Tá věc
Autor: neznámy
Poznámka:Hľadáme autora poviedky. Bližšie informácie nájdete v sekcii Neznámi autori

Všem Spuffy fanouškům, ať se líbí. Je to přeložená povídka a kdysi pro mě měla dost velký význam, ale ten se ztratil. Už nemá být pro koho a je jen pro vás.

 

Děj se odehrává mezi díly Wrecked a Gone. Buffy se nedokáže zbavit myšlenek na to, co udělala a k tomu jí začnou rušit poněkud obscénní telefonáty.

 

 

Buffy stála u myčky na nádobí a zkoušela si vzpomenout, co to dělala. Kromě toho se samozřejmě snažila nemyslet na toho pitomce Spika. Správně. Samozřejmě. Myčka. To musím udělat.

„Dawn, přineseš mi špinavé nádobí?“

„Dobře.“ odpověděla Dawn z obývacího pokoje.

Saponát, říkala si Buffy, potřebuju saponát. Podívala se pod dřez .Co jsem to… oh, ano…saponát.

„Tady jsou ty talíře, Buffy.“ Říkala Dawn, když vcházela do kuchyně, držící několik talířů a skleniček. Nesla je ale dost nakřivo, protože měla obvázanou paži.

„Oh, Bože, zapomněla jsem na tvojí ruku.“ Buffy rychle vzala všechno nádobí a položila ho na stůl. „Omlouvám se, Dawnie… Byla jsem nějak… nějak mimo…“

„Není to tak těžký - Jsem stále funkční, nemusíš s tak bát, Buffy.“ Odpověděla Dawnie s pohledem upřeným na Buffy. „Já myslím, že proto ti při narození dávají dvě ruce. Místo jedné.“

„Ano, ale pořád…“ Buffy přerušilo zvonění telefonu. Šla k němu a zvedla ho. Dawnie řekla „Kdo by to jen mohl být? A o půlnoci?“

Buffy se už chystala odpovědět, když se jí po zvednutí telefonního sluchátka na tváři objevil bezmála hororový výraz.

„Haló?“

„Zkouším pochopit…“ hluboký, známý hlas začal „..tu věc, kterou děláš s jazykem.“

Buffy překvapením ztratila dech a položila sluchátko.

„Kdo to byl?“ zeptala se Dawnie od myčky, kterou právě vypnula.

„Nikdo“ rychle prohlásila Buffy a otírala si zpocené ruce do svých džín. „Špatné číslo.Omyl.“

Telefon zazvonil znovu.

„Vezmu to.“ nabídne se Dawnie.

„Ne.“ Buffy se jí postaví do cesty. „Ignoruj to. Přestane to.“

Ale nepřestalo.

Stály tam, čekaly a poslouchaly zvonění telefonu.

A znova.

A znova.

„To je stupidní!“ konečně Dawn zakřičela. „Jen jim řekni, že mají špatné číslo a ať sem už nevolají!“

Buffy poslechla a přímo chňapla po telefonu..Chtěla už umlčet jak telefon, tak i Dawnie.

„Cože?!“

„Teď, právě teď, mazlíčku. Je to jen malá otázka…Tvůj jazyk. A ta věc, co jsi s ní dělala..“

„Dostal jste špatné číslo.“ Odpověděla a práskla telefonem. Srdce jí bilo jak na poplach.

„Vidíš?“ říkala Dawn. „Bylo to pro tebe opravdu tak strašně tvrdé?“

Buffy zavřela oči. Tak strašně tvrdé.

Zvonění se znovu ozve.

„Vau, asi to nějak nepochopili že?“ připravovala se telefon zvednout sama Dawnie a vyřídit to.

Buffy se probrala, popadla telefon a přitiskla si sluchátko k ústům „Přestaňte. Volat. Hned.“

„Zavolám za pět minut“ zašeptal hlas. „A buď na mě lépe připravená.“

„Co se vám stalo?“ Buffy zasykla a podívala se na svou sestru, jak se její čelo krčilo ve zmatku, protože nechápe, co se děje. „…Pane?“

Spike odpověděl „Buď připravená“ a položil telefon.

Buffy práskla telefonem a upřeně na něj chvíli zírala. Potom náhle praštila věcmi o zeď.

Dawn se podívala na ten nepořádek. „Vau, um, Buffy… Já myslím, že bych to příště možná měla vzít já.“

„Ne! Přestaň. Ne dneska.“

Teď už trochu zamyšleně se Dawnie zeptala „Co… um?“

„Obscénní .“ začala Buffy. „Nějaký mimořádně obscénní volající.“ Není to lež, ne po tom všem.

„Oh, tak proč jsi potom tak… víš, co chci říct? Co ti říkal?“

„Nic. On… nic.“ Překročila přelomený telefon. „Já… spravím to ráno.“

„Kam jdeš?“

„Nahoru. Jdu... do svého pokoje“ Buffy si už trochu pročistila hlavu. „Půjdu už do postele. Měla by jsi jít taky. Ale jinak dělej cokoli chceš, ale nezvedej telefon.“

„Dobře...“ slíbila Dawn trochu ustaraně. „Nezvednu“

Ve chvíli, kdy se Buffy posadila na postel, tak se telefon znovu rozdrnčel . Rychle si vzala telefon k uchu.

„Spiku, co mi to děláš?“

„Proč jsi ten telefon znovu zvedla?“

To byla rána pod pás. „Protože… já… protože jsem si to s tebou chtěla vyříkat!“

„A proč jsi ve svém pokoji? Čekáš na můj telefon?“

„Jak…“ vykoukla z okna. „Jak víš, že jsem ve svém pokoji?“

„Jen hádám, mazlíčku“

„Kde jsi?“

„Tam, kde mám být“

„Proč máš telefon?“

„Mobil. Našel jsem ho. Teď…“ pokračoval „zpátky k tomu na co jsem se předtím ptal…“

„Ty opravdu chceš, abych uvěřila, že jsi na šel telefon, který ležel někde…“

„Fajn .Ukradl jsem ho. Ssvlíkni si oblečení.“

Buffy zamrkala. „Promiň?“

„Říkal jsem, ať si sundáš oblečení.“

„Ne.“

„Podívej, nebudu tu jediný nahý.“

„A já nebudu…“ Buffy snížila hlas „mít s tebou sex po telefonu.“

„Tak si jen rozepni knoflíky“ podsouval jí Spike.

„Oh, správně. Já NEBUDU s tebou mít sex po telefonu. Jsi nepoučitelný.“ Ale pak si všimla, že její ruka se začíná šinout svým vlastním směrem a že její kalhoty jsou už téměř sundané. Zamračila se a skopla je z postele.

„Teď vršek.“ řekl.

„Sleduješ mě?“ zeptala se rozzlobeně.

„Ne.“ zamručel. Zamručel! „ Ale teď vím, že si to udělala.“

„Já nic nedělám.“

„Oh, ano. Teď si rozepínáš svojí košili, že?“

Buffy byla šokovaná, že právě tohle opravdu dělá. Co je to se mnou?

„Ne.“ řekla definitivně.

„Jakou podprsenku máš na sobě? Tu černou sametovou?“

„Ne, je…“ Zastavila se „Nebudu s tebou hrát tuhle hru!“

„Růžová? Je to ta růžová? Líbí se mi.“

Všimla si, že už trochu namáhavě dýchá. Zřetelně řekla „Co jsi… jsi…?“

„Jo, jsem a dík, že se ptáš. Ty by jsi měla být taky.“

Položila se zpět na polštáře, poslouchala, jak oddychuje… pomalu a namáhavě. „Říkala jsem ti ne.“ Odpověděla a její hlas zněl jakoby už začínal něco slibovat.

„Mmmm. Jsem šťastný, že vím, co to tvoje ne znamená… normálně to je „Ne“, ale od tebe to tak neplatí.“

„Hej!“ snažila se, aby její hlas zněl autorativně, ale vycházelo to… naprázdno.

„Teď o podprsence….“

Pohlédla dolů. „Bílá, obyčejná, ne moc sexy.“

„Ale tvoje kalhotky jsou sexy.“

„Věř mi, že…“

„Svlékni si je.“ přerušil jí.

„Nepřijímám od tebe rozkazy!“ prohlásila Buffy a posadila se.

„Vysvětlím ti to takhle. Udělala jsi, co jsem řekl a jsi připravená na další instrukce.“

Prudce vydechla „Ty jsi ten nejvíc...“

„Kde máš teď svojí ruku?“

Ruka jí přímo ztuhla „Cože?“

„Pověz mi to!“

„Ne.“

„Na bříšku?“

„Ne.“ Zašeptala.

„Na uších?“

„Ne.“

Jeho hlas byl ještě hlubší „Kde tedy potom je?“

„Na mém…“ Cítila, jak rudne, když odpovídala „Oh, na mém…“

„Budeš se mnou snad teď nesmělá?“

„Já nemůžu... je to rozdíl, když...“

„Tak se přes to dostaň.“ Řekl jemně „Tvoje ruka je kde?“

„Na mém stehně…“

„Tvoje levá ruka je…“

„Na mých… Zavřela oči a probublal z ní tichý smích. „…bradavkách.“

„Trochu si je povytáhni a zmáčkni… pro mě.“

„A proč bych měla?“Zeptala se teď už hravě.

„Protože kdybych tam byl, tak bych to udělal o hodně horší, že?“

„Ale ty by jsi tu nebyl.“ Přejela si prstem přes vzrušené místečko a zmáčkla.

„Posunem se dál. Teď chci, abys si dala prsty do pusy… olízla je. Pro mě.“ Počkal  „Udělala jsi to?“

„Mmm-mm.“ Zamumlala s plnou pusou.

Zasmál se. „Dobře. A teď si s nimi přejeď přes ty tvoje malé, růžové bradavky… obtoč si kolem nich prsty a představuj si můj jazyk…“

„Nechci tvůj jazyk.“ řekla a zamrkala nad tím, jak moc na ní ty dotyky působí.

„Správně. Teď sjíždím dolů… přes tvoje žebra… tvoje bříško… přes tvoje sexy bíle kalhotky…“

Ostře se nadechla.

„Řekni mi, co tam teď cítíš.“

Buffy se zhluboka nadechla a sjela si na to konečné místečko. „Horká. Mokrá.“

„Hodná holčička.“ Poznamenal. „Zajeď si dovnitř.“

A ona to udělala.

„Jak často na mě myslíš?“

„Cože?“

„Jak často?“ opakoval.

„Nikdy.“

„Oh, já pochybuji, že…“

„Celou tu dobu.“ Těžce lapající po dechu.

Nastala pauza. „Co děláš?“

„Nic, co by byla tvoje věc.“

Kuckající se smíchy odpověděl „Teď už vím, že je to lež.“

„Co děláš TY?“

„Ptal jsem se první.“

Buffy zamrkala. „Pravděpodobně dělám teď stejný věci jako ty.“

„Dobře, tak o tom pochybuju, přinejmenším nemáš postavenýho ptáka, jako když jsem tě viděl naposled.“

„Eeew.“

„Je teď tvůj prst na poštěváčku?“

Buffy neodpověděla.

„Buffy.“

„Ano.“ Zašeptala.

„Děláš si to, když myslíš na mě?“

Pauza a pak Buffy konečně odpověděla. „Uh, uh.“

„CO děláš?“

Buffy se nadechla „Dotýkám se... sebe.“

„Kde?“

„Chceš po mně, abych ti to řekla?“

„Evidentně.“

„Můj…“ zachichotala se.

„To je směšné. Co se stalo s tou přemožitelkou, co jsem potkal minulou noc?“

„Schovala se.“

„Jo? A vyjde ven, aby mi řekla, co právě děláš?“

Buffy zavřela oči a ztišila hlas „Já… kloužu si svými prsty kolem poštěváčku.“

„Tak to je má Přemožitelka!“

„Sklapni.“

„Nestane se, že uteče zpět?“

Usmála se a pokračovala. „Vklouzávám prsty dovnitř… je to tak… mokré.“

„Oh“ Spikův dech se někam vytrácí.

„Uh… Co děláš?“

„Vklouzávám prsty do tebe, zatímco saju tvůj poštěváček.“

Buffy to už nedokázala potlačit a zasténala.

„Dovnitř a ven. Dva prsty. Tři prsty…“

Buffy se zachvěla a zaprosila. „Chci víc.“

„Chceš mě uvnitř, miláčku?“

„Ano.“ Řekla „Hluboko.“

„Svléknu ti kalhotky...“

Buffy ho přerušila sametovým hlasem. „Ano.“

„Nadzvednu se nad tebou… olížu ti celé tělo… máčkám ti tvoje kozičky…“

„Ano…“

„Sáhnu dolů a jezdím svým kamarádem přes tvojí mokrou pičku…“

Prohnula se a přejela si prstem právě tam. „Bože.“

„Vezmu tvoje nohy do svých rukou…“pokračoval.

„A já se k tobě přitisknu svými stehny ještě těsněji…“

„Jo… zasuneš si mě dovnitř, ty jedna malá, vzrušená děvko…“

Buffy se zasmála „A přinutím tě mě ošukat.“

„To je pravda. Já teď přemýšlím nad vlastním uspokojením, samozřejmě…“

„Spiku!“ zlobila se.

„Dělám, přesně co chceš.“

„Jak? “ zašeptala.

Buffy zasténala.Tři prsty v jejím rozpáleném středu.

„Vysouvám se ven… jen trošku…“přestal, aby zdůraznil efektivnost „…a vracím se zase zpátky.“

Výkřik jí unikl ze rtů.

„Vzpomínáš, co jsi povídala tu noc, mazlíčku?“

„Jen… trochu… co?“

„To je pravda. Jen trochu . Dostala jsi mě do sebe, všemi možnými zatraceně způsoby a já přirážím a znovu a znovu přímo do tebe… jsi…“

„Chytnu se tvého krku, obtočím nohy kolem… tebe…“

„Líbám tvoje měkké rty…“

„Pokračuješ na můj krk…“

„Ochutnávám ho a zlehka dráždím jazykem.“

„Kousni!“

„Kousnu!“

„Kousej. Oh,Bože...“ Buffyina ramena se otřásají pod náporem extáze a ona naprosto vyčerpaná bezmocně padá zpět do polštářů.

„Buffy, do prdele…“Jeho dech se taky na chvíli zastaví.

Sluchátko stále leží u jejího ucha a ona slyšela i jeho právě proběhnutý orgasmus.

Po naslouchání jeho stále zrychleného dechu, po vstřebávání své vlastní rozkoše, si Buffy najednou uvědomila, co to vlastně udělala. Zase se chovala jako děvka.

Zase jí svým způsobem porazil. ZASE!

Jak to dělá?

Mohla slyšet jeho uspokojené výdechy a přímo cítila jeho drzé úsměvy. „Dobrou noc, mazlíčku.“

Perverzní bastard.

„Už mi znovu nevolej.“ Varovala ho hrozivě.

Jeho zamručení k ní proniklo naprosto dokonale. „Zítra ve stejnou dobu?“

„Ohh!“ Práskla telefonem tak silně, že se téměř roztříštil na padrť.

K čertu s ním!

Stále těžce lapající po dechu přejela rukou svoje vlastní chvějící se tělo. Položila si jí na žaludek a čekala až vzrušení opadne.

Čekat… čekat… to je to nejlepší, co může udělat. Ale nějak to nepomáhalo.

Konečně zasténala v porážce, natáhla se po telefonu a vytočila číslo.

Třikrát zvonění a nedůvěřivý hlas… „Haló?“

„Um.“ Buffy začala „O té věci… ty víš. S mým jazykem?“

Na druhém konci bylo chvíli ticho.

„Správně.“ Spike si s uspokojením povzdychnul. Odkašlal si. „Tak o té věci…“

Spike sáhnul po své krabičce cigaret a po tváři se mu rozlil velký úsměv. Za chvíli už bude moje. Pomyslel si zasněně. Brzy si uvědomí, že to nejsem jen já, kdo to chce…

Ale uvědomí si to, že? Spikova tvář se přímo ozářila úsměvem.

Věděl, že musí akceptovat, že Buffy by na to nikdy nemyslela jako na strašlivý omyl, kdyby se jí to opravdu nelíbilo. Kdyby nedosáhla naprostého maxima, kdyby…

Vysoký, elektronický výboj se prohnal kolem něho jako letící čmelák.

„Co k čertu?“ Spike se posadil a zkoumal svoji hrobku.

Ale bylo to příliš blízko a bylo to někde venku.

Tak ten čip mě má pořád mučit, krám jeden zatracený, pomyslel si rozzlobeně. Vždycky jen přemejšleli, jak mě konečně vyřídit.

Potom si ale uvědomil, že to přichází někde z postele.

Do prdele. Samozřejmě. Telefon.

Zvednul ho, nerozhodný, jestli by byl majitel schopný ho tady vypátrat. „Tvoje chyba, že jsi si ten krám zapomněl.“ zamumlal.

Dotýkající se sluchátka strávil chvíli jen jeho pozorováním a pak ho konečně popadnul a přiložil k uchu. „Haló?“

„Um.“ Známý hlas najednou začal. „O té věci… Ty víš. S mým jazykem?“

Byla to Buffy

Byla to Buffy?

Byla to Buffy.

„Správně,“ řekl Spike uchvácený tím zážitkem. Odkašlal si „O té…“

„Kterou věc myslíš přesně?“

Opřel se o polštáře a schoval si svoji ještě nezapálenou cigaretu. „Já myslím, že víš, co myslím, lásko.“

Mohl slyšet její smích. „Ta věc, co se ti opravdu ale opravdu líbila?“

„Jo, to je přesně ona.“

„Ta věc, co mě přinutila udělat se víc než jednou.“

Jeho penis se okamžitě postavil a on ho uchopil do rukou. Byl stále jemný od dětského oleje a připravený. „Ta věc.“

„Ok… Zaprvé chci, abys jsi si pro mě olízl prsty.“

Spike zavrčel. „Dobře. Já nikdy…“

„Oh, ty musíš.“

„Jo, já musím.“ Olízl si prsty.

„Teď vezmi dva prsty a přejížděj si s nimi přes špičku svého penisu… děláš to?“

„Žertuješ? “ samozřejmě, že to dělal.

Buffy se zachichotala a přinutila se k vábivému, jemnému hlasu, „Představ si můj jazyk… který se obtáčí..“

Najednou byl Spike už vydaný na milost a nemilost. „Do prdele, Buffy…“

„Ale ještě jsme nedošli...“

„Oh, já vím..“

„Sjedu dolů, vezmu si tě každým způsobem…“

„Buffy, potřebuju tě vidět.“ byl téměř zoufalý.

„Ale to není hra, Spiku…“

„Prosím…“ zasípal.

„Ne.“

„Jen na malou chvíli.“

„Tohle je můj telefon a já říkám povely.“

„Můžeš mi dávat jakékoli rozkazy, když tě uvidím…“

„Saju tě, když se najednou narovnám..“

„Ježíši…“

„A můj jazyk dráždí tvoji pokožku přesně kolem hlavičky…“

Zavrčel ve svojí frustraci. „Podívej, já tohle nemůžu dělat se svojí rukou…“

„Tiše, Spiku, nebo zavěsím.“

„Tak pokračuj,“ pronesl zoufale „Správně. Pokračuj.“

„Dělám to teď oběma rukama, nasliním si je a přejíždím s nimi přes tvůj… víš, co myslím, ne?“ zasmála se. „Dělala jsem to už jednou…. vzpomínáš?“

„Zatraceně… jo.“

„Ale myslím, že přestanu.“

Téměř zpanikařil. „Proč?“

„Protože se chci přesunout níž..“

„Oh…“

„Jo, lížu ti koule…“

„Teď je to slovo, co jsem tě myslím nikdy neslyšel říkat…“

„Vsaju jednu do úst.“

„Bože, Buffy…“

„A druhou… mmmm… a dolů…“

„ Do pekla s tebou, Buffy… skonči to..“

„Dolu do tý brázdičky mezi…“

„Zabíjíš mě...“

„Říkal jsi to.“

„Jo, říkal.“ Potvrdil.

„Tak pojď.“

„Ty chceš, abych teď přišla?“

„Ne, teď.“

„Potom neříkej, že se mi to líbí.“

„Budu říkat, cokoli budu chtít. Jestli nejsi schopný to přijmout, tak to není můj problém.“

„Oh, dokážu to snést.“ Zkoušel se uklidnit.

„Dobře, protože já jsem ochotná tam zajet svým jazykem...“

„Mmm, tvůj zadeček je vystrčený příliš...“

Lekla se. „Ty mě pozoruješ.“

„Cože? Ne! Jsem ve svojí hrobce, přísahám. Nemůžeš slyšet…“ zarazil se „Máš vystrčený zadeček?“

„Zatraceně s tebou…“ Naštvaně prohlásila.

Zeptal se vzrušeně. „Co děláš?“

„Lížu ti kůži mezi koulemi, zatímco tě rukou hladím na břichu.“ odpověděla jemně.

Zazubil se. Jeho hra se podařila. Přejel si jazykem přes zuby, když odpověděl. „Ano? Jak je lížeš?“

„Nejdříve jen špičkou jazyka, nahoru a dolů… mám to udělat? Mmm, myslím, že ne..takže…“

Zasmál se.

„Ne, dnešní noc. Přinejmenším…“

Zakašlání se mu vydralo z hrdla.

„Potom se přemístím s jazykem přímo proti „tobě“ a udělám tu věc....“

Zašeptal. „Jakou věc? Co je to za věc?“

„Ta věc co se ti tak líbí…“

„Ale… Ale co...“

„Dostanu se nahoru, protože tě chci sát, chci si to užít, chci tě vysát o morku kostí…“

Spike zamrkal. „K čertu Buffy… Jsi perfektní, víš to ?! Zatraceně perfektní… opravdu.“

Vydechnutí, a potom mrtvé ticho na druhém konci.

Do prdele. Hezky to děláš, blázne. Zpomalil svoje pohyby ruky a čekal, jak bude pokračovat.

Přinejmenším slyšel, jak se její dech vrací k normálu. Když konečně promluvila bylo každé její slovo velmi zadýchané. „Můj… můj jazyk… přichází to.“

„Co?“

Všechno… vždyť víš. Můžu kolem tebe obtočit jazyk. To je to, co se ti líbí.“

„Buffy…“

„Já… já… já měla bych jít.“

„Nechoď, Buffy. Nemyslel jsem…“ Přestal, než se od ní ještě víc oddálí. „…kromě toho, jsi nikdy…“

„Oh, já… dělala.“

Už? „Kdy?“

„Jen… jen teď.“

„Ale já neslyšel…“

„Ano, protože jsem přikryla telefon.“

„Proč?“

Zatímco zkoušela odpovědět,on se to snažil řešit..

Ach.

„Buffy?“

„Musím…“

„Dovol mi přijít.“ Popadl cigarety a natáhl se pro džíny.

„Spiku, ne!“

„Buffy, ano!“

„Potřebuju ti být zase na blízku.“

„Já… nemyslím…“

„Potřebuju znovu cítit tvoje tělo v mých pažích.“

„Cože…Já..“

„Chci se s tebou pomilovat, Buffy.“

Zarazila se nad tím.

„My nemůžeme…“

„Ovšem, že můžeme.“

„Ale… Dawn..“

„Budu potichu.“ Naléhal. „A nezůstanu přes noc.“

„Ty nezůstaneš?“ zeptala se překvapeně.

„Já myslím… Já zůstanu.. jestli mě chceš… samozřejmě… A nezůstanu, jestli nechceš.“

„Ale… ty potřebuješ, abys přišel.“

Po lehké pauze Buffy znovu odpoví „Já nevím.“

„Ty nevíš?“

Ztichla, váhající. „Ale přijď než změním názor.“

Buffy přešla přes pokoj zalitý měsíčním světlem, koberec jí zahříval do bříšek prstů na noze.

„Nic se nestane.“ Mumlala si pro sebe celou tu dobu a přestala ve svém přecházení. Rezolutně zvedla bradu. „Změnila jsem názor, Spiku. Nemůžeme to udělat. Jdi domů.“

Buffy složila ruce a začala znovu „Jdi. Domů.“

Když zachytila svůj vlastní odraz v zrcadle, tak si uvědomila „Pravděpodobně to bude víc přesvědčivý, když budu oblečená.“

Spěchala ke prádelníku a prohledávala šuplíky, aby něco našla… Spiko-zkouška. Odstrašující prostředek pro Spika. Dobře, stálo to za to. Určitě.

Něco upoutalo pozornost jejích očí. Sunnydaleská střední se nadřela: stará, ošuntělá a nějaká ta aviváž by jí prospěla.

Vytáhla fotbalové tričko, vlasy si stáhla do culíku a znovu rozpustila na zádech.

Zatraceně. Pomyslela si. Mimoto to znělo víc jako ANO! - ale kdo by to poslouchal?

Otočila se, čekala, že uvidí jeho tvář v okně, alenašla jeho tvář jen pár palců od svého obličeje.

Buffy se zadrhl dech v hrdle. Zkusila se přinutit, aby její pusa konečně začala zase pracovat, přinutit se, aby z ní konečně vyšel nějaký zvuk, ale on jen upřeně díval do její tváře tím svým nestydatým… sexy… NE. Její mozek začal stávkovat, ale její nervy bohužel stále všechno vnímaly. Jakoby jí procházely elektrické jiskřičky. Jako ve „Slávě“, pomyslela si zdrceně , ale bez toho nachového ohřívače nohou.

Spike pozoroval její vnitřní boj, který se jí odrážel v očích. Natáhl se a přejel prsty přes její dekolt , potom ťapkal svými prsty stále níž a nakonec jí vzal oblečení, co držela v rukou.

„Nebudeš to potřebovat.“ Řekl, lehce se dostával pod její ochranný kruh, který si kolem sebe vytvořila. Zavřel šuplíky, které předtím otevřela. Naklonil se a jeho nos se lehce otřel o ten její. A jako vždy se mezi nimi vytvořilo to známé napětí ještě předtím než se jejich rty dotkly. Něco mezi jemným bzučením a Spikovým vrčením.

Oh, Bože, oh Bože, oh Bože… Buffy vydávala jen bezmocné sténání. Jen jeden polibek… poslední polibek… a potom mu řekne, aby šel.

Zasténal jí do úst. Čtyři dny, kdy se bez ní musel obejít. Čtyři zatraceně dlouhé dny.

Bezohledné, drsné prsty přejely dolů přes její páteř a zastavil se na malém důlku nad jejím zadečkem. Položil svoje ruce na zadek a přitáhl si jí těsněji k sobě. Zvednul jí a prsty hladil to měkké místo.

Buffy se snažila nepodlehnout a do jejích zad jí tlačil prádelník.

Pozvedl jednu paži, aby se dokázal uklidnit a třesoucím hlasem pronesl „Jestli je tahle hra víc než hledáš, tak si to můžem „vzít“ ven.“ Zašeptal, volnou rukou se líně probíral jejími vlasy. „Přinejmenším pokud „chceš“, aby tvoje malá ségra přišla zaklepat a zeptat se, co se to tu ozývá za zvuky.“

Buffy se zachvěla. Později. Mohla by mu říct, aby šel. Později.

„Reflex.“ Vysvětlovala, její jemný prstíky se spojily na jeho šíji a na tváři se jí pomalu rozlil usměv.

Když jí vzal podruhé do náručí, dovolila mu, aby si jí odnesl do postele.

Jejich jazyky se jemně spojily a Buffy cítila, že se její hlava dotýká polštářů… kontrast mezi tím a jejich předešlým zážitkem jí vzrušilo. Nebylo to prudké, násilné. A nemělo to nic společného s modřinami. Bylo to něžné, bylo to mazlivé šeptání lichotek do ucha. Zcela odlišný způsob, který nabízela a on by byl blázen, kdyby ho nepřijal.

Spike pokrčil rameny a začal si svlékat kabát a tričko, potom boty, které ani nebyly pořádně zavázané a naposled svoje džíny za Buffyiny asistence.

Prsty přejížděl přes pružné obliny jejího těla, přetočil se na její stranu a vzrušeně zašeptal „Bože, jsi úchvatná.“

Zachvěla se při jeho slovech… nebo z jeho dotyku? Oba tyhle stimulanty pracovaly a zbavovaly jí všeho logického myšlení… Bože, už nemůžu ani přemýšlet…

Spikovy ruce pokračovaly ve svém znovuobjevování Buffyina chvějícího se těla, skláněl hlavu a putoval svými rty přes její pokožku. Jeho jazyk dělal vše, co by si mohla přát.

Když jeho jazyk dorazil k jejímu kloubu na kyčli už podruhé, Buffy se zvedla a zadržela jeho hlavu. „Oh, Bože. Přestaň s tím!“ zaprosila.

„Přestat… cože?“ zamumlal. Téměř jako by nevěděl o čem to vůbec mluví.

„S těmi hrami… s telefonáty… už toho je dost… Prosím!“

S úsměvem se položil vedle ní a líně přejížděl svými prsty sem a tam přes její husí kůži, co jí naskočila. „Co chceš? Přesně…“

Chvěla se pod jeho dotyky, potom rozechvěle odpověděla „Tebe. Já… já chci tebe.“

Spike byl překvapený jejím ochotným souhlasem a těmito slovy, které právě pronesla. Ale nejvíc z toho, jak moc mu záleží na tom, aby se za tyhle slova nestyděla.

Mazlivě zavrčel. „Chceš mě? A jak? Co přesně?“

„Přestaň mě zlobit!“ zaprosila, nenáviděla, že byl schopen ji přinutit se cítit tak bezmocně.

„Jen udělej to pro co jsi sem přišel!“

Zachichotal se „Pro co jsem sem přišel, lásko?“

Abych tě zmlátila? Buffy chtěla odseknout. Ale musela hrát podle jeho pravidel nebo hra skončí. „Přinutit…“ Ne, to by nevyšlo. „Mít…“

„Přinutit mít? Musíš být víc konkrétní než takhle.“

Pohledla na něj. „Ošukej mě.“

„To není, proč jsem přišel.“ Řekl s pokrčením ramen a začal se zvedat.

Se zaklením chytila jeho paži a stáhla ho zpět. „Ta další věc.“

Zazubil se na ní „ Jaká další věc?“

„Ta… ta věc… přinucení… k něčemu.“

„Nucení.“ odpověděl pohrdavě. Myslel, že nikdy nepřemýšlel tímhle způsobem. Ona zatím objížděla jeho bradavky prsty. „Hezký pokus.“

„Bože, tohle už není legrace.“

Potřásl hlavou v odmítnutí a naklonil se znovu nad ní. „Řekneš to.“

„Neřeknu.“ Zašeptala a potom už rozčíleně „Řekni to ty.“

Pro mě to je snadné říct.  Zamručel. „Přišel jsem sem…“ zamumlal jí do ucha. Přesunul se k druhému „Abych tě pomiloval.“

Jednou celé její tělo odpovídalo. Oči se zavřely, uvolnily se jí rysy v obličeji, záda se prohnuly a nohy si obtočila kolem něho.

Dobře. To bylo nové. Možná do něj nebyla zamilovaná, ale zatraceně dobře věděla o jeho lásce k ní.

Využil téhle výhody a obtočil ruku kolem svého penisu, přejížděl s ním přes její vypracovaná stehna a říkal, „Žádné šukání, nemáme sex, žádné přemlouvání tvého zatraceného těla. Tohle je milování.“

Buffy se třásla v jeho pažích. Očekáváním z toho, jaké to bude. Jaký bude on, říkala si pro sebe.

„Bože, ten způsob, kterým se třeseš, když…“ vydechnul, když do ní vklouzl. Jako by ho ty myšlenky pohltily. Tohle bylo místo, kde chtěl zůstat.

„Mmmmm,“ mumlala ,ty samé myšlenky se jí honily v hlavě. Proti jejímu pocitu viny.

Pomalu se Spike začal pohybovat, přenesl celou svojí váhu na jednu paži, úmyslně se držel zpět. Dnešní noc jí mohl dokázat, že nejenom rychlost a modřiny jsou mu vlastní.

Zoufalé, vzrušené šeptání - Buffy se nadzvedla, aby ho přijala celého.

Zadržel její boky, a připomněl jí „Hezky… pomalu…“ S každým dalším přiražením vklouzl dovnitř jen o malý kousíček, a sliboval „Uděláme to jemně, pomalu a horce, něžně. Milovat tě… celou… noc.“

Buffy vědomě spolupracovala.

„Líbí se ti to, miláčku?“

Oči se zavřely, přikývla a skousla si spodní ret.

„Podívej se na mě, Buffy,“ řekl a pohyboval se rychleji.

Poslechla. Jeho palec přejel přes její ústa a ona ho obkroužila svými zuby.

Přinutilo ho to ztuhnout, zaťal zuby. „Přivádíš mě k šílenství, víš to, že?“

„Ne, to ty.“ Zamumlala a její jazyk se obtáčel kolem jeho palce.

Využil šance. „Řekni to.“

Buffy těžce polkla. To není fér.

Spike viděl boj, co se jí odrážel v očích, ale potom…

…potom to zašeptala… trochu zadýchaně, ale jasně jako křišťál: „Pomiluj mě.“

S uspokojeným úsměvem se do ní ponořil celou svoji silou a zachytil její výkřik ústy a slzy prsty.

„Buffy.“ Zašeptal a uvolnil její rty ze svého sevření.

„Spiku.“ Promluvila zadýchaně, objala ho pažemi a přitáhla k sobě. Chtěla ho cítit, jak jen to bylo možné.

„Ty víš, že se nemůžu držet daleko od tebe.“ Zamumlala zoufale „Nemůžu…“

Její odpovědí bylo to, že mu zaťala nehty do ramen a jediný zvuk, který vydávala bylo „Tak nepřestávej.“

„Bože, Buffy.“ políbil jí na krk, na uši na ústa…“

A ona ho nemohla nechat jít.

Leželi spolu propletení nohama i rukama a nevěděli, kde je konec a kde začátek.

Když postel začala skřípat pod jejich přírazy, tak zavrčel mezi zaťatými zuby. „Moje, jsi moje…“

Její tělo se začalo nekontrolovatelně chvět a její ústa vydávala jen, „Spiku, ano, ano, ano, prosím, prosím, ano…“

Cítil, jak se kolem něho stahují její svaly a zasténal „Moje Buffy… moje Přemožitelka… tak ztracená… úžasná… nádherná malá děvka. Miluju tě.“

S tichým výkřikem na rtech vyvrcholila. Nehty mu poškrábala záda a nutila tím Spika k ještě intenzivnějšímu prožitku.

Unaveně si položil hlavu na její čelo a těžce oddychoval. Zatímco se Buffy sama vzpamatovávala ze své vlastní rozkoše.

Spikovi se tenhle okamžik pořádně líbil a líbilo by se mu, kdyby mu bylo umožněno ho prožít znovu.

Po několika minutách, kdy se Buffy jen probírala jeho vlasy řekla, „Víš, že nikam nepůjdeš, že?“

Spike zvednul hlavu a podíval se na ní. „Cože?“

„Nikam nepůjdeš.“ Ujistila ho.

„Ne?“

„Ne.“ Zašeptala. Potom se uviděla v jeho očích. „Neraduj se. Jen jsem řekla, že ty jsi řekl „celá dlouhá noc“ a teď jsou jen tři hodiny a tak. Takže ještě nemusíš odejít.“

Ušklíbl se, podepřel si hlavu dlaní a zeptal se “Kdy budu mít dovoleno odejít? “

„Dobře. Zítra. Víš…“ řekla trochu nelogicky „…když mě sluneční světlo zase přinutí tě vyhodit.“

Zasmál se. Přinejmenším věděla o své vlastní Jeckyll&Hyde stránce.

„Ujednáno?“ a zafoukala mu do ucha.

„Ujednáno.“ Souhlasil. „Ale jen když mi ukážeš tu věc.“

„Jakou věc?“ zeptala se.“Myslíš tohle?“ otevřela pusu a smotala jazyk do kruhu.

„Jak…“ Spike přejel přes její ústa svými prsty a zkusil to samé. „Jak to k čertu děláš?“

„Musíš čarovat.“ Prohlásila s pokrčením ramen.

„Černá magie, více méně. Tahle věc je práce ďábla.“

„Ne ne…“ bránila se hravě. „Je to věc superhrdinů.“

„Jo, protože dává tak zatracený pocit jistoty, že dobře olížeš své nepřátele.“

Buffy si odfrkla „Neslyšela jsem, že by jsi si stěžoval.“

Pozvednul obočí a odvětil „Přinutilo mě to být před tebou na kolenou.“ 

„Vidíš? Technika superhrdinů.“

Posunul se s k ní ještě těsněji. Pokud to vůbec ještě šlo „Nebudeš si dělat další nepřátelé, že ne?“

Usmála se. „Já myslím, že bych si to měla alespoň poprvé vyzkoušet.“

Všimnul si jejího ruměnce na tváři „Naštěstí zabiju každého než budeš mít šanci si to vyzkoušet.“

„Au…“ zasténala. „Ale co když budou opravdu rozpálení?“

Vrčící naklonil svojí lidskou tvář k jejímu krku a kousnul ji. Zároveň jí zajel rukou mezi nohy.

Prohnula se a zasténala a brala vše co řekla zpět, „Ty… rozpálený… ty … jsi ten nejvíc rozpálený z rozpálených…“

„A ta věc s tvým jazykem?“

„Pro tebe… jen…“ vpínala se. „…jen Ty.“

Přejel jí prsty přes její nejcitlivější místečko. To místo hladově přijímalo každý jeho dotek. Mohl si jí říct o vše, co by chtěl. „Protože to je…?“

„Tvoje.“ Dopověděla. „Tvoje. Je to tvoje.“

Odtáhl svou ruku a zazubil se na ní.

Zatřásla s ním. „Bastarde.“

„Co bych měl udělat?“

„Tu věc.“ odpověděla bezradně.

„Jakou věc?“

„Tu věc, co děláš. Se svou rukou.“

„Cože? Jakou věc?“

„Ohhh! Anooo! Tuhle věc!“

„Ale tobě se líbí tahle věc…“

„Ne.“ Její hlava se otočila zpět a ona ho opravila, „Miluju tu věc.“


KONEC