Povídka tématicky navazuje na díl 5.18 Intervention.

„Angele?“ Zavolala Buffy a vstoupila do hotelové haly Hyperionu. „Angele! Jsi tu?

Buffy se rozhlížela zmateně okolo sebe. Ano, toto bylo to pravé místo. A Angel by tady měl být. Protože nevěděla, co dělat, sedla si na pohovku  a čekala.

***

„Dlužíš mi mnohem víc oblečení!“ řekla Cordelie Angelovi, když  před ním vcházela do hotelu a přitom se snažila zbavit špíny, která ji pokrývala.

„Taky jsem celý od toho Cordy,“ zavrčel upír, když zletma pohlédl na svůj nový kožený kabát. „A taky nechápu, proč si stále stěžuješ. Neproběhlo to sice tak, jak jsme očekávali…“ zarazil se.

„Buffy,“ vydechl.

„Bože, doufám, že ne. Právě jsme se zbavili celé té posedlosti Darlou. Jestli je tu něco, co právě teď nepotřebujeme, je to…“ Cordelie až příliš pozdě pochopila, co tím Angel myslel, stočila pohled, aby našla svoji starou kamarádku, která na ni upřeně zírala.

„Buffy. Je skvělé, že tě zase vidím!“ Z jejích slov nebylo poznat, jak to myslí.

Po náročném dnu chtěla mít jen pokoj a teď Buffy…

Buffy mrkala, dívala se z Angela na Cordelii, z Cordelie na Angela, a pak se usmála. Nebyl to jen takový obyčejný úsměv. Nebyl to takový Buffyin obvyklý poloúsměv,  který používala, když chtěla být zdvořilá. Nebyl to ani úsměv, který u ní Cordelie vídávala, když ještě byla Buffy s Angelem v Sunnydale, a ani ten úsměv, který Buffy nasadila, když byla se svými přáteli.Všechny tyto poloúsměvy dělaly Buffy krásnou. Ale tento úsměv z Buffy vytvořil nadpřirozenou bytost. Byl široký a šťastný, zaplňoval celý její obličej. Doslovně ji zevnitř rozzářil a to na moment Angela a Cordy naprosto šokovalo.

„Cordelie! Jak se máš?“zeptala se Buffy.

Mladá tmavovláska se zamračila, rychle pootočila hlavou a podívala se na Angela, který se taky mračil, a poté upřel svůj pohled na bývalou přítelkyni.

„Mám se dobře,“ odpověděla Cordy s úsměvem, který měla vždy připravený jen pro Buffy.

Nechtěla být nezdvořilá, ale přesto byl její úsměv lehce odměřený a pro Cordy představoval tak trochu sebeobranný mechanismus. „A jak se máš ty?“ zeptala se, a její úsměv se pomalu stával nefalšovaný, jakmile se trochu uvolnila.

Jestli to bylo vůbec možně, tak se Buffyin úsměv stále zvětšoval. „Mám se opravdu skvěle. Děkuji za optání.“

„Fajn.“ Odvětila Cordelie na Buffyinu švitořivou odpověď. „Takže o co jde?“

„Nerozumím, co tím myslíš,“ prohlásila klidně Buffy s tím neobvyklým úsměvem pevně zafixovaným na tváři. „Ale děkuji za optání.“

Cordelie se otočila, aby se mohla dívat Angelovi do tváře. „Je mimo!,“ oznámila mu rozčarovaně, poté se rychle omluvila, a odešla si očistit špinavé šaty.

„Buffy?“ zeptal se Angel, když se k ní začal přibližovat. „Jsi si jistá, že jsi v pořádku?

„Mám se fajn,“ přikývla Buffy a o krok se přiblížila k Angelovi, tak aby na něj dosáhla a mohla mu dát rychlý polibek na tvář. Na chvíli stáli v tichosti a později, když Buffy popřemýšlela o tom, co říct, zeptala se: „A co tvoje vlasy?“

Angel nechápavě zamrkal, otevřel pusu, aby zareagoval, potom zjistil, že na toto snad ani nic odpovědět nelze a ústa znovu zavřel. Buffy stále na Angela upřeně zírala a čekala na odpověď. Její úsměv se maličko oslabil, ale byl stále na svém místě.

„Moje vlasy?“Zaskřehotal Angel nakonec.

Buffy přikývla. „Jsou fajn!“

„Co je fajn?“ zeptala se Cordelie, jakmile opět vstoupila do haly. Umytá a převlečená byla lépe připravená čelit Buffy.

„Moje vlasy,“ řekl jí Angel, nechápavě hledíc na Buffy. Neměl vůbec ponětí, o co tady šlo.

 Cordelie přešla halu, stoupla si vedle něj a zašeptala. „Ona se tě zeptala na tvoje vlasy?“

Angel přikývl.

Cordy se znovu zamračila. A jsme si jisti, že toto je Buffy?“

„Samozřejmě, že je to ona. Podívej se na ni.“ Angel si byl naprosto jistý, že před ním stojí jeho životní láska.

Cordy rychle došlo, na co její společník myslí.A chtěla myslet racionálněji než on.„Víš, mluvím jako někdo, kdo viděl ve svém životě docela hodně démonů, posedlostí a tak. A navíc ona, přemožitelka…“

„Kdyby byla posedlá démonem, myslíš, že by tady stála a usmívala by se na nás?“ Nechápal Cordeliiny rychlé závěry.

„A to je ta nejpodivnější část. Buffy se nikdy nesměje. Alespoň ne takhle. A navíc její maminka umřela před pár týdny. Může to být tím? Ah, něco mě napadlo. Má nějaký druh hysterického záchvatu. Pomůžu jí.“ Cordy se rychle přiblížila k Buffy a něž stihl Angel jakkoliv zareagovat, tvrdě ji udeřila na tvář. Automaticky  Buffyina ruka vystřelila a úder tmavovlásce vrátila zpět. Avšak takovou silou, že nebohá Cordy přeletěla půlku pokoje. Angel běžel Cordelii pomoct vstát.

Cordy nasupeně zasyčela držíc se za tvář. „Teď už věříš, že je posedlá?“

Angel se jen nešťastně zeptal. „Jsi v pohodě, Cordy?“

Angel se otočil zpátky na Buffy. „Sakra, kdo jsi?“

„Buffy!“

„Ne, Buffy by tohle nikdy neudělala.“ Zašeptal.

„Ona mě udeřila,“ prohlásila Buffy naprosto klidně. „Velmi se ti omlouvám, jestli jsem tě zranila Cordelie, ale ty jsi mě udeřila první.“

Cordy si otřela obočí a mumlala: „Posedlá, posedlá, posedlá…“ Lehce ji obočí krvácelo, ale nebylo to nic vážného, spíš jen šok.

V tu chvíli se v hale objevili Wesley a Gunn.

„Buffy!“ vykřikl nadšeně Wesley s úsměvem a šel se s ní pozdravit, protože jako její bývalý pozorovatel k ní cítil stále určitou náklonnost. „Jak se máš?“

Buffy na něj nechápavě  mrkala. „Já nevím, kdo jste!“ odpověděla. „Ale cítím se velmi dobře, děkuji za optání.“

Angel rozhodil bezmocně rukama. „Ona je asi vážně posedlá!“

„Jsi si naprosto jistý?“ Zeptal se Wesley, ale jeho oči se stále upíraly směrem k Buffy, která se na něj usmívala.

Gunn si odkašlal. „Najde se tu někdo, kdo by mě představil?“

Angel se postavil mezi Gunna a Buffy. „Gunne to je Buffy, Buffy to je Gunn. On tu pracuje.“

„A jak se máš?“ zeptala se nevině.

 Wesleyho oči se rozšířily překvapením. „Posedlá ano, ale čím?“

„To je to, co musíme zjistit,“ řekl jim Angel těsně před tím, než se znovu postavil před Buffy.

„Pomůžeme ti, jasné?“ Otočil se na ostatní. „Začněte hledat!“ Dostal ze sebe už docela zoufale.

Gunn se na to však díval docela skepticky. „Jsi si vážně jistý, že je posedlá? Myslím tím, její máma nedávno… víš… možná… možná je jen trochu mimo. Musí se vždycky všechno točit pouze jen kolem démonů?“

Wesley přikývl a dokonce Cordelie ze sebe dostala slabý úsměv. Možná to všechno na ni dolehlo až teď. Možná ji to všechno už přerostlo přes hlavu.

Angel se otočil a s nadějí ve tváři dlouze hleděl do očí své bývalé milenky. „Buffy?“ Zarazil se a rychle se podíval na ostatní, kteří se ho snažili pohledem a gesty podpořit. „Proč si nesedneme?“ Odvedl Buffy k pohovce a sedli si. Cordelie si sedla z druhé strany, Wesley se posadil na opěradlo křesla, Gunn si sedl na stůl.

„Fajn,“ začal Angel zlehka. „Co se v poslední době stalo v Sunnydale?“ Buffy se na chvilku zamyslela, její zářivý úsměv opadl a oči se jí zaplnily slzami. Angel, Cordelie a Wesley na ni zírali. Nechápali, co se mohlo stát přemožitelce, protože najednou z ní byla hromádka neštěští. „To je v pořádku,“ konejšil ji Angel, objal ji. „Řekni nám, co se stalo, Buffy.“

Buffy začala vzlykat a Cordelie ji začala hladit po zádech, zatímco ji Angel konejšil ve svém náručí. Nakonec se Buffy trochu uklidnila a začala mluvit. „Glory zranila Spika,“ to bylo vše, co Buffy řekla, než se opět rozplakala.

Cordelie a Angel se na sebe nechápavě podívali. Cordelie se zamračila tak jako vždy, když potřebovala přemýšlet. Stále jí to ale nešlo pod nos. „Fakt řekla, Glory zranila Spika?“

„Jo, to bylo přesně to, co jsem slyšel,“ řekl jí Gunn. „Kdo je Spike?“ Zeptal se zvědavě.

Cordy ho ignorovala. „Myslí tím našeho Spika?“ zeptala se Angela. „Nebo přesněji tvého Spika?“

„Kdo je Spike?“ zkusil znovu Gunn. Ale opět mu nikdo neodpověděl.

„Ten Spike od Drusilly?“ zeptal se Wesley a Cordy přikývla. „Můj Bože!“

„Buffy?“ Zeptal se Angel zdvořile, i když ho to stálo velké přemáhání, protože byl naprosto zmatený. „Je Spike v Sunnydale?“ Buffy, která se stále opírala o Angelův hrudník, zlehka přikývla. „Zranil tě?“ zeptal se rozzuřeně a byl připraven ho zabít, pokud by její odpověď byla ano.

Buffy se na Angela podívala naprosto šokovaně. „Zranit mě? Spike by mi nikdy neublížil! Miluje mě!“ řekla rozhořčeně.

Hala se ocitla v absolutním tichu. Dokonce i Gunn pochopil, že je čas zmlknout, přestože zoufale toužil vědět, kdo to je ten Spike a proč Angel vypadal jako by měl dostat mrtvici.

„Cože!“ zavrčel Angel a Buffy našpulila uraženě rty, jakmile se na něj podívala.

„Spike mě miluje. Nikdy by mě nezranil Ani kdyby mohl. Tedy samozřejmě, kdybych ho o to požádala, tak to udělá.“ Řekla Buffy zasněně.

„No to snad…“ zařval zuřivě Angel a Cordy, Wesley a Gunn od něj uskočili. Buffy na něj přesto stále upřeně hleděla. „Já ho zabiju,“ dostal ze sebe ještě Angel než se  ocitl na lopatkách. Najednou nad ním seděla velmi naštvaná přemožitelka a její dřevěný kolík byl nebezpečně blízko Angelova hrudníku. „Zkus to“ zasyčela vztekle. „Jestli se Spika dotkneš jen jediným prstem, udělám z tebe popel. Rozumíš?“

„Takže,“ odkašlala si Cordy. „Kolik z nás teď hlasuje pro posedlost?“

***

Anya si třela prokřehlé ruce, stála třesoucí se před hotelem Hyperion. „Alexi,“ zasyčela, když se její přítel ještě víc přitiskl na hlavní dveře hotelu. „Alexi, mrzne. Můžeme jet už domů?!“

„Za chviličku, Anyo,“ zamumlal Alex, ale moc ji nevnímal, jeho pozornost se pevně soustředila na to, co se dělo uvnitř.

„Domů pojedeme hodiny v tomhle počasí. Říkal si, že jediné co máme udělat, je vysadit Buffybota v L.A. u Angela a pak vypadnout. A teď, teď tady trčíme a mrzneme!

„Jo,“ byla Alexova jediná odpověď.

Bývalá démonka pomsty se zašklebila a nakopla Alexe do holeně. „Čí to byl vlastně nápad?“

Zašeptala divoce, zatímco její přítel si třel nakopnutou nohu.

„Podívej, Anyo, jestli nechceš slyšet reakci našeho mrtvého chlapce, až mu Buffybot řekne, že je zamilovaná do Spika, to je tvoje věc, ale laskavě to nekaž nám ostatním. A čí to byl nápad ti vysvětlím později.“

„Slibuješ?“

„Slibuju!“

***

Cordelie slyšela tiché chichotání na konci druhého telefonu. „Jsi si jistá, že mi říkáš opravdu všechno Willow?

Willow musela mít na sluchátku přiloženou ruku, aby  Cordelie neslyšela její smích. Snažila se kontrolovat, ale bylo to tak směšné. Tara a Dawn, které seděly vedle Willow na pohovce v Magic Boxu, jí moc nepomáhaly, protože se samy nemohly přestat smát. Willow vstala, vzdálila se od kamarádek a dusila se smíchy. „Samozřejmě, že jsem si jistá, Cordy. Buffy byla v naprostém pořádku, než odjela do L.A. Něco se jí muselo stát během cesty.“ Když se Giles začal dusit smíchem, Willow se už nemohla udržet.

„Willow, ty se směješ. Hele, o co tady jde?“ řekla Cordy už trochu vytočeně.

Willow se vzdala a předala telefon Dawnie, ta po něm rychle chňapla, aby zachránila situaci. „Cordy?“ řekla, ale ta ji hned přerušila. Jak typické.

„Ahoj Dawnie, jsi v pořádku?“

Dawn okamžitě přišla k sobě,  protože přesně věděla, na co Cordelie poukazuje. Na maminku. „Přežívám,“ řekla sklesle, odmlčela se, ale pak si vzpomněla na to, co se děje v L.A a na tváři se jí objevil úsměv. „A co Buffy?“

„Nemá se moc dobře. Byla v poslední době v pohodě? Myslím tím, jak se měla, než opustila Sunnydale?“

Dawn se začala culit. „Buffy se měla báječně. Co se s ní děje?“

Cordelie jen vzdychla. „Jen tady na nás asi něco hraje, je to zábavné, to je vše.“

„Ptala se Buffy na Angelovy vlasy?“ Dawn prakticky v telefoně slyšela, jak se Cordelie mračí.

„Vlastně, ano.“ Odpověděla Cordy.

„A zmínila se taky o…“ započala Dawn větu a čekala, jestli v ní bude Cordy pokračovat.

„…Spikovi? Ano, zmínila se o něm. Zdá se, že si jsou velmi blízcí, řekněme. Buffy říkala, že je do ní Spike zamilovaný.“

„Hm,“ souhlasila nepřímo Dawn.

„Myslíš si, že je tu nějaká šance, že to vezme zpět? Jestli totiž ne, chci být v bezpečné vzdálenosti od Angela, protože on vzteky exploduje.

„Ah, ale já pochybuju, že se to stane,“ řekla Dawn naprosto nevině.

„Fajn,“ vydechla Cordelie. „Takže už tu není nic, co bys mi mohla říct?“

„Ne,“ zasmála se Dawn do telefonu. „Než odjela všechno bylo v pořádku.“

„Tak teda dobře. Měj se pěkně Dawnie, všechny ode mne pozdravuj!“

***

„Willow i Dawn mi řekly to stejné. Buffy byla v pořádku, když odjela ze Sunnydale, ale já si myslím, že obě lhaly,“ prohlásila Cordelie, jakmile opustila kancelář.

„Willow je moje nejlepší kamarádka,“ řekla Buffy. „Je lesbička.“ Všichni se na ni podívali.

Wesley byl první, který  promluvil a naprosto ignoroval Buffyinu poznámku. „Proč si myslíš, že holky lhaly?“

„Celou dobu našeho hovoru se pořád chichotaly, jako by to byl nějaký vtip. Takže Buffy, mohla bys konečně opustit svou roli hloupé blondýnky a chovat se normálně?“ řekla docela naštvaně Cordelie.

„Já nejsem hloupá,“ křičela rozhořčeně Buffy. „A Spike to říká taky.“

Cordelie obrátila oči v sloup. „No tak, když to říká i Spike, tak to musí být pravda. Neříkala jsem ti náhodou o době, kdy se mě Spike pokoušel zabít?“

„Ale Cordy…“ utišovala ji Buffy.

„Ok. A co tenkrát, když se pokoušel zabít Angela. Byla jsem tady taky. Mohl mě zabít.“ Rozčilovala se stále víc a víc.

„Je to ďábel,“ zavrněla slastně Buffy hledíc kamsi do dálky se spokojeným výrazem ve tváři.

Cordelie přestala Buffy všechno vyčítat a nakonec vybuchla smíchy.

„Tak potom proč jsi ho nezabila Buffy?“ zeptal se Wesley, když slyšel, jak Angel začal nebezpečně skřípat zubama.

„Já vím, že bych ho měla zabít. Ale já nemůžu odolat té zlomyslné přitažlivosti jeho úžasného, svalnatého těla,“ zasnila se Buffy.

V tu chvíli se už Cordelie neudržela a smíchy se rozbrečela. I když v Angelových očích byl výhrůžný pohled a Buffy byla zmatená, nemohla si pomoct. Buffy, ta perfektní malá Buffy, seděla vedle svého bývalého přítele a vyprávěla mu, jak nemůže odolat Spikovu tělu. Dokonalé!

„Ó Buffy,“ potlačila nakonec smích Cordelie. „Jestli je to vtip, tak se ti opravdu povedl. Ale jestli ne, jsme všichni velice potěšeni, že s námi sdílíš své nově získané pocity,“ dodala ironicky Cordy.

„To není vtip,“ řekla Buffy a zatřepala hlavou. „Já ho miluju a on miluje mě. Ale Glory ho zranila a teď,“ rozplakala se. „Teď miluje tu druhou Buffy!“ A rozeštkala se je víc.

Všichni se zarazili. „Jaká druhá Buffy?“ zeptal se Angel, stěží se snažil udržet svůj vztek na uzdě.

Buffy se zarazila. „Tu druhou, ne tak příjemnou Buffy. Spike ji miluje. Tak jsem musela přijít  sem.“

***

„A sakra,“ řekl Alex, vzpamatoval se a rychle se vzdaloval od dveří. Anya nechápala.

„Co?“ řekla Anya překvapeně, protože zůstala přesně tam, kde byla. „Právě to začínalo být zajímavé.“

Alex zatřepal nesouhlasně hlavou. „Myslím, že je čas jít.“ A začal ji silou popostrkovat k autu. „Buffy nás zabije!“

***

„Sladký domov,“ prohlásila Buffy, když se jí nakonec podařilo otevřít dveře,  protože musela podpírat svůj doprovod. Dostali se dovnitř a dokonce se jí podařilo  rozsvítit světla v obývacím pokoji. A zamířila s návštěvníkem k pohovce, kde ho vysvlékla z kabátu a potom se úlevou sesunula vedle  něj. Podívala se kolem sebe, ale nebyla si jistá co dělat.

„Chceš něco? Myslím k jídlu? Měla by tu být nějaká krev, kdyby jsi chtěl. Měla bych najít nějaké obvazy. Pomůžou ti? A taky se možná cítíš nepohodlně, že ano? Sundám ti boty…“

„Buffy,“ přerušil její monolog Spike a Buffy se mu dnes večer poprvé  podívala do očí. Opuchnutí jeho tváře se nezmenšovalo a řezné rány byly stále stejně hluboké a hrozivě vypadající jako včera, navzdory jeho upířím schopnostem rychlého uzdravování.

„Ale…“ Chtěla se o něj postarat, protože věděla, čemu musel Spike odolat jen kvůli ní a Dawnie. Neprozradil, že Dawnie je klíč. Byla mu vděčná. Jen vděčná? Něco se změnilo.

„Nemusíš dělat nic, lásko,“ řekl jí Spike něžně. „Už si udělala víc než dost.“A usmál se.

Buffy nepatrně pokývla hlavou, ale neodpověděla, stále přemýšlela o Spikovi. „Donesu ti nějakou krev.“

Spike nechal spadnout svou hlavu na opěradlo pohovky a zavřel oči. Od kdy má vlastně Buffy v domě krev? Okamžitě mu přišlo na mysl, že krev koupila speciálně pro něj. A navíc, nemohl se přestat divit, že Buffy vyslovila tu jednu kouzelnou větu a dovolila mu vejít do jejího domu. Každá taková myšlenka ho přiváděla k šílenství.

Věděl, že jediný důvod proč tady teď právě ležel a že z něj není hromádka popela, byl že jej Buffy zachránila, dřív než se Glory podařilo ho zabít. A on si před tím, než ho Glory unesla, užíval s Buffybotem. A pak si vzpomněl na ústa pravé přemožitelky. Na Buffyina jemná ústa, když ho políbila v kryptě „Idiote,“nadával si. Ne vášeň. Ne láska. Jenom děkuju. Ale Spike  by ten jediný okamžik nevyměnil za nic na světě. Jak si mohl vůbec někdy představit, že by se něco mohlo vyrovnat polibku s opravdovou Buffy?

„Kdo je idiot,“ zeptala se ho Buffy, když vešla do obyváku nesouc táct s třemi obrovskými hrnky a malou krabičkou. Položila vše na stůl a potom rychle sundala Spikovy boty.

„Já jsem,“ zamumlal upír a zamračil se, když se přemožitelka začala tichounce smát.

„Takže ti mám teda říkat idiote?“ pousmála se, sedla si na kraj pohovky opatrně, tak aby Spika neporanila ještě víc a potom ukázala na hrnky. „Krev pro tebe, kafe pro mě a horká čokoláda, protože vím, že ji máš rád. Ale bohužel Dawnie už snědla všechny marshmallows. Promiň.“ Snažila se ignorovat ten nepatrně polekaný a  úctou naplněný pohled jeho obličeje. Ale potěšilo ji to.

Buffy zvedla krabičku a začala se v ní přehrabovat. Nakonec objevila tubičku s krémem proti zánětům a nějaké obvazy.

Spike se začal smát. Potom zasténal bolestí.

Buffy se polekala. „Jsi v pořádku?“

„Bolí to, když se směju!“

„Tak se nesměj!“ přikázala mu, protože nechtěla, aby trpěl.

Spike se na ni alespoň culil. „To nepomůže, lásko! Nevím, co dobrého mi může přinést nějakej krém a pár obvazů, ale dovol, abych tě ujistil, že mi to nějak zvlášť nepomůže. Jenom to obvaž.“

„Jsi si jistý?“ zeptala se ho, a kousla se do spodního rtu a podívala se dolů . „Ani já… teda ani ode mne si ty rány nenecháš natřít?“

Spike se na ni prudce podíval, aby viděl, zda si z něj přemožitelka nedělá legraci, ale ona se stále koukala na svou přenosnou lékárničku. Myslela to vážně. A takovou nabídku nelze odmítnout, zvlášť když se člověk nachází v tak zbídačeném stavu, usmál se.

„Dobře!“

***

„Co děláš?“ zeptala se Cordelie Angela, když kráčel směrem k Wesleyho kanceláři.

„Chystám se jednou provždy vyřešit tuto podivnou situaci.“ Zavrčel upír a Cordy obrátila oči v sloup, ale následovala ho.

„Co?“ vyštěkl na ni.

„Hele, já chci taky vědět, co se tady děje.“

Wesley a Gunn se vrátili zpět k Buffy, která tiše seděla na pohovce, měla překřížené nohy, ruce složené na klíně. A stále se na ně vyrovnaně usmívala. Wesley se začal cítit stísněně.

„Ah, Buffy,“ začal váhavě, když mu přišla na mysl jedna myšlenka. „Jak si se sem dostala?“

„Alex mě přivezl. Je to můj kamarád. A je tesař.

Cordeliina tvář se objevila ve dveřích kanceláře. „Alex?“

„Hm,“ zamumlala Buffy.

Cordy znovu zmizela a z kanceláře se pouze linul tlumený zvuk hádky.

„Jak můžou být dvě Buffy? Zeptal se nakonec Gunn. Potřeboval znát alespoň nějakou odpověď na své otázky. Wesley pokrčil rameny a podíval se na přemožitelku.

„Anya řekla, že mě vytvořil Spike.“ Vysvětlila Buffy. „Ale Alex ji přerušil dřív, než mi to mohla vysvětlit.

Wesley zavřel oči, doufal, že se mu podaří zablokovat všechny zbytečné myšlenky, potřeboval přijít na to, proč si zrovna Spike nechal Buffy vytvořit. „Vytvořit?“ teprve teď mu došel význam slova. „Jak to myslíš, že si tě nechal vytvořit?“ Wesley už nechápal vůbec nic.

***

Buffy začala litovat své nabídky vzhledem k množství Spikových zranění. Měla si mnohem dříve uvědomit, že Glory způsobila Spikovi mnoho řezných ran a škrábanců, a že když  bude roztírat krém, bude si Spike muset sundat tričko a že se bude dotýkat jeho hrudníku, jeho zad, jeho rukou a jeho tváře.

Nepatrně nadskočila, když Spike ucukl bolestí a proto se její ruka rychle odtáhla. Její hlava se k němu přiblížila, aby mohla zjistit, co jeho bolest způsobuje. Zatočila se jí hlava, když uviděla hlubokou díru v jeho břichu. Podívala se na něj a on na ni upřeně hleděl.

Rychle svůj pohled stočila zpět k jeho zranění. Sklonila hlavu, ránu opatrně zavázala, a poté své rty přitiskla na místo, kde obvaz zakrýval díru. Opatrně zvedla hlavu, přiblížila se k němu a její tvář se vznášela nad tou jeho. „Ne,“ zašeptal a Buffy se ironicky pousmála.

„Nikdy bych nemyslela, že uslyším zrovna toto.“

„Jo, já jsem plný překvapení. Ale já nechci, aby si mě litovala. A ty to děláš jen kvůli tomu.“

„Protože tě lituju?“ Uzavřela Buffy, ale její hlas zůstával tichý. „Nelituju tě.“ Spike ucukl.

„Jsem na tebe pyšná. Jsem tebou ohromená. Ale já tě nelituju.“

Spikovy oči se rozšířily v úžasu. „Opravdu?“

„Ano, a jsem ráda, že mám taky omluvu pro toto…“ Buffy se naklonila, aby ho znovu políbila a Spike šťastně vzdychl a zavřel oči.

Potom zazvonil telefon.

***

„Podívej Angele, uklidni se,“ pokoušela se ho uklidnit, když nervózně poslouchal zvonění v telefonu. „Buffy nám určitě všechno vysvětlí!“

„Buffy Summersová.“

„Buffy?“

„Angele?“

„Můj Bože,“ zaslechl na druhém konci telefonu podivné mumlání následované Buffyiným syčením „Pšt, ticho!

„Kdo to byl?“ zeptal se Angel, i když si byl naprosto jistý, že to byl Spike.

„Kdo byl kdo?“ sykla Cordy na Angela, naštvaná protože byla odsunuta na vedlejší kolej.

„To je Cordy?“ začala Buffy. „Můžu s ní…“

„Buffy,“ přerušil ji Angel. „Je tam Spike? Je teď s tebou?“ Prakticky na ni křičel.

Ticho.

Wesley, Gunn a ´Buffy´ si povídali v hale, ručičky hodin na Wesleyho stole uběhly o 30 vteřin, Cordelie se v očekávání neposedně vrtěla.

„Buffy,“ přerušil toto ticho Angel, a pokoušel se ze všech sil udržet svůj vztek na uzdě.

„Ano,“ prohlásila nakonec Buffy. „Spike je tady. Se mnou. V mém domě. Na mé pohovce. A je polonahý.“ Spike se spokojeně usmíval a Buffy něco potichu mumlala k blonďatému upírovi, co ale Angel nemohl zachytit. „Podívej,“ řekla nakonec. „Myslím si, že to ale není vůbec tvůj problém. Proč voláš?“

„Víš, zatímco si hrajete na šťastnou rodinu s milým Spikem,“ syčel zlostí bez sebe.“ Sedíš  taky tady v mé hale.“

„Ale ne,“ vzdychla Buffy. „Jak se dostala ven?““

„Říkala, že je přivezl Alex,“ křičela Cordelie, škubajíc Angelovou rukou tak, aby mohla všechno slyšet.

„Alex?“

 „Buffy, o co tady jde?“ vrčel Angel po telefonu na svou bývalou lásku. „Něco sedí u mě na pohovce, ptá se mě to na mé vlasy a říká to, že miluje Spika.“

„Miluje Spika, oh?“ Buffy zněla pobaveně. „Jak nechutné!“

„Hej!“. Spike dal najevo svůj nesouhlas a rozesmál se.

„Pšt!“ Tišila ho Buffy

„Buffy.“ I Angel se dožadoval pozornosti.

„Je to robot, Angele. Moje robotí verze. V této chvíli, by měla být v Magic Boxu. Hádám, že lidi si myleli, že by bylo vtipné, kdyby…“ Buffy se rozesmála a Angel jen vzdechl. „Podívej, prostě ji, to… nalož na autobus a bude v pohodě. A slibuju ti, že to nějak vyřeším s Alexem, musí se vám omluvit, protože asi způsobil docela zmatek.“ Ujistila Angela, ale déle to nevydržela a začala se smát

Cordelie se vzdálila, aby  Angel mohl dokončit svůj rozhovor.

„Buffy, jsi se Spikem, nebo nejsi?“ ptal se Angel a jeho hlas zněl docela zoufale.

„Hm,“ odpověděla Buffy. A Angel si to vyložil jako ne.

„A ta věc?“

„Buffybot!“ Opravila ho Buffy.

„Buffybot!“ Opakoval Angel, „Říkala, že Spike je do tebe zamilovaný. Je to tak?“

„Angele ujišťuji tě, že já a Spike k sobě cítíme naprosto to samé. Jako vždy!“

„Díky Bohu,“ zašeptal Angel. „Dobře, pošlu ti ji zpět, jakmile to bude možné. Uvidíme se!“

„Někdy,“ zastavila Buffy hovor.

„Ano. Nashledanou Buffy.“

„Sbohem Angele!“

***

„Spike a já cítíme k sobě to samé?“ opakoval  její slova a usmíval se. „Jako vždy?“

„Ano,“ řekla mu Buffy, klekla si vedle pohovky, takže mu hleděla přímo do tváře. „Prvně jsme se nenáviděli, pak jsme jeden druhého trpěli a teď…“

„Teď?“

„Teď,“ Buffy sklonila svou hlavu a políbila ho.

„Hmm,“Vzdychl Spike. Buffy se od něj kousek odtáhla, aby na něj viděla a usmála se.

 „To 'teď' se mi vážně moc líbí,“ řekl Spike a políbil ji.