře.“ Jde do kuchyně k telefonu. Je slyšet, jak vytáčí číslo. „Chci ohlásit násilnou smrt mladé dívky.“

„Ano, je tady.“

„Stalo se to jinde a ano hýbalo se s tělem.“

„Budeme čekat.“

Vrátí se do ztichlého obýváku, kde stále nikdo nepromluvil. Buffy hledí do prázdna. Alexovi, Willow a teď i Kennedy jen stékají slzy po tvářích. „Budou tu za chvíli.“

Buffy se zvedne a jde směrem ke dveřím. Giles se jí pokusí zastavit „Buffy, policie tu bude za chvíli. Neměla by jsi teď odcházet.“

Buffy se na něj podívá ale jen prázdným pohledem a řekne „Ať jsou k čertu. Ty tady stejně nic nezmůžou.“ a vyjde ze dveří.

Giles si po jejím odchodu sundá brýle a konečně se podívá pořádně na ostatní. „Co se stalo?“

Promluví překvapivě Willow. Jde jí to sice těžko, ale snaží se. „Když jsme dorazili na místo, kde měla být Buffy s Angelem, bylo venku pět a uvnitř asi deset upírů. Faith a holky se do nich pustili a já se vydala hledat s Alexem Buffy a Angela. Rozdělili jsme se. Alex šel prohledat pokoje a já vedlejší patro. Byl to takový starší polorozbořený… já nevím… hrad. Našla jsem v jednom z větších sálů Dawnie a s ní dva upíry. Zničila jsem je a šla k Dawn. Ale vtrhl tam najednou Angel, popadl Dawn a přiložil jí na krk nůž. Snažila jsem se ho přesvědčit ať nic nedělá, ale pak mi došlo, že asi zase ztratil duši. Potom tam vběhla Buffy.“ Alex se při jejím povídání zvedne a přistoupí k oknu. „Buffy se ho taky snažila přesvědčit, ale on nereagoval. Řekla jsem mu, že mu vrátím duší a že ví, jaká to byla bolest, ale on se jen zasmál a…“ zlomí se jí hlas „…prostě jí prořízl hrdlo. Dawnie spadla na podlahu a Buffy se k ní vrhla. Angel jí chtěl zabít taky, ale já najednou cítila něco, jak mnou prochází a najednou se tam objevilo jasné světlo a Angel byl už zase… Angel. Buffy stále jen držela Dawnie.“

Teď už Willow naplno pláče, ale stále mluví „Alex ho chtěl zabít, ale Buffy ho zadržela. Řekla, že až se potkají příště, že to bude smrt jednoho z nich. Potom jen vzala Dawn do náruče a vyšla ven.“

Giles se na ní upřeně dívá. Kennedy se zvedne a chce Willow obejmout, ale ta jí zarazí „Ne, zlato, já… zvládnu to.“

„Dobře.“ Odpoví Kennedy, ale zůstane u ní stát.

Willow se teď upřeně dívá na Gilese „A teď vy. Přijel jste sem. Proč? My jsme se dorazili, protože nám přišly zprávy, že se něco děje s Buffy a že je tu Dawn. Nic víc. Jen anonymy.“

Giles se nadechne a spustí „Já… Bože Dawn…“ Zhluboka se nadechne. „Mně telefonoval Spike, že se s Angelem něco děje. Choval se prý poslední dobou velmi divně. A viděl ho prý se stýkat i s nějakými démony. Sledoval a ho a našel, jak zabíjí nějakého muže. Nenapil se z něj, ale když ho zabil, tak se to prý ještě zhoršilo. Viděl ho prý i často sledovat obrázek Buffy, a proto mi volal, abych jí varoval, aby byla na pozoru.“

„Proč jí to Spike neřekl sám?“ zeptal se Alex.

„Protože jí nechce kontaktovat. Má svůj život. Tak to alespoň říkal.“

Ozve se Willow „Ale stále nevíme, jak Angel ztratil duši. Co ho k tomu dovedlo. A je tu i problém s…“ zarazí se.

„S čím, Willow? Co ho zase přinutilo zabíjet? A nebyla to Buffy. To alespoň víme určitě.“ ozve se znenadání Faith.

„Problém je, že když jsem Angelovi vrátila duši, tak jsem sice něco cítila, jak prochází mým tělem, ale nebylo to takové, jako když jsem to udělala poprvé, ani když jsem kvůli tomu byla v L.A. Bylo to jiné a myslím, že tentokrát jsem na tom neměla zásluhu. Jen mě NĚCO použilo.“ Zhluboka se nadechne.

„Alespoň myslím.“

 Giles chodí po pokoji. „Nesmíme to podcenit, ale…“ Najednou ho přeruší zvonek u dveří.

„To bude policie.“

„A co jim chcete říct? Že Buffyin bývalý milenec někoho zabil? Opět!“ zeptá se Faith.

„Postarám se o to.“ Prohlásí pevně Giles a jde otevřít dveře. Policisté vejdou. Zeptají na pár věcí Gilese a potom vejdou do pokoje, kde leží tělo Dawn a opatrně ho zvednou. Zabalí ho do černé plachty a vynesou ven do pohřebního auta. Willow to sleduje z okna a znovu začne plakat. Alex jí obejme.

Giles se vrátí zpět. Alex se narovná a zeptá se „Jak jste to udělal? Bylo to rychlé a…“

„Mám tam nějaké známé a chci, aby se to vyřídilo, co nejrychleji, především kvůli Buffy.“

„Měla tu být. Myslím, že… měla tu být, když Dawnie… je pryč“, řekne nešťastně Willow.

„Buffy by s tím, myslím, souhlasila. Chce být teď určitě sama a to je pochopitelné. Myslím, že tohle chtějí asi teď všichni.“

Najednou se zvedne jedna z dívek, která přišla s Faith. „Já... promiňte, ale já jsem Jasmina a tohle je Carla.“ A ukáže na dívku po své levici. Zvedne se i Faith.

„To jsou dvě nové přemožitelky. Nějak jsem ještě nestihla, abych je představila.“

Giles si odkašle „Vítám vás, i když za těchto okolností. Jsem Rupert Giles a jsem Buffyin bývalý pozorovatel.“

„Bývalý?“ zeptá se Jasmina.

„Ano, Buffy už pozorovatele nepotřebuje.“

Teď se ozve i druhá dívka „Nechci se do toho nějak vměšovat, ale kdo je to Angel? Proč zabil Dawn? A co jste mysleli s tou duší? On je upír nebo co? Faith nám skoro nic neřekla.“

„To je dlouhý příběh.“ Pronese unaveně Alex.

„A proč ho nezabijeme?“ zeptá se znovu Jasmine.

„Protože je to Buffyin boj. Nechápete to a je to vážně komplikované. Ale tohle je něco, co se týká Buffy a ona by nikomu nedovolila, aby bojoval za ní. V tomhle jí jděte z cesty.“ Prohlásí pevným hlasem Willow.

Faith se podívá na Jasminu a Carlu „Myslím, že by jsme měly jít.“

„Můžete tu přece zůstat. Je tu místa dost.“ Namítne Alex.

„Ne, ne kvůli místu, ale nechci, abychom Buffy v tuhle chvíli překážely. Potřebuje teď vás a asi by jsme tu nebyly moc platné.“ Odpoví Faith a jde ke dveřím s Jasmine i Carlou.

„Ubytujeme se někde v motelu. Zavolám vám přesnou adresu. Půjdeme večer na hlídku, kdyby tu byli ještě nějací Angelovi hoši.“

„Dobře.“

Faith, Jasmine a Carla vyjdou ze dveří. Faith se na poslední chvíli otočí. „Řekněte Buffy, že je mi to líto. I když na moje slova asi stejně bude kašlat.“

„Řekneme.“ Slíbí Alex.

Přemožitelky nasednou do jednoho z aut a odjedou směrem do centra města.

Alex za nimi zavře dveře a vrátí se do obýváku. Tam sedí jen Willow. „Měli bychom najít Buffy a říct jí, co víme. Kde je… Dawnie… a...“

Willow se nadechne „Myslím, že ano, ale nevíme, kde Buffy je.“

„Určitě chce být sama.“ Ozve se ode dveří Giles. Do místnosti vchází i Kennedy, která promluví, „Nechci být bezcitná, ale musíme vymyslet, co budeme dělat s Angelem. Já vím, co Buffy řekla, ale to je nesmyslné. Musíme ho nějak potrestat.“

„Ty to nechápeš, Kennedy.“ odpoví Alex. „Tohle není normální situace a Buffy to zvládne.“

Vstane i Willow a postaví se za Alexe.

 „Kennedy, s vrácením duše Angelovi jsou spjaty výčitky i bolest za to, co udělal. A já myslím, že teď trpí opravdu hodně.“

 

Angel stále leží na zemi a šeptá „Já nechtěl, já nechtěl, já nechtěl. Buffy, prosím… prosím…“ Je naprosto zničený, unavený a zmučený bolestí, co ho dovádí k šílenství.

Najednou místnost ozáří jasné, bílé světlo a Angel opravdu omdlí. Když se probere, leží na na mramorové podlaze. Vzhlédne a uvidí nad sebou dvě postavy oblečené do šatů ve stylu Ludvíka XIV. Když se na ně lépe podívá, pozná v nich Síly. Ty na něj teď hledí zachmuřenými pohledy a nic neříkají. Angel polkne „Proč jsem tady?“

„Co myslíš?“ zeptá se žena, oblečená do nádherných světlemodrých šatů.

„Chcete mě zabít?“

„Kdybychom tě chtěli zabít, už by jsi byl mrtvý!“ zahřmí muž.

„Tak proč jsem tady?“

„Ty skutečně nevíš, ubohý lidský červíčku omezený svými malými pocity?“ pokračuje žena.

„Jsi tu, protože jsi opět ztratil duši a opět musíš trpět. A víš, proč jsi jí ztratil? Zabil jsi našeho nejlepšího posla. Měl ti přinést zprávu a ty jsi ho zabil. A musíš za to trpět.“

Angel se posadí. Z čela mu stéká pot. „A za co měla trpět Buffy? Proč měla zemřít Dawn?“

„S Přemožitelkou máme své úmysly a její sestra zemřela, protože jsi jí zabil, pokud si dobře vzpomínám.“ Odpoví tentokrát muž.

„Co máte v úmyslu s Buffy?“ zeptá se roztřeseně Angel.

„Oh, stále jí miluješ. Někdy mě udivuje i potom čase, jak vy lidé dokážete být sentimentální. Má své poslání a ještě nedošla do konce. Ty jsi toho poslání součástí také. Ale zabil jsi nám našeho muže a musel jsi být potrestán. Chtěli jsme, abys trpěl.“

Angel se nadechne. „Co bude teď?“

„Musíš si znovu získat Přemožitelku.“

„Jak? Zabil jsem jí sestru! Mám její krev na rukou. Chladnokrevně jsem jí podřízl hrdlo. Jak teď za ní mohu přijít. Nemůžu se jí podívat do očí a ani sobě.“

„Na tom nezáleží! Tato situace pramení z tvé chyby vůči nám a musíš za ní pykat. Ale přednější je to, že musíte splnit úkol a naplnit svůj osud.“

„Naplnit osud?“

„Až splníš tuhle část svého úkolu, potom se dozvíš víc.“

„Ale…“ začne Angel

„Žádné ale! Už jsme s tebou marnili čas stejně dlouho.“ Prohlásí bezbarvě muž.

„Souhlasím.“ Přidá se žena a mávne rukou. Znovu se objeví jasné bílé světlo, které ozáří místnost a Angel znovu cítí, jak omdlel.

Když se probudí, leží na podlaze na stejném místě, ze kterého ho Síly vzaly k sobě. Po chvíli se zvedne na kolena. „Bože… jak?“

 

Buffy jde cestou vedoucí hřbitovem. Je noc a kolem jsou jen stíny z korun stromů a náhrobních kamenů. Dojde až k menšímu kostelu stojícímu na okraji. Vejde a pomalým krokem se dostane až k oltáři. Dlouhou chvíli se na něj dívá bez hnutí. Náhle jí začínají téct slzy po tváři. Padne na kolena a rozpláče se naplno.

„Odpusť mi, že jsem jí nedokázala zachránit… odpusť… prosím, odpusť.“ Buffy pláče stále víc a víc. „Bolí to, Bože, tolik to bolí. Nedokázala jsem to, maminko! Nestihla jsem to… Nebyla jsem dost rychlá… Odpusť mi to. Protože já nedokážu odpustit sama sobě.“ Dlouhou dobu jen klečí na zemi a stále pláče.

Nakonec se zvedne a s uplakanýma očima a bolestí v hlase pronese, „Ale přísahám, že i kdyby to měla být poslední věc, kterou v životě udělám, tak zaplatí za to, co udělal mojí rodině. Bude trpět stejně, jako jsem ty roky trpěla já.“

 

 

3.

Buffy vyjde z kostela a zhluboka se nadechne „Bože, musím to zvládnout.“ Vydá se cestou, kterou přišla. Kráčí až na silnici, kde se vydá směrem k domu. Když dorazí a vejde dovnitř, tak spatří, jak Alex, Willow a Giles v tichosti večeří u stolu v kuchyni.

Alex prudce vstane „Buffy, báli jsme se. Konečně jsi tady.“

Willow a Giles už taky přestali jíst a dívají se na Buffy.

„Kde je Dawnie?“ zeptá se Buffy. Teď se zvedne i Giles a jde k Buffy „Byla tu policie. Odvezli jí a zítra je pohřeb. Nemusíš se o nic starat. Zařídil jsem to.“ Chce Buffy obejmout, ale ta se prudce odtáhne.

„Nesahejte na mě.“

Giles na ní překvapeně pohlédne. Buffy pronese „Promiňte, ale prostě… nesahejte na mě.“

„Oh, Buffy, samozřejmě… já… dobře.“ odpoví poněkud znepokojeně Giles. Willow a Alex se po sobě překvapeně podívají. Buffy je najednou opět dokonale klidná a zeptá se „Kde je Kennedy, Faith a ty dvě ostatní?“

Odpoví Alex „Faith a ty dvě další Přemožitelky odešly na noc do motelu a Kennedy šla na hlídku. Mám ti vyřídit od Faith, že…“

„Nezajímá mě, co mi chce Faith.“ Přeruší ho prudce Buffy.

„Buffy... nechtěla by jsi...“ začne opatrně Willow.

„Ne, nechtěla, Willow. Jsem v pohodě, jasný?“

„Buffy, právě ti zemře...“ snaží se ještě jednou Willow.

Buffy na to už ale nereaguje a vyjde schody do patra a tam si vybere jeden z pokojů. Zavře za sebou dveře a sedne si na postel. Sevře ruku v pěst „Dokážu to, Dawnie. Kvůli tobě i sobě.“ Prohlásí silným hlasem, ale navzdory tomu jí po tvářích stékají slzy.

 

Není jediná komu teď stékají slzy z očí. Angel sedí na podlaze, zády opřený o zeď, a není na tom o nic lépe.

„Buffy, vím, že mi neodpustíš, ale pokud měly Síly pravdu… je to důležitější než… my.“

 

Příští ráno se Buffy probudí s červenýma očima a oblékne se. Když sejde dolů po schodech, jsou už všichni v kuchyni a snaží se něco sníst. První si Buffy všimne Giles „Buffy, už jsi vzhůru. Nechtěli jsme tě budit a my...“

Buffy ho moc neposlouchá, projde kolem něj až ke dveřím. Než za sebou zavře dveře, tak se zeptá „Kdy… kdy to začíná?“

„V jedenáct hodin.“ Odpoví tiše Willow.

„Buffy, tam…“ snaží se i Alex, ale jeho pokus zanikne v zaklapnutí dveří.

Podívají se na sebe a první se ozve Willow „Nevím, jak jí mám pomoc. Vím, jakou bolest cítím já, ale neumím si asi představit tu její. Je mi jich tak líto. Buffy i Dawnie.

Rozhostí se ticho, které přeruší až Giles.

„Musíme být silní.“

„Myslíte, že myslela vážně, že jak to bude možně, tak odletí do Itálie?“ zeptá se Alex.

„Asi ano.“ Odpoví zachmuřeně Giles. Opět se rozhostí ticho až se zvedne Kennedy.

„Myslím, že se půjdu… připravit. Jdeš taky, miláčku?“

„Oh, ano. Taky… jdu.“ Willow se zvedne a následuje Kennedy po schodech. Alex a Giles stále jen v tichosti sedí.

 

Pohřeb začne přesně v jedenáct hodin. Kolem bílé rakve stojí všichni, i Faith, Carla a Jasmine. Jsou tu jen oni a poslouchají, jak kněz odříkavá svá slova.

Willow, Alexovi a i Gilesovi tečou slzy. Fatih a dvě ostatní přemožitelky jen v tichosti stojí, i když Faith taky nevypadá zrovna nejlépe. Buffy stojí kousek od nich. V ruce drží jedinou bílou růži. Při první hrsti hlíny, která dopadne na rakev, se jí prsty sevřou kolem stonku a trny se jí zabodnou hluboko do dlaně. Přistoupí blíž a vhodí růži na rakev. Zvedne ruku a roztáhne dlaň. Na okvětní plátky bílé barvy dopadnou kapky krve.

Udělá pár kroku dozadu a vydá se po cestě směrem pryč z hřbitova. Giles sebou cukne „Buffy, kam to jdeš?“

Buffy se nezastaví a pokračuje v chůzi. Za ní pronese „Do Itálie.“ Nakonec se přece jen zastaví a tiše řekne „Děkuju.“

Willow se chce za ní vydat, ale Alex jí zadrží. „Nech jí. Musí to udělat.“

Willow k němu zdvihne uslzené oči „Bude sama.“

„Vždycky byla sama.“ Odpoví Alex a pevně ji k sobě přitiskne.

 

Buffy míří na letiště odkud odlétá do Itálie. Angel v tu samou dobu hledí do plamenů v krbu.

 

Během měsíce.

Buffy se po příletu do Říma nastěhuje do hotelu. Byt, kde bydlely s Dawnie prodá během příštích pár dnů. Přestěhuje se do Verony, kde si najde místo servírky v denním baru.

 

Alex, Willow a ostatní se rozjedou domů. I přes vzkazy a telefonáty se jim Buffy neozvala.

 

Angel prožije tento čas přesvědčováním sebe sama o důležitosti světa před osobními vztahy. Nakonec se odhodlá a vytočí číslo Willow.

Telefon zvoní v jejím bytě s Kennedy, který je teď po přestěhování v Londýně. Willow ho asi po pátém zazvonění konečně vezme.

„Haló.“

„Haló. Je tam někdo?“

Angel se zhluboka nadechne. „Willow, tady Angel.“

Na druhém konci je ticho.

„Willow, je to důležité.“

Stále nic, ale nakonec se ozve „Nenávidím tě. Doufám, že vše, co jsem tam tehdy řekla, je pravda.“

„Willow, já… Tohle je důležité. Musím mluvit s Buffy.“

„Ty jsi neuvěřitelný. Jdi k čertu, Angele. Doufám, že peklo je proti tomu, co teď prožíváš procházka růžovým sadem.“

„Vím, co cítíš a co cítí Buffy. Bože, nevíš, jak... Nikdy bych se to neodvážil zavolat, kdyby to nebylo důležité.“

Willow se nadechne „Mluv.“

Angel jí vše poví. Wilow nakonec váhavě svolí, že to Buffy řekne, ale že to nejde, když jí nebere telefony.

„Pokus se o to. Síly chtějí jí a já nevím proč. Nelíbí se mi to. Alespoň jí varuj.“

 

Příští den.

Buffy hlídkuje na jednom z Veronských hřbitovů. Když obchází kolem hrobů najednou se odněkud objeví upír. Buffy vypadá, že jí to zrovna moc nebere. Jen vytáhne kolík a čeká až zaútočí. Toho se nedočká, protože upír se před ní rozpadne na prach. Teď už zpozorní. Před sebou spatří Spika. Chvíli na něj ohromeně zírá.

„No, to je poprvé, co jsi se nějak ozval od té doby, co jsi se mi uráčil říct, že jsi přežil Sunnydale.“

„Buffy...“

„Vypadni. Nemám náladu na dalšího upíra.“

„Je mi líto, co se stalo Dawnie i tobě.“

„Zabil jí Angel.“

„Já vím.“

„Jak to víš?“

„Giles mi volala.“

„Tak to i víš, že má zase duši zpět.“

„Ano. Buffy...“

Buffy ho už neposlouchá a jde dál, Spike vedle ní. „Buffy.“ A chytí jí za ramena. Buffy ho od sebe prudce odstrčí. „Nesahej na mě. Nechci, aby na mě nějakej upír ještě někdy sahal.“

„Udělal ti něco Angel?“

Buffy se na něj jen dívá. Spike se nakonec stáhne „Dobře. Budu bydlet tady v hrobce. Máš moje dveře otevřené.“

Buffy nereaguje a pokračuje v cestě.

„Buffy.“ Zavolá ještě Spike.

Buffy se zastaví.

„JE MI TO LÍTO.“

Buffy se už rozeběhne.

 

Dorazí do bytu, strhá ze sebe oblečení a vklouzne pod sprchu. Když na ní dopadají kapky téměř vařící vody, dá po měsíci průchod svým slzám a bolesti. Pláče a její slzy se smíchávají a kapkami vody stékající jí po tváři.

 

Buffy vyjde za sprchy. Zazvoní telefon a Buffy ho zvedne.

„Willow, ne nechci mluvit.“

„Nevyslovuj jeho jméno.“ zavzlyká Buffy

„Pracuju jako servírka.“

„Ty taky.“ A zavěsí.

 

O pár dní později konečně zavolá Alexovi a Gilesovi. Dokonce zkontaktuje i Willow. Po jedné večerní směně přichází domů, osprchuje se a opět oblékne.

„Musím to alespoň zkusit.“

 

Spike vejde do hrobky a automaticky sahá po cigaretě a zapalovači. Najednou se zarazí. Stojí před ním Buffy.

„Hledal jsem tě venku. Nenapadlo mě, že by jsi byla tady.“

„To asi ne.“

„Musíme si promluvit, Buffy.“

„Víš, mám lepší nápad než mluvit.“

Spike se na ní podezřívavě podívá.

„Buď se mnou tuhle noc, Spiku.“

„Buffy, tohle není hra.“

„Vážně? Ani se mi nezdá. Hráli jsme si hodně, pokud si vzpomínám.“ Buffy se k němu blíží a strhne mu kabát z ramen. Přitiskne se k němu a Spikova slabost pro Buffy se opět projeví. Nevydrží dlouho vzdorovat, zvlášť když se Buffy dobývá na jeho pásek u kalhot.

„Jsi pořádná mrcha, Přemožitelko.“ Zasténá Spike.

„Jo a tobě se to líbí. Chci jen sex, Spiku. Nic víc. Proto jsem tu.“

Spike se snaží ještě něco říct, ale Buffy se mu přisaje na rty. Už nemá sílu vzdorovat, když ani vlastně nechce. Přitiskne jí prudce k sobě a hltavě políbí. Sundá jí z ramen bundu a roztrhá košili. Buffy zasténá a strhne ho na podlahu. Spike teď rukama přejíždí po celém jejím těle a Buffy se pod ním vlní. Sama se trochu nadzdvihne a rozepne si podprsenku. Spike jí ji vezme a přihodí na hromadící se kupu šatů na podlaze.

Přisaje se na její bradavku a Buffy mu přejede dlaněmi přes záda. Oba jsou už zadýchaní a jejich těla se pomalu obalují filmem potu.

Buffy se překulí na Spika. Teď je on na zádech a ona na něm. Sáhne, rozepne si knoflíky u džínsů. Spike jí opět překulí pod sebe a nedočkavě jí do rozevřených kalhot zanoří ruku. Buffy se prohne a sápe se znovu prsty na jeho přezku u kalhot. Nedočkavě jí rozepne. Spike teď nemá místo a musí vytáhnout ruku z Buffyiných kalhot. Začne se opět věnovat prsty a ústy jejím ňadrům.

Buffy mu zatím snaží rozepnout knoflík u kalhot, rozepnout zip a stáhnout mu je přes boky.

„Jsi pořád stejně nedočkavá, mazlíčku.“ Zašeptá, když jí líbá na prsou. Pomůže jí a stáhne si kalhoty úplně. Buffy už rukama sjíždí k místu, kam se chce dostat nejvíc, ale Spike jí chytí ruce. „Ani nápad, Buffy. Nejdřív to musíme vyrovnat.“ Uchopí okraje jejích džínů a stáhne dolů i se spodním prádlem. Zarazí se při pohledu na jizvu na jejím stehně.

„Od čeho...“

„Shh. Buď zticha.“ Přitáhne si ho těsněji na sebe a zašeptá „Prosím. Nenech mě čekat.“

Spike se nedá pobízet a prudce do ní vnikne. Buffy se prohne v zádech a zaboří mu nehty do zad.

Spike se nad ní prudce pohybuje a Buffy taky zrovna nezahálí. Po chvilce pod ním Buffy ztuhne a prudce zasténá. To je poslední kapka k tomu, aby Spike nechal průchod vlastnímu vyvrcholení.

Zpocený se na ní zhroutí. Oba namáhavě dýchají a nakonec usnou. Nebo přesně řečeno jen jeden z nich. Spike.

Buffy se po chvilce vyprostí. Oblékne si spodní prádlo, džíny a bundu. Roztrhanou košili nechá ležet na podlaze, jako památku na to, co se stalo.

Sáhne do kalhot a vytáhne z nich lístek. Chce odejít, ale nakonec poklekne a jemně políbí Spika na rty. „Děkuju.“

Odchází.

 

Na lístku stojí:

 

Spiku,

Děkuju. To že čteš tenhle dopis znamená, že se stalo, co se stalo. A bylo to pro mě důležité. Bylo to víc než si možná myslíš.

Buffy

Buffy vyjde z hrobky, když se najednou objeví bíle světlo a oslepí jí. Omdlí.

Když se probere, leží na podlaze v nějaké velké síni. Rozhlédne se a spatří, že tam jsou kromě ní ještě další muž a žena. Pokoj je zařízen v barokním stylu, ale na stěnách jsou pověšeny luky, šípy a meče. Mžourá, ale rychle se vzpamatuje a vyskočí.

„Uklidni se.“ Pronese muž.

„Kdo jste? Proč jsem tady?“ zeptá se Buffy.

„Smrtelníkům by nemělo náležet se na tohle ptát. Ale jsme Síly.“

„Síly?“

„Na tom teď nezáleží. Jsi tu, protože Angel nesplnil úkol.“

Buffy sebou při zvuku jeho jména trhne.

„Jaký úkol? Zabil mi sestru. To nestačí jako úkol?“

„Vše co ti udělal, bylo z naší iniciativy.“

„Cože?!“

„Musel pykat za to, že zabil našeho posla. Nejlepší způsob byl nechat ho, aby přišel o duši a pak mu jí zase vrátit.“

„Zabít mou sestru?“

„Ano.“ Odpoví klidně muž. Buffy chce zaútočit, ale žena mávne rukávem a Buffy se zastaví.

„Už to nezkoušej.“

„Největším trestem jsi pro něj ty a tvá bolest a nenávist. Jeho úkol potom byl, že tě má opět kontaktovat. Nedokázal to - navzdory tomu, že na tom měla stát budoucnost tohoto světa. Zklamal.“

„Takže za to, že zemřela Dawnie můžete vy?“

„V podstatě ano, ale to je právě váš stálý problém. Někomu dávat vinu a chtít její odčinění.“

Buffy se na ně ohromeně dívá.

„Tvůj čas nadešel, Přemožitelko. Ale předtím ti musíme ještě něco ukázat.“

Muž mávne rukou a objeví se velké jakoby mlhavé okno, kde se začnou míhat záblesky ze společné minulosti Buffy a Angela. Od počátku až do konec.

Buffy odvrátí hlavu.

„Ne, dívej se. TOHLE jsi ještě neviděla.“

Objeví se obrazy, jak Buffy a Angel bojují s Mohra démonem, políbení na pláži, jak Angel Buffy pokládá na stůl a předtím z něj smetává nádobí, jak mu Buffy olizuje zmrzlinu z hrudi, když Buffy bojuje opět s démonem a potom si pokládá jeho hlavu do klína. Poslední obraz zachycuje Buffyiny uslzené oči a tvář, kterou drží Angel v dlaních.

Buffy se na ně prudce otočí „Co to má znamenat?“

„To je den, který jsme vzali zpět. Stal se člověkem, ale vzdal se toho kvůli tobě.“

„Cože?! Jak? Pamatuji si, že jsem byla u Angela v L.A. asi deset minut. Byl tam ten démon, ale Angel ho hned zabil!“

„Zapomněla jsi to. Jako všichni ostatní.“

„A on to ví?“

„Ano. On ano.“

Buffy se zaražená.

„A proč jsem tady? A proč mi to ukazujete?“

„Protože to byl náš dluh k tobě a my dluhy nesnášíme.“ Prohlásí znechuceně muž.

„Vraťte mi sestru. Tím odčiníte dluh!“

„To nejde.“

„Ten den jste taky dokázali vrátit. Tak proč ne tohle?!“ vykřikne zoufale Buffy.

„Nejde to. Jsi tu, aby jsi se rozloučila.“

„Já? S kým?“

Najednou se prudce otočí a vidí Angela, který se náhle objevil na podlaze. Ten se pomalu se zvedne a vzhlédne k Buffy.

„Buff... jak to že jsi tady?“

Místo ní se ozve žena „Aby jste se rozloučili.“ Otočí se na Angela „Nesplnil jsi, co jsme ti uložili.“

„Nemohl jsem.“

„Zase ty hloupé lidské emoce. Je to poslední věc, co se může stát.“

„Poslední věc?“ zeptá se Angel.

„Ano, rozhodnutí a činy, které jsou nutné.“

„Rozhodnutí?“ zeptá se teď už znepokojeně Angel. Buffy se stále dívá na „své“ vzpomínky.

„Ano.“

„Angele…“ ozve se Buffy. Ten se na ní otočí a dlouhou dobu se dívají navzájem do očí.

Přeruší je až žena překvapivě tichým hlasem.

„Rozhodnutí, které jsme udělali za tebe. Je to tvůj osud, Angele. A tvůj osud je ona a i to, co se teď stane.“

Najednou vzduchem proletí jeden za stříbrných šípů, co byli na stěně a míří na Buffy. Ta se ho snaží zadržet, ale je svou razancí příliš silný i na ní. Zabodne se jí do hrudníku. Buffy přejde přes tvář překvapený výraz a potom padne na kolena.

„Ne, Panebože, ne. Buffy! NE!!!“ křičí Angel a vrhá se k Buffy. Bere jí do náruče a odhrnuje vlasy z tváře. Buffy nakonec otevře oči. Jsou jasné a průzračné. Je při vědomí. Namáhavě se zeptá „Je to pravda? Že jsme byli spolu?“

Angl má v očích slzy. „Ano, je. Bylo to neuvěřitelných dvacet čtyři hodin. Buffy…“ zlomí se mu hlas. Buffy se namáhavě usměje. Je vidět, že jí už přemáhá něco víc, než jen bolest.

Zašeptá „Bylo…“ polkne „Bylo to hezké?“ namáhavě vydechne.

Angelovi tečou slzy z očí „Ano, miláčku, bylo. Víc než dokážu vyjádřit.“

Buffy se snaží přikývnout „Já... myslím, že ano. Cítím to...“ šeptá „...uvnitř.“ Začínají se jí zavírat oči.

„Ne, Buffy, otevři oči!!! Nesmíš je zavřít!!!“

Buffy je namáhavě otevře „Možná jednou a někde jinde, Angele.“ Chytí ho za paži „Můžu…“ opět polkne „Můžu tě o něco poprosit?“

Angel skrz slzy zašeptá „O cokoli.“

„Polib mě… prosím.“

Angel se skloní a něžně přitiskne své rty na její. Buffy s posledním výdechem pronese „Miluju tě.“

Angel jí k sobě tiskne šeptá „Taky tě miluju. Tak moc.“

Angel jí dlouhou dobu jen drží v náručí. Svůj obličej zabořený do jejích vlasů. Jeho smutek přeruší až žena, co k němu přistoupí.

„Bylo to nutné.“

Angel zvedne oči plně slz „PROČ?! Tolikrát zachránila svět a tím i vás.“

„My nepotřebujeme chránit. Jsme věční. Musela odejít, protože nadešel její čas. A ty jsi skrz toho musel poznat tuhle bolest.“

„Ale ona nezemřela jako Přemožitelka v boji, ale vaší rukou.“

„Zemřela jako člověk, protože protože její čas nadešel. My jsme byli jen prostředek k dosažení.“

„Byla mladá a krásná.“

„Ano, byla a ty jsi jí miloval. I ona tebe. Přes to všechno.“

Najednou promluví muž.

„Jsi volný, Angele. Tohle byla poslední překážka k tvému vykoupení.“

„Vykoupení?!“ zakřičí bolestně Angel. „Nechci nic, když ona má být mrtvá!“

„Nemáš na výběr. Už jednou jste mohli být spolu a ty jsi to odmítl. A bylo to správné rozhodnutí.“

Angel neposlouchá a stále pevně drží Buffy.

Žena pronese těsně nad ním a Angel vzhlédne „Musíš jít.“

„Nemůžu jí opustit.“

„Ale ano, musíš. Věř tomu, že tam kde je, je jí teď lépe. Bez bolesti a utrpení. Zaslouží si to.“

„Díky mně trpěla.“

„Ano, ale díky tobě byla také šťastná. Dal jsi jí lásku i bolest. A to k lásce patří. Alespoň to jsem se od vás naučila.“ Položí mu ruku na čelo. Angel opět omdlí a současně s tím mu Buffy zmizí z náručí.

Teď už navždy.


KONEC