Děj se odehrává po konci 3. série, kdy Buffy zabila starostu Wilkinse, skončila škola a odešel Angel.

1.

Buffy přijde domů, stoupne si v pokoji před zrcadlo a vzdychne. Ve vzpomínkách si vybaví celý svůj vztah s Angelem od jejich prvního polibku, přes první milování a následnou Angelovu proměnu, jak ho poslala do pekla, Angelův návrat a nedávný rozchod. Buffy sleduje svůj odraz v zrcadle.

„Přece to nemůže takhle skončit!?“ Řekne Buffy a na tváři se jí objeví slza.

Druhý den se Buffy sejde s Willow, Alexem a Ozem v parku. Willow je všechny svolala kvůli důležité věci. Když Willow vidí Buffy, vezme ji stranou a zeptá se jí na Angela.

„Vím, že je asi zbytečný se tě teď ptát, Buffy, ale jak to zvládáš?“

Buffy ztěžka polkne a odpoví.

„Jak asi můžu zvládat rozchod s někým, s kým jsem prožila něco, co už pravděpodobně nikdy s nikým nezažiju?!“ Vyhrkne Buffy a pak si uvědomí, že řekla tři zápory za sebou a trochu to přehnala.

„Je mi jasné, že se přes to musím přenést, ale asi to nebude tak snadný, jak jsem si myslela.“

Na chvíli se odmlčí a pokračuje. „A navíc mi schází Giles… ten jeho postoj „vždy připraven“ mi tady strašně chybí…“

„Mě taky, ale za pár dní se Giles z Anglie vrátí a bude zase s námi. Je to celý takový zvláštní… dokonce mi chybí i Cordelie, ale ta je asi v Los Angeles šťastná.“

Řekne Willow a povzbudivě se na Buffy usměje. Pak jdou obě za Alexem a Ozem. Alex je dobře naladěný.

„Tak co, připadáte si, že začíná nová etapa našeho života? Jedna dlouhá skončila a začíná…“

Pak se podívá na Buffy a uvědomí si svou dvojsmyslnou poznámku.

„Tak jsem to nemyslel, Buffy. Já…“

„To je v pořádku, Alexi, nemusíte kolem mě chodit po špičkách, jako by někdo umřel. Skoro měsíc jsem byla zavřená doma, ale teď se s tím prostě hodlám vyrovnat. Angel mě opustil a asi k tomu měl své důvody. Nejspíš je to lepší pro nás pro oba a já se tím nesmím dál rozptylovat. Prostě ho už neuvidím a to jediné mi snad pomůže s tím skoncovat jednou pro vždy. Potřebuju jen čas… hodně času… čas bude můj nejlepší přítel…“ Buffy se začínají do očí rvát slzy, a tak se na chvíli odmlčí. Kouká do země a pak pokračuje.

„Určitě se brzy objeví něco nebo někdo, kdo bude chtít zničit svět a já musím být připravená bojovat. Nemohu si dovolit nesoustředěnost.“

Chvíli ji všichni sledují a pak se ozve Willow.

„No, Buffy, právě proto jsem vás všechny zavolala. Když jsem se včera večer vracela z knihovny, uviděla jsem dva upíry, kteří nesli nějakou krabici. Pak se začali o tu krabici hádat, ale v zápalu boje se od ní přemístili o kus dál, a tak jsem se připlížila a…“

„A máš ji u sebe!“ Přeruší ji Buffy.

„Ne tak úplně. Schovala jsem ji pod postel.“ Když vidí, že na ni všichni koukají, brání se.

„No co? Jiný úkryt mě nenapadl.“ Snaží se obhájit svůj úkryt, Alex na ni zírá a pak promluví.

„No to je skvělý úkryt, tam ji určitě žádný upír neobjeví…“

„Necháte mě to alespoň dopovědět?!“ Zeptá se Willow důrazně.

Buffy a Alex zmlknou a Willow pokračuje.

„V krabici byla starodávná kovová přilbice. Trochu jsem pátrala na internetu a zjistila jsem, že byla ukradena ze soukromé sbírky nějakého vášnivého sběratele středověkých artefaktů. Přilbice je docela obyčejná, žádné zlato nebo tak něco, ale má magickou sílu – upírovi, který si ji nasadí, dodá velice silnou energii, se kterou může zničit celý svět.“

Buffy se ani chvíli nerozmýšlí a už má okamžité řešení.

„Ale to znamená, že ji musíme ihned zničit, nemůžeme riskovat, že se dostane do rukou nějakýho pomatenýho upíra!“

„No, to bude asi problém, protože přilbice je jediný známý exemplář a tudíž ji ještě nikdo nezničil. Jestli někdo ví, jak ji zničit, tak o něm nevím…“

Všichni se odmlčí a pak se najednou ozve Oz.

„Možná bych měl řešení, ale některým z vás se to asi moc líbit nebude… Mluvil jsem se svým kámošem z L.A., který mi řekl, že tam nějakej chlápek založil firmu s názvem - Angel Investigation, takže pokud chceš tu „věc“ opravdu zničit, budeš muset požádat o pomoc Angela. Ten by snad mohl vědět, co dělat.“

Buffy se dívá z jednoho na druhého a v obličeji má dost zmatený výraz.

Willow sedí u Buffy na posteli a probírají „pro a proti“, zda mají zavolat Angelovi. Buffy stále váhá a nemůže se rozhodnout.

„Přece nemůžu v každé svízelné situaci běžet za Angelem!“

„Já tě chápu, Buff, ale Angel v tom určitě nebude hledat nic jiného. Prostě spolu opět zachráníte svět…“

„Asi nemám na výběr… jde jen o práci… neznamená to, že bych se těšila až ho uvidím… já…“ Buffy se do toho trochu zamotá a Willow se sama pro sebe usměje a podá jí telefon.

„Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.“

Buffy na Willow zděšeně pohlédne, ale vezme si od ní telefon. Willow jí nadiktuje číslo, které Oz sehnal a Buffy jej vytočí.

Angel mezitím sedí v potemnělé kanceláři a v ruce drží Buffyinu fotku. Chvíli si ji jen tak prohlíží a pak jedním prstem pohladí její obličej a začne se omlouvat, jakoby ho Buffy slyšela.

„Je mi to moc líto, Buffy. Vím, jak moc jsem ti ublížil, ale muselo to být. Jen doufám, že jsem se rozhodl správně…“ Angelův pohled sklouzne na telefon, který leží na stole a po krátkém přemýšlení zvedne sluchátko, ale zase jej položí.

„Ne, nemůžu. Potřebuješ v klidu zapomenout a já taky…“ Najednou ho ze zamyšlení vytrhne zazvonění telefonu. Angel ho zvedne.

„Haló?“

Buffy chvíli mlčí a pak promluví.

„Ahoj Angele… tady Buffy… já… víš… potřebovala bych…“ Drmolí nesouvisle nervózní Buffy.

„Ahoj Buffy, rád tě slyším, klidně mluv, co potřebuješ?“

„Potřebuji tvou pomoc. Willow objevila jednu „mocnou“ věc, je to nějaká čepice nebo tak něco, už nevím. Nerada bych o tom mluvila po telefonu, ale ty jsi pravděpodobně jediný, kdo nám může pomoci ji zničit…“

„Nejspíš bude nejlepší, když přijedu do Sunnydale, nebylo by moc rozumné tu „věc“ převážet.“

„Dobře, díky za tvou ochotu a co se týče nás, Angele, já…“

Řekne nejistě Bufy, ale Angel ji přeruší.

„To je v pořádku, Buffy, nemusíš se cítit stísněně. Přijedu, pomůžu ti a zase odjedu.“

Buffy se tváří trochu smutně, je zklamná Angelovým přístupem.

„Dobře. Budeme tě očekávat zítra večer v sídle. Díky.“ Řekne Buffy chladně, protože se na Angela zlobí a zavěsí. Angel ještě chvíli zírá na telefon a pak taky zavěsí.

Další den večer se Buffy chystá na setkání s Angelem. Je sama překvapená, jak je z toho nervózní. Oblékne si černé kalhoty a černou košili, nechá si poslední knoflíček rozepnutý, takže působí zároveň sexy, ale i elegantně. Dlouhé světlé vlasy si nechá rozpuštěné. Naposledy se na sebe podívá do zrcadla a vzdychne. Mrkne na hodinky a vidí, že je nejvyšší čas. V sídle už čekají Willow, Oz a Alex. Willow Buffy přivítá.

„Ahoj Buffy. Připravená?“ Buffy jen zlehka pokývá hlavou. Když vidí, že zraky všech se obrátili ke vstupním dveřím, otočí se a spatří Angela. Vypadá dobře. Má na sobě černé kalhoty, košili, kožený kabát a na obličeji krásný rozpačitý úsměv. Buffy se rozbuší srdce, ale nedá na sobě nic znát.

„Ahoj Angele. Tak jsi přijel…“ Řekne Buffy a pak se trochu zarazí nad tím, jestli to neznělo divně, ale Angel hned odpoví.

„Ano. Jsem připravený ti s čímkoliv pomoci.“

Willow se pustí do vysvětlování. Podrobně popisuje, jak šla z knihovny, uviděla ty dva upíry jak se perou a kam přilbici potom schovala, ale Angel ji zarazí.

„Ano, znám ji. Je to přilbice Aragon. Skrývá v sobě obrovskou sílu.“

„My víme a právě proto ji chceme zničit. Znáš postup?“ Ptá se nedočkavě Willow.

„Ano, ale…“ Angel se odmlčí a vypadá vyděšeně.

„Co se děje? Jedná se o černou magii? O velké kouzlení?“ Chrlí se ze sebe dychtivě Willow.

Všichni jsou napnutí a čekají, co Angel řekne.

„Dobrá. Existuje jediný způsob a může ho provést jen…“

„Kdo? Nenapínej nás.“

„Upír.“ Řekne Angel a v obličeji má stále ten zvláštní výraz.

„Upír? No a v čem je problém, kámo? Myslím, že jeden je zrovna mezi náma, ne?“ Zeptá se Alex, který vůbec nechápe o čem to Angel mluví.

„No, v podstatě máš, Alexi, pravdu, ale má to jeden háček. Musí to být minimálně 200 let starý… pravý upír…“

Buffy už je z toho taky pěkně zmatená a to ji znervózňuje.

„Vždyť ty jsi pravý… pane bože…“ Řekne Buffy, když ji dojde správný význam Angelova výrazu „pravý upír“. Pak už to dojde všem.

„No to snad nemyslíš vážně?“ Ptá se rozhořčeně Alex.

„Obávám se, že je to jediný možný způsob. Těžko budete v ulicích Sunnydale hledat 200 let starýho upíra.“ Konstatuje Angel. Willow se zamyslí a pak jim sdělí svůj plán.

„No, řekla bych, že pokud chceme přilbici zničit, nemáme moc na výběr. Jinýho upíra bychom hledali strašně dlouho a času nám moc nezbývá. Ti dva upíři dřív nebo později zjistí, kde přilbice je, takže zbývá jediná možnost…“ Chvíli se odmlčí než vysloví to slovo.

„Angelus!“ Všichni ji nevěřícně pozorují a nechtějí si to připustit.

„Bože… po tom co všechno ten parchant udělal, ho chceš vědomě přivést zpět?!“ Rozčiluje se Alex a kouká z jednoho na druhého. Buffy chvíli přemýšlí a pak lehce kývne.

„Mám obavu, Alexi, že je to opravdu jediné východisko. Kdyby existovala jiná možnost…“

Snaží se Buffy na něco přijít. Willow už to nevydrží a vloží se opět do hovoru.

„Podle mě nemáme o čem přemýšlet. Přilbici musíme zničit co nejdříve, takže… existují dva způsoby, jak Angela o duši připravit, teda pokud se do toho chce Angel zapojit a ostatní budou schopni podstoupit tohle riziko…“ Řekne Will trochu nejistě a podívá se na ostatní, ale její otázka patří hlavně Buffy.

„Jak už jsem řekla, pokud je to jediný způsob, jak zničit tu… ehm… přilbici… není o čem mluvit.“ Řekne Buffy odhodlaně. Alex vypadá uraženě, ale nic neříká. Oz na Willow kývne a Angel ji pobídne.

„Pokračuj, Willow.“ Když Willow nevidí žádné další protesty, začne vysvětlovat.

„No, jak už jsem řekla. Máme dvě možnosti. Buď se pokusím o kletbu, kterou všichni dobře známe, tzn. že vezmu Angelovi duši pomocí černé magie, ovšem nejsem si jistá na jakém „čarodějnickém stupni“ se nacházím a mám strach, že bych rituál mohla provést špatně. Sám o sobě vyžaduje ta nejtemnější kouzla a je velice bolestivý. Pokud bych provedla zaříkávání špatně, mohla bych Angelovi s jeho duší vzít i jeho „život“…“

Ostatní stále mlčí a Buffyin mozek pracuje na plné obrátky. Najednou promluví Oz.

„Ale jak jsi asi chtěla říct, Will, existuje ještě jeden způsob a ten funguje zaručeně.“

Buffy polekaně pohlédne na Angela a ten taky nevypadá ve své kůži. Nakonec Buffy promluví.

„Takže… ať už vezmeme v potaz jakoukoliv možnost, vyvstává nám otázka, jak docílíme toho, aby Angelus provedl rituál? Rozhodně nebude štěstím bez sebe, že chceme zničit zdroj něčeho tak mocného.“

Buffy čeká odpověď od Willow, ale ozve se Angel.

„Hned po… přeměně, byste mě museli něčím spoutat a doufat, že vám neuteču. S kolíkem u srdce byste mě… tedy mám na mysli Angeluse, snad přinutili provést rituál a pak mi duši zase vrátili nazpět.“

Podívá se na reakce ostatních a všichni vypadají relativně spokojeni s jeho návrhem. Jediný, kdo si neodpustí něco dodat, je Alex.

„Podle mě si sami zatloukáte hřebíky do rakve, ale jelikož jsem loajální, pomůžu vám.“ Řekne Alex a snaží se udržet si na obličeji kamenný výraz.

„Alexi, potřebuju, abys zašel koupit pár věcí potřebných na rituál zničení přilbice, tady máš seznam.“ Podá mu seznam a Alex kupodivu neprotestuje a ihned vyrazí. Oz si musí ještě něco zařídit kvůli kapele a Willow ho jde doprovodit. Cestou se podívá na Buffy a mrkne na ni.

Když se Buffy ocitne s Angelem úplně sama, rozhostí se v sídle ticho. Angel chvíli nehybně stojí a pak si sedne na pohovku. Podívá se na Buffy a ani nemusí nic říkat a ona jde k němu. Posadí se vedle něj, ale sedne si přesně na opačný konec pohovky. Angel vidí, že se Buffy chová hodně odtažitě a udržuje si odstup.

„Víš Buffy, já… nechci, aby sis myslela, že se na mých citech k tobě něco změnilo. Toho, že jsem se s tebou rozešel, budu vždy litovat. Udělal jsem to jen proto, abych tě chránil. Když budeme spolu, budeme v nebezpečí oba dva. Když jsme vedle sebe, jsme strašně zranitelní…“

„Já vím, jak to myslíš, ale jsem asi moc velký sobec. Já tě potřebuju, Angele. Řekl jsi mi, že potřebuji někoho normálního, abych se tak mohla vyrovnat s tím, kým jsem, ale to právě nejde. Potřebuji vedle sebe někoho, kdo bude v něčem stejný jako já a pomůže mi se s tím vyrovnat…“

Angel se na Buffy lehce usměje a poposedne si blíž. Buffy se odsune kousek dál.

„Angele, já… snažím se na tebe zapomenout, ale nejde to, ale snažím se, tak mi to prosím neztěžuj.

„Nechci ti nic ztěžovat… chci jen… Asi se přestávám ovládat. Vím, že je to špatné, ale nemůžu si pomoct. Ten měsíc bez tebe mi připadal jako deset let…“ Řekne Angel, pohladí ji po vlasech a přisune si ji blíž. Buffy na něj smutně kouká a když ji Angel jemně políbí na rty, ucukne. Angel se na ni hluboce podívá a to už Buffy zavře oči a nechá svým citům volný průchod. Angel ji líbá a Buffy mu jeho polibky žhavě oplácí. Ve vzduchu je cítit vášeň, oba jí naprosto podlehnou a nechávají se unášet svou touhou.

Angel se pomalu zaklání a Buffy si na něj pomalu lehne. Nepřestávají v polibcích a Buffy si na něj obkročmo sedne. Chvíli se na Angela zadívá a pak mu pomalu začne rozepínat košili. Když mu ji sundá, začne ho líbat na hruď a Angel slastně usykává. Buffy se na chvíli napřímí a sundá si vršek. Angel ji překulí pod sebe a začne ji zasypávat polibky. Oba jsou tak vzrušení, že v zápalu vášně spadnou z pohovky přímo na zem, ale vůbec jim to nevadí. Oba jsou už docela nazí a jejich těla se pomalu spojí. Buffy hladí Angela po zádech a vzdychá. Na chvíli si pozice vymění a tempo udává Buffy. Angel se trochu nadzvedne a líbí její ňadra. Když se jejich vzrušení začíná stupňovat, Angel ji opět převalí pod sebe.

„Miluju tě, Buffy!“ Řekne Angel a jednu ruku proplete s její.

„Taky tě miluju a vždycky budu.“ Vydechne Buffy a nehty druhé ruky zaryje do Angelova tetování. Buffy začne zrychleně oddechovat a Angel je na tom úplně stejně. Pak se ve společném vyvrcholení oba propnou a společně si vychutnávají ten slastný pocit. Oba ještě chvíli leží v mileneckém spojení a pak Angel promluví.

„Buffy, já… máme asi půl hodiny než proběhne proměna a já… chtěl bych ti říct, že ať se stane cokoliv, MILUJI TĚ a nic to nezmění!“

„Já vím.“ Řekne Buffy, usměje se na něj a oba se začnou oblékat. Pak si ještě na chvíli lehnou oblečení na postel.

„Klidně spi. Já budu vzhůru.“ Zašeptá Buffy a políbí ho na rty. Angel se na ni usměje a zavře oči. Za chvíli usne a ve spánku se lehce usmívá. Buffy se na něj smutně podívá a cítí to, co se nezadržitelně blíží. Vytáhne z kabelky mobil a potichu zavolá Willow.

„Ahoj, tady Buffy. Já… víš…“

„Nic neříkej. Už jsem na cestě.“ Řekne Willow a zavěsí telefon.

Buffy položí telefon a se slzami v očích sleduje spícího Angela. To co se brzy stane, jí nahání hrůzu.

2.

Krátce poté dorazí Willow s Ozem. Buffy je zavede do ložnice, kde Angel stále spí.

„Buffy, budeš ho muset probudit.“ Zašeptá Willow.

„Dobře.“ Odpoví Buffy a jemně Angela pohladí po tváři. Angel sebou trhne a dívá se na Buffy, jako by přemýšlel, jestli to byl jen sen nebo skutečnost. Buffy se pokusí o úsměv, ale moc jí to nejde.

„Je čas.“ Řekne Buffy a Angel se zvedne z postele. Zrovna dorazí i Alex, a tak Ozovi pomůže Angela pevně spoutat. Připoutají ho ke zdi tak, že má ruce i nohy v řetězech.

Buffy k němu nejistě přistoupí a ještě nejistěji mu položí otázku.

„Jak se cítíš?“ Angel se na ni usměje a odpoví.

„Nádherně.“ Buffy mu úsměv vrátí, ale dlouho jí to nevydrží. Angel se v křeči schoulí na zem a vykřikne bolestí. Všichni kousek odstoupí. Jen Buffy se raději otočí, aby se na to nemusela dívat. Angel nehybně leží a po chvíli otevře oči.

„Buffy, dlouho jsme se neviděli… vlastně ano.“ Řekne Angelus a znechuceně se na Buffy podívá a pokračuje.

„Před chvílí jsem viděl víc než bych chtěl.“ Dodá sarkasticky.

„Řeknu ti, nebylo to špatný, pořád se lepšíš, ale úplná profesionálka z tebe ještě není. Máš se co učit.“ Při posledním slovu prudce škubne řetězy, ale ty nepovolí.

„Ó, spoutali jste mě. Že byste se chystali na orgie?“ Nepřestává Angelus s poznámkami a stále sleduje Buffy. Ta jeho pohled cítí, zabodává se jí pod kůži.

„Sklapni. Jsi tu jen z jediného důvodu. Provedeš pro nás rituál a pak se vrátíš, odkud jsi přišel.“ Řekne Buffy nekompromisním tónem, ale na konci věty se jí trochu zatřese hlas.

„Snad ze mě nejsi nervózní? To je známka slabosti. Že by naše nepřemožitelná Buffy byla vyvedená z míry mou přítomností? To snad ne.“ Vysměje se jí Angelus.

„Tak dost. Přestaň s těma svýma narážkama ve stylu „Vrátil jsem se z pekla a teď se všichni třeste!“, protože tě tady všichni známe.“ Řekne rázně Alex a přistoupí k Angelusovi blíž. V ruce za zády drží kolík. Udělá jeden nečekaný pohyb a kolík je asi dva centimetry od Angelusova „srdce“.

„Teď okamžitě provedeš rituál, nebo uvidíš, jak rychle může být ten kolík o pár centimetrů dál.“ Řekne Alex s takovým odhodláním, až to i Buffy poleká. Angelus trochu znejistí, ale nedá na sobě nic znát.

„Páni, z tebe už se asi stal muž činu… No, neřekl bych. Jen se snažíš líp zamaskovat to, že tě ostatní potřebují jen na to, abys jim chodil nakupovat a dělal poskoka.“ Řekne Angelus a opravdu se to Alexe hodně dotkne. Nehybně stojí a v jeho výrazu není poznat, jestli se zlobí nebo je smutný. Angelus pokračuje.

„Nemysli si, že zničím tak mocnou přilbici jen tak.“ Řekne Angelus a škodolibě se usměje.

„Chceš snad říct, že něco chceš?“ Ptá se Alex nevěřícně, ale při otázce se tázavě podívá na Buffy. Ta vypadá stejně nechápavě.

„No, po pravdě bych vás tady nejraději všechny mučil a pak zabil, ale…“ Podívá se na svoje řetězy a pokračuje.

„…to budu zatím asi muset odložit, takže bych si alespoň potřeboval spravit náladu.“ Stále nespouští oči z Buffy. Ta už to nevydrží a vybuchne.

„Ještě chvíli mě budeš provokovat a vrátíme tě okamžitě zpátky…“ Buffy se přestane ovládat, ale Willow se na ni podívá pohledem, ze kterého Buffy vyčte, že nesmějí s rituálem otálet.

„Dobrá. Tak mluv. Co chceš?“

„Páni. Tobě ten sex ale dodal kuráž. Muselo se ti to se mnou hodně líbit. No, nebylo to nejhorší, ale zažil jsem i lepší. Taková Darla, ta vždycky věděla jak mě potěšit.“ Řekne Angelus a se samolibým výrazem se podívá na Buffy.

„Né, že bych tě chtěl urazit, to né, ale když spíš pořád s tím zoufalcem Angelem…“ Angelus vidí, že ho každý sleduje s nezájmem a tak se vrátí k tématu.

„Dobrá. Trochu jsem odbočil. Měl bych takové menší přání.“ Chvíli se odmlčí a pak pokračuje.

„Chci jeden polibek od Buffy.“ Když to vysloví, Buffy nevěřícně vydechne.

„Na to tedy hodně rychle zapomeň. Tebe nepolíbím ani kdyby to mělo zachránit celý svět.“

Pak si Buffy uvědomí, že prakticky nemá na vybranou a to Angelus moc dobře ví.

„Buffy, ale…“ Řekne nejistě Willow a chce Buffy vysvětlit, jak je zničení přilbice důležité.

„Já vím, Will.“ Přeruší jí Buffy a směrem k Angelusovi dodá.

„Dobře. Jeden polibek, pak provedeš rituál a zmizíš. O to se Willow postará. Nemyslím si, že bys nám tady dával čestné slovo, ale pořád je tu Alex a jeho „Pan špička junior“, který se už o tvou „pokoru“ postará. Rozumíš?“

„Víš přemožitelko, zajímalo by mě, kde se bere ta tvá sebejistota…“ Angelus chce zase začít rozebírat Buffyin život, ale Buffy mu skočí do řeči.

„Sklapni už konečně. O tvoje moudra „Jsem 200 let starý upír, všechno vím, všechno znám.“ ti tady opravdu nikdo nestojí.“ Přiblíží se k němu, dá mu opravdu letmý polibek a rychle se stáhne.

„No tak Buffy, tohle měl být polibek plný nehynoucí a nekonečné lásky?“ Angelus je čím dál víc sarkastický. Dohadují se spolu s Buffy, jako by byli úplně sami a nikdo kolem nich nebyl. Jsou tak zapálení do svých narážek a výhružek, že vůbec nevnímají svět kolem sebe.

„Myslím, že tohle se nedá uznat. Podle mě jsme toho spolu prožili mnohem víc než jen tohle, nemám pravdu?“ Ušklíbne se ironicky Angelus a vyžívá se v tom, jak Buffy psychicky ničí.

„Ne, nemáš. S tebou jsem totiž nikdy víc neprožila a tohle je naposledy, co dělám něco na tvou žádost.“ Řekne Buffy a s odporem se k Angelusovi opět skloní. Jejich rty se spojí, ale „polibek“ netrvá ani pár sekund, když Buffy vykřikne bolestí a rychle se odtáhne. Má celý ret od krve a Angelus si její krev slastně olízne ze svého rtu.

„Páni… to je pocit, mít zase na jazyku chuť přemožitelky. Opravdu je to jako zlozvyk.“ Zasměje se Angelus a mrkne na Buffy. Ta se musela posadit, nečekaná bolest jí skoro až podlomila nohy. Je rozčílením bez sebe a Willow ji konejšivě hladí po rameni. Oz vše jen z povzdálí sleduje a Alex číhá s kolíkem, připravený kdykoliv zaútočit. Všichni vědí, že to je mezi Buffy a Angelusem, a tak se mezi ně raději nevměšují.

„Přísahám, že tě zabiju. Ne, opět se vrátíš do pekla. To bude mnohem lepší. Taky je to pro mě něco jako zlozvyk.“ Odpoví Buffy a otře si zkrvavená ústa kapesníkem.

Alex už to nevydrží a opět se přiblíží s kolíkem.

„A pokud ještě hodláš dělat problémy, řekl bych, že jsme tu ve výhodě my. Máme svěcenou vodu a myslím, že už venku začne brzo svítat.“

Angelus se stále usmívá, ale trochu se zklidní. Najednou někdo vpadne do sídla. Než se všichni stačí vzpamatovat, drží ten dotyčný Willow pod krkem.

Je to Spike.

Všichni okamžitě zpozorní a čekají, co se bude dít. Nikdo z nich by Spika nečekal. A přišel zrovna v nejméně vhodnou chvíli. První, kdo se z šoku probere, je samozřejmě Angelus.

„Nazdar, kámo. Konečně jsi se přestal litovat a hodláš dělat něco užitečnýho?“ Ptá se Angelus Spika. Ten ho ale ignoruje.

„Ty sklapni a nepleť se do toho. Panebože, přemožitelko. Prober se, mělas zase zatmění mozku nebo co? Ty se nikdy nepoučíš.“ Řekne znechuceně Spike. Nemůže pochopit, jak Buffy zase mohla Angela „obrátit“.

„Ale kvůli tvým sexuálním touhám tady nejsem. Co si o sobě k sakru myslíte? Víte, jakou práci mi dalo, než jsem tu přilbici získal? A tady ta mála mrcha mi ji klidně vyfoukne přímo před nosem.“ Vysvětlí Spike a všem je hned jasné, že ti dva upíři, co nesli bednu s přilbicí, nepracovali pro nikoho jiného než pro Spika.

„Buď mi ji okamžitě dobrovolně dáte, nebo jí udělám z krku cedník.“ Řekne výhružně Spike a aby svému příslibu dodal na věrohodnosti, nasadí upíří obličej a přiblíží své zuby k Willowinu krku. Buffy s Ozem stojí vedle sebe a vidí, že je zle.

Alex je pohotovější. Stojí za Spikem, rychle se rozeběhne a pak se všechno semele hodně nečekaně. Alex se rozmáchne a bodne Spika kolíkem do hrudi. Ten se okamžitě skácí na zem, ale nerozpadne se. Alex se netrefil do srdce. Willow okamžitě uskočí a schová se v Ozově náruči. Spike se choulí na zemi v bolestech. Všichni nemůžou uvěřit svým očím, co Alex udělal. Spike ale uvažuje logicky a dá si dohromady dvě a dvě. Je mu jasné, že ve svém stavu by asi moc bojovat nedokázal, a tak se raději zvedne (dělá mu to dost velké problémy) a snaží se co nejrychleji vypadnout. Nikdo se ho nesnaží zastavit, jen Angelus si neodpustí poznámku.

„To ses teda vyznamenal. Základ je krýt si záda, ne? Děláš upírům jen ostudu.“ Řekne znechuceně Angelus. Spike se na něj podívá pohledem plným zlosti.

„Všichni budete jednou pykat. Všichni. Do jednoho.“ Řekne Spike a odejde. Všichni chvíli jen zírají a pak je Angelus zase vrátí do reality.

„Jste zamrzli nebo co?“ Řekne neurvale Angelus. Willow je stále ještě v šoku, Buffy se zabývá svým roztrženým rtem a Alex je plný dojmů ze svého bodnutí Spika. Všichni se na Angeluse zároveň podívají. A Willow promluví.

„Takže bysme mohli pokračovat, ne?“ Všichni proberou ze zamyšlení a Angelus se podívá na Buffy.

„Copak zlato, ztratila jsi řeč? Snad ti nebylo našeho „prince peroxida“ líto? To bys mě opravdu rozesmála.“

„To není tvá starost. Ty koukej provést ten rituál.“ Řekne Buffy a opravdu vypadá, že jí bylo Spika líto, ale tuhle myšlenku ve své hlavě okamžitě zapudí. Angelus vidí, že Alex stále třímá svůj kolík a uvědomí si, jak dopadl Spike, a tak řekne.

„Fajn. Tak začněte.“ Willow připraví vše potřebné a Oz vezme knihu se zaříkáváním a otevře ji před Angelusem.  

„Až ti Willow řekne, tak začneš číst.“ Angelus neznatelně přikývne. Willow vhodí do kotle poslední ingredienci a pokývne hlavou směrem k Angelusovi. Ten s nechutí pomalu odříkává latinský text. Během rituálu mění přilbice barvy, rozžhavuje se a zase chladne. Nakonec se celá roztříští na tisíc kousků a celou místnost ozáří namodralé světlo. Všichni zamyšleně sledují, jak se tisíce kousků mění v prach.

„Co všichni tak zíráte, jako byste nikdy žádný rituál nikdy neviděli?“

„Neboj se. Za chvíli uvidíme další.“ Řekne škodolibě Buffy.

„Můžeš začít, Will.“ Sotva to Buffy dořekne, Angelus se rozzuří, zkoncentruje v sobě veškerou energii, vytrhne řetězy ze zdi a zaskočenou Buffy chytne pod krkem. Všechno se semele hrozně rychle a stejně tak jako držel předtím Spike Willow, tak teď drží Angelus Buffy.

„Jak poetické, že? Myslela sis, že si užiješ a ještě zachráníš svět bez jakýchkoliv důsledků? Chtělas zabít dvě mouchy jednou ranou, ale něco ti řeknu Buff, takhle to nefunguje…“ Angelus se odmlčí a chystá se Buffy kousnout, ale Oz vyskočí a vteřinu jeho nepozornosti využije k tomu, aby Buffy hodil uspávací injekci. Ta ji bodne Angelusovi do nohy, přesně v okamžiku, kdy jeho zuby jen tak tak škrábnou o její hrdlo. Látka začíná rychle účinkovat, Angelus povolí sevření, Buffy se mu vytrhne a Angelus padne na kolena a zařve.

„Děvko!!!“ A skácí se na podlahu. Alex je jak u vytržení.

„Dneska je to všechno fakt jen o chlup.“ Buffy je jediná duchapřítomná a ví, co dělat.

„Všichni se proberte. Nemáme čas. Angelus je silný a uspávací injekce nebude fungovat dlouho. Willow, začni… prosím!“ Řekne Buffy hodně naléhavým tónem. Willow začne odříkávat rituál k navrácení duše. Skleněná koule začíná svítit žlutě a po pár minutách je po všem a rituál je dokončen.

Angel ještě chvíli nehybně leží na zemi a pak se začne probírat. Všichni jen tiše stojí a čekají. Angel zvedne hlavu a zmateně se rozhlédne.

„Kdo jste a kde to jsem?“

Buffy se podívá na Willow a ničemu nerozumí.

„Co se děje? Jak to, že nás nepoznává? Jak to, že MĚ nepoznává? Je to jen chvilková ztráta paměti z rituálu, že ano?!!“ Zeptá se Buffy tónem, který nepřipouští zápornou odpověď.

„No, ztráta paměti může být chvilková, ale určitě by si měl pamatovat nás… sama tomu nerozumím. Asi se někde stala chyba.“ Řekne omluvně Willow.

„Někde se stala chyba?!“ Řekne Buffy, ale teď spíš zoufalým tónem.

„Co budeme dělat?“ Zeptá se Buffy o po všech se rozhlédne. Pak se někomu zazvoní mobil. Buffy se probere a zvedne svůj telefon ze země.

„Prosím?“ Chvíli poslouchá volajícího a pak zavěsí. Všichni jí visí na rtech.

„Giles se dnes večer vrací do Sunnydale.“ Všichni koukají na vystrašeného a nechápajícího Angela a nastane hrobové ticho.

3.

Po pár hodinách usilovného přemýšlení a dumání nad tím, kde se stala chyba, se všichni shodli na tom, že bude lepší počkat na Gilese.

„Buffy, nejlepší asi bude, když nebudeme nic podnikat a počkáme, až se večer vrátí Giles. Ten určitě bude vědět, co dělat.“ Řekne Willow a má strach, že ji Buffy viní z toho, že rituál provedla špatně.

„Asi ano, Will. Giles si bude vědět rady. Nebuď z toho smutná, nebyla to tvoje chyba. Nikdo z nás to nemohl tušit.“ Odpoví Buffy a obrátí se k ostatním.

„Měli byste si odpočinout. Běžte se domů trochu prospat a sejdeme se tady po západu slunce.“

Angel se stále nejistě dívá kolem sebe. Stáhl se do rohu a pozoruje, co se bude dít.

„Máš pravdu. Měli bychom si všichni odpočinout, stejně tu teď nejsme nic platní.“ Souhlasí Oz. Vezme stále skleslou Wilow za ruku a oba odcházejí. Alex se také zvedne, ale ještě se Buffy zeptá.

„Zvládneš to tu sama?“

„Pokusím se.“ Odpoví Buffy, ale v jejím hlase je slyšet nejistota.

„OK. Večer jsme tu všichni zpět.“ Povzbudivě se na Buffy usměje a také odhází.

Když všichni odejdou, nastane mezi Buffy a Angelem trapné ticho. Buffy neví, jak má začít konverzaci. Sama má ze všeho hodně smíšené pocity a navíc netuší, jak je na tom Angel.

Angel je naprosto rozhozený. Neví kde je, s kým je a co se vlastně stalo. Jediné co si pamatuje je pár útržkovitých vzpomínek ze své dávné minulosti. Vzpomíná si, že je upír. Dokonce ví i to, jak býval kdysi krutý a že pak dostal svou duši zpátky, ale nic víc. Nikoho z nich nepoznává, jen ta hezká blondýnka se zelenýma očima mu připadne povědomě blízká. Odhodlá se a rozpačitě na Buffy promluví.

„Já… vím, že bych si na tebe a ostatní měl vzpomenout, ale zatím to nejde. Nevzpomínám si na vás, ani na to, jaký je mezi námi vztah. Vím jen, že jsem upír s duší, který provedl hodně krutostí. Nic víc. Mám jen takový zvláštně neodbytný dojem, že mám k tobě bližší vztah než k ostatním. Mám pravdu?“ Zeptá se nervózně Angel a čeká na Buffyinu odpověď.

Buffy je rozrušená tím, že si Angel něco pamatuje. Neví, jak má reagovat. Hlavou se jí honí spousta myšlenek.

Měla bych mu říct o našem vztahu? Je to tak komplikované. Nemusel by to ani pochopit, natož se s tím vším najednou vyrovnat.

Buffy zoufale přemýšlí, co má Angelovi odpovědět a nakonec řekne.

„Ano. Ze všech jsme si byli my dva nejblíže. Hodně jsme si rozuměli. Jsem přemožitelka a ty jsi mi jako upír s duší dlouho pomáhal s bojem proti zlu. Tentokrát jsme potřebovali zničit velice mocnou přilbici, a tak jsme potřebovali, abys opět ztratil duši a mohl provést rituál.“ Vysvětlí Buffy, ale její špatně z toho, že Angelovi lhala. Ale podle ní je to pro něj v tuhle chvíli nejlepší.

„Aha. No moc se v tom nevyznám, ale jak jste mě připravili o duši?!“ Zeptá se Angel, ale jakmile to dořekne, Buffy si vybaví jejich milování a do očí se jí tlačí slzy. Nakonec se ovládne a k vysvětlení použije druhý způsob připravení o duši a skutečnost hodně „upraví“.

„Ehm… museli jsme na to použít černou magii a ty nejtemnější kouzla. Bylo to pro tebe hodně bolestivé, ale zvládl jsi to. Provedl jsi rituál, ale tvá horší „polovina“ začala dělat potíže a tak jsme tě uspali a vrátili ti duši zpět. Bohužel se někde stala chyba a my nevíme kde. Co bylo po tom už víš.“ Buffy je sama ze sebe otrávená a nechápe, jak může Angelovi tak bezostyšně lhát.

Angel vidí, že Buffy není moc příjemné o tom mluvit, neví proč, ale raději se už na nic neptá. Pochopí, že jsou asi u něj „doma“, a tak Buffy řekne.

„Dobře. Možná by sis taky měla odpočinout, než dorazí ten váš přítel… Gulius?“ Nemůže si Angel vzpomenout na jeho jméno.

„Giles!“ Opraví ho Buffy.

„Oh, jistě. Giles. Můžeš se natáhnout tady v ložnici.“ Buffy neznatelně kývne a odchází do ložnice. Docela se jí ulevilo, že se Angel už na nic neptal. Další lež by asi nezvládla. Angel zůstává sedět na pohovce a když už je Buffy skoro v ložnici, tak se ještě otočí a podívá se zamyšleně na Angela, který k ní sedí zády.

Je večer a do sídla dorazí Giles spolu s ostatními. Willow ho již obeznámila, jak se věci mají, ale Giles chce hlavně vidět Buffy. Vejdou dovnitř a Angel sedí stále na stejném místě.

„Ahoj Angele. Kde je Buffy?“ Zeptá se Giles. Angel samozřejmě Gilese nepoznává, ale vytuší kdo to je a pozdraví ho.

„Zdravím. Buffy byla unavená, a tak si šla na chvíli lehnout.“

Giles jde do ložnice a ostatní ho následují, jen Angel zůstane sedět. Buffy spí, a tak se jí Willow lehce dotkne.

„Buffy, vstávej. Přijel Giles.“ Buffy otevře oči a když uvidí Gilese, posadí se na postel.

„Ahoj, jsem ráda, že jste zpět. Tolik se toho stalo.“ Opět se jí vhrnou slzy do očí.

„Já vím, Buffy. Já vím. Udělali jste při rituálu zásadní chybu. Rituál navrácení duše se nesmí provádět pokud dotyčný není při vědomí a jelikož byl Angelus omámený injekcí, způsobilo to jeho následnou ztrátu paměti.“

„To nás vůbec nenapadlo. Všechno se to událo tak strašně rychle, ale netrpí úplnou ztrátou paměti. Pamatuje si něco ze své „temné“ minulosti, ale na nikoho z nás si nevzpomíná.“ Buffy ztěžka polkne a vysvětlí jim, že Angelovi neřekla nic o jejich vztahu, ani o tom, co se stalo před rituálem.

Všichni překvapeně zírají. Giles nemůže uvěřit tomu, co Buffy právě řekla, ale je na ni pyšný.

„Udělala jsi dobře. Pokud si pamatuje alespoň něco ze své minulosti, paměť se mu určitě vrátí. Těžko říct kdy. Možná za týden, za měsíc nebo za rok. Ale až si vzpomene, bude lepší, když spolu nebudete. Angel by měl jít svou cestou a ty také. Každý máte své poslání a každý někde jinde.“ Buffy nemá sílu nic říct a tak jen jednoduše kývne.

„Možná bychom měli Angelovi něco říct. Musí být strašně zmatený a musí se cítit sám.“ Řekne Willow a tak jdou ostatní zpět za Angelem. Giles se toho chopí.

„Takže Angele. Předpokládám, že tvá paměŤ bude brzy v pořádku, chce to jen čas.“ Náhle zazvoní Buffyin mobil. Je to Cordelie a ptá se, kdy se Angel vrátí do kanceláře, že to tam bez něj nezvládají. Buffy se podívá na Angela a řekne.

„Už brzy. Neměj strach… Ano taky se měj… Díky… Ahoj.“ Položí telefon a promluví k Angelovi.

„To byla tvá kamarádka z L.A. Pracuje s tebou ve tvé kanceláři a měla už o tebe strach.“ Giles na ni naváže.

„Ano. Asi by bylo nejlepší, kdyby ses vrátil do L.A. Tam si utřídíš věci v hlavě a vše bude zas jako dřív.“

Angel se na něj s úzkostí podívá a řekne.

„O tom silně pochybuji, ale nevím co jiného dělat, tak vám budu důvěřovat a pojedu do L.A.“ Angel pochopí, že by všichni byli nejraději kdyby odjel, a tak neprotestuje. Giles ví, že to bude pro Buffy i Angela těžké, ale myslí si, že je to nejvhodnější řešení. Buffy se na Angela podívá hlubokým pohledem a Angel vycítí, že se Buffy ještě vrátí. Alex, Oz, Willow a Giles se s Angelem „rozloučí“, ale na jejich tvářích je spíš vidět oddechnutí než lítost nad Angelovým odchodem. Pak odejdou.

Venku Giles Buffy odůvodňuje to, co řekl.

„Myslím si, Buffy, že tvůj vztah s Angelem přináší jen samé komplikace. Pokud byste zůstali spolu, mohlo by to jednou skončit tragédií. Nehledě na to, že se Angel už jednou sám rozhodl, že chce odejít.“

„Já vím!“ Buffy přesně ví, jak to Giles myslí a souhlasí s ním.

Pomalu se všichni rozcházejí do svých domovů a Buffy jde chvíli hlídkovat na hřbitov, ale nemůže se soustředit. Jeden upír, co právě vylezl z hrobu, ji málem kousne, ale nakonec ho Buffy pošle zpět „pod kytičky“. Dokola přemýšlí o svém vztahu s Angelem a nakonec dospěje k definitivnímu rozhodnutí.

Angel mezitím přechází po místnosti sem a tam a hodnotí situaci ze všech úhlů. Na jednu stranu chce respektovat ostatní a odejít zpět do L.A., ale stejně silně, nebo dokonce ještě víc touží zůstat v Sunnydale a být Buffy na blízku. Pak se otevřou dveře a vejde Buffy. Angelovy oči se rozzáří.

„Ty ses vrátila!“ Řekne a usměje se na Buffy. Když ale vidí výraz v její tváři, jeho nadšení okamžitě pohasne.

„Angele, já…“ Na chvíli se odmlčí, posadí se k němu na pohovku, kde se spolu den předtím milovali a pokračuje.

„…jsem ti přišla přišla jen všechno vysvětlit. Nemohla jsem tě nechat odejít, aniž bych ti řekla celou pravdu. Máš na to právo.“ Angel se na ni tázavě podívá. Buffy má sevřené hrdlo úzkostí, ale pokračuje.

„Náš vztah byl… je velice komplikovaný. Prožili jsme spolu hodně společných chvil, ať už šťastných nebo nešťastných. Oba jsme se trápili a zároveň jsme mohli štěstí rozdávat...“ Angel při každém slovu vypadá zasmušileji. Začíná mu docházet důvod Buffyiny návštěvy. Buffy mu dlouho a podrobně líčí vše, co se mezi nimi za těch pár let stalo. Při popisování jejich „šťastných chvil“ má na tváři blažený výraz a při následovném výčtu Angelusových her „na kočku a na myš“ se rozčílí. Nakonec se dostane k jejich nedávnému rozchodu.

„…a pak jsi se rozhodl, že bude lepší, když se rozejdeme. Měl jsi k tomu pádné důvody, které začínám chápat až teď. Když jsi po našem rozchodu odjel, tak jsem si myslela, že tvůj návrat bude znamenat něco víc než jen pouhou pomoc s rituálem. Až teď si zpětně uvědomuji, že jsi měl bohužel pravdu.“ Angel už to nemůže dál poslouchat a přeruší ji.

„To ti nedovolím Buffy. Po všem co jsi mi řekla, snad nečekáš, že se tě teď tak snadno vzdám!?“ Angel nechápe, co mu Buffy říká a ani to pochopit nechce.

„Poslouchej mě, Angele.“ Řekne Buffy, přiblíží se k němu a své ruce proplete s jeho.

„Na mých citech k tobě se nic nezměnilo a na náš vztah nikdy v životě nezapomenu. Bylo to to nejkrásnější, co jsem kdy prožila a ničeho z toho nelituju!!!“ Dodá důrazně Buffy.

„Jednou jsi tohle rozhodnutí udělal ty a protože se ho snažím respektovat, nebudu zneužívat toho, že si na to teď nevzpomínáš. Ty teď nejsi schopný to objektivně posoudit, ale buď si jistý, že je to pro mě stejně těžké jako pro tebe. Až si vzpomeneš dáš mi za pravdu.“

Angel nic neříká a z jeho výrazu v tváři nelze nic vyčíst. Buffy pokračuje ve svém monologu.

„Máš agenturu v L.A., potřebují tě tam a ne tady. Jsem ti vděčná za veškerou tvou pomoc, ale musíš jít. Máš určité poslání a já také. Musíme jít každý svou cestou.“ Buffy vidí, že je Angel zdrcený víc než čekala, a tak se k němu nakloní a zlehka ho políbí. Pak se odtáhne. Angel teprve po pár vteřinách otevře oči, které s lesknou slzami.

„Snažím se tě chápat, Buffy, i když mi to moc nejde. Poslechnu tě a odjedu. Ale vždycky toho budu litovat. Přeju ti šťastný život.“ Řekne se slzami v očích.

Buffy nechce tu hroznou chvíli protahovat ani o vteřinu víc a tak nemilosrdně vyřkne ortel nad jejich vztahem.

„Sbohem!“ Buffy odchází a nemá to srdce se ani otočit. Vyjde ven ze sídla. Začíná drobně pršet a ona kráčí setmělou ulicí. Jen těžko by rozeznala, které kapky na její tváři má na svědomí déšť a které mají slanou příchuť.