Angel seděl ve své pracovně a probíral složky s posledními případy. Rozhodoval se, co bude dělat dál a cítil se velmi spokojeně a uvolněně. Neškodné sluneční paprsky prosvětlovaly místnost, zalévajíc ho svým teplem. Kafe, to je ono, to mu chybělo. Natáhl ruku a zmáčkl tlačítko na vnitřním telefonu. "Harmony? Přines mi kávu!"

"Hned to bude, šéfe!"

Po chvíli se otevřely dveře a blonďatá upírka nesla na tácu hrnek s kávou a konvičku s mlékem. "Tady to je, šéfiku. Jo, tohle jsem našla pod haldou papírů. Nějak se mi tam zatoulalo. Ale určitě to není nic důležitého!" Položila před Angela bílou obálku bez zpáteční adresy na zadní straně.

Angel si nalil mléko do kávy, počkal až za Harmony zaklapnou dveře a vzal obálku do rukou. Bez zpáteční adresy, ale to písmo na přední straně by poznal mezi tisíci. Rychle roztrhl obálku a vyndal tuhou kartičku. Přelétl ji očima, pak ještě jednou a ještě, ale nic se nezměnilo. Angel upřel nevěřící pohled na protější stranu. "To není..."

O dvě hodiny později Angel stále seděl ve stejné pozici. Otevřely se dveře a do pracovny vešel Gunn: "Hej, kámo!" a pleskl sebou do křesla před upírovým stolem. Když mu Angel neodpověděl, pozorně si ho prohlédl.

"Proboha, Angele, spal jsi posledních 48 hodin? Vypadáš strašně."

Angel neopověděl, jen mu beze slova přisunul přes stůl kartičku.

"Páni," hlesl Gunn "Přijměte pozvání od Buffy Summersové a ..."

"Nevyslovuj to!"

"To musí bolet. Je mi to líto, šéfe."

Angel si odkašlal: "To není to, že se vdává. Chci, aby byla šťastná. Zaslouží si být šťastná, víš, děti, domek, nedělní výlety do ZOO, prostě normální život. Takový, jaký já bych jí nikdy nemohl nabídnout. Ale... ON?"

"Není On nějaký tvůj zarytý nepřítel? Nepokoušel se tě jednou probodnout kolíkem?"

"To ano, ale to není ten důvod."

Překvapený Gunn zvedl obočí: "Tak co se děje, brácho?"

"Ona ho nemiluje." Zněla jednoduchá odpověď.

***

Kennedy seděla na posteli a sledovala, jak se její přítelkyně obléká. To představení si užívala, ale to nebylo přesně to, co se jí honilo hlavou.

"Will..." začala Kennedy.

Willow dokončila zapínání sukně. "Jo, lásko?"

Tmavovlasá žena se nadechla: "Víš, je tu něco, co bych ti chtěla říct. Ale slib mi, že se nebudeš zlobit."

Zrzka přešla k posteli, chytila Kennedinu ruku do dlaní. "Víš, že mi můžeš říct cokoliv."

"Vím, že to není moje starost. Je to tvoje nejlepší kamarádka a i jeho znám docela dobře. Ale, víš, Will, já... já si myslím, že to není dobrý nápad. To manželství nemůže fungovat. Buffy dělá příšernou chybu."

Kennedy si skousla spodní ret, přivřela oči a očekávala proud výčitek a vysvětlování. Ale její přítelkyně byla potichu, jen hladila přemožitelčinu ruku a tiše vzdychala.

"Will, lásko...? Já vím, měla jsem mlčet. Nezlob se, prosím!"

Čarodějka k ní zvedla smutný  obličej. "Ne, to je v pořádku, Ken. Máš pravdu, úplnou pravdu. To je na tom to nejhorší."

***

Spike se povaloval na gauči v jedné z místností pro zaměstnance firmy Wolfram a Hart. Nebo spíš to zkoušel. Sluneční světlo mu dopadalo přímo do očí a on v duchu nadával a přemýšlel, které z těch tlačítek by mohlo zatáhnout ty prokleté žaluzie. Bože, jak mu chyběla jeho krypta. To je to místo, kde má správný upír žít. Temné, ponuré a chladné.

Najednou se rozletěly dveře a Spike se leknutím posadil.

"Do pr... To už si tu nemůžu ani chvilku odpočinout?"

Angel se před ním zastavil a zíral beze slova na svého "vnuka". Díval se na něj tak, jak už dlouhé měsíce ne.

"Hledal jsem tě celou věčnost, Spiku."

"No, tak jsi mne našel. A čeho si žádá jeho mocné blahorodí od svého posledního, pokorného služebníčka?"

"Drž hubu, Spiku a čti."

"A měl bych... proč?"

"Je to od Buffy."

Čas jako by se zastavil. Spike ztuhl a chvíli se nepohl. Pak zavřel oči a vzdychl si. Nakonec oči zase otevřel a odkašlal si.

"Spiku, přečti si to." Angel mu strčil papír do ruky.

"Nechci, nezajímá mne to. Vezmi to zpátky." Odfrkl odbarvený upír, vrazil Angelovi kartičku zpátky a natáhl se znovu na pohovku.

"Opravdu by sis to měl přečíst."

"S přemožitelkou jsem skončil. Je to za mnou. Její problémy už nejsou moje."

"Spiku, ona se vdává." řekl překvapivě tiše a jemně Angel.

Sekundy se přeměnily na minuty, když se Spike pohnul. Otočil se zády k Angelovi.

"Spiku?"

"Běž pryč. Nech mne samotného."

"Spiku, musíme ji zastavit."

"Ne, to tedy nemusíme, siláku. Bude jí líp, když se jí už nebudeme míchat do života. Oba. A teď už mne, k sakru, nech samotného!"

"Ona dělá velkou chybu."

"Ale je to JEJÍ chyba!"

"To ani nechceš vědět, kdo je ten šťastný?"

"NE!"

"Dobrá, tak si tu lež a trucuj, ale já jedu za ní!" Angel hodil vztekle svatební oznámení na Spikova záda a vyběhl z místnosti.

Kartička se odrazila od zad v černém triku a dopadla lícem na koberec. Nic jiného se dalších pár minut v místnosti nepohnulo. Pak se Spike otočil, posadil se a zíral na bílý obdélník na zemi. Magicky ho přitahoval a on ho chtěl tak moc zvednout a přečíst. Rychle se po něm natáhl a hodil ho do koše.

***

Buffy se probírala svým make-upem. Měla s tím začít už dřív, ale neměla čas. Bylo tolik důležitějších věcí na zařízení.

S povzdechem se posadila. Bylo to špatně. Všechno kolem svatby bylo špatně. I ona. Ale copak měla jinou možnost?

Ozvalo se zaklepání na dveře.

"Jo?"

"To jsem já. Můžu?"

"Samozřejmě."

Dveře se otevřely a do místnosti vešel Giles v obleku.

Chvíli nic neříkal a jen se na ni díval.

Buffy zvedla dvě rtěnky: "Vášnivá růžová nebo Nestoudná červená? Neumím se rozhodnout." vyloudila na tváři chabý úsměv.

Giles si sundal brýle a začal nervózně leštit jejich skla. "Buffy..."

"Ne, nic neříkejte! Už jsem všechno slyšela od Dawn. A dnes ráno i od Willow a Kennedy. Není nic, co byste mohl dodat. Jediný Alex mi rozumí."

Pozorovatel se opřel zády o dveře a díval se s účastí na svou téměř adoptivní dceru. "Buffy, myslím, že děláš obrovskou, nenapravitelnou chybu."

Buffy jako by ho neslyšela. Dál se přehrabovala ve svém kufříku s líčidly.

"Jsou i jiné možnosti."

To zasáhlo. Buffy vzlykla, dosedla na židli a začala plakat. Položila si hlavu do dlaní, celé tělo se otřásalo pláčem. Giles k ní rychle přiskočil a objal ji. "Oh, Buffy."

"Ne," odstrčila ho, "tady není jiné východisko. Musím to udělat. Já s tím nemůžu být sama. Někoho potřebuju, někoho kdo mne udělá silnou, někoho, kdo mi to pomůže zvládnout. Nemůžu být sama." sypala ze sebe rychle mezi vzlyky.

"Ty ale nejsi sama. Všichni jsme tu s tebou a pro tebe! Je to unáhlené..."

Buffy ho nenechala domluvit, prudce vstala a otřela si rukou oči. "Je to moje rozhodnutí."

Zvedla krabičku s očními stíny: " Modré nebo stříbrné?"

"Zelené, Buffy. Vždycky zelené." zavřel za sebou Giles dveře.

***

Spike přecházel po místnosti. Pokaždé, když minul koš, podíval se na něj, ale pak se zase rychle odvrátil. Kdyby měl srdce, už by mu puklo bolestí. Ruce se mu svíraly do pěstí a bezmocně se tloukl do stehen. Jak to? Myslel si, že všechny vzpomínky pohřbil někde na dně paměti. A najednou to bylo zpátky, jako by to bylo včera, co opustil Sunnydale. Všechno, co k ní cítil se vrátilo mnohokrát silněji a intenzivněji.

Angel za sebou nezavřel při svém chvatném odchodu dveře, takže Fred procházející halou zahlédla Spika, jak pochoduje sem a tam.

Fred se zastavila mezi dveřmi. "Ahoj, Spiku!"

Spike se zastavil. Rukou si prohrábl vlasy. "Jak je, kotě?"

"Fajn, kde je Angel? Mám pro něj něco ohledně toho démona z minulého týdne."

"V Clevelandu. Nebo v Evropě." ani sval ve tváři se mu nepohl, když to říkal.

"Prosím?"

"Vysoký, temný, zádumčivý kladný hrdina vypadl pryč."

"Proč?"

"Vydal se hledat svou opravdovou lásku."

"BUFFY?"

"Jo, jeden bod pro naši sličnou vědkyni. Buffy se bude vdávat."

"Oh, Spiku, to je mi líto. Musela to pro tebe být rána."

"To je jedno. Koho to zajímá?" Zajel rukou do kapsy a vytáhl krabičku cigaret. V poslední době už moc nekouřil, ale teď jeho nemrtvé tělo volalo po nikotinu.

"Co tím chceš říct, že je to jedno?"

"Buffy je můj život. Tedy vlastně byla. Skončilo to. Dostal jsem se z toho."

Fred zachytila jeho pohled: "Opravdu?"

"Co tím myslíš?"

"Nic. Jen se tě na něco zeptám, než odejdu. A jestli řekneš ano, pak je to O.K. Dostal ses z toho a já už neřeknu ani slovo."

"Dobrá, začni."

"Co teď dělá Angel? Myslím právě teď. Co když právě před ní klečí, srdce na dlani, vykládá o své nehynoucí lásce a dělá na ni ty své oči nakopnutého štěněte? A co když to Buffy přijme? Padne do jeho náručí a vykašle se na jakékoliv plány, včetně svatby. To to opravdu tak necháš? To budeš stát v pozadí a jen přihlížet?"

Spike mlčel.

"To jsem ti chtěla říct. Uvidíme se později," otočila se od něj, ale ve dveřích se obrátila zpátky, "a nebo taky možná ne."

Spike se konečně pohnul. Zahodil cigaretu na zem, sklonil se a vytáhl z koše oznámení. Pod dvěma propletenými zvony a holubicemi stálo: Buffy Summersová a Alexander Harris si vám dovolují oznámit...

"Já jsem ale hlupák, kterému není rovno!" a rozběhl se co nejrychleji ven ze dveří.

***

Willow utáhla Alexovi kravatu a zálibně se na něj podívala. "Tak hotovo. Sluší ti to. Ten černý oblek skvěle padne k té pásce přes oko." usmála se.

Odstoupila a nechala svého přítele, ať se na sebe vynadívá v zrcadle.

Alex se usmál sám na sebe: "Hej, kdo je ten skvělý chlapík, co na mne mává?" zvedl ruku.

"Taky ti to sluší, Will."

Willow se usmála a poděkovala.

"Alexi?"

"Jo?"

"Víš přesně, co děláš?"

Alex se zhluboka nadechl. "Ano, Willow. Vím přesně, co dělám."

"Ty ji máš rád?"

"Jasně. Kdo by ji neměl rád?"

"Ne, zeptám se jinak - jsi do ní zamilovaný? A žádné lži své nejlepší kamarádce, nebo budu všem vyprávět pár veselých historek ze školky."

"Pravdu?" Přikývla. "Ano, jsem do ní zamilovaný, opravdu. Ale ona do mne ne, ale to je v pořádku."

"Ne, to teda není, Alexi! To vůbec není v pořádku. Manželství má být o hluboké, vášnivé, oddané, nehynoucí, ale hlavně oboustranné lásce!"

Alex se zadíval zpátky do zrcadla. "Ne, Will, někdy ne."

***

Dawn dokončila Buffyin účes. Byla nádherná. Medové vlasy měla vyčesané vysoko na temeni a kolem obličeje jí volně spadalo pár pramenů. Zelené stíny zvýrazňovaly barvu očí, rty jen lehce přetřené leskem. Jen ty kruhy pod očima se nepodařilo úplně zamaskovat.

"Jsi úžasná!"

"A nevypadám tlustě?" točila se Buffy před zrcadlem.

Dawn se rozesmála. "Buffy, ty nikdy nebudeš tlustá."

Dawn se odmlčela, ale pak se znovu nadechla:" Buff, jsi si jistá? Ještě pořád to můžeš zrušit, všichni to pochopí."

Buffy se zatočila dokolečka, sukně jí zavířila kolem nohou. Malý stín přeběhl přemožitelce po tváři, ale ta zatřepala hlavou: "Ne, Dawn, všechno je, jak má být. Všechno."

Dawn věděla, že jí sestra lže. Buffy lhala často, obzvláště pak sobě.

"Proč to děláš, Buffy? Proč?"

"Protože někoho potřebuju. Někoho, kdo mi pomůže být opět silná."

Obě dívka se objaly a rozplakaly.

***

Spike se hnal po dálnici, porušil všechny dopravní předpisy, všechna rychlostní omezení. Kašlal na značky, ostatní auta, nevšímal si houkajících policejních sirén. Nakonec jim stejně ujel.

Cleveland. Oznámení bylo jasné - svatba bude probíhat za úplňku na Gilesově zahradě. Doufal, že tam dorazí dřív, než si stihne vzít toho klacka, který se k ní vůbec nehodil. A hlavně dřív, než zase chytne s Angelem druhý dech.

***

Angel to stihl první. Dorazil, právě když kněz říkal: "Pokud kdokoliv zná nějaké důvody, proč by tito dva lidé neměli být oddáni, ať je vysloví hned, nebo pomlčí navždy."

Angel vběhl do uličky mezi rozestavěnými židlemi. Ty byly plné lidí, hlavně žen, přemožitelek. Občas se ozývalo tiché vzlykání a všechny oči se upíraly na dvojici před improvizovaným oltářem. Jak procházel uličkou, zvedal se šepot a všichni začali zírat na něj.

"Buffy, co to, ksakru, děláš?"

Nevěsta se nevěřícně otočila od kněze. "Angele, co tu chceš?"

"Byl jsem pozván."

"Ale ne, abys to tu kazil."

Spatřil agónii v jejích očích a netlukoucí srdce se mu sevřelo. Možná to byla chyba, že tu byl. Možná, že opravdu milovala Harrise. Ale Alex je Alex a Buffy by se do něj nikdy nemohla zamilovat. Ne doppravdy a už vůbec ne s perspektivou sňatku.

"Buffy," zeptal se tiše. "Proč to děláš?"

Buffy se na něj hněvivě dívala a pak si položila ruku na břicho. Angel ucítil, jak se mu žaludek zkroutil do klubíčka. Bože, všiml si toho až teď. Jeho pozornost se upírala jen na to, jak překazit obřad.

"Buff..."

"Mé dítě potřebuje tátu a já na to mám už jen pár dnů." řekla mezi slzami.

Angel došel až k ní. Neschopný se soustředit, díval se jen na Buffy. A pak spatřil vedle ní Alexe. Všechen hněv a bezmoc se smíchaly dohromady. Angel ho udeřil do obličeje. "Ty parchante, jak jsi jí to mohl udělat!"

Alex spadl na trávník, neschopen se jakkoliv bránit. Angel se chystal k další ráně. To už k nim přibíhaly ostatní přemožitelky. Upír napřáhl ruku, ale ucítil, jak mu ji někdo táhne zpět. Za paži ho držela plačící Buffy a on se opět utopil ve smaragdu jejích očí, absolutně neschopný jí v čemkoliv odporovat.

"Buff, lásko, tohle je špatné. Takhle to nemá být."

Buffy ho pustila a rozkřičela se: "Já vím, že to tak nemá být. Já tu nemám být. Já nemám být s Alexem. Tady jsem měla stát s..."

Ale nedořekla. Přerušilo ji kvílení motoru a brzd. Do zahrady vlétlo auto a zaparkovalo uprostřed záhonu růží. Giles si jen nešťastně povzdechl.

"Tahle nesmyslná zatracená svatba končí!"

Buffy se zapotácela. Wilow ji jen tak tak zachytila do náruče.

"Spiku!" vypískla Dawn.

Blonďatý upír jen na ni mávl a už stál před třesoucí se Buffy. Ta na něj zírala neschopná slova. To přece nemohl být on, to je nějaká hra! Ale ty vlasy, jizva v obočí, vystouplé lícní kosti, měkké rty a hlavně nebesky modré oči... Vůně kůže smíchaná s cigaretovým kouřem a nad tím lehký nádech drahé whisky. Byl to on! Odstrčil Angela a jemně uchopil Buffyinu tvář do dlaní.

"Co to děláš za hlouposti, zlatovlásko?"

Spike věděl, že dorazil včas. Stála tu před ním v celé své kráse a on ji hltal očima. Byla jako vždycky nádherná. Hedvábné vlasy vyčesané, stále stejně krásné zelené oči, úžasná křivka rtů, zářivě bílé šaty kopírovaly její postavu. Tak neuvěřitelně smyslně se jí napínaly přes drobná ňadra, přes zakulacené bříško, kol.. moment! Krev v žilách se proměnila v oheň a rudá mlha mu zastřela vidění. V okamžiku se otočil a praštil Alexe, který se sotva posbíral ze země, a srazil ho zpátky na trávník.

"Ty hajzle! Jak jsi mohl!"

Alex sténal a držel si krvácející nos.

"Ahoj Spiku, netušil jsem, že tě ještě někdy uvidím. Ale jsem tak trochu rád!"

Spike se zarazil. Nebyl to náhodou přátelský tón? Těžko. Upír napřáhl pěst k další ráně. Ale v letu mu ji někdo zachytil.

"Přestaň, Spiku, nevíš, co děláš!"

"Uhni, Faith, s tebou se bít nechci!"

"No, jestli chceš pokračovat v bitce, musíš jít přese mne!"

"Fajn, tak si to nejdřív vyřídím s tebou!"

"Oh bože! Au!"

Všechna pozornost se obrátila k Buffy. Buffy celá bílá v obličeji se opírala o Willow, tělo jí zkroutila bolest a pramínky potu stékaly po spáncích. Něco mokrého vytékalo zpod šatů.

"Myslím, že mi praskla voda."

"Ale, ale... termín máš až příští týden..." koktala zrzavá čarodějka.

"Já vím," zasténala Buffy, "ale stahy se ozvaly už když se objevil Angel. Myslela jsem, že to přejde. Omlouvám se. Svatba je asi u konce, musím jet."

Spike nad ničím nepřemýšlel. Jediné, co věděl, že je Buffy v potížích. Přiskočil k Willow a než se Angel zmohl na cokoliv, chytil ji do náruče a nesl ke svému autu.

***

Sestry nechtěly nechat Spika u Buffy a vyhnaly ho, že není příbuzný. Pitomá nemocniční nařízení.

"Uvidíte ji po porodu." Vystrkala ho rezolutní sestra z místnosti.

Chvíli popocházel po chodbě sem a tam, ale pak Spike bezmocně dopadl mezi ostatní do křesla v čekárně. Angel si sedl vedle něj.

"Harris je tam s ní?"

"Jo".

"Alespoň není sama."

"Jo."

***

Porod probíhal rychle. Stahy přicházely a odcházely, jejich četnost a síla vzrůstala.

Buffy se zkroutila pod dalším náporem bolesti. Rychle se chytila kovové zábrany u postele, ale to povolilo a prasklo.

"Zfušovaná práce!"

Alex jí pohladil tváři: "Bolí?"

"Ani nevíš jak."

Zhluboka dýchala, vychutnávala si chvilku oddechu mezi kontrakcemi.

Buffy se natáhla po Alexově ruce: "Alexi..."

"Já vím, Buffy."

"Alexi, já si tě nemůžu vzít. Teď už ne."

Alex přikývl smutně hlavou. Políbil ji na čelo a tiše šeptl. "Já ho sem pošlu."

***

Spike vzhlédl, když se před ním Alex zastavil.

"Ty más ještě nervy..."

" Buffy tě chce, máš jít za ní."

Spike na něj jen zíral.

"Tak běž. Čeká na tebe. Buď na ni hodnej, nemá to lehký. Víš, jak nesnáší nemocnice."

"Ale ty sestry..."

"Od kdy se Buffy stará o nějaké sestry? Běž tam, rychle. Chce tam tebe, ne mne. Tak na co čekáš?" A Alex se otočil a pomalu odcházel chodbou.

Spike vyběhl, prolítl chodbou a zastavil se až přede dveřmi. Zaposlouchal se, slyšel rychlé vdechy a výdechy a pár stenů. Dovnitř vrazil, jakmile začala křičet.

Buffy v modré erární košili zpola ležela v posteli, doširoka roztažené nohy opřené o nějakou příšernou konstrukci. Ve tváři měla výraz takové bolesti, jaký u ní ještě neviděl. Pěstmi svírala okraje přikrývky a po tvářích jí stékaly slzy.

Buffy otevřela oči a jakmile ho uviděla, natáhla k němu ruce.

"Spiku? Spiku?" plakala. "Spiku?"

Ještě nikdy ji neslyšel tak vyděšenou, slabou a zoufalou.

Váhavě došel až k ní. Chytla ho za ruce, přitáhla k sobě a zabořila obličej do trička.

"Spiku, Spiku, Spiku..." Jeho jméno bylo jako mantra, plná touhy a bolesti.

Pohladil ji po zpocených vlasech. "Buffy?"

Pohnula se, její rty našly jeho a držela ho křečovitě u sebe, dokud nepřišla další kontrakce.

"Lásko, jsi v pořádku?" Buffy jen přikývla. Všechno bylo v pořádku, když byla s ním.

"Je všechno, v pořádku, že?" ohlédl se po sestře. Ta pokývala hlavou a dál kontrolovala Buffy.

Buffy zatlačila. Cítila, že její dítě se už dere na svět. Bolelo to, jak nikdy nic před tím. Ale byla to i úžasná zkušenost, přivést na svět něco malého, křehkého, ale hlavně živého.

Spike jí odhrnul spadlý pramen vlasů. "Vedeš si skvěle, lásko."

A Buffy mu to všechno chtěla říct. Všechno, co nestihla. Co všechno pro ni znamená, jak ho miluje, jak jí bolelo celou tu dobu, že jí tenkrát nevěřil. Ale další stah jí to nedovolil.

"Spiku..." chytla se pevně jeho ruky.

"Jsi si opravdu jistá, že tu nechceš Alexe?"

Ty... jeden... zabedněný... pitomče."

"CO?"

Buffy k němu otočila hlavu, oči přivřené pod náporem bolesti. Pak se na něj podívala: "Miluju tě, Spiku, prosím, věř mi to! Musíš mi věřit!"

Jeho oči se usmívaly, když jí odpověděl: "Také tě miluju, Buffy. A vždycky budu".

Během následujících minut se událo mnoho věcí. Buffy stiskla Spikovu ruku, naposledy zatlačila a místnost vyplnil dětský pláč. Buffy spadla zpátky do polštářů, vyčerpaná a krásná. Sestry dítě umyly, zabalily do růžového povijanu a položily holčičku do natažených Buffyiných rukou. Dítě zavrnělo, pootevřelo oči a jeho modrý pohled se setkal se Spikovým.

A v té chvíli mu to došlo. Ta noc před konečnou bitvou. Ta poslední před sestupem do pekelné brány.

Buffy k němu natáhla ruku a lehce se ho dotkla. "Spiku, já tě miluju, opravdu."

Spike se jen šťastně usmál a lehce ji políbil. "Já vím, mazlíčku, ja vím."

***

"Vybrala jsem původně Joan. Líbí se mi, ale raději ne. Joan, máma, byla jen jedna. Dala jsem jí proto jméno Destiny (Osud), když její kmotra se jmenuje Faith (Víra)."

Buffy se usmála a podala spící dítě Spikovi.

"Destiny, přivítej se s tátou!"

Spike opatrně uchopil dítě do rukou a vzal je do náruče. Plakal. Nikdy na veřejnosti neplakal, jen jednou, když si myslel, že Buffy se zabila pádem a z věže. A dnes podruhé.

Snad celá nemocnice uslyšela ten výkřik.

"JÁ MÁM DCERU!"

Byl plný triumfu, lásky a pýchy. Zasáhl Angela do srdce jak ocelový nůž. Ne, jako dřevěný kolík. Beze slova se zvedl a odešel.

***

Dawn přešlapávala před dveřmi pokoje. Nebyla si jistá, jestli může dovnitř. V tom se otevřely, vykoukl Spike a usmál se na ni. Přiložil si ukazováček na rty: "Pojď dál, tetičko, ale buď potichu."

Buffy spala, v náručí malou Destiny.

"Oh, ta je krásná," rozněžnila se Dawn.

"To ano," odpověděl pyšně Spike. "Obě jsou nádherné."

Dawn ho objala a zašeptala: "Že už nikam neodejdeš, prosím."

"Ne, Prcku, už nikdy."

Po chvilce Dawn opustila pokoj a šla ostatním sdělit novinky.

Spike se ujistil, že žaluzie jsou dole a závěsy zatažené, sundal si boty, zasunul je pod postel a uložil se vedle spící Buffy. Jednu ruku si dal pod hlavu, druhou objímal Buffy a svou dceru. Díval se na ně, dokud ho nepřemohl spánek. První klidný spánek po mnoha měsících.