Dopis
Autor: neznámy
Poznámka:Hľadáme autora poviedky. Bližšie informácie nájdete v sekcii Neznámi autori

Děj se odehrává po díle "Beneath you". Buffy píše Angelovi dopis po té, co mluvila se Spikem. O všem. O tom, co cítila i co cítí teď.

 

 

Angele,

vím, že je to dlouho, co jsme spolu naposledy mluvili. Co jsme spolu mluvili bez toho, abychom se schovávali za masky něčeho a nebo někoho jiného. Když jsme se setkali po tom, co jsem se vrátila, tak jsem ti řekla, že bychom měli zůstat, tam kde oba jsme. Není to to, co jsme oba vždy říkali? Zůstat odloučeni, protože je příliš nebezpečné zůstat spolu. Přeju si… dobře, naučila jsem se, že přát si věci nekončí dobře. Končí to špatně a jinak než jsem si kdy plánovala. Anya je teď zpátky ve svém démoním živlu a my všichni musíme být opatrní.

 

Vlastně tenhle dopis ale není o Anye. Je to o tobě a o mně. A Spikovi.

Je to složité.

Když jsem se vrátila zpátky, tak jsem byla na dně. Psychicky, jinak naštěstí ne. Spike a já jsme skončili v… měli jsme vztah. Nemůžu ho popsat a vlastně vůbec ani nechci. Skončila jsem to a potom už tam nebylo nic a Spike odešel. Pak se stalo ještě pár věcí, ale hádám, že nejsem zrovna nejlepší vysvětlovačka na světě, ale není to podstatné.

 

Spike má duši. Šok, že?

 

Měl jsi ho prý varovat před tou bolestí, co teď cítí, před zoufalstvím a hlasy z minulosti.

Angele, nevím, co jsi cítil, když se vrátila tobě, ale myslím, že jsem už získala představu. Vidím to teď na něm. Den co den. Bolest, výčitky, slzy a trápení. Když se to stalo poprvé, tak jsem ještě nebyla na světě a potom… víš, co se stalo stejně dobře jako já.

 

Minulost je pořád s námi. A pořád bolí. Je tu den co den. Budeme v nejbližší době čelit i horším věcem než je Anya a já jsem ti tohle musela napsat. Nevím, jak to skončí. Nevím, jestli ještě někdy uslyším tvůj hlas a nebo mě sevřeš v náručí, ale nemohla bych odejít bez rozloučení. Možná to nic nebude, ale možná taky ano.

 

Každý už máme svůj život, ale některé věci se nezmění nikdy. Zlomil jsi mi srdce. Nechal jsi mě zamilovat se, nechal jsi mě trpět, chtěl mě zabít, potom mi dát na pár sekund naději a zase mi ji vzít, vrátit se zpět, znovu mi dát víru  v to že budeme spolu a nakonec zase odejít. Část mne odešla s tebou. Možná ta nejdůležitější. Moje srdce. Rekapituluji vše, co se stalo. Dal jsi mi štěstí, dal jsi mi bolest a já tě pořád miluju. Pokud je láska opravdu daná tím, jak moc člověk trpí, tak ano, milovala jsem tě nejvíc. Pokud to je v klidu a rovnováze, tak je to Riley. Jo, ten hodný kluk, o kterém jsi řekl, že se ti nelíbí. Tolik jsem se snažila ho milovat, jako jsem milovala tebe a nešlo to. Zatraceně, Angele, nešlo to. Nemohla jsem, možná nechtěla. Možná jsem chtěla žít hluboko v srdci s nadějí, že se vrátíš, že řekneš „byl to zlý sen, Buffy“ a budeme zase šťastní. Nenávidím tě za to. Za to, co jsi mi vzal, za to kam jsi mě zase donutil dojít i v tomhle dopisu.

 

Neřekl jsi mi nikdy tolik věcí. Myslím, že jsem oba byli příliš opatrní kvůli tomu, co by nám mohly přinést. Chtěl jsi mě nejspíš chránit před svou minulostí a já zase chtěla chránit tebe. A jsme tam, kde jsme teď. Protože jsem možná nikdy neviděla, že těžké to bylo pro nás oba.

 

Je to zmatené, ale zkusím tomu dát zase smysl. Miluju tě a chybíš mi. Nakonec jsem se naučila, že se tyhle dva pocity asi staly neoddělitelnou součástí mého života. Konečně jsem pochopila, proč jsi odešel. Viděla jsem to i skrz Spika.

 

Nevím, jestli ti to dává smysl, ale potřebovala jsem ti říct, jak jsem to cítila. Chtěla bych s tebou mít nějaký kontakt. Možná by jsi mi mohl občas zavolat? Chci slyšet tvůj hlas. Ne, nevolej. Přijeď.

 

Chybíš mi. Miluju tě. Nenávidím tě. Chápu tě.


KONEC