Minulosti se nezbavíme
Autor: neznámy
Poznámka:Hľadáme autora poviedky. Bližšie informácie nájdete v sekcii Neznámi autori

Darla vystoupila z koupelny a usmála se. Seděl v koženém, černém křesle s lokty položenými na kolenou. Zablýsklo se jí v očích.

„Věděla jsem, že jsi tady. Tipuju, že jsi tu, abys se mi omluvil za ta slova z minulé noci. Ale moje mínění se o tobě za těch 150 let nezmění, nemusíš mít strach. Jsi muž a tak se staráš o… své vnitřní potřeby.“

Angel poukázal na Lindseyho přikrytého modrými prostěradly. Vypadal naprosto spokojeně.

„Našla jsi další černou duši ke spojení se svou vlastní?“

„Jestli opravdu věříš, že moje duše je tak... černá, tak by jsi tu asi neměl být.“

„Co jsi udělala? Zdrogovala ho?“

„Jak tebe? Ne.“ Pohodila hlavou a ukázala na Lindseyho. „Muži jsou o tolik snesitelnější, když spí.“ Její oči se stočily k Angelovi. „Zvláště ty, Angele.“ Když sledoval její drobnou a krásnou postavu, tak tajně vychutnával její jemný a elegantní krk spolu s vlasy, co na něj dopadaly. Její šaty s jen s úzkými ramínky se obtáčely kolem jejích boků. Upravenými nehty si přejížděla přes krk, když k němu pozdvihla obočí. „Jak jsi se dozvěděl, že jsem tady?“

„Zkoušíš se přede mnou ukrýt, Darlo? Jsme jedno tělo, vzpomínáš.“

Zavřela oči a zdálo se, že skoro zapředla při té představě. Angel se postavil. Byl opět oblečený ve svém černém kabátě a vypadal nebezpečně. Její melodický hlas k němu dolehl. „Můžu tě cítít. Můžu tě ochutnat.“ Když mluvila, Angel si všimnul, že si prsty přejíždí přes dlouhý šrám, co jí minulou noc stihnul udělat. Jeho oči přejízděly po celém jejím těle.

„Děsíš mě…“ Úsměv.

„Samozřejmě, že tě děsím, miláčku. Jsem ta, co tě stvořila. Viděla jsem tě tvořit a zabíjet a spolu s tebou si užívala všech potěšení. Všechny ty věci tě teď děsí a ani já z toho nejsem vyloučená, že?“ Udělala k němu krok, když si uvědomil, kde stojí, začal jí pozorovat upřeněji. „Podívej se na sebe. Všechny ty zásady, protože jsi upír s duší. Pořád máš ale svou mysl, Angelusi. Angele. Hluboko uvnitř jsi stále ten stejný muž, co jsi býval. Muži se nemění. Můžou být jen trochu usměrněni.“

Slyšet její hlas ho omamovalo. Pocity, u kterých cítil, že ho něco řídí a snažil se zase nabrat svou rovnováhu. „A podívej se na sebe, Darlo. Člověk a stále ani jediná stopa po vyčitkách svědomí.“ Její prsty teď jemně přejížděly po jeho dlani a vdechovala jeho vůni. Její vydechnutí se ozvalo blízko jeho krku. „Oh, já mám výčitky svědomí, miláčku. Ale všechny sobecky patří jen tobě.“ Podíval se jí do očí a zkoušel nepřistoupit na její hru.

„Co všichni ti lidé, které jsi zabila, Darlo?“ S malým úsměvem se odtáhla.

„Ano. Ty, které jsme zabili spolu.“

„Čekej a pocítíš to, Darlo.“ Studovala pozorně jeho tvář.

„Chceš mě vystrašit? Říkáš mé jméno, Angele.“

„Říkám ti to.“ Jeho tvář byla vážná a ona se toužila jí dotknout.

„A až to ucítíš...“

„Poběžím k tobě? To je to, co chceš, Angele. Stále tě chci.“ Její tělo opět ustoupilo a pokračovala ve své realizaci „Zraňuješ mě svými slovy, ale proč mi tak lžeš? Nikdy jsem neklečela před vinou a nebo pláčem u tvých nohou.“ Angel k ní udělal krok.

„A co tě nutí být si tak jistý, že budu litovat toho, co jsem udělala? Protože teď budu stárnout?“ Její oči se na něj upřeně dívaly. Vzhlédla k němu, když se před ní postavil. Přejel jí prsty po bradě. Jeho hlas byl jemný, ale pevný.

„Protože máš tohle.“ Přiložil si její teplé prsty na hrudník a položil na ně svoje. Druhou rukou jí odhrnul vlasy z tváře.

„Nikdy jsi nepoznal mou duši.“ Hluboko v jejích očích se odrazil jeho obraz.

„Možná ne, ale poznám.“ Potom jeho oči sklouzly k modřině, co jí udělal. Jeho studené prsty jí nutily se chvět, když putovaly kolem jejího hrdla a klíčních kostí až k levému ňadru.

„Cítíš mé srdce. Co ti říká?“ Její oči se stočily k místu, kam položil svou levou dlaň. Sklonil k ní hlavu a Darla cítila, jak se jazykem dotýká modřiny, co jí udělal. Zavřela oči a zaklonila hlavu ke straně, aby se k ní lépe dostal. Cítila v té ráně slabou bolest, když se jí teď dotýkal.

„Vždycky si nechával své značky.“ Její prsty se zapletly do jeho hnědých vlasů ve chvíli, když přitlačil. „Minulou noc jsem myslela, že mě skutečně kousneš. Zmlátl jsi mě. Nikdy jsi to předtím neudělal, Angele.“ Usmála se a podívala na něj. „Kromě toho jsi ke mně přišel s duší.“ Přidušený výkřik vyšel z jejího hrdla poté, když jí Angel strhnul na podlahu. Zasténala, když na ní dopadla. Úsměv na jeho tváři jí byl tolik známý, vysmíval se jí, když byl nad ní a ona byla vězněná s rameny přitisknutými k podlaze.

„A když jsi se z toho vyděsil tak, že mě chceš zabít, tak teď co? Vrhneš se na mě??“

„Zradila jsi mě dlouho předtím než jsem já zradil tebe?“ Jeho úsměv byl samolibý a domýšlivý.

Pokračoval. „Jak jsem tě zradil?“

„Drusilla.“

„Přivedla jsi jí ke mně. Vybrala jsi jí pro mě.“ Darla sevřela ruce v pěst.

„Myslíš si, že teď když mám duši a smrtelné tělo, že se mnou takhle budeš mluvit? Měla jsem moc. Měla jsem větší moc, než si vůbec umíš představit, můj chlapečku.“ Kleknul si před ní.

„Ušetři me, Darlo. Nudím se.“

„Znásilnil jsi mě. Jednou. Vzpomíná si na to ta tvá malá dušička?“ Sklopil na chvíli oči. Potom se setkal s jejími.

„Nezastavila jsi mě.“ Krátký moment bolesti jí proběhl v očích. Potom se usmála.

„Špatně. To není ten Angel, co pomáhá lidem. To je ten Angel, kterého chci zpět. Naklonila se k němu, přitáhla si jeho tvář a políbila. Po několika okamžicích jí odstrčil pryč. Zvednul se a vytáhnul na nohy i ji. Přirazil jí ke zdi. Začala se smát, její vlasy byly rozcuchané. Postavil se nad ní a ona vzhlédla. Její smích pronikl až k jeho touze a rozčílení, co v něm vbuzovala.

„Řekla jsem ti, že nebudu křičet. Nikdy.“ Angel přešel pokoj připravený k tomu, aby jí obvinil.

„Přivedla jsi Faith do mých snů. Jak jsi se vůbec opovážila!“ Na maličký moment se Darla musela opřít opravdu o zeď, aby neupadla.

„Chtěla to. Byla ve tvém pokoji, když jsi spal. Ta holka je miláček. Je o tolik hezčí než ta poslední. Nevěděla o moc víc. Upíři a Přemožitelky propadají lásce. Jen chtěla být s tebou a já jí to umožnila.“

„Nepřišel jsi sem ale mluvit o nějaké tmavovlasé přemožitelce. Řekni mi, co chceš. Proč jsi se ke mně vrátil?“

„Chtěl jsem se ujistit... že jsi v pořádku. A jsi!“ Ale nepohnul se stejně jako ona. Pod jeho upřeným pohledem byla stále přitisknutá ke zdi.

„Moje… lidská stránka. Nenávidím to! Můžu sice jíst zase jídlo a nakupovat na Rodeo Drive, ale já nechci. Chci zase cítit tebe a krev a bolest jiných lidí než tu vlastní! Chci, abych byla s tebou a jednou ti dám ten tvůj malý okamžik štěstí a ty mě uděláš zase upírem!“

Angel se na ní upřeně díval.

„Zapomeň na minulost. Zapomeň na Sunnydale a na Přemožitelky! Vím, že to chceš a já ti to můžu dát… Dřív a nebo později.

Možná jsem člověk, ale má duše stále zůstala v temnotě.“ Usmála se. „Ale myslím, že ty máš dobra dost pro nás oba.“

„Nevíš, co říkáš!“

„Možná, ale vím, co chci - tebe, a vím, že i ty mě! Tak mi to dovol. Dovol mi, abych tě udělala opět tak svobodným.“ Angel se na ní díval pořád stejně upřeně, ale už nic nenamítal.

„Znovu okusit ten pocit… moci a touhy. Neříkej, že se ti po tom alespoň trochu nestýská.“

Blížila se k němu krok po kroku. Když byla témeř u něj, popadl jí a přirazil ještě jednou ke zdi. S očekáváním se mu podívala do očí. Popadl okraje jejích šatů a prudce škubl.

„Teď to ale bude po mém!“ a sklonil hlavu k jejím rtům…

 

 

2.

„A jinde.“ Dodal a táhnul jí směrem ke dvěřím. „Kam mě to...?“

„Tady ne. Až si tě vezmu, tak to nebude tam, kde je pach tohohle parchanta.“

„Byl jsi vždycky tak romantický.“ Zasmála se ironicky a nechala se vytáhnout ven.

 

Angel jí dovedl ke svému autu a ona se posadila. Když se Angel ujal řízení, bylo to jako by si začal uvědomovat, co se hodlá udělat a začal střízlivět. Darla si toho všimla a pustila se v obracení tohohle procesu tím, že mu zajela za pásek kalhot. Angel zatnul zuby „Ne, přestaň.“ Zavrčel.

„Začínáš váhat.“ Zamumlala Darla a lísala se k němu.

 

Za chvíli už byli u hotelu a Angel prudce zabrzdil auto. „Neslibuj si od toho něco víc… Chci tě, Darlo a proto jsme tady.“

„Jak jinak, drahoušku?“

Angel jí k sobě prudce přitáhl a tvrdě políbil.

Když jí přivedl dovnitř, zamkl za nimi dveře a vypnul telefon. Darla se na něj podívala a přetáhla tričko přes hlavu. Angel se na ní díval „Pokračuj, chci tě vidět.“

Darla nezaváhala a pomalu si stahovala kalhoty i spodní prádlo. Vydala se už nahá k Angelovi a ten jí vzal do náruče a nesl do postele…

 

Darla se probudila s vykřikem bolesti… posadila se na posteli a podívala se na zápěstí. Kapala z nich krev. Co se to děje? Angel se vedle ní probral. „Děje se něco? Co se stalo? Darlo?“ Rozsvítil lampičku u postele. Ta vypadala vyděšeně a zhrozeně se dívala na kapky krve.

„Jak se ti to stalo?“ Ani nečekal na odpověd a rychle si oblékl boxerky a došel pro lékárničku. Něžně jí vzal její ruce do svých a začal je obvazovat. Odložil zbytek obvazů a objal jí.

„Bojím se, Angele. Od čeho to je?“

„Já nevím, ale zjistím to…“ Pomalu jí položil zpět do polštářů a lehl si vedle.

Nakonec pomalu usnula.

 

Když se probudila, už byla v posteli sama. Bylo po poledni a šla se vysprchovat. Dávala pozor a když vystoupila, musela si začít měnit obvazy. Byla stále nahá, když uslyšela kroky na schodech. Rychle se usmála a vydala se z koupelny do ložnice. Postavila se doprostřed pokoje a čekala...

 

Stál ve vstupních dveřích a díval se na její nahotu. Její krásné tělo na pozadí svého bytu. Své ložnice.

„Darlo… co to děláš?“ Sundávala si pomalu obvazy ze svých zápěstí. „Podívej se na mě, Angele, a řekni mi, co vidíš. Řekni mi, kdo jsem.“ Tenhle tmavovlasý upír s andělskou tváří se zdráhal vstoupit do pokoje, protože se bál. Všimnul si slz, co jí stékaly po tvářích. Konečně udělal krok dovnitř místnosti.

„Neboj se mě. Nezraním tě. Už nikdy. Nedokážu to, zatraceně.“

„Nezranil si mě.“

„Angelusi, jen mě drž.“ Její rty se přisály na jeho. Než jí mohl odstrčit, obtočila se tělem kolem něho a dala mu ruce kolem krku. Položila si hlavu na jeho hruď a tiše vzdychla. Angelova paže jí přitiskla k sobě. Jeho studené ruce proti jemné horké pokožce. Angel jen tiše doufal, že Cordy a ostatní nedorazí až sem, když budou něco potřebovat.

„Angele, necítím se skutečná. Všechno, co cítím, je splašený tlukot něčeho, co mám v hrudi. Stále mi připadá, že žiju ve snu a nemůžu se probudit.“

„Tohle není sen, Darlo.“ Její jemné prsty ťapkaly po černém svetru, měkoučkém proti jejímu tělu.“

„Vzpomínáš si na to, když jsme byli u Pána, Angele. Spojil nás dohormady. Rituál Věčnosti.“

„Vzpomínám.“

„Nevím, proč to udělal, ale cítila jsem, že ty… nechceš být se mnou spojený...“ pomalu přesunul svou dlaň na její vlasy a něžně je hladil. Darla se od něj na chvilku odtrhla a podívala se mu do očí. Stále mu přitom ale přejížděla přes svetr prsty.

„Zkoušela jsem tě dostat zpět. Byla jsem v té cikánské osadě, chtěla po tom starém muži, aby mi přivedl zpět mého Angeluse. Nevíš, co jsem cítila. Ty jsi byl pryč a já byla sama. Zabila jsem ho...“

„Stejně jako všechny ostatní.“ Doplnil za ní Angel.

„Ano, stejně jako ty ostatní. Cítila jsem se prázdná. Milovala jsem tě. Pořád tě miluju.“

„Mohlo to možná vyjít než Spike… než ten hlupák všechno zničil. Nenáviděla jsem ho a mučila přes dva dny. Dva měsíce se mnou nepromluvil… měla jsem ho zabít. Ale nemohla jsem Drusille vzít její hračku.“

„Nakonec jsem byla šílená z toho, že tě už nemám a vrátila se na dvůr Pána. A on mi zase vrátil pocit bezpečí. Ale ne všechno mi mohl dát… umírala jsem pro tebe každou noc. Tolik jsem na tebe zkoušela zapomenout, ale nešlo to. Občas jsem až mohla cítit, jak šeptáš v mých snech a slibuješ mi zase naši budoucnost. Slibuješ mi všechno… a nikdy nepochopím, jak jsi se mohl všeho vzdát… nás.“ Přitáhl si jí opět k sobě a dál jí nežně hladil.

„Shhh, Darlo.“

„A teď když mám duši, cítím ještě víc. Kdybych ti nepřivedla tu cikánskou holku, tak by se nic z toho nestalo. A ty by jsi byl stále můj, Angelusi.“

„To nebyla tvá chyba a nebyla to chyba vůbec, rozumíš??“ přejela mu rukou přes bradu.

„Můj chlapečku, můj miláčku, když zemřu, slib, že navštívíš můj hrob.“ Vtiskl jí polibek do dlaně a putoval až k zápěstí.

„Ty nezemřeš.“ Darla kývla a mírně se jí pootevřely rty.

„Ano, zemřu, Angele.“ Poodešla od něj pár kroků. „Vidíš tohle tělo? Přesně takhle zemře… pomalu a ošklivě, až nebude připomínat nic z toho, co si oba pamatujeme. Ale ty zůstaneš mladý a přitažlivý přesně tak, jako když jsem tě poprvé uviděla.“ Usmála se na něj a zamrkala.

Poprvé jí viděl jako někoho zranitelého a někoho, koho chtěl před vším chránit. Pomalu k němu opět přistoupila.

„Angelusi, vzpomínáš si na náš malý výtvor? Foxie… Spike jí dal tohle jméno. V Paříží 1895 hezká zrzka a ten kolík v její ruce… jo, hezká Přemožitelka. Raven Ann Morris. Černý kožený korzet. Stříbrná Victoriánská sukně. Purpurové punčochy. A černé tetování na boku.“

Angel shlédl dolů a podíval se jí do očí. „Chtěl jsi ji pro sebe... Chtěl jsi svoje malé dětátko z lidského masa a já jsem ti to nechtěla dovolit.“ Přejížděla mu prsty po krku. „Ano, Angele. Něco jako naše malá dcera. Malá roztomilá princeznička se silou Přemožitelky a upíra. Náš nejlepší výtvor. Mohl jsi v ní číst jak v knize.“

„Občas mluvila jak Spike, ale chtěla mluvit jako ty… Hrála si s panenkami Drusilly. Ano a když jsi odešel, byli z toho smutní.“

„Viděla jsi jí?“

„Ne, šla svou vlastní cestou. Víš, jaká byla. Tichá malá rebelka.

„Byl jsem v Londýně. Myslel jsem, že je tam a hledal jsem jí… myslel jsem, že se možná vrátila domů, ale ne. Vím, že se stále asi někde potuluje. Má svou hlavu. Nevzdá se snadno. My všichni se setkáme.“

„Odešla krátce potom, co jsi odešel.“

„Měla hodně z tebe.“

„Stejně tak z tvé krve a stejně tak svou.“

„Omlouvám se, Darlo.“ Třela si tvář o jeho hrudník. „Za co?“

„Možná za to, že jsem ti řekl, že jsi mě nikdy neučinila úplně štastným...“

„A to je pravda… nech to být. Nebudeme se trápit. Prosím.“ Vzhlédla k němu.

„Když tě cítím hluboko v sobě, je to jako kdyby bolest odcházela. I když jen pro malou chvíli.“

Angel zamrkal „Darlo, nemůžu.“

„Slibuju, že neztratíš duši. Vyhneme se tomu okamžiku… můžeš se tomu vyhnout... Prosím, Angele, netrap mě už. Potřebuju tě cítít... cítit, že mě alespoň na chvíli miluješ. Cítím se pak jako člověk. Jako JÁ, ať už to znamená cokoli. Jen pro tuhle chvíli, Angele.“

 

Potom ho políbila a on jí to vracel. Svlékla mu svetr a její tvrdé bradavky se otíraly o jeho hrudník. Když jí pokládal na postel, věděl, že to není správné, ale ten hlas byl tak sladký a zoufalý. A její oči tak toužebné. Potřebovala ho a možná i on potřeboval jí.

Znali svoje těla navzájem déle než kdokoli jiný. Zasténala, když do ní vstoupil, a zaryla mu nehty do zad. Její tělo se pohybovalo v souladu s jeho a nutil jí vydávat výkřiky plné rozkoše a touhy.

Napadlo ho, jak je možné, že se vzrušila tak snadno. Potom vykřikla.

„Je mi to jedno, Angele. Udělej mi to. Chci se cítit konečně jako dřív.“ Nemohl se uvolnit, vystrašený z toho, co mu uvolnení přinese. Věděl, že se ho pokusí obrátit zpět. Bylo tak lehké nechat se unést jejímy prosbami a touhou. Cítit se znovu naživu.

Ztuhnul, když se jazykem dotkla jeho krku. Potom to ucítil. Touhu. Krev. Když se začal sklánět k jejímu krku, cítil, jak ho temnota začíná pohlcovat. Když se jeho rty už skoro dotýkaly křivek jejího měkkého krku, nemohl zastavit svou upíří část. Téméř ve stejný moment se od ní odtrhl, odkulil se od ní až postel zaskřípala.

Darla těžce dýchala. Angel se skulil z postele a posadil se na podlahu.

„Chtěl si se ze mě napít. Cítila jsem to.“ Nemohl se na ní podívat.

„Nechtěl.“

Rozhostilo se ticho.

 

O pár minut později se rozezvučel telefon. Angel ho vzal. „Cože? Je v pořádku? Jedu tam.“


KONEC